ECLI:CZ:NS:2019:4.TDO.1487.2019.1
sp. zn. 4 Tdo 1487/2019- 1075
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. 12. 2019 o dovolání obviněného J. J. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Kynšperk nad Ohří, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 6. 2019 č. j. 6 To 106/2019-980, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 6 T 32/2018, takto:
Podle §265k odst. 1, odst. 2 věty první před středníkem tr. ř. se v rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 6. 2019 sp. zn. 6 To 106/2019 zrušuje ta část právní kvalifikace, v níž byl skutek v bodě 6) výroku o vině posouzen též jako jeden z útoků pokračujícího přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku.
Jinak zůstává tento rozsudek nezměněn.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 18. 12. 2018 č. j. 6 T 32/2018-940 byli uznáni vinnými obviněný J. J. přečinem neoprávněného užívání cizí věci podle §207 odst. 1 tr. zákoníku, přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku, přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku, přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a obviněný D. B., nar. XY, přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a to na podkladě zde uvedených skutkových zjištění.
Proti výše uvedenému rozsudku Okresního soudu v Ostravě podal obviněný J. J. odvolání, na základě kterého Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 13. 6. 2019, sp. zn. 6 To 106/2019 napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. b), e), f), odst. 2 tr. ř. ohledně obviněného zrušil v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že podle §45 odst. 1 tr. zákoníku ve vztahu k obviněnému J. J. zrušil výrok o vině a výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 8. 2. 2018, č. j. 80 T 108/2017-115, který nabyl právní moci dne 26. 4. 2018, jakož i další výroky, které mají v uvedeném výroku o vině podklad, a znovu při vázanosti skutkovými zjištěními jej uznal vinným jednak přečinem neoprávněného užívání cizí věci podle §207 odst. 1 tr. zákoníku [za skutky uvedené pod body 1a), 2), 4), 5), 7), 8)], jednak přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku [za skutky uvedené pod body 3), 6)], jednak přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku [za skutky uvedené pod body 3), 6)] a jednak přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku [za skutky uvedené pod body 1b), 2), 4) - 8)] tr. zákoníku, jichž se dopustil tím, že
ačkoliv byl rozsudkem Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 72 T 108/2012 ze dne 17. 4. 2014, který nabyl právní moci téhož dne, odsouzen mimo jiné pro přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), písm. c), odst. 2 tr. zákoníku a pro přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku k trestu odnětí svobody nepodmíněně ve výměře 36 měsíců se zařazením výkonu s ostrahou, který vykonal dne 7. 6. 2017 a k trestu zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 2 let a 6 měsíců, přičemž uložený trest byl souhrnný za současného zrušení výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 5 T 78/2012,
přesto
1a) poté, co v době od 16:30 hod. dne 14. 8. 2017 do 06:45 hod. dne 15. 8. 2017 v XY na parkovišti na ulici XY, naproti budovy výměníkové stanice spol. VEOLIA, se nezjištěným způsobem zmocnil neznámý pachatel zde zaparkovaného osobního motorového vozidla tovární značky VW Passat stříbrné barvy RZ XY, VIN XY, 2 ks originálních poklic Volkswagen, kobereček u sedlala řidiče, autokosmetiku, přepravku na psa růžové barvy, satelitní navigaci zn. GARMIN Nuvi 2595 LMT s držákem, osvědčení o registraci vozidla a potvrzení o pojištění vozidla, vozidlo poté bez vědomí majitele M. Š. neoprávněně užíval obžalovaný až do 23. 8. 2017, ze kterého následně odcizil registrační značky, přičemž na vozidlo neoprávněně umístil registrační značky XY, které byly odcizeny v době od 20. 8. 2017 11:00 hod. do 21. 8. 2017 do 17:19 hod. v XY na ul. XY,
1b) dne 23. 8. 2017 v době od 00:07 do 00:15 hodin řídil v Ostravě po ulici XY až do XY na ulici XY osobní motorové vozidlo tovární značky VW Passat, VIN: XY, stříbrné barvy, s připevněnými odcizenými registračními značkami z jiného automobilu, přičemž byl zastaven a kontrolován hlídkou Policie ČR,
2) poté, co se v blíže nezjištěné době od 31. 7. 2017 do 25. 8. 2017 v XY na ul. XY, na parkovišti za domem s čp. XY, se nezjištěným způsobem neznámý pachatel zmocnil osobního motorového vozidla ŠKODA OCTAVIA 1Z, RZ XY, r. v. 2005, barva šedá - základní, vin XY, ze kterého následně odcizil registrační značky, vozidlo poté bez souhlasu a vědomí majitele F. P. neoprávněně užíval obžalovaný , přičemž na vozidlo neoprávněně umístil registrační značky XY, které podcházely z vozidla VW Passat (skutek ad 1a), přičemž dne 25. 8. 2017 kolem 14:24 hod. v XY na ulici XY, řídil osobní motorové vozidlo ŠKODA OCTAVIA 1Z, RZ XY, šedé barvy, kdy vozidlo bylo pronásledováno hlídkou OO PČR Ostrava-Poruba 2 a následně se vozidlo hlídce ztratilo z dohledu,
3) v době od 15:00 hod. dne 14. 9. 2017 do 06:30 hod. dne 15. 9. 2017, v XY, na ulici XY v blízkosti domu č. XY, po předchozí vzájemné domluvě s již pravomocně odsouzeným D. B., narozeným XY, v úmyslu získat neoprávněný majetkový prospěch, ze zde zaparkovaných nákladních motorových vozidle zn. Tatra 815 RZ XY a Tatra 815 RZ XY, po odšroubování víka schránek autobaterií a odstřihnutí přiváděcích kabelů, odcizili 4 ks autobaterií 185 Ah, čímž způsobil poškozené společnosti JKJ Zempra s. r. o., IČ 29442192, se sídlem Stěbořice-Jamnice, škodu poškozením věcí ve výši 4 800 Kč a škodu odcizením věcí ve výši 8 000 Kč,
4) poté, co se dne 20. 10. 2017 v době od 02:30 hod. do 07:00 hod. v XY na ul. XY na štěrkovém parkovišti poblíž domu č. p. XY, se nezjištěným způsobem neznámý pachatel zmocnil zaparkovaného osobního motorového vozidla zn. BMW 325, modré metalízy, RZ XY, najeto 280 000 km, ze kterého následně odcizil vnitřní výplň levých a pravých dveří, zadní pravou výplň, servisní knihu, lékárničku, skateboard zn. Portland Oregan, igelitovou tašku s mycími prostředky na vozidlo, 4 litry motorového oleje zn. Castrol, osvědčení o registraci vozidla, následně vozidlo bez souhlasu a vědomí majitele vozidla P. P. obžalovaný neoprávněně užíval , přičemž nejméně dne 20. 10. 2017 v odpoledních hodinách v XY na ulici XY do centra Ostravy a zpět, řídil osobní motorové vozidlo zn. BMW 325, modré metalízy, RZ XY,
5) poté, co se dne 24. 10. 2017 v době od 17:00 hod. do 19:20 hod. v XY na XY, před domem č. XY, se nezjištěným způsobem neznámý pachatel zmocnil zde zaparkovaného a uzamčeného osobního motorového vozidla tovární značky Peugeot 307, červené barvy, RZ XY, v hodnotě 50 000 Kč, ze kterého následně odcizil registrační značky, 4 ks poklic kol, kolečkové brusle, dioptrické brýle, plátěné pouzdro modré barvy s logem Peugeot s náhradními pojistkami a žárovkami, autolékárničku, reflexní vestu oranžové barvy, teleskopický klíč na kola, výstražný trojúhelník a šroubovací oko na odtah vozidla, přičemž na vozidlo neoprávněně umístil registrační značky XY, které byly odcizeny v době od 25. 10. 2017 18:00 hod. do 26. 10. 2017 do 10:00 hod. v XY na ul. XY, vozidlo poté bez souhlasu a vědomí majitele R. V. obžalovaný neoprávněně užíval , přičemž nejméně 25. 10. 2017 v dopoledních hodinách na ulici XY v XY řídil osobní motorové vozidlo tovární značky Peugeot 307, červené barvy, RZ XY,
