ECLI:CZ:NS:2016:3.TDO.883.2016.1
sp. zn. 3 Tdo 883/2016 -14
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 7. 2016 o dovolání, které podal obviněný M. C. , proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2. 3. 2016, sp. zn. 5 To 37/2016, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 3 T 172/2015, takto:
I. Podle §265k odst. 1 trestního řádu za podmínky uvedené v §265p odst. 1 trestního řádu se zrušuje usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2. 3. 2016, sp. zn. 5 To 37/2016, a jemu předcházející rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 2. 12. 2015, sp. zn. 3 T 172/2015.
Podle §265k odst. 2 věta druhá trestního řádu se zrušují i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
II. Podle §265 l odst. 1 trestního řádu se přikazuje Městskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 2. 12. 2015, sp. zn. 3 T 172/2015, byl obviněný M. C. uznán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“) , kterého se dle skutkových zjištění dopustil jednáním spočívajícím v tom, že (včetně pravopisných chyb a překlepů) „ dne 24.5.2015 v době kolem 09.30 hodin v B. po předchozím vědomém požití látky obsahující amfetamin/metamfetamin a pod jejich vlivem řídil po pozemní komunikaci ve směru od prodejny JIP k výjezdu z parkoviště na ulici D. osobní motorové vozidlo tovární značky Hyundai Matrix, přičemž byl na ulici D. v B. zastaven a kontrolován hlídkou Policie ČR, přičemž z důvodu známek ovlivnění návykovou látkou byla u něj následně provedena orientační zkouška pomocí soupravy DrugWipe 5S na zjištění přítomnosti omamných a psychotropních látek, kdy byl u něj zjištěn pozitivní výsledek na přítomnost metamfetaminu/amfetaminu ve slinách, následným znaleckým zkoumáním krve bylo zjištěno, že byl pod aktuálním vlivem metamfetaminu, amfetaminu a methylendioxymetamfetaminu, kdy u něj byla stanovena hodnota 214 ng/ml metamfetaminu v krvi, 50 ng/ml amfetaminu v krvi a 165 ng/ml methylendioxymetamfetaminu v krvi, tedy takové množství psychotropních látek, pod jejichž vlivem nebyl schopen vozidlo bezpečně řídit, neboť hladina 25 ng/ml metamfetaminu v krvi a 25 ng/ml amfetaminu v krvi se obecně interpretují jako koncentrační meze významné pro silniční provoz z hlediska bezpečnosti řízení vozidla a objektivně tedy nebyl schopen bezpečně ovládat motorové vozidlo. “
Za to byl obviněný podle §274 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 4 (čtyř) měsíců. Podle §56 odst. 3 tr. zákoníku byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s dozorem.
Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 2 (dvou) roků.
Proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 2. 12. 2015, sp. zn. 3 T 172/2015, podal obviněný M. C. odvolání směřující do všech výroků napadeného rozhodnutí.
O odvolání rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 2. 3. 2016, sp. zn. 5 To 37/2016, a to tak, že podle §256 tr. ř. odvolání obviněného zamítl.
II.
Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2. 3. 2016, sp. zn. 5 To 37/2016, podal obviněný dovolání (č. l.151-153), přičemž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. s tím, že napadené rozhodnutí je v naprostém rozporu s aktuální judikaturou Nejvyššího soudu, byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozhodnutí nalézacího soudu, aniž by byly splněny procesní podmínky pro takové rozhodnutí, přičemž rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
Obviněný nejprve zrekapituloval dosavadní průběh řízení a rozhodnutí soudů obou stupňů, a uvedl, že řídil motorové vozidlo, avšak popírá, že by před jízdou, a to v jakékoliv době požil omamné či psychotropní látky. Během taneční zábavy se mu udělalo nevolno, což potvrdil i svědek M., a proto odešel domů, avšak ráno před jízdou vozidlem se již cítil v pořádku. Svědci R. a M. jeho výpověď shodně potvrdili a uvedli, že žádné drogy nepožili a obviněný na ně působil normálně, nejevil známky ovlivnění omamnými či psychotropními látkami. Svědek M. N. vypověděl, že obviněný jel v autě sám, byl nervózní, vypadal unaveně a měl červené oči. Společně s kolegou měli podezření na užití mariuhany a z toho důvodu byla u něj provedena dechová zkouška na přítomnost alkoholu s negativním výsledkem a poté orientační test soupravou DrugWipe s pozitivním výsledkem. Obviněný se dobrovolně podrobil odběru krve. Svědek rovněž uvedl, že nevypadal jako uživatel drog.
