ECLI:CZ:NS:2019:11.TDO.1333.2019.1
sp. zn. 11 Tdo 1333/2019-609
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. 12. 2019 o dovolání obviněného R. F. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, XY, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 5. 2019, sp. zn. 6 To 76/2019, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 2 T 114/2015, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného R. F. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 8. 1. 2019, sp. zn. 2 T 114/2015, byl obviněný R. F. uznán vinným v bodě 1) jednak přečinem vydírání podle §175 odst. 1 tr. zákoníku, jednak přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a pod bodem 2) přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, a to na podkladě skutkového zjištění, že
1) dne 1. 9. 2015 kolem 20.10 hodin v Opavě, na ulici XY, na lavičce v parku, v úmyslu zjistit, zda poškozená L. H. má u sebe klíče od ubytovny na XY ulici v Opavě, aby mu mohla vydat svršky a osobní věci, nejprve uchopil poškozenou L. H., nar. XY, pod krkem, začal ji škrtit, požadoval po ní vydání její kabelky, kterou měla poškozená u sebe, a to za současného pronášení slov “Dej mi tu kabelku!“, a poté, co odmítla kabelku vydat, ji násilím položil na záda na lavičku, opětovně začal škrtit, požadoval vydání kabelky za současného pronášení výhrůžek zabitím, umučením tím, že ji utopí v řece, což znásobil i tím, že vyhrožoval, že pokud bude křičet o pomoc, stejným způsobem ublíží nejen jí, ale i kolemjdoucím, přesto poškozená svou kabelku ubránila, a tohoto jednání se dopustil a v něm pokračoval v přítomnosti více jak tří osob, které se snažily jemu v uvedeném jednání zabránit, čímž poškozené L. H. způsobil zranění lehké – prokousnutí dolního rtu s rankou 2 mm vnitřně, podlitinu o velikosti 2 cm na pravé straně krku, škrábnuté oděrky povrchově na levém rameni o velikosti 5x5 cm, na zádech o velikosti 5x5 cm, pod levou hýždí o velikosti 5x4 cm a hematom na pravé paži laterálně o velikosti 6x6 cm, jež si vyžádalo následné jednorázové ošetření ve Slezské nemocnici v Opavě,
přičemž byl pro takové jednání odsouzen mj. rozsudkem Okresního soudu v Opavě sp. zn. 27 T 157/2011 ze dne 17. 4. 2012, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 4 To 111/2012, který nabyl právní moci 22. 6. 2012, pro zločin ublížení na zdraví dle §145/1 tr. zákoníku ve stádiu pokusu dle ustanovení §21/1 tr. zákoníku a přečin výtržnictví dle §358/1, 2a) tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 3 roků se zařazením pro výkon uloženého trestu do věznice s ostrahou, který vykonal 5. 9. 2014,
2) v období od listopadu 2014 do srpna 2015 v Opavě v místě svého bydliště na ulici XY č. XY a jinde bez oprávnění pravidelně poskytoval pervitin L. H., a to nejméně v padesáti případech, z toho nejméně v šestnácti případech v množství 0,2 g, odpovídající vždy ceně 500 Kč za dávku; přičemž pervitin - metamfetamin je zařazen jako psychotropní látka do seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách a dále je uveden v Seznamu č. 5 psychotropních látek v příloze č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, ve znění pozdějších právních předpisů,
2. Za to mu byl podle §175 odst. 1 tr. zákoníku, §43 odst. 1 tr. zákoníku uložen úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 2 (dvou) roků, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
3. O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ostravě tak, že je usnesením ze dne 27. 5. 2019, sp. zn. 6 To 76/2019, podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné.
4 . Z hlediska rekapitulace dosavadního průběhu řízení lze připomenout, že ve věci obviněného R. F. Okresní soud v Opavě poprvé rozhodoval rozsudkem dne 12. 4. 2016, sp. zn. 2 T 114/2015, jímž obviněného uznal vinným v bodě 1) zločinem loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku a v bodě 2) přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, za což mu podle §173 odst. 1, §43 odst. 1 tr. zákoníku uložil úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 2 roků a 5 měsíců, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Z podnětu odvolání obviněného Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 13. 7. 2016, sp. zn. 6 To 266/2016, podle §258 odst. 1 písm. b), c) tr. ř. napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a podle §259 odst. 1 tr. ř. věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení. V návaznosti na to pak Okresní soud v Opavě výše již citovaným rozsudkem ze dne 8. 1. 2019, sp. zn. 2 T 114/2015, o vině a trestu ohledně obviněného R. F. znovu rozhodl.
