ECLI:CZ:NS:2018:11.TDO.627.2018.1
sp. zn. 11 Tdo 627/2018-34
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 6. 2018 o dovolání obviněného N. V. V. proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 10. 2017, sp. zn. 11 To 148/2017, jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 40 T 6/2017, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného N. V. V. odmítá.
Odůvodnění:
I .
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. 40 T 6/2017, byl obviněný N. V. V. uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, za což byl podle §283 odst. 3 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání osmi roků, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem. Podle §80 odst. 1, 2 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest vyhoštění z území České republiky na dobu deseti let. Podle §101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku bylo vysloveno zabrání věcí, zajištěných dne 8. 1. 2017 při domovní prohlídce provedené v domě na adrese P.– S., U A. v., blíže specifikovaných na str. 3 a 4 rozsudku.
2. Stalo se tak na podkladě skutkových zjištění, že: od blíže nezjištěné doby nejpozději do 18:10 hodin dne 7. 1. 2017 v prostorách rodinného domu na adrese P.- S., U A. v., stojícího na pozemku v katastrálním území S., ve zde vybudované tzv. indoor pěstírně konopí, která byla vybavena umělým osvětlením a vzduchotechnikou zajišťující stabilní teplotu a vlhkost, na základě pokynů dosud nezjištěné osoby a po jejich vzájemné dohodě skrytým způsobem za použití vody, hnojiva chemických přípravků podporujících růst rostlin vědomě pěstoval rostliny konopí, ačkoliv si byl vědom toho, že z těchto rostlin bude po sklizni vysušením jejich vrcholíků a listů získána marihuana, a ke dni 7. 1. 2017 v uvedeném objektu pěstoval 119 kusů vzrostlých rostlin konopí zelené barvy s viditelnými vrcholíky o výšce od 47 cm do 60 cm, 141 kusů vzrostlých rostlin konopí zelené barvy o výšce od 38 cm do 70 cm, 425 kusů vzrostlých rostlin konopí zelené barvy o výšce od 7 cm do 20 cm, 120 kusů vzrostlých rostlin konopí zelené barvy o výšce od 50 cm do 60 cm a 147 kusů vzrostlých rostlin konopí zelené barvy o výšce od 50 cm do 100 cm, tedy celkem 952 kusů vzrostlých rostlin konopí, kdy k uvedenému dni byla získána toxikomansky využitelná rostlinná drť o hmotnosti nejméně 13.140,71 gramů obsahující 935,79 g delta-9-tetrahydrokanabinolu, a dále za účelem další distribuce přechovával v uvedeném objektu skleněnou dózu s obsahem sušeného rostlinného materiálu hnědozelené barvy o hmotnosti 55,823 g s koncentrací 3,2 hm. % delta-9-tetrahydrokanabinolu, tedy s obsahem 1,79 g delta-9-tetrahydrokanabinolu, skleněnou dózu s obsahem 137,851 g vlhkého rostlinného materiálu, z něhož bylo získáno 20,201 g sušeného rostlinného materiálu s koncentrací 0,4 hm. % delta-9-tetrahydrokanabinolu, tedy s obsahem 0,08 g delta-9-tetrahydrokanabinolu, igelitovou tašku červené barvy obsahující sušený rostlinný materiál zelené barvy o hmotnosti 295 g s koncentrací 6,6 hm. % delta-9-tetrahydrokanabinolu, tedy s obsahem 19,47 g delta-9- tetrahydrokanabinolu, celkem přechovával 371,024 g rostlinného materiálu s celkovým obsahem 21,34 g delta-9-tetrahydrokanabinolu, přičemž celková hmotnost separované rostlinné drti z obžalovaným pěstovaného konopí a držené marihuany činila 13.511,73 g s celkovým obsahem 957,13 g delta-9- tetrahydrokanabinolu,
a tohoto jednání se dopustil ačkoli věděl, že účinnou látkou drogy marihuany je delta-9- tetrahydrokanabinol, který se nachází v konopí, které je podle §44c zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, jako omamná látka zařazeno v příloze č. 3 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, a na seznamu IV. vyhlášky č. 4711 965 Sb., Jednotné úmluvy o omamných látkách, a samotný delta-9-tetrahydrokanabinol je jako psychotropní látka vyjmenována v příloze č. 4 nařízení vlády o seznamech návykových látek, a zařazena na seznamu č. II vyhlášky č. 62/1989 Sb., Úmluvy o psychotropních látkách, a věděl, že s těmito látkami nebyl oprávněn volně nakládat, protože nedisponoval příslušným oprávněním dle ustanovení §3 odst. 2, §4 a §8 zákona o návykových látkách.
