ECLI:CZ:NS:2018:8.TDO.375.2018.1
sp. zn. 8 Tdo 375/2018-29
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. dubna 2018 o dovolání obviněného M. D ., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 4 To 199/2017, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 10 T 157/2016, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. D. odmítá .
Odůvodnění:
I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů
1. Rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 11. 5. 2017, sp. zn. 10 T 157/2016, byl obviněný M. D. uznán vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 1, 3 tr. zákoníku, kterého se dopustil skutkem popsaným tak, že
v době nejméně od října 2007 do 18. 5. 2015 v R., okres K., v místě svého současného bydliště , poté, co byla ke dni 9. 6. 2006 ukončena dodávka elektrické energie do obytného domu na ulici L. a odmontován elektroměr, za účelem jejího opětovného přívodu nechal provést zásah do elektroinstalace v rozvodné skříni, kdy v rozvaděči byl spojen přívodní vodič s vývodním vodičem, v důsledku čehož v obytném domě odebral nejméně 36.832,32 kWh elektrické energie bez měření, čímž způsobil společnosti ČEZ Distribuce, a. s., Děčín, celkovou škodu ve výši nejméně 206.892,54 Kč.
2. Za tento přečin byl obviněný odsouzen podle §205 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let. Rovněž bylo rozhodnuto o náhradě škody.
3. Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací usnesením ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 4 To 199/2017, odvolání obviněného i státního zástupce podané v neprospěch obviněného proti výroku o trestu jako nedůvodná podle §256 tr. ř. zamítl.
II. Dovolání obviněného a vyjádření k němu
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání, v němž soudům především vytýkal, že nebyl prokázán skutek, který mu je kladen za vinu, protože z dokazování nevyplynulo, že to byl obviněný, kdo provedl nebo nechal provést zásah do rozvodné skříně, ale tato skutečnost je dovozována jen z toho, že je vlastníkem pozemku, na kterém se nachází sloup s předmětnou rozvodnou skříní. Existuje tak rozpor mezi tím, co mu je kladeno za vinu, a co bylo prokázáno, a navíc hodnocení důkazů nebylo pro jeho jednostrannost v neprospěch obviněného správné.
5. Obviněný poukázal na podmínky naplňující objektivní stránku trestného činu krádeže podle §205 tr. zákoníku, u něhož je rozhodné, že se pachatel zmocní cizí věci, když si vytvoří možnost s ní volně nakládat s vyloučením faktické moci osoby, které se odnímá. Jestliže však nebylo prokázáno, že by obviněný byl tím, kdo úmyslně provedl nebo nechal provést zásah do rozvodné skříně, nedošlo ani k prokázání základního znaku krádeže – zmocnění se cizí věci. Podle něj uvedený znak vyžaduje aktivní, a nikoliv omisivní jednání, a proto, když mu je kladeno za vinu, že „nechal provést zásah do elektroinstalace třetí osobou“, nemůže jít o trestný čin krádeže. Také by muselo být prokázáno, že tak učinil s úmyslem zmocnit se cizí věci. Pro takový závěr však v obsahu spisu není žádný podklad, neboť tato skutečnost v průběhu dosavadního řízení nebyla dokazována a nebylo zjištěno, jakým způsobem mělo ke spáchání předmětného činu dojít.
6. Odvolacímu soudu obviněný vytýkal způsob, jakým se vypořádal s jeho obhajobou, kterou nebral dostatečně v potaz. Zejména zůstalo neobjasněno, zda rozvodná skříň byla skutečně napojena na dům obviněného či nikoliv, a nelze mu klást k tíži, že prohlídka jiných prostor a pozemků nebyla provedena vyšetřujícími orgány včas ve fázi vyšetřování.
