ECLI:CZ:NS:2019:3.TDO.621.2019.1
sp. zn. 3 Tdo 621/2019-909
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. 6. 2019 o dovolání, které podal obviněný V. H. , nar. XY, trvale bytem XY, XY, okr. Chomutov, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. 5. 2018, sp. zn. 5 To 70/2018, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 2 T 117/2015, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání obviněného V. H. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu v Chomutově ze dne 4. 12. 2017, sp. zn. 2 T 117/2015 , byl obviněný V. H. pod bodem 1) uznán vinným zločinem pohlavního zneužití podle §187 odst. 1, 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“), a to na podkladě skutkového stavu spočívajícím v tom, že v přesně nezjištěné době od 1. 11. 2010 do 15. 12. 2010 na Základní škole a Mateřské škole XY, okres Chomutov, XY, jako učitel 2. stupně základní školy, ve sborovně posadil svoji žákyni AAAAA (pseudonym), nar. XY, na otočnou kancelářskou židli, rozepnul jí kalhoty, které jí stáhl i s kalhotkami ke kotníkům, poté se sám částečně obnažil tak, že si rovněž stáhl kalhoty a trenýrky, pokusil se vykonat s poškozenou pohlavní styk, což se mu nepodařilo, proto ji poté položil na podlahu, sám si sundal kalhoty i trenýrky ke kotníkům a poškozené z levé nohy úplně vysvlékl kalhoty a spodní kalhotky, když ležela v poloze na zádech a vykonal s ní pohlavní styk, dále v přesně nezjištěný den v době od 23. 12. 2010 do 31. 12. 2010 v šatně tělocvičny této školy, když poškozená AAAAA ležela na lavici, jí vsunul ruku pod spodní kalhotky a vsouval prst do přirození a dále v přesně nezjištěné době od 16. 12. 2010 do konce ledna 2011 kabinetě zeměpisu této školy poškozená AAAAA k žádosti obžalovaného mu třela jeho pohlavní úd , a pod bodem 2) přečinem svádění k pohlavnímu styku podle §202 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku, kterého se podle skutkových zjištění dopustil jednáním spočívajícím v to, že v přesně nezjištěné době od 16. 12. 2010 do konce ledna 2011 na Základní škole a Mateřské škole v XY, XY, okr. Chomutov, v kabinetě vedle učebny zeměpisu nabídl poškozené AAAAA, nar. XY, částku ve výši 100 Kč za provedení orálního sexu, kdy poškozená si částku vzala, avšak k jednání nedošlo .
Za to byl obviněný odsouzen podle §187 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) let, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 5 (pěti) let.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozené AAAAA, nar. XY, bytem XY, XY, nemajetkovou újmu ve výši 50.000 Kč.
Proti rozsudku Okresního soudu v Chomutově ze dne 4. 12. 2017, sp. zn. 2 T 117/2015, podal obviněný odvolání, které směřoval do všech výroků napadeného rozsudku. Odvolání v neprospěch obviněného, a to do výroku o trestu, podala i státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Chomutově.
O odvolání rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 24. 5. 2018, sp. zn. 5 To 70/2018 , a to tak, že podle §258 odst. 1 písm. a), d), e), f) tr. ř. napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného uznal vinným pod bodem 1) zločinem pohlavního zneužití podle §187 odst. 1, 2 tr. zákoníku, a to na podkladě skutkového stavu spočívajícím v tom, že v přesně nezjištěné době od 1. 11. 2010 do 15. 12. 2010 na Základní škole a Mateřské škole XY, okres Chomutov, XY, jako učitel 2. stupně základní školy, ve sborovně posadil svoji žákyni AAAAA, nar. XY, na otočnou kancelářskou židli, rozepnul jí kalhoty, které jí stáhl i s kalhotkami ke kotníkům, poté se sám částečně obnažil tak, že si rovněž stáhl kalhoty a trenýrky, pokusil se vykonat s poškozenou pohlavní styk, což se mu nepodařilo, proto ji poté položil na podlahu, sám si sundal kalhoty i trenýrky ke kotníkům a poškozené z levé nohy úplně vysvlékl kalhoty a spodní kalhotky, když ležela v poloze na zádech a vykonal s ní pohlavní styk , a pod bodem 2) přečinem svádění k pohlavnímu styku podle §202 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku, kterého se podle skutkových zjištění dopustil jednáním spočívajícím v to, že v přesně nezjištěné době od 16. 12. 2010 do konce ledna 2011 na Základní škole a Mateřské škole v XY, XY, okr. Chomutov, v kabinetě vedle učebny zeměpisu nabídl poškozené AAAAA, nar. XY, částku ve výši 100 Kč za provedení orálního sexu, kdy poškozená si částku vzala, avšak k jednání nedošlo .
Za to byl obviněný odsouzen podle §187 odst. 2 tr. zákoníku za použití ustanovení §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 30 (třiceti) měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 5 (pěti) let.
Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu činnosti pedagogického pracovníka ve školském a mimoškolském zařízení, kde je realizována výchova osob mladších 18 let, a to v trvání 3 (tří) let.
Podle §229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená AAAAA, na. XY, bytem XY, XY, odkázána s nárokem na nemajetkovou újmu na řízení ve věcech občanskoprávních.
