ECLI:CZ:NS:2019:11.TDO.1025.2019.1
sp. zn. 11 Tdo 1025/2019-286
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 8. 2019 o dovolání obviněného J. K. , nar. XY ve XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Znojmo, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. 3. 2019, sp. zn. 3 To 30/2018, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 11 T 2/2018, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného J. K. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 19. 2. 2018, sp. zn. 11 T 2/2018, byl obviněný J. K. uznán vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, dílem dokonaným a dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný shora uvedené trestné činnosti dopustil tím, že:
nejméně od roku 2015 pěstoval opakovaně v místě svého bydliště v obci XY č. XY, okres Znojmo, na zahradě rostliny konopí, a to v roce 2015 nejméně 2 rostliny, které poté usušil a zpracoval v tzv. marihuanu a v roce 2016 nejméně 5 rostlin, které následně sušil a částečně zpracoval v místě svého bydliště v tzv. marihuanu, přičemž ke dni 26. 10. 2016 přechovával v místě bydliště celkem 677,6 gramů sušené rostlinné hmoty obsahující celkem 58,95 gramů účinné látky delta-9-THC, dále sušené nezpracované části rostlin konopí s hmotností toxikomanky využitelných částí po usušení 12.310 gramů, obsahujících 1.808,34 gramů účinné látky delta-9-THC a zelenohnědou hmotu o hmotnosti 17,5 gramů, obsahující 2,74 gramů účinné látky delta-9-THC, dále nasbíral a ke dni 26. 10. 2016 sušil v místě svého bydliště celkem 328 hub rodu lysohlávka o celkové hmotnosti 6,91 gramů, obsahujících celkem 52,86 miligramů účinné látky psilocin, přičemž uvedeného jednání se dopouštěl s vědomím, o jaké látky se jedná a to i přesto, že nedisponoval příslušným oprávněním pro nakládání s omamnými a psychotropními látkami, kdy konopí je omamnou látkou uvedenou v příloze č. 3 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, zařazenou do Seznamu IV podle Jednotné úmluvy o omamných látkách, a obsahuje psychotropní látku delta-9-THC uvedenou v příloze č. 4 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, zařazenou do Seznamu I podle Úmluvy o psychotropních látkách, a psilocin je psychotropní látkou uvedenou v příloze č. 4 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, zařazenou do Seznamu I podle Úmluvy o psychotropních látkách.
2. Za to byl obviněný J. K. podle §283 odst. 3 tr. zákoníku za použití §58 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání čtyř let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Obviněnému byl současně podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci v podobě věcí podrobně specifikovaných ve výrokové části citovaného rozsudku.
3. Rozsudek soudu prvního stupně však právní moci nenabyl, neboť proti němu podal odvolání jak obviněný J. K., tak státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně. Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací tato odvolání projednal a rozsudkem ze dne 11. 4. 2018, sp. zn. 3 To 30/2018, zrušil z podnětu odvolání obviněného podle §258 odst. 1 písm. d) tr. řádu napadený rozsudek v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 tr. řádu nově rozhodl tak, že obviněného (při nezměněných skutkových zjištěních) uznal vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, spáchaným ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku. Za to byl obviněný podle §283 odst. 3 tr. zákoníku za použití §58 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání čtyř let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Obviněnému byl současně podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci v podobě věcí podrobně specifikovaných ve výrokové části citovaného rozsudku. Naproti tomu odvolání státního zástupce bylo podle §256 tr. řádu jako nedůvodné zamítnuto.
4. Proti výše citovanému rozhodnutí odvolacího soudu podal dovolání nejvyšší státní zástupce, a to na základě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu s tím, že obviněnému byl uložen trest odnětí svobody mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Nejvyšší soud pak svým usnesením ze dne 18. 12. 2018, sp. zn. 11 Tdo 995/2018, podanému dovolání nejvyššího státního zástupce vyhověl, jelikož v daném případě nebyl vzhledem k hodnoceným okolnostem případu dán důvod pro uložení trestu pod dolní hranicí trestní sazby stanovené zákonem za použití §58 odst. 1 tr. zákoníku. Podle §265 l odst. 1 tr. řádu Nejvyšší soud Vrchnímu soudu v Olomouci přikázal, aby danou věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Ve svém zrušujícím usnesení Nejvyšší soud odvolacímu soudu uložil povinnost znovu řádně posoudit splnění všech podmínek pro aplikaci institutu mimořádného snížení trestu odnětí svobody ve smyslu §58 odst. 1 tr. zákoníku s tím, že vyslovený právní názor dovolacího soudu je pro vrchní soud závazný.
5. Proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 4. 2018, sp. zn. 3 To 30/2018, bylo podáno dovolání taktéž obviněným prostřednictvím jeho obhájce, a to s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu s tím, že napadená rozhodnutí obou nižších soudů spočívala na nesprávném hmotně právním posouzení věci. Dovolání obviněného však bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2018, sp. zn. 11 Tdo 995/2018, podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítnuto jako zjevně neopodstatněné.
6. Na podkladě výše citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu Vrchní soud v Olomouci danou trestní věc opětovně projednal , načež svým rozhodnutím ze dne 18. 3. 2019, sp. zn. 3 To 30/2018, podle §258 odst. 1 písm. d) odst. 2 tr. řádu napadený prvostupňový rozsudek krajského soudu zrušil ve výroku o trestu a podle 259 odst. 3 tr. řádu nově rozhodl tak, že obviněného odsoudil podle §283 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání osmi let, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Obviněnému současně podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložil i trest propadnutí věci v podobě věcí podrobně specifikovaných ve výrokové části citovaného rozsudku Vrchního soudu v Olomouci.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
7. Proti rozsudku odvolacího soudu ze dne 18. 3. 2019, sp. zn. 3 To 30/2018, podal obviněný J. K. prostřednictvím obhájce dovolání s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť má za to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, a to v důsledku odmítnutí aplikace §58 odst. 1 tr. zákoníku, příp. §58 odst. 5 tr. zákoníku při stanovení výměry ukládaného trestu odnětí svobody.
8. V podaném dovolání obviněný, kromě rekapitulace dosavadního průběhu předmětného trestního řízení, zopakoval svoji obhajobu, jíž uplatňoval i v předchozích fázích trestního řízení, a to, že rostliny konopí pěstoval nikoli průmyslovým způsobem na veřejně viditelném místě pouze pro vlastní potřebu, přičemž z těchto rostlin vyráběl mast, kterou využíval při léčbě atopického ekzému. Zbytek vypěstované látky rekreačně kouřil, tzn. že marihuanu dále nedistribuoval, a to ani za účelem dosažení zisku. Pěstování rostlin konopí, jejich zpracování a přechovávání se přitom věnoval po dobu přibližně dvou let, což podle obviněného nelze považovat za delší období. V důsledku těchto skutečností lze v daném případě spatřovat výjimečné okolnosti případu odůvodňujících aplikaci §58 odst. 1 tr. zákoníku a tedy uložení mírnějšího trestu odnětí svobody ve výměře jdoucí pod dolní hranici trestní sazby stanovené trestním zákoníkem.
9. Dále dle dovolatele odvolací soud nepostupoval správně, když v jeho případě nezvážil použití §58 odst. 5 tr. zákoníku, neboť i skutečnost, že se skutku popsaného ve výroku o vině napadeného rozhodnutí dopustil ve stadiu pokusu, měla být v návaznosti na zjištěné okolnosti případu vyhodnocena jako výjimečná, a vést odvolací soud k uložení trestu pod dolní hranicí zákonné trestní sazby. Odvolací soud měl tedy obecně zvážit skutečnost, zda neuložení trestu pod dolní hranicí trestní sazby není pro obviněného nepřiměřeně přísné a tedy zda jeho nápravy nelze dosáhnout i trestem kratšího trvání. V této souvislosti dovolatel poukazuje na skutečnosti spočívající jednak v jeho doposud vedeném řádném způsobu života, dále v jeho dosavadní bezúhonnosti, jakož i v jeho řádném pracovním zařazení.
10. S ohledem na výše uvedené obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. řádu napadený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. 3. 2019, sp. zn. 3 To 30/2018, zrušil ve výroku o trestu, a aby Vrchnímu soudu v Olomouci přikázal v tomto rozsahu věc znovu projednat a rozhodnout. Obviněný současně navrhl, aby mu byl až do skončení dovolacího řízení odložen výkon uloženého trestu odnětí svobody.