3. O odvolání, které proti výše citovanému rozsudku podal obviněný, rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 27. 10. 2017, sp. zn. 11 To 148/2017 tak, že podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o zařazení obviněného pro výkon trestu odnětí svobody a nově jej při nedotčeném výroku o vině, trestu odnětí svobody, trestu vyhoštění a výroku o vyslovení zabrání v napadeném rozsudku specifikovaných věcí, podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařadil pro výkon trestu odnětí svobody do věznice s ostrahou.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný N. V. V. prostřednictvím svého obhájce dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tj. že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V rámci své dovolací argumentace předně namítá, že jeho jednáním nebyl naplněn znak „velkého rozsahu“ ve smyslu §283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Rozporuje závěr soudu prvního stupně, pokud za situace, kdy se jeho jednání svým rozsahem dostatečně přiblížilo judikatorně stanovené hranici velkého rozsahu, když k naplnění kvalifikačního znaku chybělo toliko 42,87 gramů delta-9-THC a množství zjištěné účinné látky je tak hraniční hodnotou, dovodil naplnění tohoto znaku na podkladě tzv. terciálních kritérií. Ty nalézací soud nesprávně shledal v sofistikovaném způsobu páchání trestné činnosti obviněným, který měl k pěstování rostlin používat speciálně upravené elektrotechnické zařízení v pěstírně, přestože se z odůvodnění jeho rozsudku na str. 17 rozsudku podává, že byl pouze tzv. „zahradníkem“, ani nebylo prokázáno, že by se do vybudování indoor pěstírny či distribuce drogy zapojoval. Stejně tak nelze podle dovolatele jako terciální kritérium použít odkaz na finanční částku, kterou by bylo možno za více jak 13,5 kg sušiny při ceně 150 Kč až 200 Kč získat na černém trhu, stejně jako argumentaci, že sekundární kritérium bylo překročeno o více než 3.500 gramů sušiny. Nesprávné jsou též úvahy soudu prvního stupně, pokud za terciální kritérium označil též skutečnost, že část pěstovaných rostlin by při dopěstování do vzrostlého stavu zjevně primární kvantitativní kritérium velkého rozsahu naplnila. Má tedy za to, že při stanovení rozsahu mělo být přihlíženo pouze k množství drogy, které bylo v jeho přítomnosti nalezeno, nikoliv k množství, které by mohlo být v budoucnu získáno. Pokud nalézací soud dovodil, že se uvedeného jednání dopustil ve velkém rozsahu nikoliv na základě zjištění množství účinné látky, ale s použitím vedlejších (tzv. terciálních) kritérií, skutek nesprávně posoudil.
5. V další části svého dovolání obviněný zpochybňuje svou trestní odpovědnost, tvrzením, že ve věci byl toliko tzv. „živým nástrojem“, který byl nátlakem a vyhrůžkami zneužit k trestné činnosti, aniž by se na této chtěl podílet. Poukazuje, že byl k činu donucen výhrůžkami a i z okolností případu je zřejmé, že jeho účast na trestném činu nebyla dobrovolná. Absentuje tedy subjektivní stránka přisouzeného zločinu, neboť nejednal zaviněně. Nesouhlas též projevuje s výrokem o trestu, který s ohledem na jeho dosavadní bezúhonnost a okolnosti případu shledává nepřiměřeně přísný, když odmítá, že by jednal s rozmyslem a po předchozím uvážení a domáhá se mimořádného snížení trestu odnětí svobody ve smyslu §58 odst. 1 tr. zákoníku. Vzhledem ke všem uvedeným skutečnostem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 10. 2017, sp. zn. 11 To 148/2017, i jemu předcházející rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. 40 T 6/2017, zrušil a tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
6. Z vyjádření státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) k podanému dovolání vyplývá, že uplatněnému „hmotněprávnímu“ dovolacímu důvodu odpovídá toliko námitka obviněného, že svým jednáním nenaplnil znak „velkého rozsahu“ podle §283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, s níž se však státní zástupce neztotožnil, přičemž poukázal, že totožnou námitkou se již zabýval soud prvního stupně a na jehož podrobné odůvodnění rozsudku odkázal. Nalézací soud správně přihlédl k tomu, že hranici velkého rozsahu se obviněný ve smyslu závěrů rozhodnutí velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. 15 Tdo 1003/2012, dále podrobněji rozpracovaných v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 11 Tdo 1419/2016, dostatečně přiblížil, když k hranici objemu účinné látky tetrahydrocannabinolu (THC) „chybělo“ obviněnému jen zcela nevýznamných 42,9 gramů THC, tj. jen o něco více, než 4 %. Za této situace správně městský soud přikročil k vyhodnocení dalších podpůrných kvalitativních („terciálních“) kritérií pro posouzení rozsahu, mezi něž zařadil i tu skutečnost, že část obviněným přechovávaných rostlin byla ještě velmi mladých, přičemž v případě jejich dopěstování do vzrostlého stavu by judikatorně vytčenou hranici rozsahu bezpečně překročil. K této okolnosti městský soud přihlédl zcela oprávněně, neboť jde o okolnost vztahující se k povaze a kvalitě obviněným přechovávané drogy, k níž soudy musí při hodnocení podpůrných kritérií přihlédnout. Správně městský soud vyhodnotil i konkrétní zjištěné technické podmínky pěstování konopí, jež rovněž podporují závěr o naplnění kvalitativních kritérií velkého rozsahu. Přisouzené právní posouzení jednání obviněného státní zástupce shledal správné a zákonu a relevantní judikatuře zcela odpovídající. Dodal, že předmětné námitky obviněný uplatňoval již v rámci řízení před soudy obou stupňů, které se jimi podrobně zabývaly a v odůvodnění svých rozhodnutí se s nimi vypořádaly, když v tomto směru odkázal na závěry Nejvyššího soudu uvedené v usnesení sp. zn. 5 Tdo 86/2002.
7. Namítá-li obviněný, že ve věci byl pouze „živým nástrojem“ a nejednal tak zaviněně, jde o námitku hmotněprávní povahy pouze zdánlivě, neboť ji odvíjí pouze od své obhajovací verze, že byl k páchání trestné činnosti donucen, což však nebylo provedeným dokazováním jakkoli potvrzeno. Jedná se tedy o námitku skutkové povahy, která je založena na odlišných skutkových zjištěních, než k jakým soudy dospěly na podkladě provedeného dokazování. V tomto směru státní zástupce připomněl zákonné vymezení dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a uvedl, že ve věci neshledal ani žádný, natož extrémní, rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními. V dané věci s oudy obou stupňů postupovaly v souladu s požadavky vyplývajícími z §2 odst. 5, 6 tr. ř.
8. Zákonným dovolacím důvodům podle státního zástupce neodpovídá ani námitka údajně nepřiměřeně přísného trestu. Proti výroku o trestu lze zásadně (nejde-li o jiné hmotněprávní posouzení) brojit pouze prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který však obviněný nejenže neuplatnil, ale v jeho případě zjevně ani nemůže být dán. Nenaplňují jej ani námitky pouhé nepřiměřenosti trestu, ať již pociťovaného jako mírný, nebo přísný, nejde-li o nepřípustný druh trestu ani o překročení příslušné trestní sazby (srov. rozhodnutí publikované pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Pokud byl obviněnému trest odnětí svobody uložen v rámci zákonné trestní sazby na samé její spodní hranici, nelze jej považovat za jakkoli excesivní či exemplární.
9. Rovněž subjektivní přesvědčení obviněného, že v jeho případě měly soudy přikročit k mimořádnému snížení trestu odnětí svobody podle §58 odst. 1 tr. zákoníku, žádnému zákonnému dovolacímu důvodu neodpovídá. V tomto směru státní zástupce upozornil, že jde o postup pouze fakultativní, přičemž obviněný neuvádí žádné relevantní okolnosti, které by podmínky pro takový postup odůvodňovaly. I zde naplnění takových podmínek dovozuje pouze od vlastní, soudy vyvrácené obhajovací verze. Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
III.
Přípustnost a důvodnost dovolání
10. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání obviněného N. V. V. je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.).
11. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž je dovolání opíráno, naplňují obviněným uplatněné dovolací důvody, jejichž skutečná existence je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
12. Obviněný v podaném dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V obecné rovině je nutno zdůraznit a připomenout, že důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotněprávnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Jinak řečeno, v případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zákon vyžaduje, aby podstatou výhrad obviněného a obsahem jím uplatněných dovolacích námitek se stalo tvrzení, že soudy zjištěný skutkový stav věci, popsaný v jejich rozhodnutí (tj. zejména v tzv. skutkové větě výrokové části, popř. blíže rozvedený či doplněný v odůvodnění), není takovým trestným činem, za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněné skutkové zjištění nevyjadřuje naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty dovolateli přisouzeného trestného činu. Obviněný tak s poukazem na tento dovolací důvod namítá, že skutek buď vykazuje zákonné znaky jiného trestného činu, anebo není vůbec žádným trestným činem. To pak znamená, že v případě dovolání podaného obviněným či v jeho prospěch obviněný v rámci tohoto dovolacího důvodu uplatňuje tvrzení, že měl být uznán vinným mírnějším trestným činem nebo měl být obžaloby zproštěn, a to zejména odkazem na ustanovení §226 písm. b) tr. ř. (tj. že v žalobním návrhu označený skutek není žádným trestným činem). K této problematice srov. též usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 15 Tdo 574/2006, a č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 298.
13. Z popsaných důvodů je nutno za irelevantní považovat výhrady obviněného, jimiž napadá soudy učiněná skutková zjištění a brojí proti hodnocení důkazů a rozsahu dokazování, čímž ovšem uplatňuje námitky, které nejsou způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu. Námitky obviněného, v jejichž rámci namítal nesprávné hodnocení důkazů a vytýkal nedostatečně zjištěný skutkový stav věci, je nutno považovat za námitky skutkového a procesního charakteru, týkající se především úplnosti a hodnocení provedeného dokazování. Na polemice se skutkovými závěry soudů je tak založena námitka absence subjektivní stránky, jíž obviněný zpochybňuje svou trestní odpovědnost tvrzením, že byl pouze tzv. „živým nástrojem“ a nejednal tedy zaviněně, neboť tuto odvozuje toliko od své vlastní důkazně nepodložené verze, že byl k trestné činnosti donucen nátlakem cizího muže vietnamské národnosti a pohrůžkami násilí. Jak se naopak ze skutkových zjištění nalézacího soudu podává, obviněný mohl dům, v němž se pěstírna konopí nacházela, kdykoli opustit, přičemž jeho tvrzení, že tak neučinil z obavy, aby nepůsobil jako zloděj, kdyby jej někdo viděl přelézat plot domu, se jeví zcela nelogická. Navíc z jeho výpovědi vyplynulo, že disponoval nejen mobilním telefonem, který používal ke kontaktu se svou manželkou do Vietnamu, ale měl též k dispozici notebook, prostřednictvím kterých si mohl přivolat pomoc, což však neučinil s tvrzením, že neznal telefonní číslo na Policii České republiky. Nepravděpodobnou se tedy jeví obhajoba obviněného, že jej blíže neurčený muž držel v objektu nátlakem a pod pohrůžkou násilí a přitom mu ponechal uvedené komunikačními prostředky s rizikem, že z obavy o svůj život přivolá Policii České republiky či jinou pomoc, čímž dojde k odhalení pěstírny a zmaření jeho záměru. Uplatněnému dovolacímu důvodu rovněž neodpovídají námitky, jimiž obviněný polemizuje se závěry soudů o jeho konkrétní účasti na páchání předmětné trestné činnosti, stejně jako tvrzení, že mělo být přihlíženo pouze k množství drogy, které bylo v jeho přítomnosti nalezeno, nikoli k tomu, které by mohlo být v budoucnu získáno. Tím vším se však obviněný primárně domáhá změny skutkových zjištění obou ve věci činných soudů a až teprve sekundárně, na podkladě této změny, usiluje o změnu právního posouzení skutku v tom smyslu, že se trestné činnosti v přisouzeném rozsahu nedopustil. Zmíněné námitky tedy obsahově nenaplňují nejen deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani žádný jiný z důvodů dovolání, jak jsou v zákoně taxativně zakotveny.
14. V souvislosti s předkládáním vlastní verze průběhu skutkového děje obviněným považuje Nejvyšší soud pro úplnost za vhodné zmínit rozhodnutí Ústavního soudu dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, kde tento uvedl, že právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele. Uvedeným právem je pouze zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy. Lze tak učinit dílčí závěr, že tyto obviněným vytýkané vady mají výlučně povahu vad skutkových, resp. procesních, nikoli hmotněprávních, a proto žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř. nezakládají. Ve vztahu k nim neexistuje ani zákonná povinnost Nejvyššího soudu takové námitky přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02, ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05 aj.). Proto pokud by dovolatel uplatnil pouze takové výhrady, musel by Nejvyšší soud postupovat podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a podané dovolání odmítnout jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
15. Nejvyšší soud po prostudování předloženého trestního spisu předně shledal, že obdobné námitky jako v dovolání obviněný uplatnil již v předchozích stadiích trestního řízení i v odvolání proti rozsudku nalézacího soudu. Jde tak v podstatě pouze o opakování obhajoby, se kterou se již vypořádaly rozhodující soudy v odůvodnění svých rozhodnutí. Konstantní judikatura pamatuje na takovýto případ rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 86/2002, z něhož vyplývá, že „opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se již soudy obou stupňů v dostatečné míře a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání, které je zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.“ (srov. rozhodnutí č. 408, Soubor rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 17, C. H. Beck).
16. Na straně druhé za relevantní ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud shledal námitky obviněného směřující do oblasti právního posouzení skutku, jimiž obviněný v dovolání rozporoval právní kvalifikaci skutku podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, jelikož podle něj nedošlo k naplnění znaku této kvalifikované skutkové podstaty trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy spočívajícího v jeho spáchání ve velkém rozsahu. Nejvyšší soud však dospěl k závěru, že tyto námitky jsou zjevně neopodstatněné.
17. Zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabídne, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed, spáchá-li tento čin ve velkém rozsahu.
18. Obviněný se podle shodného zjištění obou soudů dopustil mu přisouzeného protiprávního jednání skutkem blíže popsaným již pod bodem 2. tohoto usnesení.
19. Nalézací soud jednání obviněného posoudil jako zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, tedy jako jednání, jehož se obviněný dopustil ve velkém rozsahu, a to nikoliv toliko na základě zjištění množství účinné látky nebo celkového množství pěstované a přechovávané drogy, ale za situace, kdy k naplnění kvalifikačního znaku z pohledu primárního hlediska chybělo 42,87 gramů delta-9-THC a jednalo se ohledně množství účinné látky THC o hraniční hodnotu, přistoupil k aplikaci i tzv. vedlejších (tzv. terciálních) kritérií. Výše zmíněná kritéria jsou pak bezesporu okolnostmi, jež mohou mít vliv na určení, zda byl v těchto případech určitý kvalifikační znak „požadovaného rozsahu“ naplněn. V tomto směru nalézací soud vycházel z judikaturních kritérií vymezených v usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2013, sp. zn. 15 Tdo 1003/2012 (uveřejněného pod č 44/2013 Sb. rozh. tr.) a ve stanovisku trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2014, sp. zn. Tpjn 301/2013 (uveřejněného pod č. 15/2014 Sb. rozh. tr.).
20. K problematice posuzování naplnění skutkové podstaty trestného činu podle §283 tr zákoníku a příslušných rozsahů v něm vymezených, existuje již ustálená a soudy obecně respektovaná judikatura. Podle usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2013, sp. zn. 15 Tdo 1003/2012 (č. 44/2013 Sb. rozh. tr.), pro závěr „ o naplnění znaků spočívajících ve spáchání trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy „ve větším rozsahu“, „ve značném rozsahu“ a „ve velkém rozsahu“ ve smyslu §283 odst. 2 písm. c), d), odst. 3 písm. c), d) tr. zákoníku je východiskem určitý násobek takového množství omamné látky, psychotropní látky nebo přípravku obsahujícího omamnou nebo psychotropní látku, které je podle nařízení vlády č. 467/2009 Sb., ve znění nařízení vlády č. 4/2012 Sb., označeno jako „množství větší než malé“ (viz třetí a pátý sloupec přílohy č. 2 k citovanému nařízení vlády). „Větším rozsahem“ je pak desetinásobek množství většího než malého, „značným rozsahem“ je desetinásobek takto určeného většího rozsahu a „velkým rozsahem“ je desetinásobek takto určeného značného rozsahu“.
