ECLI:CZ:NS:2015:5.TDO.134.2015.1
sp. zn. 5 Tdo 134/2015-128
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. 4. 2015 o dovolání obviněného J. K. , proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 6. 2013, sp. zn. 3 To 115/2012, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 4 T 85/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. K. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 23. 11. 2011, sp. zn. 4 T 85/2009, byli obvinění J. K., R. V. a Ing. P. D. Q. uznáni vinnými zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 trestního zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen „tr. zákoník“), který spáchali ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, a jehož se měli dopustit tím, že
J. K., R. V. a Ing. P. D. Q. společně
od nezjištěného dne roku 2005 do 18. 10. 2005 společně zorganizovali nelegální dovoz cigaret z Německa do České republiky s cílem jejich distribuce bez celní a daňové zátěže tím způsobem, že Ing. P. D. Q. a J. K. zajistili lodní dopravu zboží v kontejneru č. ...... s neporušenou lodní závěrou č. ....... do H. dne 16. 10. 2005 s přeložením kontejneru na autodopravu a po vzájemné domluvě s R. V. prostřednictvím najatého řidiče P. F. z dopravní společnosti JARMES, s. r. o., se sídlem Kropáčova Vrutice, Krpy 13, okr. Mladá Boleslav, s nákladním tahačem zn. DAF, ..., a v H. zapůjčeným návěsem s německou reg. zn. .... J. K. a R. V. osobně kontrolovali a koordinovali dopravu tohoto kontejneru se zbožím do České republiky přes hraniční přechod C. dne 18. 10. 2005 v 18:00 hodin s vědomím nelegálního dovozu 3 000 000 ks cigaret zn. LM a 1 000 000 ks cigaret zn. PALL MALL opatřených ukrajinskými tabákovými nálepkami k označení zboží pro daňové účely v kontejneru, uložených ve 400 krabicích nepravě deklarovaných jako keramické vázy na květiny, administrativně odeslaných prostřednictvím firmy Shenzen – Yonglian, imp. Co. CTD z Guandong z Číny, na adresu českého příjemce a bez jeho vědomí – firmu Fricool, V. F., C. .., ...... Ch., a tímto jednáním způsobili České republice škodu v úhrnné výši 8 659 259 Kč, z toho na clu 2 142 720 Kč, na spotřební dani 4 872 000 Kč a na dani z přidané hodnoty 1 644 539 Kč, přičemž tyto cigarety byly téhož dne v České republice zajištěny orgány celní správy.
Za tento zločin byl obviněný J. K. odsouzen podle §240 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 5 (pěti) roků a 6 (šesti) měsíců. Podle §56 odst. 3 tr. zákoníku byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s dozorem. Podle §67 odst. 1 a §68 tr. zákoníku mu byl uložen peněžitý trest ve 400 denních sazbách, přičemž výše denní sazby byla určena částkou 1 000 Kč; celková výše peněžitého trestu činí 400 000 Kč. Podle §69 odst. 1 tr. zákoníku mu byl pro případ, že by tento trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody ve výši 1 (jednoho) roku. Obviněný R. V. byl odsouzen podle §240 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 5 (pěti) roků a 6 (šesti) měsíců. Podle §56 odst. 3 tr. zákoníku byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s dozorem. U obviněného Ing. D. P. Q. bylo podle §44 tr. zákoníku upuštěno od uložení souhrnného trestu podle §43 odst. 2 tr. zákoníku, neboť soud měl za to, že trest uložený obviněnému rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 10. 9. 2010, sp. zn. 48 T 3/2009, ve znění rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 8. 2011, sp. zn. 3 To 36/2011, je dostatečný.
Naproti tomu byli podle §226 písm. c) tr. ř. obvinění B. M. K., D. M. K., J. K., K. N., V. M., V. V. a T. C. D. zproštěni obžaloby státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 14. 8. 2009, č. j. 8 VZV 4/2008-2958, v té části, kterou jim bylo zkráceně kladeno za vinu, že se společně nejméně od 20. 4. 2005 do 2. 11. 2005 účastnili dovozu komponentů na výrobu cigaret do České republiky za účelem nelegální výroby cigaret bez nálepek jejich označení pro daňové účely a jejich uvádění do oběhu prostřednictvím dalších prodejců, přičemž vlastní dovoz komponentů z V. do České republiky zajišťovali bratři B. M. K. a D. M. K. tím způsobem, že B. M. K. udílel v tomto směru pokyny D. M. K. a D. M. K. v České republice řídil distribuci takových komponentů, když nejméně v sedmi případech uskutečnili kontejnerové dovozy, kdy ve všech případech byla jako odesílatel komponentů uvedena spol. CAT LOI JOINT STOCK COMPANY, 934D2, D STREET, CAT LAI INDUSTRIAL ZONE, THANH MY LOI WARD, DISTRIT 02, HOCHIMINH CITY, VIETNAM, přičemž na všech doprovodných nákladových listech (bill off lading) bez ohledu na rozdílné adresy fiktivních příjemců –neexistujících společností jako kontakt vždy uváděli stejné uživatelské spojení číslo: ...., které v té době užíval D. M. K., z V. do Evropy byly uvedené zásilky dopraveny lodní kontejnerovou dopravou rejdařských společností Cosco a Han Jin Shippink s místem vykládky H., kdy J. K. na základě pověření D. M. K. zajistil následný dovoz zboží z H. do České republiky autodopravní firmou Š. včetně jeho proclení prostřednictvím spediční společnosti Delta Logistic GmbH, se sídlem Am Saalehafen 49a, Hamburk, když J. K. v celním řízení předkládal doklady vystavené na údaje společnosti Mahoco, s. r. o., a následně D. M. K. osobně zajistil uskladnění zboží z části v objektu Vodních staveb, a. s., Praha 4, Dobronická ulice, a z části v areálu Kunratice Projekt s. r. o., Praha 4, odkud bylo zboží opět pod jeho dohledem následně distribuováno k dalšímu nelegálnímu strojnímu zpracování cigaret, když takto byly nelegálně vyráběny a označovány obaly a cigarety především zn. Astor, Boss, Cabinet, Camel, Ernte 23, Gauloises, Golden American, F6, HB, LM, Lord Extra, Lucky Strike, Marlborro, Pall Mall, Peter Stuyvesant, Prima Optima a West, označovaných ochrannými známkami, přičemž komponenty dovezené v uvedených sedmi případech postačovaly k výrobě minimálně 169 milionů kusů cigaret, z čehož při domovních prohlídkách a pohlídkách jiných prostor provedených dne 2. 11. 2005 bylo zajištěno nejméně celkem 357 564 kusů hotových cigaret různých značek, což zakládalo celkovou fiskální povinnost odvést České republice spotřební daň ve výši nejméně 138 495 500 Kč a daň z přidané hodnoty ve výši nejméně 39 800 210 Kč, celkem tak ve výši nejméně 178 295 710 Kč, neboť nebylo prokázáno, že tento skutek spáchali obvinění.
Podle §229 odst. 1, 3 tr. ř. byli poškození Philip Morris Products S. A. se sídlem Quai Jeanrenaud 3, 2000 Neuchätel, Švýcarsko, a Imperial Tobacco ČR, s. r. o., se sídlem Praha 5 – Smíchov, Radlická 3201/14, odkázáni se svými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Vrchní soud v Praze, který jako soud odvolací projednal odvolání státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze a obviněných J. K., R. V. a Ing. D. P. Q., rozhodl usnesením ze dne 7. 6. 2013, sp. zn. 3 To 115/2012, tak, že ve výroku pod bodem I. podle §258 odst. 1 písm. b), c), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku, jímž byl obviněný K. N. zproštěn obžaloby, a podle §259 odst. 1 tr. ř. byla věc v tomto rozsahu vrácena soudu prvního stupně, a ve výroku pod bodem II. podle §256 tr. ř. byla zamítnuta odvolání státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze, pokud směřovalo v neprospěch obviněného Ing. D. P. Q., a odvolání obviněných J. K., R. V. a Ing. D. P. Q..
Proti uvedenému usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 6. 2013, sp. zn. 3 To 115/2012, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 23. 11. 2011, sp. zn. 4 T 85/2009, podal obviněný J. K. prostřednictvím obhájce Mgr. Ladislava Malečka dovolání z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a to do výroku o vině a trestu. V jeho odůvodnění dovolatel nejprve namítal, že skutková zjištění soudů nižších stupňů jsou v extrémním nesouladu s důkazy provedenými v tomto řízení. Obecné soudy nejenom, že nezjistily skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti podle §2 odst. 5 tr. ř., avšak rovněž nehodnotily jednotlivé důkazy v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř.
