ECLI:CZ:NS:2015:32.CDO.85.2014.1
sp. zn. 32 Cdo 85/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobkyně Matco, s.r.o. , se sídlem v Praze 1 - Malé Straně, Letenská 121/8, PSČ 118 00, identifikační číslo 26 42 50 33, zastoupené Mgr. Petrem Budzińskim, advokátem se sídlem v Praze 1 - Malé Straně, Letenská 121/8, proti žalovaným 1) Ing. J. P. , zastoupenému JUDr. Pavlem Navrátilem, advokátem se sídlem v Ostravě - Moravské Ostravě, Na Hradbách 120/2, 2) Ing. M. V. , zastoupenému Mgr. Ivo Šotkem, advokátem se sídlem v Olomouci, Ostružnická 325/6 a 3) PaedDr. K. Š. , o zaplacení částky 3 000 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 21 C 67/2004, o dovolání žalovaného 2) proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. března 2012, č. j. 51 Co 235/2011-888, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně a žalovaný 2) nemají vzájemně právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 5. září 2005, č. j. 21 C 67/2004-271, uložil každému ze žalovaných zaplatit žalobkyni částku 1 000 000 Kč (výrok I.), zamítl žalobu vůči každému ze žalovaných co do úroku z prodlení (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.).
Krajský soud v Ostravě v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích I. a III. (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
Proti rozsudku odvolacího soudu (výslovně proti oběma výrokům) podal žalovaný 2) dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) a namítá, že jsou dány dovolací důvody podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř., tedy, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí spatřuje v tom, že jde o „rozhodnutí, které vybočuje z ustáleného rozhodování obecných soudů a řeší otázku tzv. komplexního přeúvěrování bankovního úvěru“.
Navrhuje zrušení „usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 3. 2010, č. j. 51 Co 125/2010“ a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.
Dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. prosince 2012 (srov. bod 7. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), jelikož podmínky tohoto ustanovení nebyly v projednávané věci naplněny (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil). Dovolání nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Podle ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží.
Podle ustanovení §242 odst. 3 věty první o. s. ř. je dovolací soud při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil; proto při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil, případně jejichž řešení zpochybnil.
Z uplatněných dovolacích námitek je zřejmé, že dovolatel žádnou právní otázku, natož otázku zásadního právního významu ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř., nevymezuje.
Přestože dovolatel ohlásil dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., dovolacími námitkami nezpochybňuje správnost právního posouzení věci odvolacím soudem, tedy správnost výkladu norem hmotného práva a jejich aplikaci na zjištěný skutkový stav věci. Ke správnosti právního posouzení věci nesměřuje žádná z námitek.
Nadto je třeba podotknout, že argumentuje-li dovolatel v dovolání jednáním a vědomím „žalovaného 3)“, pak patrně přehlédl, že byl v řízení označován jako žalovaný 2), nikoli jako žalovaný 3).
Námitkou, že jednání původní věřitelky, České spořitelny, a.s., tj. uplatnění nároku z ručitelského závazku, je v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku, dovolatel ve skutečnosti zpochybňuje skutková zjištění odvolacího soudu, podle nichž žalovaní - tedy i dovolatel - byli zastoupeni v orgánech společností EMGRUP, a.s. a MILO HOLDING, a.s. a museli mít, resp. měli mít přehled o tom, jakým způsobem je uhrazován dluh z úvěru poskytnutého společnosti EMGRUP, a.s., a proto nejde o jednání v rozporu s poctivým obchodním stykem. Dovolatel naopak založil svou argumentaci na tvrzení, že původní věřitelka ručitelům nesdělila, že přeúvěrováním bude uhrazena pouze jistina původního úvěru, nikoli závazek vyplývající ze smlouvy o úvěru 818-0135-97 jako celek, a uvádí, že žalovaný 3) podepsal ručitelské prohlášení ke smlouvě 818-0105-98 s vědomím, že nahrazuje původní ručitelský závazek k úvěru 818-0135-97, čímž tento původní ručitelský závazek zaniká. Uvedené námitky lze podřadit pod dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř, tedy že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, který však u dovolání přípustného podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nemá dovolatel k dispozici, jak vyplývá z výslovného znění ustanovení §237 odst. 3 části věty za středníkem o. s. ř.
Na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí nelze usuzovat z dovolatelovy polemiky nad naplněním znaků skutkové podstaty trestného činu podvodu ze strany pracovníků České spořitelny, a.s. a nad rozhodnutími představenstva České spořitelny, a.s. ohledně modifikací zajištění úvěrových smluv, neboť odvolací soud se touto otázkou nezabýval, na řešení této otázky není rozhodnutí odvolacího soudu založeno. Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích opakovaně zdůrazňuje, že zásadní právní význam napadeného rozhodnutí nelze připisovat otázkám, na nichž napadené rozhodnutí nespočívá a které nebyly odvolacím soudem řešeny (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. října 2013, sp. zn. 32 Cdo 3580/2012, a ze dne 30. července 2013, sp. zn. 25 Cdo 3399/2012, jež jsou - stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu zde citovaná - veřejnosti dostupná na jeho webových stránkách).