6) v době od 14:30 hod. dne 28. 10. 2017 do 06:30 hod. dne 29. 10. 2017 v XY, na parkovací ploše u domu č. XY na ulici XY, v úmyslu získat neoprávněný majetkový prospěch, vnikl nezjištěným způsobem do zaparkovaného osobního motorového vozidla značky ŠKODA OCTAVIA 1Z, rz XY, barvy šedá metalíza, ze kterého po odjištění přední kapoty, předchozí demontáži a přestřižení kabeláže vedoucí k předním světlometům, odcizil 2 ks předních světlometů, z přihrádky v palubní desce odcizil sadu náhradních žárovek a 15 ks CD nosičů nezjištěné značky, čímž poškozenému J. V., narozenému XY, způsobil škodu poškozením věci ve výši 1 560 Kč a škodu odcizením věcí ve výši 7 819 Kč,
7) v době od 14:30 hod. dne 28. 10. 2017 do 06:30 hod. dne 29. 10. 2017 XY, na ulici XY, řídil osobní motorové vozidlo tovární značky Peugeot 307, červené barvy, RZ XY, a v době od 14:30 hod. dne 28. 10. 2017 do 06:30 hod. dne 29. 10. 2017 v XY, na ulici XY, řídil osobní motorové vozidlo tovární značky Volkswagen Golf, rz XY, černé barvy,
8) poté, co se v době od 21:00 hod. dne 28. 10. 2017 do 13:00 hod. dne 30. 10. 2017 v XY na ulici XY, neznámý pachatel nezjištěným způsobem zmocnil zde zaparkovaného nezajištěného vozidla tovární značky Volkswagen Golf, RZ XY, černé barvy, v hodnotě 25 000 Kč, ze kterého následně odcizil registrační značky, technický průkaz vozidla a návod k obsluze vozidla, přičemž na vozidlo neoprávněně umístil registrační značky XY, které byly odcizeny v době od 28. 10. 2017 17:00 hod. do 29. 10. 2017 do 10:00 hod. v XY na ulici XY, vozidlo poté bez souhlasu a vědomí majitele L. G. obžalovaný neoprávněně užíval , přičemž dne 30. 10. 2017 v 13:21 hod. v XY na ulici XY, řídil osobní motorové vozidlo tovární značky Volkswagen Golf, rz XY, černé barvy, přičemž začal vozidlem ujíždět před autohlídkou Policie České republiky a kolem 13:27 hod. byl donucen zastavit před vytvořeným zátarasem na ulici XY v XY, ve směru na Frýdek-Místek, kde byl zadržen hlídkou Policie České republiky,
a takto způsobil celkovou škodu odcizením věcí ve výši 15 819 Kč a celkovou škodu poškozením věcí ve výši 6 360 Kč.
Za to byl podle §205 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku a §45 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen ke společnému úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou roků a šesti měsíců, přičemž podle §56 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Vedle toho odvolací soud uložil obviněnému podle §73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku také trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu pěti let. Podle §228 odst. 1 tr. ř. mu byla také uložena povinnost zaplatit majetkovou újmu poškozenému J. V., nar. XY, bytem XY, ve výši 5 000 Kč. Stejně tak mu byla uložena podle §228 odst. 1 tr. ř. povinnost společně a nerozdílně s již odsouzeným D. B., narozeným XY, zaplatit na náhradě škody poškozené JKJ Zempra s. r. o., IČ 29442192, se sídlem Stěbořice-Jamnice 64, částku 12 800 Kč. Se zbytkem nároku na náhradu škody byla poškozená JKJ Zempra s. r. o., IČ 29442192, se sídlem Stěbořice-Jamnice 64, podle §229 odst. 2 tr. ř. odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Dále odvolací soud poškozené M. Š., nar. XY, bytem XY, a P. P., nar. XY, bytem XY, s jejich nároky na náhradu škody odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních v rámci znění §229 odst. 1 tr. ř.
Toto rozhodnutí soudu druhého stupně napadl obviněný J. J. následně dovoláním s odkazem na důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V jeho odůvodnění předně namítl, že skutková zjištění, z nichž soudy vycházely při hmotněprávním posouzení věci, neměly oporu v provedených důkazech. Při jejich hodnocení byla porušena zásada in dubio pro reo. Obviněný má za to, že k rozpoznávání osoby na videu byl slyšen svědek – policista, který celé věci nebyl přítomen. Hodnocení důkazů je výhradní záležitostí soudů a v rozporu s touto zásadou byl k hodnocení v daném případě použit právě tento policista. Ten navíc obviněného neidentifikoval podle žádných výraznějších rysů, ale pouze podle běžných tenisek, které nosí celá řada lidí. Důkaz rekognice svědka K. je nepoužitelný, jelikož bylo prokázáno, že svědkovi byla předložena před jejím provedením samostatná fotografie obviněného jako potencionálního pachatele. Je tak skoro jisté, že svědek mohl figuranty porovnávat s předloženou fotografií. V rozsudku Krajského soudu v Ostravě také došlo k drobnému pochybení, když skutek pod bodem č. 6) výroku o vině kvalifikoval jako přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, i když se v tomto bodě nejednalo o řízení motorového vozidla. Stejně tak obviněný nesouhlasí s výrokem o náhradě škody, jelikož mu nebylo dostatečně prokázáno, že spáchal skutek uvedený pod bodem 6) výroku o vině rozsudku soudu druhého stupně. V neposlední řadě nesouhlasí s výší uloženého trestu, kdy se jedná o trest nepřiměřeně přísný, a to i v závislosti na tom, že již byl potrestán odborem dopravy Magistrátu města Ostravy ze dne 25. 1. 2018 č. j. SMO/048833/18DSČ/LIP.
Z výše rekapitulovaných důvodů dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud dovoláním napadené rozhodnutí soudu druhého stupně, popřípadě i rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil a věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí. Pokud po zrušení Nejvyšší soud bude mít za to, že je ve věci schopen sám rozhodnout, obviněný navrhuje, ať sám rozhodne ve smyslu jeho dovolání.
Opis dovolání obviněného byl za splnění podmínek §265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci. Přípisem doručeným dovolacímu soudu dne 21. 8. 2019 pověřená státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství sdělila, že se k podanému dovolání věcně vyjadřovat nebude. Současně vyjádřila výslovný souhlas s tím, aby Nejvyšší soud ve věci rozhodl v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. Na tomto místě je třeba připomenout, že vyjádření nejvyššího státního zástupce k dovolání obviněného či naopak vyjádření obviněného k dovolání nejvyššího státního zástupce není podmínkou pro projednání tohoto opravného prostředku.
Obviněný J. J. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroků rozhodnutí soudu, které se ho bezprostředně dotýkají. Dovolání bylo podáno prostřednictvím obhájkyně (§265d odst. 2 věta první tr. ř.), v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti požadované ustanovením §265f odst. 1 tr. ř. Jeho přípustnost je dána podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., neboť směřuje proti pravomocnému rozhodnutí soudu druhého stupně ve věci samé, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní námitky, o které je obviněný opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na který odkázal. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, odst. 3 tr. ř.).
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. , lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 12. 2003, sp. zn. II. ÚS 760/02 a usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004 sp. zn. IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými by obviněný vytýkal soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Taktéž musí Nejvyšší soud uvést, že námitky uplatněné obviněným v dovolání jsou obsahově shodné s námitkami, se kterými se již musely vypořádat soudy nižších stupňů (viz str. 12-15 rozsudku soudu druhého stupně). K okruhu takto uplatněných námitek je potřebné odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu (C. H. BECK, ročník 2002, svazek 17, pod T 408), podle něhož „opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, s kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.“
Pokud jde o námitku týkající se porušení zásady in dubio pro reo, pak je možno obecně uvést, že tato námitka obsahově nenaplňuje uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak ani jiný zákonný dovolací důvod uvedený v §265b tr. ř. Zásada in dubio pro reo, která vyplývá ze zásady presumpce neviny (§2 odst. 2 tr. ř.), znamená, že za situace, kdy nelze odstranit dalším dokazováním důvodné pochybnosti o skutkové otázce významné pro rozhodnutí ve věci, je třeba rozhodnout ve prospěch obviněného. Z uvedeného vymezení vyplývá, že tato zásada se vztahuje výlučně k otázce zjišťování skutkových okolností případu, nikoliv k právnímu posouzení skutku, jak má na mysli §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Tyto námitky uplatněné v dovolání jsou tak nejen opakováním výhrad obviněného k hodnocení důkazů soudy prvního a druhého stupně, ale také jsou převážně námitkami, které nespadají pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Pokud obviněný soudům prvního a druhého stupně vytýká nesprávné hodnocení důkazů, nerespektování zásady in dubio pro reo, hodnocení důkazů v neprospěch obviněného atd., pak je nutno obviněného upozornit na to, že nejde o naplnění dovolacího důvodu ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale o polemiku obviněného s postupem soudu prvního stupně, resp. soudu odvolacího ohledně hodnocení důkazů a rozsahu provedeného dokazování. Takové námitky však nelze pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit, neboť jde o námitky skutkové, kterými se obviněný snaží prosadit vlastní verzi skutkového zjištění, které má spočívat v tom, „že se v uvedený den na místě, kde došlo ke spáchání trestného činu, nenacházel“. Takové zjištění, kterého se obviněný domáhá, však je v diametrálním rozporu se závěry soudů, tudíž ve vztahu k uvedeným námitkám nelze akceptovat ani výhrady k nerespektování čl. 36 Listiny. V této souvislosti lze pro stručnost odkázat na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 681/04, ve kterém tento mj. uvedl, že právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy (uvedené rozhodnutí reaguje rovněž na dovolávání se spravedlivého procesu).