Dovolatel má zejména za to, že výroková věta neodpovídá spáchanému skutku. Dovolatel také zdůraznil, že se žádné trestné činnosti nedopustil. Jak v přípravném řízení, tak i v řízení před nalézacím soudem, sdělil, že se snažil pouze pomoci spoluobviněnému R. V. vyplňovat papíry pro celní řízení. Rovněž spoluobvinění R. V. a Ing. P. D. Q. popřeli spáchání trestné činnosti. Ani další svědci, tj. P. K., P. M. a P. F., nepotvrdili, že by se dovolatel dopustil protiprávního jednání. Svědek P. K. uvedl, že přes pana B. objednal autodopravu pro předmětný kontejner, kdy nakonec dojela pro kontejner JARMES, s. r. o. Z výpovědi svědka P. M. vyplývá, že pověřil svého řidiče pana F., aby dojel do H. pro kontejner, kdy v papírech byly deklarovány nějaké vázy či sklenky. Svědek P. F. uvedl, že 17. 10. 2005 naložil kontejner v H., kdy zkontroloval doklady s plombami na kontejneru, byly v pořádku. Nedovede si vysvětlit, proč se pak v České republice objevily v kontejneru cigarety místo deklarovaného zboží.
Nalézací soud podle §125 tr. ř. neodůvodnil rozsudek v souladu se skutkovými zjištěními, neboť podle vyšetřovací zprávy ze dne 26. 6. 2006 Celně pátracího úřadu v H. č. ...... vyplynulo, že kontejner č. ...... byl dne 14. 10. 2005 prosvícen zařízením kontroly kontejnerů H. – W. – bez nálezu. Orgánům činným v trestním řízení se pak nepodařilo prokázat v souladu s §2 odst. 5, 6 tr. ř., kde byly namísto deklarovaného zboží naloženy do kontejneru cigarety, ani kým, ani pro koho. V odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů se ani netvrdí, že by shora uvedené doklady měly zfalšovat jak dovolatel, tak i ostatní spoluobvinění. Otázkou tedy zůstává, kdo tuto trestnou činnost organizoval a řídil.
Ve věci nebyl vyslechnut důležitý svědek H. R. W., který by mohl výrazně napomoci ke zjištění, kde se v předmětném kontejneru objevily mezi 14. 10. – 15. 10. 2005 předmětné cigarety. Dovolatel rovněž požádal o součinnost s osobami, které v SRN zapůjčily firmě FRICOOL podvozek RZ ...., tj. S. L., D. ...., D., a H. R. W., jenž prováděl celní řízení dne 15. 10. 2005 v celním přístavu H.. Prostřednictvím tlumočníka byly zaslány příslušné otázky, které v případě pravdivého zodpovězení by mohly vést k vyvinění dovolatele. Do doby podání dovolání tyto osoby na otázky dovolatele neodpověděly. Nicméně pro objasnění skutku je důležité tyto osoby k těmto skutečnostem vyslechnout jako svědky a dovolatel proto navrhuje jejich výslech ať již před obecným soudem či prostřednictvím mezinárodní právní pomoci.
Obecné soudy doposud nevyložily, v jakém rozsahu dovolatel přispěl jako pomocník podle §24 odst. l písm. c) tr. zákoníku k dokonání trestné činnosti. Hmotně právní kvalifikace vyslovená obecnými soudy je tak nepřiléhavá, jak má na mysli §265b odst. l písm. g) tr. ř.
Dovolatel je dále toho názoru, že obecné soudy neměly žádnou znalost v otázce celního řízení, a proto navrhl, aby byl zajištěn znalecký posudek k podrobnému postupu dovozu zboží ze zahraničí od nalodění v zámoří, vyložení v H. na pevninu, přes spedici (deklaranty), dopravu až k odběrateli, proclení, uvolnění do volného oběhu, včetně popisu jednotlivých úkonů, jejich právní úpravy platné k říjnu 2005 a výčtu potřebných dokladů včetně jejich vzorů.
Dovolatel neměl žádnou vědomost o jakési plné moci firmy FRICOOL. Z jiné činnosti se dovolatel dozvěděl, že na Celním úřadě v Kladně obviněný V. disponoval úředně ověřenou plnou mocí této firmy nejméně ve třech případech, takže je pochybné už samotné tvrzení ve skutkové větě, že se tak dělo s vědomím statutárního orgánu této firmy. Jestliže dozorový státní zástupce JUDr. Valášek při osobní návštěvě na hlavním celním úřadu v H. zjistil, že řidič a tím i celní deklarant R. W., předložil plnou moc a současně proclil obsah kontejneru a zaplatil clo a DPH, pak mělo být zjišťováno objektivně a ne jen výslechem statutárního orgánu firmy FRICOOL, že plná moc byla či nebyla falešná.
Dovolatel také zdůraznil, že počátek celé záležitosti byl v tom, že byl obviněným V. informován, že je ve spojení s policejními a celními orgány a že mu bylo slíbeno, že pokud pronikne do prostředí asijských dovozců nelegálních tabákových výrobků, bude to zohledněno při jeho trestné činnosti. Soudy nižších stupňů tedy měly uvažovat o uplatnění §18 odst. 1 tr. zákoníku o skutkovém omylu obviněného, čímž se však dostatečně nezabývaly. I když můžeme připustit, že údaje obviněného V., které dovolateli sdělil, nebyly zcela v souladu s tím, co měl s policisty dohodnuto, skutkový omyl dovolatele to nevylučuje. Jestliže ani nalézací soud nezpochybňuje, že obviněný V. byl osobou důvěrně spolupracující s Policií České republiky, pak to mělo vést soudy obou stupňů k citlivějšímu hodnocení provedených důkazů a právě k úvaze o tom, zda jednání dovolatele nebylo jednáním ve skutkovém omylu, který v daném případě vylučuje úmyslné zavinění, takže měl být obžaloby zproštěn podle §226 písm. c) tr. ř.
Dovolatel byl vlastně až v konečné fázi požádán, aby odsouzeného V. doprovázel a pomohl mu ukončit celní řízení. Navíc dovolatel byl ubezpečován V., že předmětný kamion jede v režimu tranzitu. Dovolateli bylo předáno potvrzení plné moci z Ukrajiny o vyžádání cigaret z celního skladu v D.. Tuto skutečnost soudy obou stupňů přehlédly z hlediska subjektivní stránky předmětného trestného činu a i z hlediska již shora uvedeného skutkového omylu. Nevěnovaly totiž pozornost tomu, že cigarety byly opatřeny ukrajinskými kolky, pravděpodobně falešnými. Nemá přece logiku, aby zřejmě zaměněné zboží po výjezdu z celního skladu v H. bylo určeno pro český trh s ukrajinskými kolky.
Dovolatel uvádí, že z rozhodnutí obecných soudů musí rovněž být patrno, v jaké výši byla dovolatelem způsobena škoda. Dovolatel má za to, že výrok o náhradě škody je chybný, neboť nebyl podle jeho názoru zjištěn do dnešní doby únik na clu. Pokud celní hodnota 4 000 000 ks cigaret byla vypočtena znalcem na 3 720 000 Kč, clo pak ve výši 2 142 720 Kč. V odůvodnění rozsudku však obecné soudy nikde nevyložily, zda vůbec zboží bylo přivezeno z Číny, či zda bylo naloženo již v SRN, resp. zda cigarety skutečně byly naloženy v Číně, anebo zda nebyly přeloženy až v H.. Podle názoru dovolatele clo nemělo být vůbec jako část výše škody ve výroku o škodě vyjmenováno. Výše škody by pak představovala pouze částku 8 659 259 Kč mínus 2 141 720 Kč. Nesprávné vyčíslení výše škody pak zakládá dovolací důvod podle §265b odst. l písm. g) tr. ř.
Podle dovolatele byly zabavené cigarety nelegálně zlikvidovány, neboť mohly být zlikvidovány pouze po právní moci rozsudku. Tímto jednáním vznikla dovolateli škoda, kterou bude po českém státu uplatňovat v jiném řízení. Pokud by dovolateli bylo umožněno vyzvednout zboží z celního skladu na základě PM PBF, daně by uhradil.
Dovolatel navrhl předložit průvodku od cigaret TCP, jenž je uvedena v protokolu o provedené prohlídce jiných prostor z 18. 10. 2005, list č. 2664 spisu. Prohlídku provedli pracovníci Celního úřadu Ústí nad Labem R. A., J. K., J. M. a V. B.. Dovolatel navrhl vyslechnout tyto svědky ke shora uvedeným dokladům, popsaným v protokolu o ohledání místa činu ze dne 18. 10. 2005. Dovolatel tvrdí, že tyto doklady prokazují řádnou dopravu ukrajinských cigaret zajištěných celní plombou, bod 7 protokolu o ohledání místa činu z 18. 10. 2005. Dovolatel obecným soudům předložil jméno toho, pro koho zboží bylo určeno, jak vyplývá z plné moci udělené jiné JKT, s. r. o., zastoupené jednatelem J. K. 19. 4. 2006 – V. V. Č., ..... Dovolatel rovněž navrhl výslech tohoto svědka.
S ohledem na výše uvedené skutečnosti obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudek vydaný Krajským soudem v Praze dne 23. 11. 2011, č. j. 4T 85/2009-8239, ve spojení s usnesením vydaným Vrchním soudem v Praze dne 7. 6. 2013, č. j. 3 To 115/2012, podle §265k odst. l tr. ř. zrušil a vrátil Krajskému soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí. Jelikož na podkladě tohoto dovolání a obsahu spisů se podle dovolatele předpokládá závěr, že dovolání je důvodné, požádal rovněž, aby Nejvyšší soud bez zbytečného odkladu rozhodl o přerušení výkonu trestu.