Dále obviněný poukázal na výpověď znalkyně z odvětví toxikologie při hlavním líčení a její znalecký posudek, v rámci nichž pouze popsala obecný vliv metamfetaminu na osobu při řízení vozidla, kdy uvedla, že subjektivní posouzení vlivu drogy na konkrétní osobu je záležitostí specialistů, konkrétně znalce z oboru psychiatrie. Taktéž uvedla, že vzhledem k zjištěnému množství v krvi nelze u drog nikdy jednoznačně posoudit její množství, které zkoumaná osoba požila, stejně jako dobu před odběrem krve. Znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie, učinila pouze závěr, že nález metamfetaminu a amfetaminu v krevním séru potvrzuje negativní ovlivnění schopnosti bezpečně ovládat motorové vozidlo v době odběru, ale nikoliv vůči osobě odsouzeného.
Má za to, že nebyl žádným způsobem odstraněn rozpor v důkazech ohledně jeho chování při silniční kontrole, a to zejména vzhledem k protokolu zasahujících policistů, který uvádí, že měl být nervózní, unavený, měl mít zpomalené chování či depresivní náladu a k protokolu MUDr. H., lékařky záchytné stanice Psychiatrické nemocnice B., která jej vyšetřovala po jeho převozu k odběru krve, jenž uvádí, že jeho jednání bylo jasné, zdvořilé, měl mít normální náladu i řeč, chůzi měl jistou, netrpěl třesem ani jinými abstinenčními příznaky a nejevil podezření na užití návykové látky. Protokol MUDr. H. byl zpracován dříve než protokol zasahujících policistů, což potvrzuje výpověď svědka N., který vypověděl, že protokol se sepisuje až po převozu osoby k odběru krve. V dané věci přibližně hodinu až hodinu a půl od zastavení jeho vozidla.
Nesprávné právní posouzení skutku obviněný spatřuje v tom, že Městský soud v Brně nedostatečně zjistil skutkový stav věci, když neprovedl takové důkazy, na jejichž základě by bylo možné nade vší pochybnost uznat odsouzeného vinným, a za této důkazní nouze věc nesprávně posoudil. Soud dovodil, že je více než pravděpodobné, že požil uvedené látky právě v souvislosti s taneční party, o čemž svědčí přítomnost drogy po požití tzv. extáze v kombinaci s pervitinem, kteréžto látky jsou zcela běžné při obdobných akcích, přičemž se jedná o ničím nepodloženou spekulaci.
Soudy v odůvodnění svých rozhodnutí odkázaly na stanovisko České společnosti soudního lékařství a soudní toxikologie České lékařské společnosti J. E. Purkyně, tedy že jakýkoli pozitivní nález psychotropních látek v tělesných dutinách bez ohledu na jejich hladinu vylučuje způsobilost řídit motorové vozidlo, když podmínkou způsobilosti k řízení je nulová hladina návykových látek, aniž by respektovaly aktuální judikaturu Nejvyššího soudu, která je s citovaným stanoviskem ve značném rozporu. Tato judikatura byla jak soudem prvého stupně, tak Krajským soudem v Brně zcela opomíjena, a to bez náležitého odůvodnění.
Z aktuální judikatury Nejvyššího soudu vyplývá, že na základě poznatků o množství a druhu návykové látky, eventuálně její koncentraci, době, po kterou ji měl pachatel v těle, zjištěných reakcích a jednání pachatele potom znalec z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, určí, zda a v jakém rozsahu byl pachatel ovlivněn návykovou látkou v době řízení, tedy zda byl ve stavu vylučujícím způsobilost vykonávat provozovanou činnost, v tomto případě tedy řídit motorové vozidlo. Závěry znaleckého posudku z odvětví toxikologie by tak měly sloužit jako podklad pro vypracování znaleckého posudku z odvětví psychiatrie. Obviněný navrhoval vypracování znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, k posouzení, do jaké míry byla ovlivněna jeho způsobilost bezpečně řídit motorové vozidlo, avšak oba soudy tento návrh na doplnění dokazování odmítly.
Vzhledem k výše uvedenému má obviněný za to, že pokud nebylo prokázáno, že by motorové vozidlo řídil ve stavu vylučujícím způsobilost, nebyly tedy naplněny všechny znaky skutkové podstaty trestného činu kladeného mu za vinu a jeho jednání mělo být posouzeno toliko jako přestupek.
Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2. 3. 2016, č. j. 5 To 37/2016-142, jakož i jemu předcházející rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 2. 12. 2015, č. j. 3 T 17212015-116, zrušil a věc vrátil soudu prvého stupně k dalšímu řízení.
Opis dovolání obviněného byl za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zastupitelství , které jej obdrželo 16. 5. 2016 (č. l. 155). Ke dni rozhodnutí dovolací soud neobdržel vyjádření nejvyššího státního zástupce k podanému dovolání ani žádný jiný přípis, jímž by deklaroval svůj zájem využít práva vyjádřit se k dovolání obviněného a práva vyplývajícího z ustanovení §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. Na tomto místě je třeba připomenout, že vyjádření nejvyššího státního zástupce k dovolání obviněného či naopak vyjádření obviněného k dovolání nejvyššího státního zástupce není podmínkou pro projednání podaného dovolání a zákon v tomto směru nestanoví žádnou lhůtu, jejíhož marného uplynutí by dovolací soud byl povinen vyčkat.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2. 3. 2016, sp. zn. 5 To 37/2016, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Nejvyšší soud se proto dále zabýval otázkou opodstatněnosti obviněným uplatněných dovolacích důvodů.
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněným M. C. vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř.
Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) – g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písm. a) – k). Tento dovolací důvod tedy spočívá ve dvou alternativách. První alternativa spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo v rámci druhé alternativy zde byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
První alternativa ustanovení §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. by měla své místo pouze tehdy, pokud by došlo k rozhodnutí odvolacího soudu bez věcného přezkoumání řádného opravného prostředku obviněného. V trestní věci obviněného je však naprosto zřejmé, že Krajský soud v Brně odvolání obviněného projednal a také z podnětu tohoto odvolání rozhodl výše uvedeným usnesením. Uplatnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. v jeho první alternativě, proto nepřichází v úvahu.
V úvahu tak přichází uplatnění tohoto dovolacího důvodu v jeho druhé variantě, tedy že v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí byl dán některý z důvodů dovolání, jak jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., kdy obviněný poukazuje na dovolací důvod uvedený pod písm. g).
V rámci dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, jímž se rozumí právní posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom vyplývá, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat toliko vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud tedy není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat postup soudů nižších stupňů při dokazování a hodnocení důkazů, ale vychází toliko z konečných skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů a v návaznosti na tato stabilizovaná skutková zjištění posuzuje správnost aplikovaného hmotněprávního posouzení. Tato skutková zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není jakousi třetí instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť těžiště dokazování leží v řízení před soudem prvního stupně, jehož skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat toliko soud odvolací prostředky k tomu určenými zákonem (např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02). Porušení určitých procesních ustanovení může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle §265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l ) tr. ř.], (viz přiměř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 5 Tdo 22/2007).
Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejícím odstavci tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).
Pod dovolací důvod proto nelze podřadit ty námitky, v rámci nichž obviněný namítl nesprávné hodnocení důkazů (zejména svědecké výpovědi svědků J. M. a K. R., stejně jako svědeckou výpověď svědka M. N., dále výpověď a znalecký posudek znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie, a taktéž protokol MUDr. Hiršové, lékařky záchytné stanice Psychiatrické nemocnice Brno, a protokol zasahujících policistů) a vadná skutková zjištění (zejména stran zjištění jeho chování při silniční kontrole), když současně prosazuje vlastní hodnotící úvahy ve vztahu k provedeným důkazům (obecné námitky, že tvrzené skutečnosti z provedených důkazů nevyplývají, resp. že je dán rozpor ve výpovědích a protokolu zasahujících policistů a protokolu MUDr. Hiršové ve vztahu k jeho chování v průběhu a po silniční kontrole) a vlastní verzi skutkového stavu věci (kdy obviněný uvádí, že žádné psychotropní či omamné látky nepožil a během taneční zábavy se mu udělalo nevolno, a proto odešel domů, ráno před jízdou vozidlem se však již cítil v pořádku).
Takto uplatněné námitky se ve skutečnosti týkají procesní stránky věci (provádění a hodnocení důkazů) a směřují (v prospěch obviněného) k revizi skutkových zjištění, ze kterých odvolací soud při hmotněprávním posouzení skutku vycházel, kdy obviněný sám hodnotí skutkové okolnosti, resp. vytváří vlastní náhled na to, jak se skutek odehrál. To znamená, že obviněný výše uvedený dovolací důvod nezaložil na hmotněprávních – byť v dovolání formálně proklamovaných – důvodech, nýbrž na procesním základě (§2 odst. 5, 6 tr. ř.) se domáhal přehodnocení soudem učiněných skutkových závěrů .
V této souvislosti Nejvyšší soud podotýká, že ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. nestanoví žádná pravidla, jak pro míru důkazů potřebných k prokázání určité skutečnosti, tak stanovící relativní váhu určitých typů či druhů jednotlivých důkazů. Soud totiž v každé fázi řízení zvažuje, které důkazy je třeba provést, případně zda a nakolik se jeví být nezbytným dosavadní stav dokazování doplnit. S přihlédnutím k obsahu již provedených důkazů tedy usuzuje, nakolik se jeví např. návrhy stran na doplnění dokazování a zda jsou tyto důvodné a které mají naopak z hlediska zjišťování skutkového stavu věci jen okrajový, nepodstatný význam. Shromážděné důkazy potom hodnotí podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností jednotlivě i v jejich souhrnu. Rozhodování o rozsahu dokazování tak spadá do jeho výlučné kompetence.
Obviněný však právně relevantně namítl, že soudy v projednávané věci nepostupovaly v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, kdy nebylo prokázáno, že řídil motorové vozidlo ve stavu vylučujícím způsobilost.
Dle skutkových zjištění byl obviněný při silniční kontrole policejní hlídkou podroben testu přístrojem DrugWipe 5S ke zjištění vlivu návykových látek, přičemž byla zjištěna látka metamfetamin/amfetamin a z následného odběru biologického materiálu (krev) byla v krevním séru zjištěna přítomnost metamfetaminu, amfetaminu, methylendioxymetamfetaminu, kdy koncentrace metamfetaminu byla stanovena na 214 ng/ml, amfetaminu na 50 ng/ml a methylendioxymetamfetaminu na 165 ng/ml. Jeho jednání bylo soudem prvního stupně posouzeno jako přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku.
Přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo vykonává ve stavu vylučujícím způsobilost, který si přivodil vlivem návykové látky , zaměstnání nebo jinou činnost, při kterých by mohl ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku .
Pro stav vylučující způsobilost neexistuje žádná konkrétní definice, neboť různé návykové látky působí na člověka odlišně a rozdílně ho ovlivňují se zřetelem k provozované činnosti, a proto je nutné v každém jednotlivém případě zkoumat, jakou měrou byla požitou návykovou látkou ovlivněna schopnost vykonávat pachatelem provozovanou činnost. K naplnění znaků tohoto trestného činu se nevyžaduje takový stav, kdy pachatel upadá do bezvědomí nebo není schopen komunikace, ale postačí takové ovlivnění fyzických a psychických schopností návykovou látkou, které vylučuje způsobilost vykonávat zaměstnání nebo jinou činnost, při které by mohl být ohrožen život nebo zdraví lidí nebo způsobena značná škoda na majetku. Stav vylučující způsobilost je třeba v každém konkrétním případě zjišťovat a dokazovat (srov. k tomu R 54/1968 a R 23/2011). Při posuzování této otázky je nutno přihlížet zejména k tomu, jaké zaměstnání nebo činnost pachatel pod vlivem návykové látky vykonával (srovnej Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. §140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, str. 2788-2791).
Pojem návyková látka zahrnuje různé druhy látky, které jsou způsobilé nepříznivě ovlivnit psychiku člověka, a jedná se zejména o alkohol, omamné, psychotropní a další látky, které negativně působí na schopnosti ovládací a rozpoznávací nebo na sociální chování. V případě, že pachatel řídil motorové vozidlo pod vlivem jiné návykové látky než alkoholu, musí být zjištěno, nejen o jakou návykovou látku a jaké její množství se jedná, ale též míra ovlivnění řidiče touto látkou, neboť znakem je, že pachatel vykonává zaměstnání nebo jinou činnost „ve stavu vylučujícím způsobilost“. Pouhé zjištění, že řidič motorového vozidla byl v době řízení pod vlivem jiné návykové látky než alkoholu, samo o sobě nepostačuje pro závěr, že v důsledku toho byl ve stavu vylučujícím způsobilost k výkonu této činnosti ve smyslu §274 odst. 1 tr. zákoníku o trestném činu ohrožení pod vlivem návykové látky (viz R 23/2011) - srovnej Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. §140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, str. 2788-2791.
