ECLI:CZ:NS:2016:5.TDO.5.2016.1
sp. zn. 5 Tdo 5/2016-57
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. 3. 2016 o dovolání nejvyššího státního zástupce podaného v neprospěch obviněného Ing. J. M. , proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. 8. 2015, sp. zn. 10 To 95/2015, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 5 T 30/2014, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání nejvyššího státního zástupce odmítá .
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 20. 1. 2015, sp. zn. 5 T 30/2014, byl obviněný Ing. J. M. podle §226 písm. a) tr. ř. zproštěn obžaloby Okresního státního zastupitelství v Hradci Králové sp. zn. 1 Zt 137/2013
pro skutky spočívající v tom, že:
[I] jako náměstek primátora Statutárního města Hradec Králové pro strategický rozvoj města a péči o památky a člen Rady a Zastupitelstva města Hradec Králové, v jehož gesci byl od samého počátku projekt na modernizaci zimního stadionu v Hradci Králové, kdy jeho příslušnost vyplývala z organizačního řádu Magistrátu města Hradec Králové z prosince roku 2003, ve znění dodatků č. 1 až č. 9, konkrétně z ustanovení článku 2 odst. 2, odst. 3 písm. E) organizačního řádu a přílohy organizačního řádu číslo 2 článku 2 písm. E), neboť se jednalo o investiční akci města, na jeho přípravě se podílely zejména odbory v jeho úseku řízení a jednalo se o akci v samostatné působnosti města, když již na 32. zasedání Zastupitelstva města Hradec Králové konaném dne 28. 6. 2005 předkládal informaci o zpracování studie Modernizace zimního stadionu v Hradci Králové včetně návrhu na její řešení formou veřejné soutěže o návrh nájemce a správce zimního stadionu, a na tomto zasedání byl pověřen i přípravou soutěže, zpracoval a předložil k projednání na 3. zasedání Rady města Hradce Králové konané dne 6. 2. 2007 podklady, včetně důvodové zprávy, jejichž cílem bylo projednat a následně doporučit ke schválení Zastupitelstvu města Hradce Králové Dodatek č. 2 k Nájemní smlouvě uzavřené dne 1. 6. 2006 mezi Statutárním městem Hradec Králové, sídlem Československé armády 408, Hradec Králové, IČ: 00268810, jakožto pronajímatelem a společnostmi DAMOVO Česká republika, s. r. o., sídlem Praha 4, U Michelské školy 398, IČ: 26183684, a ABD Group, a. s., sídlem Modřice, Masarykova 118, okres Brno-venkov, IČ: 25554778, jakožto nájemci, ve znění Dodatku č. 1 uzavřeného dne 8. 6. 2006, kterým byla veškerá práva a povinnosti nájemců převedena na postupníka společnost ABD INVEST, s. r. o., sídlem Modřice, Masarykova 118, IČ: 27667332, na základě které byl nájemci předán do užívání na dobu určitou 10-ti let zimní stadion a hotel S. včetně souvisejících staveb a pozemků za podmínek, že nájemce v tomto období realizuje správu objektu a podle základního ideového záměru rekonstrukce vynaloží náklady na opravy a rekonstrukci stadionu a hotelu, které budou činit částku 197 902 000 Kč bez DPH, přičemž fakticky za toto plnění nájemce měl a inkasoval úhrady od pronajímatele v podobě podnájmu hrazeného společností HC VČE Hradec Králové, a. s., jejímž je Statutární město Hradec Králové většinovým vlastníkem, kterým se Statutární Město Hradec Králové nově zavazuje, oproti původnímu závazku, prodloužit dobu pronájmu na dobu určitou do 30. 6. 2020, při současném zvýšení nákladů, které budou vynaloženy nájemcem na opravy a rekonstrukci stadionu a hotelu, na částku 248 912 000 Kč bez DPH, kdy na základě jeho prezentace bylo radou přijato usnesení č. RM/2007/190, pro které i sám hlasoval, kterým rada v bodě I. konstatovala, že projednala návrh Dodatku č. 2 k Nájemní smlouvě, v bodě II. doporučila zastupitelstvu města schválit Dodatek č. 2 k Nájemní smlouvě na jeho nejbližším zasedání a v bodě III. uložila Ing. M. předložit Dodatek č. 2 zastupitelstvu ke schválení na jeho nejbližším zasedání, a následně v souladu s bodem III. Usnesení rady města č. RM/2007/190 zpracoval a předložil k projednání na 5. zasedání Zastupitelstva města Hradec Králové konaném dne 20. 2. 2007 důvodovou zprávu k návrhu Dodatku č. 2 k Nájemní smlouvě, přičemž v této zprávě je odůvodněna pouze částka, o kterou se navyšuje investice na stadionu, nikoli však prodloužení doby nájmu, ačkoliv v něm navrhované prodloužení doby nájmu neodpovídalo navýšení objemu investice, když poměrná doba prodloužení pronájmu vzhledem k navýšení investice mohla činit maximálně 40 měsíců místo 49 měsíců podle Dodatku č. 2, načež zastupitelstvo přijalo usnesení č. ZM/2007/63, pro které i sám hlasoval, kterým v bodě I. konstatovalo, že projednalo návrh Dodatku č. 2 k Nájemní smlouvě, v bodě II. schválilo Dodatek č. 2 k Nájemní smlouvě s tím, že v příloze č. 3 bude uveden navýšený finanční objem v částce 51 010 000 Kč a v bodě III. uložilo Ing. D., primátoru města, zajistit podpis Dodatku dle bodu II., přičemž tento Dodatek byl opětovně schválen Radou města Hradec Králové na jejím 4. zasedání konaném dne 6. 3. 2007, na základě čehož došlo dne 7. 3. 2007 k podpisu Dodatku č. 2 k Nájemní smlouvě Statutárním městem Hradec Králové a společností ABD INVEST, s. r. o., přičemž Ing. M., povinný ustanovením §38 odst. 1 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, ve znění účinném k podpisu Dodatku č. 2, využívat majetek obce účelně a hospodárně, shora uvedený návrh Dodatku č. 2 k Nájemní smlouvě nepředložil k provedení předběžné kontroly ve smyslu ustanovení §26 zákona č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole, ve znění účinném k podpisu Dodatku č. 2, ačkoliv tato povinnost vyplývala z ustanovení §4 odst. 1 písm. b), §9 odst. 3, §11 odst. 1 zákona č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole, ve znění účinném k podpisu Dodatku č. 2, a z článku 7 vnitřního předpisu Statutárního města Hradec Králové – Kontrolní řád, ve znění účinném k podpisu Dodatku č. 2, kterým byl ve smyslu ustanovení §25 zákona č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole, ve znění účinném k podpisu Dodatku č. 2, zaveden kontrolní systém, a dále ze směrnice Rady města Hradec Králové č. 2/2005 ze dne 1. 3. 2005 – Podpisový řád města Hradec Králové, ve znění účinném k podpisu Dodatku č. 2, konkrétně z ustanovení části třetí, Čl. X odst. 4, Čl. XI odst. 1, 2, 3 a Čl. XII, a takto jednal s cílem prosadit schválení pro Statutární město Hradec Králové nevýhodného Dodatku č. 2 k Nájemní smlouvě, když účelově obešel systém vnitřní finanční kontroly, při předkládání Dodatku č. 2 k Nájemní smlouvě na 5. zasedání Zastupitelstva města Hradec Králové konaném dne 20. 2. 2007, kde byl tento Dodatek číslo 2 k Nájemní smlouvě schvalován, v rámci jeho projednávání a k jeho schválení nepravdivě uváděl, že v důsledku navýšení objemu investic bude doba nájmu prodloužena poměrně k navýšené ceně, a v jím předložené důvodové zprávě k Dodatku č. 2 k Nájemní smlouvě záměrně odůvodnil pouze částku navýšení investic a nikoli prodloužení doby nájmu, čemuž se záměrně vyhnul, v důsledku čehož nebyl Dodatek č. 2 k Nájemní smlouvě podroben předběžné kontrole ve smyslu shora uvedeného zákona o finanční kontrole a z něho vycházejících předpisů Statutárního města Hradec Králové, kterými byl Ing. M. povinen se řídit, a byl tak zmařen účel provádění takové kontroly, zakotvený v ustanovení §4 odst. 1 písm. b) zákona č. 320/2001 Sb. o finanční kontrole, ve znění účinném k podpisu Dodatku č. 2, konkrétně zajištění ochrany veřejných prostředků proti rizikům, nesrovnalostem nebo jiným nedostatkům způsobeným zejména porušením právních předpisů, nehospodárným, neúčelným a neefektivním nakládáním s veřejnými prostředky nebo trestnou činností, přičemž tento dodatek byl pro pronajímatele Statutární město Hradec Králové ekonomicky nevýhodný v tom směru, že v něm sjednané prodloužení doby nájmu neodpovídalo v něm sjednanému navýšení investice do rekonstrukce a oprav stadionu, v důsledku čehož měla být Statutárnímu městu Hradec Králové způsobena majetková újma ve výši nejméně 16 780 285 Kč,
[II] jako náměstek primátora Statutárního města Hradec Králové pro strategický rozvoj města a péči o památky a člen Rady a Zastupitelstva Města Hradec Králové, v jehož gesci byl od samého počátku projekt na modernizaci zimního stadionu v Hradci Králové, kdy jeho příslušnost vyplývala z Organizačního řádu Magistrátu města Hradec Králové z prosince 2003, ve znění dodatků č. 1 až č. 9, konkrétně z ustanovení článku 2 odst. 2, odst. 3 písm. E) organizačního řádu a přílohy organizačního řádu číslo 2 článku 2 písm. E), neboť se jednalo o investiční akci města, na jeho přípravě se podílely zejména odbory v jeho úseku řízení a jednalo se o akci v samostatné působnosti města, když již na 32. zasedání Zastupitelstva města Hradec Králové konaném dne 28. 6. 2005, předkládal informaci o zpracování studie Modernizace zimního stadionu v Hradci Králové včetně návrhu na její řešení formou veřejné soutěže o návrh nájemce a správce zimního stadionu, a na tomto zasedání byl pověřen i přípravou soutěže, zpracoval a předložil k projednání na 6. zasedání Rady města Hradce Králové konané dne 15. 4. 2008 podklady, včetně důvodové zprávy, jejichž cílem bylo projednat a následně odsouhlasit Dodatek č. 4 k Nájemní smlouvě uzavřené dne 1. 6. 2006 mezi Statutárním městem Hradec Králové, sídlem Československé armády 408, Hradec Králové, IČ: 00268810, jakožto pronajímatelem, a společnostmi DAMOVO Česká republika, s. r. o., sídlem Praha 4, U Michelské školy 398, IČ: 26183684, a ABD Group, a. s., sídlem Modřice, Masarykova 118, okres Brno-venkov, IČ: 25554778, jakožto nájemci, ve znění Dodatku č. 1 uzavřeného dne 8. 6. 2006, kterým byla veškerá práva a povinnosti nájemců převedena na postupníka společnost ABD INVEST, s. r. o., sídlem Modřice, Masarykova 118, IČ: 27667332, na základě které byl nájemci předán do užívání na dobu určitou 10-ti let zimní stadion a hotel S. včetně souvisejících staveb a pozemků za podmínek, že nájemce v tomto období realizuje správu objektu a dle základního ideového záměru rekonstrukce vynaloží náklady na opravy a rekonstrukci stadionu a hotelu, které budou činit částku 197 902 000 Kč bez DPH, přičemž fakticky za toto plnění nájemce měl a inkasoval úhrady od pronajímatele v podobě podnájmu hrazeného společností HC VČE Hradec Králové, a. s., jejímž je Statutární město Hradec Králové většinovým vlastníkem, kterým se Statutární město Hradec Králové nově zavazuje, oproti původnímu závazku, prodloužit dobu pronájmu na dobu určitou do 31. 12. 2022, při současném zvýšení nákladů, které budou vynaloženy nájemcem na opravy a rekonstrukci, na částku 275 644 000 Kč bez DPH, kdy na základě jeho prezentace bylo radou přijato usnesení č. RM/2008/478, pro které i sám hlasoval, kterým rada v bodě I. konstatovala, že projednala návrh Dodatku č. 4 k Nájemní smlouvě, v bodě II. souhlasila s uzavřením Dodatku č. 4 k Nájemní smlouvě za podmínky schválení finančních závazků vyplývajících z tohoto Dodatku zastupitelstvem města s tím, že bude vyřazena položka „síň slávy“, a v bodu III. uložila Ing. M. předložit ke schválení návrh upraveného Dodatku č. 4 k Nájemní smlouvě nejbližšímu jednání rady města a finanční závazky vyplývající z upraveného Dodatku č. 4 k Nájemní smlouvě nejbližšímu jednání zastupitelstva, a následně v souladu s bodem III. Usnesení rady města č. RM/2008/478 zpracoval a předložil k projednání na 20. zasedání Zastupitelstva města Hradec Králové konaném dne 29. 4. 2008 pozměněný text Dodatku č. 4 k Nájemní smlouvě podle závěrů rady města s náklady, které budou vynaloženy nájemcem na opravy a rekonstrukci, ve výši 273 374 342 Kč bez DPH a s navrhovanou dobou prodloužení pronájmu do 15. 11. 2022, spolu s důvodovou zprávou, ve které zdůvodňuje prodloužení doby pronájmu rovnoměrným rozpočtením zvýšeného objemu investic a nárůstu úroků, při zachování stávajícího ročního nájemného, ačkoliv toto tvrzení neodpovídalo skutečnosti, když poměrná doba prodloužení pronájmu vzhledem k navýšení investice mohla činit maximálně 23 měsíců místo 28,5 měsíců podle Dodatku č. 4, načež zastupitelstvo přijalo usnesení č. ZM/2008/760, pro které i sám hlasoval, kterým v bodě I. konstatovalo, že projednalo návrh Dodatku č. 4 k Nájemní smlouvě, v bodě II. schválilo finanční závazky vyplývající z Dodatku č. 4 k Nájemní smlouvě a v bodě III. uložilo Ing. O. D., primátorovi města zajistit podpis Dodatku č. 4 k Nájemní smlouvě, na které navázalo usnesení Rady města Hradec Králové č. RM/2008/670 učiněné na 8. zasedání konaném dne 20. 5. 2008, kterým byl v bodě I. schválen Dodatek č. 4 k Nájemní smlouvě ve znění projednaném Zastupitelstvem města Hradec Králové a v bodě II. bylo Ing. M. uloženo zajistit podepsání tohoto Dodatku, na základě čehož došlo dne 4. 6. 2008 k podpisu Dodatku č. 4 k Nájemní smlouvě zástupci Statutárního města Hradec Králové a společností ABD INVEST, s. r. o., přičemž Ing. M., povinný ustanovením §38 odst. 1 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, ve znění účinném k podpisu Dodatku č. 4, využívat majetek obce účelně a hospodárně, shora uvedený návrh Dodatku č. 4 k Nájemní smlouvě nepředložil k provedení předběžné kontroly ve smyslu ustanovení §26 zákona č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole, ve znění účinném k podpisu Dodatku č. 4, ačkoliv tato povinnost vyplývala z ustanovení §4 odst. 1 písm. b), §9 odst. 3, §11 odst. 1 zákona č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole, ve znění účinném k podpisu Dodatku č. 4 a z článku 7 vnitřního předpisu Statutárního města Hradec Králové – Kontrolní řád, ve znění účinném k podpisu Dodatku č. 4, kterým byl ve smyslu ustanovení §25 zákona č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole, ve znění účinném k podpisu Dodatku č. 4, zaveden kontrolní systém, a dále ze směrnice Rady města Hradec Králové č. 2/2005 ze dne 1. 3. 2005 – Podpisový řád města Hradec Králové, ve znění účinném k podpisu Dodatku č. 4, konkrétně z ustanovení části třetí, Čl. X odst. 4, Čl. XI odst. 1, 2, 3 a Čl. XII, a takto jednal s cílem prosadit schválení pro Statutární město Hradec Králové nevýhodného Dodatku č. 4 k Nájemní smlouvě, když účelově obešel systém vnitřní finanční kontroly, při předkládání Dodatku č. 4 k Nájemní smlouvě na 20. zasedání Zastupitelstva města Hradec Králové konaném dne 29. 4. 2008, kde byl tento Dodatek č. 4 k Nájemní smlouvě schvalován, v rámci jeho projednávání a k jeho schválení nepravdivě uváděl, že v důsledku navýšení objemu investic bude doba nájmu prodloužena poměrně k navýšené ceně, a v jím předložené důvodové zprávě k Dodatku č. 4 k Nájemní smlouvě záměrně odůvodnil pouze částku navýšení investic a nikoli prodloužení doby nájmu, čemuž se záměrně vyhnul, v důsledku čehož nebyl Dodatek č. 4 k Nájemní smlouvě podroben řádné předběžné kontrole ve smyslu shora uvedeného zákona a z něho vycházejících předpisů Statutárního města Hradec Králové, kterými byl povinen se řídit, a byl tak zmařen účel provádění takové kontroly, zakotvený v ustanovení §4 odst. 1 písm. b) zákona č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole, ve znění pozdějších předpisů, tedy zajištění ochrany veřejných prostředků proti rizikům, nesrovnalostem nebo jiným nedostatkům způsobeným zejména porušením právních předpisů, nehospodárným, neúčelným a neefektivním nakládáním s veřejnými prostředky nebo trestnou činností, přičemž tento dodatek byl pro pronajímatele Statutární město ekonomicky nevýhodný v tom směru, že v něm sjednané prodloužení doby nájmu neodpovídalo v něm sjednanému navýšení investice do rekonstrukce a oprav stadionu, v důsledku čehož měla být Statutárnímu městu Hradec Králové způsobena majetková újma ve výši nejméně 10 034 987 Kč,
čímž měl spáchat
ad [I] trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zák.“), ukončený ve stádiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák.,
ad [II] trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zák. ukončený ve stádiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák.,
neboť nebylo prokázáno, že se staly skutky, pro něž byl Ing J. M. žalován.
