ECLI:CZ:NS:2017:4.TDO.1702.2016.1
sp. zn. 4 Tdo 1702/2016-58
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. 1. 2017 o dovolání obviněného A. P. , proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 8. 2016 sp. zn. 4 To 157/2016, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 72 T 54/2015, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného A. P. odmítá.
Odůvodnění:
Obviněný A. P. byl rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 7. 4. 2016 sp. zn. 72 T 54/2015 uznán vinným pomocí k přečinu zpronevěry podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku k §206 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku a pomocí ke zločinu zpronevěry podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku k §206 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, kterých se dopustil se spoluobviněným Z. P., tím způsobem, že
1. po předchozí dohodě a ve vzájemné součinnosti dne 17. 7. 2013 v M. O., ulici U S. v prodejně společnosti CZECHSOLAR spol. s r.o., obv. Z. P. jako statutární zástupce společnosti DIRECT 74 s.r.o., Ostrava-Zábřeh, coby strana prodávající, uzavřel se společností CZECHSOLAR spol. s r.o. coby stranou kupující kupní smlouvu, na jejímž podkladě došlo k předání předmětu koupě – motocyklu zn. Harley Davidson FXSB103 BREAKOUT v hodnotě 121 720 Kč společnosti CZECHSOLAR spol. s r.o., ačkoliv si byl vědom toho, že stroj je na základě smlouvy o úvěru, uzavřené dne 26. 4. 2013 mezi společností ŠkoFIN s.r.o., Praha 5, coby věřitelem, a společností DIRECT 74 s.r.o., Ostrava- Zábřeh, coby dlužníkem, ve vlastnictví společnosti ŠkoFIN s.r.o., Praha 5, přičemž obv. A. P. se záměrem dosáhnout uzavření výše zmiňované kupní smlouvy se společností CZECHSOLAR spol. s r.o., v době bezprostředně předcházející uzavření smlouvy, v rámci jednání se zástupci uvedené společnosti, při vědomí vlastnického práva společnosti ŠkoFIN s.r.o., Praha 5, nepravdivě tvrdil, že předmětný motocykl je majetkem společnosti DIRECT 74 s.r.o., Ostrava-Zábřeh, kterýmžto jednáním společnosti ŠkoFIN s.r.o., Praha 5, způsobili škodu ve výši 121 720 Kč,
2. po předchozí dohodě a ve vzájemné součinnosti dne 1. 1. 2014 v M. O., ulici H., na parkovišti společnosti Auto Heller, obv. Z. P. jako statutární zástupce společnosti DIRECT 74 s.r.o., Ostrava-Zábřeh, coby strana prodávající, uzavřel se společností SECURITY SUPPORT a.s., Ostrava – Mariánské Hory, coby stranou kupující, kupní smlouvu, na jejímž základě došlo k předání předmětu koupě – osobního motorového vozidla zn. Audi A8 v hodnotě 1 211 800 Kč společnosti SECURITY SUPPORT a.s., Ostrava – Mariánské Hory, ačkoliv si byl vědom toho, že automobil je na základě smlouvy o úvěru, uzavřené dne 29. 5. 2013 mezi společností ŠkoFIN s.r.o., Praha 5, coby věřitelem, a společností DIRECT 74 s.r.o., Ostrava-Zábřeh, coby dlužníkem, ve vlastnictví společnosti ŠkoFIN s.r.o., Praha 5, přičemž obv. A. P. se záměrem dosáhnout uzavření výše uvedené kupní smlouvy se společností SECURITY SUPPORT a.s., Ostrava – Mariánské Hory, v době bezprostředně předcházející uzavření smlouvy, v rámci jednání s jejími zástupci, při vědomí vlastnického práva společnosti ŠkoFIN s.r.o., Praha 5, nepravdivě tvrdil, že předmětný automobil je majetkem společnosti DIRECT 74 s.r.o., kterýmžto jednáním společnosti ŠkoFIN s.r.o., Praha 5, způsobili škodu ve výši 1 211 800 Kč.
Za to byl obviněnému A. P. podle §209 odst. 4 tr. zákoníku ( sic – správně podle §206 odst. 4 tr. zákoníku, srov. str. 10 usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 8. 2016 – pozn. NS) za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání 3 roků a 6 měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Současně soud zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 7. 4. 2015 sp. zn. 72 T 15/2014, který nabyl právní moci ve vztahu k obviněnému dne 30. 6. 2015, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §228 odst. 1 tr. ř. obviněného A. P. a spoluobviněného Z. P. zavázal společně a nerozdílně nahradit škodu poškozené společnosti ŠkoFIN s. r. o., IČ 45805369, se sídlem Pekařská 635/6, Praha 5 – Jinonice, ve výši 1 152 481 Kč. Se zbytkem nároku na náhradu škody poškozenou podle §229 odst. 2 tr. ř. odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních.
Současně byl týmž rozsudkem odsouzen i hlavní pachatel výše citovaných trestných činů zpronevěry obviněný Z. P. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 let, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 5 roků.
Proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně podal odvolání obviněný A. P. v celém rozsahu, které následně doplnil jeho nově zvolený obhájce. Krajský soud v Ostravě z tohoto podnětu usnesením ze dne 18. 8. 2016 sp. zn. 4 To 157/2016 podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. ohledně tohoto obviněného zrušil v prvostupňovém rozsudku výrok o náhradě škody ve smyslu §228 odst. 1 tr. ř., přičemž v ostatních výrocích ponechal napadený rozsudek nezměněn. Takto rozhodl proto, že poškozená společnost se připojila se svým nárokem na náhradu škodu toliko vůči obviněnému Z. P. (č. l. 75-78), nikoliv vůči obviněnému A. P.
Toto usnesení soudu druhého stupně napadl obviněný prostřednictvím svého obhájce dovoláním, a to v rozsahu výroku odvolacího soudu o ponechání napadeného prvostupňového rozsudku v platnosti, které založil na dovolacím důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť podle něj napadené usnesení spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Ve svém mimořádném opravném prostředku namítl, že mimo jiné v důsledku opomenutých důkazů bylo jednání obviněného nesprávně posouzeno jako pomoc k trestnému činu zpronevěry. Obviněný si byl zcela vědom práv společnosti ŠkoFIN k inkriminovaným vozidlům a z toho vyplývajících povinností. Proto vždy v rámci smluv o prodeji těchto vozidel kupující upozornil na zajišťovací převod vlastnického práva svědčící společnosti ŠkoFIN s. r. o., kdy převod vlastnického práva na kupující vázal na uhrazení závazků společnosti DIRECT 74 s. r. o. vůči společnosti ŠkoFIN s. r. o. Kupní smlouvy doložené obhajobou do spisu obsahují doložku o tom, že vozidla budou převedena až po zaplacení závazku prodávajícího (spol. DIRECT 74 s. r. o.) vůči společnosti ŠkoFIN s. r. o. Přestože soudy rozporovaly pravost těchto smluv, resp. ustanovení smluv s onou odkládací podmínkou, jež byla uvedena na druhém samostatném listě bez podpisu smluvních stran, v trestním řízení nebyl prokázán žádný protiprávní zásah do jejich obsahu. Z výslechu svědků je poté zřejmé, že v případě motocyklu Harley Davidson měla kupující strana k dispozici velký technický průkaz, v případě automobilu Audi A8 pak malý technický průkaz, kdy v těchto dokladech byl uveden údaj, že společnost DIRECT 74 s. r. o. není vlastníkem vozidel, ale pouze provozovatel.
V rámci odvolání obhajoba navrhla řadu důkazů k prokázání svých tvrzení. Konkrétně šlo o e-mailovou komunikaci obviněného se společností SECURITY SUPPORT a. s. obsahující osvědčení o pojistném plnění ze strany pojišťovny Allianz pojišťovna, a. s., ze které plyne, že společnost ŠkoFIN je vlastníkem vozidla. Obviněný tak nemohl svědka S. uvést v omyl. Společnost SECURITY SUPPORT a. s. navíc uhradila na základě tohoto na účet společnosti DIRECT 74 s. r. o. pojistné ve výši 42 000 Kč, což mohl soud ověřit dotazem u Komerční Banky, a. s. Provedením důkazu úplným spisem ohledně inkriminovaných vozidel vedených na odboru dopravně správních činností Magistrátu města Ostravy mohly být zjištěny přesné verze kupních smluv a velkých technických průkazů, jež jsou nedílnou součástí těchto spisů. Konečně obviněný navrhl znalecké zkoumání kupních smluv ohledně totožnosti papíru, totožnosti tiskárny a totožnosti inkoustu na druhé straně smluv obsahujících odkládací podmínku převodu vlastnického práva.