21. Jen v případě, když nelze zjistit přesné množství účinné látky, např. byla-li omamná nebo psychotropní látka již spotřebovaná jejími konzumenty, lze vycházet z celkového množství drogy, kterou pachatel neoprávněně vyrobil, dovezl, vyvezl, provezl, nabídl atd. ve smyslu §283 odst. 1 tr. zákoníku (třetí sloupec v příloze č. 2 citovaného nařízení vlády), nejsou-li zde pochybnosti o tom, že pachatel vyrobil nebo jinak nakládal s drogou v její obvyklé kvalitě.
22. Určitý rozsah (větší, značný, velký) spáchání trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy ovšem nelze redukovat jen na množství příslušné drogy, kterou pachatel nelegálně vyrobil nebo s níž jinak nakládal ve smyslu §283 odst. 1 tr. zákoníku, ale při jeho stanovení se uplatní i další okolnosti (viz rozhodnutí pod č. 1/2006 a 12/2011 Sb. rozh. tr.). Proto v konkrétním případě, pokud to odůvodňují i tyto další okolnosti činu, není vyloučeno, aby byl příslušný zákonný (kvantifikační) znak, který podmiňuje použití přísnější právní kvalifikace a vyjadřuje rozsah spáchání trestného činu, naplněn i tehdy, jestliže pachatel vyrobil, dovezl, vyvezl, provezl, nabídl nebo jinak nakládal s takovým množstvím drogy, které sice neodpovídalo celému desetinásobku požadovaného množství, ale již se mu dostatečně přiblížilo, anebo naopak nemusí být tento zákonný znak naplněn, jestliže množství drogy jen nevýrazně přesáhlo stanovený desetinásobek rozhodný pro daný rozsah ."
23. Z výše uvedeného rozhodnutí tak jednoznačně vyplývá, že primárním kritériem pro určení rozsahu je množství účinné látky v předmětné droze. V případě, že toto není možné zjistit, přistupuje se k určení rozsahu pomocí celkového množství drogy, se kterou pachatel neoprávněně nakládal (tzv. sekundární kritérium). U hodnot, jež jsou hraniční, co se týče určení rozsahu (viz shora „…množství sice neodpovídalo celému desetinásobku …, ale již se mu dostatečně přiblížilo, anebo naopak nemusí být tento zákonný znak naplněn, jestliže množství drogy jen nevýrazně přesáhlo stanovený desetinásobek rozhodný pro daný rozsah .“), lze potom pro určení, zda byl či nebyl naplněn určitý kvalifikační znak spočívající v „rozsahu“, přistoupit i k posouzení dalších, tzv. vedlejších (terciálních) kritérií, jako jsou především výše peněžní částky, kterou pachatel za distribuci drogy utržil, okruh osob, kterým byla látka určena, intenzita újmy, jež hrozila nebo skutečně nastala u konzumentů drog, doba páchání trestného činu, a další (viz již citované usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2013, sp. zn. 15 Tdo 1003/2012, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2014, sp. zn. 7 Tdo 407/2014).
24 . Podle výkladu přijatého shora uvedeným rozhodnutím velkého senátu Nejvyššího soudu a podle stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu uveřejněného pod č. 15/2014 Sb. rozh. tr. se v případě marihuany za „množství větší než malé“ považuje více než 10 gramů sušiny, které současně musí obsahovat alespoň l gram účinné látky THC, při stanovení „velkého rozsahu“ musí jít o více než 10.000 gramů sušiny (sekundární kritérium) s obsahem nejméně 1.000 gramů účinné látky THC (primární kritérium).
25. Dále je třeba připomenout, že „ V každém posuzovaném případě se individuálně přihlédne k jeho specifickým okolnostem, zejména k tomu, o jakou z uvedených látek nebo jed se jedná, jaká je jejich kvalita, jaká byla intenzita újmy, jež hrozila nebo skutečně nastala, apod. O naplnění znaku velkého rozsahu bude též možné usuzovat z výše peněžní částky, kterou za takto vyráběnou či distribuovanou látku nebo jed pachatel buď utržil, anebo utržit chtěl, či mohl. Dalším kritériem může být i délka doby, po níž pachatel s uvedenými látkami nebo jedy neoprávněně nakládal, eventuálně to, pro jaký okruh osob byl určen. Současně je však třeba podpůrně zohlednit i další okolnosti, za nichž byl takový čin spáchán, tedy zejména způsob, jakým pachatel s uvedenými látkami nakládal, případně i jiné skutečnosti“ (srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník, 2. vydání, Praha: C. H. Beck, 2012, s. 2865, č. 12/2011 Sb. rozh. tr., č. 1/2006 Sb. rozh. tr.).
26. Nejvyšší soud připomíná, že další okolnosti a potenciální hodnotící kritéria přistupují ke spáchanému trestnému činu vždy, a to i když se jedná pouze o trestný čin, jenž byl kvalifikován podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, tedy jako čin naplňující pouze základní skutkovou podstatu trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy.
27. V posuzovaném případě je evidentní, že pro naplnění zákonného znaku „velký rozsah“ ve vztahu k marihuaně nejsou podle relevantní judikatury naplněny předpoklady vyplývající z primárního kritéria, a jde o situaci, kdy do naplnění tohoto kvalifikačního znaku schází cca 42,87 gramů delta-9-THC. Shodný závěr se podává i z napadených rozhodnutí, jakož i z vyjádření nejvyššího státního zástupce. Správně tedy soud prvního stupně za situace, kdy k naplnění kvalifikačního znaku z pohledu primárního hlediska chybělo 42,87 gramů delta-9-THC a jednalo se ohledně množství účinné látky THC o hraniční hodnotu, přistoupil k posouzení tzv. terciálních kritérií ve smyslu shora uvedeného.