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nemůže založit ani námitka, že nebylo vyhověno návrhu na provedení důkazu výslechy svědků. Dovolatel pomíjí, že o tom, které z navrhovaných důkazů budou provedeny, rozhoduje soud (srov. ustanovení §120 odst. 1 větu druhou o. s. ř., dále právní závěry vyjádřené například v usneseních Nejvyššího soudu ze dne 26. října 2010, sp. zn. 33 Cdo 5216/2008, ze dne 22. února 2011, sp. zn. 20 Cdo 1413/2009, ze dne 18. října 2011, sp. zn. 28 Cdo 116/2011, ze dne 14. června 2012, sp. zn. 21 Cdo 1850/2011, a v rozsudku ze dne 24. května 2011, sp. zn. 32 Cdo 4892/2010, či v judikatuře Ústavního soudu, například v nálezu ze dne 3. listopadu 1994, sp. zn. III. ÚS 150/93, ze dne 6. prosince 1995, sp. zn. II. ÚS 56/95, a ze dne 8. července 1999, sp. zn. III. ÚS 87/99, jež jsou veřejnosti k dispozici - stejně jako ostatní rozhodnutí Ústavního soudu zde citovaná - na jeho webových stránkách). Tato námitka podřaditelná pod dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. (tj. že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci), nemůže založit přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., jestliže tvrzené vady nezahrnují (jako je tomu v projednávané věci) podmínku existence právní otázky zásadního významu (k tomu srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130, a ze dne 15. listopadu 2007, sp. zn. III. ÚS 372/06), a k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (i kdyby byly dány), dovolací soud přihlédne jen v případě přípustného dovolání (srov. §242 odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Zpochybňuje-li dovolatel závěr soudu, že svědci Ing. J., Ing. G. a Ing. Z. ve výpovědích učiněných v trestním řízení neměli relevantní podklady a že vyjadřovali pouze své domněnky, pak patrně přehlédl, že samotné hodnocení důkazů nelze napadnout ani dovolacím důvodem podle §241a odst. 3 o. s. ř. [který však, jak shora uvedeno, dovolatel nemá u dovolání přípustného podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. k dispozici]. Na nesprávnost hodnocení důkazů lze usuzovat - jak vyplývá ze zásady volného hodnocení důkazů (§132 o. s. ř.) - jen ze způsobu, jak soud hodnocení důkazů provedl. Nelze-li soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení, což dovolatel ani nečiní, pak není možné polemizovat s jeho skutkovými závěry, například namítat, že soud měl uvěřit jinému svědkovi, že z provedených důkazů vyplývá jiné skutkové zjištění (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. března 2014, sp. zn. 32 Cdo 360/2014).
Dovolatel se mýlí, tvrdí-li, že celá záležitost „stojí“ na posouzení otázky, co přesně se má na mysli úvěrem ve smyslu vyjádření účelu smlouvy o úvěru č. 818-0105-98, zda pouze jistina, nebo i úroky a další příslušenství, a jaká byla vůle stran při jejím uzavření. Odvolací soud na posouzení této otázky své rozhodnutí nezaložil, neboť uvedl, že v dané věci je bezvýznamné, zda došlo k zániku závazků zajišťujících úvěr poskytnutý společnosti MILO HOLDING, a.s., protože tyto závazky nejsou předmětem řízení.
Tvrdí-li dovolatel, že nebyl dostatečně zjištěn skutkový stav věci potřebný pro dané rozhodnutí, jde o námitku vady řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jejímž prostřednictvím nemůže být přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. založena, jestliže tvrzená vada nezahrnuje právní otázku zásadního významu, jak již bylo uvedeno (srov. ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř.).
Jelikož dovolání proti rozsudku odvolacího soudu v rozsahu potvrzujícího výroku ve věci samé není přípustné ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a proti výrokům o nákladech řízení není přípustné podle žádného ustanovení občanského soudního řádu (k tomu srov. např. rozhodnutí uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), Nejvyšší soud je podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
K doplnění dovolání ze dne 11. února 2014, doručenému Nejvyššímu soudu dne 14. února 2014, ze dne 3. března 2014, doručenému dne 26. března 2014 a ze dne 6. listopadu 2014, doručenému téhož dne, dovolací soud nemohl přihlédnout, neboť je dovolatel učinil až po uplynutí lhůty k dovolání (srov. §242 odst. 4 o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalovaného 2) bylo odmítnuto a žalobkyni podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. května 2015
JUDr. Hana Gajdzioková
předsedkyně senátu