11. K dovolání obviněného J. K. se písemně vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (viz podání ze dne 30. 7. 2019, sp. zn. 1 NZO 736/2019-12), jež předně konstatovala, že námitka obviněného směřující do výroku o trestu není podřaditelná pod jím uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ale ani pod důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu. V daném případě totiž nebyl obviněnému uložen trest mimo zákonnou trestní sazbu, jak se toho naopak obviněný domáhá, přičemž se nejedná ani o případ nesprávného hmotně právního posouzení. Nepoužití ustanovení §58 tr. zákoníku a naopak uložení trestu v rámci jeho zákonné (nesnížené) trestní sazby, dle státní zástupkyně nenaplňuje nejen deklarovaný dovolací důvod, ale ani žádný jiný zákonný dovolací důvod, kterým lze napadnout výrok o trestu. V tomto směru státní zástupkyně odkázala mimo jiné na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 3. 2012, sp. zn. 3 Tdo 311/2012, jakož i na další rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2013, sp. zn. 5 Tdo 124/2013, dle kterého jsou zcela mimo rámec dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu námitky zaměřené proti rozhodnutí odvolacího soudu, který podle názoru obviněného učinil nesprávný závěr, pokud (např. na rozdíl od soudu prvního stupně) nepoužil ustanovení §58 odst. 5 tr. zákoníku o mimořádném snížení trestu odnětí svobody.
12. Vzhledem k shora uvedeným skutečnostem pak státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného J. K. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl.
III.
Přípustnost a důvodnost dovolání
13. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda dovolání obviněného bylo podáno v souladu s §265a odst. 1, 2 tr. řádu, zda bylo podáno ve dvouměsíční zákonné lhůtě a na příslušném místě v souladu s §265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti upravené v §265f tr. řádu.
14. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněným uplatněný dovolací důvod považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
15. V souvislosti s obviněným uplatněným dovolacím důvodem Nejvyšší soud připomíná, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán jen tehdy, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V jeho mezích lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Skutečnosti, které lze podřadit pod uvedený dovolací důvod, jsou již zcela jednoznačně uvedeny v judikatuře Nejvyššího soudu (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 11 Tdo 661/2017, ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. 5 Tdo 104/2017, ze dne 9. 11. 2016, sp. zn. 4 Tdo 1258/2016) a Ústavního soudu (např. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03, ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03, ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Dovolací soud na základě tohoto dovolacího důvodu zásadně nepřezkoumává a nehodnotí správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, ani neprověřuje úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5 a 6 tr. řádu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03).
16. Situace, na něž dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je třeba odlišovat od případů, kdy je napadené rozhodnutí založeno na nesprávných skutkových zjištěních. Jak bylo deklarováno (mimo jiné i v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 3. 2019, sp. zn. 11 Tdo 74/2019) dovolací soud je vždy povinen vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je i vyjádřen zejména ve výrokové části odsuzujícího rozsudku, přičemž jeho povinností je zjistit, zda nižšími soudy provedené právní posouzení skutku je s ohledem na zjištěný skutkový stav v souladu se způsobem jednání, který je vyjádřen v příslušné skutkové podstatě trestného činu. V případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu tak zákon vyžaduje, aby podstatu výhrad a obsah jím uplatněných dovolacích námitek tvořilo tvrzení, že nižšími soudy zjištěný skutkový stav věci, jež je popsán v jejich rozhodnutí, není takovým trestným činem, za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněná skutková zjištění nevyjadřují naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu, jež byl dovolateli přisouzen. S poukazem na tento dovolací důvod tak obviněný namítá, že dotčený skutek buď vykazuje znaky jiného trestného činu, anebo není vůbec žádným trestným činem. K této problematice srov. též usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 15 Tdo 574/2006, jakož i rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 36/2004 Sb. rozh. tr.