Obviněný J. K. po uplynutí dovolací doby, která činí dva měsíce (srov. §265e odst. 1 tr. ř.), a po níž byl oprávněn měnit rozsah, v němž je rozhodnutí dovoláním napadáno, a důvody dovolání (srov. §265f odst. 2 tr. ř.), adresoval Nejvyššímu soudu přípis nazvaný doplňující stanovisko odsouzeného k podanému dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 23. 11. 2011, č. j. 4 T 35/2009-8239, ve spojení s usnesením Vrchního soudu ze dne 7. 6. 2013, sp. zn. 3 To 115/2012, v němž popisoval podmínky a průběh přepravy zboží z H.. Současně také zdůraznil, že trvá na své osobní účasti při projednání podaného dovolání.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, jemuž bylo dovolání obviněného J. K. doručeno ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř., se k němu vyjádřil s tím, že přes svůj značný rozsah neobsahuje žádné námitky, kterými by podatel vytýkal nesoulad skutkových zjištění vylíčených v tzv. skutkové větě a v odůvodnění soudních rozhodnutí a zákonných znaků souzeného trestného činu. Podatel toliko vypočítává důkazy, kterými by podle jeho názoru mělo být dokazování doplněno, a zejména na podkladě vlastního hodnocení důkazů odmítá prakticky veškerá skutková zjištění v tzv. skutkové větě a v odůvodnění soudních rozhodnutí uvedená. Jeho námitky jsou navíc do určité míry rozporné až zmatečné, když dovolatel se např. od nákladu cigaret distancuje, dovozuje, že zboží bylo bez jeho vědomí zaměněno, resp. přeloženo na území SRN, současně však hovoří o řádném transitu cigaret na Ukrajinu a dokonce o škodě, která mu „nelegální“ likvidací cigaret vznikla. Poněkud nejasné jsou též námitky proti „výroku o škodě“, když výrok o náhradě škody soudní rozhodnutí vůbec neobsahují a v případě rozhodnutí o vině trestným činem podle §240 tr. zákoníku takovýto výrok ani nepřichází v úvahu. Navíc jsou tyto námitky založeny pouze na odmítání skutkového zjištění, že zboží bylo odesláno z Číny. Rovněž námitky týkající se aplikace ustanovení §18 odst. 1 tr. zákoníku primárně vycházejí z vlastních skutkových hodnocení dovolatele a navíc z nich ani jasně nevyplývá, které skutkové okolnosti významné pro naplnění skutkové podstaty trestného činu podle §240 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku by se měl omyl dovolatele týkat. Zcela jasná není např. souvislost mezi existencí zákonných znaků uvedeného trestného činu a údajnou spoluprací obviněného V. s policisty nebo celníky. S obsahem soudního rozhodnutí se míjí také námitka týkající se nedostatečného vymezení znaků účastenství ve formě pomoci, když podle výroku soudního rozhodnutí se obviněný trestné činnosti dopustil nikoli jako pomocník, ale jako spolupachatel podle §23 tr. zákoníku. Státní zástupce proto uzavřel, že námitky obviněného K. směřují výlučně do oblasti skutkových zjištění a deklarovanému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obsahově neodpovídají. Z těchto námitek nevyplývá ani existence tzv. extrémního rozporu mezi vykonanými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními; podatel se v podstatě – navíc někdy poněkud rozpornou a nejasnou argumentací – domáhá pouze toho, aby provedené důkazy byly hodnoceny jiným, jeho představám odpovídajícím způsobem.
Vzhledem k výše uvedenému proto státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného J. K. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř. Současně navrhl, aby Nejvyšší soud v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil rozhodnutí v neveřejném zasedání. S rozhodnutím věci v neveřejném zasedání souhlasil i pro případ jiného nežli výše navrhovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve v souladu se zákonem zkoumal, zda není dán některý z důvodů pro odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 tr. ř., a na základě tohoto postupu shledal, že dovolání ve smyslu §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. je přípustné, bylo podáno osobami oprávněnými [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], řádně a včas (§265e odst. 1, 2 tr. ř.) a splňuje náležitosti dovolání. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vymezených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím tvrzené dovolací důvody, a shledal, že dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byly uplatněny alespoň zčásti v souladu se zákonem vymezenými podmínkami. Následně se Nejvyšší soud zabýval důvodem odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., tedy zda nejde o dovolání zjevně neopodstatněné.
Obviněný J. K. uplatnil dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v němž je stanoveno, že tento důvod dovolání je naplněn tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotně právního posouzení. Z toho vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být samotné nesprávné skutkové zjištění, a to přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. V rámci dovolání podaného z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možné na skutkový stav poukázat pouze z hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, případně doplněných nebo pozměněných odvolacím soudem. V návaznosti na tento skutkový stav pak zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž samotné skutkové zjištění učiněné v napadených rozhodnutích nemůže změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. To vyplývá také z toho, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je zákonem určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., není a ani nemůže být další (třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř., popř. do pozice soudu projednávajícího řádný opravný prostředek, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem (srov. §147 až §150 a §254 až §263 tr. ř., a taktéž přiměřeně např. i usnesení Ústavního soudu ve věcech pod sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03 a II. ÚS 651/02, dále např. usnesení Ústavního soudu ze dne 22. 7. 2008, sp. zn. IV. ÚS 60/06). V té souvislosti je třeba zmínit, že je právem i povinností nalézacího soudu hodnotit důkazy v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř., přičemž tento postup ve smyslu §254 tr. ř. přezkoumává odvolací soud. Zásah Nejvyššího soudu jako dovolacího soudu do takového hodnocení přichází v úvahu jen v případě, že by skutková zjištění byla v extrémním nesouladu s právními závěry učiněnými v napadeném rozhodnutí (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 17. května 2000, sp. zn. II. ÚS 215/99, uveřejněný pod č. 69 ve sv. 18 Sb. nál. a usn. ÚS ČR nebo nález Ústavního soudu ze dne 20. června 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, uveřejněný pod č. 34 ve sv. 3 Sb. nál. a usn. ÚS ČR; dále srov. rozhodnutí pod sp. zn. III. ÚS 166/95 nebo III. ÚS 376/03). Zásah do skutkových zjištění je dále v rámci řízení o dovolání přípustný jen tehdy, učinil-li dovolatel extrémní nesoulad předmětem svého dovolání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006). K extrémnímu nesouladu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními srov. také např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 448/2010, usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 11. 2009, sp. zn. IV. ÚS 889/09, nebo rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05. Takový závěr, že by skutková zjištění byla v extrémním nesouladu s právními závěry učiněnými v napadeném rozhodnutí, však s ohledem na obsah obou citovaných rozhodnutí a jejich návaznost na provedené dokazování, které je zachyceno v přezkoumaném spisovém materiálu Nejvyšším soudem, nelze učinit.
Obviněný J. K. nejprve obecně namítal, že skutková zjištění soudů nižších stupňů jsou v extrémním nesouladu s důkazy provedenými v tomto řízení. Obecné soudy nejenom, že podle jeho názoru nezjistily skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti podle §2 odst. 5 tr. ř., avšak rovněž nehodnotily jednotlivé důkazy v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř. Tyto svoje úvahy v odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku dále obviněný rozvedl s tím, že obecné soudy tak ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. pochybily, když nezjistily skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Při úplném dokazování by naopak musel být závěr vůči dovolateli takový, který by vyslovil, že dovolatel se nedopustil skutku, jež je mu kladen za vinu, případně by byl zjištěn hmotně právní skutek, kterým by však byl ohrožen výrazně nižší trestně právní zájem státu. Do dnešního však nebylo ve věci zjištěno, kdo objednal předmětné zboží, kam předmětné zboží směřovalo, kdo byl příjemce zboží, zda vůbec zboží bylo přivezeno z Číny či zda bylo naloženo již v SRN. Tyto nezodpovězené otázky vzbuzují důvodnou obavu, že by při jejich vyřešení mohl být skutek označen jiným hmotně právním ustanovením trestního zákoníku.
