ECLI:CZ:NS:2019:32.CDO.358.2019.3
sp. zn. 32 Cdo 358/2019-154
USNESENÍ
N ejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Miroslava Galluse a Mgr. Jiřího Němce ve věci žalobkyně NAXOS a. s. , se sídlem v Praze 5 – Smíchově, Holečkova 103/31, PSČ 150 00, identifikační číslo osoby 26445867, zastoupené Mgr. Terezou Hamplovou, advokátkou se sídlem v Praze 5, Holečkova 103/31, PSČ 150 00, proti žalovaným 1) F. Š. , narozenému XY, bytem XY, a 2) L. R. , narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Františkem Šáchou, advokátem se sídlem v Kunovicích, V Grni 1636, o zaplacení částky 1 490 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. 4 C 317/2017, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně ze dne 20. 11. 2018, č. j. 60 Co 288/2018-124, ve znění opravného usnesení ze dne 10. 12. 2018, č. j. 60 Co 288/2018-130, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný 1) je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 6 740 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám její advokátky.
III. Žalovaný 2) je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 6 740 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám její advokátky.
Stručné odůvodnění
(§243f odst. 3 o. s. ř.):
Okresní soud v Uherském Hradišti rozsudkem ze dne 27. 6. 2018,
č. j. 4 C 317/2017-87, zastavil řízení proti žalovanému 1) co do částky 138 600 Kč s příslušenstvím (výrok pod bodem I), zastavil řízení proti žalovanému 2) co do částky 138 600 Kč s příslušenstvím (výrok pod bodem II), žalovanému 1) uložil zaplatit žalobkyni částku 606 400 Kč s úrokem z prodlení (výrok pod bodem III), žalovanému 2) uložil zaplatit žalobkyni částku 606 400 Kč s úrokem z prodlení (výrok pod bodem IV) a každému z žalovaných uložil zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 57 712 Kč (výroky pod body V a VI).
Městský soud v Praze k odvolání žalovaných v záhlaví označeným rozhodnutím rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích pod body III a IV potvrdil (první výrok), ve výrocích pod body V a VI jej změnil tak, že každému z žalovaných uložil zaplatit žalobkyni na nákladech řízení před soudem prvního stupně částku 58 524 Kč (druhý výrok), a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (třetí výrok).
Se zřetelem k době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu se pro dovolací řízení uplatní - v souladu s bodem 1 článku II, části první, přechodných ustanovení zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - občanský soudní řád ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále též jen „o. s. ř.“).
Rozsudek odvolacího soudu, podle obsahu dovolací argumentace toliko v potvrzujícím výroku o věci samé, napadli žalovaní dovoláním.
Dovolání, jež může být přípustné jen podle §237 o. s. ř., Nejvyšší soud přípustným neshledal.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Dovolatelé spatřují splnění předpokladů přípustnosti v tom, že dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu „závisí na vyřešení právní otázky, která nebyla v rozhodování dovolacího soudu dosud plně vyřešena, resp. jde o otázku, která již byla dříve dovolacím soudem částečně vyřešena, avšak má být posouzena jinak“.
Současná právní úprava dovolacího řízení předpokládá, že dovolací soud se bude při posouzení přípustnosti dovolání zabývat právní otázkou, kterou dovolatel konkrétně vymezí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura, sešit č. 7, ročník 2004, pod číslem 132, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2008, sp. zn. 28 Cdo 2757/2006, které je, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu zde citovaná, dostupné na jeho webových stránkách, implicite též nález Ústavního soudu ze dne 20. 2. 2003, sp. zn. IV. ÚS 414/01, uveřejněný pod číslem 23/2003 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu). Jestliže taková právní otázka není v dovolání určitě vymezena a není zjistitelná ani z obsahu dovolání, nesplňuje dovolání náležitosti stanovené v §241a odst. 3 o. s. ř. (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2008, sp. zn. 28 Cdo 3440/2008, a ze dne 14. 9. 2010, sp. zn. 22 Cdo 3215/2008).