17. Nejvyšší soud v duchu výše citované judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu zkoumal, zda dovolání obviněného splňuje kritéria jím uplatněného či jiného dovolacího důvodu. Po prostudování předmětného spisového materiálu přitom dospěl k závěru, že námitky obviněného uplatněnému, ale ani žádnému jinému v ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu taxativně uvedenému dovolacímu důvodu, neodpovídají. Obviněným uplatněné dovolací námitky směřující proti druhu a výměře trestu z důvodu jeho přílišné přísnosti, jde-li jinak o trest podle zákona přípustný a vyměřený v rámci zákonné trestní sazby, totiž nemohou být relevantně uplatněny v rámci žádného ze zákonem taxativně vymezených dovolacích důvodů. Současně Nejvyšší soud již na tomto místě pouze stručně předesílá, že v postupu orgánů činných v trestním řízení neshledal takové pochybení, které by zasahovalo do práva obviněného na spravedlivý proces. K tomuto Nejvyšší soud opakuje, že v rámci obviněným uplatněného důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu lze toliko namítat nesprávné hmotně právní posouzení. Ve vztahu k některým zvláštním podmínkám při ukládání trestu se přitom může jednat např. o pochybení soudu při ukládání souhrnného trestu nebo úhrnného a společného trestu za pokračování v trestném činu (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
18. Ze systematiky, s níž jsou v ustanoveních §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu zakotveny jednotlivé dovolací důvody, vyplývá, že k výroku o trestu se vztahuje především dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu. Ten ovšem spočívá v tom, že obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Z obsahu tohoto dovolacího důvodu je zároveň zřejmé, že ani s případným poukazem na porušení §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu se dovolatel nemůže domáhat toho, aby mu byl uložen trest odnětí svobody za použití §58 tr. zákoníku pod dolní hranicí trestní sazby tímto zákonem stanovené, neboť nevyužil-li soud tohoto výjimečného (resp. mimořádného) oprávnění a nepostupoval-li podle citovaného ustanovení, nýbrž trest vyměřil v rámci zákonné (tj. nesnížené) trestní sazby (a to v daném případě na její samé spodní hranici), nelze dovodit, že byl uložen trest ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu. Právě uvedené tedy znamená, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu může naplnit jen nesprávné použití ustanovení §58 tr. zákoníku při výměře trestu odnětí svobody pod dolní hranicí zákonné trestní sazby, jak již ostatně shledal Nejvyšší soud v průběhu předmětného trestního řízení ve svém předešlém usnesení ze dne 18. 12. 2018, sp. zn. 11 Tdo 995/2018. Naproti tomu nepoužití §58 tr. zákoníku a uložení trestu odnětí svobody v rámci běžného rozpětí jeho nesnížené trestní sazby (navíc na její samé spodní hranici) tento dovolací důvod nenaplňuje. K tomuto považuje Nejvyšší soud za vhodné podotknout, že tyto závěry lze aplikovat jak na mimořádné snížení trestu odnětí svobody podle §58 odst. 1 tr. zákoníku, tak z důvodů uvedených v §58 odst. 5 tr. zákoníku, tedy na obě ze strany obviněného vznesené dovolací námitky. Z výše uvedeného tedy plyne jasný závěr, že obě shora uvedené varianty mimořádného snížení trestu odnětí svobody je soud v rámci své rozhodovací činnosti oprávněn využít, pokud ovšem takový postup (s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem jím řešené věci) nezvolí, dovolatel se jejich uplatnění nemůže účinně domáhat cestou podaného dovolání.
19. S ohledem na shora uvedené Nejvyšší soud uzavírá, že se obviněný veškerými svými námitkami uplatněnými v podaném dovolání domáhá uložení trestu odnětí svobody mimo zákonem stanovenou trestní sazbu. Obviněný naopak nevznesl žádnou relevantní námitku, kterou by bylo možno podřadit pod jím uplatněný dovolací důvod, ani pod žádné jiné zákonem taxativně stanovené důvody dovolání ve smyslu §265b tr. řádu.
20. Nejvyšší soud přitom v daném případě neshledal sebemenšího důvodu k tomu, aby se odchýlil od ustálené judikatury, podle níž pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu nelze podřazovat námitky, že soud nevyužil fakultativní možnost podle §58 tr. zákoníku zmírnit uložený trest odnětí svobody jeho vyměřením pod spodní hranicí zákonné trestní sazby (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 3. 2012, sp. zn. 3 Tdo 311/2012, ze dne 20. 3. 2013, sp. zn. 5 Tdo 124/2013, ze dne 23. 3. 2016, sp. zn. 1 Tdo 55/2016). Otázka stanovení konkrétní výše (výměry) trestu odnětí svobody je tedy pouze a výlučně na úvaze soudu příslušného k rozhodnutí. V tomto ohledu lze odkázat na závěry vrchního soudu, obsažené v bodech 20. a 21. odůvodnění dovoláním napadeného rozsudku, kde se přesvědčivým a logicky správným způsobem vypořádal s absencí podmínek pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody ve smyslu §58 odst. 1 tr. zákoníku. Podle odvolacího soudu totiž v daném případě objektivně neexistují žádné okolnosti, které by bylo možno hodnotit jako natolik výjimečné, aby umožňovaly uložení trestu pod spodní hranici zákonné trestní sazby. Naopak skutečnosti, na které ve svém rozhodnutí poukázal Nejvyšší soud (tj. velké množství drogy, délka páchané trestné činnosti a další) možnost použití ustanovení §58 odst. 1 tr. zákoníku s poukazem na okolnosti případu jednoznačně vylučují. Podle odvolacího soudu současně platí, že na straně obviněného nelze dovodit ani žádné další okolnosti, které by bylo možno hodnotit jako poměry pachatele zakládající podmínky pro aplikaci §58 odst. 1 tr. zákoníku.