II.
Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. 5. 2018, sp. zn. 5 To 70/2018, podal obviněný prostřednictvím svého advokáta dovolání (č. l. 877-884), maje za to, že ve věci rozhodoval soud, který nebyl náležitě obsazen, přičemž ve věci rozhodl vyloučený orgán [§265b odst. 1 písm. a), b) tr. ř. ], rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení [§265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ], jakož i to, že nebyly splněny procesní podmínky pro zamítnutí odvolání [§265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. ].
Obviněný uvedl, že rozsudek soudu prvního stupně byl zrušen mimo jiného i pro podstatné vady řízení, které vydání rozsudku předcházelo, zejména proto, že v tomto řízení byla porušena ustanovení, jimiž se má zabezpečit objasnění věci nebo právo obhajoby, jestliže mohla mít vliv na správnost a zákonnost přezkoumávané části rozsudku, nicméně je pro něho nepřezkoumatelné, neboť jednotlivé důvody, pro které bylo prvoinstanční rozhodnutí zrušeno, nejsou přiléhavě odůvodněny, resp. nedá se rozpoznat v kterých pasážích je ten který zrušovací důvod aplikován.
Obviněný namítl, že skutková zjištění jsou v extrémním nesouladu s provedenými důkazy. V prvé řadě se jedná o časový údaj stran skutku pod bodem 1) výroku o vině, kdy poškozená při svých slyšeních před policejním orgánem, jakož i u soudu tvrdila, a i ze záznamu jejího deníku se toto podává, že k protiprávnímu jednání došlo dne 14. 12. 2010, nicméně na uvedený den má obviněný nepropustné alibi, neboť se v inkriminovaný den ve škole nenacházel, resp. nacházel se na florbalovém zápase mimo školu, což je doloženo listinnými důkazními prostředky. K tomuto je třeba uvést další nezvratný fakt prokázaný listinnými důkazními prostředky, a to, že v této konkrétní době (ale i v uvedeném intervalu od 1. 11. 2010 do 15. 12. 2010) byla školní sborovna po provedené rekonstrukci, nicméně poškozená popisuje místnost zjevně před rekonstrukcí. I soudní znalec PhDr. Netík k dotazu obhajoby uvedl, že poškozená by si označení dne v týdnu asi splést neměla. Soud opomenul, že poškozená si zapsala do deníku slova o pomstě, stejně jako skutečnost, že v okamžiku trestního stíhání svého tehdejšího druha – svědka V. B., podala na dovolatele trestní oznámení s tím, že v přecházejícím trestním řízení nevypovídala pravdivě. Soud vycházel z toho, co měla poškozená sdělit dalším osobám, přičemž z výpovědi svědka B. se podává, že jemu poškozená popsala celou událost zcela jinak. Ve vztahu k oběma skutkům obviněný poukazuje na závěry znaleckého posudku PhDr. Netíka s tím, že znalec neměl k dispozici spis, ale toliko záznam o podaném vysvětlení, kdy současně došlo k dezinformaci stran některých informací týkajících se poškozené ze strany orgánů činných v trestním řízení. Znalec současně uvedl, že výpověď poškozené nebyla zaznamenána doslovně, nýbrž byla protokolujícím upravena, tedy nešlo posoudit, zda vypovídala spontánně či nikoli, či zda jí byly kladeny sugestivní či kapciózní dotazy. V rámci oddílu motivace sdělení soudní znalec uvedl, že nelze vyloučit přímý vliv svědka B., který byl na základě trestního příkazu Okresního soudu v Chomutově ze dne 29. 9. 2014, č. j. 6 T 217/2014-71, pravomocně odsouzen za vydírání, kterého se dopustil vůči dovolateli. Znalec rovněž uvedl, že v případě lživé výpovědi by motivací poškozené mohla dominovat potřeba odplaty za neopětovanou emoční příchylnost, což je zřejmé ze zápisků v jejím deníčku. Současně nebyla soudnímu znalci zpřístupněna lékařská dokumentace poškozené, ze které se podává, že se jedná o psychicky labilního jedince se sklony k sebepoškozování, když k psychickým problémům došlo dávno před tvrzenou trestnou činností. Soud nalézací, jakož i odvolací zcela opomenuly, že dovolatel a ani obhájce neměli nikdy možnost být přítomni při vyšetření poškozené u soudního znalce. Znalec psycholog by se měl vyjadřovat pouze k tomu, nakolik je svědek motivován podat přesnou výpověď a nakolik je toho z hlediska své psychické výbavy schopen. V projednávané věci ale soudní psycholog bez spisové dokumentace, toliko na základě úředního záznamu o podaném vysvětlení, který byl pozměněn v blíže nezjištěném rozsahu, bez zjištění, zda se jednalo o spontánní výpověď či cokoli jiného, konal tak, jak mu nepřísluší a přes toto byl přibrán k doplnění svého původního posudku, když je zřejmé, že se nemohl od prvotně zaujatých a vyslovených závěrů odchýlit, neboť by se vystavil hrozbě trestního stíhání. Obviněný má proto za to, že měl být vypracován revizní znalecký posudek a připuštěny i jiné důkazní prostředky, jak bylo obhajobou navrhováno, ale zcela bez odůvodnění zamítnuto soudem. V uvedené věci se jedná o situaci tzv. tvrzení proti tvrzení, přičemž napadené rozhodnutí neobstojí z hlediska zásady in dubio pro reo.
