ECLI:CZ:NS:2018:8.TDO.984.2018.1
sp. zn. 8 Tdo 984/2018-38
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 8. 2018 o dovolání obviněné P. K. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 3. 2018, sp. zn. 61 To 428/2017, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 46 T 18/2014, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné P. K. odmítá .
Odůvodnění:
I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 5. 10. 2017, sp. zn. 46 T 18/2014, byla obviněná P. K. uznána vinnou jednak zločinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku a jednak přečinem neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle §230 odst. 2 písm. c), odst. 4 písm. b), d) tr. zákoníku, kterého se dopustila skutkem popsaným tak, že
jako zaměstnankyně na pozici pracovnice logistiky poškozené společnosti AKZO NOBEL COATINGS CZ, a. s., IČ: 60792213, se sídlem Praha 4, Na Pankráci 1683/127 (dále „společnost AKZO NOBEL“), nejméně v období od ledna 2009 do září 2011, s úmyslem neoprávněného získání finančních prostředků bez vědomí zaměstnavatele a vlastníka skladových zásob prováděla soukromé dodávky zboží tak, že na základě objednávky od zákazníka či jiné osoby se zájmem o zboží ze sortimentu zaměstnavatele, vyhotovovala objednávky – dodací listy, v počítačově vedeném systému přes svůj jedinečný přihlašovací login a heslo, na jejichž základě bylo zboží z vlastnictví zaměstnavatele neoprávněně vyskladněno, po určení ceny a vyhotovení falešné faktury, zpravidla bez uvedení položky „odběratel“, si za zboží nechávala hradit v hotovosti nebo převodem na soukromý bankovní účet, přičemž vlastníkovi skladových zásob takto získané finanční prostředky neodváděla a finanční prospěch si neoprávněně ponechávala pro svou potřebu, přičemž mazáním dodacích listů a faktur z počítačově vedeného skladového systému ESO 9 uváděla zaměstnavatele v omyl o skutečném počtu skladových položek evidovaných tímto systémem; jednalo se o případy, provedené prostřednictvím dokladů v bodech 1) až 41) skutkové věty výroku o vině konkretizovaných číslem faktury, datem jejího vystavení a finanční částkou, a tímto jednáním způsobila poškozené společnosti AKZO NOBEL škodu v celkové výši 992.678 Kč.
2. Za tyto trestné činy byla obviněná odsouzena podle §209 odst. 4 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou roků, jehož výkon jí byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v délce třiceti měsíců, za současného uložení povinnosti v průběhu zkušební doby podle svých sil uhradit způsobenou škodu za podmínek §82 odst. 2 tr. zákoníku. Podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.
3. Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 21. 3. 2018, sp. zn. 61 To 428/2017, podle §256 tr. ř. odvolání obviněné zamítl.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti uvedenému usnesení odvolacího soudu podala obviněná prostřednictvím obhájkyně z důvodu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání, v němž tvrdila, že nebyla prokázána výše způsobené škody, a proto její jednání nemůže být kvalifikováno jako trestný čin. Pro tento názor vycházela z nálezů Ústavního soudu ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, a ze dne 5. 9. 2006, sp. zn. II. ÚS 669/05, dospěla k názoru o porušení práva na spravedlivý proces podle článku 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a článcích 4, 90 a 95 Ústavy České republiky.