28. V tomto kontextu je přitom třeba konstatovat, že pokud zjištěné množství drogy nedosahuje vyžadovaného rozsahu, pak v obecné rovině platí, že čím větší množství účinné látky či drogy chybí do požadované hranice vyššího rozsahu, tím intenzivnější musí být naplnění vedlejších kritérií (či jen jednoho takového kritéria), případně tím závažnější musí být, aby mohl být skutek přísněji kvalifikován. Samozřejmě nelze zobecnit např. v jednotkách procent, zda jde o dostatečné přiblížení k uvedené hranici, když je třeba vždy posoudit všechny konkrétní okolnosti individuálního případu. Nelze přehlédnout, že toto dostatečné přiblížení k množstevní hranici se v závislosti na okolnostech případu uplatňuje v obou směrech, tzn. naopak i při jejím překročení se nemusí aplikovat přísnější právní kvalifikace (viz již citované rozhodnutí č. 44/2013 Sb. rozh. tr.).
29. Lze tak shrnout, že pro řešení sporné otázky právního posouzení skutku podle kvalifikované skutkové podstaty trestného činu podle §283 tr. zákoníku, pokud jde o naplnění znaku „velký rozsah“, bylo zásadní, zda v tomto hraničním případě jsou kvalitativní hlediska (kritéria) představující okolnosti případu (tzv. terciální kritérium – viz např. již citovaná rozhodnutí uveřejněná pod č. 44/2013 a č. 15/2014 Sb. rozh. tr.) dány natolik intenzivně, aby s ohledem na zjištěné množství drogy, se kterou obviněný prokazatelně neoprávněně nakládal, se jednalo o dostatečné se přiblížení k uznávané množstevní hranici (tj. u marihuany 1000 g účinné látky THC) .
30. Podle ve věci dosud činných soudů touto přistupující vedlejší okolností byla nepochybně zejména skutečnost, že část obviněným přechovávaných rostlin byla ještě velmi mladých, přičemž v případě jejich dopěstování do vzrostlého stavu by obviněný hranici velkého rozsahu nepochybně překročil. I když rostliny se v den zajištění nacházely v různých růstových stadiích, a zdaleka ne všechny byly ve stavu, kdy se konopí obvykle sklízí – přesto se dovolatel svou činností významně podílel na úrovni jejich vegetativní zralosti, a to sofistikovaným způsobem páchání trestné činnosti, kdy k pěstování rostlin používal speciálně upravené elektrotechnické zařízení v pěstírně. Není tedy pravdou to, co tvrdí dovolatel, že úvaha o získání toxikomanicky využitelné drti je pouze hypotetická a že při stanovení rozsahu mělo být přihlíženo pouze k množství drogy, které bylo v jeho přítomnosti nalezeno, nikoliv k množství, které by mohlo být v budoucnu získáno. V tomto ohledu soud prvního stupně uvedl, že jednání obviněného představuje přechovávání omamné látky pro jiného v dokonané formě ve smyslu §283 odst. 1 tr. zákoníku, přičemž přiléhavě ohledně problematiky vývojových stadií daného trestného činu odkázal na výše uvedené stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 4. 12. 2014, sp. zn. Tpjn 300/2014. Při řešení tohoto případu je totiž podstatné to, že rostlina konopí obsahuje látku THC již v raných i středních fázích růstu. Fakticky tak může dojít ke sklizni v kterékoli části kultivačního procesu. Sklizeň se odkládá jen proto, že v pozdějších fázích růstu lze vytěžit z rostliny ještě vyšší množství omamné látky. To však není pro právní kvalifikaci tak významné. I když pachatel nestihne vypěstovat všechny pěstované rostliny konopí do zamýšleného závěrečného stadia (např. z důvodu hrozícího zásahu policie jsou rostliny předčasně sklizeny), nedojde tím ke zmaření celého pěstebního procesu. I v předčasném stadiu růstu je totiž vytěžitelná omamná látka, akorát v nižším množství. Proto lze souhlasit se závěry obou soudů, že vypěstování rostliny představuje kultivační proces, na jehož počátku jsou semena či řízky konopí a na jeho konci jsou rostliny konopí – bez ohledu na to, v jakém stadiu růstu se nacházely. Rozhodující je obsah THC převyšující 0,3 % v rostlině, jak vyplývá z §5 odst. 5 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 6. 2016, sp. zn. 11 Tdo 114/2016). O velkém rozsahu spáchání posuzovaného činu ze strany obviněného N. V. V. svědčí nepochybně také finanční částka, kterou by bylo možné za více jak 13,5 kg sušiny získat na černém trhu, přičemž je rovněž nezanedbatelná skutečnost, že sekundární kritérium bylo v jeho případě překročeno o více než 3.500 gramů sušiny. Lze tedy dovodit, že tyto okolnosti ve svém souhrnu zásadně zvyšovaly závažnost jeho činu. V této souvislosti lze jen pro úplnost poznamenat, že pokud nalézací soud založil naplnění vyššího kvalifikačního znaku na takových kvalitativních kritériích, která nejsou zmiňována v jejich výčtu judikaturou Nejvyššího soudu, je z výše uvedeného zřejmé, že jde pouze o demonstrativní výčet, což nepochybně vyplývá z výrazů „zejména“ a „především“, jež jsou ve výčtu relevantních okolností kvalitativní povahy ve zmíněných rozhodnutích použita.
31. Podle názoru Nejvyššího soudu existence těchto vedlejších (pomocných) kritérií a v dané intenzitě postačuje k tomu, aby v situaci, kdy do požadovaného velkého rozsahu spočívajícího v celkovém množství 1000 gramů účinné látky delta-9-THC scházelo 42,87 gramů drogy, tj. jen o něco více než 4 %, byla naplněna kvalifikovaná skutková podstata trestného činu podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, resp. aby bylo relevantně založeno naplnění znaku spáchání činu „ve velkém rozsahu“.
32. Nejvyšší soud na podkladě spisu rozhodně nemohl učinit závěr, že by se ze strany ve věci činných soudů v posuzované věci jednalo o svévolné, rozporuplné, nelogické či nepřezkoumatelné hodnotící úvahy, které by odporovaly základním principům hodnocení důkazů. V posuzované věci je tedy zřejmé, že se oba soudy ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. náležitě vypořádaly se všemi skutečnostmi důležitými pro své rozhodnutí a rovněž věnovaly náležitou pozornost námitkám obviněného, s nimiž se vyčerpávajícím způsobem vyrovnaly a s jejichž argumentací se lze plně ztotožnit. Jimi učiněná skutková zjištění tak korespondují s výsledky provedeného dokazování, jež bylo vykonáno v dostatečném rozsahu, a důkazy byly vyhodnoceny v souladu se zákonnými požadavky na tuto činnost soudů. Nejvyšší soud tak v tomto směru neshledal důvodu k výtkám na jejich adresu. Ztotožnil se proto s právní kvalifikací skutku v rozsudku soudu prvního stupně, kterou jako správnou potvrdil též soud odvolací. Na základě výše uvedené argumentace je zřejmé, že posuzovaný skutek byl správně posouzen jako zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, když zjištěné okolnosti svědčící o zvýšené intenzitě spáchané trestné činnosti postačovaly pro jeho posouzení podle kvalifikované skutkové podstaty tohoto trestného činu podle §283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Napadený rozsudek tedy netrpí žádnou právní vadou, v níž dovolatel spatřoval nesprávné právní posouzení skutku, přičemž správnému právnímu posouzení předmětného skutku odpovídá v rozsudečném výroku o vině rozsudku Městského soudu v Praze, i tzv. právní věta. Právní námitky, které byly obviněným v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. formálně relevantně uplatněny, tudíž není možné akceptovat.
33. Nejvyšší soud v projednávané věci neshledal ani extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy, skutkovými zjištěními a právním posouzením skutku, který představuje určitý průlom do výše již uvedených zásad dovolacího řízení a je způsobilý umožnit Nejvyššímu soudu zasahovat do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Rozhodnutí obecného soudu by bylo nutné považovat za vydané v rozporu s ústavně zaručeným právem na spravedlivý proces v případech, kdyby byly právní závěry obecného soudu v extrémním nesouladu s učiněnými skutkovými zjištěními (včetně úplné absence skutkových zjištění), tedy zejména nastane-li situace, kdy zjištění soudů nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co bylo obsahem dokazování apod. (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05, nález Ústavního soudu ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS 4/04). Tento extrémní nesoulad však nelze shledávat pouze v tom, že obviněný není spokojen s důkazní situací a s jejím vyhodnocením, když mezi provedenými důkazy na jedné straně a skutkovými zjištěními na straně druhé je patrná logická návaznost. Obviněný ostatně tento extrémní nesoulad ve svém dovolání ani nenamítá.
34 . Opodstatněnost Nejvyšší soud neshledal ani v případě námitek, že soud prvního stupně nevyužil možnosti uložit obviněnému trest odnětí svobody pod spodní hranici zákonné trestní sazby, když podle jeho přesvědčení splňuje podmínky vymezené ustanovením §58 odst. 1 tr. zákoníku. Z tohoto pohledu pokládá uložený nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání osmi roků, byť byl ukládán na samé dolní hranici zákonné trestní sazby, za nepřiměřeně přísný, neboť soud nevzal dostatečně v úvahu jemu svědčící okolnosti a zvláštnosti daného případu.
35. Nejvyšší soud předesílá, že aplikaci ustanovení §58 odst. 1 tr. zákoníku zásadně nemohou odůvodnit standardní polehčující okolnosti na straně pachatele. Předpokladem pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby ve smyslu uvedeného ustanovení jsou takové okolnosti spáchaného činu či poměry pachatele, které se musí vyznačovat (alespoň v nějakém smyslu) jistou neobvyklostí a výjimečností, která dostatečně odůvodní předpoklad, že ani trest na samé dolní hranici zákonné trestní sazby není způsobilý vyjádřit jejich význam (srov. č. 6/2014 Sb. rozh. tr.). Samozřejmě mimo takových okolností případu či poměrů pachatele však musí být splněny i další zákonné předpoklady – tj. že použití nesnížené sazby trestu odnětí svobody by bylo pro pachatele nepřiměřeně přísné, a nápravy pachatele lze dosáhnout i trestem odnětí svobody kratšího trvání.