Obviněný dále namítá porušení práva na zákonného soudce podle čl. 38 odst. 1 věty první a druhé Listiny základních práva svobod s tím, že podle rozvrhu práce účinným od 4. 9. 2015 měla být věc přidělena do senátu 2T, jehož předsedou byl I. N. Zákonným soudem k projednání věci tak byl N., případně jeho zástupce Mgr. Chalupová, nicméně výkon funkce N. byl pozastaven a spis byl v zájmu rovnoměrnosti vytížení všech soudců trestního úseku přidělen Mgr. Ladě Veselé, a to na podkladě §44 odst. 1, 2 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích (dále jen „zákon o soudech a soudcích“). Takový důvod porušení rozvrhu práce však obviněný shledává nepřípustným, neboť z doplnění rozvrhu práce na rok 2016 se tak jako tak nepodává transparentní přidělení tomu kterému soudci ve vztahu k přerozdělovaným spisům po N. Způsob rozdělení věcí mezi jednotlivá soudní oddělení musí být v souladu s principem na zajištění předvídatelnosti a transparentnosti obsazení soudu v každém sporu nebo jiné právní věci – spolehlivě způsobilý zabránit libovolnému nebo účelovému obsazení soudu ad hoc a nesmí tím vzbuzovat pochybnosti o nezávislém a nestranném rozhodování soudů v soudním řízení, to vždy k době, kdy věc k soudu napadne a nikoli ex post, jak se stalo v projednávané věci. Obviněný má za to, že dočasné zproštění výkonu funkce soudce není totožné jako definitivní odchod soudce, a proto nebylo možné postupovat způsobem podle §44 odst. 1 zákona o soudech a soudcích.
Vzhledem k výše uvedenému obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. 5. 2018, sp. zn. 5 To 70/2018, jakož i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Chomutově ze dne 4. 12. 2017, sp. zn. 2 T 117/2015, stejně jako všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby podle §265 l odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu v Chomutově přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K dovolání obviněného se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“), v rámci vyjádření doručeném Nejvyššímu soudu dne 30. 5. 2019, sp. zn. 1 NZO 420/2019.
Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. a) tr. ř. státní zástupkyně uvedla, že pro posouzení, zdali byl soud náležitě obsazen, je třeba vycházet z ustanovení §27, §31 a §35 zákona o soudech a soudcích, přičemž zastoupení soudců se stejně tak jako složení senátu musí řídit předem stanovenými pravidly určenými rozvrhem práce. V posuzované trestní věci došlo k důvodné změně ve složení senátu, neboť z rozhodnutí ministra spravedlnosti ze dne 29. 3. 2016 byl pozastaven výkon funkce soudce I. N. z důvodu trestního stíhání jmenovaného soudce [§100 odst. 1 písm. a) zákona o soudech a soudcích]. Po dobu dočasného zproštění dochází k sistaci funkce soudce a jeho pracovního vztahu, tedy od doručení rozhodnutí ministra spravedlnosti již soudce nemůže vydávat žádná rozhodnutí ani činit jiné úkony příslušející soudci. Zproštění funkce I. N. mělo za následek neobsazení příslušného oddělení, jak uzavřel i Krajský soud v Ústí nad Labem k totožné námitce obviněného. Složení senátu rozhodujícího ve věci se změnilo na základě pravidel stanovených v rozvrhu práce a nebylo tak založeno na libovůli.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. státní zástupkyně uvedla, že obviněný nenastínil žádné důvody vyloučení soudkyně Mgr. Lady Veselé, neboť ani nekonkretizoval důvody vyloučení podle §30 tr. ř. Dovolatel tedy uplatněný dovolací důvod nedoprovodil žádnými konkrétními námitkami, ve kterých by vyložil, proč zmíněný dovolací důvod uplatňuje, tudíž se k tomuto není možno jakkoli kvalifikovaně vyjádřit.
