ECLI:CZ:NS:2019:11.TDO.657.2019.1
sp. zn. 11 Tdo 657/2019-177
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 10. 7. 2019 dovolání nejvyššího státního zástupce podané v neprospěch obviněného M. H., nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 10. 2018, sp. zn. 44 To 415/2018, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 16 T 14/2017, a rozhodl takto:
Podle §265k odst. 1, 2 tr. řádu se zrušuje usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 10. 2018, sp. zn. 44 To 415/2018.
Podle §265k odst. 2 věta druhá tr. řádu se zrušují i další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. řádu se přikazuje Městskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 31. 7. 2018, sp. zn. 16 T 14/2017, byl obviněný M. H. jednak uznán vinným spácháním přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, a to na podkladě skutkových zjištění, že:
v období od srpna 2012 do 19. 8. 2014 prodal celkové množství 30–40 gramů drogy pervitinu za blíže neurčené částky a to nejméně:
- P. S., nar. XY dvakrát až třikrát neoprávněně prodal blíže neurčené množství drogy pervitin za blíže neurčenou finanční částku,
- N. B., nar. XY, třikrát neoprávněně prodal blíže neurčené množství drogy pervitin za blíže neurčenou finanční částku,
- od prosince 2013 do srpna 2014 J. B., nar. XY, neoprávněně prodal blíže neurčené množství drogy pervitin, jedenkrát týdně za částku 500,- Kč,
- L. T., nar. XY, po dobu 2 - 3 měsíců neoprávněně prodal 0,3 gramu pervitinu za 500,- Kč, jednou nebo dvakrát týdně,
- dne 20. 8. 2014, ve vozidle tov, zn. Škoda Octavia, RZ: XY, žluté barvy provedení taxi, za účelem prodeje jinému přechovával 12 sáčků s přítlačnou lištou s obsahem krystalické látky uložených v krabičce od cigaret o celkové hmotnosti 20,29 g brutto, kdy odborným vyjádřením OKTE, odvětví chemie bylo zjištěno, že se jedná o 2,221 g netto drogy pervitin o koncentraci 76,4 %, což v přepočtu na celkovou hmotnost činí 1,697 g netto čistého pervitinu,
přičemž droga zvaná pervitin obsahuje účinnou látku metamfetamin, která je uvedena v příloze č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb. jako látka psychotropní.
3. Za tento přečin byl obviněný podle §283 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody ve výměře dvou let, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř let. Současně byl obviněnému podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci, a to 12 ks sáčků s přítlačnou lištou s obsahem krystalické látky uložených v krabičce od cigaret v celkové hmotnosti 20,29 brutto, ve kterých bylo zjištěno 2,221 gramů netto drogy pervitin o koncentraci 76,4 procent, což v přepočtu na celkovou hmotnost činí 1,697 gramů netto čistého pervitinu.
4. Současně Obvodní soud pro Prahu 6 v rámci rozsudku ze dne 31. 7. 2018, sp. zn. 16 T 14/2017, obviněného M. H. podle §226 písm. b) tr. řádu zprostil obžaloby státního zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 6 pro skutek kvalifikovaný jako zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, ve formě pomoci podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, jehož se měl dopustit tím, že:
1) dne 3. 5. 2014 v 00:29 hod. odvezl vozidlem tov. zn. Škoda Octavia, RZ: XY, obv. V. M. s předměty potřebnými k výrobě drogy pervitinu na adresu XY, s vědomím toho, že obv. V. M. na uvedené adrese bude vyrábět drogu pervitin,
2) dne 4. 5. 2014 v 05:56 hod. odvezl vozidlem tov. zn. Škoda Octavia, RZ: XY, obv. V. M. s předměty potřebnými k výrobě drogy pervitinu na adresu XY, s vědomím toho, že obv. V. M. na uvedené adrese bude vyrábět drogu pervitin,
3) dne 6. 5. 2014 v 20:43 hod. odvezl vozidlem tov. zn. Škoda Octavia, RZ: XY, obv. V. M. s předměty potřebnými k výrobě drogy pervitinu na adresu XY, s vědomím toho, že obv. V. M. na uvedené adrese bude vyrábět drogu pervitin,
4) dne 9. 5. 2014 v 20:48 hod. odvezl vozidlem tov. zn. Škoda Octavia, RZ: XY, obv. V. M. s předměty potřebnými k výrobě drogy pervitinu na adresu XY, s vědomím toho, že obv. V. M. na uvedené adrese bude vyrábět drogu pervitin,
5) dne 10. 5. 2014 v 14:14 hod. odvezl vozidlem tov. zn. Škoda Octavia, RZ: XY, obv. V. M. s předměty potřebnými k výrobě drogy pervitinu na adresu XY, s vědomím toho, že obv. V. M. na uvedené adrese bude vyrábět drogu pervitin,
6) dne 17. 5. 2014 v 04:24 hod. odvezl vozidlem tov. zn. Škoda Octavia, RZ: XY, obv. V. M. s předměty potřebnými k výrobě drogy pervitinu na adresu XY, s vědomím toho, že obv. V. M. na uvedené adrese bude vyrábět drogu pervitin,
7) dne 17. 5. 2014 v 22:13 hod. odvezl vozidlem tov. zn. Škoda Octavia, RZ: XY, obv. V. M. s předměty potřebnými k výrobě drogy pervitinu na adresu XY s vědomím toho, že obv. V. M. na uvedené adrese bude vyrábět drogu pervitin,
8) dne 19. 5. 2014 v 12:13 hod. odvezl vozidlem tov. zn. Škoda Octavia, RZ: XY, obv. V. M. s předměty potřebnými k výrobě drogy pervitinu na adresu XY, s vědomím toho, že obv. V. M. na uvedené adrese bude vyrábět drogu pervitin,
9) dne 20. 5. 2014 v 00:06 hod. odvezl vozidlem tov. zn. Škoda Octavia, RZ: XY, obv. V. M. s předměty potřebnými k výrobě drogy pervitinu na adresu XY, s vědomím toho, že obv. V. M. na uvedené adrese bude vyrábět drogu pervitin,
10) dne 20. 5. 2014 v 13:08 hod. odvezl vozidlem tov. zn. Škoda Octavia, RZ: XY, V. M. z XY, ubytovna M. s předměty potřebnými k výrobě drogy pervitin na adresu XY, s vědomím toho, že V. M. na uvedené adrese bude vyrábět drogu pervitin,
11) dne 23.5.2014 v 21.55 hod. odvezl vozidlem Škoda Octavia, r.z. XY obv. V. M. s předměty potřebnými k výrobě drogy pervitinu na adresu XY s vědomím toho, že obv. V. M. na uvedené adrese bude vyrábět drogu pervitin,
12) dne 28. 5. 2014 ve 13:40 hod. odvezl vozidlem tov. zn. Škoda Octavia, RZ: XY, obv. V. M. s předměty potřebnými k výrobě drogy pervitinu na adresu XY, s vědomím toho, že obv. V. M. na uvedené adrese bude vyrábět drogu pervitin,
13) dne 28. 5. 2014 ve 13:40 hod. odvezl vozidlem tov. zn. Škoda Octavia, RZ: XY, obv. V. M. s předměty potřebnými k výrobě drogy pervitinu na adresu XY, s vědomím toho, že obv. V. M. na uvedené adrese bude vyrábět drogu pervitin,
14) dne 31. 5. 2014 v 18:17 hod. odvezl vozidlem tov. zn. Škoda Octavia, RZ: XY, V. M. s vyrobenou drogou pervitin a s předměty potřebnými k výrobě drogy pervitin z adresy XY, do XY, Ubytovna M., s vědomím toho, že V. M. v XY vyrobil drogu pervitin,
15) dne 1. 6. 2014 v 09:53 hod. odvezl vozidlem tov. zn. Škoda Octavia, RZ: XY, obv. V. M. s předměty potřebnými k výrobě drogy pervitinu na adresu XY, s vědomím toho, že obv. V. M. na uvedené adrese bude vyrábět drogu pervitin,
16) dne 2. 6. 2014 v 09:42 hod. odvezl vozidlem tov. zn. Škoda Octavia, RZ: XY, obv. V. M. s předměty potřebnými k výrobě drogy pervitinu na adresu XY, s vědomím toho, že obv. V. M. na uvedené adrese bude vyrábět drogu pervitin,
17) dne 11. 6. 2014 ve 21:32 hod. odvezl vozidlem tov. zn. Škoda Octavia, RZ: XY, obv. V. M. s předměty potřebnými k výrobě drogy pervitinu na adresu XY, s vědomím toho, že obv. V. M. na uvedené adrese bude vyrábět drogu pervitin,
18) dne 19. 8. 2014 ve 22:30 hod. odvezl vozidlem tov. zn. Škoda Octavia, RZ: XY, obv. V. M. s předměty potřebnými k výrobě drogy pervitin na adresu XY, s vědomím toho, že obv. V. M. na uvedené adrese bude vyrábět drogu pervitin, přičemž jej dne 20. 8. 2014 v době kolem 17:00 hod. vezl nazpět ve stejném vozidle do XY, kdy byl však dne 20. 8. 2014 v 17:10 hod. dle §76 odst. 1 tr. řádu zadržen v XY, na křižovatce ulic XY a XY, společně se spolujezdcem obv. V. M., ve vozidle byly následně nalezeny látky a prostředky k výrobě drogy pervitin a také látka, která svojí strukturou a konzistencí odpovídala droze pervitinu, o hmotnosti 1.610,29 g brutto, přičemž odborným vyjádřením OKTE, odvětví chemie, bylo zjištěno, že se celkem jedná o 1.055,971 g netto drogy pervitin, o koncentraci 77,7 %, což odpovídá 820,447 g netto čistého metamfetaminu.
5. Proti citovanému rozsudku podala státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 6 v neprospěch obviněného odvolání, a to do všech výroků, vyjma výroku o uložení trestu propadnutí věci, které bylo usnesením Městského soudu v Praze ze dne 18. 10. 2018, sp. zn. 44 To 415/2018, podle §256 tr. řádu jako nedůvodné zamítnuto.
II. Dovolání a vyjádření k němu
6. Proti usnesení odvolacího soudu podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněného dovolání s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, neboť přestože bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku soudu prvního stupně uvedenému v §265a odst. 2 písm. a), b) tr. řádu, byl dle jeho přesvědčení tímto rozhodnutím, jakož i v řízení předcházejícím vydání dovoláním napadeného usnesení soudu druhého stupně, dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, jelikož rozhodnutí soudu prvního stupně spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku.
7. Ve svém dovolání nejvyšší státní zástupce předně ve stručnosti poukázal na závěry odvolacího soudu, jenž podle §256 tr. řádu jako nedůvodné zamítl odvolání státní zástupkyně proti rozsudku soudu prvního stupně. Zcela stran úvah městského soudu však dle dovolatele zůstala v podaném odvolání vznesená námitka, že na jednání obviněného je nutno nahlížet jako na jeden skutek. Pouze s ohledem na způsob, jímž odvolací soud rozhodl o podaném odvolání, lze dle nejvyššího státního zástupce usuzovat, že ve shodě se soudem nalézacím vyhodnotil jednání obviněného jako dva samostatné skutky, z nichž jeden spočíval v distribuci pervitinu a druhý měl spočívat v poskytnutí pomoci k výrobě pervitinu spoluobviněnému V. M., jehož obviněný opakovaně vozil svým motorovým vozidlem s předměty potřebnými k výrobě pervitinu na adresu v XY, s vědomím, že zde bude jmenovaný spoluobviněný vyrábět pervitin, přičemž druhý skutek byl spáchán osmnácti dílčími útoky. Takovému názoru však dle dovolatele nelze přisvědčit, neboť na takto popsané jednání obviněného je nutno nahlížet jako na jediné, celistvé jednání a nikoli jako na samostatné skutky či dílčí útoky pokračujícího trestného činu. V souvislosti s právním pojetím drogové trestné činnosti páchané formou opakované distribuce či formou opakované výroby a na ni navazující distribuce coby trvajícího nebo pokračujícího trestného přitom nejvyšší státní zástupce odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu, zejména na rozhodnutí sp. zn. 7 Tdo 1470/2006, sp. zn. 5 Tdo 801/2012, sp. zn. 6 Tdo 894/2012, sp. zn. 11 Tdo 19/2015, sp. zn. 11 Tdo 159/2016 a sp. zn. 11 Tdo 385/2016.
8. V předmětné trestní věci je dle dovolatele podstatné, že podle skutkových tvrzení uvedených v obžalobě měl obviněný pervitin opakovaně dostávat od spoluobviněného V. M. jako odměnu za jemu poskytované přepravní služby, kdy v některých případech se tak stalo během převozu jmenovaného do XY, a takto získaný pervitin obviněný následně po částech rozprodával dalším osobám, přičemž z povahy věci je zřejmé, že mezi jeho získáním a jednotlivými prodeji musel pervitin pro jiného přechovávat. Jednání obviněného zahrnující obstarání pervitinu od spoluobviněného V. M. během společně uskutečňovaných jízd vozidlem obviněného, prodej pervitinu dalším zájemcům, stejně jako jeho přechovávání pro jiného v období mezi obstaráním pervitinu a jeho následným prodejem, se časově prolíná, překrývá se a nerozpadá se do časově izolovaných úseků, které by byly propojeny jednotným záměrem a dalšími okolnostmi předpokládanými v §116 tr. zákoníku. Podle nejvyššího státního zástupce jde tudíž o jednání, které bylo namístě posoudit jako jediný nedílný skutek, o němž nelze rozhodnout dvěma samostatnými výroky, jak nesprávně učinil nalézací soud a odvolací soud toto pochybení následně nenapravil.
9. V důsledku nesprávných rozhodnutí nalézacího a posléze i odvolacího soudu tak byl dle nejvyššího státního zástupce navozen stav, který je v rozporu se zásadou ne bis in idem, neboť vedle sebe existuje jak odsuzující, tak zprošťující výrok o témže skutku, přičemž oba tyto výroky jsou pravomocné. Dané pochybení je přitom zřetelné zejména u jednání spočívajícího v přechovávání k dalšímu prodeji určeného pervitinu obviněným v jeho vozidle dne 20. 8. 2014 kolem 17:10 hod. při jeho zadržení, jímž byl obviněný rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 31. 7. 2018, sp. zn. 16 T 14/2017, dílem uznán vinným (tj. pro přechovávání 1,697 gramu netto čistého pervitinu uloženého ve 12 sáčcích) a zároveň dílem zproštěn podané obžaloby (tj. pro přechovávání 820,447 gramu netto čistého pervitinu).
10. Pakliže obvodní soud na základě jím provedeného dokazování uzavřel, že obviněnému byl prokázán toliko prodej pervitinu osobám P. S., N. B., J. B. a L. T., včetně přechovávání dvanácti psaníček pervitinu pro jiného za účelem jeho následného prodeje, a nikoli i jeho účast na výrobě pervitinu tím, že přepravoval spoluobviněného V. M. společně s předměty určenými k výrobě pervitinu svým vozidlem do míst, kde jmenovaný pervitin vyráběl, a nejméně dne 20. 8. 2018 během společně absolvované jízdy ve svém vozidle přechovával i cca jeden kilogram V. M. vyrobeného pervitinu určeného pro další distribuci, měl dle nejvyššího státního zástupce v rozsudku ze dne 31. 7. 2018, sp. zn. 16 T 14/2017, takové jednání pouze vypustit z výroku o vině, aniž by o něm rozhodl zprošťujícím výrokem, ježto se nejednalo o samostatné skutky ani o dílčí útoky pokračujícího trestného činu, nýbrž pouze o část jediného celistvého jednání obviněného. Toto pochybení přitom nebylo napraveno ani postupem soudu odvolacího, který měl možnost z podnětu odvolání podaného státní zástupkyní Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 6 vadný zprošťující výrok soudu prvního stupně zrušit, aniž by bylo třeba v rozsahu tohoto zrušení činit jiné rozhodnutí, což ovšem městský soud neučinil a odvolání státní zástupkyně napadeným usnesením jako nedůvodné zamítl. Odvolací soud tak svým postupem dle dovolatele založil vadu ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, neboť zamítl odvolání, ačkoli z jeho podnětu mohl a měl pochybení nalézacího soudu v podobě nesprávného právního posouzení skutku, jež založilo existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, napravit.
11. Nejvyšší státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. řádu za podmínky uvedené v §265p odst. 1 tr. řádu zrušil napadené usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 10. 2018, sp. zn. 44 To 415/2018, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a poté postupoval podle §265l odst. 1 tr. řádu a přikázal Městskému soudu v Praze věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
12. K dovolání nejvyššího státního zástupce se vyjádřil obviněný M. H. prostřednictvím svého obhájce Mgr. Ivana Courtona. K samotnému dovolání uvedl, že se neztotožňuje s názorem nejvyššího státního zástupce, že je nutné posuzovat jeho jednání jako jeden skutek. Obviněný naopak považuje za správné, že soud prvního stupně v odsuzujícím rozsudku vypustil části skutkového děje týkající se neoprávněné distribuce, které mu nebyly prokázány, jelikož takové jednání lze dle jeho názoru v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu považovat za dílčí jednání jednoho skutku. Obviněný naopak zásadně nesouhlasí s tím, že by bylo možné takto hodnotit i samotnou výrobu pervitinu, které se měl dopouštět spoluobviněný V. M. v XY za jeho údajné pomoci. V této souvislosti poukázal na skutečnost, že se od počátku přípravného řízení doznal k distribuci části pervitinu, stejně jako od samého počátku zcela rezolutně popřel, že by věděl o tom, že se taková látka v XY vyrábí a kdo ji vyrábí, tzn. že distribuoval drogu, aniž by věděl, kde a kým dochází k její výrobě. Obviněný se tedy domnívá, že je nutné takové jednání posuzovat jako dva samostatné skutky, tedy jako skutek spočívající ve výrobě pervitinu a dále jako skutek spočívající v distribuci, jelikož jsou tyto dva skutky jasně oddělitelné a není zde jednotící prvek, který by byl dán pouze v případě, že by obviněný drogu skutečně vyráběl (či s její výrobou pomáhal) a následně ji prodával. Jednotící prvek přitom nelze spatřovat v tom, že tyto dva skutky jsou součástí téže skutkové podstaty podle §283 tr. zákoníku. Jelikož obviněný drogu nevyráběl a ani s její výrobou nepomáhal, jakýkoli jednotící prvek v daném případě absentuje. Obviněný má tedy za to, že soud prvního stupně rozhodl správně, když jej v části týkající se samostatného skutku výroby pervitinu, rozděleného na osmnáct dílčích útoků, zprostil podané obžaloby, pročež navrhuje, aby bylo podané dovolání ve smyslu §265j tr. řádu jako nedůvodné zamítnuto.
III. Přípustnost dovolání
13. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda bylo dovolání podáno v souladu s §265a odst. 1, 2 tr. řádu, zda byla podáno ve dvouměsíční zákonné lhůtě, na příslušném místě (u věcně a místně příslušného soudu) v souladu s §265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou v souladu s §265d odst. 1 písm. a) tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti upravené v §265f tr. řádu. Po jeho prostudování Nejvyšší soud shledal, že dovolatel výše uvedená ustanovení trestního řádu respektoval, a nic nebrání jeho projednání.
IV. Důvodnost dovolání
14. Jelikož lze dovolání podat jen z důvodů taxativně uvedených v ustanovení §265b tr. řádu, bylo zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o které se dovolání opírá, naplňují nejvyšším státním zástupcem uplatněný dovolací důvod. Pouze reálná existence tohoto důvodu je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. řádu.
15. V podaném dovolání nejvyšší státní zástupce své argumenty subsumoval pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, jenž se opírá o existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu v rámci řízení, jež napadenému rozhodnutí odvolacího soudu předcházelo.
16. V této souvislosti Nejvyšší soud připomíná, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán jen tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V jeho mezích lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Z toho plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, kterak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, nýbrž procesních předpisů, zejména ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. řádu o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotněprávní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, byť se může týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu publikované pod č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, avšak je nesprávně vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení §265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Námitky podané proti skutkovým zjištěním soudu proto nejsou dovolacím důvodem a Nejvyšší soud k nim nepřihlíží.
17. Skutečnosti, které lze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, jsou přitom již zcela jednoznačně uvedeny mimo jiné i v judikatuře Nejvyššího soudu (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 11 Tdo 661/2017, ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. 5 Tdo 104/2017, ze dne 9. 11. 2016, sp. zn. 4 Tdo 1258/2016) a Ústavního soudu (např. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03, ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03, ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Dovolací soud na základě tohoto dovolacího důvodu zásadně nepřehodnocuje skutkové závěry, jež byly učiněny soudy v napadeném rozhodnutí. S ohledem na judikaturu Ústavního soudu (např. I. ÚS 55/04, III. ÚS 177/04), která zdůrazňuje, že v případech tzv. extrémního nesouladu právního posouzení skutku s učiněnými skutkovými závěry řízení o dovolání nemůže pominout právo obviněného na spravedlivý proces, aplikační praxe dovolacího soudu posuzuje důvodnost tohoto dovolacího důvodu též z těchto aspektů (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 10. 2007, sp. zn. 3 Tdo 668/2007, ze dne 7. 11. 2007, sp. zn. 5 Tdo 1273/2007). Nejvyšší soud tedy zkoumal, zda dovolání nejvyššího státního zástupce splňuje kritéria uplatněného dovolacího důvodu či jiného důvodu dovolání.
18. Jelikož Nejvyšší soud neshledal důvody pro odmítnutí dovolání, přezkoumal ve smyslu §265i odst. 3 tr. řádu zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů, uvedených v dovolání, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející. K vadám výroků, které nebyly dovoláním napadeny, přihlížel, jen pokud by mohly mít vliv na správnost výroků, proti nimž bylo dovolání podáno. Po tomto přezkoumání Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání nejvyššího státního zástupce je důvodné.
19. Pro posouzení důvodnosti podaného dovolání je rozhodné, zda jednání obviněného popsaná jednak v odsuzující části rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 31. 7. 2018, sp. zn. 16 T 14/2017 (tj. přechovávání pervitinu za účelem jeho distribuce a samotná distribuce této návykové látky dalším osobám), a jednak ve zprošťující části tohoto rozsudku (tj. poskytnutí pomoci spoluobviněnému V. M. k výrobě pervitinu tím, že, jej opakovaně vozil svým vozidlem i s předměty potřebnými k výrobě této návykové látky na adresu v XY), jež se měla odehrávat v jednom určitém časovém období, by bylo možno posoudit jako dva samostatné skutky naplňující znaky téhož trestného činu, nebo ve smyslu ustanovení §116 tr. zákoníku jako jeden pokračující trestný čin skládající se z řady dílčích útoků (skutků) ve smyslu ustanovení §12 odst. 12 tr. řádu, o nichž by bylo možno rozhodnout rozdílným způsobem, tj. odsuzujícím či zprošťujícím rozsudkem, či zda tvoří jeden skutek a jakékoliv pravomocné rozhodnutí o tomto skutku vytváří překážku věci rozsouzené zakotvené v ustanovení §11 odst. 1 písm. h) tr. řádu.
20. K uvedené problematice je zapotřebí (alespoň ve stručnosti a toliko v obecné rovině) uvést, že pokračováním v trestném činu podle §116 tr. zákoníku se rozumí takové jednání, jehož jednotlivé dílčí útoky vedené jednotným záměrem naplňují, byť i v souhrnu, skutkovou podstatu stejného trestného činu, jsou spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení a blízkou souvislostí časovou a souvislostí v předmětu útoku. Podle §12 odst. 12 tr. řádu se skutkem podle tohoto zákona rozumí též dílčí útok pokračujícího trestného činu, není-li výslovně stanoveno jinak.
21. Co se rozumí skutkem ve smyslu §11 odst. 1 písm. h) tr. řádu, pro nějž nelze za uvedených okolností opakovaně vést trestní stíhání, není v obecné rovině zákonem nikterak definováno. K tomu Nejvyšší soud dodává, že skutek, který tvoří předmět trestního stíhání obviněného, není sice jako pojem v trestním právu definován zákonem, ale jeho vymezení je záležitostí ustálené právní teorie a soudní praxe. Podstatou skutku, o němž má soud rozhodnout, je účast obviněného (obžalovaného) na určité události popsané v žalobním návrhu, tedy jeho právně relevantní jednání (konání nebo opomenutí), z něhož vzešel následek porušující nebo ohrožující společenské zájmy chráněné trestním zákonem. Podstatu skutku tedy tvoří jednak jednání trestně odpovědného pachatele a jednak následek, který jím byl způsoben. Součástí skutku nemůže být jakékoli jednání osoby, ale pouze takové, které je relevantní z hlediska trestního práva hmotného, a je proto obsaženo ve znacích skutkové podstaty některého trestného činu. Obdobně i následek musí být významný ze stejného hlediska. Momentem, jenž dělí počínání pachatele na různé skutky, je právě trestněprávně relevantní následek, který obviněný způsobil nebo chtěl způsobit. Pro vztah mezi jednáním a následkem musí platit, že jednání je pro daný následek kauzální, tj. bez něj by k následku nemohlo dojít tím způsobem, jak k němu došlo (srov. zejména rozhodnutí Nejvyššího soudu publikovaná pod č. 8/1985 a č. 5/1988 Sb. rozh. tr.). Všechny projevy vůle pachatele navenek, které vedly k takovému trestněprávně relevantnímu následku, pak tvoří jeden skutek. O jeden skutek z hlediska hmotného práva se jedná i v případě, došlo-li ke vzniku více následků významných pro trestní právo hmotné, jestliže každý z těchto následků byl způsoben alespoň zčásti týmž (jedním) jednáním, rovněž významným z hlediska trestního práva hmotného.
22. V návaznosti na tato teoretická východiska je tak nutno přisvědčit námitce dovolatele, že Městský soud v Praze v rámci odůvodnění dovoláním napadeného usnesení, jímž jako nedůvodné zamítl odvolání státní zástupkyně podané v neprospěch obviněného proti všem výrokům rozsudku obvodního soudu (vyjma výroku o uložení trestu propadnutí věci), ponechal zcela stranou svých úvah vznesenou odvolací námitku, dle které lze jednání uvedené ve zprošťujícím výroku napadeného rozsudku nalézacího soudu považovat za širší součást jednání obviněného spočívajícího v distribuci drogy, jímž byl uznán vinným, tzn. že je na místě celé jednání obviněného posoudit jako jeden skutek. Toliko s ohledem na způsob, jímž odvolací soud rozhodl o podaném odvolání, tak lze usuzovat, že jednání obviněného vyhodnotil (ve shodě s nalézacím soudem) jako dva samostatné skutky, z nichž jeden spočíval v distribuci pervitinu (tj. odsuzující výrok) a druhý, spáchaný osmnácti dílčími útoky, měl spočívat v poskytnutí pomoci k výrobě pervitinu spoluobviněnému V. M., jehož obviněný opakovaně vozil svým vozidlem s předměty potřebnými k výrobě pervitinu na adresu v XY, s vědomím, že zde bude jmenovaný vyrábět pervitin (tj. zprošťující výrok).
23. Podle Nejvyššího soudu však takováto, byť v dovoláním napadeném usnesení výslovně nevyjádřená, argumentace odvolacího soudu nemůže obstát.
24. Danou problematikou, tedy zda určité jednání je pokračováním v trestném činu podle ustanovení §116 tr. zákoníku, o jehož všech dílčích útocích (skutcích) je třeba rozhodnout, ať již odsuzujícím či zprošťujícím výrokem, či zda se o pokračování trestného činu nejedná, přičemž všechna popsaná jednání tvoří jeden skutek a jakékoliv pravomocné rozhodnutí o tomto skutku vytváří překážku věci rozsouzené zakotvené v ustanovení §11 odst. 1 písm. h) tr. řádu, se ve vztahu k drogové trestné činnosti opakovaně zabýval v rámci své judikaturní činnosti Nejvyšší soud, a to kupř. v usneseních ze dne 10. 1. 2007, sp. zn. 7 Tdo 1480/2006 (publikováno pod č. 6/2008 Sb. rozh. tr.), ze dne 27. 3. 2009, sp. zn. 11 Tdo 1440/2008, ze dne 15. 8. 2012, sp. zn. 5 Tdo 801/2012, ze dne 19. 9. 2012, sp. zn. 6 Tdo 894/2012 (publikováno pod č. 75/2013 Sb. rozh. tr.), ze dne 3. 2. 2016, sp. zn. 11 Tdo 1132/2015, ze dne 24. 3. 2015, sp. zn. 11 Tdo 19/2015, a ze dne 22. 3. 2017, sp. zn. 11 Tdo 125/2017. Právě ve dvou posledně uvedených usneseních Nejvyššího soudu je přitom výslovně zdůrazněno, že případy, kdy pachatel distribuuje nebo vyrábí a distribuuje omamné a psychotropní látky v určitém období, jež je specifikováno časovým rozpětím, určitému okruhu odběratelů, kteří si podle své potřeby takto drogu opakovaně obstarávají, je třeba považovat za jediný skutek, nikoliv za pokračování v trestném činu ve smyslu §116 tr. zákoníku. Z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 2. 2016, sp. zn. 11 Tdo 1132/2015 se pak dále podává, že z citovaného rozhodnutí sp. zn. 11 Tdo 19/2015 nikterak nevyplývá, že by pro posouzení jednání pachatele jako jediného „nedělitelného“ skutku bylo zapotřebí, aby takové jednání bylo propojeno výrobní činností pachatele.
25. Trestný čin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 tr. zákoníku přitom může mít podle okolností případu povahu trestného činu trvajícího i pokračujícího. Pro určení povahy konkrétního skutku je podstatné to, zda jednotlivé útoky (distribuční akty) lze v rámci uvedeného celku samostatně vymezit, resp. rozdělit na samostatné skutky nebo na jednotlivé dílčí útoky pokračujícího trestného činu. V případě, že takto nelze učinit, je nutno takové jednání posuzovat v hmotněprávním smyslu jako jeden skutek, a to tehdy, pokud časově neurčené jednání pachatele bylo kontinuální a jednotlivé akty mající alternativní znaky objektivní stránky skutkové podstaty ve smyslu §283 odst. 1 tr. zákoníku byly spolu kauzálně propojeny (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2009, sp. zn. 11 Tdo 1440/2008).
26. S odkazem na výše uvedené lze konstatovat, že o takový, citovanou judikaturou předpokládaný případ se jednalo i v posuzované věci. Jak vyplývá z obsahu příslušného spisového materiálu, nalézací soud právně posoudil žalované jednání obviněného jako dva samostatné skutky, načež o žalované drogové trestné činnosti obviněného rozhodl dvojím způsobem tak, že jej jednak uznal vinným přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se dopustil tím, že v období od srpna 2012 do 19. 8. 2014 prodal celkové množství 30 až 40 gramů pervitinu nejméně dalším čtyřem osobám, přičemž dne 20. 8. 2014 ve své motorovém vozidle přechovával 12 sáčků obsahujících celkové množství 1,697 gramů netto čistého pervitinu, když však zároveň obviněného podle §226 písm. b) tr. řádu ohledně jednání spočívajícího v tom, že v době od 3. 5. 2014 do 19. 8. 2014 celkem v osmnácti případech poskytl pomoc k výrobě pervitinu spoluobviněnému V. M. tím, že jej opakovaně vozil svým vozidlem s předměty potřebnými k výrobě pervitinu na adresu v XY s vědomím, že zde bude spoluobviněný vyrábět pervitin, přičemž při svém zadržení dne 20. 8. 2014 ve svém vozidle přechovával dalších 820,447 gramů netto čistého metamfetaminu, obžaloby zprostil.
27. Podle skutkových zjištění měl obviněný pervitin opakovaně (cca 1 gram týdně) dostávat od spoluobviněného V. M. jako odměnu za přepravní služby, které mu poskytoval svým vozidlem taxi, přičemž v několika případech se tak stalo během převozu spoluobviněného M. do XY. Následně obviněný H. takto získaný pervitin po částech rozprodával dalším osobám, konkrétně svědkům S., B., B. a T., přičemž z povahy věci je zřejmé, že mezi získáním této psychotropní látky a jejími jednotlivými prodeji musel pervitin pro jiného také přechovávat ve smyslu §283 odst. 1 tr. zákoníku. Za daného stavu je tak třeba přisvědčit závěrům dovolatele, že jednání obviněného zahrnující jednak obstarání pervitinu od spoluobviněného V. M. během společně uskutečňovaných jízd vozidlem obviněného, dále prodej pervitinu dalším zájemcům, stejně jako jeho přechovávání pro jiného v období mezi obstaráním pervitinu a jeho následným prodejem dalším osobám, se časově prolíná, překrývá se a nerozpadá se do časově izolovaných úseků, které by byly propojeny jednotným záměrem a dalšími okolnostmi předpokládanými v §116 tr. zákoníku. Ve shodě s návrhem nejvyššího státního zástupce tak nelze než dospět k závěru, že se v daném případě jedná o jednání, které bylo namístě posoudit jako jediný nedílný skutek, o němž nelze rozhodnout dvěma samostatnými výroky, kterak však nesprávně učinil nalézací soud, načež toto pochybení nebylo napraveno soudem odvolacím.
28. S odkazem na výše uvedené lze ve shodě s dovolacími námitkami nejvyššího státního zástupce konstatovat, že pochybení, založené již rozhodnutím nalézacího soudu, je zřetelné zejména u jednání spočívajícího v přechovávání pervitinu určeného k dalšímu prodeji obviněným v jeho vozidle dne 20. 8. 2014 kolem 17:10 hod. při jeho zadržení, jímž byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 dílem uznán vinným (pro přechovávání 1,697 gramu netto čistého pervitinu uloženého ve 12 sáčcích) a zároveň dílem zproštěn podané obžaloby (pro přechovávání 820,447 gramu netto čistého pervitinu). Tímto způsobem byl rozhodnutím soudu prvního stupně, následně podpořeným usnesením soudu odvolacího, který jako nedůvodné zamítl odvolání státní zástupkyně, navozen stav jsoucí v rozporu se zásadou ne bis in idem, neboť vedle sebe existuje jak odsuzující, tak zprošťující výrok o témže skutku, přičemž oba tyto protichůdné výroky jsou pravomocné.
29. Soud prvního stupně zjevně vycházel z nesprávného předpokladu, že posuzované jednání spáchané v témže časovém období na témže místě jednak distribucí drog a jednak údajnou pomocí k výrobě drog v podobě opakovaně zajišťovaného převozu výrobce pervitinu (od něhož navíc tuto látku pravidelně získával) vozidlem obviněného na místo, kde byla tato droga vyráběna, představuje dva samostatné skutky, byť je toto jednání ve světle shora citované konstantní judikatury Nejvyššího soudu třeba posuzovat jako jeden celistvý skutek mající povahu trvajícího trestného činu. Svým rozsudkem tak soud prvního stupně v podstatě navodil situaci, kdy namísto pouhého vypuštění části důkazně neprokázaného jednání ve vztahu k žalované pomoci k výrobě pervitinu spoluobviněným V. M., byť jinak týmž rozsudkem obviněného uznal vinným přechováváním za účelem distribuce a samotnou distribucí této návykové látky dalším osobám, zároveň rozhodl o této části jednání samostatným výrokem, když jej pro stejný skutek podle §226 písm. b) tr. řádu obžaloby zprostil.
30. Ve světle shora uvedené judikatury se tedy nejednalo o dva samostatné skutky ani o pokračující trestný čin sestávající z více dílčích útoků vymezených formou jednání ve smyslu ustanovení §283 odst. 1 tr. zákoníku, ale o jedno souvislé jednání, které trvalo určitou dobu a v hmotněprávní i procesněprávní rovině představovalo jeden skutek, o němž nelze rozhodnout jednak zprošťujícím a jednak odsuzujícím výrokem. V hmotněprávním smyslu je totiž popsané jednání nutno posuzovat jako jeden skutek proto, že jednání obviněného bylo kontinuální a jednotlivé akty byly spolu kauzálně, jakož i časově propojeny a směřovaly k totožnému následku, přičemž byly zahrnuty zaviněním obviněného. Podle nauky o jednotě skutku i soudní praxe je za jeden skutek třeba považovat všechny ty projevy vůle pachatele navenek, které jsou příčinou následku významného z hlediska trestního práva, pokud jsou zahrnuty zaviněním (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu publikované pod č. 8/1985 Sb. rozh. tr.).
31. V návaznosti na výše uvedené Nejvyšší soud ve shodě s názorem dovolatele dospěl k závěru, že jednání obviněného v daném případě spočívalo v řadě navazujících aktů spočívajících jednak v přechovávání pervitinu za účelem jeho distribuce a samotné distribuci této látky dalším osobám a jednak v pomoci k výrobě pervitinu, již měl opakovaně poskytovat osobě spoluobviněného V. M., jehož opakovaně vozil (i s předměty potřebnými k výrobě pervitinu) svým motorovým vozidlem taxi na místo, kde byla tato látka spoluobviněným vyráběna. Tyto jednotlivé akty, kterých se měl obviněný dopouštět v rámci téhož časového úseku, přitom byly propojeny jednotným záměrem soustavně nakládat s konkrétním druhem psychotropní látky, jíž měl získávat právě od spoluobviněného M. jako jejího přímého výrobce, následně ji přechovávat ve svém vozidle taxi za účelem další distribuce, a poté ji v žalovaném období za úplatu poskytovat dalším osobám (koncovým odběratelům), přičemž na straně obviněného nelze ve vztahu k těmto navazujícím aktům jeho jednání vysledovat žádné dělící momenty, které by měly mít za následek kvalifikaci popsaného jednání jako více samostatných skutků či více útoků pokračujícího trestného činu ve smyslu §116 tr. zákoníku. Podstatné je, že uvedené akty jednání obviněného nelze v rámci uvedeného celku vymezit způsobem, jakým to učinil soud prvního stupně, tj. celek rozdělit na samostatné skutky podle toho, jakou formou jednání obviněný s omamnými a psychotropními látkami nakládal, ale v souladu s aktuální judikaturou je třeba mít za to, že jednání obviněného je nutno posuzovat jako celek v rámci rozsudkem vymezeného časového úseku, o jehož dílčích částech nelze zároveň rozhodnout odsuzujícím i zprošťujícím výrokem. Z toho pak vyplývá, že jakékoli pravomocné rozhodnutí ohledně části takového jediného skutku by mohlo založit překážku věci rozhodnuté ohledně dalších částí žalovaného jednání ve smyslu §11 odst. 1 písm. h) tr. řádu a z toho vyplývající možné porušení zásady ne bis in idem.
32. Za této situace Nejvyšší soud shledal správnými úvahy nejvyššího státního zástupce, že pokud v předmětné věci Obvodní soud pro Prahu 6 na základě provedeného dokazování dovodil, že obviněnému bylo prokázáno toliko přechovávání za účelem distribuce a samotná distribuce pervitinu osobám svědků P. S., N. B., J. B. a L. T., a nikoli pomoc opakovaně poskytovaná osobě spoluobviněného V. M. k výrobě pervitinu, měl v rozsudku ze dne 31. 7. 2018, sp. zn. 16 T 14/2017, takovou neprokázanou část jednání pouze tzv. vypustit z výroku o vině, aniž by o něm rozhodl samostatným zprošťujícím výrokem. Jak již bylo uvedeno shora, nejednalo se totiž o samostatný skutek ani o dílčí útok pokračujícího trestného činu, ale pouze o část jediného celistvého (trvajícího) jednání obviněného.
33. Jestliže tedy Městský soud v Praze, aniž by se ve smyslu aktuálních právních názorů obsažených ve shora citované judikatuře Nejvyššího soudu jakkoli zabýval úvahami o povaze posuzovaného jednání obviněného jako jednoho skutku nedělitelného na samostatné (pokračující) útoky, pochybení soudu prvního stupně vytýkané v odvolání státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 6 ze dne 4. 4. 2018, sp. zn. 1 ZT 36/2018, nejenže kasačním výrokem ve vztahu ke zprošťujícímu výroku soudu prvního stupně nenapravil, ale odvolání nesprávně jako nedůvodné zamítl, nelze se podle Nejvyššího soudu s tímto jeho závěrem ztotožnit.
34. Tím, že Městský soud v Praze v projednávané věci opomenul existenci nyní již ustálené judikatury Nejvyššího soudu a dospěl oproti výše citovaným relevantním rozhodnutím Nejvyššího soudu k jiným právním závěrům (plynoucím z podstaty jeho rozhodnutí, nikoli z odůvodnění dovoláním napadeného usnesení), tak nesprávně rozhodl o zamítnutí opravného prostředku. Své rozhodnutí tedy odvolací soud zatížil vadou ve smyslu §265b odst. 1 písm. l ) tr. řádu s odkazem na §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
35. Na základě shora uvedeného dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání nejvyššího státního zástupce bylo podáno důvodně, pročež podle §265k odst. 1 tr. řádu za podmínky uvedené v §265p odst. 1 tr. řádu zrušil napadené usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 10. 2018, sp. zn. 44 To 415/2018, jímž bylo podle §256 tr. řádu jako nedůvodné zamítnuto odvolání státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 6 proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 31. 7. 2018, sp. zn. 16 T 14/2017. Podle §265k odst. 2 tr. řádu současně zrušil také všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265l odst. 1 tr. řádu Nejvyšší soud dále Městskému soudu v Praze přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
36. Úkolem Městského soudu v Praze, jemuž se předmětná věc vrací k dalšímu řízení, bude, a to při dodržení všech v úvahu přicházejících ustanovení trestního řádu a s ohledem na výše uvedený právní názor Nejvyššího soudu, věc znovu na podkladě odvolání státní zástupkyně podaného v neprospěch obviněného M. H. projednat v takovém rozsahu, aby mohl učinit zákonu odpovídající rozhodnutí. To znamená, že odvolací soud při stávajících skutkových zjištěních ve vztahu k jednání obviněného, jímž byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 31. 7. 2018, sp. zn. 16 T 14/2017, podle §226 písm. b) tr. řádu zproštěn podané obžaloby, znovu adekvátně posoudí povahu tohoto jednání stran naplnění znaků dvou samostatných trestných činů, trvajícího či pokračujícího trestného činu ve smyslu §116 tr. zákoníku. Zároveň je ve smyslu ustanovení §265s odst. 1 tr. řádu nutno připomenout závaznost právního názoru, který v tomto usnesení Nejvyšší soud vyslovil.
37. Nejvyšší soud rozhodl o zrušení napadeného rozhodnutí a přikázání věci podle
§265r odst. 1 písm. b) tr. řádu v neveřejném zasedání, neboť zjištěné vady nebylo možno odstranit ve veřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 10. 7. 2019
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Tomáš Durdík