Dále poukázal na to, že společnost SECURITY SUPPORT a. s. užívala před koupí automobilu Audi A8 od počátku roku 2013 vozidlo Audi A6. Na základě nájemní smlouvy měla společnosti DIRECT 74 s. r. o. hradit měsíčně částku 50 000 Kč bez DPH. Ke dni uzavření kupní smlouvy mezi společností DIRECT 74 s. r. o. a SECURITY SUPPORT a. s. o prodeji a koupi vozidla Audi A8 druhá ze jmenovaných společností dlužila prvé za nájemné částku 450 000 Kč bez DPH, kdy DPH ve výši 94 500 Kč bylo uhrazeno (tuto skutečnost navrhl obviněný k důkazu – pozn. NS). Pakliže jmenované společnosti v listině ze dne 19. 6. 2013 konstatovaly tento dluh, jakož i konstatovaly to, že dlužná částka ve výši 450 000 Kč bude odečtena z částky 625 000 Kč, která odpovídala zálohovým platbám na koupi automobilu Audi A8 ze strany kupující společnosti SECURITY SUPPORT a. s., pak dává smysl ručně psané smluvní ujednání na straně 2 kupní smlouvy, ze kterého plyne, že kupující převede vlastnického právo k vozidlu až dne 1. 9. 2014 po uhrazení zbývající části kupní ceny ve výši 450 000 Kč.
Na základě výše zmíněného obviněný dovodil, že soud jeho trestní věc nesprávně právně posoudil, a to i v důsledku extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy, resp. v důsledku nedůvodného neprovedení navržených důkazů (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 2013 sp. zn. 3 Tdo 252/2013). Z těchto důvodů v závěru svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud v plném rozsahu zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 8. 2016 sp. zn. 4 To 157/2016. V podání ze dne 2. 1. 2017 poté obviněný prostřednictvím svého obhájce požádal Nejvyšší soud o odložení nástupu výkonu trestu odnětí svobody, neboť podle jeho názoru jsou dány okolnosti a důvody pro vyhovění jeho dovolání. Proto by nastoupením výkonu trestu odnětí svobody bylo zasaženo do jeho práva na osobní svobodu.
Nejvyšší státní zástupce se prostřednictvím státní zástupkyně činné na Nejvyšším státním zastupitelství vyjádřil ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř. k dovolání obviněného. Po stručné rekapitulaci trestní věci státní zástupkyně uvedla, že v teoretické rovině lze připustit, že existence tzv. opomenutých důkazů zapříčiní rozpor provedených důkazů s učiněnými skutkovými zjištěními ve věci. Za opomenuté důkazy lze však považovat jen takové důkazy, které byly stranami navržené k provedení, ale návrh na jejich provedení byl soudem bez věcně adekvátního odůvodnění zamítnut, či zcela opomenut, popř. takové důkazy, které soud sice provedl, ale neučinil je předmětem svých úvah a hodnocení ohledně skutkového stavu.
V posuzované věci podle státní zástupkyně ale k opomenutí důkazů nedošlo. Pokud soudy neprovedly nějaké důkazy navržené obhajobou, pak řádně vysvětlily důvod tohoto postupu v odůvodnění svých rozhodnutí. K tomu státní zástupkyně připomněla oprávnění soudu samostatně rozhodnout o okruhu důkazů nezbytných pro vydání meritorního rozhodnutí.
Pokud jde o námitky obviněného, tak se s nimi podrobně vypořádal již odvolací soud. Z jeho podrobného rozhodnutí vyplývá, že odsouzený Z. P. jako zaměstnanec společnosti DIRECT 74 s. r. o. jednak v rámci jednání o prodeji motocyklu Harley Davidson se společností CZECHSOLAR spol. s r. o., jednak v rámci jednání o prodeji vozidla Audi A8 se společností CZECH SUPPORT a.s. nepravdivě deklaroval, že vozidla jsou majetkem společnosti DIRECT 74 s. r. o., ačkoliv je fakticky vlastnila společnost ŠkoFIN s. r. o. K zastření takového jednání vyhotovili obvinění A. P. a Z. P. smlouvy s různým zněním, kdy smlouvy předložené obviněným P. obsahují odkládací podmínku o převodu vlastnického práva až po vypořádání závazku společnosti DIRECT 74 s. r. o. vůči společnosti ŠkoFIN s. r. o. Tato ustanovení však neobsahovaly smlouvy, které měli k dispozici kupující. Kupující rovněž potvrdili, že nevěděli o tom, že společnost DIRECT 74 s. r. o. není vlastníkem vozidel, neboť v takovém případě by smlouvy nepodepsali. Obvinění P. a P. též kupujícím předložili nepravdivé velké technické průkazy. Podle státní zástupkyně trestnou činnost dotyčných dokresluje i to, že společnost DIRECT 74 s. r. o. převedli na nekontaktní osobu bulharské národnosti, přestože závazky vůči společnosti ŠkoFIN s. r. o. nadále trvaly. Tato společnost po změně společníka tyto závazky neplní.
Závěrem svého vyjádření státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného A. P. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Současně navrhla, aby Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům.
Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 8. 2016 sp. zn. 4 To 157/2016 je přípustné z hlediska §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Obviněný A. P. je podle ustanovení §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., obviněný podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotněprávnímu posouzení (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004 sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004 sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004 sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
Nejvyšší soud zároveň upozorňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (ust. §259 odst. 3 tr. ř., §263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „ Evropská úmluva “) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Evropské úmluvě. Dovolací soud ovšem není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004 sp. zn. IV. ÚS 73/03). Pro úplnost Nejvyšší soud odkazuje na ustálenou judikaturu k výkladu a aplikaci dovolacího důvodu podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jak je souhrnně vyjádřena ve zprávě trestního kolegia Nejvyššího soudu o analýze a vyhodnocení účinnosti novely trestního řádu č. 265/2001 Sb. ve vztahu k soudnímu řízení ze dne 29. 9. 2004 sp. zn. Ts 42/2003, uveřejněné pod č. 36/2004 Sb. rozh. tr. nebo v dalších četných rozhodnutích Nejvyššího soudu, zejména v usnesení velkého senátu ze dne 28. 6. 2006 sp. zn. 15 Tdo 574/2006, uveřejněném pod č. 21/2007 Sb. rozh. tr.
Obviněný argumenty pro naplnění tohoto dovolacího důvodu spojil se skutečností, že odvolací soud neprovedl řadu jím navržených důkazů k prokázání toho, že kupující (společnost CZECH SOLAR spol. s r. o. v případě převodu motocyklu Harley Davidson a společnost SECURITY SUPPORT a. s. v případě převodu automobilu Audi A8) věděli o skutečnosti, že vozidla nejsou ve vlastnictví prodávající společnosti DIRECT 74 s. r. o., nýbrž že jsou ve vlastnictví společnosti ŠkoFIN s. r. o. Obhajobou předložené smlouvy o koupi těchto vozidel obsahují odkládací podmínku o převodu vlastnického práva až po vypořádání závazku mezi společností DIRECT 74 s. r. o. a ŠkoFIN s.r.o. Informace o skutečném vlastníkovi musely být podle dovolatele kupujícím zřejmé i z informací obsažených ve velkém, resp. malém technického průkazu k vozidlu. Soud mohl provést řadu důkazů k ověření těchto skutečností (zejm. spisy z odboru dopravně správních činností magistrátu, znaleckým posudkem ohledně pravosti kupních smluv, výpisem z účtů ohledně uhrazení pojistného a DPH ze strany společnosti SECURITY SUPPORT a. s. aj.).
Lze tak konstatovat, že obviněný svými námitkami brojí proti skutkovým zjištěním učiněným nižšími soudy. Jím tvrzené vady ve zjištěném skutkovém stavu věci měly být způsobeny v důsledku neprovedených důkazů navržených obhajobou. Tento charakter námitek však může být předmětem přezkumu Nejvyšším soudem pod dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jen zcela výjimečně, pokud se nesprávná realizace důkazního řízení dostane do kolize s postuláty spravedlivého procesu. Vadami důkazního řízení se zde rozumějí mimo jiné i namítané případy tzv. opomenutých důkazů, při nichž jde o situace, v nichž bylo procesními stranami navrženo provedení konkrétního důkazu, načež tento návrh byl soudem bez věcně adekvátního odůvodnění zamítnut, eventuálně zcela opomenut; nebo o situace, kdy v řízení provedené důkazy nebyly v odůvodnění meritorního rozhodnutí, ať již negativně či pozitivně, zohledněny při ustálení jejich skutkového závěru, tj. soud je neučinil předmětem svých úvah a hodnocení, ačkoliv byly řádně provedeny – srov. rozhodnutí Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 150/93, III. ÚS 61/94, III. ÚS 51/96, IV. ÚS 185/96, II. ÚS 213/2000, I. ÚS 549/2000, IV. ÚS 582/01, II. ÚS 182/02, I. US 413/02, IV. ÚS 219/03 a další).
Nejvyšší soud však po zhodnocení předloženého spisového materiálu dospěl k závěru, že k takové vadě důkazního řízení nedošlo. Zločinu zpronevěry podle §206 odst. 1, odst. 3 /odst. 4 písm. d)/ tr. zákoníku se dopustí ten, kdo si přisvojí cizí věc, která mu byla svěřena, a způsobí tak na cizím majetku větší /značnou/ škodu. Pomocníkem k trestnému činu se v obecné rovině podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku stane ten, kdo umožnil nebo usnadnil jinému spáchání trestného činu, zejména opatřením prostředků, odstraněním překážek, vylákáním poškozeného na místo činu, hlídáním při činu, radou, utvrzováním v předsevzetí nebo slibem přispět po trestném činu.
Skutky pod body 1. a 2. skutkové věty rozsudku soudu prvního stupně ve vztahu k obviněnému plně odpovídají užité právní kvalifikaci. Jak podrobně rozebral odvolací soud na str. 6-9 svého usnesení, smlouvy o úvěru (č. l. 183-184) a (č. l. 244-245) mezi společností ŠkoFIN s. r. o. jako úvěrujícím (t. č. věřitelem) a společností DIRECT 74 s. r. o. jako úvěrovaným (t. č. dlužníkem) obsahují pasáž o tzv. zajišťovacím převodu práva. Tento zajišťovací institut sloužil k zajištění poskytnutého úvěru tím způsobem, že vlastnické právo k předmětu financování (motocyklu Harley Davidson, resp. automobilu Audi A8) převedl z dodavatele vozidel (třetí osoba) na úvěrujícího (spol. ŠkoFIN s. r. o.), přičemž úvěrovaný (společnost DIRECT 74 s. r. o.) předmět financování užíval jako vypůjčitel. S odkazem na obchodní podmínky (č. l. 196-200; 263-267) vznikl v obou případech úvěrovanému smluvní závazek, že úvěrovaný není oprávněn předměty úvěru prodat nebo jakkoliv zatížit věcným právem třetích osob bez písemného souhlasu úvěrujícího (tedy s jeho vědomím a s písemným souhlasem). Stejně tak nemohl předměty úvěru pronajmout, zapůjčit či jakýmkoliv způsobem předat předmět úvěru třetí osobě opět bez písemného souhlasu úvěrujícího. Navzdory těmto smluvním omezením spoluobviněný Z. P., jako statutární orgán společnosti DIRECT 74 s. r. o., uzavřel jako prodávající kupní smlouvu sjednanou obviněným A. P. dne 17. 7. 2013 se společností CZECH SOLAR spol. s r. o. jako kupující o koupi předmětného motocyklu Harley Davidson, kdy přímo ve smlouvě je uvedena informace, že předmět koupě byl kupujícímu dodán dne 17. 7. 2013. Stejná situace nastala dne 1. 1. 2014, kdy spoluobviněný Z. P., jako zástupce společnosti DIRECT 74 s. r. o., uzavřel kupní smlouvu sjednanou obviněným A. P. se společností SECURITY SUPPORT a. s. jako kupující o koupi předmětného automobilu Audi A8, kdy vlastnické právo přešlo na kupujícího okamžikem zaplacení kupní ceny a předáním vozidla.
Odvolací soud také zdůraznil obsah výpovědí svědků M. S., V. T., K. M. a B. S., vystupujících na straně kupujících společností, ze kterých shodně vyplynulo, že obviněný P. jednal při sjednávaní oněch kupních smluv s plným vědomím o skutečném vlastníkovi vozidel, a s plným vědomím, jaké záměrně nepravdivé informace svědkům předává. Je třeba dodat, že svědkové působili ve 2 různých společnostech (CZECH SOLAR spol. s r. o. a SECURITY SUPPORT a. s.), kdy se tyto skupiny vzájemně neznaly, přičemž však o rozhodných okolnostech tito svědci vypovídali shodně, což svědčí o specifické věrohodnosti jejich svědeckých výpovědí. V konfrontaci s výpovědí obviněného odvolací soud neopomněl zhodnotit ani jeho obecnou věrohodnost, jakož i obecnou věrohodnost zmíněných svědků. K tomu u obviněného shledal trestní minulost (3 záznamy v rejstříku trestů), kdy zdůraznil obdobný způsob spáchání trestného činu v trestní věci vedené Okresním soudem v Ostravě pod sp. zn. 72 T 15/2014, kvalifikované jako zločin podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku.
Popsané jednání odpovídá skutkové podstatě trestného činu zpronevěry podle §206 tr. zákoníku. Obviněný A. P. tvrzením nepravdivých informací kupujícím obchodním společnostem umožnil spoluobviněnému Z. P., aby zcizením vozidel ve vlastnictví společnosti ŠkoFIN s. r. o., v rozporu se smluvním ujednáním v úvěrové smlouvě, si ve své podstatě přisvojil cizí věc, která mu byla svěřena, a tím pak způsobil větší (případně značnou) škodu společnosti ŠkoFIN s. r. o. (k tomu přiměřeně srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 11. 2001 sp. zn. 4 Tz 222/2001).
Na tomto základě vzal odvolací soud výše konstatovaný skutkový stav za prokázaný a na str. 9 svého usnesení odůvodnil zamítnutí obhajobou navržených důkazů kvůli nadbytečnosti. Konkrétně se jednalo o návrh na vypracování znaleckého posudku z oboru grafologie; opatření spisů vedených k inkriminovaným vozidlům u odboru dopravněsprávních činností Magistrátu města Ostravy; zjištění okolností stran převodu společnosti DIRECT 74 s. r. o.; opakovaný výslech obviněného, výslech svědka B. S.; a konečně dotaz u Komerční Banky ohledně uhrazení DPH společností SECURITY SUPPORT a. s. Tyto důkazy podle odvolacího soudu směřují k prokázání skutečností až po spáchání žalovaných skutků. Navíc tento soud poukázal na závěry obsažené v nálezu Ústavního soudu ze dne 21. 5. 1996 sp. zn. I. ÚS 32/95, uveřejněném pod č. 40/1996 Sb. nálezů a usnesení ÚS, ze kterého vyplývá, že soud není povinen vyhovět všem návrhům účastníků na doplnění dokazování, pokud má za to, že skutkový stav věci je objasněn bez důvodných pochybností. Jiných důkazních návrhů obhajoba neměla (srov. protokol z veřejného zasedání ze dne 18. 8. 2016, č. l. 596-599).
K úplnosti je třeba dodat, že důkazními návrhy obhajoby se zabýval i nalézací soud. Ten na str. 16 rozsudku odůvodnil, proč neprovedl návrh znaleckým zkoumáním předmětných kupních smluv k prokázání toho, zda s nimi někdo manipuloval. Poukázal v této souvislosti na skutečnost, že kupní smlouva sestávala z jednostranně strojově popsaných 3. listů, kdy v obou případech došlo k vyjmutí prostředního listu a došlo k jeho záměně. Znalecké zkoumání (z oboru písmoznalectví) tak nemůže prokázat žádné relevantní skutečnosti. V hlavním líčení před soudem prvního stupně pak obhajoba neměla jiné důkazní návrhy (srov. protokol o hlavním líčení ze dne 7. 4. 2016, č. l. 521).
Se závěry, jak je vyslovily soudů nižších stupňů se Nejvyšší soud ztotožňuje. V předchozím řízení byla bez důvodných pochybností zjištěna skutečnost, že kupující (spol. CZECH SOLAR spol. s r. o. a společnost SECURITY SUPPORT a. s.) nevěděly o rozhodné skutečnosti, že vozidla nejsou ve vlastnictví prodávající společnosti DIRECT 74 s. r. o. Tato skutečnost byla prokázána zejména listinnými důkazy, dále pak výpověďmi svědků. Pakliže byly ve spise obsaženy listinné důkazy ve vzájemném rozporu (kupní smlouvy a technické průkazy), soudy adekvátně vysvětlily, k jaké verzi možného děje se přiklonily. Skutkový stav věci nabízený obhajobou označily za nevěrohodný. Svědci popřeli, že by měli k dispozici kupní smlouvy s ustanovením o odkládací podmínce převodu vlastnického práva, stejně jako popřeli, že by měli k dispozici technické průkazy od vozidel, ve kterých by byl uveden jiný vlastník, než právě společnost DIRECT 74 s. r. o. Naopak svědci, popř. poškozená společnost ŠkoFIN předložili listinné důkazy v jiném znění, kdy nezávisle na sobě popsali verzi děje, ke kterému se soudy přiklonily.
Zamítnuté důkazní návrhy obhajoby nelze označit za opomenuté, neboť soudy obou stupňů v odůvodnění svých rozhodnutí adekvátně vysvětlily jejich nadbytečnost, ať už se jednalo o návrhy, které nemohly prokázat rozhodnou skutečnost (znalecké zkoumání kupních smluv); návrhy, které se vztahovaly ke skutečnostem již plně prokázaným (spisem z odboru dopravněsprávních činností magistrátu, výpisem z bankovního účtu ohledně uhrazení DPH ze strany společnosti SECURITY SUPPORT a. s. aj.); popř. o skutečnosti, které nastaly až po spáchání trestného činu, které nemají na zjištěný skutkový stav žádný vliv (převod společnosti DIRECT 74 s. r. o., dále převod vozidla Audi A8 společností SECURITY SUPPORT a. s. na třetí osobu). Jinak řečeno, Nejvyšší soud uzavírá, že ve shodě s názorem nižších soudů byl skutkový stav v projednávané trestní věci zjištěn bez důvodných pochybností, a to v rozsahu, který byl nezbytný pro rozhodnutí nižších soudů (ust. §2 odst. 5 tr. ř.). Soudy tak správně zamítly důkazní návrhy dovolatele pro nadbytečnost, a ani Nejvyšší soud neshledává potřebu k jakémukoli doplnění dokazování. Obhajobou namítaná vada důkazního řízení spočívající v opomenutí některých důkazů ve skutečnosti nenastala, takže v žádném případě nedošlo k porušení práva obviněného na spravedlivý proces.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného A. P. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť ve svém výsledku bylo podáno z jiných důvodů, než které jsou uvedeny v §265b tr. ř.
S ohledem na takto učiněné rozhodnutí ohledně podaného dovolání, nebyl akceptován návrh obviněného na odklad výkonu rozhodnutí ve smyslu §265o odst. 1 tr. ř., neboť předseda senátu dovolacího soudu nedospěl k závěru, že by zde byly přítomny důvody pro takové rozhodnutí. Samostatné negativní rozhodnutí (usnesení) v tomto směru vydáno nebylo, ale je pouhou součástí odůvodnění tohoto rozhodnutí o dovolání obviněného (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2007 sp. zn. 11 Tdo 494/2007).
Toto rozhodnutí učinil Nejvyšší soud v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (ustanovení §265n tr. ř.).
V Brně dne 31. 1. 2017
JUDr. František Hrabec
předseda senátu