K námitkám podřazenými dovolatelem pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. státní zástupkyně uvedla, že v posuzované věci nebylo možné žádný rozpor, natož pak rozpor extrémní, mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy zaznamenat. Soudy obou stupňů již ve svých rozhodnutích reagovaly na důkazní situaci, kterou předznamenaly výpověď poškozené a výpověď obviněného, kdy oba podávali rozdílné verze o průběhu skutkových okolností. Soudy reagovaly na veškerá tvrzení z výpovědi poškozené, která ji mohla znevěrohodňovat, a pokud v rámci svým rozhodnutí z její výpovědi vyšly, se všemi těmito nesrovnalostmi se vypořádaly a vysvětlily, proč verzi poškozené uvěřily. Je třeba rovněž zdůraznit, že výpověď poškozené nezůstala osamocena, neboť byla podpořena výpověďmi svědků, kterým se se sexuálním chováním obviněného svěřila. Vysvětlen byl rovněž motiv k tomu, aby poškozená nejprve popřela nevhodné chování obviněného vůči ní, ale i jiným, které bylo prověřováno na základě anonymního udání. Bylo rovněž prokázáno, že způsobem, jakým se obviněný choval k poškozené, se choval i k dalším žačkám v době, kdy navštěvovaly základní školu, přičemž s některými z nich obviněný později navázal i vztah. Soudy se s provedenými důkazy odpovídajícím způsobem vyrovnaly a je třeba konstatovat, že výrok o vině byl formulován ve spravedlivém procesu. Stran námitek zpochybňujících znalecký posudek státní zástupkyně uvedla, že vzhledem k novelizacím příslušných ustanovení trestního řádu je možno, aby znalec vycházel z vysvětlení osob, která byla opatřena před zahájením trestního stíhání, což odpovídá možnosti zpracovat znalecký posudek ve stadiu předcházejícím zahájení trestního stíhání obviněného. Je pouze vyloučeno, aby soud svá skutková zjištění vybudoval na údajích obsažených v nálezové části posudku, v nichž informace z materiálů procesně nevyužitelných v řízení soudním obsaženy bývají. V posuzované trestní věci byl ale navíc vypracován doplněk znaleckého posudku, který reagoval již na procesní výpověď poškozené. Zpracování revizního znaleckého posudku bylo tudíž neodůvodněné. Závěrem státní zástupkyně konstatovala, že v posuzované trestní věci nebylo možné zaznamenat kategorii opomenutých důkazů.
Vzhledem k výše uvedeným závěrům proto státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. 5. 2018, sp. zn. 5 To 70/2018, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Nejvyšší soud se proto dále zabýval otázkou opodstatněnosti obviněným uplatněných dovolacích důvodů.
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněným V. H. vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. a), b), g), l ) tr. ř.
Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. , lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) – g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písm. a) – k). Tento dovolací důvod tedy spočívá ve dvou alternativách. První alternativa spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) a g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo v rámci druhé alternativy, zde byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
První alternativa ustanovení §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. by měla své místo pouze tehdy, pokud by došlo k rozhodnutí odvolacího soudu bez věcného přezkoumání řádného opravného prostředku obviněného. V trestní věci obviněného je však naprosto zřejmé, že Krajský soud v Ústí nad Labem odvolání obviněného projednal a také z podnětu tohoto odvolání rozhodl výše uvedeným rozsudkem. Uplatnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. v jeho první alternativě, proto nepřichází v úvahu.
V úvahu tak přichází uplatnění tohoto dovolacího důvodu v jeho druhé variantě, tedy že v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí byl dán některý z důvodů dovolání, jak jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., kdy obviněný poukazuje na dovolací důvody uvedené pod písm. a), b), g).
Důvod podle §265b odst. 1 písm. a) tr. ř. je dán v případě, že ve věci rozhodl věcně nepříslušný soud, nebo soud, který nebyl náležitě obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát nebo rozhodl soud vyššího stupně.
Podle obsahu uvedených námitek je zřejmé, že obviněný nevytýkal, že šlo o věcně nepříslušný soud, ale to, že odvolací soud nebyl v době rozhodování jeho věci náležitě obsazen. K uvedené problematice lze uvést následující.
Pro posouzení, zda byl soud náležitě obsazen, je třeba vycházet z ustanovení §27, §31 a §35 zákona o soudech a soudcích, avšak tento pojem je nutné vykládat v souvislosti se způsobem přidělování věci v souladu s rozvrhem práce, jenž byl sestaven ve smyslu §41 a §42 a násl. zákona o soudech a soudcích, neboť jen tak je zajištěn požadavek vyplývající z čl. 38 Listiny, podle něhož „nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci“. Podstatou náležitého obsazení soudu je především ochrana proti libovolnému či účelovému obsazení jednajícího soudu ad hoc (srov. rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 6. 6. 2002, sp. zn. III. ÚS 711/01), a proto základní právo na zákonného soudce (tj. příslušnost soudu a soudce) nemůže být vyčerpáno jen zákonným vymezením věcné, funkční a místní příslušnosti soudu, ani pouhým zákonným vymezením obsazení soudu (srov. rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 22. 2. 1996, sp. zn. III. ÚS 232/1995, ze dne 29. 5. 1997, sp. zn. III. ÚS 230/1996, ze dne 17. 12. 1998, sp. zn. III. ÚS 200/1998, a ze dne 21. 1. 1999, sp. zn. III. ÚS 293/1998).
Součástí tohoto základního práva na zákonného soudce je i zásada přidělování soudní agendy a určení složení senátů na základě pravidel obsažených v rozvrhu práce soudů. Mezi požadavky, jež vyplývají pro rozvrh práce z čl. 38 odst. 1 Listiny, patří především předvídatelnost a transparentnost obsazení soudu včetně zastupování ve vztahu k účastníkům řízení. Pokud příslušný senát stanovený rozvrhem práce soudu projedná a rozhodne věc v jiném než určeném složení, může se tak stát pouze tehdy, jestliže je absence rozvrhem práce soudu určených soudců důvodná. Za takovou je třeba považovat zejména vyloučení soudce z důvodu podjatosti a jeho odůvodněnou nepřítomnost (v důsledku nemoci, dovolené, pracovní cesty apod.). Zastoupení soudců se stejně jako složení senátů musí řídit předem stanovenými pravidly určenými rozvrhem práce (srov. nález Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 307/2003). Změna obsazení senátu je pak samozřejmá za situace, kdy byl některý její člen zbaven výkonu funkce soudce, případně mu byl výkon funkce dočasně pozastaven, neboť za takové situace nemůže vydávat jakákoli rozhodnutí, resp. veškerá jím vydaná rozhodnutí by byla nulitní. V projednávané věci nastala právě taková situace.
Podle rozvrhu práce byla věc přidělena senátu 2T, kterému předsedal I. N., případně jeho zástup Mgr. Lenka Chalupová (podle verze dostupné na http://portal.justice.cz ). I. N. předsedal hlavnímu líčení ve dnech 1. 12. 2015, 22. 1. 2016 a 15. 3. 2016. Rozhodnutím ministra spravedlnosti ze dne 29. 3. 2016, č. j. MSP-191/2016-OOJ-SO/10, byl I. N. pozastaven výkon funkce soudce. Důvodem pro toto rozhodnutí bylo trestní stíhání jmenovaného soudce [§100 odst. 1 písm. a) zákona o soudech a soudcích]. Ze spisu se podává, že věc byla dne 5. 4. 2016 přidělena k úkonu (odvolání hlavního líčení) Mgr. Lence Chalupové (č. l. 585). Dne 3. 5. 2016 pak byla jmenované soudkyni věc přidělena k projednání a rozhodnutí, a to ve smyslu §44 odst. 1, 2 zákona o soudech a soudcích. Podle rozvrhu práce byl ke dni vydání rozhodnutí senát 2T neobsazen, neboť I. N. byl zproštěn funkce a nemohl nadále vydávat jakákoli rozhodnutí, případně činit jakékoli úkony příslušející soudci. Nevyřízené spisy, původně přidělené do senátu 2T, potažmo přímo I. N., byly přerozděleny jednotlivým soudcům trestního úseku v zájmu rovnoměrného vytížení všech soudců trestního úseku (č. l. 588), jak se ostatně podává i z příslušné pasáže rozvrhu práce. Takový postup je zcela v souladu s principy hospodárnosti řízení, přičemž byla zachována transparentnost přidělení, resp. přerozdělení věcí podle pravidel určených rozvrhem práce.
Pokud se dovolatel domáhá toho, že ve věci měl rozhodovat I. N. jakožto zákonný soudce, případně jeho zástupkyně Mgr. Lenka Chalupová, zcela opomíjí skutečnost, že senát 2T nebyl v době vydání rozhodnutí obsazen, tedy žádné členy neměl, a tedy ani Mgr. Lenka Chalupová nebyla členkou tohoto senátu. V dané věci nedošlo pouze k jakési personální změně z důvodu odůvodněné nepřítomnosti soudce, ale ke zproštění funkce soudce, což mělo za následek neobsazení senátu 2T. Jednalo se o situaci zcela nepředvídatelnou v době, kdy byla dovolatelova věc původně přidělena do senátu 2T.
Na podkladě uvedeného shledal Nejvyšší soud námitku obviněného neopodstatněnou. V tomto bodě lze pak odkázat na zcela vyčerpávající odůvodnění odvolacího soudu (str. 4–5), který se předmětnou námitkou již zabýval a vyžádal si všechny potřebné podklady.
Obviněný dále uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. Tento dovolací důvod lze podat, jestliže ve věci rozhodl vyloučený orgán; tento důvod nelze použít, jestliže tato okolnost byla tomu, kdo podává dovolání, již v původním řízení známa a nebyla jím před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta.
K naplnění tohoto dovolacího důvodu je tedy třeba kumulativní splnění dvou podmínek – ve věci rozhodl vyloučený soudce a tato skutečnost nebyla obviněnému v předchozím řízení známa nebo ji před rozhodnutím soudu druhého stupně namítl. Ve věci rozhodl vyloučený orgán tehdy, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí učinil soudce (tj. samosoudce, člen senátu, předseda senátu), který byl ve věci vyloučen z důvodů uvedených v §30 tr. ř., aniž bylo o jeho vyloučení rozhodnuto podle §31 tr. ř. Přitom musí jít o orgán, který je nejen z řízení vyloučen, ale který také ve věci samé rozhodl, tj. vydal rozhodnutí, jež je napadeno dovoláním opřeným o důvod podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř.
Obviněný nevznáší žádné konkrétní námitky ve vztahu k uplatněnému dovolacímu důvodu. Neuvádí žádné konkrétní důvody, které by měly zakládat postup podle §30 tr. ř., tedy vyloučení soudkyně Mgr. Lady Veselé z projednávané věci. V tomto ohledu je třeba konstatovat, že není úkolem Nejvyššího soudu rozebírat veškeré okolnosti případu a hodnotit napadené rozhodnutí ze všech možných hledisek, aniž by obviněný přímo uvedl, jaké vady rozhodnutí vytýká. Nadto je evidentní, že ačkoli obviněný v dovolání formálně deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř., tedy, že ve věci rozhodoval vyloučený orgán, žádnou konkrétní námitku neuplatnil. Nejvyšší soud tedy k tomuto dovolacímu důvodu nemohl přihlížet.
Nad rámec věci je možno odkázat na výklad k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. a) tr. ř., kdy Nejvyšší soud shledal, že k přidělení věci Mgr. Ladě Veselé došlo zcela v souladu s pravidly rozvrhu práce.
V rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, jímž se rozumí právní posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom vyplývá, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat toliko vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud tedy není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat postup soudů nižších stupňů při dokazování a hodnocení důkazů, ale vychází toliko z konečných skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů a v návaznosti na tato stabilizovaná skutková zjištění posuzuje správnost aplikovaného hmotněprávního posouzení . Tato skutková zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není jakousi třetí instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť těžiště dokazování leží v řízení před soudem prvního stupně, jehož skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat toliko soud odvolací prostředky k tomu určenými zákonem (např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02).
Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejícím odstavci tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé , popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).
S ohledem na výše uvedené tedy nelze pod obviněným uplatněný dovolací důvod podřadit ty námitky, v rámci nichž obviněný soudům vytýká nesprávné hodnocení důkazů (zejména hodnocení výpovědi poškozené AAAAA, kteroužto označil za nevěrohodnou, zápisníku poškozené, výpovědi svědka V. B., znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychologie, PhDr. Karla Netíka, CSc.; spadá sem i námitka nevypracování revizního znaleckého posudku) a vadná skutková zjištění [obecná námitka nesprávných skutkových zjištění, zejména stran přesného časového určení, kdy ke skutku pod bodem 1) došlo, kde se tak mělo stát, resp. zda to bylo před či po rekonstrukci sborovny, jaký byl vztah mezi ním a svědkem V. B., který se vůči jeho osobě dopustil trestného činu vydírání], stejně jako námitky, jimiž prosazuje vlastní hodnotící úvahy ve vztahu k provedeným důkazům (obecná námitka, že tvrzené skutečnosti z provedených důkazů nevyplývají, zejména z usvědčující výpovědi poškozené AAAAA) a vlastní verzi skutkových událostí (kdy obviněný rozporuje skutkové závěry v tom smyslu, že se uvedeného jednání nedopustil a že se jedná o pomstu ze strany poškozené a jejího bývalého přítele V. B.).
Námitky obviněného takto vznesené jsou založeny na podkladě jeho vlastního hodnocení provedených důkazů a vlastní verzi událostí. Takto uplatněné námitky se ve skutečnosti týkají procesní stránky věci (provádění a hodnocení důkazů) a směřují (ve prospěch obviněného) k revizi skutkových zjištění, ze kterých odvolací soud při hmotněprávním posouzení skutku vycházel. Z uvedených skutkových (procesních) výhrad tedy obviněný vyvozuje závěr o nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. To znamená, že obviněný výše uvedený dovolací důvod nezaložil na hmotněprávních – byť v dovolání formálně proklamovaných – důvodech, nýbrž na procesním základě (§2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.) se domáhal přehodnocení soudem učiněných skutkových závěrů . Tuto část námitek proto pod shora uvedený dovolací důvod podřadit nelze.
Formulace dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který obviněný V. H. uplatnil, znamená, že předpokladem jeho existence je nesprávná aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotněprávní posouzení skutku nebo o hmotněprávní posouzení jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, ovšem neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení §2 odst. 5, 6, §89 a násl., §207 a násl. a §263 odst. 6, 7 tr. ř. Jestliže tedy obviněný namítá nesprávnost právního posouzení skutku a jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, ale tento svůj názor dovozuje z tvrzených vadných skutkových zjištění a hodnotících úvah k provedeným důkazů, pak soudům nižších stupňů nevytýká vady při aplikaci hmotného práva, nýbrž porušení procesních ustanovení. Porušení určitých procesních ustanovení sice může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle §265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l) tr. ř.], (viz přiměř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 5 Tdo 22/2007).
Za relevantní proto nelze shledat ani námitku, že soudy vyhodnotily důkazy v jeho neprospěch, tedy, že soudy nepostupovaly v souladu se zásadou presumpce neviny, resp. in dubio pro reo. Předmětná námitka svým obsahem směřuje výlučně do skutkových zjištění, a tedy potažmo proti způsobu hodnocení provedených důkazů. Pravidlo „in dubio pro reo“ vyplývá ze zásady presumpce neviny zakotvené v čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a §2 odst. 2 tr. ř. a má tedy vztah pouze ke zjištění skutkového stavu věci na základě provedeného dokazování, a to bez důvodných pochybností (§2 odst. 5 tr. ř.), kdy platí „v pochybnostech ve prospěch obviněného“. Je tudíž zjevné, že toto pravidlo má procesní charakter, týká se jen otázek skutkových a jako takové není způsobilé naplnit obviněným zvolený (avšak ani žádný jiný) dovolací důvod.
Nutno uvést, že ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. nestanoví žádná pravidla, jak pro míru důkazů potřebných k prokázání určité skutečnosti, tak stanovící relativní váhu určitých typů či druhů jednotlivých důkazů. Soud totiž v každé fázi řízení zvažuje, které důkazy je třeba provést, případně zda a nakolik se jeví být nezbytným dosavadní stav dokazování doplnit. S přihlédnutím k obsahu již provedených důkazů tedy usuzuje, nakolik se jeví např. návrhy stran na doplnění dokazování okrajový, nepodstatný význam. Shromážděné důkazy potom hodnotí podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností jednotlivě i v jejich souhrnu. Rozhodování o rozsahu dokazování tak spadá do jeho výlučné kompetence.
Zásahu do skutkových zjištění soudů, kterého se obviněný v rámci svých námitek dožaduje, je dovolací soud oprávněn přistoupit jen ve zvlášť výjimečných případech, kdy v této oblasti soudy pochybily naprosto markantním a křiklavým způsobem narážejícím na limity práv spojených se spravedlivým procesem, jež jsou chráněny právními předpisy nejvyšší právní síly. Jinými slovy tehdy, prokáže-li se existence tzv. extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé . Takový rozpor spočívá zejména v tom, že skutková zjištění soudů nemají vůbec žádnou vazbu na obsah důkazů, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna , apod.
O takový případ se v projednávané věci nejedná, neboť Nejvyšší soud existenci tzv. extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Chomutově, která se stala podkladem napadeného rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé neshledal. Skutková zjištění soudů mají zřejmou obsahovou návaznost na provedené důkazy. Je třeba konstatovat, že po stránce obsahové byly důkazy soudem nalézacím hodnoceny dostačujícím způsobem právě v souladu s jinými objektivně zjištěnými okolnostmi a to nejen ve svém celku, ale v každém tvrzení, které z nich vyplývalo.
Soudy vycházely z celé řady důkazů. Zejména se jednalo o výpověď poškozené AAAAA, jejíž věrohodnost obviněný zpochybnil. Výpověď poškozené ale nestála osamoceně, jak se snaží dovolatel naznačit, ale byla podepřena celou řadou dalších výpovědí – jejích kamarádek a spolužaček, jejího bývalého přítele V. B., svědků M. W. a L. H., stejně jako matky poškozené. Soudy se vypořádaly s výpovědí poškozené ve vztahu k některým nesrovnalostem, které se v průběhu řízení objevily. Soud nechal na osobu poškozené, stejně jako svědka V. B., vypracovat znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychologie. Znalec PhDr. Karel Netík, CSc., se vyjádřil zejména k věrohodnosti poškozené, kdy uvedl, že u poškozené byla obecná věrohodnost zachována, poškozená nemá sklon účelově měnit své výpovědi, nenašel u ní sklony k lživosti ani konfabulacím. Nebyla u ní zjištěna snaha obviněnému přitížit. Manipulovatelnost poškozené znalec připustil toliko ve směru k rozhodnutí věc nahlásit, nikoli k samotnému popisu jeho průběhu. Přestože má podle znalce poškozená tendenci účelově nesdělovat vlastní roli v incidentu, nemá to na trestnost jednání obviněného žádný vliv, neboť se jednalo o dítě, žačku obviněného svěřenou do jeho péče. Stejně tak měl soud k dispozici záznamy sociálních sítí a SMS zprávy, stejně jako výpovědi bývalých žaček, které se k jeho nevhodnému chování taktéž vyjádřily.
Obviněný uplatněné námitky v drtivé většině již učinil obsahem svého řádného opravného prostředku a odvolací soud, případně již soud nalézací se s nimi dostatečně vypořádaly. Nejvyšší soud proto odkazuje na odůvodnění odvolacího soudu (zejména str. 3-9), přičemž ve zkratce uvádí následující.
Stran námitky, že k namítanému jednání nemohlo dojít dne 14. 12. 2010, jak uvedla poškozená, neboť se obviněný ve škole toho dne nenacházel, se vyjádřil již nalézací soud na str. 52–53, kdy uvedl, že „ s ohledem na dobu, která od stíhaného jednání uplynula, se nepodařilo zjistit přesné datum, proto byl skutek zařazen do širšího období, které přicházelo, s ohledem a další důkazy, v úvahu “ (str. 53 rozsudku nalézacího soudu). Poškozená si uvedené datum zaznamenala do deníku, nicméně se nepodařilo zjistit, zda se obviněný ve škole nenacházel alespoň jistou část dne (podle záznamu třídní knihy odučil některé hodiny), tedy nelze toto datum zcela vyloučit. Pokud pak poškozená podle obviněného popisovala sborovnu, kde mělo dojít k pohlavnímu styku, jako ve stavu před rekonstrukcí, ačkoli tato byla v uvedeném časovém úseku již po rekonstrukci, jedná se o zcela marginální detail. Je přitom nutné mít na paměti, že mezi samotným incidentem a jeho oznámením uběhla poměrně dlouhá doba.
