ECLI:CZ:NS:2018:3.TDO.919.2018.1
sp. zn. 3 Tdo 919/2018-35
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 22. 8. 2018 o dovolání obviněného M. M. proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. 2. 2018, sp. zn. 10 To 431/2017, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 2 T 184/2014, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. f) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
I.
1. Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. 2. 2018, sp. zn. 10 To 431/2017, byl podle §258 odst. 1 písm. b), e), f) tr. ř. z podnětu odvolání státního zástupce zrušen v celém rozsahu rozsudek Okresního soudu v Náchodě ze dne 30. 8. 2017, č. j. 2 T 184/2014-674, a podle §259 odst. 3, odst. 4 tr. ř. byl obviněný M. M. nově uznán vinným přečinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu dvou let. Podle §82 odst. 2 tr. zákoníku bylo obviněnému uloženo, aby ve zkušební době podle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil. Podle §67 odst. 1 a §68 odst. 1, odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen peněžitý trest ve výměře 100.000 Kč sestávající ze 100 denních sazeb po 1.000 Kč. Pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, byl stanoven podle §69 odst. 1 tr. zákoníku náhradní trest odnětí svobody v trvání 9 měsíců. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradu škody poškozené společnosti ČEZ Distribuce, a. s., částku 180.877 Kč, podle §229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená společnost odkázána se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Odvolání obviněného bylo podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto.
2. Uvedeného přečinu se obviněný dopustil jednáním spočívajícím v tom, že v blíže nezjištěném období, nejméně však v období od 29. 4. 2011 do 9. 10 2012, v J., jako vlastník objektu Penzion U S., využil neoprávněného zásahu nejištěné osoby do hlavního jističe elektroměru zn. Křižík, typ EZ 404BD3, umístěného v elektrickém rozvaděči, zabudovaném vně obvodové stěny objektu Penzion U S., na němž byl, bez vědomí ČEZ Měření, s. r. o., Hradec Králové, nahrazen původní jistič 3x25A jističem 3x40A, v důsledku čehož byla dodávka elektrické energie do objektu účtována v nižší sazbě, odpovídající jističi 3x25A, a poté využil dalšího neoprávněného zásahu, spočívajícího v povolení a rozpojení derivační přípojky v měřícím systému L1 a L3, pročež tyto propojky neprováděly napětí k napěťovým cívkám elektroměru, přičemž tímto zásahem vykazoval elektroměr pouze třetinovou spotřebu elektrické energie oproti skutečnosti, přičemž s ohledem na své podnikání v oblasti poradenství i v energetice a snaze o minimalizaci elektrické spotřeby penzionu věděl, že po uvedených zásazích elektroměr vykazuje podstatně nižší spotřebu elektrické energie, než objekt skutečně spotřeboval, v důsledku čehož uvedl poškozenou společnost ČEZ Distribuce, a. s., IČ: 24729035, se sídlem Děčín 4 – Podmokly, Teplická 874/8, v omyl o množství skutečně spotřebované elektrické energie, a způsobil tak na jejím majetku škodu ve výši minimálně 180.877 Kč, včetně DPH, když neoprávněně odebral elektrickou energii nejméně ve výši 63.708 kWh, přičemž zjištěná škoda zohledňuje, že k vytápění penzionu a ohřevu užitkové vody bylo paralelně využíváno i kotle na tuhá paliva a krbů na dřevo.
II.
3. Proti shora uvedenému rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání opřené o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř., tj. že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, když naplnění dovolacího důvodu spatřuje především v porušení práva obviněného na spravedlivý proces. Má za to, že soudy prvního i druhého stupně porušily zásadu zachování totožnosti skutku, z čehož plyne porušení práva na spravedlivý proces, kdy obviněnému nebylo umožněno vést během řízení dostatečně efektivní obhajobu.