21. Z obsahu odůvodnění napadeného rozsudku je dále zřejmé (bod 23.), že se odvolací soud v rámci své přezkumné činnosti řádně zabýval rovněž otázkou splnění zákonných podmínek pro případnou aplikaci ustanovení §58 odst. 5 tr. zákoníku, načež dospěl k přesvědčivě a logicky zdůvodněnému závěru, že v nyní posuzovaném případě nebyly splněny kumulativně dané podmínky pro užití tohoto výjimečného ustanovení, neboť obviněný z hlediska své subjektivní představy učinil vše nezbytné, co považoval za potřebné pro dokonání činu, přičemž zákonem předpokládaný následek v tomto případě nenastal toliko v důsledku včasného zákroku Policie ČR, tedy zcela nezávisle na jeho vůli. Použití §58 odst. 5 tr. zákoníku pak bylo vyloučeno rovněž postupnou gradací závažnosti a škodlivosti jednání obviněného, jakož i existencí detekovaných přitěžujících okolností.
22. Vyjma shora uvedeného Nejvyšší soud při svém přezkumu standardně zohlednil ústavněprávní rovinu projednávaného případu, neboť si je vědom skutečnosti, že rozhodování o mimořádném opravném prostředku se nikdy nemůže ocitnout mimo rámec ochrany základních práv jednotlivce a tato ústavně garantovaná práva musí být respektována i při projednávání dovolání (viz např. nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 125/04, sp. zn. I. ÚS 55/04, sp. zn. I. ÚS 554/04, apod.). Nejvyšší soud v předmětném případě ověřil, že všechna zásadní ústavní práva byla respektována, a neshledal, že by obviněný J. K. byl zkrácen na některém ze svých nezadatelných práv, zejména ne v jeho právu na spravedlivý proces podle čl. 36 až čl. 40 Listiny základních práv a svobod.
23. Pro úplnost přitom Nejvyšší soud připomíná, že se možností použití institutu mimořádného snížení trestu odnětí svobody podle §58 odst. 1 tr. zákoníku v daném případě věnoval již ve svém prvním usnesení ze dne 18. 12. 2018, sp. zn. 11 Tdo 995/2018, a to z podnětu dovolání podaného nejvyšším státním zástupcem. V citovaném usnesení přitom Nejvyšší soud vyslovil závazný právní názor, dle kterého okolnosti , které jsou obviněným v jím podaném dovolání ve prospěch aplikace §58 tr. zákoníku nyní namítány, ve svém souhrnu nevybočily natolik zásadním způsobem ze standardního provedení daného trestného činu, aby založily zákonný důvod pro uložení trestu pod hranicí zákonné sazby ve smyslu §58 odst. 1, popř. odst. 5 tr. zákoníku. Obviněný se přitom ve svém nyní projednávaném dovolání spokojil s prostým opakováním své předchozí argumentace, aniž by závěry Nejvyššího soudu, jež byly učiněny v rámci citovaného usnesení ze dne 18. 12. 2018, jakkoliv rozporoval, či je vzal alespoň jakkoliv v potaz.
IV.
Závěr
24. Vzhledem ke shora uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný J. K. podal dovolání z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu, pročež postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu a jím podané dovolání odmítl. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
25. Jelikož Nejvyšším soudem nebylo na podkladě podaného dovolání a obsahu příslušného spisového materiálu v napadených rozhodnutích soudů nižších stupňů, ani v jim předcházejícím postupu, shledáno porušení zákona ve smyslu dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 tr. řádu, zejména práva obviněného na spravedlivý proces, nebyly shledány ani zákonné podmínky §265h odst. 3 tr. řádu pro případný odklad či přerušení výkonu rozhodnutí, které bylo podaným dovoláním obviněného napadeno.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení, opravný prostředek
přípustný (viz §265n tr. řádu).
V Brně dne 29. 8. 2019
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Tomáš Durdík
soudce