7. Na nesouhlas s právní kvalifikací podle §205 odst. 1, 3 tr. zákoníku obviněný navázal i výtkou proti výši způsobené škody, jejíž nesprávnost odvozoval od vadně stanoveného počátku páchání trestné činnosti. Nesouhlasil s tím, že soudy vycházely pro jeho počátek z data výroby jističe v září 2007, protože ten mohl být nainstalován do předmětné rozvodné skříně kdykoliv později. Navíc byla dne 10. 2. 2011 provedena demontáž starého sloupu elektrického vedení, při níž však trestná činnost kladená mu nyní za vinu nebyla odhalena, a tudíž se jeví jako pravděpodobné, že k posuzované trestné činnosti nemohlo dojít dříve než po tomto datu, tj. po 10. 2. 2011. Nesprávně určený počátek trestné činnosti měl vliv i na vadnost výpočtu způsobené škody, která podle skutkových zjištění byla stanovena za dobu 2784 dnů, zatímco podle tvrzení obviněného by šlo o 1558 dní neoprávněného odběru elektřiny, což by činilo škodu o polovinu nižší, než je ta, k jejíž náhradě byl soudy zavázán. Pokud nebylo možné spolehlivě dobu páchání trestné činnosti ohraničit, mělo být postupováno podle zásady in dubio pro reo a obviněný měl být zproštěn obžaloby, případně měl soud ve skutkové větě výroku o vině upravit počátek páchání trestné činnosti v souladu s obhajobou obviněného a vymezit jej datem 10. 2. 2011. Orgány činné v trestním řízení v jeho trestní věci rezignovaly na svou povinnost zkoumat a posuzovat každý jednotlivý případ individuálně, nezaujatě a s potřebnou pečlivostí.
8. V závěru dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 4 To 199/2017, a rozsudek Okresního soudu v Karviné ze dne 11. 5. 2017, sp. zn. 10 T 157/2016, podle §265l odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu v Karviné přikázal, aby věc znovu projednal a rozhodl.
9. K podanému dovolání se v souladu s §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřila státní zástupkyně působící u Nejvyššího státního zastupitelství. Námitky obviněného označila za uplatněné mimo dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Pro úplnost zmínila, že neshledala rozpor mezi provedeným dokazováním a z něj vyvozenými právními závěry. Vadou netrpí ani výše způsobené škody stanovené podle znalce z oboru energetika, odvětví ceny a odhady nákladů a cen v oblasti energetiky a vytápění. Jím určená škoda v částce 242.486 Kč je pro obviněného výrazně příznivá, neboť pokud by znalec počítal s naměřenou spotřebou a vycházel z faktury v roce 2006, činila by škoda 1.284.108 Kč. Ani počátek páchání trestné činnosti stanovené od října 2007 není nesprávný. Pokud byla dne 10. 2. 2011 provedena rekonstrukce elektrického vedení na předmětném odběrném místě dovolatele, nebylo zasaženo do elektroměrového rozvaděče na odběrném místě obviněného, do nějž byl nainstalován třífázový jističe, který byl vyroben v 36. týdnu roku 2007, jehož instalaci neprováděla ani firma ČEZ Distribuce, a. s., neboť v roce 2006 tato společnost demontovala elektroměr, stejně tak jako nepochybně tento jistič neinstalovala firma, která prováděla rekonstrukci elektrického vedení. Rovněž zdůraznila, že pro právní posouzení nebylo podstatné, kdo zasáhl do elektroinstalace v rozvodné skříni, ale to, že se krádeže spočívající v průběžném čerpání elektrické energie bez platně uzavřené smlouvy, tedy tzv. „na černo“, dopouštěl obviněný.
10. Protože státní zástupkyně výrok o vině shledala správným a obviněný naplnil všechny znaky trestného činu krádeže podle §205 odst. 1, 3 tr. zákoníku, přičemž z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotněprávními závěry na straně druhé, navrhla podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout.
11. Vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství bylo zasláno obhájci obviněného k případné replice, kterou však Nejvyšší soud do neveřejného zasedání neobdržel.
III. Přípustnost a důvody dovolání
12. Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou podle §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze toto podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Protože jen na podkladě dovolání relevantně opřeného o některý ze zákonných dovolacích důvodů mohou být napadená rozhodnutí a řízení jim předcházející podrobena věcnému přezkoumání, dovolací soud dále zkoumal, zda dovolání obviněného obsahuje takové skutečnosti, které obsahově naplňují jím označený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
13. Dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možné podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Tento dovolací důvod slouží zásadně k nápravě právních vad, které vyplývají buď z nesprávného právního posouzení skutku, anebo z jiného nesprávného hmotněprávního posouzení. Označený důvod musí být skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotněprávní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění. Pro naplnění tohoto dovolacího důvodu nepostačuje pouhý formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů, aniž by byly řádně vymezeny hmotněprávní vady v napadených rozhodnutích spatřované (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03).
14. Podkladem pro posouzení správnosti právních otázek ve smyslu uvedeného dovolacího důvodu je skutkový stav zjištěný soudy prvního, příp. druhého stupně [srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech ze dne 9. 4. 2003, sp. zn. I. ÚS 412/02, ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. III. ÚS 732/02, ze dne 9. 12. 2003, sp. zn. II. ÚS 760/02, ze dne 30. 10. 2003, sp. zn. III. ÚS 282/03 (U 23/31 SbNU 343), ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03 (U 22/33 SbNU 445), aj.]. Důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být samotné nesprávné skutkové zjištění, a to přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotněprávní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho odůvodnění [srov. srovnávací materiál Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2004, sp. zn. Ts 42/2003 (uveřejněný pod č. 36/2004, s. 298, 299 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2002, sp. zn. 3 Tdo 68/2002 (uveřejněné pod č. 16/2002 – T 369 v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu)]. Tato zásada je však limitována případy, kdy dovolatel namítá porušení práva na spravedlivý proces v oblasti dokazování, neboť v takovém případě je na základě článků 4, 90 a 95 Ústavy České republiky vždy povinností Nejvyššího soudu řádně zvážit a rozhodnout, zda dovolatelem uváděný důvod je či není těmito argumenty naplněn [srov. stanovisko Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14 (ST 38/72 SbNU 599), uveřejněné pod č. 40/2014 Sb.].
IV. K námitkám obviněného pro vady ve skutkových zjištěních
15. K obsahu podaného dovolání je třeba uvést, že obviněný v převážné části uvedeným hlediskům nevyhověl, protože zásadně tvrdil, že soudy nesprávně zjistily skutkový stav, a vytýkal, že neobjasnily v potřebné míře, že je pachatelem trestného činu, nezkoumaly řádně všechny důležité skutečnosti k počátku páchání trestné činnosti a dostatečně neobjasnily ani výši způsobené škody. Tyto výhrady na jím označený dovolací důvod sice nedopadají, ale vzhledem k tomu, že poukazoval na rozpory v provedeném dokazování, které by mohly zakládat porušení pravidel spravedlivého procesu, Nejvyšší soud zkoumal, zda nedošlo k porušení uvedených zásad týkajících se extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními a právním posouzením věci, o nějž by se jednalo, kdyby byly zjištěny a prokázány takové vady a nedostatky, které by svědčily o zásadním zjevném nerespektování zásad a pravidel, podle nichž mají být uvedené postupy realizovány. Jen tehdy by mohlo dojít k průlomu do uvedených kritérií vymezujících dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. [srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 2. 2005, sp. zn. III. ÚS 578/04, a nález Ústavního soudu ze dne 20. 9. 2006, sp. zn. I. ÚS 553/05 (N 167/42 SbNU 407)], což může být za situace, že je zjištěna zjevná absence srozumitelného odůvodnění rozsudku, kardinální logické rozpory ve skutkových zjištěních a z nich vyvozených právních závěrech, opomenutí a nehodnocení stěžejních důkazů atp. [viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 17. 5. 2000, sp. zn. II. ÚS 215/99 (N 69/18 SbNU 115), dále ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94 (N 34/3 SbNU 257), ze dne 30. 11. 1995, sp. zn. III. ÚS 166/95 (N 79/4 SbNU 255) nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 1. 2004, sp. zn. III. ÚS 376/03 (U 1/32 SbNU 451)].
16. Je třeba zdůraznit, že soudy se v této věci obdobnými námitkami obviněného již v předchozích stádiích trestního řízení zabývaly a zkoumaly v potřebné míře jak to, zda je obviněný pachatelem uvedeného trestného činu a za jakých okolností neoprávněný odběr elektrické energie byl způsoben, tak i výši škody, kterou obviněný činem způsobil. Za tím účelem provedl soud prvního stupně dokazování zaměřené na objasnění okolností, za nichž došlo ke spáchání činu, a reagoval i na obhajobu obviněného. Je třeba poukázat zejména na tu část dokazování, která vychází z podkladů, jež byly dodány poškozeným k okolnostem, za nichž došlo ke zjištění uvedené trestné činnosti, jakož i k tomu, jakým způsobem se jí obviněný dopustil. Rozhodné bylo (viz č. l. 162 až 164) vyhodnocení na elektroměrném rozvaděči nainstalovaného třífázového jističe vyrobeného v 36. týdnu roku 2007 podle zprávy výrobce, jakož i videozáznam a fotodokumentace pořízená technikem při kontrole odběrného místa – rodinného domu obviněného (č. l. 237 až 242). Uvedené skutečnosti jsou prokázány rovněž výpověďmi zaměstnanců energetických společností. Význam zejména pro stanovení výše škody měl i znalecký posudek z oboru energetika, odvětví ceny a odhady nákladů a cen v oblasti energetiky a vytápění, z něhož vyplynul způsob, jakým byla výše škody zjištěna. Lze jen ve stručnosti zrekapitulovat, že ze tří možných variant byla zvolena ta, která byla pro obviněného nejpříznivější a z níž vyplývala škoda nejnižší. K tomuto postupu je též vhodné uvést, že soudy tak respektovaly usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 1. 4. 2014, sp. zn. Pl. ÚS 29/13, ke stanovení limitů a zásad pro určení náhrady škody při aplikaci vyhlášky č. 51/2006 Sb., o podmínkách připojení k elektrizační soustavě, účinné do 31. 1. 2016, v němž bylo vysloveno, že „soudy v odůvodněných případech nemusí nutně paušálně akceptovat způsob výpočtu na základě vyhlášky o způsobu stanovení náhrady škody ( pokud by takový postup byl v rozporu se zákonem )… Pokud tedy obecný soud dospěje na základě uvedených okolností k závěru, že za účelem zjištění skutečné škody způsobené neoprávněným odběrem elektřiny aplikuje vyhlášku o způsobu stanovení náhrady škody, resp. v ní obsažený způsob výpočtu výše škody jen z části nebo dokonce vůbec, může pro svůj závěr o výši škody vzít v úvahu například předchozí historii spotřeby energie neoprávněného odběratele elektřiny, pokud je tato k dispozici, nebo i výši škody, která byla určena prostřednictvím znaleckých posudků a provést výpočet pro spotřebitele spravedlivým způsobem, případně opatřit a provést takové důkazní prostředky, jimiž lze v konkrétním případě výši skutečné škody prokázat nebo se jí v maximální míře přiblížit“.
17. Soudy provedly i důkazy zaměřené na určení počátku doby páchání trestné činnosti, a proto se zabývaly i způsobem výměny sloupu při rekonstrukci elektrického vedení u odběrného místa obviněného. Ze zprávy ČEZ Distribuce, a. s., (č. l. 154 až 160) bylo zjištěno, že pro neoprávněné čerpání elektřiny tato skutečnost neměla význam, protože i když byl starý sloup dne 10. 2. 2011 demontován, odběrní kabel k odběrnému místu byl připojen ze staré HDS do nové HDS, takže k přerušení čerpání elektrické energie „načerno“ nedošlo (pro úplnost srov. vcelku podrobné odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně na stranách 4 až 14).
18. Odvolací soud se také obhajobou obviněného zabýval a přezkoumal procesní postup soudu prvního stupně, a to především z hlediska úplnosti dokazování a správnosti hodnocení provedených důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř., zejména s ohledem na námitky, které obviněný uplatňoval ve shodě s těmi, o něž opřel i nyní přezkoumávané dovolání. Neopomenul přitom, stejně jako soud prvního stupně, relativně podrobně reagovat na důkazní návrhy obviněného, které vesměs považoval za nadbytečné. Shledal, že obhajoba obviněného byla vyvrácena, a z výsledků provedeného dokazování plyne bez důvodných pochybností, že obviněný do svého domu odčerpával po uvedené období elektrickou energii, aniž tak mohl činit, protože od doby, kdy mu byla dne 3. 5. 2006 definitivně přerušena její dodávka, ji odebírat nesměl. Elektrickou energii ve svém domě podle svědectví sousedů užíval, avšak žádný generátor v době činu v jeho domě nebyl (viz strany 6, 7 usnesení odvolacího soudu).
19. Nejvyšší soud pro úplnost připomíná, že soudy v posuzované věci kromě uvedeného obviněnému umožnily, aby navrhoval důkazy, a na jeho návrhy adekvátně reagovaly s tím, že soud není povinen každému důkaznímu návrhu vyhovět, ale musí zvážit, které důkazy je potřeba provést a které nikoliv [k tomu srov. např. nálezy ze dne 8. 7. 1999, sp. zn. III. ÚS 87/99 (N 100/15 SbNU 31), ze dne 28. 7. 2004, sp. zn. I. ÚS 566/03 (N 104/34 SbNU 99), či ze dne 20. 2. 2004, sp. zn. IV. ÚS 219/03 (N 25/32 SbNU 225)]. Jelikož soudy dosud činné ve věci všechny tyto zásady respektovaly a napadená rozhodnutí jsou přiměřeně a racionálně logickým způsobem odůvodněna, z pohledu zachování práva na spravedlivý proces jim nelze žádné zásadní nedostatky vytýkat.
20. Nejvyšší soud na podkladě přezkoumávaných rozhodnutí shledal, že soudy nižších stupňů učinily své závěry na podkladě ničím nepřerušeného řetězce vzájemně se doplňujících důkazů, které ve svém celku spolehlivě prokázaly všechny okolnosti, za nichž se obviněný trestného činu dopustil, se zaměřením na objasnění průběhu celého trestného jednání. Hodnotily nejen obhajobu obviněného, ale veškeré ve věci zajištěné důkazy s náležitou pečlivostí a jejich postup odpovídal zásadám uvedeným v §2 odst. 5 a 6 tr. ř. a §125, resp. §134 odst. 2 tr. ř. Obstaraly si dostatek důkazních prostředků, které zákonným způsobem provedly a jež hodnotily plně v souladu se zásadami vymezenými v §2 odst. 6 tr. ř., přičemž je třeba respektovat, že vedení důkazního řízení a hodnocení důkazů patří k výlučným pravomocem soudů prvního, případně i druhého stupně, do nichž může Nejvyšší soud zasáhnout zcela výjimečně, toliko při určitých druzích pochybení [srov. zejména nález ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03 (N 91/33 SbNU 377)]. Lze proto uzavřít, že v posuzované věci postup soudů obou stupňů nevykazuje známky libovůle nebo snahy vyhnout se plnění svých povinností ve vztahu k rozsahu a způsobu provedeného dokazování, a proto se v projednávané věci nejedná ani o případnou existenci tzv. deformace důkazů, tj. vyvozování skutkových zjištění, která v žádném smyslu nevyplývají z provedeného dokazování [srov. nález Ústavního soudu ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. IV. ÚS 1235/09 (N 144/58 SbNU 207), či ze dne 4. 6. 1998, sp. zn. III. ÚS 398/97 (N 64/11 SbNU 125)].
21. Na základě takto učiněných závěrů Nejvyšší soud shledal, že výhrady obviněného směřující proti nesprávnosti skutkových zjištění nevykazují jím vytýkané vady ani nedostatky, a proto skutek, jak je popsán, má oporu v provedených důkazech, které prokázaly, že pachatelem činu je obviněný a že výše škody, která byla zjištěna, odpovídá okolnostem, za nichž k činu došlo.
V. Ke správnosti právní kvalifikace
22. Na základě uvedených skutkových zjištění lze posuzovat správnost jediné právní námitky, kterou obviněný v souladu s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. učinil, pokud ve vztahu k objektivní stránce trestného činu krádeže namítal, že se nemohl tohoto trestného činu dopustit, protože za jednání svědčící o zmocnění se cizí věci nelze považovat, pokud pachatel nejedná sám aktivně, neboť soudy mu kladou za vinu, že nechal provést zásah do elektroinstalace.
23. K této nedůvodné námitce obviněného je třeba uvést, že přečinu krádeže podle §205 odst. 1, 3 tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným, se dopustí ten, kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, a takovým činem způsobí větší škodu. Přisvojením cizí věci se nerozumí získání takové věci do vlastnictví, neboť trestným činem nelze nabýt vlastnického práva. Pachatel získává přisvojením pouze možnost trvalé dispozice s cizí věcí, není však rozhodné, jak s věcí poté, co se jí zmocní, skutečně nakládá. O přisvojení jde tedy i v případě, kdy pachatel cizí věc po činu někomu daruje, odhodí ji nebo zničí. Pachatel si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, jestliže věc odejme z dispozice vlastníka, oprávněného držitele nebo i faktického držitele, jestliže si tak zjedná možnost s věcí trvale nakládat podle své vůle sám (pachatelství) nebo zjedná takovou možnost společně s dalšími osobami buď jenom sobě, nebo jenom další osobě či osobám anebo sobě i dalším osobám (spolupachatelství).
24. V přezkoumávané věci je věcí elektrická energie, neboť i ta je v právním smyslu věcí, za kterou se považuje nejen ovladatelný hmotný předmět, ale i ovladatelná přírodní síla, která je využitelná pro potřeby lidí. Posouzení právní kvalifikace při neoprávněném odběru elektrického proudu závisí především na formě jednání pachatele a na konkrétních okolnostech případu, tedy na tom, jakým konkrétním jednáním pachatel dosáhl neoprávněného odběru elektřiny. Jestliže obviněný odebírá elektrický proud přímo ze sítě, jde o krádež podle §205 tr. zákoníku, protože pachatel v takovém případě neodebírá elektrický proud, aniž by někoho uvedl v omyl, případně jeho omylu využil nebo mu zamlčel podstatné skutečnosti, ale bere si jej sám přímo ze zdroje, kde elektrická energie proudí. S ohledem na to, že elektrické energie je ovladatelná přírodní síla, je i způsob jejího zmocnění se odlišný od zmocnění se věci ve smyslu ovladatelného hmotného předmětu.
25. Pokud jde v posuzované věci o naplnění objektivní stránky trestného činu krádeže podle §205 odst. 1, 3 tr. zákoníku, spočívala podle skutkových zjištění v tom, že obviněný odebral v obytném domě v ulici L. poté, co byl odmontován elektroměr, nejméně 36.832,32 kWh elektrické energie bez měření, čímž způsobil společnosti ČEZ škodu za 206.892,54 Kč.
26. Obviněný se zmocnil elektrické energie, tím, že ji odčerpával bez toho, aby byl u jejího vlastníka k takovému odběru za stanovených podmínek přihlášen, tedy, aby měl povoleno ji odebírat na základě smlouvy o dodávce elektrické energie uzavřené mezi ČEZ Distribuce, a. s., jako dodavatelem a zákazníkem (odběratelem) – zde obviněným, v níž by byly stanoveny i výše a způsob úhrady za odčerpanou energii. Zmocnění se odebraného elektrického proudu spočívalo v tom, že ho obviněný odčerpával z místa, kde tato energie proudila, a zajistil, aby byla spotřebovávána v jeho domě. Tím si ji přivlastnil, protože proteklo-li zjištěné množství elektrické energie do jeho domu, obviněný ji odejmul z dispozice vlastníka. Tím naplnil znaky trestného činu krádeže podle §205 odst. 1 tr. zákoníku a s ohledem na množství takto odčerpané elektrické energie, které bylo vyčísleno částkou 206.892,54 Kč, šlo o škodu větší podle odstavce 3 §205 tr. zákoníku.
27. Jestliže obviněný v dovolání poukazoval na způsob, jakým došlo k provedení zásahu do elektroinstalace v rozvodné skříni ,když byl v rozvaděči spojen přívodní vodič s vývodním vodičem, šlo jen o prostředek, jakým bylo třeba zajistit, aby k zmocnění se elektrické energie mohlo dojít. Pro naplnění znaků trestného činu krádeže není významné, kdo zásah do elektroinstalace učinil, zda to byl sám obviněný nebo jiná osoba, kterou k tomu pověřil, protože napojení se na zdroj elektrické energie je jen prostředkem či opatřením k tomu, aby ke zmocnění se elektrického proudu pro jeho specifickou povahu mohlo dojít, neboť trestný čin krádeže je naplňován a páchán až tehdy, když z tohoto zdroje je proud odčerpáván. V daném případě u domu obviněného zaměstnankyně společnosti ČEZ po sejmutí plechu zjistila ukončovací krabičku, která se umisťuje na měřící místo po demontáži elektroměru. Elektroměr scházel, kontrolou ukončovací krabičky zjistila, že nebyla z levé strany přišroubována, ale vytržena z úchytu. Přívodní i odvodní vodiče jsou svorkou vzájemně spojeny tzv. nakrátko a měřením, které provedla, zjistila, že na všech třech fázích bylo napětí. Další kontrolou bylo zjištěno, že takto byl napojen dům obviněného, u kterého byl v minulosti demontován elektroměr. Takto provedené neoprávněné připojení samo o sobě nezakládá znaky trestného činu krádeže, protože k tomu dochází až tím, když je jeho prostřednictvím elektrická energie bez oprávnění a vědomí vlastníka odebírána. Škodou je zde hodnota odebrané elektrické energie.
28. Škoda v přezkoumávané věci byla zjištěna na základě znaleckého posudku znalce z oboru energetika, provoz kotlů a tlakových nádob a ekonomika, odvětví ceny a odhady nákladů a cen v oblasti energetiky a vytápění, L. M., který ji určil podle ustanovení cenového Rozhodnutí Energetického regulačního úřadu č. 4/2010, kde je elektřina oceněna pevnou cenou pro zúčtování odchylky a ostatních regulovaných cen, která pro rok 2015 pro domácnost činila 5,6171467 Kč/kWh. Spotřebu energie následně vypočetl podle vyhlášky č. 82/2011 Sb., měření elektřiny a o způsobu stanovení náhrady škody při neoprávněném odběru, neoprávněné dodávce, neoprávněném přenosu nebo neoprávněné distribuci elektřiny, ve znění pozdějších předpisů. Pokud soud vzal za základ svých skutkových, a tím i právních závěrů, znalecké posouzení výše způsobené škody v závislosti na znaleckém propočtu neoprávněně odebraného množství elektrické energie, navíc způsobem, který byl pro obviněného nejpříznivější, nezpronevěřil se ani závěrům plynoucím z usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 1. 4. 2014, sp. zn. Pl. ÚS 29/13, ke stanovení limitů a zásad pro určení náhrady škody při aplikaci vyhlášky č. 51/2006 Sb. (viz bod 16. shora).
V. Závěr
29. Nejvyšší soud poté, co ze všech rozvedených důvodů dospěl k závěru, že z obsahu dovolání a z příslušného spisu je dostatečně patrné, že napadená rozhodnutí a jim předcházející řízení netrpí dovolatelem vytýkanými vadami, když šlo o námitky sice pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. částečně obsahově podřaditelné, avšak nedůvodné, jeho dovolání jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 11. dubna 2018
JUDr. Milada Šámalová
předsedkyně senátu