Nejvyšší soud se tak nejprve k uvedeným dovolacím námitkám zabýval obecnými závěry obou soudů nižších stupňů, plynoucích z odůvodnění jejich rozhodnutí. Nalézací soud vycházel z výpovědí J. K., R. V., Ing. P. D. Q., P. K., P. M., P. F., Mgr. P. O., B. Z., J. H., J. H., R. L. a V. F. a rovněž z množství dále uvedených důkazů. Dne 17. 5. 2007 byla provedena rekognice in natura ve smyslu §104b tr. ř. za účasti poznávajícího obviněného J. K. a poznávaného obviněného Ing. P. D. Q.. Obviněný J. K. s jistotou mezi osobami označil Ing. P. D. Q.. V přípravném řízení prostřednictvím právní pomoci byla z Německa vyžádána zpráva Celně pátracího úřadu H., o níž bude v podrobnostech pojednáno níže. Při prohlídce jiných prostor – vozidla zn. DAF, reg. zn. ..... a kontejneru č. .... naloženého na návěse reg. zn. .... (imatr. v SRN), která byla započata dne 18. 10. 2005 ve 20.25 hod. a již byl přítomen řidič vozidla P. F., byl podrobně zdokumentován obsah nákladu, který byl kamionem dopravován spolu s doklady vztahujícími se k převáženému zboží. Takto byl orgány celní správy zajištěn náklad celkem 3 000 000 ks cigaret zn. LM a 1 000 000 ks zn. Pall Mall, převážený v kartonových krabicích s kartony. Při domovní prohlídce provedené v bytě v místě bydliště obviněného R. V. v obci Z. T., ulice U. M., v objektu bez číselného označení, byly mj. zajištěny následující písemnosti: vizitka společnosti J. K. T., s. r. o, protokol o předání návěsu reg. zn. .... a kontejneru č. ..... Dále byla zajištěna písemnost s poznámkou .....-kamion, což je tel. spojení na řidiče P. F.. Při domovní prohlídce v bydlišti obviněného J. K. byla zajištěna (pod položkou č. 11) mj. faktura na dovoz zboží dovozce firmy Fricool, C. ... Při prohlídce jiných prostor – vozidla DAF, dne 18. 10. 2005, byla pod položkou č. 1 zajištěna písemnost – Certificate of Origin of the Peoples Republic of China, modré barvy s emblémem Velké čínské zdi. Stejná písemnost, stejné barvy, se stejným emblémem (avšak nevyplněná), byla zajištěna při domovní prohlídce u obviněného J. K.. Nalézací soud měl rovněž k dispozici znalecký posudek z oboru ekonomika, odvětví účetní evidence, daně, znalce JUDr. Ing. Josefa Bečváře, o němž bude rovněž podrobně pojednáno níže. K odbornému vyjádření společnosti Philip Morris A. S. byl zaslán jeden karton cigaret LM, který byl zajištěn dne 18. 10. 2005 při prohlídce vozidla DAF, dále společnosti British Ameciran Tobacco Czech Republic, s. r. o., byl rovněž zaslán jeden karton cigaret zn. Pall Mall, který byl rovněž zajištěn dne 18. 10. 2005 při prohlídce vozidla DAF. Z odborných vyjádření obou společností jednoznačně vyplývá, že předložené vzorky nebyly vyrobeny zmíněnými společnostmi Philip Morris a British Ameciran Tobacco a nebyly vyrobeny ani se souhlasem těchto společností. Jednoznačně v obou případech se jedná o padělky. Svědek P. M. při svém výslechu 11. 1. 2006 předložil policejnímu orgánu listinné důkazy. Jednak se jedná o objednávku vystavenou dne 16. 10. 2005 autodopravcem P. K. s uvedením dodavatele společnosti JARMES, s. r. o., jejímž předmětem je přeprava kontejneru H. – P. (č. l. 4108 spisu). Dále se jedná o fakturu za uskutečnění nákladní přepravy na trase H. – P. (č. l. 4109 spisu), protokol o předání, v němž obviněný R. V. dne 19. 10. 2005 potvrzuje převzetí návěsu reg. zn. ....., kontejneru 20 č. .... a technického průkazu k reg. zn. ..... (č. l. 4110 spisu). V hlavním líčení byly přehrány zvukové záznamy akce DOOM 52, kde jsou zachyceny telefonní rozhovory mezi obviněnými J. K. a R. V. a rozhovory mezi obviněným J. K. a obviněným Ing. P. D. Q.. V rámci přehraných zvukových záznamů hovorů obviněných od 20. 9. 2005 do 18. 10. 2005 je zde patrná komunikace mezi obviněnými ohledně dovozu kontejneru z Německa, je domlouvána schůzka obviněného V. s obviněným Ing. P. D. Q., upřesňuje se termín této schůzky. Dále jsou zde informace o shánění tahače a podvalníku. Jedná o schůzku 28. 9. 2005, kdy následně telefonicky obviněný V. informuje obviněného K. o výsledku schůzky s obviněným Ing. P. D. Q., je probírána otázka zajištění speditéra K. a obviněný K. předává V. informace, které má od obviněného Ing. P. D. Q. ohledně kontejneru. Dne 18. 10. 2005 v ranních hodinách je zde podchycena komunikace ohledně problému s návěsem a jeho vyřešení. Rovněž je tady zachycena i komunikace ohledně vyložení nákladu v P. (blíže srov. str. 10 – 35 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu).
Na základě těchto v odůvodnění podrobně rozvedených důkazů, které se vzájemné doplňovaly a mezi nimiž nebyly zjištěny podstatné rozpory, vzal nalézací soud za prokázané, že obvinění spáchali skutek popsaný ve výroku rozsudku. Obviněný R. V. trestnou činnost víceméně doznal. Popsal podrobně jednání s obviněnými K. i Ing. P. D. Q. a tyto usvědčuje ve spoluúčasti na trestné činnosti. Pokud se obviněný J. K. hájil tím, že pouze vypomáhal obviněnému V. a že s dovozem kontejneru s cigaretami nemá nic společného, pak se v tomto případě jedná o účelovou obhajobu. Obviněný V. popsal účast obviněného K. na této trestné činnosti, podrobně popsal celou organizaci dovozu zmiňovaného kamionu z H., kdy v součinnosti s obviněnými bylo plánováno kdy a jakým způsobem a kterým dopravcem bude kamion přivezen s tím, že obvinění V. a K. na tento kamion budou čekat na hraničním přechodu C. a dovedou ho na místo vykládky a údaje obviněného V. v tomto směru plně korespondují s nahrávkami telefonních hovorů mezi nimi v této kritické době. Ze záznamu telekomunikačního provozu jednoznačně vyplývá, že ve shodě všichni tito tři obvinění plánovali dovoz kontejneru do České republiky, kdy tento byl o několik dní odložen. Obhajoba obviněného J. K. neobstojí i ve světle výpovědi svědka J. H., který potvrzuje údaje obviněného V., že při zadržení kamionu okolo jezdilo červené vozidlo BMW se dvěma muži, chovalo se podezřele a svědek do úředního záznamu zapsal registrační značku vozidla a bylo zjištěno, že držitelem je J. K.. Rovněž výpis policejního systému LOOK potvrzuje tu skutečnost, že vozidlo obviněného v kritickou dobu překračovalo v 18:12:54 hod. hranici se SRN. Tento časový údaje souhlasí s časovým údajem zadržení kamionu, ke kterému došlo o něco později. Rovněž údaje obviněného V. o tom, že obviněný K. v panice, poté, co byl kamion zastaven celníky, zahodil jeden ze svých mobilních telefonů, odpovídají sdělení operátora, kdy naposledy z tohoto mobilního telefonu bylo voláno. Nalézací soud proto v návaznosti na shora uvedené uzavřel, že dospěl k závěru, že na základě všech výše naznačených důkazů je zde k dispozici ucelený řetězec důkazů, jak přímých, tak nepřímých, které vedou k závěru o vině všech tří obviněných, tedy i obviněného J. K. (srov. str. 35 – 38 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu).
Obviněný J. K. se ve svém mimořádném opravném prostředku také zabýval jednotlivými důkazy, přičemž konkrétně jak v přípravném řízení, tak i v řízení před nalézacím soudem, sdělil, že se snažil pouze pomoci spoluobviněnému R. V. vyplňovat papíry pro celní řízení. Rovněž spoluobvinění R. V. a Ing. P. D. Q. popřeli spáchání trestné činnosti. Ani další svědci, tj. P. K., P. M. a P. F., nepotvrdili, že by se dovolatel dopustil protiprávního jednání. Obviněný J. K. rovněž upozorňoval na vyšetřovací zprávu ze dne 26. 6. 2006 Celně pátracího úřadu v H. č. ....., z níž vyplynulo, že předmětný kontejner byl dne 14. 10. 2005 prosvícen zařízením kontroly kontejnerů H. – W. – bez nálezu.