Soudy se rovněž zaobíraly skutečností, že poškozená původně jakýkoli intimní vztah s obviněným popřela. Motivem poškozené zde byla snaha vyjít vstříc své tehdejší kamarádce T. F., která v době, kdy se na podkladě anonymního podání věc začala prošetřovat, byla ve vztahu s obviněným a jeho trestní stíhání si nepřála. S časovým odstupem pak poškozená celou situaci znovu vyhodnotila a rozhodla se ji řešit. Takovýto postup není u obětí sexuálního násilí či osob zneužívaných, zejména pak mladistvých, nijak neobvyklý. Jedná se většinou o snahu vyrovnat se se zážitkem, který je teprve s odstupem času vnímám z perspektivy dospělého jako nevhodný a zraňující. Odvolací soud se vyjádřil i ke skutečnosti, že poškozená mohla reagovat na nátlak svého tehdejšího přítele V. B., který se ve vztahu k obviněnému dopustil trestného činu vydírání. Odvolací soud uvedl, že skutečnost, že se V. B. dopustil v souvislosti s projednávanou trestnou činností vydírání (za což byl odsouzen), sama o sobě neznamená, že obviněný se jí nedopustil, případně, že by měla poškozená o celé záležitosti lhát. „ Vzhledem ke shora rozvedeným důkazům a skutečnosti, že obžalovaná se o sexuálních praktikách obžalovaného vůči ní svěřovala známým mnohem dříve než došlo k vydírání obžalovaného V. B., je evidentní, že V. B. se snažil jen nezákonným způsobem využít toho, že se až následně dozvěděl o nedovolených sexuálních praktikách obžalovaného vůči poškozené “ (str. 7–8 rozsudku odvolacího soudu).
Soudy se při svém hodnotícím postupu nedopustily žádné deformace důkazů, ani jiného vybočení z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. V rámci námitek obviněného se tak v podstatě jedná o polemiku s hodnocením provedených důkazů, jak ho podaly soudy, kdy se obviněný neztotožňuje se soudy učiněnými skutkovými zjištěními a předkládá vlastní verzi skutkových událostí, tedy, že se skutek nestal.
Nejvyšší soud v této souvislosti považuje za stěžejní uvést, že případná námitka existence extrémního rozporu mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy není sama o sobě dovolacím důvodem . Stejně tak, že na existenci extrémního rozporu nelze usuzovat jen proto, že z předložených verzí skutkového děje, jednak obviněného a jednak obžaloby, se soudy přiklonily k verzi uvedené obžalobou. Hodnotí-li soudy provedené důkazy odlišným způsobem než obviněný, neznamená tato skutečnost automaticky porušení zásady volného hodnocení důkazů, zásady in dubio pro reo, případně dalších zásad spjatých se spravedlivým procesem.
Stran námitky opomenutých důkazů, resp. neprovedení obviněným navrhovaných důkazů, Nejvyšší soud uvádí, že tzv. opomenuté důkazy jsou takové, o nichž v řízení nebylo soudem rozhodnuto, případně důkazy, jimiž se soud podle zásady volného hodnocení důkazů nezabýval, a uvedený postup by téměř vždy založil nejenom nepřezkoumatelnost vydaného rozhodnutí, ale současně též jeho protiústavnost.
V projednávané věci se však o takovýto případ nejedná. V prvé řadě je třeba uvést, že návrhy obviněného nalézací soud neopomněl. Za druhé se nalézací soud k těmto návrhům vyjádřil, jak je ostatně rozvedeno na str. 53–54 rozsudku soudu prvního stupně. Návrh obviněného na doplnění dokazování tedy nebyl soudy opomenut.
V této souvislosti obviněný rovněž namítal, že se odvolací soud nevypořádal s námitkou obviněného stran znaleckého posudku znalce PhDr. Karla Netíka, CSc., kdy namítal, že znalec neměl k dispozici celý spis a vycházel z procesně nepoužitelných vysvětlení z přípravného řízení. Má za to, že měl být vypracován revizní znalecký posudek.
Přestože starší judikatura se k možnosti, aby znalec při vypracování znaleckého posudku vycházel z vysvětlení osob z přípravného řízení, tedy opatřených před zahájením trestního stíhání, stavěla negativně, vzhledem k novelizacím příslušných ustanovení trestního řádu se tento postup již neuplatní (srov. Šámal, T. a kol. Trestní řád I. §1 až 156. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 1592). Odpovídá to možnosti zpracovat znalecký posudek ve stadiu předcházejícím zahájení trestního stíhání obviněného. Je přitom třeba rozlišovat, kdy znalec použije tato vysvětlení v rámci zkoumání osobnosti a její orientace či motivace, od stavu, kdy soud na podkladě ve znaleckém posudku obsažených závěrů staví skutkový stav. V praxi to většinou znamená, že soud nařídí doplnění znaleckého zkoumání. V pojednávané věci byl taktéž vypracován doplněk znaleckého posudku, kterýžto reagoval na procesní výpověď poškozené učiněnou po zahájení trestního stíhání obviněného, přičemž znalec v podstatě setrval na svých předchozích závěrech. Zpracování revizního znaleckého posudku tedy shledal soud nedůvodným.
S ohledem na skutečnost, že Nejvyšší soud je stabilizovanými skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů vyjádřených ve skutkové větě rozsudku vázán a nedovodil-li současně, že by se v projednávané věci jednalo o případ extrémního rozporu mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy, dospěl k závěru, že obviněným podané dovolání není zatíženo vytýkanými vadami. Obviněný současně uplatnil námitky totožné s těmi, které byly již uplatněny v předcházejících fázích řízení, a Nejvyšší soud v této souvislosti připomíná, že „ opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) trestního ř. “ (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002 – Soubor rozh. NS č. 408, sv. 17).
IV.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne , jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. S ohledem na shora stručně (§265i odst. 2 tr. ř.) uvedené důvody Nejvyšší soud v souladu s citovaným ustanovením zákona dovolání obviněného V. H. odmítl .
Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 19. 6. 2019
JUDr. Petr Šabata
předseda senátu