ECLI:CZ:NS:2016:6.TDO.886.2016.1
sp. zn. 6 Tdo 886/2016-42
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 26. července 2016 o dovolání, které podal obviněný M. B., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. 1. 2016, č. j. 6 To 99/2015-710 jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 54 T 4/2015, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. 1. 2016, č. j. 6 To 99/2015-710, byl z podnětu odvolání obviněného podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. zrušen pouze ve výroku o náhradě škody ve vztahu k poškozené M. J., rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 8. 2015, č. j. 54 T 4/2015-618, kterým byl M. B. (dále jen dovolatel, ev. obviněný) uznán vinným zvlášť závažným zločinem loupeže podle §173 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku a byl odsouzen za tento trestný čin a za sbíhající se trestné činy, spočívající v přečinech ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku, krádeže podle §205 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku a zločinu vydírání podle §175 odst. 1, odst. 2 písm. e) tr. zákoníku, jimiž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 24. 4. 2015, č. j. 70 T 247/2014-292, který nabyl právní moci dne 14. 8. 2015, podle §173 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi roků a šesti měsíců, když pro výkon uloženého trestu odnětí svobody byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl současně zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 24. 4. 2015, č. j. 70 T 247/2014-292, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, když o nároku poškozených na náhradu škody bylo rozhodnuto podle §228 odst. 1 tr. ř. a §229 odst. 2 tr. ř. a sám Vrchní soud v Olomouci podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněnému uložil podle §228 odst. 1 tr. ř. povinnost nahradit poškozené M. J., nemajetkovou újmu ve výši 257 194 Kč a se zbytkem nároku na náhradu nemajetkové újmy odkázal poškozenou podle §229 odst. 2 tr. ř. na řízení ve věcech občanskoprávních; v ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek nezměněn.
2. Proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. 1. 2016, č. j. 6 To 99/2015-710, podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Naplnění podmínek pro uplatnění zmíněného dovolacího důvodu spatřuje obviněný v tom, že výrok o jeho vině „je postaven na podkladě toliko jednoho znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie MUDr. Staškové“. Uvedeným znaleckým posudkem však podle obviněného nebyla náležitě posouzena otázka zavinění obviněného za těžší následek ve formě těžké újmy na zdraví poškozené M. J. Podle mínění obviněného je pro posouzení právní kvalifikace těžké újmy na zdraví, v souvislosti s posouzením psychického stavu poškozené, jeden znalecký posudek nedostatečný, což má za následek nedostatečně zjištěný skutkový stav. Dovolatel je toho názoru, že ve věci měl být vypracován revizní znalecký posudek, který měl ev. potvrdit správnost závěrů, které učinila znalkyně. Soudy se rovněž podle obviněného nemohly vyjadřovat ke správnosti odborné otázky (znaleckého posudku) a posouzení jeho správnosti měly ponechat kompetentnímu orgánu, který měl vypracovat revizní znalecký posudek. V další části svého dovolání obviněný namítá, že kritérium doby léčení (u obviněné přesahující šest týdnů) nemůže být je jediným kritériem, podle kterého se posuzuje vznik těžké újmy na zdraví, když navíc ve vztahu k této poruše nebylo prokázáno nedbalostní zavinění obviněného na vzniku těžké újmy na zdraví u poškozené, neboť „poškozená po počátečních projevech obtíží psychického charakteru nevyhledala lékařskou pomoc“. S ohledem na skutečnost, že fyzické zranění poškozené nepřekročilo dobu léčení sedmi dnů a poškozená žádné psychické léčení nepodstupovala, nelze podle obviněného dovozovat dobu léčení přesahující šest týdnů, když délka pracovní neschopnosti není jediným kritériem pro závěr o existenci těžké újmy na zdraví. Obviněný současně uvádí, že si je vědom toho, že jím uplatněná argumentace je spíše polemikou se skutkovými závěry soudů, která nemá místo v rámci dovolacího řízení, avšak vzhledem k tomu, že provedené dokazování nedává úplný a správný obraz o tom, jak se skutek stal, je třeba vycházet z výkladu Ústavního soudu, že i takové námitky podléhají přezkumu. Závěrem podaného dovolání navrhl, aby nejen dovoláním napadený rozsudek, ale také jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně byly zrušeny, a věc přikázána Krajskému soudu v Ostravě k novému projednání a rozhodnutí. Dovolání podal proti výroku o vině a trestu v plném rozsahu, přičemž „výroky o náhradě škody poškozeným nejsou tímto dovoláním napadeny“.
3. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k dovolání obviněného konstatovala, že závěry znaleckého posudku se vyjadřují zejména k tomu, že psychický stav popsaný poškozenou je možné posoudit jako posttraumatickou stresovou poruchu, tedy psychickou reakci organismu na prožité trauma. Znalkyně rovněž vysvětlila, že psychické problémy poškozené nemohly být vyvolány tím, že poškozená nepodstoupila léčbu u psychiatra. Dále poukázala na to, že vznik vážné a delší dobu trvající poruchy duševního zdraví poškozené byl s ohledem na charakter jednání obviněného předvídatelný. V případě zjištěného skutkového stavu není z provedeného dokazování zřejmé, že by bylo nutné provádět další dokazování, a proto považuje námitku obviněného ohledně neúplnosti dokazování za irelevantní. Vzhledem ke skutečnosti, že důkazy byly hodnoceny v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř., a pokud obviněný důkazy hodnotí jinak, nejde o naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., navrhla dovolání obviněného odmítnout podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
4. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), a ačkoliv je formálně založeno na dovolacím důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je z obsahu dovolání patrné, že obviněný měl zájem uplatnit dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) – v jeho druhé alternativě, a proto je tato vada považována za nepodstatnou a dovolání za vyhovující obligatorním náležitostem ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2006, sp. zn. I. ÚS 17/05).
5. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
6. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. [prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.] lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
7. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
8. Předně musí Nejvyšší soud uvést, že námitky, které obviněný v dovolání uplatnil, jsou obsahově shodné s námitkami, se kterými se již musely vypořádat soudy nižších stupňů v odůvodnění svých rozhodnutí. Na případ, kdy obviněný v dovolání uplatňuje obsahově shodné námitky s námitkami, které byly již uplatněny v řízení před soudem prvního a druhého stupně, pamatuje rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu [C. H. BECK, ročník 2002, svazek 17, pod T 408], podle něhož „opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, s kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné že ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.“
9. V předmětné trestní věci obviněný nezpochybňuje zjištění soudů, že napadl poškozenou a způsobil jí fyzické zranění, zpochybňuje avšak zjištění soudů, že jeho jednáním byla poškozené způsobena těžká újma na zdraví, spočívající v psychické újmě - posttraumatické stresové poruše s trvajícími psychickými obtížemi, s projevy vegetativních symptomů, projevujícími se dlouhodobě, když uvedené skutkové zjištění nebylo podle mínění obviněného dostatečně prokázáno, neboť znalecký posudek, který ve věci vypracovala znalkyně MUDr. Stašková, měl být podroben reviznímu znaleckému posudku, který by se vyjádřil k hodnověrnosti závěrů učiněných znalkyní MUDr. Staškovou.
10. Z dokazování provedeného před soudem prvního stupně je zřejmé, že tento při hodnocení důkazů vycházel z důkazů provedených v hlavním líčení, přičemž z hlediska dovolacích námitek obviněného je podstatné zmínit, že soudem prvního stupně byl velmi podrobně hodnocen znalecký posudek znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie MUDr. Staškové. Z tohoto znaleckého posudku a následně výpovědi znalkyně u hlavního líčení je patrno, že znalkyně reagovala nejen na vlastní vyšetření poškozené, ale také na výpověď poškozené u hlavního líčení. K napadení poškozené došlo dne 10. 11. 2014 a znalkyně u hlavního líčení dne 24. 8. 2015 konstatovala, že nejen při posledním vyšetření poškozené dne 23. 4. 2015, ale také u hlavního líčení, byly u poškozené zjištěny jednoznačné vegetativní projevy – třes hlasu, pláč, zrychlené dýchání, což potvrzuje diagnózu posttraumatické stresové poruchy, (viz str. 14 - 15 rozsudku soudu prvního stupně). Soud prvního stupně rovněž reagoval na námitky obviněného ohledně nižší intenzity násilí vůči poškozené. Při hodnocení této intenzity násilí soud měl, kromě výpovědi obviněného a poškozené, k dispozici také záznamy z bezpečnostních videokamer, ze kterých je nezpochybnitelné, jakým způsobem na poškozenou útočil (útok na oblast krku a hlavy, táhnutí poškozené za vlasy obviněným). Hodnocení důkazů soudem prvního stupně (viz např. str. 22) je plně v intencích ustanovení §2 odst. 6 tr. ř. Podle názoru soudů nižších stupňů intenzita útoku obviněného vůči poškozené je plně v souladu s arogantním a agresivním chováním jak uvedla svědkyně K. K. a odpovídá také závěrům znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, specializace klinické psychologie, který byl zpracován k osobě obviněného. Velmi podrobně se soud prvního stupně vyjádřil k otázce poruchy zdraví na str. 24 svého rozsudku a tamtéž také k otázce úmyslu a nedbalostního jednání.
11. Pokud jde o námitky obviněného uplatněné v dovolání, pak musí Nejvyšší soud konstatovat, že tyto jsou obsahově shodné s námitkami, které byly uplatněny v odvolání a se kterými se musel vypořádat soud druhého stupně, jak je patrno z odůvodnění jeho rozsudku na straně 7 - 9. Z velmi podrobného odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, ale také soudu odvolacího, je zřejmé, že zmíněné soudy věnovaly náležitou pozornost znaleckému posudku MUDr. Staškové a soud odvolací také poukázal na straně 8 na skutečnosti, pro které považuje znalecký posudek za dostatečný k objasnění skutkového stavu věci a proč považuje za nadbytečné provádět další dokazování, spočívající ve vypracování revizního znaleckého posudku, když zcela důvodně poukazuje na to, že znalkyně na námitky obhajoby reagovala nejen vypracováním doplňku znaleckého posudku, ale také výpovědí u hlavního líčení. Na tomto místě musí Nejvyšší soud uvést, že námitky obviněného jsou situovány právě do oblasti zpochybnění závěrů plynoucích ze znaleckého posudku, kde se znalkyně vyjadřovala k otázce posttraumatické stresové poruchy a jejím projevům, stejně jako době, kdy se tyto příznaky u poškozené projevovaly (ještě u hlavního líčení, tedy ještě po více jak devíti měsících). Jestliže obviněný uvedené skutečnosti zpochybňuje a domáhá se vypracování znaleckého posudku, který by měl odpovídat jeho verzi skutkového děje, pak je třeba zmínit, že takové námitky nejsou podřaditelné pod obviněným uplatněný dovolací důvod.
12. Z odůvodnění rozhodnutí soudů nižších stupňů je rovněž patrno, že jimi provedené hodnocení důkazů plně odpovídá ustanovení §2 odst. 6 tr. ř. a odůvodnění jejich rozhodnutí znění §125 tr. ř. Správně poukázal soud druhého stupně na straně 8 odůvodnění svého rozsudku na okolnosti doplnění dokazování z pohledu rozhodovací činnosti Ústavního soudu a Nejvyšší soud k uvedenému dodává, že ústavněprávním požadavkem též je, aby soudy vydaná rozhodnutí byla řádně, srozumitelně a logicky odůvodněna (srov. usnesení ze dne 21. 5. 2014, sp. zn. III. ÚS 3884/13), což bylo v předmětné trestní věci soudem prvního i druhého stupně splněno.
13. Na případ, kdy obviněný zpochybňuje skutková zjištění a domáhá se doplnění dokazování a hodnocení důkazů, které by odpovídalo jeho představám, dopadá rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, ze kterého mj. vyplývá, že právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy .
14. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud shledal, že jde o námitky skutkové, poukazuje dále na rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05 kde tento mj. uvedl, že označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. ř. přitom nemůže být pouze formální; Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň zákonnou podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
15. Soudem prvního stupně a následně soudem odvolacím bylo velmi detailně rozvedeno a správně poukázáno nejen na zákonná ustanovení §173 tr. zákoníku a ustanovení pojednávající o úmyslu a nedbalosti, ale také bylo poukázáno na judikaturu, která dopadá na předmětnou trestní věci v souvislosti se zněním §122 tr. zákoníku. Přestože by zmínka o těchto ustanoveních, která jsou zmiňována v trestním zákoníku mohla vzbuzovat domněnku, že jde o námitky hmotněprávní, není tomu tak, neboť primární námitkou obviněného je neztotožnění se se závěry znaleckého posudku, nezbytnost vypracování revizního znaleckého posudku, tedy ve své podstatě popírání zjištěného skutkového stavu a nezbytnost jeho náležitého zjištění (podle mínění obviněného) na základě nových důkazů, tedy popírání zjištěné posttraumatické stresové poruchy a delší dobu trvající zjištěná porucha zdraví. K uvedeným znakům se však již velmi podrobně vyjádřily soudy nižších stupňů a Nejvyšší soud se s jejich závěry ztotožňuje.
16. Pokud je dovolání směrováno také do výroku o trestu, tak je vhodné uvést, že konkrétní námitky nebyly obviněným uplatněny. Je vhodné pouze zmínit, že obviněnému bylo možno uložit trest podle §173 odst. 2 tr. zákoníku v trvání od pěti do dvanácti let. Za situace, kdy obviněnému byl uložen trest odnětí svobody v trvání sedmi roků a šesti měsíců, přičemž se jednalo o trest souhrnný, nelze hovořit o tom, že by uložený trest co do druhu bylo možno označit za trest, který zákon nepřipouští, či ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným [viz §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.]
17. Nad rámec uvedeného, a to ve vztahu k ustanovení §265i odst. 2 tr. ř. (odůvodnění rozhodnutí o dovolání) považuje Nejvyšší soud za důvodné zmínit usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 12. 2008, sp. zn. II. ÚS 2947/08, ze kterého mj. vyplývá, že i Evropský soud pro lidská práva zastává stanovisko, že soudům adresovaný závazek, plynoucí z čl. 6 odst. 1 Úmluvy, promítnutý do podmínek kladených na odůvodnění rozhodnutí, „nemůže být chápán tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument“ a že odvolací soud „se při zamítnutí odvolání v principu může omezit na převzetí odůvodnění nižšího stupně“ (např. věc García proti Španělsku). Pokud uvedené platí pro odvolací řízení, tím spíše je aplikovatelné pro dovolací řízení se striktně vymezenými dovolacími důvody, při zjištění, že soudy nižších stupňů již shodným námitkám věnovaly dostatečnou pozornost a svá rozhodnutí řádně a logicky odůvodnily.
18. Vzhledem ke všem shora uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Z toho důvodu Nejvyšší soud nemusel věc obviněného meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. pak Nejvyšší soud o odmítnutí dovolání rozhodl v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění, odkazuje v tomto směru na znění §265i odst. 2 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 26. července 2016
JUDr. Jan Engelmann
předseda senátu