Nalézací soud v odůvodnění svého rozsudku mj. předestřel svědecké výpovědi P. K., P. M. a P. F.. Podle výpovědi P. K., tento, jakmile uviděl adresu J. H., začal tušit, že v tom má prsty K.. V Z. T. si svědek všiml červeného bavoráka, ve kterém viděl obviněného J. K.. S K. nejednal, ten hned řekl V., že si jde dát 2 deci. Svědek se ptal obviněného V., co že tu ten „zmrd“ dělá (tedy K.) a obviněný V. mu sdělil, že jel náhodou okolo. Tomu však svědek nevěřil (srov. str. 21 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu a č. l. 4 094 a násl. spisu). Svědek P. M., jednatel firmy JARMES, s. r. o., si vzpomněl, že při předání kontejneru tam byl nějaký pán, který měl knírek, světlejší vlasy, světlou pleť. Vedle něj bylo zaparkováno auto BMW červené barvy, o tom člověku mu K. řekl, že se jmenuje J. K. a že je dopravcem z J. H.. Dále mu řekl, že si pan K. celou věc objednal (srov. str. 23 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu a č. l. 4 104 a násl. spisu). Svědek P. F., řidič, potom uvedl, že kontejner s návěsem se předával v obci Z. T. R.. S M. tam přijel i pan K. a ten mu sdělil, že při předávání toho návěsu tam byl i nějaký pan K. a že je to dopravce z J. H. (srov. str. 24 – 25 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu a č. l. 4 075 a násl. spisu). Nejvyšší soud proto oproti tvrzení dovolatele nemá za to, že by předestřené svědecké výpovědi popíraly jeho trestnou činnost, neboť právě naopak jej usvědčují z aktivního jednání při předávání kontejneru s návěsem, ke kterému došlo v souvislosti s tím, jak byly celní správou zjištěny a zajištěny cigarety, které byly na území České republiky přivezeny z H.. V této souvislosti je třeba také zmínit svědeckou výpověď obviněného R. V., který popsal podrobně jednání s obviněnými K. i Ing. P. D. Q. a tyto usvědčuje ve spoluúčasti na trestné činnosti (srov. str. 35 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu a č. l. 7 327 – 7 330 spisu).
Nalézací soud v odůvodnění svého rozhodnutí rovněž konstatuje zprávu Celně pátracího úřadu Hamburk. K dotazu, jaký byl v období od dubna do října obvyklý postup řízení u zboží dopraveného lodí do H. s cílovým příjemcem v České republice, sdělil uvedený úřad, že poté, co kontejnery dorazily námořní lodí do H., byly k dispozici všechny originální papíry (bill of lading) a byly uhrazeny všechny dlužné náklady. Následovalo propuštění kontejneru zodpovědným celním deklarantem. K dotazu, na základě jakých konkrétních dokladů probíhalo takové celní řízení, uvedený úřad sdělil, že odvoz zboží zpravidla probíhal ve společném expedičním řízení T1. Potřebný celní dokument byl vyhotoven firmou P. M.. K dotazu na konkrétní předmětné zboží v kontejnerech se specifikací podle faktur a nákladových listů, příslušný úřad odkázal, že lze vycházet z registrace kontejnerového odbavení v systému evidence expedičního řízení NTSC při Hlavním celním úřadu Hamburk – přístav, Celní úřad Waltershof. Dále byl celní úřad dotazován na poznatky ke kontejneru č. ..... K tomu celní úřad uvedl, že kontejner .... byl dne 14. 10. 2005 v 03.33 hod. expedován z kontejnerového terminálu Eurogate s číslem pečeti ....... Řidičem tahače s německou poznávací značkou ....., byla podle Interchange jistá osoba jménem „W.“. Následně byl kontejner přes Celní hlavní úřad Hamburk – přístav, Celní úřad Waltershof, odbaven k dalšímu volnému styku pod číslem ...... Přihlášeno bylo 400 kartonů okrasných předmětů z kameniny, květináče a květinové sloupy. V podaném celním prohlášení byla uvedena firma FRICOOL, V. F., C. ..., Ch., Czech Republic. Podle této zprávy shora uvedený kontejner byl dne 14. 10. 2005 prosvícen v zařízení kontroly kontejnerů H. – W. – bez nálezu. K žádosti o právní pomoc byla německou stranou připojena i kopie černobílé fotografie shora jmenované osoby R. W.. Tato osoba nebyla německými orgány vyslechnuta (srov. str. 30 – 31 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu a č. l. 4229 – 4231 spisu, sv. 26). Nalézací soud dále v rámci hodnocení důkazů na straně 37 svého rozhodnutí poznamenal, že z výpovědi svědka F. vyplývá, že poté, co on naložil kontejner, tak žádným rentgenem neprojížděl, je otázkou, zda předtím došlo k projetí tohoto nákladu rentgenem, což by měl zařizovat německý řidič. V každém případě záznam sdělení německých orgánů na základě právní pomoci byl takový, že kontejner prošel rámem s výsledkem bez závad. Je otázkou, zda skutečně touto kontrolou prošel, či s jakým výsledkem, neboť nelze vyvrátit ani tu možnost, že tento výsledek mohl být i v přístavu H. nějakým způsobem ovlivněn obviněnými. Nalézací soud dále poznamenal, že řidič R. W., který měl převážet kontejner z kontejnerového terminálu, nebyl v rámci právní pomoci německou stranou vyslechnut a bližší informace, tj. adresa zjištěna nebyla. Soud se nedomnívá, že by bylo nutno po tomto svědkovi pátrat a vyslýchat ho, těžko lze předpokládat, že by po takové době si vůbec ještě na takovýto kontejner pamatoval, a pokud ano, tak by maximálně mohl potvrdit to, zda kontejner prošel rentgenem, či nikoliv. Nejvyšší soud k těmto poznatkům nalézacího soudu dodává, že nalézací soud se náležitě vypořádal s tím, že podle zprávy Celně pátracího úřadu Hamburk byl prosvícený kontejner bez nálezu, stejně tak z odůvodnění jeho rozhodnutí vyplynulo, z jakých důvodů nebyl vyslechnut řidič R. W.. Odvolací soud také zdůraznil, že soud prvního stupně poukázal na důkazy vztahující se k celnímu odbavení v SRN a vysvětlil, proč z důvodů praktické nemožnosti nebyl vyslechnut německý řidič W.. Odvolací soud se s postupem nalézacího soudu ztotožnil a neshledal důvod pro doplnění dokazování (srov. str. 6 odůvodnění usnesení odvolacího soudu).
Na podporu svých závěrů obviněný J. K. také navrhoval provedení řady dalších důkazů, a to výslech H. R. W. a S. L., zajištění znaleckého posudku k podrobnému postupu dovozu zboží ze zahraničí, včetně popisu jednotlivých úkonů, jejich právní úpravy platné k říjnu 2005 a výčtu potřebných dokladů včetně jejich vzorů. Dovolatel dále navrhl předložit průvodku od cigaret TCP, jenž je uvedena v protokolu o provedené prohlídce jiných prostor ze dne 18. 10. 2005, list č. 2664 spisu a vyslechnout k těmto dokladům pracovníky Celního úřadu Ústí nad Labem R. A., J. K., J. M. a V. B.. V neposlední řadě také navrhl vyslechnout V. V. Č., jemuž mělo být určeno přepravované zboží, což vyplývá z plné moci udělené JKT, s. r. o., zastoupené jednatelem J. K..
Nalézací soud na stranách 9 – 38 odůvodnění svého rozsudku konstatoval ve věci provedené důkazy a zabýval se rovněž jejich hodnocením, jak o tom pojednává Nejvyšší soud v předchozích pasážích, přičemž dospěl k závěru, že je zde k dispozici ucelený řetězec důkazů, jak přímých, tak nepřímých, které vedou k závěru o vině všech tří obviněných v této trestní věci, tj. i obviněného J. K.. Odvolací soud také zdůraznil, že soud prvního stupně poukázal na důkazy vztahující se k celnímu odbavení v SRN a vysvětlil, proč z důvodů praktické nemožnosti nebyl vyslechnut německý řidič W.. Odvolací soud se s postupem nalézacího soudu ztotožnil a neshledal důvod pro doplnění dokazování (srov. str. 6 odůvodnění usnesení odvolacího soudu). Nejvyšší soud nemá námitek vůči těmto úsudkům soudů nižších stupňů, když má naopak za to, že ve věci byl proveden dostatek důkazů prokazujicích vinu obviněného J. K., a proto považuje za nadbytečné provádět další důkazy, které dovolatel zmiňuje ve svém mimořádném opravném prostředku, tj. zejména výslech S. L., předložení průvodky od cigaret TCP, výslech pracovníků Celního úřadu Ústí nad Labem R. A., J. K., J. M. a V. B., a výslech osoby V. V. Č., neboť je zřejmé, že se jedná o důkazy nadbytečné, které by ničeho nezměnily na ustálených skutkových zjištěních učiněných nalézacím soudem. Nejvyšší soud považuje za nadbytečný rovněž důkaz spočívající v zajištění znaleckého posudku k podrobnému postupu dovozu zboží ze zahraničí, včetně popisu jednotlivých úkonů, jejich právní úpravy platné k říjnu 2005 a výčtu potřebných dokladů včetně jejich vzorů, neboť potřebné informace týkající se především postupu orgánů v H. jsou dostatečně popsány v již opakovaně zmiňované zprávě Celně pátracího úřadu Hamburk. Pokud se týká samotné právní úpravy dovozu zboží ze zahraničí, platí zásada, že iura novit curia, která spočívá v tom, že orgány, které řízení vedou, neprovádějí důkazy o obsahu právních norem obsažených ve Sbírce zákonů a nejsou jakýmikoli důkazy vázány ani při jejich výkladu.
