ECLI:CZ:NS:2017:32.ND.360.2017.1
sp. zn. 32 Nd 360/2017-497
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Miroslava Galluse a Mgr. Jiřího Němce ve věci žalobkyně RASTRA AG-CZ a. s. , se sídlem v Pardubicích, Zelené Předměstí, Masarykovo náměstí 1484, PSČ 530 02, identifikační číslo osoby 25288041, zastoupené Mgr. Vladimírem Štěpánkem, advokátem, se sídlem v Pardubicích, třída Míru 70, proti žalované České republice – Ministerstvu financí , se sídlem v Praze – Malé straně, Letenská 525/15, PSČ 118 00, identifikační číslo osoby 00006947, o zaplacení částky 15.586,766 milionů Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 26 C 88/2014, o námitce podjatosti soudců Nejvyššího soudu uplatněné žalobkyní v řízení o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 12. 2016, č. j. 70 Co 466/2016-223, vedeném u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 30 Cdo 4573/2017, takto:
I. Soudci Nejvyššího soudu JUDr. Pavel Simon, Mgr. Vít Bičák a JUDr. František Ištvánek nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 30 Cdo 4573/2017.
II. Ve zbývajícím rozsahu se k námitce podjatosti soudců Nejvyššího soudu jako k nepřípustné nepřihlíží .
Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením ze dne 20. 12. 2016, č. j. 70 Co 466/2016-223, potvrdil usnesení ze dne 12. 10. 2016, č. j. 26 C 88/2014-186, kterým Obvodní soud pro Prahu 1 odmítl žalobu o náhradu škody podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, jež měla žalobkyni podle jejích tvrzení vzniknout v důsledku korupce orgánů žalované v souvislosti s konkursním řízením, vedeným u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 46 K 4/2000.
Toto rozhodnutí napadla žalobkyně dovoláním, věc je u Nejvyššího soudu vedena pod sp. zn. 30 Cdo 4573/2017 a rozhodnout o ní přísluší senátu občanskoprávního a obchodního kolegia tohoto soudu určenému rozvrhem práce Nejvyššího soudu pro rok 2017, složenému ze soudců JUDr. Pavla Simona, Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Františka Ištvánka.
Současně s dovoláním žalobkyně uplatnila „výhradu vyloučení některých soudců Nejvyššího soudu ČR z důvodu dle ust. §14 odst. (1) OSŘ v souvislostech části první hlavy I zákona č. 89/2012 Sb.“, jejímž prostřednictvím prosazuje, aby o jejím dovolání nerozhodovali soudci Nejvyššího soudu JUDr. Mojmír Putna, JUDr. Ljubomír Drápal, JUDr. Roman Fiala, JUDr. Pavel Vrcha, JUDr. Pavel Pavlík, JUDr. Pavel Simon, JUDr. František Ištvánek, JUDr. Miroslav Gallus, JUDr. Hana Gajdzioková, JUDr. Olga Puškinová, JUDr. Zdeněk Des, JUDr. Kateřina Hornochová, JUDr. Ing. Pavel Horák, Ph.D., Mgr. Vít Bičák, JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D., JUDr. Josef Rakovský, JUDr. Jan Eliáš, Ph.D., JUDr. Petr Vojtek, JUDr. Marta Škárová, JUDr. Robert Waltr, JUDr. Ivana Štenglová, JUDr. Petr Šuk, Mgr. Filip Cileček (ve skutečnosti má titul JUDr.), JUDr. Karel Svoboda, JUDr. Bohumil Dvořák, JUDr. Zdeněk Krčmář, JUDr. Karel Podolka, Mgr. Milan Polášek a JUDr. Petr Gemmel, jako „účastníci na poškozenými domnívaném zločinném spolčení“, kteří jsou dle tvrzení žalobkyně již žalovaní z účastenství na legalizaci nesporné defraudace podniku RASTRA AG-CZ a. s. a podniku RASTRA PREFA PARDUBICE a. s. a budou žalováni v dalších žalobách. Žalobkyně namítá podjatost těchto soudců podle §14 odst. 1 o. s. ř., tvrdíc, že „demonstrace nepřátelské podjatosti“ absolutně vylučuje aplikaci ustanovení §14 odst. 4 o. s. ř.
JUDr. Pavel Simon k námitce podjatosti uvedl, že k účastníkům řízení ani k věci samotné nemá žádný vztah a nejsou mu známy žádné okolnosti zakládající pochybnost o jeho nepodjatosti.
Mgr. Vít Bičák se vyjádřil tak, že si není vědom žádných skutečností, které by zakládaly jeho poměr k věci, k účastníkům řízení či k jejich zástupcům, ve věci se necítí být podjatý, a pokud výhrady dovolatelky vůči jeho osobě souvisí s jeho dřívější rozhodovací činností či procesním postupem, ani ve vztahu k jiným věcem téže dovolatelky či jiných subjektů s ní provázaných, které případně projednával a rozhodoval, není si vědom, že by svým postupem či rozhodnutím porušil zákon či byl ovlivněn svým poměrem k věci, k účastníkům řízení či k jejich zástupcům.
JUDr. František Ištvánek uvedl, že není v žádném poměru k této věci, účastníkům či jejich zástupcům, ani se nepodílel na vyřizování takové věci u soudů nižších stupňů.
Podle §16 odst. 1 věty druhé zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), o vyloučení soudců Nejvyššího soudu rozhodne jiný senát téhož soudu.
V souladu s rozvrhem práce Nejvyššího soudu pro rok 2017 byla věc o vyloučení jmenovaných soudců z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 30 Cdo 4573/2017 předložena senátu č. 32 složeném ze soudců JUDr. Pavla Příhody, JUDr. Miroslava Galluse a Mgr. Jiřího Němce.
Podle §14 o. s. ř. jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti [odstavec 1]. U soudu vyššího stupně jsou vyloučeni i soudci, kteří projednávali nebo rozhodovali věc u soudu nižšího stupně, a naopak. Totéž platí, jde-li o rozhodování o dovolání [odstavec 2]. Důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech [odstavec 4].
Rozhodnutí o vyloučení soudce podle ustanovení §14 o. s. ř. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (článek 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod); soudce lze vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen ze zákonných důvodů, které mu brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2016, sen. zn. 29 NSČR 149/2016, které je, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu zde citovaná, dostupné na www.nsoud.cz ).
Podle ustáleného výkladu podávaného soudní praxí (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 1999, sp. zn. 2 Cdon 828/96, uveřejněný v časopise Soudní judikatura, sešit č. 3, ročník 2000, pod číslem 33, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2001, sp. zn. 29 Odo 750/2001, uveřejněné v témže časopise, sešit č. 3, ročník 2002, pod číslem 48, a důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 4. 2012, sen. zn. 29 NSČR 26/2012, uveřejněného pod číslem 85/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) soudcův poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu bezpochyby v případě, kdyby soudce sám byl účastníkem řízení, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech. Poměrem k věci se také rozumí situace, kdy soudce získal o věci poznatky jiným způsobem než z dokazování při jednání a v důsledku toho je jeho pohled na dokazováním zjištěné skutkové okolnosti případu deformován jeho dalšími poznatky zjištěnými mimoprocesním způsobem. Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak zjevně nepřátelský. V úvahu přichází také vztah ekonomické závislosti.
Důvod pochybovat o nepodjatosti soudce v uvedeném smyslu je přitom dán, je-li zde objektivní skutečnost (nikoli pouhá domněnka nebo pouhé difamující tvrzení), která, poměřeno „věcí“, „osobami účastníků“ nebo „osobami jejich zástupců“, vzbuzuje pochybnosti o nepodjatosti soudce (srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2014, sen. zn. 29 NSČR 79/2014, uveřejněného pod číslem 20/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a nález Ústavního soudu ze dne 3. 7. 2001, sp. zn. II. ÚS 105/01, uveřejněný pod číslem 98/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).
V posuzovaném případě nejsou známy žádné takové okolnosti, z nichž by bylo možno v intencích zákonem nastavených a judikaturou blíže vysvětlených kritérií dovodit důvodné pochybnosti o nepodjatosti soudců JUDr. Pavla Simona, Mgr. Víta Bičáka nebo JUDr. Františka Ištvánka. Z toho, co žalobkyně uvádí, nic nenasvědčuje tomu, že tito soudci nebo některý z nich mají k věci, k účastníkům či k jejich zástupcům vztah významný z hlediska ustanovení §14 odst. 1 a 2 o. s. ř., a taková skutečnost nevyšla najevo ani jinak.
Že okolnosti údajného rozhodování těchto soudců v jiných právních věcech nejsou způsobilé vést k vyloučení těchto soudců, je zřejmé již z dikce §14 odst. 4 o. s. ř. (srov. již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 1999, sp. zn. 2 Cdon 828/96, a dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2004, sp. zn. 20 Nd 171/2004, ze dne 18. 1. 2005, sp. zn. 22 Nd 205/2004, ze dne 23. 2. 2005, sp. zn. 25 Nd 26/2005, ze dne 29. 11. 2012, sp. zn. 20 Nd 340/2012, či ze dne 8. 4. 2014, sp. zn. 32 Nd 8/2014). Ze zásady nestrannosti a nezávislosti soudce (článek 82 odst. 1 Ústavy) navíc plyne, že osobní nestrannost soudce se předpokládá, není-li důkazu o opaku, který však v posuzované věci předložen nebyl (srov. obdobně usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 5. 2012, sp. zn. III. ÚS 141/12, veřejnosti dostupné na webových stránkách Ústavního soudu). Argument, že „demonstrace nepřátelské podjatosti absolutně vyučuje aplikaci §14 odst. 4 o. s. ř.“, je zjevně bezúspěšný, dovozuje-li dovolatelka závěry o „demonstraci nepřátelské podjatosti“ právě jen z rozhodování dotčených soudců v jiných věcech.
Nejvyšší soud proto rozhodl, že ve výroku I označení soudci Nejvyššího soudu nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 30 Cdo 4573/2017. Jelikož nebylo prováděno dokazování, rozhodl o námitce podjatosti, aniž nařizoval jednání (§16 odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Dovolatelka ve svém obsáhlém podání paušálně argumentuje proti všem vyjmenovaným soudcům Nejvyššího soudu, aniž by konkrétně uvedla, v čem spatřuje podjatost toho kterého z nich. Paušální obvinění týkající se nejen všech vyjmenovaných soudců Nejvyššího soudu, ale též soudců mnoha nižších soudů, za konkrétní odůvodnění námitky podjatosti považovat nelze, naopak nasvědčují zneužití procesních práv účastníkem řízení, které podle ustanovení §2 a §6 o. s. ř. nepožívá právní ochrany (srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 10. 2017, sp. zn. 32 Nd 275/2017). Nebylo proto přihlédnuto k námitce podjatosti JUDr. Miroslava Galluse, člena senátu, jemuž podle rozvrhu práce přísluší rozhodnout o námitce podjatosti soudců majících rozhodnout ve věci 30 Cdo 4572/2017 (obdobně srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 9. 2017, sp. zn. 33 Nd 187/2017, a ze dne 17. 10. 2017, sp. zn. 32 Nd 275/2017).
Požadavek, aby ve věci jednal a rozhodoval soudce, u něhož není důvod pochybovat o jeho nepodjatosti, se přitom z povahy věci může týkat jen soudců, kterým věc náleží podle pravidel stanovených rozvrhem práce soudu. Z toho vyplývá, že námitku podjatosti lze uplatnit jen ve vztahu k těm soudcům, kteří jsou určeni ve věci rozhodovat; soud rozhodující o námitce podjatosti k námitce směřující proti jiným soudcům téhož soudu nepřihlíží (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2007, sp. zn. 33 Nd 107/2007). Směřuje-li dovolatelka své výhrady též proti soudcům, kteří podle rozvrhu práce nejsou určeni k rozhodování o dovolání ve věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 30 Cdo 4573/2017, je v tomto rozsahu námitka podjatosti úkonem, který není za řízení přípustný a k němuž se nepřihlíží (§41a odst. 3 o. s. ř.), neboť nemůže mít žádný vliv na probíhající řízení o dovolání. Proto Nejvyšší soud rozhodl ve výroku II, že ve zbývajícím rozsahu se k námitce podjatosti soudců Nejvyššího soudu jako k nepřípustné nepřihlíží.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 11. 12. 2017
JUDr. Pavel Příhoda
předseda senátu