ECLI:CZ:NS:2017:33.ND.282.2016.1
sp. zn. 33 Nd 282/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Blanky Moudré ve věci navrhovatelek: 1) Slovenská sporiteľňa, a. s. se sídlem v Bratislavě, Tomášikova 48, identifikační číslo 00151653, Slovenská republika, zastoupená JUDr. Dušanem Dvořákem, advokátem se sídlem v Brně, Hlinky 118, a 2) PERFECT INVEST, a. s. se sídlem v Třebíči, Karlovo náměstí 34, identifikační číslo 27736997, zastoupená JUDr. Stanislavem Keršnerem, advokátem se sídlem v Brně, Orlí 492/18, proti dlužníkovi M. D. , o insolvenčním návrhu věřitele, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 31 INS 25648/2014, o námitce podjatosti soudců senátu číslo 32 Nejvyššího soudu, takto:
Soudci senátu Nejvyššího soudu číslo 32 Cdo JUDr. Pavel Příhoda, JUDr. Miroslav Gallus, JUDr. Hana Gajdzioková a JUDr. Marek Doležal nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 32 Nd 212/2016.
Odůvodnění:
Insolvenční dlužník M. D. (dále jen „dlužník“) podal v insolvenčním řízení vedeném Krajským soudem v Brně pod sp. zn. KSBR 31 INS 25648/2014, dne 14. 12. 2015 námitku podjatosti druhého senátu Vrchního soudu v Olomouci, směřující vůči předsedkyni senátu JUDr. Heleně Myškové a soudcům JUDr. Ivaně Waltrové a Mgr. Martinu Hejdovi.
Podle platného rozvrhu práce byla věc přidělena k projednání senátu Nejvyššího soudu číslo 29, přičemž předsedou senátu a soudcem zpravodajem byl určen soudce Nejvyššího soudu Mgr. Milan Polášek.
Podáním ze 17. 2. 2016 vznesl dlužník proti Mgr. Milanu Poláškovi námitku podjatosti, a Nejvyšší soud o ní rozhodl usnesením ze dne 30. března 2016, č. j. 30 Nd 63/2016-A, tak, že tento soudce „není vyloučen z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího soudu pod sen. zn. 29 NSČR 35/2016“.
Dlužník podal dne 21. 4. 2016 námitku podjatosti vůči soudcům Nejvyššího soudu JUDr. Petru Gemmelovi, JUDr. Zdeňku Krčmářovi, JUDr. Petru Šukovi, JUDr. Jiřímu Zavázalovi a JUDr. Filipu Cilečkovi, o níž má rozhodovat Nejvyšší soud pod sp. zn. 30 Nd 164/2016, v senátu, ve kterém mohou zasedat JUDr. František Ištvánek, JUDr. Pavel Pavlík, JUDr. Pavel Vrcha, JUDr. Pavel Simon, JUDr. Bohumil Dvořák, LL.M a Mgr. Vít Bičák. I vůči nim vznesl dlužník námitku podjatosti, k jejímuž vyřízení byl jako soudce zpravodaj rozvrhem práce určen soudce Nejvyššího soudu JUDr. Pavel Příhoda. Proti němu uplatnil dlužník námitku podjatosti podáním ze dne 29. 7. 2016, kterou odůvodnil tím, že k vyloučení soudce z projednání věci stačí důvodná pochybnost o podjatosti soudce, kterou je pro účastníka řízení často velmi obtížné prokázat. „Z tohoto důvodu je již samotná pochybnost o podjatosti soudce, která plyne z některých kroků nebo vyjádření soudce v řízení, dostatečným důvodem pro vyloučení soudce z řízení, je-li z právního rozboru skutečností zjevné, že soudce postupoval jinak než zcela nezávisle a nestranně“. Podáním doručeným Nejvyššímu soudu dne 2. 12. 2016 dlužník rozšířil námitku podjatosti i na další soudce senátu Nejvyššího soudu číslo 32 – JUDr. Miroslava Galluse, JUDr. Hanu Gajdziokovou a JUDr. Marka Doležala. Jejich podjatost spatřuje v tom, že rozhodovací praxe tohoto senátu týkající se vyřizování agendy námitek podjatosti dlouhodobě vychází pouze ze subjektivního testu podjatosti a žádným způsobem nezohledňuje test objektivní. Nerespektování ustálené judikatury Evropského soudu pro lidská práva a Ústavního soudu ze strany senátu 32 pokládá dlužník za důvod pro vyloučení všech členů tohoto senátu z projednávání a rozhodnutí předmětné věci.
K námitce podjatosti dlužníka se JUDr. Pavel Příhoda, JUDr. Miroslav Gallus, JUDr. Hana Gajdzioková a JUDr. Marek Doležal vyjádřili tak, že nemají žádný vztah k souzené věci, k účastníkům ani k jejich zástupcům.
Podle §14 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), jsou soudci a přísedící vyloučení z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.
Podle §14 odst. 4 o. s. ř. důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
Podle §16 odst. 1 o. s. ř. o tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě. O vyloučení soudců Nejvyššího soudu rozhodne jiný senát téhož soudu.
Rozhodnutí o vyloučení soudce představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práva a svobod); soudce lze vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen ze zákonných důvodů , které mu brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě.
Soudní praxe (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu z 30. 10. 2001, sp. zn. 29 Odo 750/2001) je jednotná v tom, že soudcův poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu bezpochyby v případě, kdy by soudce sám byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Poměrem k věci se také rozumí situace, kdy soudce získal o věci poznatky jiným způsobem než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování), a v důsledku toho je jeho pohled na dokazováním zjištěné skutkové okolnosti případu deformován jeho dalšími poznatky nabytými mimoprocesním způsobem. Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak zjevně nepřátelský. V úvahu přichází také vztah ekonomické závislosti. „Důvod“ pochybovat o nepodjatosti soudce ve smyslu výše uvedeného je dán, je-li zde objektivní skutečnost (nikoli pouhá domněnka nebo pouhé difamující tvrzení), která, poměřeno „věcí“, „osobami účastníků“ nebo „osobami jejich zástupců“, vzbuzuje pochybnosti o nepodjatosti soudce (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. 29 Nd 414/2014).
Nejvyšší soud po posouzení okolností, v nichž dlužník spatřuje důvod pro vyloučení jeho soudců z projednávání a rozhodnutí věci dospěl k závěru, že se v dané věci o případ vyloučení soudců podle §14 odst. 1 o. s. ř. nejedná.
V prvé řadě nutno s odkazem na znění §14 odst. 4 in fine o. s. ř. odmítnout tu část argumentace námitky podjatosti spojenou s výhradou vůči rozhodování senátu číslo 32 v jiných věcech.
Dlužník navíc námitku neodůvodňuje existencí konkrétních postupů uvedených soudců v jeho věci, které by vzbuzovaly pochybnosti o jejich nepodjatosti, pouze v obecné rovině prosazuje názor, že k vyloučení soudce stačí pouhá pochybnost účastníka řízení o podjatosti soudce.
Z obsahu námitky podjatosti ani z vyjádření dotčených soudců nevyplývají žádné objektivní skutečnosti, jež by zakládaly důvod pochybovat o jejich nepodjatosti; subjektivní pocity či úvahy nejsou objektivně způsobilé zpochybnit schopnost uvedených soudců nepodjatě ve věci dlužníka jednat a rozhodnout.
Proto bylo rozhodnuto, že soudci uvedení ve výroku tohoto rozhodnutí nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 32 Nd 212/2016.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. ledna 2017
JUDr. Václav Duda
předseda senátu