4. Podle rozsudku nalézacího soudu obviněný věděl o zásahu třetí osoby, věděl, že po provedených zásazích elektroměr vykazuje podstatně nižší spotřebu elektrické energie, a o těchto zásazích do zařízení a snížené vykazované spotřebě záměrně poškozenou společnost ČEZ Distribuce, a. s., neinformoval, v důsledku toho ji uvedl v omyl o množství skutečně spotřebované elektrické energie a způsobil jí tak škodu. V rozsudku odvolacího soudu bylo jeho jednání popsáno tak, že využil neoprávněného zásahu třetí osoby do majetku poškozené ČEZ Distribuce, a. s., čímž jí způsobil škodu, přičemž věděl, že po uvedených zásazích elektroměr vykazuje podstatně nižší než skutečnou spotřebu, v důsledku čehož uvedl poškozenou v omyl o množství skutečně spotřebované energie a způsobil tak na jejím majetku škodu. V odůvodnění nebylo jasně vysvětleno, proč byla vypuštěna pasáž o záměrném neinformování poškozené společnosti.
5. Pochybnosti o zachování totožnosti skutku vyvolává řada postupných formulačních úprav týkajících se časového vymezení (od roku 2006, resp. 2011 až 2012), formy jednání obviněného (vlastní jednání, resp. neinformování), subjektivní stránky (přímý úmysl, resp. nemohl nevědět), vypuštění části jednání v podobě neinformování. Pokud by totožnost skutku nebyla zachována, bylo by nezbytné rozsudek už proto zrušit, na změny ve vymezení skutku by se nutně vázal i odlišný způsob vedení obhajoby. Skutková věta postrádá i popis aktivního jednání samotného obviněného, kterým by způsobil, že poškozená společnost byla uvedena v omyl o množství spotřebované energie. Popis skutku, podle něhož obviněný využil zásahu třetí osoby, se pak dostává do rozporu s právní větou, podle níž měl obviněný uvést poškozenou společnost v omyl, neboť by mohlo jít nejvýše o využití omylu poškozené.
6. Protože celé trestní řízení stojí do značné míry na závěrech znaleckých posudků, zdůraznil obviněný vlastní výhrady k hodnocení závěrů revizního znaleckého posudku vypracovaného ČVUT. I tento posudek přitom vycházel z důkazů opatřených při prvotním ohledání místa činu problematickým znalcem Roštejnským, jehož znalecká činnost byla pozastavena. Zpracovatel revizního znaleckého posudku sám závěry vlastního posudku označil za teoretické, důvod výkyvů v odběrech nelze podle něj přesně zjistit, není možné určit ani přesné trvání neoprávněného odběru, ani rozsah používání alternativních zdrojů. Soudy tedy nepostupovaly s dostatečnou obezřetností při hodnocení tohoto důkazu, nehodnotily celý proces jeho utváření (viz nález Ústavního soudu sp. zn. ÚS 299/06 ze dne 30. 4. 2007) a v případě pochybností měly postupovat ve prospěch obviněného. Ani z určitého vyššího stupně odborných znalostí na straně obviněného, který právě měl z popsané situace profitovat, nelze dovozovat jeho vinu. Podle obviněného je možné právě z takového postupu vyvodit porušení principu presumpce neviny i práva na spravedlivý proces.
7. Dále obviněný vznesl výhrady proti výši peněžitého trestu ve výměře 100.000 Kč, když po více než pěti letech od události byl zavázán uhradit škodu vyšší než 180.000 Kč a dále i výdaje vynaložené na obhajobu. Navrhl proto, aby byl odložen výkon peněžitého trestu.
8. S ohledem na výše uvedené skutečnosti navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. 2. 2018, sp. zn. 10 To 431/2017, případě i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Náchodě ze dne 30. 8. 2017, č. j. 2 T 184/2014-674, věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí, případně aby sám obviněného v celém rozsahu zprostil obžaloby. Obviněný rovněž navrhl, aby Nejvyšší soud odložil výkon peněžitého trestu.
9. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství oznámil, že nevyužije svého oprávnění a k dovolání obviněného se nebude vyjadřovat. Současně dal souhlas s tím, aby Nejvyšší soud své rozhodnutí učinil za podmínek §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. v neveřejném zasedání.
III.
10. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
11. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
12. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin, nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování, či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
13. Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., ten je dán v případě existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo přestože byl v řízení jemu předcházejícím dán důvod dovolání uvedených v písmenech a) až k). Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání [viz ustanovení §148 odst. 1 písm. a) a b) tr. ř. u stížnosti a §253 tr. ř. u odvolání] a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci (první alternativa), nebo byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. (druhá alternativa).
IV.
14. Nejvyšší soud znovu zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněných dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu
č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
15. Vzhledem k tomu, že řadu námitek obviněného podřazených pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tvoří výhrady ke způsobu hodnocení důkazů a nesprávně zjištěnému skutkovému stavu, kdy je zřejmé, že rozhodnutí soudů představám obviněného nevyhovuje, a proto zpochybňuje provedené důkazy a jejich hodnocení, musí Nejvyšší soud konstatovat, že uvedené námitky nemají právně relevantní povahu z pohledu uplatněného dovolacího důvodu. Na tomto místě je možno zmínit rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 681/04, ze kterého mj. vyplývá, že právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy. V souvislosti s formálním odkazem na tento dovolací důvod je potřebné zmínit rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 78/05 ze dne 2. 6. 2005, kde tento mj. uvedl, že označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. ř. přitom nemůže být pouze formální; Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň zákonnou podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
16. Stejně tak nelze za relevantní námitku považovat ani tvrzení dovolatele, že soudy nepostupovaly v souladu se zásadou presumpce neviny. I tato námitka totiž směřuje rovněž výlučně do skutkových zjištění a potažmo proti způsobu hodnocení provedených důkazů. Zásada presumpce neviny zakotvená v čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a §2 odst. 2 tr. ř. a má tedy vztah pouze ke zjištění skutkového stavu věci na základě provedeného dokazování, a to bez důvodných pochybností (§2 odst. 5 tr. ř.), kdy platí „v pochybnostech ve prospěch obviněného“. Je tudíž zjevné, že toto pravidlo má procesní charakter, týká se jen otázek skutkových, a jako takové není způsobilé naplnit zvolený (avšak ani žádný jiný) dovolací důvod.
17. Nad rámec shora uvedeného lze podotknout, že v posuzované věci bylo rozhodováno o témže skutku, jak správně vyložil již odvolací soud (str. 4, 5 rozsudku krajského soudu). Podstatu skutku tvořilo jednání obviněného, který až do doby zjištění závadného stavu při kontrole elektroměru odebíral pro svůj penzion elektrickou energii při vědomí toho, že v důsledku zásahu do jističe a elektroměru je vykazována podstatně menší spotřeba elektrické energie, než k jaké ve skutečnosti docházelo, a tím způsobil škodu dodavateli elektrické energie společnosti ČEZ Distribuce, a. s. Zachování totožnosti skutku pak nemůže bránit úprava (zkrácení) časového období, po které mělo docházet ke zkreslování množství odebrané energie, ani připuštění možnosti, že nedovolené úpravy jističe a elektroměru mohla provést osoba odlišná od obviněného, který ovšem o těchto nedovolených úpravách a zásazích věděl. K rozhodným skutečnostem (úpravám jističe a elektroměru, množství odebírané elektrické energie, k výši způsobené škody) se měl obviněný možnost od počátku řízení vyjádřit. Určení výše způsobené škody věnovaly soudu značnou pozornost a zpracovatel revizního ústavního znaleckého posudku byl ještě osobně u hlavního líčení vyslechnut. V pochybnostech pak soudy postupovaly ve prospěch obviněného, což se promítlo ve značném zkrácení doby, po kterou obviněný odebíral větší než vykazované (odečítané) množství elektrické energie, i ve snížení způsobené škody (výrazně nižší, než v obžalobě, i oproti výpočtu podle vyhlášky č. 82/2011 Sb., o měření elektřiny a o způsobu stanovení náhrady škody při neoprávněném odběru, neoprávněné dodávce, neoprávněném přenosu nebo neoprávněné distribuci elektřiny). Opatření prvotních podkladů nevycházelo z šetření přibraného znalce Vlastimila Roštejnského, ale z ohledání elektrického rozvaděče provedeného Policií ČR za účasti pracovníka společnosti ČEZ Měření, s. r. o., P. M. a z domovní prohlídky provedené policejním orgánem za účasti znalce a dalších osob.