Nejvyšší soud v souladu se svou dřívější rozhodovací praxí podotýká, že v trestním řízení závisí pouze na úvaze soudu, který z vyhledaných, předložených nebo navržených důkazů provede, byť samozřejmě takový postup nesmí vykazovat znaky libovůle, ale musí být založen na odpovědném zhodnocení provedených důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. a dále náležitém zhodnocení, z jakého důvodu soud považuje provedené dokazování za dostatečné a úplné a co bylo důvodem, že neprovedl další navrhované důkazy. Tento závěr vyplývá především z ustanovení čl. 82 Ústavy České republiky (ústavní zákon č. 1/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů), v němž je zakotven princip nezávislosti soudů. Z uvedeného principu je pak zřejmé, že soudy musí v každé fázi trestního řízení zvažovat, zda a v jakém rozsahu je potřebné doplnit dosavadní stav dokazování, přičemž současně posuzují důvodnost návrhů na doplnění dokazování (srov. nález Ústavního soudu ze dne 6. 12. 1995, sp. zn. II. ÚS 101/95, publikovaný pod č. 81 ve svazku 4 Sb. nál. a usn. ÚS ČR). Není tedy povinností soudu akceptovat jakýkoli důkazní návrh stran trestního řízení včetně obviněného. Jestliže však soud odmítne provést navržený důkaz, musí toto rozhodnutí přesvědčivě odůvodnit (obdobně k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2011, sp. zn. 5 Tdo 747/2011). V posuzované věci obviněného J. K. tak Nejvyšší soud shora zdůvodnil, proč nevyhověl návrhům obviněného na provedení jím vyžadovaných dalších důkazů, a dodává, že neakceptování důkazního návrhu obviněného lze založit toliko třemi důvody: Prvním je argument, podle něhož tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení. Dalším je argument, podle kterého důkaz není s to ani ověřit ani vyvrátit tvrzenou skutečnost, čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídací potencí. Konečně třetím je pak nadbytečnost důkazu, tj. argument, podle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 24. února 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01, uveřejněn pod č. 26, ve sv. 32 Sb. nál. a usn. ÚS ČR, dále viz nález ze dne 30. června 2004 sp. zn. IV. ÚS 570/03, uveřejněn pod č. 91, ve sv. 33 Sb. nál. a usn. ÚS ČR, nález ze dne 18. listopadu 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, uveřejněn pod č. 172, ve sv. 35 Sb. nál. a usn. ÚS ČR, usnesení ze dne 23. září 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05, uveřejněno pod č. 22, ve sv. 38 Sb. nál. a usn. ÚS ČR, a další). Nejvyšší soud dospěl ve svých úvahách a vyhodnotil dovolatelem navrhované důkazy jako nadbytečné, což také shora zdůvodnil. Jelikož nevznikají na základě náležitě zhodnocených důkazů pochybnosti o vině obviněného J. K., dospěl Nejvyšší soud k závěru, že v případě obviněným navrhovaných důkazů jsou tyto důkazy nadbytečné, neboť rozhodné skutečnosti již byly se shora uvedených důvodů nepochybně prokázány v řízení před nalézacím soudem, a obhajoba obviněného, k jejímuž ověření, resp. potvrzení jsou důkazy navrhovány, byla již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) vyvrácena (srov. nález Ústavního soudu ze dne 24. února 2004 sp. zn. I. ÚS 733/01, uveřejněn pod č. 26, ve sv. 32 Sb. nál. a usn. ÚS ČR).
V této souvislosti považuje Nejvyšší soud za nutné také uvést shrnující závěry odvolacího soudu, který v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že řízení, které napadenému rozsudku předcházelo, bylo prováděno v souladu se zákonem, nebylo porušeno právo obviněných na obhajobu a orgány činné v trestním řízení, a v přípravném řízení před soudem, postupovaly ve smyslu ustanovení §2 odst. 5 tr. ř., tedy tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o kterém nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí. Soud prvního stupně dospěl ke správným závěrům tam, kde obviněné uznal vinnými a svá zjištění vtělil logickým a přesvědčivým způsobem do odůvodnění napadeného rozsudku tak, jak ukládá ustanovení §125 odst. 1 tr. ř. poté, co provedené důkazy zhodnotil způsobem odpovídajícím ustanovení §2 odst. 6 tr. ř., tedy nejen v jednotlivostech, ale – což je třeba obzvlášť zdůraznit – v jejich souhrnu. Na odůvodnění napadeného rozsudku lze tedy zcela odkázat, pokud se týká odsuzující části. Lze zdůraznit podrobně popsanou spolupráci obviněných K., V. a Ing. P. D. Q., jak podává soud prvního stupně v odůvodnění napadeného rozsudku a lze dovodit, že jiný výklad takovéto spolupráce v souvislosti všech důkazů není myslitelný. Nemohou obstát úvahy o legálním obsahu kontejneru a případné záměně cestou, když je to nutno posoudit v souvislostech se záznamy telefonní komunikace obžalovaných. Soud prvního stupně zcela správně vyloučil to, co uvádějí obžalovaní ve svých obhajobách, že o ničem nezákonném nevěděli. Pokud by šlo o deklarovanou okrasnou keramiku květináče s určením na Ukrajinu, nebyl by projevován takový zájem o průběh přepravy a ukrajinská firma by odpovídala skutečnosti atd., jak uvádí soud prvního stupně při vyvracení obhajoby obžalovaných. Též lze poukázat na nevěrohodnost tvrzení obviněného Ing. P. D. Q., že jenom obstarával zařizování a tlumočení pro jiné osoby, konkrétně i v tomto případě, ale sám o ničem závadném neví. Soud prvního stupně též dostatečně poukázal na důkazy vztahující se k celnímu odbavení v SRN, vysvětlil, proč z důvodů praktické nemožnosti nebyl vyslechnut německý řidič W.. Odvolací soud se s tímto postupem ztotožnil a neshledal důvod pro doplnění dokazování v tomto směru (srov. str. 5 – 6 odůvodnění usnesení odvolacího soudu).
Vzhledem k tomu, že konstatované podstatné závěry zejména nalézacího soudu odpovídají důkazům obsaženým ve spise a provedeným v hlavních líčeních, považuje Nejvyšší soud za nutné zdůraznit, že postup nalézacího soudu nevykazuje vad z hlediska hodnocení provedených důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., a proto i zjištění skutkového stavu věci odpovídá ustanovení §2 odst. 5 tr. ř. Z těchto důvodů nevykazuje zjištěný skutkový stav nalézacím soudem extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními v jeho odsuzujícím rozsudku. Nejvyšší soud připomíná, že jestliže dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotně právní posouzení, logicky z toho vyplývá, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou právního posouzení skutku jako posouzení hmotně právního je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Předmětem právního posouzení je skutek, tak jak byl zjištěn soudy, a nikoli jiné skutkové zjištění, kterého se domáhá obviněný J. K. na podkladě jiného hodnocení provedených důkazů, než učinil nalézací soud, a které náležitě přezkoumal i soud odvolací. K tomu Nejvyšší soud považuje za nutné dodat, že v dovolání lze namítat, že skutkový stav, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byli obvinění uznáni vinnými. Je tedy možné vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudy. Mimo rámec dovolacího důvodu jsou skutkové námitky, tj. takové námitky, jimiž dovolatelé usilují o jiné hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, aniž by vytýkali relevantní konkrétní vady v provedení či hodnocení shora uvedených důkazů, čímž jen usilují o změnu ve skutkových zjištěních soudů a o jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou sami prosazují. Dovolacím důvodem nejsou námitky proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění z důkazů vyvodily, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování, že nevyhověly návrhům na provedení dalších důkazů apod., pokud nejde o tzv. opomenuté důkazy. Dovolání je mimořádný opravný prostředek určený k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. S ohledem na zásady vyplývající z ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces může Nejvyšší soud zasáhnout do skutkového základu rozhodnutí napadeného dovoláním jen zcela výjimečně, pokud to je odůvodněno extrémním rozporem mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. Takový rozpor je dán zejména tehdy, jestliže skutková zjištění soudů nemají žádnou obsahovou návaznost na provedené důkazy, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z provedených důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejich podkladě byla tato zjištění učiněna, apod. Rovněž z judikatury Ústavního soudu vyplývá, že je nezbytná návaznost mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé. Z odůvodnění rozhodnutí musí vyplývat vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé, přičemž v tomto směru neshledal Nejvyšší soud v postupu obou nižších soudů žádné pochybení. Pouze v případě, pokud by bylo zjištěno, že právní závěry soudu jsou v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývají, bylo by nutno takovéto rozhodnutí považovat za stojící v rozporu s čl. 90 Ústavy a s čl. 36 odst. 1 Listiny. Stejně tak nutno považovat za rozpor s principy řádného a spravedlivého procesu situaci, jestliže v soudním rozhodování jsou skutková zjištění v extrémním nesouladu s vykonanými důkazy (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 2. 2005, sp. zn. III. ÚS 578/04). V posuzovaném případě se však o takový extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními Krajského soudu v Praze, která v napadeném usnesení akceptoval také Vrchní soud v Praze, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně nejedná. Skutková zjištění soudů mají odpovídající obsahovou vazbu na provedené důkazy, soudy své hodnotící úvahy jasně, přehledně a logicky vysvětlily, aniž při tom vybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. Pouhý nesouhlas obviněných s tímto hodnocením a se skutkovými závěry obou nižších soudů není dovolacím důvodem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 3. 2009, sp. zn. 7 Tdo 224/2009). Nejvyšší soud proto konstatuje, že soudy obou stupňů opřely svá rozhodnutí o spolehlivé důkazy, které jim umožnily náležitě zjistit skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí (§2 odst. 5 tr. ř.). Hodnocení provedených důkazů je v odůvodnění rozhodnutí soudů nižších stupňů dostatečně zevrubné a poskytuje dostatečný podklad pro kontrolu správnosti skutkových zjištění. Provedené důkazy byly náležitě zhodnoceny a přijatá rozhodnutí byla odůvodněna. Ze souhrnu těchto důkazů bylo možno dospět ke spolehlivému závěru o vině obviněných, tedy i obviněného J. K..