5. V obsahu dovolání obviněná stručně shrnula průběh dosavadního řízení, v němž soud prvního stupně rozhodoval již potřetí poté, co jeho předchozí dvě rozhodnutí byla odvolacím soudem zrušena. Poukázala na to, že první rozhodnutí ze dne 7. 1. 2015, sp. zn. 46 T 18/2014, bylo zrušeno usnesením odvolacího soudu ze dne 15. 4. 2015, sp. zn. 61 To 113/2015, proto, že učiněná skutková zjištění byla neúplná ohledně výše způsobené škody, a odvolací soud v něm nařídil vypracování znaleckého posudku z oboru ekonomie, odvětví ceny a odhady zboží. Obviněná poukázala podrobně na obsah znaleckého posudku znalce Petra Chrastila, který v něm vyslovil, že poškozené společnosti žádná škody nevznikla, protože zboží bylo buď poškozené, nebo mělo již po době expirace, a že obviněná a její jednání bylo spíš přínosem pro poškozenou firmu, na čemž setrval i při hlavním líčení konaném dne 16. 12. 2015, i přesto, že zmocněnec poškozené přípisem ze dne 9. 2. 2016 doložil za účelem doplnění znaleckého posudku podklady, konkrétně daňové doklady (č. l. 1374 až 1410) údajně vystavené obviněnou, které již byly součástí spisového materiálu v rámci přípravného řízení. Na základě těchto dokladů znalec přehodnotil své dosavadní závěry a v rámci Dodatku ke znaleckému posudku učinil závěr, že cenu, se kterou pracuje obžaloba, je možné označit za cenu obvyklou. K požadavku obhajoby i obžaloby, které shodně označily znalecké závěry za zmatečné, došlo dne 22. 11. 2016 k opětovnému výslechu jmenovaného znalce, v jehož rámci nebyl znalec schopen odpovědět ani na jeden z obhajobou položených dotazů. Za této situace bylo pro obviněnou překvapivé rozhodnutí soudu prvního stupně, který zamítl návrh obhajoby na vypracování revizního znaleckého posudku. Obviněná je přesvědčena, že na základě výsledků dosud provedeného dokazování, zejména dvou naprosto protichůdných znaleckých závěrů od téhož znalce, nemohlo dojít k rozhodnutí o její vině. V té souvislosti zmínila svou vlastní aktivitu spočívající ve zpracování znaleckého posudku z oboru ekonomika znalcem Ing. Pavlem Dytrychem, na jehož závěry poukázala, neboť z nich vyplynulo, že výši škody nelze stanovit, protože nelze posoudit skutečný stav zboží z hlediska jeho stáří, stavu, obalu a kvality potisku, a že výše škody byla proto odvozena od fakturace obviněné.
6. Pokud soud přibral opatřením ze dne 9. 5. 2017 znalkyni JUDr. Marii Jandlovou k vypracování nového znaleckého posudku z oboru ekonomie, obviněná kvality a náležitosti posudku zpochybnila, a neztotožnila se se závěrem, že způsobená škoda činí částku ve výši 992.689 Kč. Podle obviněné znalkyně vycházela vadně z ceny obvyklé, tj. z ceny, za niž byly výrobky prodány dalším osobám, když nebylo objasněno, jaké zboží bylo předmětem prodeje, neboť veškeré daňové doklady, z nichž všichni tři znalci vycházeli, do spisu založila poškozená společnost, a tudíž jde o doklady fiktivní, bez jakékoli vypovídací hodnoty k počtu zboží, k jeho jakosti i jeho ceně. Obviněná zdůraznila jejich nekompletnost, a to, že znalkyně nebyla schopna zodpovědět dotazy obhajoby a vysvětlit rozpory v účetních dokladech založených na č. l. 1374 až 1410 spisu, a tudíž hodnověrným způsobem své znalecké závěry obhájit, a to jak při hlavním líčení, kde byla vyslechnuta, tak ani při veřejném zasedání dne 7. 3. 2018, při kterém vyšlo najevo, že doplnila své závěry na podkladě spolupráce se zástupkyní poškozené společnosti I. L., což je však zcela nepřípustné, když zástupce obhajoby k tomuto jednání přizván nebyl. Přitom I. L. byla v inkriminované době její přímou nadřízenou, a odpovědnou za inventury, a byl u ní zřejmý zájem na výsledku řízení. Lze proto mít důvodné pochybnosti o její nepodjatosti i zákonnosti jí vypracovaného znaleckého posudku, které znalkyně ani při osobním výslechu nedokázala rozptýlit a vysvětlit. Ze všech uvedených důvodů nebylo možné závěr o vině obviněné opírat o názory vyslovené JUDr. Marií Jandlovou, protože jí zpracovaný znalecký posudek postrádá základní náležitosti znaleckého posudku ve smyslu zákona o znalcích a vyhlášky č. 37/1967 Sb., a je tudíž i nepřezkoumatelný, když neobsahuje ani potřebné náležitosti obsahové a věcné.
7. Obviněná v závěru shrnula, že se soud nevypořádal s existujícími rozpory v otázce výše způsobené škody, která je základním pojmovým znakem skutkové podstaty posuzovaného trestného činu, a dokazování za tímto účelem provedené trpí uvedenými nedostatky, měl být vypracován revizní znalecký posudek, k čemuž však soud zcela nepochopitelně nepřistoupil a namísto toho rozhodl o vině obviněné. Protože nebyla respektována zásada presumpce neviny a pravidlo in dubio pro reo , došlo i k porušení práva na spravedlivý proces.
8. Na základě takto formulovaných námitek obviněná požadovala, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 3. 2018, sp. zn. 61 To 428/2017, i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 5. 10. 2017, sp. zn. 46 T 18/2014, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení a rozhodnutí.
9. Státní zástupkyně působící u Nejvyššího státního zastupitelství Nejvyššímu soudu v rámci postupu podle §265h odst. 2 tr. ř. sdělila, že se k podanému dovolání nebude věcně vyjadřovat.
III. K formálním náležitostem dovolání
10. Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve shledal, že dovolání obviněné je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou podle §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.).
11. Protože jen na podkladě dovolání relevantně opřeného o některý ze zákonných dovolacích důvodů mohou být napadená rozhodnutí a řízení jim předcházející podrobena věcnému přezkoumání, dovolací soud dále zkoumal, zda dovolání obviněné obsahuje takové skutečnosti, které naplňují jí označený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle něhož je možné dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
12. Ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci procesních, a nikoliv hmotněprávních ustanovení. Tyto nikoliv právní vady, ale nedostatky ve skutkových zjištěních nelze v rámci dovolání vytýkat prostřednictvím žádného důvodu podle §265b tr. ř. [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2002, sp. zn. 3 Tdo 68/2002 (uveřejněné pod č. 16/2002 – T 396 v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu)]. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze s odkazem na uvedený dovolací důvod vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“, jímž se rozumí zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
13. Pouze formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů nestačí, neboť důvod dovolání musí být v tomto mimořádném opravném prostředku skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotněprávní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03).
14. Podkladem pro posouzení správnosti právních otázek ve smyslu uvedeného dovolacího důvodu je skutkový stav zjištěný soudy prvního, příp. druhého stupně, přičemž Nejvyšší soud jimi učiněná skutková zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak ani v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů [srov. nález Ústavního soudu ze dne 8. 7. 2003, sp. zn. IV. ÚS 564/02 (N 108/30 SbNU 489), či usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 10. 2003, sp. zn. III. ÚS 282/03 (U 23/31 SbNU 343), aj.].
15. Nejvyšší soud přitom interpretoval a aplikoval uvedené podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod, neboť je povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva dovolatele, a to včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl.ÚS-st. 38/14, vyhlášeno jako sdělení Ústavního soudu pod č. 40/2014 Sb., uveřejněno pod st. č. 38/14 ve sv. 72 Sb. nál. a usn. ÚS ČR). V té souvislosti považuje Nejvyšší soud za nutné zdůraznit, že i Ústavní soud výslovně v uvedeném stanovisku konstatoval, že jeho názor, „… podle kterého nelze nesprávné skutkové zjištění striktně oddělovat od nesprávné právní kvalifikace … však neznamená, že by Nejvyšší soud v každém případě, kdy dovolání obsahuje argumentaci ve vztahu ke skutkovým zjištěním, musel považovat dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. za prima facie naplněný. … Je totiž jediným oprávněným orgánem, kterému v tomto stadiu přísluší posuzovat naplnění konkrétního dovolacího důvodu (viz §54 rozsudku Evropského soudu pro lidská práva ve věci J. a ostatní proti České republice ze dne 13. 10. 2011, č. stížnosti 12579/06, 19007/10 a 34812/10), a toto posouzení je závaznou podmínkou pro případné podání ústavní stížnosti (ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu)“ [srov. bod 23 citovaného stanoviska pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl.ÚS- st. 38/14, vyhlášeného jako sdělení Ústavního soudu pod č. 40/2014 Sb., uveřejněného pod st. č. 38/14 ve sv. 72 Sb. nál. a usn. ÚS ČR]. Právo na spravedlivý proces nezaručuje jednotlivci přímo nárok na rozhodnutí odpovídající jeho názoru, ale zajišťuje mu právo na spravedlivé soudní řízení [srov. přiměřeně např. nález Ústavního soudu ze dne 28. 8. 2008, sp. zn. II. ÚS 445/06 (N 149/50 SbNU 311), nález Ústavního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. I. ÚS 2726/14, či usnesení Ústavního soudu ze dne 11. 8. 2015, sp. zn. II. ÚS 1576/15].
IV. K námitkám obviněné
16. Nejvyšší soud z hlediska těchto zásad posuzoval důvody obviněnou podaného dovolání. Z jeho obsahu shledal, že veškeré své námitky zaměřila výhradně proti způsobu, jakým soudy dospěly k výši škody způsobené přečinem kladeným jí za vinu, zejména vůči kvalitě znaleckých posudků z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady se specializací použité zboží, včetně jejich dodatků, vypracovaných postupně znalci JUDr. Marií Jandlovou a Ing. Pavlem Dytrychem, především proti způsobu, jakým tito znalci své závěry formálně i obsahově zpracovali a formulovali, ať v písemném zpracování znaleckého posudku či při jeho ústním podání v rámci hlavního líčení a veřejného zasedání, i proti tomu, že pro stanovení výše škody vyšli z ceny obvyklé, ačkoli tuto nebylo podle obviněné možno bezpečně stanovit. Ztotožnila se pouze se závěry znaleckého posudku vypracovaného Petrem Chrastilem, podle nějž poškozené společnosti žádná škody nevznikla, neboť zboží bylo buď poškozené, nebo z důvodu jeho expirace v zásadě neprodejné. V neposlední řadě brojila též proti tomu, že soudy uvedené znalecké posudky hodnotily nesprávně a v rozporu se zásadou in dubio pro reo z nich vycházely, když nevyhověly jejímu návrhu na vypracování revizního znaleckého posudku.
17. Posoudí-li se jednotlivé dovolací argumenty obviněné, je patrné, že dovolání neobsahuje žádné výhrady, které by bylo možné považovat za vytýkání nedostatků vztahujících se k právnímu posouzení věci, jak důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. předpokládá. Podle způsobu, jakým obviněná dovolání formulovala, je zřejmé, že jím vyjadřovala primárně vlastní nespokojenost s důkazní situací, konkrétně se znaleckými posudky ke stanovení ceny zboží, které si na vlastní účet prodávala, a způsobem, jakým soudy tyto důkazy hodnotily. Ve vlastním zdůvodnění tohoto svého postoje cílila především na nepřezkoumatelnost dvou z celkem tří ve věci vypracovaných znaleckých posudků z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady JUDr. Marie Jandlové a Ing. Pavla Dytrycha s poukazem na jejich nekvalifikované zpracování, neobsahující veškeré zákonné náležitosti znaleckého posudku, při současném zdůrazňování a preferování závěrů znaleckého posudku Petra Chrastila, který jediný vyzněl v její prospěch.
18. Protože jde o výhrady, kterými obviněná vytýká nedostatečný rozsah a kvalitu provedeného dokazování i způsobu hodnocení důkazů, lze z nich dovodit, že brojí proti nedostatkům procesní povahy, jejichž podstatou byly postupy podle §2 odst. 5, 6 tr. ř. I když tyto námitky na obviněnou označený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani na žádný jiný uvedený v §265b odst. 1, 2 tr. ř. nedopadají, Nejvyšší soud pouze pro úplnost ve snaze vysvětlit neexistenci vad dotýkajících se spravedlivého procesu připomíná, že soudy nižších stupňů obhajobu obviněné, která je od počátku trestního řízení téměř neměnná, respektovaly všechny zásady trestního řízení [srov. nález Ústavního soudu ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94 (N 34/3 SbNU 257)].
19. Soudy učiněná skutková zjištění a z nich plynoucí právní závěry ohledně výše způsobené škody, proti níž obviněná výlučně brojila, opřely i o další důkazy, jejichž kvalita a dostatečnost pro objasnění dovoláním dotčené otázky nevzbuzuje pochybnosti. Vedle obviněnou zpochybňovaných znaleckých posudků (č. l. 1336 až 1337, 1419 až 1420, 1514 až 1517, 1532 až 1537) soudy vycházely ze svědeckých výpovědí zaměstnanců poškozené společnosti a odběratelů obviněnou neoprávněně prodávaného zboží, kteří vypovídali o podmínkách, za nichž k objednání a dodávkám zboží došlo, jakož i k cenám, za které od obviněné zboží koupili (č. l. 1112 až 1117, 1157 až 1163, aj.), které podepřely též řadou listinných důkazů, zejména přepisy e-mailové korespondence obviněné se spoluobviněnými (č. l. 145 až 150, 155 až 160, 178, 235, 237, 239 až 244, 246 až 262, 273 až 283), dodacími listy, fakturami a výpisem z účtu obviněné. Veškeré řádně a zákonným způsobem provedené důkazy (§2 odst. 5 tr. ř.) soudy hodnotily při respektu k zásadám plynoucím z §2 odst. 6 tr. ř. a posuzovaly je jak jednotlivě, tak i ve vzájemných souvislostech vztahu ke všem zjištěným skutečnostem, přičemž své závěry i úvahy vztahující se k hodnocení důkazů soud prvního stupně též dostatečným způsobem a v potřebné míře vyložil, včetně úvah vztahujících se k vyhodnocení znaleckých posudků z oboru ekonomika (srov. strany 21 až 22 napadeného rozsudku soudu prvního stupně). Ani odvolací soud v postupu a závěrech soudu prvního stupně neshledal vytýkaná pochybení, když relativně podrobně reagoval na výhrady obviněné v zásadě identické s těmi, které uplatnila v nyní podaném dovolání (viz strany 10 až 12 přezkoumávaného usnesení).
20. Ke konkrétním námitkám obviněné, jež setrvale opakuje v zásadě po celé trestní řízení, na něž soudy dostatečně reagovaly [srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002 (publikované pod č. TR NS 17/2002-T 408 v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu)], je třeba uvést, že soudy nižšího stupně vyvrátily tvrzení o tom, že by v případě produktů, které prodávala s tím, že si výtěžek z něho ponechala, mělo jít o zboží poškozené či zboží s prošlou lhůtou, případně jinak závadové. Neopomenuly vypořádat se i s některými drobnými rozpory ve znalci vyslovených závěrech, k nimž vysvětlily, že jsou v souladu s ustanoveními zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů, přičemž všichni znalci (včetně obviněnou preferovaného Petra Chrastila) se shodli na tom, že v případě, kdy nelze vycházet z konkrétního stavu a kvality prodávaného zboží, je nutno stanovit jeho cenu jako cenu obvyklou, za kterou se dané zboží v místě a čase obvykle prodává, a to na základě faktur a daňových dokladů provázejících jednotlivé obchodní transakce, z nichž lze objektivně určit částky, za které bylo předmětné zboží skutečně prodáno. Právě za tyto částky bylo objektivně zboží, o které se v této věci jedná, zobchodovatelné, jelikož skuteční odběratelé za ně danou cenu, na základě obviněnou učiněné nabídky a následné fakturace reálně, na účet obviněné zaplatili.
21. Z odůvodnění napadených rozhodnutí je ze všech uvedených důvodů patrné, že oba soudy respektovaly podmínky §2 odst. 5, 6 tr. ř., §125 odst. 1 a §134 odst. 2 tr. ř. a odvolací soud též podmínky §254 odst. 1 tr. ř. Na jejich podkladě nevznikají pochybnosti o způsobu, jakým se soudy vypořádaly se znaleckými posudky z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady, a proto Nejvyšší soud jen doplňuje, že v uvedeném postupu soudů neshledal namítané nedostatky. Jak z obsahu posudků, tak ze závěrů soudů obou stupňů plyne, znalci své závěry vyslovili s přihlédnutím ke všem okolnostem případu a zvažovali všechny alternativy , které se podle podkladů, z nichž mohli vycházet, nabízely [srov. usnesení Nejvyššího soudu SSR ze dne 16. 10. 1979, sp. zn. 3 To 55/79 (uveřejněné pod č. 64/1980 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek)]. Je třeba zdůraznit, že závěry znaleckých posudků jsou založené na takových poznatcích, které mají oporu v obsahu spisu a jež byly potvrzeny a objektivizovány též výsledky provedeného dokazování (konkrétně svědeckými výpověďmi a listinami předloženými nejen poškozenou, ale i odběrateli, kteří předmětné zboží od obviněné nakoupili). Nebylo možné přisvědčit výhradě obviněné, že se znalci opírali jen o informace dodané zaměstnankyní poškozené společnosti nebo o vykonstruované a neexistující okolnosti, jak se obviněná snažila předestřít. Soudy měly přitom na zřeteli i to, že znalci nepřísluší hodnotit výpovědi ani činit právní závěry, orgány činné v trestním řízení závěry znaleckého posudku nejsou vázány a jsou povinny jej hodnotit jako každý jiný důkaz [srov. zejména rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 2. 3. 1972, sp. zn. Tsf 1/72 (uveřejněné pod č. 40/1972/I. Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), zprávu Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 30. 10. 1973, sp. zn. Tpjf 51/72 (uveřejněnou pod č. 62/1973 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), a rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR ze dne 16. 1. 1986, sp. zn. 11 Tz 46/85 (uveřejněné pod č. 55/1986 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek)].
22. Soudy pečlivě hodnotily proces utváření znaleckých posudků, včetně přípravy znaleckého zkoumání, opatřování podkladů pro znalce, průběh znaleckého zkoumání, věrohodnost teoretických východisek, jimiž znalci odůvodnili své závěry, spolehlivost jimi použitých metod a způsob vyvozování závěrů, a kriticky přitom hodnotily úplnost a bezvadnost podkladových materiálů, které byly podrobeny znaleckému zkoumání. Tím zcela respektovaly, že ponechávat bez povšimnutí věcnou správnost znaleckého posudku, slepě důvěřovat závěrům znalce, by znamenalo ve svých důsledcích popřít zásadu volného hodnocení důkazů soudem podle svého vnitřního přesvědčení, privilegovat znalecký důkaz a přenášet odpovědnost za skutkovou správnost soudního rozhodování na znalce, což je z ústavněprávních hledisek neakceptovatelné. V posuzované věci nevyvstaly pochybnosti o věcné správnosti žádného ze znaleckých posudků, které by orgán činný v trestním řízení byl povinen, v souladu se zásadou oficiality a zásadou vyhledávací (§2 odst. 4, 5 tr. ř.), odstranit obstaráním dalších důkazů, či postupem podle pravidla in dubio pro reo [srov. nález Ústavního soudu ze dne 30. 4. 2007, sp. zn. III. ÚS 299/06 (N 73/45 SbNU 149)].
23. Z obsahu napadených rozhodnutí v návaznosti na obsah spisu Nejvyšší soud shledal, že obecné soudy dodržely vysoký standard hodnocení vypovídací schopnosti a hodnověrnosti důkazů, čímž dostály tomu, že ve věci provedené důkazy byly odrazem skutečných událostí a situací, což zaručilo, že obviněná byla uznána vinnou na podkladě objektivních a skutečnosti odpovídajících zjištění [srov. nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2013, sp. zn. IV. ÚS 1291/12 (N 77/69 SbNU 311)]. O tom svědčí zejména to, že soudy zvažovaly nejen výsledky znaleckého zkoumání, ale závěry znalců konfrontovaly mezi sebou navzájem, jakož je poměřovaly i výpověďmi svědků, kteří byli na obchodních transakcích obviněné přímo účastni. Nezpronevěřily se tedy zásadě volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., protože hodnotily důkazy podle svého vnitřního přesvědčení, založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, bez zřejmých projevů libovůle, resp. svévole. Své závěry, k nimž po řádně a úplně provedeném dokazování dospěly, dostatečným způsobem popsaly a logicky i věcně přesvědčivým způsobem odůvodnily tak, jak z obsahu přezkoumávaných rozhodnutí vyplývá [srov. nález Ústavního soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. III. ÚS 532/01 (N 10/25 SbNU 69)].
24. Přisvědčit tudíž nebylo možné ani požadavku obviněné na zpracování revizního, v pořadí již čtvrtého znaleckého posudku z oboru ekonomika, kterým chtěla vyvrátit dosavadními znalci vyjádřené závěry o výši způsobené škody, jež považovala za nesprávné. Uvedený návrh soudy nepřehlédly a měly jej na paměti, avšak neshledaly také doplnění dokazování potřebným, a proto návrh obviněné soud prvního stupně zamítl pro jeho nadbytečnost (viz stranu 22 jeho rozsudku).
25. K rozptýlení případných pochybností obviněné je vhodné připomenout, že soud zásadně není povinen provést všechny navržené důkazy, avšak musí o vznesených důkazních návrzích rozhodnout a – pokud jim nevyhoví – musí ve svém rozhodnutí vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl. Jestliže tak obecný soud neučiní, zatíží své rozhodnutí nejen vadami spočívajícími v porušení obecných procesních předpisů [srov. nález Ústavního soudu ze dne 21. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 802/2002 (N 58/33 SbNU 89), nález ze dne 16. 2. 1995, sp. zn. III. ÚS 61/94 (N 10/3 SbNU 51), ze dne 12. 6. 1997, sp. zn. III. ÚS 95/97 (N 76/8 SbNU 231), ze dne 10. 10. 2002, sp. zn. III. ÚS 173/02 (N 127/28 SbNU 95), ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. III. ÚS 569/03 (N 87/33 SbNU 339), ze dne 20. 10. 2005, sp. zn. III. ÚS 139/05 (N 200/39 SbNU 117)]. Protože soudy požadavek obviněné na doplnění dokazování braly do úvahy, posuzovaly ho s výsledky zajištěných důkazů, konfrontovaly je s vhodností jejich přínosu pro další možná zjištění a závěry z těchto úvah plynoucí v potřebné míře v přezkoumávaných rozhodnutích vysvětlily, nemůže se jednat ani o kategorii tzv. opomenutých důkazů, o které by se jednalo tehdy, kdyby o nich v řízení nebylo soudem rozhodnuto, eventuálně v případě důkazů, jimiž se soud při postupu podle zásady volného hodnocení důkazů nezabýval, čímž by založil nejen nepřezkoumatelnost vydaného rozhodnutí, ale současně též jeho protiústavnost [srov. nález Ústavního soudu ze dne 21. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 802/2002 (N 58/33 SbNU 89)].
26. Ze všech uvedených důvodů je možné shrnout, že principy spravedlivého trestního řízení nebyly v posuzované věci porušeny, protože, jak již bylo zmíněno výše, právo na spravedlivý proces nezaručuje jednotlivci přímo nárok na rozhodnutí odpovídající jeho názoru, ale zajišťuje mu právo na spravedlivé soudní řízení, čemuž soudy v posuzované věci dostály, neboť provedly dostatek důkazů za účelem náležitého objasnění skutkového stavu bez důvodných pochybností (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 31. 1. 2013, sp. zn. II. ÚS 2800/11, ze dne 19. 10. 2010, sp. zn. II. ÚS 1067/10, či ze dne 4. 12. 2013, sp. zn. IV. ÚS 1326/13, aj.). Postup soudů obou stupňů nevykazuje známky libovůle nebo snahy vyhnout se plnění svých povinností ve vztahu k rozsahu a způsobu provedeného dokazování, a proto se v projednávané věci nejedná ani o případnou existenci tzv. deformace důkazů, tj. vyvozování skutkových zjištění, která v žádném smyslu nevyplývají z provedeného dokazování [srov. nález Ústavního soudu ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. IV. ÚS 1235/09 (N 144/58 SbNU 207), či ze dne 4. 6. 1998, sp. zn. III. ÚS 398/97 (N 64/11 SbNU 125)].
V. Závěr
27. Protože v dovolání obviněné nebyly namítány žádné vady týkající se nesprávného právního posouzení ani posouzení jiných hmotněprávních otázek ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a o porušení pravidel spravedlivého procesu v této trestní věci rovněž nešlo, Nejvyšší soud její dovolání jako podané mimo označený, ale i jakýkoliv jiný dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1, 2 tr. ř. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 29. 8. 2018
JUDr. Milada Šámalová
předsedkyně senátu