2. Krajský soud v Hradci Králové, který jako soud odvolací projednal odvolání státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Hradci Králové, rozhodl rozsudkem ze dne 13. 8. 2015, sp. zn. 10 To 95/2015, tak, že podle §258 odst. 1 písm. d) tr. ř. napadený rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 20. 1. 2015, sp. zn. 5 T 30/2014, zrušil v celém rozsahu a podle §259 odst. 3, 4 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněný Ing. J. M. se podle §226 písm. b) tr. ř. zprošťuje obžaloby pro výše specifikované skutky, neboť v žalobním návrhu označené skutky nejsou trestnými činy.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
3. Proti uvedenému rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. 8. 2015, sp. zn. 10 To 95/2015, podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněného Ing. J. M. dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V podrobnostech nejvyšší státní zástupce uvedl, že odvolací soud sice na rozdíl od nalézacího soudu dospěl k závěru, že se oba zažalované skutky staly, neboť mají odpovídající oporu v provedeném dokazování, byť na prokázaný skutkový děj není možno podle jeho názoru nahlížet jako na trestný čin. K tomu poukázal na formální rozpor závěrů nalézacího soudu o tom, že se nepodařilo prokázat úmysl obviněného poškodit Statutární město Hradec Králové či jeho zištný motiv a současně tvrdit, že nebylo prokázáno, že by se žalované skutky vůbec staly. Z odůvodnění zprošťujícího rozsudku odvolacího soudu dále vyplynulo, že se jednak ztotožnil se skutkovým stavem věci, ke kterému dospěl soud nalézací, když v uvedeném směru odkázal na podrobné, přesvědčivé, vyčerpávající a pečlivě zpracované odůvodnění přezkoumávaného rozsudku nalézacího soudu a v uvedeném směru označil jeho příslušné pasáže. Odvolací soud dále zdůraznil, že i při skutkové a právní obtížnosti projednávané věci nemá nic, čím by odůvodnění zprošťujícího výroku doplnil. Odvolací soud naznal, že se nalézací soud při svém hodnotícím postupu důsledně držel pravidla ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř., nelze mu tak vytýkat, že při svém hodnotícím postupu nezohlednil důkazy k širším souvislostem jednání obviněného, které nebyly zahrnuty do popisu obou skutků. Dále akcentoval, že škoda, která byla ve znělce obžaloby vyčíslena, měla vzniknout nejen jednáním obviněného, ale i dalších osob, konkrétně členů zastupitelstva Statutárního města Hradec Králové, kteří hlasovali na jeho zasedání, a že schválení obou předmětných Dodatků Nájemní smlouvy představovalo kolektivní rozhodování jeho orgánu. Podle odvolacího soudu nalézací soud správně uzavřel, že provedeným dokazováním nebyla prokázána žádná úmyslná manipulace obviněného s podklady pro přijetí Dodatků č. 2 a 4, ani skutečnost, že by nepřípustným způsobem zasahoval do procesu rozhodování, ale naopak že schvalovací proces v daných případech probíhal tak, jak popsali svědci Ing. D. a Ing. S. ve svých věrohodných výpovědích. Nalézací soud dále podle názoru odvolacího soudu přesvědčivě vysvětlil, na základě jakých důkazů dospěl v případě obou Dodatků č. 2 a 4 k závěru, že předpisy o finanční kontrole včetně jím citovaných podzákonných magistrátních norem porušeny nebyly a že před tím, než došlo k přijetí smluvního závazku, byly oba Dodatky č. 2 a 4 podrobeny řádné předběžné kontrole. Dále odvolací soud ve shodě se soudem nalézacím konstatoval, že pochybnosti zůstávají i po provedeném dokazování ohledně výše hrozící škody s tím, že i přes znalecké závěry Ing. Ptáčka se obviněný v uvedeném směru ubránil, neboť zvolená forma financování rekonstrukce zimního stadionu pomocí úvěru poskytnutého městu za podmínek obvyklých v daném místě a čase, byla výhodnější. Konečně také zůstal neprokázán další zásadní znak skutkové podstaty obou žalovaných trestných činů, totiž subjektivní stránka – v daném případě úmysl oběma skutky způsobit statutárnímu městu Hradec Králové škodu, a to ani za pomoci takových okolností jeho jednání, jak jsou vyjádřeny v popisu skutku v širších souvislostech případu a které obviněný samozřejmě vylučuje. Konečně odvolací soud (formálně správně) poznamenal, že by na jednání obviněného nebylo možno nahlížet ani jako na nedbalostní trestný čin ve smyslu §255a tr. zák., neboť za podmínek §8 odst. 1 tr. zák. dospěl pouze do stadia pokusu.
4. Nejvyšší státní zástupce uvedl, že s vysloveným přezkumným závěrem odvolacího soudu nelze souhlasit, neboť opatřený skutkový stav věci naopak vypovídá o tom, že na straně obviněného lze spatřovat naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu proti majetku ve smyslu právní kvalifikace, o kterou se opírala podaná obžaloba. Podle tam uvedené věty právní se obviněný dopustil jednání, které bezprostředně směřovalo k dokonání trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zák., jehož se dopustil v úmyslu porušit podle zákona mu uloženou povinnost spravovat cizí majetek, čin spáchal jako osoba, která má zvlášť uloženou povinnost hájit zájmy poškozeného, přičemž jeho úmysl směřoval ke způsobení škody velkého rozsahu, když k dokonání trestného činu nedošlo.
5. V souvislosti s rozsahem skutkových okolností, na jejichž podkladě byla podána obžaloba, nejvyšší státní zástupce poznamenal, že jejich poměrně obsáhlý popis byl již na úrovni nalézacího soudu ve zcela pochopitelném zájmu na vymezení samotné podstaty vytýkaného jednání zredukován, a tím i oddělen od té jeho části, která byla začleněna do znělky podané obžaloby pouze z důvodu skutkové návaznosti mezi vytýkanými skutky ad [I] a ad [II] a právně relevantním jednáním obviněného, které jejich spáchání časově předcházelo. Nicméně podstatné skutkové okolnosti jednání obviněného vyjádřil soud nalézací v rámci svého hodnotícího postupu na témže podkladě jako podaná obžaloba. Nalézací soud tedy správně formuloval, že v obou posuzovaných případech činností obviněného Ing. J. M., související se zpracováním, přípravou a předložením jak Dodatku č. 2, tak i Dodatku č. 4 k předmětné Nájemní smlouvě jednak do Rady města a jednak do Zastupitelstva města, je v důvodové zprávě odůvodněna pouze částka, o kterou se navyšuje investice na rekonstrukci stadionu, nikoliv však prodloužení doby nájmu, čemuž se záměrně vyhnul, ačkoliv v něm navrhované prodloužení doby nájmu neodpovídalo navýšení objemu investice. Dále bylo obviněnému kladeno za vinu, že návrhy obou Dodatků č. 2 a 4 nepředložil k provedení předběžné kontroly podle §26 zákona č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o finanční kontrole“), čímž účelově obešel systém vnitřní finanční kontroly. Takto měl v obou zažalovaných případech jednat s cílem prosadit schválení obou Dodatků č. 2 a 4 k Nájemní smlouvě, které byly pro statutární město Hradec Králové nevýhodné, čímž měla být Statutárnímu městu Hradec Králové způsobena majetková újma, jak vyplynulo z popisu skutku, resp. přesněji vyjádřeno v obou případech způsobení škodlivého následku v tam vyčíslené výši škody velkého rozsahu toliko hrozilo, neboť tento nenastal pouze z důvodu civilním soudem vyslovené neplatnosti Nájemní smlouvy pro rozpor se zákonem o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů.
6. K otázce příčinné souvislosti mezi jednáním obviněného a potenciálním vznikem škody na majetku města nejvyšší státní zástupce uvedl, že odvolací soud sice ve shodě se soudem nalézacím správně konstatoval, že v tomto směru rozhodný výsledek schvalovacího procesu obou označených Dodatků č. 2 a 4 dotčené Nájemní smlouvy byl předmětem kolektivního rozhodování členů zastupitelstva Statutárního města Hradec Králové, aniž by jej tak bylo nutno spojovat pouze s úkony obviněného, popsanými v obžalobě, ale je nutné mít za to, že taková skutečnost nebrání vyvození individuálního odpovědnostního vztahu obviněného, jak ostatně vyplývá z dostupné judikatury (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 12. 2012, sp. zn. 5 Tdo 827/2012). Proto popsaná okolnost posuzovaného jednání současně nemůže zabránit, aby příslušný podíl své trestní odpovědnosti nesly osoby participující na jinak širším procesu, tedy v daném případě obviněný (resp. i obviněný) Ing. J. M. v postavení náměstka primátora Statutárního města Hradec Králové, které v rozhodném období zastával.
7. K problematice možnosti způsobení následku na veřejném majetku nejvyšší státní zástupce v odůvodnění dovolání uvedl, že oba soudy nižších stupňů shodně s obžalobou pokládaly za nespornou skutečnost, že v případě Dodatků č. 2 a č. 4 se prodloužení délky pronájmu nenacházelo ve stejném poměru, jaký byl nastaven ve výchozí Nájemní smlouvě ze dne 1. 6. 2006. Oba soudy se přitom ztotožňují se závěrem znaleckého posouzení České znalecké, a. s., podle kterého zvolený způsob financování modernizace Zimního stadionu ve formě jeho pronájmu byl stále výhodnější, než by bylo zajištění financování této investiční akce za pomoci úvěrových finančních prostředků. Soudy považují v posuzovaném směru za rozhodné, že se také další znalecký výstup znalce z oboru ekonomiky Ing. Ptáčka s popsanými závěry České znalecké, a. s., shodoval, avšak již dostatečně nezohlednily, že k otázce, zda byly ony Dodatky č. 2 a č. 4 ve stejném poměru vyváženosti vzájemných plnění, jaký plynul z původní Nájemní smlouvy, znalec Ing. Ptáček konstatoval, že tomu tak nebylo a že na podkladě tohoto závěru vyčíslil (potenciální) škodu. Nejvyšší státní zástupce k tomu uvedl, že závěr soudů nižších stupňů, že na takto podloženou výši hrozícího škodlivého následku je třeba nahlížet výlučně optikou hospodárnosti celého rozhodovacího procesu (srovnáním s jiným, ještě méně výhodným mechanismem) a tím i ve smyslu účelnosti a efektivity vynakládaných finančních prostředků státu na rekonstrukci Statutárním městem Hradec Králové spravovaného objektu Zimního stadionu, však nelze sdílet, poněvadž takový způsob posouzení jednoho ze stěžejních znaků skutkové podstaty trestného činu podle §255 tr. zák. důsledně nevychází ze skutkového rámce vytýkaného jednání, časově spadajícího až do období po uzavření předmětné Nájemní smlouvy a vztahujícího se toliko k podmínkám předkládání, projednávání a schvalování jejích Dodatků č. 2 a č. 4.
8. Nejvyšší státní zástupce dále uvedl, že při posouzení zákonných podmínek trestní odpovědnosti obviněného je nutno přihlížet nejen k důkazům vztahujícím se k předmětným Dodatkům č. 2 a 4 výchozího smluvního ujednání, ale i k důkazům týkajícím se celé investiční akce rekonstrukce zimního stadionu od jejího počátku. K tomu nejvyšší státní zástupce poukázal na to, že nesporný právní význam skutkových souvislostí ke skutečnému materiálnímu odrazu zvolené varianty financování rekonstrukce a modernizace areálu zimního stadionu ve stavu veřejných financí (k tomu srov. §38 odst. 1, 2 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů) lze spatřovat jak v obžalobou popsaném vývoji předmětné investiční akce, tak i ve způsobu, jakým na ní obviněný Ing. J. M. od jejího samotného počátku participoval. V tomto směru nejvyšší státní zástupce odkázal na ty výsledky provedeného dokazování, které se týkají jednání obviněného z titulu jeho funkčního postavení v rámci orgánů městské samosprávy při sjednávání předmětné veřejné zakázky, uzavření výše označené Nájemní smlouvy a celkového průběhu takto smluveného nájemního vztahu, neboť dokumentují jeho vědomé, dlouhodobé a systematické ovlivňování celé zakázky, které nakonec vyústilo k přijetí předmětných nevýhodných Dodatků č. 2 a 4.
9. Nejvyšší státní zástupce dále vytkl soudům nižších stupňů, že se nevypořádaly s důkazně podloženým zjištěním, že zastupitelé v popsané situaci své rozhodovací činnosti nedisponovali všemi potřebnými informacemi, neboť v jim předložených podkladech zcela absentoval důvod podstatného prodloužení doby trvání nájmu rekonstruovaných prostor zimního stadionu, nedostávalo se jim podrobné projektové dokumentace a konkrétního položkového rozpočtu dodatečně uvažovaných víceprací (který je nutno striktně odlišit od pouhého jejich finančního rámce) a tudíž nemohlo být reálně ověřeno, zda cena vyčíslená zhotovitelem je skutečně odpovídající. Odvolací soud se totiž plně ztotožnil se závěrem nalézacího soudu, že nebylo prokázáno účelové obejití systému vnitřní magistrátní finanční kontroly ze strany obviněného, ani skutečnost, že by úmyslně manipuloval s podklady pro přijetí obou zmíněných Dodatků č. 2 a 4, když v uvedeném směru poukázal na tomu odpovídající pasáže rozsudku nalézacího soudu (zejm. str. 44 – 46 jeho vyhotovení), ve kterých bylo vysvětleno, na podkladě jakých důkazů tento soud údajně ke zmíněným závěrům dospěl. Za důkazní zdroj, prokazující dostatečný rozsah zajištění informovanosti každého z členů Rady a Zastupitelstva Statutárního města Hradec Králové, rozhodné ve smyslu vytýkaného ovlivňování jejich schvalovacího procesu, považovaly oba soudy nižších stupňů ty listinné důkazy, jejichž obsahem byl i samotný návrh znění předmětných smluvních Dodatků č. 2 a 4, doplněný o připojený přehled předpokládaného rozsahu prací včetně jeho finančního rámce, jakož i ústní informace a vysvětlení, která k nim podával obviněný v rámci probíhající diskuse. Tato byla zaznamenána na příslušných zvukových záznamech, ze kterých rozhodně podle závěrů obou soudů nevyplynul jakýkoliv jeho klamavý postup, kterým by za pomoci nepravdivých či matoucích informací zamýšlel ovlivnit výsledek hlasování kolektivních orgánů města. V tomto směru nejvyšší státní zástupce vytkl soudům nižších stupňů, že v posuzovaném směru jim zcela unikl obsah zvukových záznamů z 5. a 20. zasedání Zastupitelstva města, kdy obviněný konkrétně dne 20. 2. 2007 v rámci schvalovacího procesu k Dodatku č. 2 přímo uvedl, že prodloužení doby nájmu je ekonomicky výhodnější a odpovídá době navýšení investice do rekonstrukce zimního stadionu a dále dne 29. 4. 2008 při schvalování Dodatku č. 4 zopakoval důvody uváděné při schvalování Dodatku č. 2, na něž také přímo odkázal. Obsah těchto důkazů jednoznačně vypovídá o tom, že obviněný v tam zachycených souvislostech rozhodování kolektivních orgánů města uvedl nepravdivé informace, podle kterých doba prodloužení nájmu odpovídala uvažovanému objemu navýšení investice tak, aby zastupitelé nabyli dojmu, že způsob prodloužení doby nájmu stále ještě odpovídá takovému vyváženému postavení obou smluvních stran, jaké vyplývá z Nájemní smlouvy; takový postup jednoznačně svědčí o jeho cílené snaze ovlivnit rozhodnutí zastupitelů pro schválení jím předkládaných návrhů.
10. Dále se nejvyšší státní zástupce domnívá, že soudy nižších stupňů nepřikládaly odpovídající právní význam skutečným podmínkám uskutečnění předběžné kontrolní činnosti před rozhodnutím kolektivního orgánu o schválení předmětných Dodatků č. 2 a č. 4, které jsou patrné z výpovědí všech osob, které ji prováděly (zejm. svědků Mgr. B., Mgr. H., Ing. K. a Ing. F.) a připojily na předmětné doklady své podpisy a schvalovací vyjádření „bez výhrad“, na které poukázal nalézací soud. Z výpovědí těchto svědků nebylo možno dovodit, že by tak činili při věcném naplnění jejího zákonného imperativu, neboť nedisponovali v uvedeném směru nezbytnými podklady. Tito svědci totiž kromě obecné proklamace o provedení předběžné finanční kontroly nebyli schopni k jejímu faktickému uskutečnění nic bližšího uvést. Soudy z hlediska dodržení zákonné podmínky předběžné finanční kontroly (zejm. §26 odst. 4 zákona č. 320/2001, o finanční kontrole, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s jejím zaměřením ve smyslu §11 odst. 1 tohoto zákona) dospěly k závěru, že kontrolní systém v daném případě nebyl obejit, neboť stěžejní finální dobou pro uskutečnění finanční kontroly je až přijetí závazku (v daném případě tedy podpis předmětných smluvních Dodatků č. 2 a 4 primátorem) a před tímto okamžikem již byly na průvodním listu připojeny veškeré podpisy s vyjádřením bez výhrad. Nalézací soud jako pochopitelné vysvětlení důvodů, proč byla v případě Dodatků č. 2 a č. 4 zvolena varianta prodloužení doby nájmu při zachování stejné výše splátek, vycházel z obhajobu podporujících výpovědí Ing. S. a Ing. D. Ani jeden z těchto svědků však nebyl schopen konkrétně uvést, kdy, kdo, kde, na základě jakých podkladů věc posuzoval a zda existuje nějaký výstup (záznam) z takového posouzení. Proti těmto svědkům obhajoby tak stojí všichni již výše jmenovaní svědci, kteří jakoukoli účast na věcném posuzování odmítli. Nejvyšší státní zástupce dále uvedl, že nalézací soud na str. 47 svého rozsudku správně konstatoval, že z důvodu chybějících podkladů, umožňujících věcný způsob provádění předepsané kontrolní činnosti, proběhla kontrola zcela evidentně pouze v hrubých rysech, se zaměřením na porovnání možnosti a výhodnosti eventuálního financování objemu prací z Dodatků č. 2 a č. 4. Formálnost uvedeného postupu, jakož ani jeho důvod, spočívající v již výše zmíněném omezeném rozsahu podkladových materiálů, nebylo možno podle náhledu soudů nižších stupňů klást obviněnému k tíži jen s ohledem na to, že v posuzovaném směru vystupoval v postavení nositele projektu a že byl kontaktní osobou. Ačkoliv z plnění svých kontrolních povinností v posuzovaném směru nebyly vyloučeny ani jiné odbory, než ty, které spadaly pod gesci obviněného, nemohly soudy nižších stupňů přehlížet, že předkladatelem všech schvalovaných návrhů jak u výchozího smluvního ujednání, tak i v případě obou jeho Dodatků č. 2 a 4, byl od samého počátku právě obviněný, a současně nemohly odhlížet od způsobu uskutečnění výběrového řízení ve spojení s vyhlášením soutěže o návrh na veřejnou zakázku rekonstrukce zimního stadionu, který naprosto postrádal jakoukoliv míru transparentnosti, když obviněný se dohodl s jediným účastníkem veřejné soutěže již před jejím vyhlášením (schůzka v restauraci D.). K realizaci veřejné zakázky za statutární město byla povolávána JUDr. S., která byla systémem různě ovládaných společností spřízněna s faktickým zhotovitelem, kterému navíc poskytovala právní služby. Vítěz veřejné soutěže společnost ABD Group, a. s., nebyla schopna dílo provést, proto k ní okamžitě přistoupila společnost DAMOVO ČR, s. r. o., a hned Dodatkem č. 1 smlouvy o nájmu došlo k převodu práv zhotovitele na společnost ABD INVEST, s. r. o. Nejvyšší státní zástupce k tomu uvedl, že předložený vítězný návrh rekonstrukce sloužil pouze jako zastírací manévr, formálně dokládající předcházející průběh veřejné soutěže, neboť záhy následovalo projednávání velmi podstatných změn výchozího smluvního ujednání k rekonstrukci zimního stadionu v podobě jeho Dodatků č. 2, 4 a 5. K vítěznému návrhu přitom nikdy nebyla předložena podrobná projektová dokumentace a položkový rozpočet, čímž byla zmařena reálná možnost uplatnění kontrolních mechanismů k otázce skutečné míry tzv. prostavěnosti vynaložených veřejných financí.