II.
Dovolání obviněného
5. Citované rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě napadl obviněný R. F. prostřednictvím svého obhájce dovoláním, v němž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť podle jeho názoru napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
6. Ve svém mimořádném opravném prostředku ohledně jednání v bodě 1) uvádí, že se ztotožňuje s právní kvalifikací skutku jako přečinu výtržnictví dle §358 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, když nepopírá, že mezi ním a poškozenou L. H. došlo dne 1. 9. 2015 k roztržce. Odmítá nicméně, pokud předmětné jednání bylo posouzeno zároveň jako přečin vydírání podle §175 odst. 1 tr. zákoníku. Má za to, že se jednalo pouze o vyhrocený konflikt mezi bývalými partnery, jejichž vztah byl značně disharmonický. V tomto ohledu namítá, že z provedených důkazů nevyplývá, že by poškozenou jakkoli vydíral či po ní cokoliv požadoval. Žádnými důkazy též nebylo prokázáno, že by po poškozené požadoval vydání její kabelky a že by k ní pronesl slova ,,Dej mi tu kabelku!“. Ani skutečnost, že by od poškozené požadoval klíče od ubytovny, podle jeho názoru nepostačuje k právní kvalifikaci jeho jednání jako vydírání.
7. Pokud byl v bodě 2) výroku rozsudku soudu prvního stupně uznán vinným, že měl L. H. opatřit psychotropní látku, toto jednání od počátku popírá, neboť žádné drogy jí ani nikomu jinému neposkytl. Vytýká, že odvolací soud nevzal v potaz, že v tomto bodě je usvědčován pouze poškozenou a její výpovědí. V této souvislosti poukazuje, že, na rozdíl od něj, poškozená byla pravomocně odsouzena za spáchání trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 tr. zákoníku, když neoprávněně jinému opatřovala psychotropní látky, za což jí byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody. Tuto skutečnost svědčící v jeho prospěch nicméně odvolací soud v odůvodnění svého usnesení vůbec neuvádí, ani ji při hodnocení důkazů nezohlednil. Protože o jeho vině neexistuje jediný přímý důkaz, má za to, že tato nemohla být prokázána na základě jediného nevěrohodného svědka, jímž poškozená je. Je přesvědčen, že oba soudy na základě provedených důkazů věc nesprávně právně posoudily, když namísto toho, aby byl obžaloby zproštěn, jej tímto skutkem uznaly vinným.
8. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 5. 2019, sp. zn. 6 To 76/2019, i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Opavě ze dne 8. 1. 2019, sp. zn. 2 T 114/2015, a soudu prvního stupně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
III.
Přípustnost a důvodnost dovolání
9. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§265e odst. 1 tr. ř.), a bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].
10. Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněným uplatněný dovolací důvod považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
11. Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
12. Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř. ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek. K této problematice srov. též usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 15 Tdo 574/2006, a č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 298.
13. Nejvyšší soud po prostudování předmětného spisového materiálu shledal, že dovolání obviněného je sice formálně opřeno o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak s ohledem na shora uvedené je z obsahu dovolání zřejmé, že namítané vady pod uplatněný dovolací důvod nelze podřadit. Obviněný ve skutečnosti námitkami, jimiž napadá soudy učiněná skutková zjištění a brojí proti rozsahu dokazování, hodnocení důkazů a vůbec vůči postupu soudů v důkazním řízení, uplatňuje námitky, které nejsou způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu. V dovolání tak mimo jiné rozebírá celkovou důkazní situaci a nabízí své vlastní hodnocení provedených důkazů (zejména tvrzením, že z provedených důkazů nevyplývá, že by poškozenou jakkoliv vydíral a cokoliv po ní požadoval, že by po ní požadoval její kabelku a klíče od ubytovny, či ji slovně vyhrožoval, a že soudy učinily závěr o jeho vině toliko na základě výpovědi poškozené, kterou označil za nevěrohodnou, neboť tato mj. již byla za drogovou trestnou činnost odsouzena atd.), a celkově vytýká nedostatečně zjištěný skutkový stav věci /zejména tvrzením, že ohledně skutku pod bodem 2) nebylo prokázáno, že by poškozené či komukoli jinému psychotropní látku poskytoval, že je tímto skutkem usvědčován toliko na základě svědectví poškozené/. Tím vším se však obviněný primárně domáhá změny skutkových zjištění učiněných ze strany obou soudů a až teprve sekundárně, na podkladě této změny, usiluje o změnu právního posouzení skutku v tom smyslu, že se trestné činnosti kladené mu za vinu pod bodem 2) vůbec nedopustil a že jeho jednání pod bodem 1) mělo být posouzeno pouze jako trestný čin výtržnictví. Zmíněné námitky tedy obsahově nenaplňují nejen deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani žádný jiný z důvodů dovolání, jak jsou v zákoně taxativně zakotveny.
14. Pokud jde o výhrady dovolatele spočívající ve zpochybnění správnosti a přesvědčivosti odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů, které shledává nedostatečnými, ve skutečnosti těmito svými námitkami toliko polemizuje s rozsahem a kvalitou odůvodnění soudních rozhodnutí, přičemž nepředkládá žádnou relevantní argumentaci, z níž by bylo možno dovodit věcnou nesprávnost samotného výroku soudních rozhodnutí, pak Nejvyšší soud připomíná, že dovolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné (srov. §265 odst. 4 tr. ř.).
15. V souvislosti s předkládáním vlastní verze průběhu skutkového děje obviněným považuje Nejvyšší soud pro úplnost za vhodné zmínit rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, kde tento uvedl, že právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele. Uvedeným právem je pouze zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.
16. Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je zásah Nejvyššího soudu namístě proto, aby byl dán průchod ústavně garantovanému právu na spravedlivý proces. Rozhodnutí obecného soudu by bylo nutné považovat za vydané v rozporu s ústavně zaručeným právem na spravedlivý proces např. v případech, kdy zjištění soudů nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co bylo obsahem dokazování apod. (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05, nález Ústavního soudu ze dne 23. 3. 2004, sp. z. I. ÚS 4/04). Tento extrémní nesoulad však nelze shledávat pouze v tom, že obviněný není spokojen s důkazní situací a s jejím vyhodnocením, když mezi provedenými důkazy na jedné straně a skutkovými zjištěními na straně druhé je patrná logická návaznost.
17. Nejvyšší soud připomíná, že soudy hodnotí shromážděné důkazy podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Účelem dokazování v trestním řízení je zjistit skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí (§2 odst. 5 tr. ř.). Je pak plně na úvaze soudu, jak vyhodnotí jednotlivé důkazy a jakými důkazními prostředky bude okolnosti významné pro zjištění skutkového stavu objasňovat. Z hlediska práva na spravedlivý proces je rovněž klíčový požadavek náležitého odůvodnění rozhodnutí ve smyslu ustanovení §125 odst. 1 tr. ř. nebo §134 odst. 2 tr. ř. (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 6. 2008, sp. zn. III. ÚS 1285/08, str. 3). Soudy obou stupňů tento požadavek naplnily, když svá rozhodnutí řádně odůvodnily, přičemž v souladu s požadavky na odůvodnění rozsudku uvedenými v §125 odst. 1 tr. ř. vždy náležitě uvedly, které skutečnosti vzaly za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřely, jakými úvahami se řídily při hodnocení provedených důkazů i jak se vypořádaly s obhajobou.
18. Lze dodat, že v posuzovaném případě se v poměru mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Opavě, z nichž v napadeném usnesení vycházel také Krajský soud v Ostravě na straně jedné, a provedenými důkazy na straně druhé, rozhodně nejedná o žádný extrémní rozpor, jenž by odůvodňoval zásah Nejvyššího soudu do soudy učiněných skutkových závěrů ve smyslu judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu (srov. např. nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 125/04 a I. ÚS 55/04 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 11 Tdo 1453/2014). Na základě obsahu spisu je zřejmé, že soudy své skutkové závěry opřely o konkrétní zjištění učiněná na základě provedených důkazů. Z předmětné trestné činnosti pod bodem 1/ rozsudku soudu prvního stupně byl obviněný usvědčován zejména svědeckou výpovědí poškozené L. H., která však nestojí osamocena, ale plně koresponduje i s výpověďmi svědků – hostů restaurace K. v Opavě, D. M., J. K., L. W., T. W., S. F., jakož i K. D., kteří sledovali a popsali průběh incidentu mezi poškozenou a obviněným, který vyvrcholil jejím napadením. Odmítnout je tak nutno argument dovolatele, popírajícího, že by poškozenou jakkoli napadl, když pouze v reakci na to, že jej udeřila, jí zacpal ústa, neboť takové skutečnosti z výpovědi svědků nikterak nevyplývají. Naopak všichni svědci vypověděli, že mezi obviněným a poškozenou došlo ke konfliktu nejen slovnímu, ale i fyzickému, a že to byl obviněný, kdo se choval násilnicky. O fyzickém napadení poškozené nakonec svědčí i lékařská zpráva, kde je mj. konstatována podlitina na její pravé paži, kousnutí na dolním rtu, škrábance na levém rameni, zádech a pod hýždí, jakož i podlitina na straně krku, což vše potvrzuje její výpověď, že byla obviněným škrcena. Ve vztahu k osobnostním rysům obviněného, ze závěrů znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie MUDr. Libora Chvíly CSc., které stvrdil i u hlavního líčení, vyplývá, že v době spáchání zločinu od srpna 2014 do 1. 9. 2015, obviněný neměl žádné projevy jakékoli procesuální či jiné duševní choroby, která by byla v příčinné souvislosti s posuzovanou trestnou činností. Projevuje se u něj porucha osobnosti sociálně maladaptivní s narušením hodnotového schématu a morálního povědomí. V době spáchání trestných činů nedošlo k ovlivnění schopnosti rozpoznávací a ovládací v důsledku duševní choroby, obě složky byly po celou dobu plně zachovány. Vliv případné intoxikace lze z forenzního hlediska podle znalce pominout jako nevýznamný, u obviněného se projevoval abúzus návykových látek s preferencí alkoholu, amfetaminu, benzodiazepinů. Jeho pobyt na svobodě znalec neshledal nebezpečným pro společnost, s tím, že není potřebné ani nařízení ochranné ústavní či ambulantní léčby, je schopen stát před soudem, chápat smysl jednání a účinně se hájit.
19. Odvolací soud se též ztotožnil se závěry soudu prvního stupně, pokud shledal za přesvědčivou výpověď poškozené L. H. stran skutku pod bodem 2) rozsudku, přičemž vzal za prokázané, že obviněný této nejméně v 50 případech opatřoval a poskytoval pervitin. Tato skutečnost vyplývá kromě výpovědi poškozené i z výpovědi matky poškozené E. I., která objasnila vztah poškozené k omamným látkám v době, kdy byl obviněný ve výkonu trestu a po jeho návratu. To, že jak obviněný, tak poškozená byli uživateli drog, nakonec vypověděl i svědek L. B. a sestra obviněného L. B. Rovněž námitky směřující do hodnocení věrohodnosti výpovědí poškozené nebyly oběma soudy shledány důvodnými, neboť nebyly zjištěny žádné skutečnosti, z nichž by bylo možno dovodit její motivaci k nepravdivému obvinění dovolatele ani motiv případné msty, když skutečnost, že tato byla pravomocně odsouzena za drogovou trestnou činnost, nesnižuje věrohodnost její výpovědi. Ani v tomto případě soud prvního stupně neuvěřil obhajobě dovolatele zpochybňujícího pravdivost výpovědi poškozené tvrzením, že se mu snaží pomstít za to, že si našel jinou přítelkyni, ji opustil a neplatí výživné na jejich dceru E. H. Závěr o věrohodnosti výpovědi poškozené, která odpovídá i výpovědím shora citovaných svědků opřel soud prvního stupně též o znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, specializace klinická psychologie PhDr. Petra Vavříka. Podle jeho závěrů je obecná věrohodnost poškozené ve svých psychologických znacích snížena ve smyslu menší spolehlivosti v obdobích aktivního toxikomanického chování s adaptačním úpadkem a rozvolněním morální integrity. Svědkyně je schopna správně vnímat, ukládat do paměti a s odstupem času nezkresleně reprodukovat pozorované skutečnosti, v aktuálním pohledu nebyly zjištěny znaky lhavosti jako povahového rysu ani znaky lhavosti patologické. Při vyhodnocení všech dat znalec neshledal skutečnosti psychologické či psychopatologické povahy, které by dovolovaly zpochybnit věrohodnost výpovědi svědkyně k projednávané věcí. V referencích svědkyně k věci nelze potvrdit znaky nápadné přepjatosti, snahy účelově manipulovat údaji, účelově je rozšiřovat, blokovat ve prospěch vlastní verze. Nejsou známky mechanické reprodukce smyšlené a naučené verze. Sdělení poškozené shledal znalec v základních konturách v čase stabilní, logicky strukturované a provázené psychologicky srozumitelnými a pravděpodobnými emočními a behaviorálními fenomény, které obsahují řadu zvěrohodňujících detailů, originálních dějových sekvencí, popisů vlastních prožitků a mentálních pochodů v kritických momentech, situačních hypotéz obviněného. V jejím projevu nelze potvrdit tendenci produkovat smyšlenky v neprospěch obviněného, snahy mu přitížit a zvýrazňovat negativa. Znalec nezjistil skutečnosti, které by potvrzovaly obecný sklon k intrikám a ani v obsazích jejich výpovědí k věci ani v motivačním předpolí nelze potvrdit specifickou tendenci k organizaci odvetné či mstivé intriky vůči obviněnému ve smyslu křivého obvinění. U poškozené nebyly zjištěny znaky patologické lhavosti. Pokud jde o její ovlivnění návykovými látkami u výslechu v přípravném řízení, znalec sice připustil ve vztahu ke konkrétní věrohodnosti poškozené, že tato v případě ovlivnění drogou při prvotním výslechu mohla v důsledku ovlivnění drogou zkreslit některé údaje policejnímu orgánu, to však nemění závěry znaleckého dokazování o její obecné a specifické věrohodnosti.
20. Citovaná svědectví si navzájem korespondují a jsou též podporována i dalšími listinnými důkazy. Z nich lze zmínit zejména protokol o zadržení, protokol o vydání hmotné věci, usnesení o vydání věcí včetně fotodokumentace, fotodokumentaci pozitivních testů DrugWipe, protokol o ohledání místa činu s fotodokumentací, lékařské zprávy, protokol o prohlídce těla, jakož i zprávu Úřadu práce České republiky, kontaktního pracoviště Opava. Bez povšimnutí oba soudy neponechaly ani skutečnosti vyplývající z opisu z evidence Rejstříku trestů ohledně předchozí trestné činnosti obviněného.
21. Pokud jde o právní kvalifikaci skutku v bodě 1) jako přečinu vydírání podle §175 odst. 1 tr. zákoníku a přečinu výtržnictví podle §358 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, soud prvního stupně oproti svému předchozímu rozsudku konstatoval, že je sice nepochybné, že obviněný proti jinému užil násilí, nicméně po doplnění dokazování ve vztahu ke konkrétnímu úmyslu obviněného přehodnotil své rozhodnutí, když shledal, že obviněný hodlal za použití pohrůžek násilí, jakož i vlastním násilím dosáhnout vydání pouze svých osobních věcí, což potvrzuje jak poškozená L. H., tak svědkyně L. B. Ta ve své výpovědi potvrzuje skutečnost, že ví o tom, že L. H. odmítala obviněnému jeho věci vydat, a totéž bylo zjištěno i ze svědecké výpovědi K. K. Na tomto podkladě soud prvního stupně dovodil, že pokud se obviněný domáhal zjištění toho, zda poškozená má klíče od ubytovny, kde bydlela a kde se v minulosti zdržoval i obviněný bez toho, aby si hodlal násilím ponechat ať už klíče, kabelku, mobil nebo cokoli jiného, tedy jednal bez úmyslu zmocnit se cizí věci, nelze jeho jednání posoudit jako zločin loupeže podle §173 odst.1 tr. zákoníku. Pokud jde o v úvahu připadající právní kvalifikaci předmětného skutku jako trestného činu loupeže, jak je Krajským soudem v Ostravě zmiňováno, nutno zdůraznit, že s ohledem na skutečnost, že státní zástupce proti rozsudku soudu prvního stupně nepodal v neprospěch obviněného odvolání, uplatní se zásada zákazu reformace in peius.
22. Podle názoru Nejvyššího soudu se oba soudy ve svých rozhodnutích vypořádaly s hodnocením provedených důkazů v intencích §2 odst. 6 tr. ř. a nelze jim vytýkat nějakou svévoli, nelogičnost, rozporuplnost, jednostrannost hodnotících úsudků apod. Jimi učiněná skutková zjištění tak korespondují s výsledky provedeného dokazování, jež bylo vykonáno v dostatečném rozsahu, a důkazy byly vyhodnoceny v souladu se zákonnými požadavky na tuto činnost soudů. Společně tak vytvářejí podklad pro spolehlivý závěr, že obviněný svým jednáním po objektivní i subjektivní stránce naplnil v bodě 1) jednak přečin vydírání podle §175 odst. 1 tr. zákoníku, jednak přečin výtržnictví podle §358 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a pod bodem ad 2) přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku. K podrobnostem lze také odkázat na odůvodnění rozhodnutí soudů nižších stupňů. Napadené rozhodnutí netrpí žádnou z vad, s nimiž dovolatel spojoval nesprávné právní posouzení této věci.
23. S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud dovolání obviněného R. F. proto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jaké jsou uvedeny v §265b tr. ř. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 11. 12. 2019
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu