ECLI:CZ:NS:2019:29.CDO.2532.2018.1
sp. zn. 29 Cdo 2532/2018-96
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška a JUDr. Heleny Myškové v právní věci žalobkyně Ing. Evy Mikulčákové , bytem XY, jako správkyně konkursní podstaty úpadce NAP a. s., identifikační číslo osoby 25054686, zastoupené JUDr. Vladimírem Zoufalým, advokátem, se sídlem v Praze 1, Národní 138/10, PSČ 110 00, proti žalovanému Webasto Thermo & Comfort Czech Republic s. r. o. , se sídlem v Praze 4, Na Strži 1373, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 25146602, zastoupenému Mgr. Václavem Vlkem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Platnéřská 191/2, PSČ 110 00, o vyklizení nemovitostí, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 15 C 184/2017, o dovolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. března 2018, č. j. 16 Co 73/2018-63, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
[1] Žalobkyně Ing. Eva Mikulčáková (dále jen „E. M.“), jako správkyně konkursní podstaty úpadce NAP a. s., se vůči žalovanému Webasto Thermo & Comfort Czech Republic s. r. o. podanou žalobou domáhá vyklizení označených nemovitostní sepsaných v konkursní podstatě úpadce.
[2] Usnesením ze dne 29. ledna 2018, č. j. 15 C 184/2017-50, Obvodní soud pro Prahu 4 (dále jen „obvodní soud“), změnil usnesení obvodního soudu ze dne 21. prosince 2017, č. j. 15 C 184/2017-43, vydané asistentem soudce Mgr. Janem Chmelem, tak, že řízení přerušil do pravomocného skončení řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 58 Cm 6/2015.
[3] Obvodní soud – odkazuje na ustanovení §109 odst. 2 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) – uzavřel, že rozhodnutí o žalobě přímo závisí na otázce řešené v označeném řízení [v němž se společnost OYSTER Invest a. s. jako žalobce (dále jen „společnost O“) domáhá proti E. M. jako žalované vyloučení spoluvlastnického podílu na předmětných nemovitostech z konkursní podstaty úpadce].
[4] K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze usnesením ze dne 9. března 2018, č. j. 16 Co 73/2018-63, změnil usnesení obvodního soudu tak, že řízení se nepřerušuje.
[5] Odvolací soud – vycházeje z ustanovení §14 odst. 1 písm. a/, §18 odst. 3 a §19 odst. 3 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále jen „ZKV“), a dovolávaje se závěrů obsažených v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2002, sp. zn. 29 Cdo 2086/2000 [ jde o rozsudek uveřejněný pod číslem 27/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 27/2003“) ], a v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. července 2009, sp. zn. 29 Cdo 3233/2007 [ která jsou (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu ] – dospěl především k závěru, že nakládání se sepsaným majetkem spočívající ve vyklizení žalovaného z předmětných nemovitostí, nečiní vylučovací žalobu podanou třetí osobou (společností O) bezpředmětnou. Může-li správce konkursní podstaty pronajímat sepsané věci i v průběhu sporu o vylučovací žalobě, může nepochybně požadovat i jejich vyklizení. Není proto nezbytné vyčkat právní moci rozhodnutí o vylučovací žalobě vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 58 Cm 6/2015.
[6] Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení §237 o. s. ř. argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, konkrétně otázky, zda je namístě přerušit řízení o vyklizení nemovitostí do pravomocného skončení řízení o vyloučení nemovitostí z konkursní podstaty úpadce.
[7] Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle §241a odst. 1 o. s. ř.), když má za to, že předmětná otázka měla být vyřešena tak, že řízení mělo být přerušeno a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí v dotčeném směru změnil.
[8] Žalobce ve vyjádření navrhuje dovolání odmítnout, maje napadené rozhodnutí za správné.
[9] Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle §237 o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v §238 o. s. ř., odmítl podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř. Učinil tak proto, že napadené rozhodnutí je souladné s ustálenými judikatorními závěry k problematice nakládání správce konkursní podstaty s majetkem sepsaným do konkursní podstaty úpadce v době vedení sporu o vyloučení takového majetku z konkursní podstaty úpadce.
[10] Již v R 27/2003 Nejvyšší soud uzavřel, že správce konkursní podstaty úpadce je i v průběhu sporu o vyloučení věci ze soupisu majetku konkursní podstaty oprávněn věc držet, užívat a používat její plody a užitky (například ji pronajímat a inkasovat nájemné), a to bez zřetele k tomu, zda je úpadce vlastníkem věci. Tento závěr je v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu závěrem letitým a ustáleným. Srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2007, sp. zn. 29 Odo 1478/2005, uveřejněný pod číslem 43/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 43/2008“), rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. července 2009, sp. zn. 29 Cdo 3233/2007, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. ledna 2010, sp. zn. 29 Cdo 5432/2007, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. února 2010, sp. zn. 29 Cdo 1248/2008, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. března 2010, sp. zn. 29 Cdo 4287/2008, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2011, sp. zn. 29 Cdo 3188/2009, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2011, sp. zn. 29 Cdo 2393/2010, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. března 2012, sp. zn. 29 Cdo 3793/2010, uveřejněný pod číslem 97/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 97/2012“). Jde rovněž o výklad souladný s judikaturou Nejvyššího správního soudu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. srpna 2008, sp. zn. 8 Afs 33/2007, uveřejněný pod číslem 2280/2011 Sbírky rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, jenž je dostupný i na webových stránkách Nejvyššího správního soudu), a s judikaturou Ústavního soudu (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 19. června 2007, sp. zn. II. ÚS 659/04, a ze dne 23. srpna 2007, sp. zn. II. ÚS 645/2006, nebo nález Ústavního soudu ze dne 17. března 2005, sp. zn. III. ÚS 220/04, uveřejněný pod číslem 58/2005 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, kterážto rozhodnutí jsou dostupná i na webových stránkách Ústavního soudu). V R 43/2008, v usneseních Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 5432/2007, 29 Cdo 1248/2008, 29 Cdo 4287/2008, v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2393/2010 a v R 97/2012 přitom šlo o případy, kdy správce konkursní podstaty úpadce takto (soupisem majetku do konkursní podstaty úpadce) vstoupil do již existujícího nájemního vztahu (v R 97/2012 do leasingového vztahu) na místo oné třetí osoby (pronajímatele).
[11] V soudní praxi přitom není pochyb o tom, že k úspěchu správce konkursní podstaty ve sporu, jímž se domáhá vydání věci (v případě nemovitosti jejího vyklizení) sepsané do konkursní podstaty úpadce po tom, kdo ji má u sebe (v případě nemovitosti po tom, kdo ji okupuje), postačuje naplnění skutkové podstaty dle §18 odst. 4 ZKV. Tuto povinnost má dotčená osoba bez zřetele k tomu, že probíhá řízení o žalobě, kterou se domáhá vyloučení věcí ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce. K tomu srov. např. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 8. listopadu 2001, sp. zn. 1 Ko 68/2001, uveřejněné pod číslem 69/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. listopadu 2005, sp. zn. 29 Odo 525/2003, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 5, ročník 2006, pod číslem 72, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. července 2008, sp. zn. 29 Odo 1027/2006, uveřejněný pod číslem 40/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. října 2011, sp. zn. 29 Cdo 3491/2011, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. února 2012, sp. zn. 29 Cdo 188/2010.
[12] To, že se třetí osoba (společnost O jako tvrzený většinový vlastník sepsaných nemovitostí) domáhá vylučovací žalobou vyloučení většinového podílu na sepsaných nemovitostech ze soupisu konkursní podstaty úpadce, tedy není (ve smyslu §109 odst. 2 písm. c/ o. s. ř.) důvodem pro přerušení řízení, v němž se správce konkursní podstaty úpadce domáhá vyklizení těchto nemovitostí osobou, která je okupuje coby tvrzený podnájemce.
[13] Dovolání obsahovalo i návrh na odklad právní moci napadeného rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud samotné dovolání v přiměřené lhůtě odmítl, stal se tento návrh bezpředmětným. Nejsou-li totiž splněny předpoklady k meritornímu projednání dovolání, není dán ani prostor pro úvahy o odkladu právní moci dovoláním napadeného rozhodnutí (§243 písm. b/ o. s. ř.).
[14] S přihlédnutím k době vydání napadeného usnesení je pro dovolací řízení rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. ledna 2019
JUDr. Zdeněk Krčmář
předseda senátu