K námitce obviněného J. K. spočívající v tom, že obecné soudy doposud nevyložily, v jakém rozsahu dovolatel přispěl jako pomocník podle §24 odst. l písm. c) tr. zák. k dokonání trestné činnosti, Nejvyšší soud uvádí, že obviněný se trestné činnosti nedopustil jako pomocník, ale jako spolupachatel, když i v rámci právního posouzení výroku o vině rozsudku nalézacího soudu se uvádí, že obvinění J. K., R. V. a Ing. P. D. Q. spáchali ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku. Tato námitka obviněného J. K. se tedy míjí s obsahem soudního rozhodnutí, jak již také správně poznamenal ve svém vyjádření k dovolání státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství.
Obviněný J. K. také namítal, že byl obviněným R. V. informován, že je ve spojení s policejními a celními organy a že mu bylo slíbeno, že pokud pronikne do prostředí asijských dovozců nelegálních tabákových výrobků, bude to zohledněno při jeho trestné činnosti. Soudy nižších stupňů však přesto neuvažovaly o uplatnění §18 odst. 1 tr. zákoníku o skutkovém omylu dovolatele. Jestliže nalézací soud nezpochybňuje, že obviněný V. byl osobou důvěrně spolupracující s Policií České republiky, pak to mělo vést soudy obou stupňů k citlivějšímu hodnocení provedených důkazů a právě k úvaze o tom, zda jednání dovolatele nebylo jednáním ve skutkovém omylu, který v daném případě vylučuje úmyslné zavinění, takže měl být obžaloby zproštěn podle §226 písm. c) tr. ř.
Podle ustanovení §18 odst. 1 tr. zákoníku kdo při spáchání činu nezná ani nepředpokládá jako možnou skutkovou okolnost, která je znakem trestného činu, nejedná úmyslně; tím není dotčena odpovědnost za trestný čin spáchaný z nedbalosti. Pachatel jednající v negativním skutkovém omylu neví, že faktická okolnost, která podmiňuje trestnost jeho činu, tj. jako znak jeho skutkové podstaty základní, skutečně existuje. Nejvyšší soud k této námitce dovolatele předně konstatuje, že případná spolupráce spoluobviněného R. V. s policejními orgány není skutkovou okolností, která by byla znakem souzeného trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby. Nalézací soud v odůvodnění svého rozsudku uvedl, že obhajoba obviněného R. V. spočívala v tom, že jednal v součinnosti s orgány policie a celní správy, že byl v tomto směru jejich spolupracovníkem a že on osobně nevěděl o tom, že v kontejneru jsou cigarety. Jeho obhajoba, pokud se jedná o zmiňovanou spolupráci s policií a celní správou, je zcela účelová, neboť svědci P. O., B. Z. a J. H. jednoznačně potvrdili, že informace, které jim obviněný V. dodal, byly velice obecného charakteru, byly nekonkrétní. Obviněnému se nedalo příliš věřit. Nalézací soud nezpochybnil to, že obviněný byl osobou důvěrně spolupracující s policií, což vyplývá z výpovědi svědka P. O., avšak jeho následné kontakty s pracovníky celní správy v žádném případě neměly žádnou souvislost s uvedeným kamionem, který byl zadržen dne 18. 10. 2005. Pokud se obviněný J. K. hájil tím, že pouze vypomáhal obviněnému V. a že s dovozem kontejneru s cigaretami nemá nic společného, pak rovněž v tomto případě se jedná o účelovou obhajobu, jak to vyplývá již se shora podrobně uvedených závěrů nalézacího soudu (srov. str. 35 – 36 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu). Nejvyšší soud se s těmito závěry nalézacího soudu plně ztotožňuje a v podrobnostech na ně odkazuje. Nejvyšší soud proto nemůže akceptovat tuto námitku obviněného J. K., neboť z provedeného dokazování se podává, že spolupráce obviněného R. V. s orgány činnými v trestním řízení se netýkala dovozu cigaret, které jsou předmětem této posuzované trestné činnosti, tedy obviněný J. K. touto skutečností ani nemohl být uveden v omyl.
Okolnost spočívající ve spolupráci obviněného R. V. s orgány činnými v trestním řízení tak nemohla mít vliv ani na posouzení subjektivní stránky jednání obviněného J. K.. V rámci argumentace týkající se naplnění subjektivní stránky obviněný J. K. také uváděl, že mu bylo předáno potvrzení plné moci z Ukrajiny o vyžádání cigaret z celního skladu v D.. Soudy nižších stupňů nevěnovaly pozornost tomu, že cigarety byly opatřeny ukrajinskými kolky, pravděpodobně falešnými. Podle dovolatele nemá logiku, aby zřejmě zaměněné zboží po výjezdu z celního skladu v H. bylo určeno pro český trh s ukrajinskými kolky.
V rámci této části námitek Nejvyšší soud opět připomíná odůvodnění rozsudku nalézacího soudu, který uvedl, že objektivní stránka tohoto skutku spočívá v tom, že obvinění J. K., R. V. a Ing. P. D. Q. společně zorganizovali nelegální dovoz cigaret z Německa do České republiky s cílem jejich distribuce bez celní a daňové zátěže tak, že Ing. P. D. Q. a J. K. zajistili lodní dopravu tohoto zboží do H. s přeložením kontejneru na autodopravu, a po vzájemné domluvě s R. V. prostřednictvím najatého řidiče dopravní společnosti s nákladním tahačem a návěsem, J. K. a R. V. osobně kontrolovali a koordinovali dopravu tohoto kontejneru se zbožím přes hraniční přechod do České republiky. Z hlediska subjektivní stránky nemůže být pochyb o tom, že jednání všech tří obviněných bylo úmyslné, neboť věděli, že jednání směřuje ke zkrácení daně a cla ke škodě České republiky. Jednání bylo předem promyšlené a plánované. Správnost těchto závěrů nalézacího soudu vyplývá zejména z těch okolností případu, že bylo prokázáno, že dovezený kamion neobsahoval deklarované zboží podle dokladů, tj. keramické vázy, ale naopak kamion obsahoval ve výroku rozsudku citované množství cigaret s ukrajinskými kolky. V žádném případě společnost FRICOOL, V. F., C. ..., ..... Ch., nebyla společností, která by si objednala jak keramické vázy, tak cigarety. Skutečným obsahem právního úkonu tedy v tomto směru byl dovoz cigaret, které byly určeny pro český trh. V žádném případě nelze připustit obhajobu v tom směru, že cigarety byly určeny pro dovoz na Ukrajinu (s ohledem na ukrajinské kolky), neboť odběratelem těchto cigaret podle dokladů byla firma, která s celou transakcí neměla nic společného, navíc, jak vyplynulo z provedených důkazů, obsah kamionu měl být vyložen na území České republiky původně v P.. Pokud by se jednalo o průvoz tohoto kamionu s cigaretami Českou republikou dále na Ukrajinu, pak by zajisté v příslušných dokladech byl uveden správný odběratel na Ukrajině a nebyly by zde deklarovány keramické vázy, ale skutečný obsah zásilky, tj. cigarety (srov. str. 41 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu).
Nejvyšší soud tak v závislosti na úvahách nalézacího soudu uzavírá, že pokud obviněný J. K. vytknul nesprávné posouzení subjektivní stránky zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby, kterým byl uznán vinným, potom toto jeho tvrzení je založeno především na již podrobně zmíněném odlišném hodnocení důkazů a z něj vyplývajících skutkových závěrů. Nalézacím soudem zmíněné okolnosti případu bez pochybností vypovídají o úmyslném zavinění obviněného J. K., tj. o naplnění subjektivní stránky skutkové podstaty zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 tr. zákoníku, kde postačí i zavinění ve formě nepřímého úmyslu. Ostatně subjektivní stránkou zmíněného trestného činu se dostatečně zabývaly již oba soudy nižších stupňů, na jejichž argumentaci Nejvyšší soud shora odkázal. K tomu je třeba poznamenat, že nalézací soud se vypořádal i s tou částí argumentace obviněného J. K., kde odkazoval na to, že cigarety byly opatřeny ukrajinskými kolky, a proto je logické, že byly určeny pro ukrajinský trh. Nejvyšší soud tak nad rámec uvedeného nalézacím soudem dodává, že je běžnou praxí, že pašované cigarety prodávané v České republice bývají opatřeny v některých případech ukrajinskými kolky. Není žádnou výjimkou, že v rámci „černého obchodu“ bývá do České republiky jednorázově dováženo větší množství cigaret, které jsou opatřeny např. právě ukrajinskými kolky, a následně nelegálně prodávány konečným spotřebitelům. Skutečnost, že cigarety byly označeny ukrajinskými kolky, tedy bez dalšího neznamená, že nemohly být určeny pro nelegální český trh. Závěr o naplnění subjektivní stránky citovaného zločinu zde tedy vyplývá nejen z charakteru a způsobu jednání obviněných J. K. a R. V. popsaného v příslušné skutkové větě ve výroku o vině v rozsudku nalézacího soudu, ale i z ostatních rozhodných okolností, které byly náležitě rozvedeny zejména v rozsudku nalézacího soudu a na které bylo již shora v podrobnostech poukázáno.
Obviněný J. K. v neposlední řadě namítal, že má za to, že výrok o náhradě škody je chybný, neboť nebyl podle jeho názoru zjištěn do dnešní doby únik na clu. Obecné soudy nikde nevyložily, zda cigarety skutečně byly naloženy v Číně, či zda nebyly přeloženy až v H.. Podle názoru dovolatele clo nemělo být vůbec jako část výše škody ve výroku o škodě vyjmenováno. Podle dovolatele byly zabavené cigarety nelegálně zlikvidovány, neboť mohly být zlikvidovány pouze po právní moci rozsudku. Tímto jednáním vznikla dovolateli škoda, kterou bude po českém státu uplatňovat v jiném řízení.
K této námitce dovolatele je třeba uvést, že nalézací soud ve svém rozsudku rozhodl pouze výrokem, kterým podle §229 odst. 1, 3 tr. ř. byli poškození Philip Morris Products S. A. se sídlem Quai Jeanrenaud 3, 2000 Neuchätel, Švýcarsko, a Imperial Tobacco ČR, s. r. o., se sídlem Praha 5 – Smíchov, Radlická 3201/14, odkázáni se svými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Nejvyšší soud ve své ustálené judikatuře opakovaně uvedl, že nárok státu na zaplacení daně není nárokem na náhradu škody způsobené trestným činem zkrácení daně, ale nárokem vyplývajícím přímo ze zákona. Nejde proto o nárok, který by mohla příslušná finanční správa uplatňovat podle §43 odst. 2 tr. ř. v trestním řízení (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 1985, sp. zn. 3 To 9/85, publikované pod č. 34/1987 Sb. rozh. tr., dále viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2004, sp. zn. 11 Tdo 917/2004, publikovaný pod č. 22/2005-II. Sb. rozh. tr.). Ostatně touto problematikou se také zabýval velký senát Nejvyššího soudu, který ve svém rozhodnutí ze dne 8. 1. 2014, sp. zn. 15 Tdo 902/2013, publikovaném pod č. 39/2014 Sb. soud. tr., vyložil, že nárok státu vyplývající ze zkrácené (neodvedené) daně je sice obecně nárokem na náhradu škody, který však nemůže příslušný finanční orgán uplatňovat podle §43 odst. 3 tr. ř. v trestním řízení proti subjektu povinnému k zaplacení daně. Proto je třeba, aby soud rozhodl na počátku hlavního líčení usnesením podle §206 odst. 4 tr. ř. per analogiam, že tento nárok na náhradu škody nemůže uplatňovat v trestním (adhezním) řízení. V rozsudku pak soud již o takovém uplatněném nároku nerozhoduje ve smyslu §228 a §229 tr. ř. Nejvyšší soud již pouze pro úplnost dodává, že pokud se týká určení rozsahu zkrácení daně a cla, nalézací soud zcela správně vyšel ze znaleckého posudku z oboru ekonomika, odvětví účetní evidence, daně, který zpracoval znalec JUDr. Ing. Josef Bečvář. V tomto znaleckém posudku především uvedl, že pro stanovení výpočtu spotřební daně, cla a daně z přidané hodnoty, vycházel znalec z předpokládané ceny cigaret zn. Pall Mall ve výši 44 Kč za jednu krabičku cigaret a cigaret zn. LM ve výši 54 Kč za jednu krabičku cigaret, což je předpokládaná nejnižší cena cigaret předmětných obchodních značek. V návaznosti na to znalec dále konstatoval, že při stanovení předpokládané výše spotřebních daní a daní z přidané hodnoty, vyšel ze stanovené celní hodnoty a cla ve výši 57,6 % z celní hodnoty zboží, které byly stanoveny příslušným orgánem. Za těchto shora uvedených podmínek by spotřební daň k rozhodnému datu 18. 10. 2005 u cigaret zn. Pall Mall činila 1 128 000 Kč a daň z přidané hodnoty by tak byla stanovena ve výši 351 261 Kč. U cigaret zn. LM by spotřební daň činila 3 744 000 Kč a daň z přidané hodnoty by tak byla stanovena na částku 1 293 278 Kč. Vyměřené clo ve výši 57,6% z celní hodnoty 4 000 000 ks cigaret (3 720 000 Kč) činí 2 142 720 Kč. Celková škoda na clu, spotřební dani a dani z přidané hodnoty činí 8 659 259 Kč (srov. str. 31 – 32 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu a č. l. 4 411 – 4 432 spisu). Nejvyšší soud proto nemohl přiznat žádnou relevanci ani této námitce obviněného J. K., neboť jednak výroky rozhodnutí soudů nižších stupňů neobsahují výrok o náhradě škody, pokud se jedná o nárok státu na nezaplaceném clu, jak namítal dovolatel, a jednak rozsah zkrácení daně a cla byl nalézacím soudem správně stanoven v souladu se znaleckým posudkem JUDr. Ing. Josefa Bečváře.
Nejvyšší soud konečně jen pro úplnost v této souvislosti podotýká, že rozsudek nalézacího soudu obsahuje nepřesně formulovanou právní větu, pokud ustanovení §240 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku reprodukuje v podobě „zkrátili daň a clo nejméně se dvěma osobami a způsobili škodu velkého rozsahu“, zatímco uvedené ustanovení trestního zákoníku mělo být správně citováno v podobě „zkrátili daň a clo nejméně se dvěma osobami a spáchali uvedený čin ve velkém rozsahu“. Tato nepřesnost, kterou ani obviněný v dovolání nenamítl, z hlediska použitých pojmů zcela zřejmě připadá na vrub faktu, že do rozsudku byl mechanicky převzat text obžaloby (č. l. 7041 – 7115 spisu), která byla ovšem na obviněné podána pro trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1, 3 písm. a), odst. 4 tr. zák. (jehož znění se nedopatřením ocitlo v právní větě rozsudku). Jde sice nepochybně o vadu rozhodnutí, jež by mohla za jiných okolností být i důvodem pro zrušení rozsudku, nikoli však v tomto případě, kdy došlo k pouhé písařské nepřesnosti, jež na podstatu věci nemá žádný zásadní vliv, a proto Nejvyšší soud dospěl k závěru, že s ohledem na to, že se jedná pouze o formální pochybení, které se nedotýká materiální stránky vztahující se k výši „velkého rozsahu“ zkrácení daně (v rozsudku nalézacího soudu označeného jako „škoda“), nejde o důvod, který by zakládal sám o sobě podklad pro zrušení dovolatelem napadených rozhodnutí, a to i s ohledem na to, že tuto vadu obviněný v dovolání nenamítl (srov. §265i odst. 3 tr. ř.),
Z těchto důvodů Nejvyšší soud po posouzení všech dovolacích námitek obviněného J. K. dospěl k závěru, že napadené usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 6. 2013, sp. zn. 3 To 115/2012, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 23. 11. 2011, sp. zn. 4 T 85/2009, nevykazuje takové vady, pro které by jej bylo nutno z některého důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zrušit. Soud prvního stupně jako soud nalézací objasnil a posoudil všechny skutečnosti rozhodné z hlediska skutkového zjištění i právního posouzení v rozsudku ze dne 23. 11. 2011, sp. zn. 4 T 85/2009, který posléze včetně řízení mu přecházejícího náležitě přezkoumal i soud druhého stupně, jako soud odvolací, který mj. odvolání obviněného J. K. zamítl jako nedůvodné, přičemž se současně bez pochybností a logicky vypořádal se všemi relevantními námitkami obviněného uplatněnými v rámci odvolacího řízení.
Z obsahu dovolání a po porovnání námitek v něm uvedených s námitkami uplatněnými v odvolání, jakož i s přihlédnutím k tomu, jakým způsobem se s nimi vypořádal odvolací soud, je patrné, že rozhodnutí napadené dovoláním a řízení mu předcházející netrpí právně relevantními vadami. Z těchto důvodů je třeba jednoznačně dospět k závěru, že jde v případě obviněného J. K. o dovolání zjevně neopodstatněné, a proto jej Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. V návaznosti na to Nejvyšší soud (předseda senátu – §265o odst. 1 tr. ř.) neshledal podmínky pro přerušení výkonu rozhodnutí u obviněného J. K..
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. dubna 2015
Předseda senátu:
Prof. JUDr. Pavel Šámal, Ph.D.