18. Na rozdíl od shora uvedených námitek proti vyvozeným skutkovým závěrům, které nemohou dovolací důvod naplnit, by mohla být pod deklarovaný dovolací důvod podřaditelná námitka, že popis jednání obviněného ve skutkové větě rozsudku odvolacího soudu (vycházející z toho, že neoprávněné zásahy do jističe a elektroměru provedla nezjištěná osoba a obviněný pouze tohoto neoprávněného zásahu využil), neodpovídá právní větě, podle níž obviněný uvedl někoho (poškozenou společnost ČEZ Distribuce, a. s.) v omyl. Pokud neoprávněný zásah do měřícího zařízení provedla jiná osoba a obviněný pouze této skutečnosti využil ke svému prospěchu a odebíral elektrickou energii ve větším rozsahu, než zobrazovalo měřící zařízení, a tak způsobil škodu dodavateli elektrické energie, pak by takovému jednání přiléhavěji odpovídala právní věta „využil něčího omylu a způsobil tak na cizím majetku větší škodu“. Při využití omylu jiného pachatel sám k vyvolání omylu nepřispěl, ale po poznání omylu jiného a v příčinném vztahu k němu jednal tak, aby ke škodě cizího majetku sebe nebo jiného obohatil. Není nutné, aby pachatel jiného v jeho omylu utvrzoval nebo aby ztěžoval odhalení omylu. I při úpravě právní věty by však jednání obviněného naplnilo znaky stejného trestného činu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku.
19. Stran právního posouzení podobného jednání lze odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2012, sp. zn. 8 Tdo 1126/2012, podle něhož zamlčení skutečnosti spočívající v neoprávněném zásahu do měřícího ústrojí elektroměru zakládá za splnění všech zákonných podmínek trestní odpovědnost pachatele za trestný čin podvodu. Přitom není významné, kdo a z jakého důvodu takový zásah provedl, jestliže je současně postaveno najisto, že tento zásah byl proveden s vědomím pachatele. Podobně v rozhodnutí ze dne 30. 6. 2014, sp. zn. 4 Tdo 701/2014, vyjádřil Nejvyšší soud názor, že není podstatné, jakým způsobem pachatel participoval na přetočení elektroměru, který užíval. Pro posouzení subjektivní stránky trestného činu podvodu je podstatné, že s takovýmto zásahem byl minimálně srozuměn a získával z něj majetkový prospěch.
20. S přihlédnutím ke všemu shora popsanému tedy Nejvyšší soud dospěl k závěru, že část námitek uplatněných obviněným není sto dovolací důvod naplnit, ve vztahu k další námitce by projednání dovolání nemohlo zásadně ovlivnit postavení obviněného, když přezkoumání napadeného rozhodnutí v dovolacím řízení a rozhodnutí o dovolání by nemohlo vést k takovému výsledku, aby se situace obviněného ve věci podstatně změnila, neboť jeho jednání by bylo posouzeno jako shodný trestný čin, jehož skutková podstata by byla pouze naplněna v jiné alternativě. Otázka, která má být z podnětu dovolání řešena, přitom není po právní stránce zásadního významu, neboť již byla v praxi soudů vyřešena (např. shora zmiňovanými rozhodnutími) a ani z jiného důvodu nečiní její řešení potíže. S ohledem na shora uvedené Nejvyšší soud dovolání podle §265i odst. 1 písm. f) tr. ř. odmítl.
21. Součástí mimořádného opravného prostředku byl i podnět, aby Nejvyšší soud ve smyslu §265o odst. 1 tr. ř. odložil do doby rozhodnutí o dovolání výkon peněžitého trestu, který byl napadeným rozhodnutím obviněnému uložen. S ohledem na způsob rozhodnutí se stalo bezpředmětným o tomto podnětu rozhodovat (srovnej rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 522/14).
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 22. 8. 2018
JUDr. Pavel Šilhavecký
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Aleš Holík