Nelze-li stanovit druh, množství a míru ovlivnění takovou návykovou látkou v době řízení motorového vozidla jinak (k tomu např. rozhodnutí č. 26/2008 Sb. rozh. tr.), zpravidla se nebude možno obejít bez odborného vyjádření či přibrání znalce toxikologa, přičemž jejich zpracovatelé podle výsledků odběru krve, popř. moči, stanoví druh a množství návykové látky v době řízení motorového vozidla. Na základě poznatků o množství a druhu návykové látky, eventuálně její koncentraci, době, po kterou ji měl pachatel v těle, zjištěných reakcích a jednání pachatele, znalec z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, určí, zda a jak byl pachatel ovlivněn návykovou látkou v době řízení motorového vozidla (srov. přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 5. 2010, sp. zn. 8 Tdo 449/2010).
Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu (srovnej např. 8 Tdo 358/2015, 3 Tdo 897/2015) je tedy zřejmé, že pro stanovení toho, zda byl pachatel ovlivněn návykovou látkou v době řízení, je nutno přibrat znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, který učiní závěr, na jehož podkladě soud stanoví, zda jde o stav vylučující způsobilost vykonávat činnost, při které by obviněný mohl ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku. Bez náležitého zjištění a objasnění všech těchto skutečností jak jednotlivě, tak v jejich souhrnu nelze přesvědčivě uzavřít, zda obviněný naplnil znaky trestného činu podle §274 tr. zákoníku, anebo méně závažného jednání srovnatelného s přestupkem např. např. podle §30 odst. 1 písm. g), h), příp. ch) zák. č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů.
K posouzení otázky, zda se obviněný v době řízení motorového vozidla nacházel ve stavu vylučujícím způsobilost k řízení motorového vozidla, byl vypracován znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie Mgr. Andreji Brzobohaté, Ph.D., (č. l. 15-19), kde kromě jiného poukázala na odborné stanovisko České společnosti soudního lékařství a soudní toxikologie České lékařské společnosti J. E. Purkyně, podle něhož je řidič ovlivněn návykovou látkou tehdy, jestliže u něj byly zjištěny snížené kognitivní a psychomotorické schopnosti, anebo v případě, kdy byly překročeny arbitrárně dané koncentrační meze návykových látek v krevním vzorku, přičemž pro metamfetamin tato hranice činí 25 ng/ml. Znalkyně obecně vymezila vliv metamfetaminu na řízení motorových vozidel, mezi jehož průvodní typické projevy patří zejména riziková jízda bez zábran, vysokou rychlostí s přeceněním vlastních schopností (zvýšená sebedůvěra, nekritičnost, neklid, roztěkanost, agresivita, atd.) a následné navršení chyb. Poukázala i na to, že po odeznění akutních účinků se dostavuje dramatický pokles výkonu provázený útlumem, únavou, ospalostí, kdy během jízdy se mohou projevit i deprese a halucinace. Subjektivní posouzení vlivu drogy na osobu je záležitostí specialistů - znalce z oboru psychiatrie. Proto se nemohla vyjádřit ani k dotazu obhájkyně, zda popis obecného vlivu metamfetaminu na řízení, uvedený ve znaleckém posudku, se vztahuje konkrétně k osobě obviněného, kdy uvedla, že se jedná pouze o obecné statistiky a co se týče individuálního vlivu, je to záležitostí posouzení psychiatra (č. l. 99).
Soudy obou stupňů své skutkové závěry opřely o výše uvedený znalecký posudek, úřední záznam o kontrole obviněného provedením orientačního testu Drugwipe 5S a svědecké výpovědi.
Při posouzení otázky stupně ovlivnění obviněného návykovými látkami lze v obecné rovině přihlédnout k nařízení vlády č. 41/2015 Sb., o stanovení jiných návykových látek a jejich limitních hodnot, při jejichž dosažení v krevním vzorku řidiče se řidič považuje za ovlivněného takovou návykovou látkou, přičemž limitní hodnoty metamfetaminu, amfetaminu a methylendioxymetamfetaminu u každé této látky je stanovena na 25 ng/ml v krvi. Stejně tak lze podpůrně vycházet i ze stanoviska České společnosti soudního lékařství a toxikologie České lékařské společnosti J. E. Purkyně k problematice posuzování ovlivnění řidičů jinými návykovými látkami než alkoholem, stejně jako ze znaleckých posudků z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, vypracovaných v jiných trestních věcech, ale toliko podpůrně. Obecná úvaha o tom, že v jiných trestních věcech znalci učinili závěr, že i téměř nulová hladina návykových látek vylučuje schopnost řídit motorové vozidlo, nepostačuje pro závěr o trestní odpovědnosti u pachatele v každé jiné trestní věci, protože znalecký posudek vypracovaný v jiné trestní věci obviněného nemůže být bez dalšího podkladem pro posouzení otázky duševního stavu obviněného, která má zásadní význam pro právní kvalifikaci skutku jako trestného činu (srov. rozhodnutí č. 11/1982 Sb. rozh. tr. nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 10. 2013, sp. zn. 3 Tdo 643/2013). Přičemž je nutno podotknout, že limitní hodnoty ovlivnění u návykových látek nebyly doposud určeny ani obecným právním předpisem ani žádným jiným objektivním způsobem (jako je tomu např. u ovlivnění alkoholem).
Závěry znaleckého posudku z odvětví toxikologie tak de facto slouží jako podklad pro vypracování znaleckého posudku z odvětví psychiatrie.
Na základě výše uvedeného tedy nepostačuje, jak tomu bylo v projednávané věci, aby soudy pro závěr o tom, jak dalece byl řidič v době jízdy návykovou látkou ovlivněn, vycházely ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie, či z výpovědí svědků, kteří jeho chování sledovali, stejně jako ze stanoviska České společnosti soudního lékařství a toxikologie České lékařské společnosti J. E. Purkyně či nařízení vlády č. 41/2015 Sb., o stanovení jiných návykových látek a jejich limitních hodnot, případně ze znaleckých posudků z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, vypracovaných v jiných trestních věcech.
S ohledem na výše uvedené shledal Nejvyšší soud právní hodnocení odvolacího soudu jednání obviněného nesprávným, neboť soudy nepostupovaly v souladu s ustálenou soudní praxí a ve věci nenechaly vypracovat znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, který je v této trestní věci nezbytným pro objasnění skutkové okolnosti, bez níž nelze spolehlivě o vině obviněného rozhodnout, neboť na ní závisí závěr o trestní odpovědnosti obviněného, tedy zda řídil motorové vozidlo ve stavu vylučujícím způsobilost. Soudy tedy dostatečně neposoudily všechny skutečnosti významné pro závěr, zda obviněný činem, který mu je kladen za vinu, naplnil po všech stránkách znaky trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku, či nikoli.
IV.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání obviněného M. C. je důvodné. Ze shora stručně rozvedených důvodů proto Nejvyšší soud z podnětu podaného dovolání podle §265k odst. 1 tr. ř. za podmínky uvedené v ustanovení §265p odst. 1 tr. ř. usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2. 3. 2016, sp. zn. 5 To 37/2016, zrušil. Zrušil také jemu předcházející rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 2. 12. 2015, sp. zn. 3 T 172/2015, neboť i tento je zatížen výše vytýkanou vadou. Současně podle §265k odst. 2 věta druhá tr. ř. zrušil další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265 l odst. 1 tr. ř. pak Městskému soudu v Brně nařídil, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Věc se tím vrací soudu prvního stupně, aby v souladu se shora vyjádřenými právními názory dokazování doplnil o znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, který určí míru ovlivnění obviněného jinou návykovou látkou v době spáchání posuzovaného skutku. Podle výsledku tohoto znaleckého zkoumání duševního stavu obviněného bude na soudu, aby posoudil z hledisek výše rozvedených, zda lze v činu obviněnému kladeném za vinu shledávat naplnění všech znaků přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku, anebo by v něm mohl být spatřován pouze přestupek, což by znamenalo podle §222 odst. 2 tr. ř. věc postoupit příslušnému orgánu k projednání přestupku.
Protože vady napadeného rozhodnutí vytknuté obviněným a zjištěné Nejvyšším soudem nebylo možné odstranit ve veřejném zasedání v řízení o dovolání, Nejvyšší soud podle §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 27. 7. 2016
JUDr. Petr Šabata
předseda senátu