ECLI:CZ:NS:2015:5.TDO.972.2015.1
sp. zn. 5 Tdo 972/2015-27
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. 9. 2015 o dovolání, které podal obviněný Mgr. J. S. , proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 18. 3. 2015, sp. zn. 14 To 40/2015, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 2 T 229/2014, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. řádu se dovolání obviněného Mgr. J. S.
odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný Mgr. J. S. byl rozsudkem Okresního soudu ve Svitavách ze dne 10. 12. 2014, sp. zn. 2 T 229/2014, uznán vinným přečinem porušení povinnosti při správě cizího majetku podle §220 odst. 1, odst. 2 písm. b) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ve zkratce „tr. zákoník“), kterého se dopustil skutkem podrobně popsaným v odsuzujícím výroku o vině v citovaném rozsudku.
Za tento přečin byl obviněný odsouzen podle §220 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu 1 roku. Podle §229 odst. 1 tr. řádu byl poškozený odkázán s uplatněným nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Týmž rozsudkem bylo dále rozhodnuto tak, že obviněný se podle §226 písm. c) tr. řádu zprošťuje obžaloby státního zástupce Okresního státního zastupitelství ve Svitavách ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. 1 ZT 256/2013, pro skutky popsané pod body 1./a) a 1./b) zprošťujícího výroku o vině v tomto rozsudku.
Z podnětu odvolání poškozeného Mgr. P. S. , LL.M., správce konkursní podstaty úpadce – obchodní společnosti VITKA Brněnec, a. s., se sídlem v České Skalici, rozhodl Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 18. 3. 2015, sp. zn. 14 To 40/2015, tak, že podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. řádu zrušil napadený rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o náhradě škody. Podle §259 odst. 3 tr. řádu pak odvolací soud nově rozhodl postupem podle §228 odst. 1 tr. řádu tak, že obviněný je povinen zaplatit poškozenému jako náhradu škody peněžní částku ve výši 1 181 019,50 Kč.
Proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích podal obviněný Mgr. J. S. prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřel
o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Podle názoru obviněného odvolací soud nesprávně posoudil nárok uplatněný poškozeným, zejména pak to, zda nárok poškozeného vůči obviněnému je možné přiznat v adhezním řízení. Obviněný především napadá tvrzení odvolacího soudu, který opírá povinnost obviněného nahradit poškozenému škodu o obecné ustanovení o náhradě škody, tedy o ustanovení §420 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, který platil do 31. 12. 2013. Obviněný má za to, že odvolací soud opomenul zvláštní úpravu odpovědnosti za škodu z porušení povinnosti ze závazkového vztahu v obchodním zákoníku, která má vůči úpravě obsažené v občanském zákoníku povahu „lex specialis“. Podle této úpravy obchodního zákoníku, jestliže obviněný jednal jako statutární orgán právnické osoby, do smluvního, a tedy i do odpovědnostního vztahu s poškozenou nevstupoval obviněný, ale obchodní společnost BUSTREX, s. r. o., se sídlem v Praze 2, jejímž jednatelem byl dříve obviněný a jménem které obviněný jako statutární orgán uzavřel smlouvu o uložení věci. Podle názoru obviněného by měl odpovídat za škodu pouze jako statutární orgán, a tedy jen jako ručitel v případě, když poškozený nebude moci dosáhnout uspokojení své pohledávky za obchodní společností BUSTREX, s. r. o., a to bez ohledu na skutečnost, zda jeho jednání naplnilo znaky trestného činu a zda byl za takovýto trestný čin odsouzen, či nikoliv.
Obviněný ve svém dovolání dále zpochybňuje výši způsobené škody, která podle jeho názoru nebyla řádně prokázána, zejména když nebylo prováděno dokazování ve vztahu k tomu, v jakém rozsahu obviněný ručí za škodu způsobenou poškozenému. Jak dále obviněný zdůraznil, nebylo ani zjišťováno, porušením jakých právních povinností měl způsobit škodu a v jakém rozsahu je toto porušení v příčinné souvislosti se vznikem škody, čímž do jisté míry napadá i samotný výrok o vině. Obviněný zejména poukazuje na skutečnost, že obchodní společnost BUSTREX, s. r. o., nepřevzala zboží v takovém množství, v jakém jej podle smlouvy o uložení věci měla převzít, když tato vychází z inventury ze dne 31. 12. 2006, která neodpovídala stavu zboží dne 5. 3. 2007, kdy mělo být zboží formálně převzato. Podle obviněného navíc část uloženého zboží byla ve vlastnictví obchodní společnosti RANDA, s. r. o., se sídlem v Bystré, nikoli poškozeného, který tak nikdy nevlastnil zboží, za jehož údajnou ztrátu uplatňuje nárok na náhradu škody.