11. Nejvyšší státní zástupce shrnul, že výsledky provedeného dokazování svědčí o tom, že předmětná veřejná zakázka byla vedena pro konkrétního zhotovitele, který v počátku nabídl nejvýhodnější podmínky realizace rekonstrukce zimního stadionu tak, aby mohl být vybrán a následně se finančně zahojit na dalším způsobu jejího provádění, a to prokazatelně v podobě Dodatků č. 2 a č. 4. Skutková zjištění podle nejvyššího státního zástupce vypovídají o tom, že obviněný Ing. J. M. záměrně nenechal projít Dodatky č. 2. a č. 4 Nájemní smlouvy systémem věcné předběžné kontroly, která mohla odhalit, že prodloužení doby nájmu není stanoveno způsobem odpovídajícím Nájemní smlouvě, ač mu to ukládal zákon o obcích, zákon o finanční kontrole a vnitřní předpisy statutárního města. Obviněný coby předkladatel či příkazce operace, jakožto osoba mající zvlášť uloženou povinnost hájit zájmy města, měl na nevýhodnost Dodatků č. 2 a 4 sám upozornit. Obhajoba obviněného spočívající v odkazu na odpovědnost jiných osob byla vyvrácena. Obviněný dále v podkladech pro rozhodování orgánů města záměrně neuváděl okolnosti prodloužení doby nájmu v Dodatcích č. 2 a č. 4, konkrétně že prodloužená doba se neshoduje (je pro město nevýhodnější) se způsobem užitým v Nájemní smlouvě, ale pouze poukazoval na potřebnost rekonstrukce. V případě Dodatku č. 2 nepravdivě uváděl, že prodloužení doby nájmu je ekonomicky výhodnější a odpovídá době navýšení investice do rekonstrukce zimního stadionu, což v zastupitelích, vzbudilo dojem, že doba prodlužování nájmu zůstává ve stejném poměru stanoveném Nájemní smlouvou. U Dodatku č. 4 pak použil odkaz na argumentaci a shodné důvody uváděné u Dodatku č. 2. Oba Dodatky č. 2 a 4 obviněný předložil s vědomím, že prodloužení doby nájmu je vůči ceně vícepráce oproti Nájemní smlouvě očividně nadsazeno (je pro město nevýhodné), tedy byl minimálně srozuměn s tím, že jejich přijetím vznikne městu škoda. Obviněný ve schvalovacím procesu pro přijetí obou Dodatků č. 2 a 4 následně také sám hlasoval. Provedenými důkazy bylo tedy ve všech poukázaných souvislostech prokázáno, že předmětné Dodatky č. 2 a č. 4 Nájemní smlouvy byly ze strany zastupitelů města akceptovány právě díky záměrnému a systematickému jednání obviněného, zamezujícímu odhalení jejich nevýhodnosti, jakož i díky přesvědčování o opaku. Postupem statutárního města v duchu jimi přijatých ujednání tak mohlo v budoucnu dojít ke škodě několikanásobně převyšující škodu velkého rozsahu v podobě nedůvodně vyplaceného nájemného na základě neúměrně prodlouženého nájemního vztahu. Skutečnost, že se tak nestalo, pak nebyla nikterak ovlivněna osobou obviněného. Zjištěné skutkové okolnosti podložené provedeným dokazováním tak jednoznačně vypovídají o tom, že obviněný beze zbytku naplnil všechny znaky dvojnásobného trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku dle §255 odst. 1, 2 a), 3 tr. zák. ukončeného ve stádiu pokusu dle §8 odst. 1 tr. zák. Dovoláním napadené rozhodnutí je tedy zatíženo pochybením v podobě extrémního nesouladu relevantních zjištění a právních závěrů.
12. Závěrem svého mimořádného opravného prostředku nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. za podmínky uvedené v §265p odst. 1 tr. ř. v celém rozsahu zrušil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. 8. 2015, sp. zn. 10 To 95/2015, jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 20. 1. 2015, sp. zn. 5 T 30/2014, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále postupoval podle §265 1 odst. 1 tr. ř. a přikázal věc Okresnímu soudu v Hradci Králové, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Nejvyšší státní zástupce navrhl, aby tak Nejvyšší soud rozhodl v souladu s §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání. Současně nejvyšší státní zástupce podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. vyjádřil i pro případ jiného rozhodnutí souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.
13. Obviněný Ing. J. M., jemuž bylo dovolání nejvyššího státního zástupce doručeno ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř., se k němu vyjádřil dne 30. 11. 2015 prostřednictvím své obhájkyně Mgr. Markéty Dvořákové tak, že se podle názoru obhajoby jedná o komentování základních pasáží rozsudku nalézacího soudu, jehož odůvodnění považuje obhajoba za bezchybné. K tomu obviněný shrnul nejvýznamnější argumenty pro zproštění obžaloby především ze str. 43 a 44 rozsudku nalézacího soudu, kde v zásadě konstatuje, že zvolený způsob financování byl pro město finančně nejúspornější, a to i po podpisu Dodatků č. 2 a č. 4 Nájemní smlouvy. Dodatky se podepisovaly za situace, kdy strany Nájemní smlouvy byly přesvědčeny o platnosti Nájemní smlouvy. Bylo to Statutární město Hradec Králové, které přišlo s žádostí o změnu Nájemní smlouvy. Společnost ABD INVEST, s. r. o., pak vyjádřila, za jakých podmínek je ochotna akceptovat změnu smlouvy. Podpisy Dodatků č. 2 a 4 byly navíc podmíněny souhlasem financující banky společnosti ABD Invest, s. r. o. Podpisu Dodatků č. 2 a 4 předcházel schvalovací proces v kolegiu primátora, v radě města a v zastupitelstvu města, kdy všichni hlasující měli k dispozici materiály včetně znění Dodatků č. 2 a č. 4. Již žák základní školy by byl schopen z těchto materiálů odvinout, že prodloužení doby nájmu a navýšení investic není ve stejném poměru jako u původní Nájemní smlouvy. Objektivně tak nelze hovořit o jakékoli účelové snaze zmást zastupitele. V předmětné věci tak nebyl prokázán zásadní znak skutkové podstaty trestných činů, tj. subjektivní stránka jednání obviněného – úmysl oběma skutky způsobit Statutárnímu městu Hradec Králové škodu. Závěrem svého vyjádření k dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání nejvyššího státního zástupce odmítl, neboť nejsou splněny zákonné podmínky dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší státní zástupce sice tvrdí, že napadený rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, avšak ve svém dovolání polemizuje pouze nad skutkovými zjištěními.
III.
Přípustnost dovolání
14. Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve v souladu se zákonem zkoumal, zda není dán některý z důvodů pro odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 tr. ř., a shledal, že dovolání ve smyslu §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. je přípustné, bylo podáno osobou oprávněnou §265d odst. 1 písm. a) tr. ř.], řádně a včas (§265e odst. 1, 2 tr. ř.) a splňuje náležitosti dovolání. Poté se Nejvyšší soud zabýval tím, zda dovolatelem uplatněné námitky odpovídají dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., o který své dovolání formálně opřel.
15. Dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je naplněn tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotně právního posouzení. Z toho vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být samotné nesprávné skutkové zjištění, a to přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. V rámci dovolání podaného z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možné na skutkový stav poukázat pouze z hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, případně doplněných nebo pozměněných odvolacím soudem. V návaznosti na tento skutkový stav pak zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž samotné skutkové zjištění učiněné v napadených rozhodnutích nemůže změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. To vyplývá také z toho, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je zákonem určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., není a ani nemůže být další (třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř., popř. do pozice soudu projednávajícího řádný opravný prostředek, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem (srov. §147 až §150 a §254 až §263 tr. ř., a taktéž přiměřeně např. usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 4. 2003, sp. zn. I. ÚS 412/02, usnesení Ústavního soudu ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. III. ÚS 732/02, usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 10. 2003, sp. zn. III. ÚS 282/03, a usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02, dále např. usnesení Ústavního soudu ze dne 22. 7. 2008, sp. zn. IV. ÚS 60/06). V té souvislosti je třeba zmínit, že je právem i povinností nalézacího soudu hodnotit důkazy v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř., přičemž tento postup ve smyslu §254 tr. ř. přezkoumává odvolací soud. Zásah Nejvyššího soudu jako dovolacího soudu do takového hodnocení přichází v úvahu jen v případě, že by skutková zjištění byla v extrémním nesouladu s právními závěry učiněnými v napadeném rozhodnutí (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 17. května 2000, sp. zn. II. ÚS 215/99, uveřejněný pod č. 69 ve sv. 18 Sb. nál. a usn. ÚS ČR nebo nález Ústavního soudu ze dne 20. června 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, uveřejněný pod č. 34 ve sv. 3 Sb. nál. a usn. ÚS ČR; dále srov. nález Ústavního soudu ze dne 30. 11. 1995, sp. zn. III. ÚS 166/95, uveřejněný pod č. 79 ve sv. 4 Sb. nál. a usn. ÚS ČR nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 1. 2004, sp. zn. III. ÚS 376/03, uveřejněné pod č. 1 ve sv. 32 Sb. nál. a usn. ÚS ČR). Zásah do skutkových zjištění je dále v rámci řízení o dovolání přípustný jen tehdy, učinil-li dovolatel extrémní nesoulad předmětem svého dovolání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006), jak tomu bylo v tomto případě dovolání podaného nejvyšším státním zástupcem. K extrémnímu nesouladu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními srov. také např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 448/2010, usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 11. 2009, sp. zn. IV. ÚS 889/09, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05, uveřejněné pod č. 22 ve sv. 38 Sb. nál. a usn. ÚS ČR. Takový závěr, že by skutková zjištění byla v extrémním nesouladu s právními závěry učiněnými v napadeném rozhodnutí, však s ohledem na obsah obou citovaných rozhodnutí a jejich návaznost na provedené dokazování, které je zachyceno v přezkoumaném spisovém materiálu Nejvyšším soudem, nelze učinit, jak na to bude ještě níže v podrobnostech poukázáno.
IV.
Důvodnost dovolání
16. Nejvyšší soud se z hlediska uvedeného extrémního nesouladu ve stručnosti zabýval i dovolatelovými shora uvedenými skutkovými námitkami. Předně je však třeba uvést, že trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zák. se dopustí pachatel, který jinému způsobí škodu velkého rozsahu tím, že poruší podle zákona mu uloženou nebo smluvně převzatou povinnost opatrovat nebo spravovat cizí majetek, spáchá-li čin uvedený jako osoba, která má zvlášť uloženu povinnost hájit zájmy poškozeného. Obviněnému bylo kladeno za vinu, že se tohoto trestného činu měl dopustit ve stádiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák., jímž je jednání pro společnost nebezpečné, které bezprostředně směřuje k dokonání trestného činu a jehož se pachatel dopustil v úmyslu trestný čin spáchat, jestliže k dokonání trestného činu nedošlo. Objektem trestného činu podle §255 tr. zák. jsou majetková práva v nejširším smyslu a nepřímo je chráněn i zvláštní vztah důvěry. Předmětem útoku je zde cizí majetek, přičemž majetkem se rozumí ve smyslu §255 tr. zák. souhrn všech majetkových hodnot, tj. věcí, pohledávek a jiných práv a penězi ocenitelných jiných hodnot. Jednání zde spočívá v tom, že pachatel jinému způsobí škodu tím, že poruší podle zákona mu uloženou nebo smluvně převzatou povinnost opatrovat nebo spravovat cizí majetek. Podstatou trestného činu podle §255 tr. zák. je tedy jednání (konání nebo opomenutí), kterým vzniká škoda na cizím majetku, a nevyžaduje se, aby se tím pachatel nebo někdo jiný obohatil nebo získal jinou výhodu. Škodou se rozumí jakékoli zmenšení hodnoty (užitné i směnné) opatrovaného nebo spravovaného majetku, k němuž by nedošlo, kdyby byl majetek spravován nebo opatrován řádně. Povinnost opatrovat nebo spravovat cizí majetek mají osoby, které jsou povinny spravovat (zařizovat) záležitosti jiných osob, pokud v tom je zahrnuta i povinnost péče o jejich majetek nebo nakládání s ním. Taková povinnost může být uložena některým ustanovením zákona nebo určitou smlouvou. Přitom nemusí být výslovně nazvána jako povinnost opatrovat nebo spravovat cizí majetek. Podstatné je, že jejím obsahem je to, co se opatrováním a správou majetku rozumí. Povinnost může být formulována též jako péče, péče řádného hospodáře, obhospodařování, nakládání, hospodaření, právo činit úkony s majetkem, převádět ho, obchodovat s ním atd. Vznik uvedené povinnosti, zejména nastává-li přímo ze zákona, není podmíněn svěřením majetku zvláštním aktem do péče pachatele, byť při vzniku povinnosti na základě smlouvy může tato obsahovat i ujednání o způsobu převzetí opatrovaného (spravovaného) majetku. Zákonem uložená povinnost je povinnost, která vyplývá přímo ze zákonného ustanovení a je dána již vztahem určité osoby k cizímu majetku vyplývajícím z jejího právního postavení, takže není třeba dalšího výroku státního orgánu. Porušení povinnosti opatrovat nebo spravovat cizí majetek spočívá v tom, že pachatel jedná v rozporu s obecným nebo konkrétním vymezením obsahu takové povinnosti. K porušení povinnosti opatrovat nebo spravovat cizí majetek může dojít především konáním pachatele (aktivní činností), zejména takovými dispozicemi s cizím opatrovaným nebo spravovaným majetkem. Z hlediska subjektivní stránky se pro trestní odpovědnost podle §255 tr. zák. vyžaduje úmyslné zvinění pachatele (§4 tr. zák.), přičemž postačí i úmysl nepřímý [§4 písm. b) tr. zák.], tj. pokud pachatel ví o tom, že porušuje svou zákonnou nebo smluvně převzatou povinnost opatrovat nebo spravovat cizí majetek a že tím jinému způsobí škodu nikoli malou, a je s tím srozuměn. Úmysl se tedy musí vztahovat jak k porušení povinnosti opatrovat nebo spravovat cizí majetek, tak i ke způsobení škody na něm. Osobou, která má zvlášť uloženou povinnost hájit zájmy poškozeného, je ve smyslu §255 odst. 2 písm. a) tr. zák. ten, u něhož z pracovního, funkčního nebo služebního postavení nebo z jiného právního vztahu plyne, že jeho hlavním úkolem je péče o zabezpečování a ochranu zájmů poškozeného. Taková zvláštní povinnost může vyplývat z právního předpisu. Z povahy této okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby podle §255 odst. 2 písm. a) tr. zák. je patrné, že je třeba, aby o ní pachatel věděl, tj. věděl o tom, že má uvedenou zvláštní povinnost [§6 písm. b) tr. zák.]. Škodou velkého rozsahu ve smyslu §255 odst. 3 tr. zák. se rozumí škoda dosahující částky nejméně 5 000 000 Kč (srov. §89 odst. 11 tr. zák.). Z hlediska zavinění pak postačí způsobení tohoto těžšího následku z nedbalosti [§6 písm. a) tr. zák.], protože zákon zde nevyžaduje zavinění úmyslné, avšak při pokusu je třeba úmysl k tomuto následku směřující (k tomu srov. blíže Pavel Šámal, František Púry, Stanislav Rizman Trestní zákon, 6. vydání. Praha: 2004, s. 1525 – 1536). Pokus podle §8 odst. 1 tr. zák. se vyznačuje těmito znaky: jednáním nebezpečným pro společnost, které bezprostředně směřuje k dokonání trestného činu, úmyslem spáchat trestný čin, nedostatkem následku předpokládaného ve skutkové podstatě (nedostatkem dokonání).