Má-li pak předpoklad přípustnosti dovolání spočívat v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, musí dovolatel formulovat právní otázku, kterou se Nejvyšší soud ve své dosavadní rozhodovací praxi ještě nezabýval a kterou by měl vyřešit právě v souzené věci, nejen pro účely přezkumu správnosti právního posouzení odvolacího soudu, ale zejména též pro futuro, při plnění své úlohy zajišťovat jednotu a zákonnost rozhodování (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2018, sp. zn. 32 Cdo 2478/2018). To dovolatelé neučinili, otázku, která by měla a mohla být v rozhodovací praxi dovolacího soudu pro futuro jednotně vyřešena, nevymezili a omezují se na kritiku správnosti právního posouzení věci odvolacím soudem. Tím z hlediska věcného v souladu s požadavkem obsaženým v §241a odst. 2 o. s. ř. vymezují důvod dovolání způsobem stanoveným ve třetím odstavci tohoto ustanovení, avšak nečiní zadost požadavku na vymezení předpokladu přípustnosti dovolání, vyplývajícímu z téhož ustanovení (srov. shodně např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 5. 2016, sp. zn. 32 Cdo 1983/2014, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2017, sp. zn. 32 Cdo 2102/2017, a ze dne 28. 8. 2018, sp. zn. 32 Cdo 1309/2018). Pouhý nesouhlas dovolatele s právním posouzením věci odvolacím soudem přípustnost dovolání založit nemůže (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2017, sp. zn. 32 Cdo 5211/2016, a ze dne 21. 6. 2017, sp. zn. 32 Cdo 587/2017).
Dovolatelé tvrdí, že má jít o otázku, která již dovolacím soudem částečně vyřešena byla, příslušné judikatorní závěry však nikterak neoznačují. Jednak nelze proto ani touto cestou (nepřímo) zjistit, o jakou otázku se má jednat, jednak platí, že má-li přípustnost dovolání spočívat v tom, že dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak, musí dovolatel označit judikatorní závěry, od nichž by se měl dovolací soud odklonit (srov. k tomu např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013).
Kritériím stanoveným v §237 o. s. ř. odpovídá pouze ta část obsahu dovolání, v němž dovolatelé vyjadřují názor, že odvolací soud se odchýlil od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2017, sp. zn. 21 Cdo 5281/2016, neboť vůbec nezjišťoval při zohlednění všech zjištěných okolností, jaká byla skutečná vůle jednajícího R. Š. (zda měl při jednání s žalobkyní skutečně zájem jako fyzická osoba o koupi obchodního podílu), a takový projev vůle M. Š. nezjišťoval vůbec. V tom ovšem dovolatelům nelze přisvědčit, neboť soudy nižších stupňů se vůlí těchto osob (jejich zájmem jako fyzických osob) zabývaly a vycházely přitom ze zjištěných okolností případu. Dovolatelé ve skutečnosti, jak je zřejmé ze související argumentace, polemizují se závěrem, k němuž soudy nižších stupňů v tomto ohledu dospěly. Závěr o tom, jaká byla vůle jednajícího, respektive zda a jaký projevil zájem, je závěrem skutkovým (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2016, sp. zn. 32 Cdo 1860/2016, a judikaturu v něm označenou), dovolatelé tudíž zpochybňují správnost skutkového stavu zjištěného v řízení před soudy nižších stupňů. Skutkový stav věci však v dovolacím řízení zpochybnit nelze a ani samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem, opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v §132 o. s. ř., nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem podle §241a odst. 1 o. s. ř. Námitky takové povahy nemohou tudíž přivodit ani závěr o přípustnosti dovolání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a dále např. jeho usnesení ze dne 27. 3. 2014, sp. zn. 33 Cdo 843/2014, a ze dne 28. 5. 2015, sp. zn. 29 Cdo 12/2015).
Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 30. 4. 2019
JUDr. Pavel Příhoda
předseda senátu