Obviněný rovněž namítl, že na vzniku škody se podílela svým pochybením i řada dalších osob, protože podle smlouvy o uložení věci byla povinna opatrovat převzaté zboží obchodní společnost BUSTREX, s. r. o., nikoli přímo obviněný jako její jednatel. Obviněný pouze pověřil příslušné osoby opatrováním zboží, a to podle dohody s poškozeným. Jak dále obviněný zároveň zdůraznil, obchodní společnost BUSTREX, s. r. o., prostřednictvím svého jednatele několikrát upozorňovala poškozeného, aby si zajistil věci uložené v areálu proti případné škodě způsobené odcizením, poškozením apod., a poškozený se tak sám mohl podílet na vzniku škody.
Závěrem svého dovolání proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. řádu zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu a aby mu věc „vrátil s tím, aby poškozený byl podle §265m odst. 2 a §265 tr. řádu odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních“.
Současně s dovoláním podal obviněný i žádost o odklad výkonu napadeného rozhodnutí odvolacího soudu podle §265h odst. 3 tr. řádu.
Nejvyšší státní zástupce se vyjádřil k dovolání obviněného Mgr. J. S. prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jejího názoru je dovolání obviněného nepřípustné, neboť nepodal odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně a poškozený napadl odvoláním tento rozsudek toliko ve výroku o náhradě škody. S odkazem na dosavadní judikaturu státní zástupkyně upozornila na skutečnost, že pokud odvolací soud rozhodoval pouze o odvolání poškozeného a na jeho podkladě zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o náhradě škody, pak takovýto rozsudek odvolacího soudu nelze pokládat za rozhodnutí ve věci samé ve smyslu §265a odst. 2 tr. řádu. Proto státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. a) tr. řádu odmítl dovolání obviněného, neboť není přípustné.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) se nejdříve zabýval otázkou, zda jsou v posuzované věci splněny podmínky přípustnosti dovolání. Podle §265a odst. 1 tr. řádu lze napadnout dovoláním pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Ustanovení §265a odst. 2 písm. a) až h) tr. řádu potom taxativně vymezují, která soudní rozhodnutí se považují pro účely řízení o dovolání za rozhodnutí ve věci samé. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který umožňuje průlom do právní moci rozhodnutí, a už z tohoto důvodu je přípustnost jeho podání omezena (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2005, sp. zn. 11 Tdo 1390/2005).
Pokud bylo ve věci rozhodnuto rozsudkem, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest, případně bylo uloženo ochranné opatření nebo bylo upuštěno od potrestání, jde o rozhodnutí ve věci samé uvedené v §265a odst. 2 písm. a) tr. řádu. Takovým odsuzujícím rozsudkem jako rozhodnutím ve věci samé pak může být i rozsudek odvolacího soudu vydaný podle §259 odst. 3 tr. řádu po zrušení rozsudku soudu prvního stupně z některého z důvodů obsažených v §258 odst. 1 tr. řádu; vždy však musí jít o rozsudek o vině a trestu v uvedeném smyslu. Rozsudek, kterým odvolací soud rozhoduje výlučně na podkladě odvolání poškozeného tak, že zčásti zruší rozsudek soudu prvního stupně, a to v jeho výroku o náhradě škody nebo nemajetkové újmy způsobené trestným činem, resp. o vydání bezdůvodného obohacení získaného trestným činem [§258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. řádu], a sám ve věci znovu rozhodne o náhradě škody nebo nemajetkové újmy, resp. o vydání bezdůvodného obohacení (§228, §229, §259 odst. 3 tr. řádu), není odsuzujícím rozsudkem ve smyslu §265a odst. 2 písm. a) tr. řádu. Tento rozsudek nelze podřadit ani pod žádné jiné z taxativně vyjmenovaných rozhodnutí ve věci samé podle §265a odst. 2 písm. b) až h) tr. řádu. Proto dovolání obviněného podané proti takovému rozsudku odvolacího soudu Nejvyšší soud odmítne jako nepřípustné podle §265i odst. 1 písm. a) tr. řádu (viz Šámal, P. a kol. Trestní řád II. §157 až 314s. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3243).
Dovolání obviněného Mgr. J. S. směřuje proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích, kterým tento soud k odvolání poškozeného podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. řádu zrušil napadený rozsudek Okresního soudu ve Svitavách ve výroku o náhradě škody a sám pak znovu rozhodl podle §259 odst. 3 tr. řádu tak, že podle §228 odst. 1 tr. řádu uložil obviněnému povinnost nahradit poškozenému škodu způsobenou trestným činem. Rozsudkem odvolacího soudu tak v posuzovaném případě nebylo rozhodnuto o vině a trestu obviněného, tyto výroky nabyly právní moci již v řízení před soudem prvního stupně. Rozhodnutí odvolacího soudu tudíž nelze považovat za rozhodnutí ve věci samé ve smyslu §265a odst. 2 tr. řádu. Dovolání obviněného, které směřuje proti takovému rozhodnutí soudu druhého stupně, je proto nepřípustné. Stejný výklad, od něhož není důvod odchylovat se ani v této trestní věci, zaujal Nejvyšší soud též v dalších svých rozhodnutích, např. v usnesení ze dne 17. 5. 2006, sp. zn. 3 Tdo 489/2006 (publikovaném pod č. T 899. v sešitě 26 Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, který vydávalo Nakladatelství C. H. Beck, Praha 2006), v usnesení ze dne 28. 7. 2010, sp. zn. 8 Tdo 907/2010, v usnesení ze dne 16. 11. 2010, sp. zn. 11 Tdo 1310/2010, a v usnesení ze dne 21. 3. 2012, sp. zn. 5 Tdo 266/2012. Tento výklad pak akceptoval i Ústavní soud např. ve svém usnesení ze dne 13. 7. 2011, sp. zn. IV. ÚS 1435/11, nebo v usnesení ze dne 29. 8. 2012, sp. zn. II. ÚS 1901/12.
Navíc, jak vyplývá z podaného dovolání, obviněný v něm částečně napadá i výrok o vině v rozsudku Okresního soudu ve Svitavách ze dne 10. 12. 2014, sp. zn. 2 T 229/2014, který nabyl právní moci již v řízení před soudem prvního stupně, protože v článku III. dovolání zpochybňuje zejména příčinnou souvislost mezi svým jednáním a vznikem škody a výši škody. Na podkladě trestního spisu Okresního soudu ve Svitavách vedeného pod sp. zn. 2 T 229/2014 ovšem Nejvyšší soud zjistil, že jak státní zástupce, tak obviněný Mgr. J. S. se vzdali odvolání bezprostředně po vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně nebo v soudem stanovené lhůtě (§129 odst. 2 tr. řádu). Odvolání proti tomuto rozsudku podal pouze poškozený, a to výhradně proti výroku o náhradě škody, když výrok o vině a trestu zůstal odvoláním nedotčen, a tudíž i pravomocný. Výrok o vině tedy nebyl a ani nemohl být předmětem přezkumu a rozhodování odvolacího soudu v rozsudku napadeném nyní dovoláním obviněného. K tomu Nejvyšší soud zdůrazňuje, že odvolání poškozeného vymezilo a omezilo podmínky přezkumné činnosti odvolacího soudu.
Podle §254 odst. 1 tr. řádu je totiž odvolací soud zásadně vázán rozsahem a obsahem podaného odvolání, resp. jeho důvody, takže Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích jako věcně a místně příslušný odvolací soud mohl v posuzované věci přezkoumat zákonnost a odůvodněnost jen toho oddělitelného výroku, který byl napaden odvoláním poškozeného, tj. pouze výroku o náhradě škody, aniž měl současně povinnost přezkoumat výrok o vině, resp. výrok o trestu. Výše uvedené pak má význam i z hlediska přípustnosti dovolání jako mimořádného opravného prostředku, která je vázána na skutečnost, že ve věci rozhodl soud druhého stupně (§265a odst. 1 tr. řádu). Jak přitom vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu, dovolatel může svým dovoláním napadnout rozhodnutí odvolacího soudu jen v tom rozsahu, v jakém byl odvolací soud oprávněn a povinen přezkoumat rozsudek soudu prvního stupně, a současně musí jít o pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé. Směřuje-li přesto dovolání proti výroku, který odvolací soud nepřezkoumával podle §254 odst. 1 tr. řádu a který neměl povinnost přezkoumat ani podle §254 odst. 2, 3 tr. řádu, musí být takové dovolání odmítnuto jako nepřípustné podle §265i odst. 1 písm. a) tr. řádu. Uvedený výklad zaujal Nejvyšší soud např. ve svém usnesení ze dne 18. 4. 2012, sp. zn. 5 Tdo 281/2012, nebo v rozhodnutí pod č. 20/2004 Sb. rozh. tr.
Přitom odvolací soud ve svém rozsudku, proti němuž směřuje dovolání obviněného, rozhodl zcela v souladu se zákonným požadavkem ustanovení §228 odst. 1 části věty za středníkem tr. řádu, protože výše škody je součástí popisu skutku uvedeného ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, jímž byl obviněný uznán vinným, a škoda v této výši nebyla dosud uhrazena. Takovému rozhodnutí pak nebránila žádná zákonná překážka, tedy ani skutečnost, že na majetek obchodní společnosti VITKA Brněnec, a. s., byl prohlášen konkurs. V daném případě zde totiž není shoda mezi úpadcem (dlužníkem), na jehož majetek byl prohlášen konkurs, a pachatelem trestného činu, tedy obviněným Mgr. J. S. (viz rozhodnutí pod č. 20/2003 Sb. rozh. tr.).
Na základě výše uvedených důvodů tedy Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. a) tr. řádu odmítl dovolání obviněného Mgr. J. S. jako nepřípustné. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu tak učinil v neveřejném zasedání, přičemž vzhledem k tomuto závěru Nejvyšší soud dále nezjišťoval, zda je v podaném dovolání řádně uplatněn některý dovolací důvod, případně jestli námitky obviněného je vůbec možné podřadit pod určitý zákonem stanovený dovolací důvod. Stejně tak s ohledem na způsob rozhodnutí o podaném dovolání nebylo možné rozhodnout o odkladu vykonatelnosti napadeného rozhodnutí, jak to požadoval obviněný ve svém dovolání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§265n tr. řádu).
V Brně dne 23. 9. 2015
JUDr. František P ú r y, Ph.D.
předseda senátu