17. Nejvyšší státní zástupce zejména oběma soudům nižších stupňů vytkl, že v posuzovaném směru jim zcela unikl obsah zvukových záznamů z 5. a 20. zasedání Zastupitelstva města, kdy obviněný konkrétně dne 20. 2. 2007 v rámci schvalovacího procesu k Dodatku č. 2 přímo uvedl, že prodloužení doby nájmu je ekonomicky výhodnější a odpovídá době navýšení investice do rekonstrukce zimního stadionu, a dále dne 29. 4. 2008 při schvalování Dodatku č. 4 zopakoval důvody uváděné při schvalování Dodatku č. 2, na něž také přímo odkázal. Obsah těchto důkazů podle jeho názoru jednoznačně vypovídá o tom, že obviněný v tam zachycených souvislostech rozhodování kolektivních orgánů města uvedl nepravdivé informace, Nejvyšší soud proto k této námitce přezkoumal jak odůvodnění soudů nižších stupňů, tak i předložený spisový materiál přičemž opakovaně vyslechl i zvukové záznamy z 5. a 20. zasedání Zastupitelstva města (srov. CD se zvukovými záznamy z jednání ZM – Příloha č. 2 spisu). Z těchto záznamů vyplývá, že obviněný Ing. J. M. v rámci schvalovacího procesu Dodatku č. 2 na počátku projednávání bodu č. 16 programu 5. zasedání Zastupitelstva města krátce zrekapituloval celou situaci ohledně pronájmu zimního stadionu a uzavření Nájemní smlouvy a výslovně uvedl: „Já si dovolím pro nové zastupitele stručně zrekapitulovat celou historii. Město v minulém volebním období připravilo soutěž o návrh na modernizaci, rekonstrukci a opravu zimního stadionu a jeho provozování, kde byla uzavřena s vítězem toho výběrového řízení Nájemní smlouva na dobu deseti let s tím, že v nějakém meziobdobí dojde k definitivnímu dořešení toho vlastního technického řešení a na základě toho potom bude ta rekonstrukce provedena. Celá ta záležitost byla poté s vítězem výběrového řízení společnosti ABD Invest projednána jak s městem se správou nemovitosti, od které byl převzat ten objekt do nájmu, tak s rozhodujícím uživatelem tzn. s hokejovým klubem a v zásadě ze tří důvodů, jedním z nich je doladění technických řešení, jedním jsou požadavky hokejového klubu a třetím důvodem jsou požadavky toho budoucího provozovatele, nám byl předložen návrh na konečné řešení včetně navýšení finančních prostředků “ [srov. CD se zvukovými záznamy z jednání ZM Příloha č. 2 spisového materiálu, konkrétně E:\ABD Invest - zvuk ze ZM\ZM-2007-63(bod 16)\Sound\rec00029.mp3 čas 00:55 – 02:00]. „Celá záležitost byla projednána v orgánech města včetně rady s tím, že bylo doporučeno zastupitelstvu přijmout toto rozhodnutí formou dodatku k té smlouvě s tím, že jeden návrh, který se týká stavebního objektu sedm, tzn. oprava hotelu, nebyl doporučen a také se v té smlouvě neobjevuje. Jedná se o záměr nad tím stávajícím hotelem přistavět nadstavbu, zvýšit jeho kapacitu a vybudovat snídárnu pro vylepšení provozu. Domníváme se, že tento záměr přímo nesouvisí s provozem, navíc je značně finančně náročný a jeho přínos je sporný. Ostatní položky byly v radě projednány a doporučeny, součástí toho dokumentu je také nový harmonogram prací, který je také upřesněn. V zásadě ten dodatek řeší tedy navýšení těch peněz na rekonstrukce a modernizace zhruba o 51 mil. korun a prodlužuje vlastně dobu nájmu s tím, že v té době nájmu a v těch splátkách je započtena ta investice a samozřejmě také prostředky na příslušnou dluhovou službu, protože se celá doba nájmu prodlužuje zhruba o 4 roky. Vše ostatní je vlastně popsáno v těch materiálech, když tak jsem schopen reagovat na vaše dotazy“ [srov. CD se zvukovými záznamy z jednání ZM Příloha č. 2 spisového materiálu, konkrétně E:\ABD Invest - zvuk ze ZM\ZM-2007-63(bod 16)\Sound\rec00030.mp3 čas 00:00 – 01:19]. K dotazu zastupitele H. obviněný uvedl, že „Věc, která vyplývá z původní smlouvy, ta se nemění, on ten odstavec je tam z té smlouvy jakoby opsán celý, mění se v té částce, ale 50 000 Kč je částka, která po uplynutí řádné doby nájmu bude ta, kterou zaplatíme za převedení toho technického zhodnocení a všech těch věcí zpátky. To je vlastně v závěru toho nájmu za nějakou hodnotu nám to všechno přejde zpátky a ta částka 50 000 Kč je vlastně uvedena už v té původní schválené smlouvě, to se nemění“ [srov. CD se zvukovými záznamy z jednání ZM Příloha č. 2 spisového materiálu, konkrétně E:\ABD Invest – zvuk ze ZM\ZM-2007-63(bod 16)\Sound\rec00030.mp3 čas 01:54 – 02:00 a (bod 16)\Sound\rec00031.mp3 čas 00:00 – 00:21]. K dotazu zastupitele U. obviněný dále uvedl: „Rozumím, co se týká toho prvního dotazu, v zásadě byly diskutovány dvě varianty, první varianta řešit to navýšení finančních prostředků plus nějakého objemu na dluhovou službu navýšením splátky a ponecháním té doby a druhá varianta byla ponechat výši splátky a prodloužit dobu. Po diskuzi jsme předložili návrh na prodloužení doby, protože se zdá ekonomicky výhodnější a je rozhodně výhodnější jak pro hokejový klub, tak v zásadě potažmo i pro město z hlediska odepisování, z hlediska i DPH finančnímu úřadu apod. Ta záležitost pokud by byla řešena opačným způsobem, protože už byla jednou projednána nebo projednána s finančním úřadem by byla méně výhodná, ale samozřejmě, pokud bychom nepřistoupili na tento návrh, je ve hře ta druhá varianta. Co se týká toho rozsahu, to je grafická příloha, která samozřejmě bude upravena, a to pouze v té jedné jediné věci v tom smyslu, že ten hotel ta nadstavba tam nebude. Čili takto to v tuto chvíli je, samozřejmě, že v tuto chvíli je k dispozici pouze v papírové podobě, můžeme ji, když tak předložit“ [srov. CD se zvukovými záznamy z jednání ZM Příloha č. 2 spisového materiálu, konkrétně E:\ABD Invest - zvuk ze ZM\ZM-2007-63(bod 16)\Sound\rec00032.mp3 čas 00:28 – 01:45]. K dotazu zastupitele F. obviněný uvedl: „My tu zakázku nestahujeme, ten rozsah se naopak zvětšuje, řekl jsem ze tří důvodů a ten návrh, který předložila ABD samozřejmě po konzultacích s městem s hokejovým klubem obsahoval řadu položek, které vesměs znamenaly více náklady, jednu poměrně výraznou položku, která naopak obsahuje ponížení nákladů to je ta restaurace, která měla být vysunuta do prostoru před stávající zimní stadion, to je ta položka stavební objekt 08 mínus 12,5 mil., a tento návrh byl předložen městu s tím, že tam byla varianta s nadstavbou hotelu a nějakým tím, s tou vnitřní rekonstrukcí na dobudování té snídárny. Čili v součtu ten návrh znamenal rozšíření nákladů o 86 mil., my jako město, jako rada jsme nedoporučili ty dvě položky, ty jsou tam označeny, o to se to zase ponižuje. Čili celkový nárůst je 51 mil. korun a v tomto smyslu to řešení je dvojí. Buď ten nárůst řešit navýšením splátky, anebo prodloužením doby, my doporučujeme prodloužit dobu “ [srov. CD se zvukovými záznamy z jednání ZM Příloha č. 2 spisového materiálu, konkrétně E:\ABD Invest - zvuk ze ZM\ZM-2007-63(bod 16)\Sound\rec00033.mp3 čas 00:35 – 01:39]. K dotazu zastupitele H. obviněný uvedl: „V důvodové zprávě je napsáno, že rada města ve svém jednání dne 6. 2. doporučila svým usnesením uzavřít dodatek a zároveň v důvodové zprávě je uvedené, že z té přílohy č. 3 ty dva objekty označené hvězdičkou nebudou v definitivní verzi zahrnuty jo, tudíž tyto dvě položky z toho vypadávají a příloha č. 3, to je to finanční vyjádření, bude na 51 mil. korun“ [srov. CD se zvukovými záznamy z jednání ZM Příloha č. 2 spisového materiálu, konkrétně E:\ABD Invest - zvuk ze ZM\ZM-2007-63(bod 16)\Sound\rec00034.mp3 čas 01:03 – 01:28]. K dalšímu dotazu zastupitele U. pak obviněný uvedl, že „se domnívá, že ta grafická příloha v tomto smyslu je samozřejmě důležitá nicméně se jedná v zásadě o změnu vnitřních uspořádání, ale chápu tady námitku i tvou i pana docenta, dejme tedy do usnesení, že to, co je rozhodující, tzn. ten finanční objem, že ten dodatek tedy samozřejmě, ale ať je to i v usnesení, že bude upraven na výši, která odpovídá tomu rozdílu. To si myslím, že by tam mělo být uvedeno, aby to bylo zcela zřejmé, protože ve finále nám jako zastupitelstvo hlavně schvaluje finanční prostředky. Čili, pokud by to bylo takto řešeno, tak si myslím, že bychom se nějakým způsobem od toho odpoutali“ [srov. CD se zvukovými záznamy z jednání ZM Příloha č. 2 spisového materiálu, konkrétně E:\ABD Invest - zvuk ze ZM\ZM-2007-63(bod 16)\Sound\rec00035.mp3 čas 00:15 – 01:55]. Má-li tedy Nejvyšší soud hodnotit obsah těchto záznamů, považuje za nutné především zdůraznit, že obviněný při jednání na 5. a 20. zasedání Zastupitelstva města rozhodně nepoužil formulaci, že „prodloužení doby nájmu je ekonomicky výhodnější a odpovídá době navýšení investice do rekonstrukce zimního stadionu“, jak tvrdí v dovolání Nejvyšší státní zástupce (srov. str. 11 dovolání). Naopak, jak vyplývá z citovaných záznamů, uvedl dokonce variantní řešení a doporučení rady (nikoli své vlastní) řešit věc Dodatkem č. 2. Pokud dále na citovaném záznamu zmínil, že „ dodatek řeší tedy navýšení těch peněz na rekonstrukce a modernizace zhruba o 51 mil. korun a prodlužuje vlastně dobu nájmu s tím, že v té době nájmu a v těch splátkách je započtena ta investice a samozřejmě také prostředky na příslušnou dluhovou službu, protože se celá doba nájmu prodlužuje zhruba o 4 roky “, nelze toto jeho vyjádření v kontextu, v jakém bylo uvedeno, a zároveň jen s hrubým vyjádřením prodloužení doby nájmu (viz shora) považovat za „uvedení nepravdivých informací“, zvláště když citace vyjádření obviněného je v dovolání přinejmenším velmi nepřesná, vytržená ze souvislosti a lze říci i tendenčně zhodnocená, aby z ní vyplynul závěr odpovídající podané obžalobě, že postup obviněného „jednoznačně svědčí o jeho cílené snaze ovlivnit rozhodnutí zastupitelů pro schválení jím předkládaných návrhů“ (srov. str. 11 dovolání), zvláště když, pokud bylo obviněným předkládáno doporučení schválit dodatek č. 2, nešlo o jeho vlastní doporučení, ale o doporučení rady, která mu navíc v bodě III. usnesení č. RM/2007/190 přímo uložila povinnost předložit Dodatek č. 2 ke schválení zastupitelstvu města na jeho nejbližším zasedání, což se uvádí i v bodě [1] obžaloby. Nelze pak souhlasit s dovolatelem ani v tom, že by zcela absentoval důvod podstatného prodloužení doby trvání nájmu rekonstruovaných prostor zimního stadionu (srov. opět str. 11 dovolání), když snahou bylo podle citovaného vyjádření obviněného řešit modernizaci, rekonstrukci a opravu zimního stadionu a jeho provozování ze tří důvodů, jedním z nich bylo doladění technických řešení, druhým byly požadavky hokejového klubu a třetím důvodem byly požadavky toho budoucího provozovatele, přičemž jim byl předložen návrh na konečné řešení včetně navýšení finančních prostředků, a proto ani v tomto směru nejsou námitky dovolatele důvodné. Důvodnosti námitek dovolatele nesvědčí ani formulace použitá na citovaném záznamu obviněným, že „…po diskuzi jsme předložili návrh na prodloužení doby, protože se zdá ekonomicky výhodnější, a je rozhodně výhodnější jak pro hokejový klub, tak v zásadě potažmo i pro město z hlediska odepisování, z hlediska i DPH finančnímu úřadu apod.“ V dovolání zmiňovaná „ekonomická výhodnost“ se tedy vztahovala k shora uvedeným zvažovaným variantám, přičemž nebyla hodnocena z hlediska doby prodloužení doby nájmu, ale z hlediska výhodnosti řešení pro hokejový klub, potažmo i pro město. Z toho vyplývá, že hodnocení uvedených záznamů ze strany nejvyššího státního zástupce, na které se v dovolání odkazuje, neodpovídá vyjádření obviněného na citovaném záznamu, který výhodnost doporučeného řešení radou hodnotil ze zcela jiných hledisek, než bylo „prodloužení doby nájmu“. Ze všech těchto důvodů neshledal Nejvyšší soud tyto námitky dovolatele dovolávající se obsahu zvukových záznamů z 5. a 20. zasedání Zastupitelstva města a jejich hodnocení oběma nižšími soudy opodstatněnými.
18. Nejvyšší státní zástupce dále vytýkal odvolacímu soudu, že stejně jako soud nalézací nezohlednil právní význam širších skutkových okolností, které svědčí o vědomém, dlouhodobém a systematickém ovlivňování celé zakázky ze strany obviněného. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovým stavem věci, ke kterému dospěl soud nalézací. Na rozdíl od nalézacího soudu dospěl odvolací soud k závěru, že se oba zažalované skutky staly, ale nepodařilo se prokázat úmysl obviněného poškodit Statutární město Hradec Králové či jeho zištný motiv. Přitom naznal, že se nalézací soud při svém hodnotícím postupu důsledně držel zásady volného hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. a že tak nelze na provedené důkazy nahlížet optikou odvolatele a dovozovat tak vinu obviněného. Zejména podle názoru odvolacího soudu nelze nalézacímu soudu vytýkat, že při svém hodnotícím postupu nezohlednil důkazy k širším souvislostem jednání obviněného, které nebyly zahrnuty do popisu obou skutků.
19. Nalézací soud v odůvodnění svého rozsudku po podrobném vymezení obsahu všech provedených důkazů uvedl, že bylo předloženo velké množství důkazních prostředků, avšak pouze menší část opatřených a provedených důkazů souvisela přímo s jednáním, které bylo obviněnému kladeno za vinu. Větší část shromážděných důkazů osvětluje postup Statutárního města Hradec Králové při uzavírání předmětné Nájemní smlouvy (srov. str. 40 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu). Nalézací soud v odůvodnění svého rozsudku nad rámec předmětu řízení uzavřel, že musí s obžalobou bezezbytku souhlasit, pokud jde o kritiku způsobu, jakým byla od samého počátku prováděna (či spíše nebyla prováděna) kontrola použití investovaných prostředků, kdy v důsledku připuštění absence podrobnější projektové dokumentace k rozsahu rekonstrukce obsažené v (základní) Nájemní smlouvě bylo prakticky nemožné bez denní osobní přítomnosti na stavbě a průběžné kontroly faktur a rozpisu fakturovaných položek takovou kontrolu provádět. To platí také o dalších problémech, které prokazatelně vznikaly při snaze o prověření prostavěnosti a oprávněnosti faktur, jak na ně bylo poukazováno obžalobou. Stejně tak obžalobou zmiňované pochybnosti týkající se okolností vzniku subjektu nájemce ABD Group, jeho spolupráce s další společností a následné postoupení společnosti ABD INVEST, jakož i postavení JUDr. S. jsou pak podle názoru nalézacího soudu opět záležitosti, které časově předcházely žalovanému jednání obviněného a nelze mu je klást k tíži (k tomu srov. str. 47 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu). Nalézací soud však z hlediska širších okolností, zejména v souvislosti s okolnostmi, za jakých byla uzavřena předmětná Nájemní smlouva ze dne 1. 6. 2006, uvedl, že si je vědom obžalobou zmiňovaného možného problému v souvislosti s Nájemní smlouvou, neboť stěžejním obsahem závazku je rekonstrukce zimního stadionu, přičemž se mohlo jednat při řešení způsobu provedení a financování rekonstrukce o obcházení zákona o veřejných zakázkách, jak na to z počátku upozorňovala Mgr. P. (vedoucí právního oddělení), což je zřejmé ze zápisu z jednání Finančního výboru zastupitelstva města konaného dne 25. 1. 2006. Současně však nutno připomenout, že na to bylo následně reagováno, a to opatřenou právní analýzou. V materiálu do usnesení Zastupitelstva, které se konalo 25. 4. 2006, je pak ze strany právního oddělení již uváděno: „s textem navržené smlouvy souhlasíme, návrh usnesení je v souladu se zákonem“. Opět se to však týká (základní) Nájemní smlouvy, nikoli dvou Dodatků č. 2 a 4, které jsou předmětem tohoto trestního řízení (k tomu srov. str. 48 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu).
20. Odvolací soud v odůvodnění svého rozsudku uvedl, že nalézací soud provedl procesně bezvadně veškeré potřebné důkazy, které správně jednotlivě i ve vzájemných souvislostech vyhodnotil, a dobral se tak správných skutkových zjištění (k tomu srov. str. 11 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Odvolací soud dále uvedl, že nalézací soud nepochybil, pokud v souvislosti s podanou obžalobou zaměřil dokazování jen na okolnosti, doprovázející projednání a schválení Dodatků č. 2 a 4 ve vztahu k předmětné Nájemní smlouvě. Odvolací soud dále uzavřel, že pokud odvolatel namítal, že vinu obviněného Ing. M. lze dovozovat ze širších souvislostí, pak ale měl tyto širší souvislosti, které hodlal prokazovat za účelem uznání viny obviněného, zahrnout do popisu obou skutků, který již sám o sobě je nepřehledný a do jisté míry i poněkud nesrozumitelný, což je ale dáno také skutkovou složitostí věci (k tomu srov. str. 12 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu).
21. Nejvyšší soud v souvislosti s touto námitkou dovolatele týkající se „nezohlednění právního významu širších skutkových okolností“ považuje za nutné upozornit na jednu ze základních zásad trestního řízení, a to na zásadu obžalovací podle §2 odst. 8 tr. ř., který výslovně uvádí, že trestní stíhání před soudy je možné jen na základě obžaloby. Jde o vyjádření principu nemo judex sine actore (bez žalobce není soudce). Obžaloba však může být podána jen proti obviněnému a pro skutek, pro který bylo zahájeno trestní řízení. Soud pak nemůže rozšířit obžalobou zahájené trestní řízení na jiné osoby či skutky, nýbrž může rozhodnout jen o obviněném a o skutku, který je uveden v žalobním návrhu (srov. §220 odst. 1 tr. ř.), byť samozřejmě z hlediska vymezeného skutku může posuzovat i širší souvislosti jeho spáchání. Pokud by soud rozhodl o skutku, pro který nebyl obviněný stíhán, porušil by zákon v ustanovení §2 odst. 8 a §220 odst. 1 tr. ř. Naproti tomu právním posouzením skutku v obžalobě není soud vázán (srov. §220 odst. 3, §290 tr. ř.). Na zásadu obžalovací navazuje zásada kontradiktornosti řízení před soudem, kdy v návaznosti na §2 odst. 5 větu čtvrtou a pátou tr. ř. je v §180 odst. 3 tr. ř. upravena povinnost státního zástupce provádět v hlavním líčení důkazy, které podporují obžalobu. Tato povinnost platí také v odvolacím řízení (srov. §263 odst. 6 věta druhá tr. ř.). Povinnost dokazovat vinu obviněného tedy leží především na státním zástupci jako orgánu veřejné žaloby a z pochybností těží obviněný, neboť se uplatňuje zásada in dubio pro reo – „v pochybnostech ve prospěch obviněného“ (k tomu srov. blíže Šámal, P., Musil J., Kuchta, J. a kol. Trestní právo procesní. 4. přepracované vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, str. 105 – 108). Ostatně sám odvolací soud v odůvodnění svého rozsudku vyslovil podivení nad tím, že v odvolání nebyl učiněn jediný návrh na doplnění dokazování, jak je v praxi, při podání odvolání státním zastupitelstvím proti zprošťujícím rozsudkům, typické (k tomu srov. str. 11 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Podle §263 odst. 7 tr. ř. může z hlediska změny nebo doplnění skutkových zjištění odvolací soud přihlížet jen k těm důkazům, které byly provedeny ve veřejném zasedání před odvolacím soudem; tyto důkazy hodnotí v návaznosti na důkazy provedené soudem prvního stupně v hlavním líčení. Přitom je odvolací soud vázán hodnocením těchto důkazů soudem prvního stupně s výjimkou těch důkazů, které odvolací soud sám ve veřejném zasedání znovu provedl. S přihlédnutím k těmto zásadám a právním závěrům Nejvyšší soud obecně zdůrazňuje, že oba soudy nižších stupňů se okolnostmi, které předcházely samotnému schválení předmětných Dodatků č. 2 a 4, zabývaly, jak o tom svědčí shora uvedená citace, a věnovaly dostatečnou pozornost, byť s jinými závěry, než učinil nejvyšší státní zástupce v podaném dovolání, a své závěry také v souladu s provedeným dokazováním přiléhavě odůvodnily (k tomu srov. Zápis z jednání Finančního výboru zastupitelstva města konaného dne 25. 1. 2006 na č. l. 1415 – 1419 spisu a Důvodovou zprávu k bodu: Zajištění modernizace, správy a provozování Zimního stadionu v Hradci Králové, konkrétně bod V. této zprávy na č. l. 1716 spisu). Nejvyšší soud zde odkazuje na ustálenou judikaturu Ústavního soudu, která výslovně uvádí, že odsouzení pachatele trestné činnosti je v souladu s čl. 80 Ústavy České republiky primárně věcí státního zastupitelství. Je to tedy státní zastupitelství, kdo nese odpovědnost za to, aby soudu předložená trestní věc byla podložena procesně použitelnými důkazy potřebnými k rozhodnutí o vině a trestu v souladu s podanou obžalobou. Obecné soudy se proto nikdy nesmějí stavět do pozice pomocníka veřejné žaloby usilujícího rovněž o odsouzení, a nelze k takovému výkladů rolí těchto institucí dospět ani výkladem §2 odst. 5 alinea ultima tr. ř. Posledně uvedené zákonné ustanovení totiž v souladu s ústavními principy spravedlivého procesu a z nich vyplývajícím rozvržením rolí jeho jednotlivých účastníků nutno vykládat tak, že soud je povinen doplňovat dokazování v rozsahu potřebném pro spravedlivé rozhodnutí, které nemusí být nutně odsuzující (srov. nález Ústavního soudu ze dne 14. 5. 2008, sp. zn. II. ÚS 2014/07, uveřejněný pod č. 86 ve sv. 49 Sb. nál. a usn. ÚS ČR). Je tedy povinností státního zástupce navrhovat důkazy a provádět je na podporu obžaloby, a to podle §180 odst. 3 tr. ř. v souvislosti s §2 odst. 5 tr. ř. Je to totiž státní zastupitelství, kdo nese odpovědnost za to, aby soudu předložená trestní věc byla podložena procesně použitelnými důkazy potřebnými k rozhodnutí o vině a trestu v souladu s podanou obžalobou. Státní zástupce, který nedostál své povinnosti předložit soudu dostatečné množství důkazů již při podání obžaloby (ať už z jakýchkoli důvodů), je zde po právu zavázán k povinnosti prokázat jím tvrzenou vinu obviněného, a to nejen tím, že navrhne soudu provedení určitých důkazů či o nich opatří důkazní prostředky, ale může mu být uložena i povinnost tyto důkazy provést a tedy obviněného z tvrzeného jednání usvědčit (srov. Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 2407 – 2409). Nejvyšší soud přezkoumal rozsudky soudů nižších stupňů a provedené důkazy obsažené ve spisovém materiálu, a to zejména v dovolání namítané zvukové záznamy z 5. a 20. zasedání Zastupitelstva města, jimž se v podrobnostech věnoval v bodě č. 17 shora, a dále svědecké výpovědi svědků Ing. O. D. (srov. str. 1 – 6 protokolu o hlavním líčení ze dne 13. 10. 2014 na č. l. 2652 – 2657), Ing. M. S. (srov. str. 1 – 11 protokolu o hlavním líčení ze dne 22. 9. 2014 na č. l. 2633 – 2644), Mgr. M. B. (srov. č. l. 457 – 461 spisu), Mgr. K. H. (srov. č. l. 605 – 608 spisu), Ing. J. K. (srov. č. l. 485 – 490 spisu) a Ing. J. F. (srov. str. 1 – 6 protokolu o hlavním líčení ze dne 5. 12. 2014 na č. l. 2671 – 2676 spisu), jimiž se zejména nalézací soud zabýval i z hlediska obecně uvedené námitky odvolatele týkající se skutkového a právního významu širších skutkových okolností. S ohledem na výše uvedené závěry obou nižších soudů, které se těmito širšími okolnostmi dostatečně zabývaly, přičemž odvolací soud při hodnocení provedených důkazů postupoval zcela v souladu s trestním řádem (konkrétně s výše citovaným §263 odst. 7 tr. ř.), a v důsledku tohoto postupu je vyhodnotily v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř., ani tuto námitku neshledal Nejvyšší soud důvodnou.
22. V rámci další námitky dovolatel vytýkal soudům nižších stupňů, že při hodnocení dodržení zákonné podmínky předběžné finanční kontroly v rámci schvalovacího procesu obou Dodatků č. 2 a 4 nepřikládaly odpovídající právní význam skutečným podmínkám uskutečnění takové kontrolní činnosti, které jsou patrné z výpovědí osob, které ji prováděly a připojily soudem poukazované podpisy a schvalovací vyjádření „bez výhrad“ (zejm. svědků Mgr. B., Mgr. H., Ing. K., Ing. F.), kteří jakoukoli účast na věcném posuzování Dodatků č. 2 a 4 odmítli. Tito svědci totiž kromě obecné proklamace o provedení předběžné finanční kontroly nebyli schopni k jejímu faktickému uskutečnění nic bližšího uvést. Soudy naopak vycházely z výpovědí svědků Ing. S. a Ing. D. podporujících obhajobu. Tito svědci však nebyli podle odvolatele schopni konkrétně uvést, kdo, kdy, kde a na základě jakých podkladů věc posuzoval a zda existuje nějaký výstup (záznam) z takového posouzení. Proti těmto svědkům obhajoby tak stojí všichni již výše jmenovaní svědci (zřejmě Mgr. B., Mgr. H., Ing. K. a Ing. F., ač to z uvedené dikce odůvodnění dovolání není úplně zřejmé), kteří jakoukoli účast na věcném posuzování odmítli. Výsledkem hodnocení uvedených svědeckých výpovědí byl podle názoru Nejvyššího státního zástupce závěr soudů nižších stupňů, že kontrolní systém v daném případě obejit nebyl, neboť stěžejní finální dobou pro uskutečnění finanční kontroly je až přijetí závazku (v daném případě tedy podpis předmětných smluvních Dodatků č. 2 a 4 primátorem) a před tímto okamžikem již byly na průvodním listu připojeny veškeré podpisy s vyjádřením bez výhrad. Závěr soudů z hlediska dodržení předpisu o finanční kontrole (zejm. §26 odst. 4 zákona č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole, ve spojení s jejím zaměřením ve smyslu §11 odst. 1 téhož zákona), že předběžná finanční kontrola byla před rozhodnutím kolektivního orgánu města o schválení předmětných Dodatků č. 2 a 4 provedena, přičemž nedostatek podkladového materiálu k reálnému uskutečnění předběžné finanční kontroly při schvalování obou Dodatků č. 2 a 4 Nájemní smlouvy nelze klást k tíži obviněného a tím mu ani nelze přičítat vědomé obcházení postupu podle zákona o finanční kontrole se záměrem poškodit statutární město na stavu jím spravovaných veřejných financí, tak nelze podle jeho názoru akceptovat, neboť tento jejich závěr byl podle názoru dovolatele vytržen ze skutkového kontextu (srov. str. 11 až 15 odůvodnění dovolání).
23. Nalézací soud se v souladu s touto problematikou nejprve zabýval právní úpravou, když v odůvodnění svého rozsudku podrobně citoval jednotlivá ustanovení zákona č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole, včetně interních předpisů Statutárního města Hradec Králové, která upravují průběh předběžné finanční kontroly (srov. str. 35 – 38 a str. 45 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu). Nalézací soud neshledal za prokázané tvrzení obžaloby týkající se jednání obviněného, kterým měl porušit pravidla o předběžné finanční kontrole a účelově obejít systém vnitřní kontroly, když předmětné Dodatky č. 2 a 4 nebyly projednány s dotčenými odbory, jak to vyžaduje kontrolní řád a Podpisový řád, jejichž existenci předpokládá zákon č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole. Nalézací soud k odůvodnění tohoto závěru uvedl, že pokud obžaloba argumentuje výpovědí Ing. F., který tvrdil, že byl obejit a obsah dodatku mu nebyl předložen před jeho předložením do orgánů města, nutno současně připomenout, že tento svědek sám opakovaně potvrdil, že on nezkoumal otázku ekonomické výhodnosti, nýbrž pouze to, zda je položka rozpočtově kryta a zda je v souladu s právními a účetními předpisy. Ekonomickou výhodnost zkoumal pouze v případě prvotního posouzení, zda si město vezme úvěr na rekonstrukci samo či zda zvolí způsob rekonstrukce přes pronájem firmě ABD. Ač svědek Ing. S. opakovaně hovořil o tom, že to s Ing. F. projednávali v kolegiu i klubu, tento vyloučil, že by prováděl kontrolu výhodnosti či nákladové oprávněnosti jednotlivých položek návrhu. To podle názoru nalézacího soudu nebylo ani příliš možné, neboť jak vypověděl obviněný (a je to zřejmé ze zpráv poukazujících na velmi omezenou možnost kontroly prostavěnosti a navazujících faktur, a poukazovaly na to opakovaně i kontrolní orgány), město nemělo došlé dokumenty s čím porovnávat, neboť stejně jako v případě Nájemní smlouvy i zde byl městu k dispozici velmi omezený rozsah podkladů ke stavebnětechnickému provedení stavby. Jak vyplynulo z výpovědí Ing. D., Ing. S. i obviněného, alespoň hrubým přezkumem, zda nacenění položek v Dodatcích č. 2 a 4 odpovídá rozpočtovým tabulkám, se měl zabývat jiný odbor, než který byl v gesci obviněného, a sice spadající pod Ing. F. Je pravdou, že možnosti k posouzení byly značně omezeny dostupným materiálem (šlo pouze o rozpis o obsahu jedné strany A4), šlo o rozsah stejný, jako byl nastaven již v základní Nájemní smlouvě. V žádném případě to tedy nemůže jít k tíži obviněného, který pouze navazoval na model vytyčený základní Nájemní smlouvou, neměnil principy této základní smlouvy (práva a povinnosti), nýbrž pouze rozšiřoval rozsah prací a s tím spojený finanční objem, přepočítaný na prodloužení doby nájmu. Ač tedy nositelem projektu a kontaktní osobou byl na základě rozhodnutí kolegia obviněný, nebyli z plnění svých povinností vyloučeni ani Ing. F. ani jí podřízené odbory (k tomu srov. str. 45 – 46 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu). Výpovědi svědků Mgr. B., Mgr. H., Ing. K. a Ing. F., kteří se kritickým způsobem vyjádřili k tomu, jak byla či nebyla prováděna předběžná finanční kontrola, je tak nutno posuzovat ve světle skutečnosti, že na průvodní list týkající se předmětných dvou Dodatků č. 2 a 4 (před přijetím závazku, jak stanovily vnitřní předpisy a zákon o finanční kontrole) sami před podpisem primátora připojili své vyjádření „bez výhrad“ a opatřili jej vlastnoručním podpisem. Jejich slovní bagatelizace dosahu vlastního podpisu (že šlo jen o formální kontrolu), pak nemůže jít k tíži obviněného za situace, kdy by bez jejich podpisů primátor města smlouvu nepodepsal (jak Ing. D. sám uvedl). Provedení kontroly z hlediska ekonomické výhodnosti tak evidentně proběhlo pouze v hrubých rysech, kdy byla porovnávána pouze možnost a výhodnost eventuálního financování objemu prací z Dodatků č. 2 a 4 úvěrem města s již dříve zvolenou variantou pronájmu, a dále v tom, že bylo zkontrolováno, že podle tabulek rozpočtářů nájemcem vyčíslené náklady zhruba odpovídají, když podrobnější rozpis jednotlivých položek prací a materiálu nebyl k dispozici stejně jako k základní Nájemní smlouvě ani u těchto Dodatků č. 2 a 4 (k tomu srov. str. 46 – 47 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu).
24. Odvolací soud vyhodnotil, že nalézací soud správně dospěl k závěru, že nebylo prokázáno, že by obviněný obešel systém vnitřní finanční kontroly. Nalézací soud vysvětlil v odůvodnění svého rozsudku naprosto přesvědčivě, na základě jakých důkazů dospěl v případě obou Dodatků č. 2 a 4 k závěru, že předpisy o finanční kontrole, včetně podzákonných magistrátních norem porušeny nebyly, a to před tím, než došlo k přijetí závazku, tedy, že oba Dodatky č. 2 a 4 byly podrobeny řádné předběžné finanční kontrole (srov. str. 12 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu).
25. Nejvyšší soud v návaznosti na zákon č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole, vycházel i z interních předpisů Statutárního města Hradec Králové, konkrétně Podpisového řádu města Hradec Králové včetně dodatků na č. l. 1923 – 1951 spisu, Kontrolního řádu včetně dodatků nacházející se na č. l. 1952 – 1973 spisu, Pokynu primátora Města Hradec Králové (č. l. 1975 – 1977 spisu), Směrnice Rady města Hradec Králové č. 1/2008, kterou se stanoví závazný postup při uzavírání smluv městem Hradec Králové (č. l. 1978 – 1981 spisu), a Organizačního řádu Magistrátu města Hradec Králové včetně dodatků (č. l. 1983 – 2142 spisu) a na základě těchto předpisů přezkoumal k námitce dovolatele závěry nižších soudů z hlediska namítaného extrémního nesouladu s provedeným dokazováním. Přitom vycházel zejména ze svědeckých výpovědí Ing. O. D. (srov. str. 1 – 6 protokolu o hlavním líčení ze dne 13. 10. 2014 na č. l. 2652 – 2657) a Ing. M. S. (srov. str. 1 – 11 protokolu o hlavním líčení ze dne 22. 9. 2014 na č. l. 2633 – 2644) a přihlédl i k namítaným svědeckým výpovědím Mgr. M. B. (srov. č. l. 457 – 461 spisu), Mgr. K. H. (srov. č. l. 605 – 608 spisu), Ing. J. K. (srov. č. l. 485 – 490 spisu) a Ing. J. F. (srov. str. 1 – 6 protokolu o hlavním líčení ze dne 5. 12. 2014 na č. l. 2671 – 2676 spisu), zejména s ohledem na to, že na průvodních listech k předmětným Dodatkům č. 2 a 4 sami připojili své vyjádření „bez výhrad“ včetně vlastnoručního podpisu (srov. průvodní list k Dodatku č. 2 na č. l. 1384 – 1385 spisu a průvodní list k Dodatku č. 4 na č. l. 1391 – 1392 spisu). Uvedený závěr nalézacího soudu odpovídá provedeným důkazům, z kterých bylo důvodně zjištěno, že se jedná o podpis Ing. J. F., který pravost svého podpisu potvrdil v rámci svého výslechu nalézacím soudem dne 5. 12. 2014 (srov. str. 4 protokolu o hlavním líčení ze dne 5. 12. 2014 na č. l. 2674 spisu), dále se jedná o podpis Ing. J. K., jenž pravost svého podpisu taktéž potvrdil (srov. protokol o výslechu svědka ze dne 15. 8. 2013 na č. l. 485 – 490, konkrétně na č. l. 488 spisu). Na průvodním listu k Dodatku č. 2 je pak ve vyjádření právního oddělení ze dne 23. 2. 2007 uvedeno „souhlasím bez výhrad“ s tím, že svůj podpis potvrdila Mgr. M. B. (srov. protokol o výslechu svědka ze dne 15. 8. 2013 na č. l. 457 – 461 spisu). Na průvodním listu k Dodatku č. 4 je dále podpis Mgr. K. H., která pravost potvrdila v rámci podaného vysvětlení (srov. úřední záznam o podaném vysvětlení ze dne 12. 3. 2012 na č. l. 605 – 608). K tomu Nejvyšší soud zdůrazňuje, že každý odpovídá za to, co kontroluje a podepisuje, a proto nalézací soud i s přihlédnutím ke konkrétním možnostem kontroly ekonomické výhodnosti v tomto případě důvodně uzavřel, že nelze obviněnému klást za vinu, jakým způsobem byla předběžná finanční kontrola provedena jinými osobami, a to zvláště za situace, kdy nebylo prokázáno, že by obviněný jakkoli provádění předběžné kontroly ze strany uvedených osob ovlivňoval.
26. Nejvyšší státní zástupce také vytýkal odvolacímu soudu, že se ztotožnil se závěrem nalézacího soudu, že nebylo prokázáno, že by ze strany obviněného došlo k úmyslné manipulaci s podklady pro přijetí obou předmětných Dodatků č. 2 a 4, když v tomto směru odvolací soud odkázal na odpovídající pasáže rozsudku nalézacího soudu, ve kterých bylo přesvědčivě vysvětleno, na podkladě jakých důkazů nalézací soud k uvedenému závěru dospěl. Nejvyšší státní zástupce k tomu namítl, že v posuzovaném směru se však soudy nevypořádaly s důkazně podloženým zjištěním, že zastupitelé v popsané situaci své rozhodovací činnosti nedisponovali všemi potřebnými informacemi, neboť v jim předložených podkladech zcela absentoval důvod podstatného prodloužení doby trvání nájmu rekonstruovaných prostor zimního stadionu, nedostávalo se jim podrobné projektové dokumentace a konkrétního položkového rozpočtu dodatečně uvažovaných víceprací (který je nutno striktně odlišit od pouhého jejich finančního rámce) a tudíž nemohlo být reálně ověřeno, zda cena vyčíslená zhotovitelem je skutečně odpovídající. Přitom v posuzovaném směru soudům podle odvolatele zcela unikl obsah zvukových záznamů z 5. a 20. zasedání Zastupitelstva města, kde obviněný konkrétně dne 20. 2. 2007 v rámci schvalovacího procesu k Dodatku č. 2 přímo uvedl, že prodloužení doby nájmu je ekonomicky výhodnější a odpovídá době navýšení investice do rekonstrukce zimního stadionu, a dále dne 29. 4. 2008 při schvalování Dodatku č. 4 zopakoval důvody uváděné při schvalování Dodatku č. 2, na něž také přímo odkázal. Obsah těchto důkazů jednoznačně podle nejvyššího státního zástupce vypovídá o tom, že obviněný v tam zachycených souvislostech rozhodování kolektivních orgánů města uvedl nepravdivé informace, podle kterých doba prodloužení nájmu odpovídala uvažovanému objemu navýšení investice tak, aby zastupitelé nabyli dojmu, že způsob prodloužení doby nájmu stále ještě odpovídá takovému vyváženému postavení obou smluvních stran, jaké vyplývá z Nájemní smlouvy; takový postup jednoznačně svědčí o jeho cílené snaze ovlivnit rozhodnutí zastupitelů pro schválení jím předkládaných návrhů.
27. Nalézací soud k tomu uvedl, že pokládá za nesporné, že v případě Dodatků č. 2 a 4. nebylo navýšení objemu investic vůči prodloužení délky pronájmu ve stejném poměru, jako to bylo nastaveno v základní Nájemní smlouvě. Kromě toho že, jak uvádí posudek České znalecké, a. s., byl zvolený postup stále výhodnější než kdyby si Město na financování víceprací z Dodatků č. 2 a 4 bralo úvěr, přičemž je nutno akceptovat argument obhajoby, že Město muselo vycházet z konkrétní situace, která zde v době přípravy a následného schvalování a podpisu Dodatků č. 2 a 4 byla. Existovala zde tehdy (oběma smluvními stranami považovaná za platnou) Nájemní smlouva, která na dobu deseti let pronajala zimní stadion za určitých podmínek firmám ABD Group, a. s., a DAMOVO (po Dodatku č. 1 pak ABD INVEST, s. r. o.), tudíž dispozice s tímto předmětem nájmu byla pro tuto desetiletou dobu pro Město značně omezena. Jak vyplynulo z dokazování, požadavky na další práce (zahrnuté do dodatků), vycházely především od Hokejového klubu (organizace podporované městem), a pouze z menší zčásti byly iniciovány ze strany nájemce stadionu (v návaznosti na postup uskutečněných stavebních prací). Tyto požadavky zpravidla přednášel (po dohodě s Hokejovým klubem) nájemce spolu s předběžným vyčíslením nákladů a adresoval je obviněnému, který je dál přednesl na kolegiu primátora. Nalézací soud tak přijal jako zcela důvodný argument obhajoby, že zatímco při sjednávání Nájemní smlouvy zde byly dvě strany, které měly víceméně rovnocenné postavení, při podpisu Dodatku č. 2 a 4 to bylo především Statutární město Hradec Králové, které formulovalo konečný rozsah požadavků, zahrnutých do Dodatků č. 2 a 4, a bylo na něm, zda bude akceptovat podmínky, za nichž je protistrana nabízí. Finanční náročnost, příp. dobu, o niž bude prodloužen nájem, pak podle vyjádření obviněného (jemuž v návaznosti na výsledky dokazování není důvod nevěřit) stanovoval nájemce – ABD INVEST, s. r. o., který jelikož to financoval z navýšení úvěru, to musel propočítat na základě svého úvěrového financování (tudíž i jim vzrostla finanční náročnost, neboť šlo o navýšení úvěru a s tím spojené prodloužení doby splácení). Nutno připomenout, že i podpisy Dodatků č. 2 a 4 byly ze strany ABD INVEST, s. r. o., podmíněny souhlasem financující banky. Nelze tak podle nalézacího soudu zpochybňovat, že právě společenská a politická významnost a zejména časová naléhavost realizace těchto nově vznesených požadavků, byla plně na posouzení orgánů města – zda přijmou nabízené podmínky (byť již ne tak výhodné, jako byla počáteční nabídka při sjednávání Nájemní smlouvy), či 10 let počkají na jejich realizaci. Nalézací soud dále uvedl, že z výpovědí obviněného, ale i svědků Ing. S. a Ing. D., listinných důkazů i písemných a zvukových záznamů z jednání vyplynulo, že většina navrhovaných položek (kromě zmíněných vyřazených), byla v řádném schvalovacím procesu orgánů města shledána natolik významnou a časově neodkladnou, že bylo rozhodnuto o schválení jejich realizace za nabídnutých podmínek. Konečné varianty způsobu financování u obou předmětných Dodatků č. 2 a 4 tedy byly většinovým kolektivním rozhodnutím, kdy každý z hlasujících v příslušném orgánu města měl předmětný písemný podkladový materiál k dispozici. Již předtím byl materiál projednáván v kolegiu, následně radou města a zastupitelstvem. Nadto k nim obviněný podával i ústní informace a potřebná vysvětlení, která byla vyžádána, a jak je zřejmé ze zvukových záznamů, diskuze k těmto návrhům prokazatelně probíhala. Z těchto zvukových záznamů je rovněž zřejmé, že zde obviněný nepoužil vyjádření, že jde o „poměrné“ navýšení či prodloužení, jak tvrdí obžaloba. Rovněž nebylo ani v jednom případě zaznamenáno, že by úmyslně uváděl nějaké nepravdivé informace nebo jakkoli nepřípustně přemlouval ostatní členy orgánů města, aby hlasovali právě pro jím předložený návrh (viz shora podrobně v bodě č. 17). Žádná úmyslná manipulace s předmětnými podklady tak ze strany obviněného nebyla prokázána, stejně jako jakékoli nepravdivé tvrzení, které by před hlasováním příslušného orgánu pronesl ve snaze ovlivnit výsledek hlasování. Nalézací soud dále připomněl obecnou zásadu, že subjekt spravující majetek s péčí řádného hospodáře by měl postupovat účelně, efektivně a hospodárně. V této souvislosti se proto při posouzení tehdy učiněného rozhodnutí příslušných orgánů města v rámci objektivního posouzení obhajoby obviněného nabízí i opačná otázka: Pokud by Město Hradec Králové nebylo (přes objektivní potřebu provedení dodatečných prací nad rámec Nájemní smlouvy, která v té době nebyla nikým zpochybněna) ochotno přistoupit na nabízené podmínky nájemce (tj. jejich cena, popř. délka prodloužení nájmu), bylo by skutečně účelné, hospodárné a efektivní s těmito pracemi čekat až na dobu za 10 let, kdy zde skončí smluvní vztah s nájemcem a město bude opět mít plnou kontrolu nad svým majetkem, nijak neomezovanou nájemním vztahem? Vzhledem k charakteru požadovaných prací z Dodatků č. 2 a 4 a především skutečnosti, že s těmito požadavky přišel právě Hokejový klub (tedy potažmo město), se nalézací soud domnívá, že nikoli. O tom, že obdobný názor panoval jako převažující i mezi členy Rady a Zastupitelstva města Hradec Králové pak podle názoru nalézacího soudu jednoznačně hovoří výsledek jejich hlasování o předmětných návrzích Dodatků č. 2 a 4, jak je založen ve spisovém materiálu (k tomu srov. str. 43 – 44 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu).
28. Odvolací soud dospěl k závěru, že schválení obou předmětných Dodatků č. 2 a 4 představovalo kolektivní rozhodování orgánu statutárního města Hradec Králové. Odvolací soud dále uzavřel, že škoda, která je ve znělce obžaloby v případě obou Dodatků č. 2 a 4 vyčíslena, měla vzniknout nejen jednáním obviněného, ale i osob dalších, tzn. členů zastupitelstva, kteří o těchto Dodatcích také hlasovali na zasedání zastupitelstva (k tomu srov. str. 12 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). K tomu odvolací soud dále uvedl, že nalézací soud správně uzavřel, že provedeným dokazováním nebyla prokázána žádná úmyslná manipulace obviněného s podklady pro přijetí obou zmíněných Dodatků č. 2 a 4. Stejně tak je třeba identifikovat se s nalézacím soudem, který uzavřel, že nebylo prokázáno ani to, že by obviněný nepřípustným způsobem, zakládajícím dokonce jeho trestní odpovědnost, ovlivnil proces rozhodování či do něho tímto způsobem zasahoval.
29. Nejvyšší soud po přezkoumání zvukového záznamu z 5. zasedání Zastupitelstva souhlasí s námitkou dovolatele, že obviněný Ing. J. M. v rámci schvalovacího procesu Dodatku č. 2 skutečně uvedl, že návrh varianty na prodloužení doby nájmu je výhodnější, když konkrétně řekl, že „Po diskuzi jsme předložili návrh (myšleno Rada města Hradec Králové) na prodloužení doby, protože se zdá ekonomicky výhodnější a je rozhodně výhodnější jak pro hokejový klub, tak v zásadě potažmo i pro město z hlediska odepisování, z hlediska i DPH finančnímu úřadu apod.“ Tento výrok obviněného ale nelze vytrhávat z kontextu, jak to učinil nejvyšší státní zástupce, nýbrž naopak je třeba ho podle názoru Nejvyššího soudu v souladu s §2 odst. 6 tr. ř. hodnotit nejen jednotlivě, ale i v souhrnu všech provedených důkazů, ze kterých vyplývá, že v dovolání zmiňovaná „ekonomická výhodnost“ se vztahovala k shora uvedeným zvažovaným variantám, přičemž nebyla hodnocena z hlediska proporcionality k prodloužení doby nájmu, ale s přihlédnutím k výhodnosti řešení pro hokejový klub, potažmo i pro město. V té souvislosti je třeba již jen připomenout, že pokud dovolatel dále zdůrazňoval, že obviněný měl nepravdivě na zasedání Zastupitelstva uvést, že „prodloužení doby nájmu odpovídá době navýšení investice do rekonstrukce zimního stadionu“, je to v rozporu s obsahem shora uvedených záznamů (viz podrobně bod č. 17 shora). Navíc je ze zmíněného zvukového záznamu patrné, že návrh Dodatku č. 2 nebyl učiněn z iniciativy obviněného, ale pochází od nájemce společnosti ABD Invest, s. r. o., přičemž řeší tři požadavky – doladění technických řešení, požadavky hokejového klubu a požadavky toho budoucího provozovatele. Nájemce pak Radě města předložil návrh Dodatku č. 2 k Nájemní smlouvě. Rada města projednávala dvě varianty řešení rekonstrukce zimního stadionu, a to první, podle které bylo možno řešit navýšení finančních prostředků plus nějakého objemu na dluhovou službu navýšením splátky a ponecháním doby nájmu, a druhé varianty, podle níž by byla ponechána výše splátky a prodloužena doba nájmu. Na základě posouzení obou variant Rada doporučila Zastupitelstvu schválit variantu druhou, tedy prodloužit dobu nájmu. Vzhledem k tomu, že ze zvukových záznamů je patrné, že obviněný jen vylíčil celou tuto situaci a ostatním zastupitelům odpovídal na jejich doplňující dotazy a vysvětloval uvedené varianty, nelze dospět k závěru, že by obviněný uváděl „nepravdivé informace … v cílené snaze ovlivnit rozhodnutí zastupitelů pro schválení jím předkládaných návrhů“. Ze zvukového záznamu se pak podává, že předmětný Dodatek č. 2 byl schválen 24 zastupiteli s tím, že proti byl pouhý 1 zastupitel a 6 se jich zdrželo hlasování. V rámci schvalovacího procesu Dodatku č. 4 na 20. zasedání Zastupitelstva obviněný Ing. J. M. ohledně vhodnosti přijetí Dodatku č. 4 v zásadě odkázal na důvody uváděné při přijímání Dodatku č. 2 [srov. CD se zvukovými záznamy z jednání ZM Příloha č. 2 spisového materiálu, konkrétně E:\ABD Invest - zvuk ze ZM\ZM-2008-760(bod 17)\Sound\recording.mp3 čas 2:18:30 – 2:33:09]. Výslovně uvedl, že princip financování je navrhován stejně jako u předchozího dodatku, tzn. Dodatku č. 2 tak, že město Hradec Králové dotuje hokejový klub po dobu pronájmu a ten platí zvýšené nájemné. Tyto položky by se neměnily, ale prodloužila by se doba platnosti smlouvy. Finanční závazek spočívá v tom, že Město by ve stejném smyslu prodloužilo dotace hokejovému klubu. Z obou zvukových záznamů se dále podává, že předmětné Dodatky č. 2 a 4 byly Zastupitelstvem přijaty. Nejvyšší soud k uvedeným námitkám dovolatele přezkoumal taktéž výpověď obviněného (srov. str. 1 – 20 protokolu o hlavním líčení ze dne 12. 5. 2014 na č. l. 2588 – 2607), svědka Ing. M. S. (srov. str. 1 – 11 protokolu o hlavním líčení ze dne 22. 9. 2014 na č. l. 2633 – 2644) a svědka Ing. O. D. (srov. str. 1 – 6 protokolu o hlavním líčení ze dne 13. 10. 2014 na č. l. 2652 – 2657). K tomu je třeba dodat, že svědek D. v rámci výslechu uvedl, že ten, kdo přišel s myšlenkou nájmu, nebyl obviněný, neboť s tím neměl nic společného. Musel s tím přijít buď odbor majetkový, nebo správa nemovitostí. Dále uvedl, že varianty u Dodatků č. 2 a 4 byly kolektivním rozhodnutím, protože ke všemu musela být nějaká většina, každý měl k dispozici materiál. Obviněný eventuelně přišel s tím, že hokejisti mají požadavek a že by to stálo tolik a tolik a že jsou dvě varianty, prodloužení splátek a navýšení splátek. Obviněný doporučil, nedoporučil, a oni se rozhodli, jestli zvýší nebo prodlouží. Do Rady šly varianty, to se buď schválilo, nebo neschválilo. K tomu se řeklo, co je výhodnější, Rada něco doporučila a do Zastupitelstva šel prakticky totožný materiál, ale s doporučením rady pro variantu A nebo B. Návrh Dodatků č. 2 a 4 měli členové Zastupitelstva k dispozici. Ani tato svědecká výpověď tedy není v rozporu s hodnocením provedeného dokazování oběma soudy nižších stupňů. Z těchto důvodů Nejvyšší soud uzavírá, že soudy nižších stupňů dospěly k správnému závěru, že nebylo prokázáno, že by obviněný ovlivnil způsobem uvedeným v dovolání proces rozhodování o předmětných Dodatcích č. 2 a 4 a že by bylo jeho vinou, že zastupitelé v popsané situaci své rozhodovací činnosti nedisponovali všemi potřebnými informacemi, což také přiléhavě odůvodnily, a proto nejsou ani tyto shora uvedené námitky dovolatele důvodné.
30. Nejvyšší státní zástupce dále uplatnil námitku stran výše hrozící škody a příčinné souvislosti mezi jednáním obviněného a potenciálním vznikem škody. Dovolatel vytýkal nižším soudům, že z hlediska reálné možnosti způsobení škodlivého následku na veřejném majetku, pokládají oba soudy (shodně s obžalobou) za nespornou skutečnost, že v případě Dodatků č. 2 a č. 4 se prodloužení délky pronájmu nenacházelo ve stejném poměru, jaký byl nastaven ve výchozí Nájemní smlouvě. Ztotožňují se však s tím závěrem znaleckého posouzení České znalecké, a. s., podle kterého byl zvolený způsob financování modernizace Zimního stadionu ve formě jeho pronájmu investorské obchodní společnosti i po změnách, plynoucích z obou Dodatků č. 2 a 4 Nájemní smlouvy, stále výhodnější, než by bylo zajištění financování této investiční akce za pomoci úvěrových finančních prostředků, a to v podmínkách v daném místě a čase obvyklých. Soudy považují v posuzovaném směru za rozhodné, že se také další znalecký výstup znalce z oboru ekonomiky Ing. Aleše Ptáčka s popsanými závěry České znalecké, a. s., shodoval, avšak již podle názoru dovolatele dostatečně nezohlednily, že k otázce, zda byly ony Dodatky č. 2 a č. 4 ve stejném poměru vyváženosti vzájemných plnění, jaký plynul z původní Nájemní smlouvy, znalec Ing. Ptáček konstatoval, že tomu tak nebylo a že na podkladě tohoto závěru vyčíslil (potenciální) škodu. Zmíněný závěr soudů, že je třeba na takto podloženou výši hrozícího škodlivého následku nahlížet výlučně optikou hospodárnosti celého rozhodovacího procesu (srovnáním s jiným, ještě méně výhodným mechanismem) a tím i ve smyslu účelnosti a efektivity vynakládaných finančních prostředků státu na rekonstrukci Statutárním městem Hradec Králové spravovaného objektu Zimního stadionu, však podle dovolatele nelze sdílet. Nejvyšší státní zástupce tak rozporuje způsob posouzení jednoho ze stěžejních znaků skutkové podstaty trestného činu podle §255 tr. zák., neboť podle jeho názoru soudy důsledně nevycházejí ze skutkového rámce vytýkaného jednání, časově spadajícího až do období po uzavření předmětné Nájemní smlouvy a vztahujícího se toliko k podmínkám předkládání, projednávání a schvalování jejích Dodatků č. 2 a č. 4. Postupem statutárního města v duchu jimi přijatých ujednání tak mohlo podle jeho názoru v budoucnu dojít ke škodě několikanásobně převyšující škodu velkého rozsahu v podobě nedůvodně vyplaceného nájemného na základě neúměrně prodlouženého nájemního vztahu. Skutečnost, že se tak nestalo, pak nebyla nikterak ovlivněna osobou obviněného.
31. K otázce vzniku škody, která měla Statutárnímu městu Hradec Králové vzniknout, nalézací soud uvedl, že znalecké posudky z oboru ekonomiky, které byly v hlavním líčení provedeny, se z velké části věnují problematice výhodnosti či nevýhodnosti zvoleného způsobu financování Nájemní smlouvy, což není v konkrétním případě to, co je v obžalobě obviněnému Ing. M. kladeno za vinu, neboť obžaloba se týká uzavření Dodatků č. 2 a 4. Přesto se znalecký posudek Ing. Aleše Ptáčka při posouzení výhodnosti zvolené formy financování (základní) Nájemní smlouvy shoduje se znaleckým posudkem České znalecké, a. s., v tom, že zvolená varianta financování v době uzavření Nájemní smlouvy, tj. prostřednictvím nájmu společností ABD a Damovo, byla pro město výhodnější, než kdyby si Město vzalo úvěr samo. Návazně na to pak znalec Ing. Ptáček (když Česká znalecká se touto otázkou podrobněji nezabývala) posuzoval, zda finančně stejně výhodné jako základní Nájemní smlouva byly i Dodatky č. 2 a 4, tj. zda objem navýšených finančních prostředků v rámci Dodatků č. 2 a 4 poměrně odpovídal původní Nájemní smlouvě. Zde konstatoval, že nikoli a na základě toho vyčíslil škodu, ze které pak vycházela i obžaloba (k tomu srov. str. 42 – 43 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu ve spojení se str. 38 – 39 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu). Nalézací soud dále provedl dokazování listinnými důkazy – rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 1. 8. 2013, č. j. 26 Co 135/2013-323 (č. l. 2537 - 2543), který dokládá, že Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací potvrdil rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 9. 10. 2012, č. j. 21 C 127/2012-168 (č. l. 2618 - 2623), jímž tento zamítl žalobu žalobce ABD INVEST, s. r. o., kterou se žalobce domáhal, aby Statutárnímu městu Hradec Králové bylo uloženo přenechat žalobci předmět nájmu (zimní stadion). V předmětném sporu byla pak řešena otázka platnosti Nájemní smlouvy, kdy soudy obou instancí uzavřely, že smlouva je neplatná z důvodu obcházení zákona o veřejných zakázkách. Hlavním účelem smlouvy mezi jejími účastníky totiž nebyl nájem věci, ale především provedení rekonstrukce, modernizace a oprava zimního stadionu. Rekonstrukce pak byla hrazena z veřejných prostředků poskytovaných hokejovému klubu ve formě dotace (srov. str. 38 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu). V této souvislosti se nalézací soud vypořádal s námitkou obžaloby týkající se problému s platností Nájemní smlouvy s tím, že tato se týká (základní) Nájemní smlouvy, nikoli dvou Dodatků č. 2 a 4, které jsou předmětem tohoto trestního řízení (srov. str. 47 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu).
32. Odvolací soud dospěl k závěru, že i po provedeném dokazování zůstávají pochybnosti o výši potenciálně hrozící škody u kteréhokoli z inkriminovaných Dodatků č. 2 a 4. Státní zástupce vycházel v odvolání ze znaleckého posudku Ing. Aleše Ptáčka, který vyčíslil konkrétní výši takové škody, obviněný se ale ubránil nespornému zjištění výše hrozící škody (jako jednoho ze znaků skutkové podstaty obou žalovaných trestných činů), předložením znaleckého posudku České znalecké, a. s., který se k oběma Dodatkům č. 2 a 4, jež jsou předmětem obžaloby, vyjádřil oproti tomu tak, že zvolená forma financování, i po změnách učiněných oběma Dodatky č. 2 a 4 Nájemní smlouvy, v porovnání s možností zajistit financování rekonstrukce pomocí úvěru, poskytnutému za obvyklých podmínek v daném místě a čase Statutárnímu městu Hradec Králové, byla výhodnější (viz str. 13 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu).
33. Nejvyšší soud se v souvislosti s námitkou dovolatele ohledně výše hrozící škody a příčinné souvislosti mezi jednáním obviněného a potenciálním vznikem škody zabýval na podkladě odůvodnění rozsudků obou soudů nižších stupňů znaleckým posudkem z oboru ekonomiky (na č. l. 51 – 275) a sním souvisejícím výslechem jeho zpracovatele znalce Ing. Aleše Ptáčka (srov. str. 1 – 4 protokolu o hlavním líčení ze dne 20. 1. 2015 na č. l. 2682 – 2685 spisu) a také znaleckým posudkem společnosti Česká znalecká, a. s. (srov. č. l. 2630 spisu), a s ním souvisejícím výslechem znalce Ing. Vítězslava Hálka (srov. str. 7 – 11 protokolu o hlavním líčení ze dne 13. 10. 2014 na č. l. 2653 – 2658 spisu). V té souvislosti je třeba zdůraznit, že ke vzniku škody v projednávané věci nedošlo proto, že rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 9. 10. 2012, č. j. 21C 127/2012-168 (č. l. 2618-2623), ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 1. 8. 2013, č. j. 26 Co 135/2013-323 (č. l. 2537-2543), byla vyslovena neplatnost Nájemní smlouvy ze dne 1. 6. 2006 (č. l. 1374 – 1381) z důvodu obcházení zákona o veřejných zakázkách. Ze znaleckého posudku Ing. Aleše Ptáčka (č. l. 51 – 275 spisu) vyplývá, že soudní znalec posuzoval zejména otázky ekonomické výhodnosti rekonstrukce zimního stadionu formou nájmu, jehož součástí je povinnost nájemce stadion rekonstruovat tak, jak je uvedeno v jednotlivých Dodatcích č. 2 a 4 za dobu prodloužení Nájemní smlouvy a smlouvy o užívání vztahující se ve všech variantách k těmto Dodatkům č. 2 a 4. Soudní znalec pak posuzoval variantu nájemného určeného pro pokrytí výdajů nájemce za opravu a rekonstrukci, úroky a pojištění úroků oproti variantě úvěru s dobou splatnosti po dobu trvání Nájemní smlouvy a jejích jednotlivých Dodatků č. 2 a 4. V případě Dodatku č. 2 dospěl soudní znalec Ing. Ptáček k závěru, že v případě řešení rekonstrukce prostřednictvím nájmu, by byl kapitál vydaný na úpravy areálu zimního stadionu vztažený k datu podpisu Dodatku č. 2 nejméně o částku 16 780 285 Kč vyšší než v případě financování prostřednictvím úvěru s dobou splatnosti po dobu trvání nájemní smlouvy a jejího Dodatku č. 2 při úroku ve výši 3,5 % (srov. str. 4 Doplňku znaleckého posudku ze dne 6. 11. 2012, na č. l. 213 spisu), čímž vyčíslil výši potenciální škody ve vztahu k tomuto Dodatku č. 2 (srov. str. 5, str. 49 a str. 88 Doplňku znaleckého posudku ze dne 6. 11. 2012, na č. l. 214, č. l. 239 a č. l. 258 p. v. spisu). V případě Dodatku č. 4 soudní znalec Ing. Ptáček uzavřel z hlediska výše způsobené potenciální škody, že při nejnižší variantě nájemného určeného pro pokrytí výdajů nájemce za opravu a rekonstrukci, úroky a pojištění úroků, by mohl být kapitál vydaný na úpravy areálu zimního stadionu v Hradci Králové vztažený k datu schválení Dodatku č. 4 Nájemní smlouvy v orgánech města vyšší o částku 10 034 987 Kč než při srovnávací variantě poskytnutí úvěru s dobou splatnosti po dobu trvání nájemní smlouvy a jejího Dodatku č. 4 (srov. str. 6, str. 67 a str. 90 Doplňku znaleckého posudku ze dne 6. 11. 2012, na č. l. 215, č. l. 248 a č. l. 259 p. v. spisu). Soudní znalec Ing. Aleš Ptáček také posuzoval potenciální dobu prodloužení nájemní smlouvy v případě uzavření předmětných Dodatků tak, aby byly dodrženy podmínky shodné s podmínkami sjednanými v Nájemní smlouvě. Při hodnocení Dodatku č. 2 pak dospěl k závěru, že doba prodloužení Nájemní smlouvy v Dodatku č. 2, odpovídající podmínkám Nájemní smlouvy uzavřené dne 1. 6. 2006 by mohla být kratší o 9 měsíců, než bylo sjednáno v Dodatku č. 2 (srov. str. 5 Doplňku znaleckého posudku ze dne 6. 11. 2012, na č. l. 214 spisu). Ve vztahu k Dodatku č. 4 by pak sjednaná doba prodloužení nájmu měla být minimálně o 5 měsíců kratší (srov. str. 8 Doplňku znaleckého posudku ze dne 6. 11. 2012, na č. l. 217 spisu). Ing. Ptáček k posouzení ekonomické výhodností Dodatku č. 2 k Nájemní smlouvě (srov. str. 12 a na str. 172 svého Znaleckého posudku ze dne 27. 8. 2012 na č. l. 58 p. v. a č. l. 139 spisu) dále uvádí, že pokud by měla být rekonstrukce zimního stadionu zajištěna neplátcem daně z přidané hodnoty (v únoru 2007 bylo Statutární město Hradec Králové neplátcem daně z přidané hodnoty), pak z hlediska vydaného kapitálu vztaženého k datu rozhodnutí je výhodnější zajištění rekonstrukce zimního stadionu formou nájmu zimního stadionu, jehož součástí je povinnost nájemce stadion rekonstruovat, avšak pouze v případě, že roční hodnota nájemného podnájemce sloužící k pokrytí výdajů za rekonstrukci včetně úroků zhotovitele ve výši 3,5 % by nepřekročila 26 465 940 Kč bez daně z přidané hodnoty (měsíčně 2 205 495 Kč bez daně z přidané hodnoty). Soudní znalec dále v rámci výslechu dne 20. 1. 2015 k potenciální škodě uvedl, že rozdíly 16 000 000 Kč, resp. 10 000 000 Kč (zjevně myšleno 16 780 285 Kč a 10 034 987 Kč – pozn. Nejvyššího soudu) u Dodatků v zásadě vychází z porovnání ne celkového úvěru, ale navýšení úvěru oproti době platby nájmu jenom za dobu navýšení. Tyto částky jsou disproporcí mezi úrokem z navýšených investic a navýšené investice a na druhé straně nájem ve výši 25 milionů placený po dobu prodloužení doby úvěru (k tomu srov. str. 4 protokolu o hlavním líčení ze dne 20. 1. 2015 na č. l. 2685 spisu). Uvedené závěry soudního znalce Ing. Ptáčka o nevýhodnosti financování rekonstrukce zimního stadionu formou nájmu podle Nájemní smlouvy ve znění předmětných Dodatků jsou však v rozporu se závěry vyplývajícími ze znaleckého posudku společnosti Česká znalecká, a. s., ze dne 29. 8. 2014 (zejména srov. str. 52 a str. 80 znaleckého posudku na č. l. 2630 spisu). Společnost Česká znalecká, a. s., totiž dospěla k závěru, že zvolená forma financování spojená s nájmem zimního stadionu byla i po změnách učiněných Dodatkem č. 2 Nájemní smlouvy v porovnání s možností zajistit financování rekonstrukce pomocí úvěru poskytnutého městu Hradec Králové za obvyklých podmínek v daném místě a čase výhodnější (srov. str. 52 znaleckého posudku společnosti Česká znalecká, a. s., ze dne 29. 8. 2014, založeného na č. l. 2630 spisu). Ke stejnému závěru pak znalecký ústav dospěl i ohledně Dodatku č. 4 (srov. str. 80 znaleckého posudku společnosti Česká znalecká, a. s., ze dne 29. 8. 2014, založeného na č. l. 2630 spisu). Výsledně pak byla možnost financování prostřednictvím nájmu společností Česká znalecká, a. s., celkově vyhodnocena jako výhodnější (srov. str. 28 znaleckého posudku společnosti Česká znalecká, a. s., ze dne 29. 8. 2014, založeného na č. l. 2630 spisu). Z výslechu znalce Ing. Vítězslava Hálka ze dne 13. 10. 2014 je zřejmé, že znalecký ústav při zpracovávání znaleckého posudku hodnotil výhodnost předmětných Dodatků č. 2 a 4 z hlediska širších souvislostí ovlivněných řadou právních i ekonomických aspektů. Znalec dále uvedl, že v případě dalšího prodlužování doby by se výhodnost nulovala, až by nastala nevýhodnost. (srov. protokol o hlavním líčení ze dne 13. 10. 2014 na č. l. 2652 a násl. spisu). K otázce, zda byly ony Dodatky č. 2 a č. 4 ve stejném poměru vyváženosti vzájemných plnění, jaký plynul z původní Nájemní smlouvy považuje za potřebné Nejvyšší soud zdůraznit, že soudy nižších stupňů (zejména pak nalézací soud) otázku vzniku případné potenciální škody hodnotily z hlediska celé situace včetně všech souvislostí, tzn., že v předmětné době mělo Statutární město Hradec Králové, které v té době považovalo Nájemní smlouvu ze dne 1. 6. 2006 za platnou, na výběr 3 možnosti jak realizovat rekonstrukci zimního stadionu, a to prodloužením doby nájmu, prostřednictvím veřejné zakázky na rekonstrukci, která by následně byla financována úvěrem, který by si město muselo vzít, anebo počkat s rekonstrukcí 10 let do ukončení platnosti Nájemní smlouvy. Nejvyšší soud tak má za to, že celá problematika byla oběma soudy správně hodnocena celkově, a to z pohledu výhodnosti pro město, přičemž nelze odhlédnout od všech navazujících okolností. Nelze totiž škodu stanovit z pouhého číselného vyjádření poměru vyváženosti vzájemných plnění (podle původní Nájemní smlouvy a nových Dodatků č. 2 a 4) bez hodnocení konkrétních souvisejících okolností. Nejvyšší soud uzavírá, že je nepochybné, že v případě Dodatků č. 2 a 4 navýšení objemu investic vůči prodloužení délky pronájmu nebylo ve stejném poměru, jako to bylo nastaveno v základní Nájemní smlouvě. Nicméně nelze přehlédnout, že jak uvádí posudek České znalecké, a. s., byl zvolený postup stále výhodnější než kdyby si Město na financování víceprací z Dodatků č. 2 a 4 bralo úvěr. Město muselo vycházet z konkrétní situace, která zde v době přípravy a následného schvalování a podpisu Dodatků č. 2 a 4 byla. Existovala zde tehdy Nájemní smlouva (oběma smluvními stranami považovaná za platnou), na jejímž základě byl zimní stadion pronajat na dobu deseti let za určitých podmínek firmám ABD a DAMOVO (po Dodatku č. 1 pak ABD Invest, s. r. o.), tudíž dispozice s tímto předmětem nájmu byla pro tuto desetiletou dobu pro Město značně omezena. Finanční náročnost, příp. období, o nějž bude prodloužena doba nájmu, stanovoval v návrhu nájemce – společnost ABD Invest, s. r. o., který s ohledem na to, že rekonstrukci financoval z navýšení úvěru, to musel propočítat na základě svého úvěrového financování (tudíž i této společnosti vzrostla finanční náročnost, neboť šlo o navýšení úvěru a s tím spojené prodloužení doby splácení). Nutno připomenout, že i podpisy Dodatků č. 2 a 4 byly ze strany ABD Invest, s. r. o., podmíněny souhlasem financující banky. Nájemce samozřejmě reagoval na úpravu rozsahu dodatečných prací, a v případě vyřazení některé z původně navrhovaných položek rozhodně došlo k úpravě vyčíslených nákladů a navrhované doby prodloužení nájmu (viz například vyřazení položek „síň slávy“, přístavby hotelu). Nelze tak zpochybňovat, že právě společenská a politická významnost a zejména časová naléhavost realizace těchto nově vznesených požadavků, byla plně na posouzení orgánů Statutárního města Hradec Králové, tedy zda přijmou nabízené podmínky (byť již ne tak výhodné, jako byla počáteční nabídka při sjednávání Nájemní smlouvy), či 10 let počkají na jejich realizaci. Zváží-li se všechny tyto skutečnosti, je zřejmé, že dovolání Nejvyššího státního zástupce je přinejmenším pomíjí. S přihlédnutím ke všem těmto důvodům dospěl Nejvyšší soud k závěru, že oba soudy nižších stupňů při hodnocení jednání obviněného z hlediska výše způsobené škody za těchto okolností správně vycházely ze znaleckého posudku společnosti Česká znalecká, a. s., a doplňujícího výslechu znalce Ing. Vítězslava Hálka.
34. Nejvyšší státní zástupce v rámci poslední dovolací námitky uvedl, že výsledky provedeného dokazování svědčí o tom, že předmětná veřejná zakázka byla vedena pro konkrétního zhotovitele, který v počátku nabídl nejvýhodnější podmínky realizace rekonstrukce zimního stadionu tak, aby mohl být (i bez ohledu na neúplnost jím předkládaných podkladových materiálů) vybrán a následně se finančně zahojit na dalším způsobu jejího provádění, a to prokazatelně v podobě Dodatků č. 2 a 4. Skutková zjištění tak vypovídají o tom, že obviněný záměrně nenechal projít Dodatky č. 2 a 4 systémem vnitřní kontroly, v podkladech pro rozhodování orgánů města neuváděl okolnosti prodloužení nájmu, Dodatky č. 2 a 4 předložil s vědomím, že prodloužení doby nájmu je vůči ceně víceprací oproti Nájemní smlouvě očividně nadsazeno (je pro město nevýhodné), tedy byl minimálně srozuměn s tím, že jejich přijetím vznikne městu škoda a konečně pak pro oba Dodatky č. 2 a 4 sám hlasoval.
35. Nalézací soud na několika místech svého rozsudku vyjádřil své závěry ohledně naplnění subjektivní stránky trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 odst. 1, 2a), 3 tr. zák. ukončeného ve stádiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák. obviněným. Konkrétně nalézací soud dospěl k závěru, že žádná úmyslná manipulace s předmětnými podklady ze strany obviněného nebyla prokázána, stejně jako jakékoli nepravdivé tvrzení, které by před hlasováním příslušného orgánu pronesl ve snaze ovlivnit výsledek hlasování (srov. str. 44 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu). Dále nalézací soud uzavřel, že další formou jednání obviněného, jíž měl spáchat trestné činy, je pak to, že porušil pravidla o předběžné finanční kontrole a účelově obešel systém vnitřní finanční kontroly, když předmětné Dodatky č. 2 a 4 nebyly projednány s dotčenými odbory, jak to vyžaduje Kontrolní řád a Podpisový řád, jejichž existenci předpokládá zákon č. 320/2001 Sb. o finanční kontrole. Ani v tomto bodě však nalézací soud neshledal tvrzení obžaloby za prokázané (srov. str. 45 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu). Závěrem svého rozsudku pak nalézací soud zdůvodnil, proč rozhodl o zproštění obviněného obžaloby v plném rozsahu, když se nepodařilo prokázat ani úmysl obviněného poškodit Statutární město Hradec Králové či jeho zištný motiv (srov. str. 48 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu).
36. Odvolací soud stran naplnění subjektivní stránky obviněným dospěl k následujícím závěrům. Nalézací soud správně uzavřel, že provedeným dokazováním nebyla prokázána žádná úmyslná manipulace obviněného s podklady pro přijetí obou zmíněných Dodatků č. 2 a 4. Odvolací soud také souhlasil se soudem prvního stupně, pokud uzavřel, že nebylo prokázáno ani to, že by obviněný nepřípustným způsobem, zakládajícím dokonce jeho trestní odpovědnost, ovlivnil proces rozhodování či do něho tímto způsobem zasahoval. Odvolací soud rovněž zdůraznil, že nalézací soud správně, na základě shora uvedených úvah dospěl k závěru, že nebylo prokázáno, že by obviněný účelově obešel systém vnitřní magistrátní finanční kontroly s tím, že nalézací soud v odůvodnění svého rozsudku naprosto přesvědčivě vysvětlil, na základě jakých důkazů dospěl v případě obou Dodatků č. 2 a 4 k závěru, že předpisy o finanční kontrole, včetně podzákonných magistrátních norem zde citovaných, porušeny nebyly, a to předtím, než došlo k přijetí závazku, tedy, že oba Dodatky č. 2 a 4 byly podrobeny řádné předběžné kontrole (srov. str. 12 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Odvolací soud dále dospěl k závěru, že zůstává neprokázán další zásadní znak skutkové podstaty obou žalovaných trestných činů, tj. subjektivní stránka jednání obviněného – úmysl, oběma skutky způsobit škodu Městu v konkrétně vyčíslené výši (srov. str. 13 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu).
37. Nejvyšší soud upozorňuje na to, že pojmovým znakem pokusu podle §8 tr. zák. je úmysl spáchat trestný čin. Úmysl musí zahrnovat všechny skutečnosti, které tvoří znaky trestného činu, směřuje tedy k dokonání trestného činu. Postačí i úmysl eventuální. Důkaz úmyslu je v řízení prováděn za pomoci obvyklých důkazních prostředků (k tomu srov. blíže Šámal, P., Púry, F., Rizman, S. Trestní zákon, 6. vydání. Praha: C. H. Beck 2004, str. 77). Nejvyšší soud dále konstatuje, že státní zástupce podáním obžaloby postavil obviněného před soud a bylo na státním zástupci, aby soudu, který rozhodoval o vině či nevině obviněného, předložil dostatek důkazů prokazujících, že se obviněný úmyslně dopustil skutků, v nichž obžaloba spatřovala dva trestné činy porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zák., které byly ukončeny ve stádiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák. Jen tímto postupem pak může být beze zbytku naplňována obžalovací zásada podle §2 odst. 8 tr. ř. Nalézací soud pak odpovídal v konečném stadiu za správné a úplné zjištění skutkového stavu věci (§2 odst. 5 věta šestá tr. ř.) a za spravedlivé rozhodnutí. Nejvyšší soud po shora uvedeném přezkoumání spisového materiálu uzavírá, že v rámci předmětného trestního řízení nebylo prokázáno úmyslné jednání obviněného ve formách, v jakých je mu kladeno za vinu. Především nebylo prokázáno, že by obviněný jakkoli ovlivňoval schvalovací proces Dodatků č. 2 a č. 4 k Nájemní smlouvě tím, že by nepravdivě uváděl, že prodloužení doby nájmu je ekonomicky výhodnější a odpovídá době navýšení investice do rekonstrukce zimního stadionu. Jak již Nejvyšší soud shora uvedl, bylo prokázáno, že požadavky na další práce nebyly iniciativou obviněného, ale vycházely především od hokejového klubu a z menší části také od nájemce. Zejména je potřeba zdůraznit, že zatímco při prvním sjednávání původní základní Nájemní smlouvy byly dvě strany, které spolu hodlaly učinit investiční záměr, při podpisu předmětných Dodatků č. 2 a 4 obrátili se na obviněného Ing. M. zástupci hokejového klubu s požadavkem, aby prosadil změnu Nájemní smlouvy, o které byly strany v té době přesvědčeny, že je platná. Záleželo tedy na druhé smluvní straně, tedy na ABD Invest, s. r. o., zda na změnu přistoupí. Jinak by město s realizací nových investičních akcí a dalších stavebních úprav muselo čekat 10 let do doby ukončení nájemního vztahu. Obviněný byl pouze pověřen, aby s nájemcem vyjednal změny smluvních podmínek. I když docházelo k nerovnoměrnému prodlužování doby nájmu, protože ABD Invest, s. r. o., byla v lepší vyjednávací pozici, byly tyto podmínky stále pro město výhodnější než jiné v úvahu přicházející varianty financování rekonstrukce zimního stadionu (formou úvěru nebo prostřednictvím třetí osoby vybrané v rámci veřejné zakázky). Výhodnost byla v tomto případě hodnocena s ohledem na všechny možné varianty řešení a rozhodné okolnosti existující v předmětné době. Obviněnému bylo také kladeno za vinu, že předmětné Dodatky č. 2 a 4 před jejich schválením nenechal projít systémem předběžné finanční kontroly. Oba soudy v tomto směru uzavřely, že nebylo prokázáno, že by obviněný účelově obešel systém vnitřní magistrátní kontroly (v podrobnostech srov. bod č. 25 shora). Nejvyšší soud pak s ohledem na podrobně uvedené důvody dospěl k závěru, že ani v tomto bodě oba soudy nižších stupňů nepochybily, pokud uzavřely, že subjektivní stránka obou trestných činů porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zák. nebyla prokázána.
38. Další forma jednání, která byla obviněnému kladena za vinu, byla skutečnost, že sám hlasoval pro přijetí předmětných Dodatků č. 2 a 4. K příčinné souvislosti nejvyšší státní zástupce vytkl odvolacímu soudu, že ve shodě s nalézacím soudem konstatoval, že rozhodný výsledek schvalovacího procesu obou Dodatků č. 2 a 4 byl předmětem kolektivního rozhodování členů zastupitelstva Statutárního města Hradec Králové, ač podle jeho názoru taková skutečnost nebrání vyvození individuálního odpovědnostního vztahu obviněného. Byť Nejvyšší soud souhlasí s tím, že vyvození individuálního odpovědnostního vztahu vůči obviněnému zásadně nebrání, že rozhodný výsledek schvalovacího procesu obou Dodatků č. 2 a 4 byl předmětem kolektivního rozhodování členů zastupitelstva Statutárního města Hradec Králové, je třeba zdůraznit, že tato skutečnost odpovídá provedenému dokazování, že přijetí obou Dodatků č. 2 a 4 bylo kolektivní, a obviněný, jelikož byl sám přesvědčen o výhodnosti těchto Dodatků č. 2 a 4 pro ně také v rámci schvalovacích procesů, zcela logicky hlasoval. S ohledem na to Nejvyšší soud dospěl k závěru, že pokud tuto skutečnost odvolací soud uvedl v odůvodnění svého rozhodnutí na podporu svých závěrů, v žádném směru nepochybil, zvláště když tuto skutečnost uvedl k námitce státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Hradci Králové v odvolání, že „… obžaloba nejde cestou přepínání trestní represe a zaměřila se pouze na osobu, která disponovala ve věci veškerými informacemi, měla za úkol (byla pověřena) vystupovat za město a hájit jeho zájmy, přičemž svým jednáním ovlivňovala zastupitele. Zastupitelé však všemi informacemi nedisponovali“ (srov. stranu 2 odůvodnění odvolání – č. l. 2756 p. v.). Odvolací soud důvodně na podkladě provedeného dokazování s tímto tvrzením státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Hradci Králové v odvolání nesouhlasil, což i náležitě odůvodnil (viz str. 12 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Je tedy třeba uzavřít, že soudy nižších stupňů provedené důkazy zhodnotily zcela v souladu s §2 odst. 6 tr. ř. a své závěry přiléhavě a logicky odůvodnily ve svých rozsudcích (§125 tr. ř.). Skutečnost, že nejvyšší státní zástupce provedené důkazy hodnotí jinak než oba uvedené soudy, tj. v neprospěch obviněného, nezakládá důvod pro zrušení dovoláním napadeného rozhodnutí, příp. rozhodnutí mu předcházejícího.
39. Nejvyšší soud v této souvislosti považuje za potřebné poukázat na ustálenou judikaturu k posuzování procesu dokazování a k hodnocení důkazů. Podle této judikatury k hlavním zásadám trestního řízení patří zásada volného hodnocení důkazů (§2 odst. 6 tr. ř.), podle níž orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení, založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Tato zásada však není a být nesmí projevem libovůle, resp. svévole orgánů činných v trestním řízení. Je nezbytné ji strukturovat do konkrétních komponentů a kritérií. Jedním z nich, patřícím ke klíčovým, je transparentnost rozhodování, čili nutnost důkazní postup vyčerpávajícím způsobem popsat a logicky i věcně přesvědčivým způsobem odůvodnit. Uvedený požadavek vtělil zákonodárce do soustavy nároků kladených na odůvodnění rozsudku (§125 tr. ř.). Nároky na odůvodnění a podrobný rozbor provedených důkazů se potom zvyšují tam, kde si provedené důkazy vzájemně odporují. V opačném případě, pokud výše uvedený postup není zachován a z provedených důkazů obecný soud nevyvodí přesvědčivě zjištěný skutkový stav, nelze považovat proces dokazování za ústavně konformní (srov. nález Ústavního soudu ze dne 24. 11. 2005, sp. zn. I. ÚS 455/2005, uveřejněný pod č. 210 ve sv. 39 Sb. nál. a usn. ÚS ČR). Důkazy provedené před soudem musí jím být – právě pro účely jejich hodnocení – správně, tj. skutečnosti (přesněji obsahu spisu) odpovídajícím způsobem reprodukovány, pokud se týká ve vlastním vyhodnocení interpretovány; řečeno jen poněkud jinými slovy, předpokladem náležitého a také ústavně souladného hodnocení důkazu je, že informace z hodnoceného důkazu zůstane bez jakékoli deformace v procesu jeho hodnocení zachována a výlučně jen jako taková se promítne do vlastního vyhodnocení jako konečného úsudku soudu. Jakkoli vysoký stupeň podezření sám o sobě není s to vytvořit spolehlivý a zejména zákonný podklad pro odsuzující výrok soudu, který musí být vždy výrazem lidsky dosažitelné jistoty, plynoucí především ze zákonem stanoveného procesu zjišťování a následného vyhodnocení rozhodných skutečností tak, aby se skutkové závěry soudního rozhodnutí neocitly v (extrémním) rozporu s vlastním obsahem provedených důkazů (srov. nález Ústavního soudu ze dne 4. 6. 1998, sp. zn. III. ÚS 398/97, uveřejněný pod č. 64 ve sv. 11 Sb. nál. a usn. ÚS ČR). Principu práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 Listiny odpovídá povinnost obecných soudů důkazní postup vyčerpávajícím způsobem popsat a logicky i věcně přesvědčivým způsobem odůvodnit. Uvedený požadavek zákonodárce vtělil do soustavy nároků kladených na odůvodnění rozsudku, resp. usnesení (§125 a §134 odst. 2 tr. ř.). Trestní řád nároky na odůvodnění zvýrazňuje zejména pro případy, kdy si provedené důkazy vzájemně odporují. V situaci „tvrzení proti tvrzení“ je potřebné na soud, a to jak z pohledu jednoduchého práva, tak i práva ústavního, klást zvýšené požadavky, a to v souvislosti s vyvozením závěrů o tom, které skutečnosti soud vzal za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se řídil při hodnocení provedených důkazů (srov. nález Ústavního soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. III. ÚS 532/01, uveřejněný pod č. 10 ve sv. 25 Sb. nál. a usn. ÚS ČR). Je nezbytné, aby soud, který rozhoduje o opravném prostředku, v odůvodnění svého rozhodnutí náležitým způsobem rozebral všechny námitky v podání obžalovaného uvedené, jsou-li jen poněkud smysluplné a relevantní. Pokud provedeným dokazováním nebylo prokázáno jednoznačně a s nejvyšším stupněm jistoty, že se stěžovatel dopustil jednání, které mu je kladeno obžalobou za vinu, došlo k porušení zásady presumpce neviny ve smyslu článku 40 odst. 2 Listiny (srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 11. 2009, sp. zn. III. ÚS 2042/08, uveřejněný pod č. 247 ve sv. 55 Sb. nál. a usn. ÚS ČR nebo nález Ústavního soudu ze dne 17. 12. 2007, sp. zn. I. ÚS 375/06, uveřejněný pod č. 225 ve sv. 47 Sb. nál. a usn. ÚS ČR), neboť vzniklé pochybnosti bylo třeba vyložit ve prospěch stěžovatele (srov. nález ze dne 11. 3. 2010 sp. zn. II. ÚS 226/2006, uveřejněný pod č. 48 ve sv. 56 Sb. nál. a usn. ÚS ČR).
40. V návaznosti na tuto ustálenou judikaturu Nejvyšší soud dále konstatuje, že námitky vztahující se ke způsobu hodnocení důkazů, které v dovolání uplatnil nejvyšší státní zástupce, jsou obsahově shodné s těmi, jež byly státním zástupcem Okresního státního zastupitelství v Hradci Králové uplatněny v řízení před soudy obou stupňů, a soudy obou stupňů se s nimi zevrubně vypořádaly v odůvodnění svých rozhodnutí. Přiléhavě rovněž vyložily, jakými úvahami byly vedeny, pokud opřely svá rozhodnutí o zproštění obviněného Ing J. M. obžaloby, byť nalézací soud obviněného nesprávně zprostil obžaloby podle §226 písm. a) tr. ř. Odvolací soud toto pochybení Okresního soudu v Hradci Králové napravil tak, že podle 258 odst. 1 písm. d) tr. ř. zrušil jeho rozsudek ze dne 20. 1. 2015, sp. zn. 5 T 30/2014, a znovu rozhodl napadeným rozsudkem o zproštění obviněného obžaloby podle §226 písm. b) tr. ř., neboť důvodně dospěl k závěru, že v žalobním návrhu obžaloby uvedené skutky nejsou trestnými činy. S ohledem na všechny shora uvedené okolnosti případu a citované provedené důkazy Nejvyšší soud ve shodě se soudem odvolacím shledal závěry nalézacího soudu za odpovídající a nevykazující vad z hlediska hodnocení provedených důkazů. V té souvislosti je třeba zdůraznit, že právě nalézací soud je s přihlédnutím k tomu, že důkazní prostředky za dodržení zásad bezprostřednosti a ústnosti v hlavním líčení provedl, ve smyslu trestního řádu a navazující judikatury soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým k hodnocení provedených důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. a ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. Pokud jde o dovolací důvod, nejvyšší státní zástupce opírá své dovolání o ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Reálně však dovolatel nevytkl napadenému usnesení žádnu právní vadu a jeho dovolání, a to i pokud se týká subjektivní stránky nebo výše škody, je založeno výhradně na zpochybnění skutkových závěrů soudu prvního stupně a v návaznosti na ně i skutkových závěrů odvolacího soudu, jak to nakonec přesvědčivě vyplývá i z přezkumu provedeného Nejvyšším soudem. Nejvyšší soud k tomu považuje za nutné připomenout, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě jen některých výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně nebo k přezkoumávání správnosti a úplnosti jimi provedeného dokazování. Ustálená praxe Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího v návaznosti na relevantní judikaturu Ústavního soudu důsledně vychází ze zásady, že trestní řízení je dvojinstanční a dovolání nepředstavuje další skutkovou instanci, takže námitky vztahující se primárně ke skutkovým zjištěním nepředstavují žádný z dovolacích důvodů taxativně vypočtených v §265b odst. 1 tr. ř. Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani z jiných důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. Pouze výjimečně, je-li dán extrémní rozpor mezi skutkovým zjištěním v soudy dovozené podobě a provedenými důkazy, příp. extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a právními závěry učiněnými v napadeném rozhodnutí, lze uvažovat o relevanci námitek dovolatele proti skutkovým zjištěním i v dovolacím řízení (k tomu viz např. nález Ústavního soudu ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS 4/04, uveřejněný pod č. 42 ve sv. 32 Sb. nál. a usn. ÚS ČR, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 11. 2. 2010, sp. zn. III. ÚS 3136/09). Takový zásadní rozpor lze shledat, jestliže některá důležitá skutková zjištění v rozhodnutí zcela chybí vzhledem k absenci příslušných důkazů, nebo zjevně nemají žádnou vazbu na soudem deklarovaný obsah provedeného dokazování, či jsou dokonce opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování. Podobný závěr však v posuzované věci rozhodně není na místě. Soudy nižších stupňů v odůvodnění svých rozhodnutí (srov. str. 39 – 48 rozsudku nalézacího soudu a str. 11 – 13 rozsudku odvolacího soudu) přesvědčivě vysvětlily, na základě jakých důkazů a jakým hodnotícím způsobem dospěly ke spolehlivému závěru. Podstatou právního posouzení skutku jako posouzení hmotně právního je aplikace hmotného práva na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Předmětem právního posouzení je skutek, tak jak byl zjištěn soudy, a nikoli jak se jeho zjištění domáhá dovolatel. Mimo rámec uvedeného dovolacího důvodu jsou skutkové námitky, tj. takové námitky, jimiž dovolatel usiluje o jiné hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily oba soudy nižších stupňů, tím i o změnu ve skutkových zjištěních soudů a o jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Dovolacím důvodem nejsou námitky proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění z důkazů vyvodily, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování, že nevyhověly návrhům na provedení dalších důkazů apod., nejde-li o zmíněný extrémní rozpor či nesoulad. Dovolání je mimořádný opravný prostředek určený k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. S ohledem na zásady vyplývající z ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces může Nejvyšší soud zasáhnout do skutkového základu rozhodnutí napadeného dovoláním jen zcela výjimečně, pokud to je odůvodněno extrémním rozporem mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. Takový rozpor je dán zejména tehdy, jestliže skutková zjištění soudů nemají žádnou obsahovou návaznost na provedené důkazy, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z provedených důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod. Z judikatury Ústavního soudu rovněž vyplývá, že je nezbytná návaznost mezi skutkovými zjištěními vyplývajícími u úvah při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé (srov. nález Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, uveřejněný pod č. 91 ve sv. 33 Sb. nál. a usn. ÚS ČR; shodně nález Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, uveřejněný pod č. 172 ve sv. 35 Sb. nál. a usn. ÚS ČR a usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05, uveřejněný pod č. 22 ve sv. 38 Sb. nál. a usn. ÚS ČR). Tak tomu v posuzovaném případě s ohledem na to, co bylo shora uvedeno, nepochybně bylo. V posuzovaném případě se tedy o takový extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Hradci Králové, která v napadeném rozsudku akceptoval také Krajský soud v Hradci Králové, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně nejedná, přičemž Nejvyšší soud s přihlédnutím k řádně provedeným důkazům, z nich vyplývajících skutkových zjištění a jejich zhodnocení z hlediska v úvahu přicházející právní kvalifikace zdůrazňuje, že skutková zjištění obou nižších soudů mají odpovídající obsahovou vazbu na provedené důkazy, soudy své hodnotící úvahy jasně, přehledně a logicky vysvětlily, aniž při tom vybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. Pouhý nesouhlas dovolatele s tímto hodnocením a se skutkovými závěry obou nižších soudů není dovolacím důvodem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 3. 2009, sp. zn. 7 Tdo 224/2009, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 10. 2015, sp. zn. 5 Tdo 66/2015). Nejvyšší soud proto k podrobně rozebraným námitkám dovolatele konstatuje, že nejsou důvodné, neboť soudy obou nižších stupňů opřely svá rozhodnutí o spolehlivé důkazy, které jim umožnily náležitě zjistit skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí (§2 odst. 5 tr. ř.). Hodnocení provedených důkazů je v odůvodnění rozhodnutí soudů nižších stupňů dostatečně zevrubné a poskytuje dostatečný podklad pro kontrolu správnosti skutkových zjištění, která odpovídají důkazům obsaženým ve spisovém materiálu. Provedené důkazy byly náležitě zhodnoceny a přijatá rozhodnutí byla dostatečně odůvodněna z hlediska závěru obou soudů o zproštění obviněného Ing. J. M. obžaloby, a to v konečném stadiu podle §226 písm. b) tr. ř., neboť odvolací soud důvodně dospěl k závěru, že v žalobním návrhu obžaloby uvedené skutky nejsou trestnými činy.
41. Lze tedy shrnout, že nejvyšší státní zástupce podřadil dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. pouze námitky, které uplatněný dovolací důvod nenaplňují, neboť směřují proti hodnocení provedeného dokazování soudy nižších stupňů. Na základě hodnocení provedených důkazů nalézacím soudem, které k odvolání obou obviněných náležitě přezkoumal odvolací soud, a s přihlédnutím k uvedeným poznatkům ze spisového materiálu a hodnocení, které shora provedl Nejvyšší soud, je třeba již jen uzavřít, že napadený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. 8. 2015, sp. zn. 10 To 95/2015, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 20. 1. 2015, sp. zn. 5 T 30/2014, nevykazuje takové vady, pro které by jej bylo nutno z některého důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zrušit. Soud prvního stupně jako soud nalézací objasnil a posoudil všechny skutečnosti rozhodné z hlediska skutkového zjištění a navazujícího zproštění obviněného Ing. J. M. z obžaloby Okresního státního zastupitelství v Hradci Králové sp. zn. 1 Zt 137/2013, které z hlediska hodnocení provedených důkazů a navazujícího zjištěného skutkového stavu nevykazuje žádných logických či jiných vad. Postup nalézacího soudu posléze náležitě přezkoumal i soud druhého stupně, jako soud odvolací, který po řádném a důkladném posouzení odvolání státního zástupce rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové v celém rozsahu zrušil a znovu rozhodl o zproštění obviněného obžaloby podle §226 písm. b) tr. ř., přičemž se současně bez pochybností a logicky vypořádal se všemi relevantními námitkami odvolatele.
42. Ze všech shora uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání nejvyššího státního zástupce odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť celé dovolání se týká nesprávných skutkových zjištění, provedených důkazů a hodnocení provedených důkazů ze strany soudů. Extrémní nesoulad skutkových zjištění s provedenými důkazy ani s právními závěry učiněnými v napadeném rozhodnutí Nejvyšší soud se shora uvedených důvodů neshledal. Proto jen při formálním uplatnění dovolacích důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. bylo dovolání nejvyššího státního zástupce ve skutečnosti podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b tr. ř. Toto rozhodnutí Nejvyšší soud učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. března 2016
Prof. JUDr. Pavel Šámal, Ph. D.
předseda senátu