36. Obviněný i tyto své námitky opírá o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.; ovšem je zřejmé, že nijak nesměřují do právního posouzení prokázaného skutku nebo jiného hmotněprávního posouzení, ale pouze do výměry (neboli přísnosti) uloženého trestu. K této dovolací argumentaci obviněného musí tak Nejvyšší soud připomenout, že otázka přiměřenosti trestu, respektive námitka nepřiměřenosti trestu, vůbec neodpovídá dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (srov. ŠÁMAL, Pavel, a kol. Trestní řád I, II, III. 7. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2013, s. 3152; DRAŠTÍK, A., FENYK, J. a kol. Trestní řád. Komentář. II. díl . Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2017, s. 460) a není možné ji podřadit ani pod žádný jiný dovolací důvod. K tomu lze odkázat na konstantní judikaturu Nejvyššího soudu, zejména na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002 (č. 22/2003 Sb. rozh. tr.), usnesení ze dne 29. 6. 2010, sp. zn. 7 Tdo 720/2010, usnesení ze dne 18. 10. 2016, sp. zn. 11 Tdo 1180/2016, a konečně též na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 10. 2015, sp. zn. 7 Tdo 1168/2015, v němž Nejvyšší soud zcela explicitně uvádí, že: „Samotná nepřiměřenost uloženého trestu nemůže být relevantně uplatněna v rámci žádného ze zákonem taxativně vymezených dovolacích důvodů. Pokud tedy byl uložen přípustný druh trestu ve výměře v rámci zákonné trestní sazby, nelze v dovolání namítat nepřiměřenost trestu.” . Rovněž lze odkázat i na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 16. 7. 2002, sp. zn. 7 Tdo 356/2002, podle něhož „námitka, že obviněnému měl být trest odnětí svobody uložen podle §40 odst. 1 trestního zákona (pozn. dnes ustanovení §58 tr. zákoníku) pod dolní hranicí zákonné trestní sazby, není žádným z dovolacích důvodů podle §265b trestního řádu, protože takovou skutečnost dovolací důvody týkající se výroku o trestu podle §265b odst. 1 písm. h) a i) trestního řádu neobsahují a nejedná se ani o nesprávné právní posouzení skutku či jiné nesprávné hmotněprávní posouzení ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu.“. Pro úplnost lze odkázat též na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2014, sp. zn. 5 Tdo 712/2014, v němž Nejvyšší soud vyslovil právní názor, že „… v řízení o dovolání není Nejvyšší soud oprávněn přezkoumávat rozsah snížení podle §58 odst. 1 tr. zákoníku vyjádřený ve výměře uloženého trestu. Tato otázka totiž souvisí s přiměřeností uloženého trestu, kterou nelze v dovolání zpochybňovat“. To samé platí i ve vztahu k samotné aplikaci postupu podle §58 odst. 1 tr. zákoníku, a proto námitky obviněného, že soud nevyužil fakultativní možnost zmírnit podle §58 odst. 1 tr. zákoníku uložený trest pod spodní hranici zákonné trestní sazby, nenaplňují v tomto ohledu nejen uplatněný, ale ani žádný jiný zákonný dovolací důvod. To vyplývá již ze skutečnosti, že takový postup je ponechán na úvaze soudu, byť by obviněný byl subjektivně přesvědčen, že podmínky vymezené ustanovením §58 odst. 1 tr. zákoníku splňuje (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2012, sp. zn. 11 Tdo 422/2012). Nejvyšší soud tak v posuzované věci neshledal sebemenšího důvodu se od těchto judikaturních závěrů jakkoli odchýlit.
37. Nad rámec výše uvedeného lze jen v obecné rovině připomenout, že námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu, s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí, lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §31 až §34 tr. zák. (resp. §41, §42 tr. zákoníku) a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. Za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
38. V daných souvislostech dále považuje Nejvyšší soud za potřebné k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. výslovně zmínit usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 5. 2008, sp. zn. III. ÚS 2866/07. V tomto rozhodnutí Ústavní soud „připomíná, že s odkazem na uvedený dovolací důvod lze napadat toliko pochybení soudu týkající se druhu a výměry uloženého trestu v jasně vymezených intencích, tzn. druh trestu musí být podle zákona nepřípustný anebo trest byl uložen mimo hranice příslušné trestní sazby, ať již nezákonným překročením její horní hranice, či nedůvodným prolomením její dolní hranice . … S poukazem na citovaný dovolací důvod se … nelze domáhat zrušení napadeného rozhodnutí pouze pro nepřiměřenou přísnost uloženého trestu, a to ani za situace, kdyby výrokem o trestu nebyla důsledně respektována ustanovení §23 odst. 1 tr. zák. a §31 odst. 1, 2 tr. zák., která definují účel trestu a stanoví obecné zásady pro jeho ukládání.“
39. Ve vztahu k výroku o trestu je vhodné jen stručně poznamenat, že Městský soud v Praze uznal obviněného N. V. V. vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku s trestní sazbou v rozmezí od osmi do dvanácti let odnětí svobody. Pokud tedy byl obviněnému s ohledem na okolnosti případu a osobu obviněného uložen nepodmíněný trest odnětí svobody dokonce na samé spodní hranici zákonné trestní sazby §283 odst. 3 tr. zákoníku v trvání osmi let, lze konstatovat, že výše i druh uloženého trestu odpovídá kritériím uvedeným v §37 – §39 tr. zákoníku, přičemž pro výkon uloženého nepodmíněného trestu odnětí svobody byl obviněný rozsudkem Vrchního soudu v Praze navíc zařazen do mírnějšího typu věznice, než by jinak přicházelo v úvahu.
IV.
Závěrečné shrnutí
40. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl dovolání obviněného N. V. V., neboť je shledal zjevně neopodstatněným, přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 26. 6. 2018
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu