ECLI:CZ:NS:2016:28.CDO.5689.2015.1
sp. zn. 28 Cdo 5689/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Miloše Póla ve věci žalobce Ing. J. Z. , B., zastoupeného JUDr. Jiřím Juříčkem, advokátem se sídlem v Brně, Údolní 5, za účasti: 1) statutárního města Brna , IČO: 449 92 785, se sídlem v Brně, Dominikánské náměstí 1, a 2) České republiky – Státního pozemkového úřadu , se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, o vlastnictví oprávněné osoby , v řízení vedeném u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 14 C 180/2005, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 27. května 2015, č. j. 18 Co 395/2014-258, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:(§243f odst. 3 o. s. ř.) :
Žalobce dovoláním napadl shora označený rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně (Městského soudu v Brně) ze dne 16. května 2014, č. j. 14 C 180/2005-214, a to v rozsahu, v němž byla zamítnuta žaloba na znovuprojedání věci rozhodnuté Ministerstvem zemědělství – Pozemkovým úřadem Brno dne 24. 5. 2005, zn. 2374/92/3-RNP (v části týkajících se nároku uplatňovaného žalobcem Ing. J. Z.).
Nejvyšší soud odmítl dovolání podle ustanovení §243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), neboť není přípustné.
Přípustnost dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu (jež nepatří do okruhu rozhodnutí vyjmenovaných v ustanovení §238a o. s. ř.) je třeba poměřovat hledisky uvedenými v ustanovení §237 o. s. ř.
Podle §237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
V posuzované věci jde o určení vlastnictví oprávněné osoby, v řízení podle části páté (§244 a násl.) o. s. ř., iniciované žalobcem v návaznosti na předchozí (negativní) rozhodnutí pozemkového úřadu o vlastnictví oprávněné osoby podle §9 odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o půdě“).
Odvolací soud (stejně tak jako soud prvního stupně a před ním i pozemkový úřad) uzavírá, že vydání nárokovaným pozemků (spoluvlastnických podílů o velikosti 1/3 označených pozemků, situovaných nyní v katastrálních územích L. a Ž.) žalobci (coby oprávněné osobě) brání překážka podle §11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě, neboť jde o pozemky zastavěné po jejich přechodu na stát ve smyslu citovaného ustanovení (že jde o pozemky buď přímo zastavěné stavbami bytových domů a jejich příslušenstvím, případně o pozemky tvořícími se stavbami funkční celek – obytné soubory /sídliště/ „V. I, V. II a L. IV“).
K námitkám dovolatele uplatněným v dovolání, že „při řešení otázky zastavěnosti pozemků odvolací soud zaujal nepřípustně rozšiřující výklad ust. §11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě, přihlédl-li (současně) k okolnosti, že volné plochy sídliště, bezprostředně nezastavěné, jsou zatíženy obecným (veřejným) užíváním“, nelze než uvést, že na této okolnosti rozhodnutí odvolacího soudu založeno není.
Odvolací soud – zcela v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (srovnej například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2007, sp. zn. 28 Cdo 2518/2006; rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. 28 Cdo 2174/2010; rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2010, sp. zn. 28 Cdo 2016/2010; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2012, sp. zn. 28 Cdo 3063/2012; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 5. 2013, sp. zn. 28 Cdo 3863/2012; nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 1649/2014; spolu s ostatními rozhodnutí Nejvyššího soudu dostupné veřejnosti na www.nsoud.cz ) – považuje na prvém místě za relevantní především funkční souvislost pozemků se stavbami, přihlížeje přitom k celkové funkční provázanosti dotčených pozemků s ostatním pozemky a stavbami, tvořícími vzájemně provázaný soubor staveb (areál, jímž může být za určitých okolností i sídlištní celek – srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. 28 Cdo 3874/2013; ústavní stížnost proti němu podanou Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 21. 5. 2014, sp. zn. III. ÚS 1196/2014). A to i s přihlédnutím k veřejnému zájmu, který v takovémto případě představuje jedno z výkladových kritérií.
V otázce, zda pozemek tvoří s ostatními pozemky a stavbami jeden funkční celek – areál sídliště, jakož i zohlednění okolnosti, že pozemek má povahu veřejného statku (že je zatížen veřejným užíváním), lze pak rovněž odkázat na ustálenou rozhodovací praxi dovolacího soudu, vyjádřenou např. v rozsudcích Nejvyššího soudu ze dne 17. června 2015, sp. zn. 28 Cdo 4086/2013; ze dne 14. července 2015, sp. zn. 28 Cdo 220/2014; ze dne 24. srpna 2015, sp. zn. 28 Cdo 3574/2014, nebo ze dne 19. listopadu 2015, sp. zn. 28 Cdo 2013/2014, opírající se i o ústavněprávní argumentaci obsaženou zejm. v nálezech Ústavního soudu ze dne 1. července 2014, sp. zn. I. ÚS 581/14, či ze dne 21. ledna 2015, sp. zn. II. ÚS 536/14.
I proto Nejvyšší soud neshledává důvody k jinému posouzení těchto v jeho rozhodovací praxi již dříve vyřešených právních otázek.
Zhodnocení skutkových zjištění (povahy staveb, jejich rozsahu i účelu řešeného komplexu) je pak na úvaze zejména soudů nižších stupňů, na nichž tak spočívá i náležité uvážení funkční provázanosti jednotlivých pozemků se sídlištním celkem, což je z podstaty věci dominantně otázkou konkrétních skutkových okolností (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 1.2014, sp. zn. 28 Cdo 3874/2013, nebo usnesení ze dne 1. 6. 2015, sp. zn. 28 Cdo 5305/2014, jež byla vydána v obdobných věcech těchže účastníků; ústavní stížnosti proti nim podané Ústavní soud odmítl jako zjevně bezdůvodné usnesením ze dne 28. 3. 2014, sp. zn. III. ÚS 1196/14, resp. usnesením ze dne 31. 8. 2015, sp. zn. I. ÚS 2655/15).
Za daného stavu pak přípustnost dovolání (dle §237 o. s. ř.) nezakládá ani dovolatelem nastolená otázka „výkladu okamžiku přechodu majetku na stát a k tomuto okamžiku se vztahujícímu faktu, že pozemky byly zastavěny“, v situaci, kdy dovolatelem není zpochybňován závěr, že jím nárokované pozemky spadají do působnosti zákona o půdě (tedy současné použití ustanovení §30 zákona o půdě, jež rozšiřuje okruh působnosti zákona o půdě i na pozemky, které do definice uvedené v §1 odst. 1 evidentně nespadají, avšak v době přechodu na stát byly používány k účelu zemědělské výroby ; k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. října 2009, sp. zn. 28 Cdo 1081/2009). Přitom i otázka faktického způsobu užívání (obhospodařování) pozemku v době před jeho přechodem na stát je zejména věcí skutkového zjištění, nikoliv kvalifikovanou otázkou právní, kdy odvolací soud – co do časových souvislostí – současně připomíná, že ke ztrátě vlastnictví k původně zemědělským pozemkům docházelo právě v souvislosti s plánovou a postupně realizovanou bytovou výstavbou (jež je zde překážkou obnovení vlastnického práva k původním pozemkům, kdy oprávněné osobě, jíž z uvedeného důvodu nelze pozemek vydat, vzniká pak právo na převod jiného /náhradního/ pozemku za zákonem stanovených podmínek; srov. §11a zákona o půdě).
Z uvedeného vyplývá, že předpoklady přípustnosti dovolání (poměřovány hledisky shora citovaného ustanovení §237 o. s. ř.) dány nejsou. Proto Nejvyšší soud – jak již uvedeno shora – nepřípustné dovolání odmítl (§243c odst. 1 věty první o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243c odst. 3 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy jiným účastníkům než dovolateli (který právo na náhradu nákladů tohoto řízení nemá) v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 8. června 2016
Mgr. Petr Kraus
předseda senátu