Nejvyšší soud zcela nad rámec své přezkumné povinnosti, kdy by s ohledem na irelevantnost námitek obviněného postačovalo odkázat např. na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, přesto považuje za potřebné uvést, že vina obviněného nebyla vybudována na úvahách soudů v rozporu s provedenými důkazy, jak se tento (obviněný) nesprávně domnívá a které zpochybňuje, přičemž záměrně přehlíží povinnost soudu stanovenou mu zákonem, hodnotit důkazy nejen jednotlivě, ale i v jejich souhrnu (ke zjištění skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti) a přehlíží i skutečnost, že soud v odůvodnění řádně vysvětlil své úvahy k jejich hodnocení ve smyslu §125 tr. ř., oproti jím (obviněným) uváděné argumentaci, která vychází z hodnocení některých skutečností vytržených z kontextu, jak je zřejmé z podaného dovolání. Při „objektivním“ nazírání je pak nutno konstatovat, že z provedených důkazů vyplývá, že se dopustil jednání, pro která byl odsouzen. Jeho vina nebyla vybudována pouze na ojedinělém důkazu, ale je prokázána celou řadou důkazů [výpověďmi již odsouzeného B., svědka K. a kamerovými záznamy, ze kterých je patrno, že to byl právě obviněný, kdo se dopustil jednání uvedeného pod bodem 6) výroku o vině soudu druhého stupně]. Jestliže obviněný zpochybňoval např. rekognici svědka K. nebo kamerový záznam, pak velmi výstižně a přesvědčivě se s těmito námitkami vypořádal soud druhého stupně v bodě 12 odůvodnění svého rozsudku a Nejvyšší soud se s těmito úvahami plně ztotožnil. Při takto zjištěném skutkovém stavu je nepřípadný odkaz obviněného na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 520/16.
Zcela nad rámec své přezkumné činnosti Nejvyšší soud doplňuje, že soudy hodnotí shromážděné důkazy podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Rozhodnutí o rozsahu dokazování tedy spadá do jejich výlučné kompetence. Účelem dokazování v trestním řízení je zjistit skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí (§2 odst. 5 tr. ř.). Je pak na úvaze soudu, jak vyhodnotí jednotlivé důkazy a jakými důkazními prostředky bude objasňovat určitou okolnost, která je pro zjištění skutkového stavu významná. Z hlediska práva na spravedlivý proces je však klíčový právě požadavek náležitého odůvodnění rozhodnutí ve smyslu ustanovení §125 odst. 1 tr. ř. nebo §134 odst. 2 tr. ř. (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 6. 2008, sp. zn. III. ÚS 1285/08, str. 3). V předmětné trestní věci musí Nejvyšší soud konstatovat, že dovoláním napadené rozhodnutí a jeho odůvodnění lze hodnotit jako jasné, logické a přesvědčivé, tedy jako rozhodnutí, které je výrazem nezávislého rozhodování obecných soudů, nevykazující obviněným namítané procesní pochybení (srov. např. sp. zn. I. ÚS 1717/09, IV. ÚS 2651/09, I. ÚS 1601/07).
Nejvyšší soud se proto ztotožnil s názorem soudu druhého stupně v tom, že obviněný svým jednáním naplnil všechny zákonné znaky skutkové podstaty přečinu neoprávněného užívání cizí věci podle §207 odst. 1 tr. zákoníku, přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku, přečinu poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku a přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Závěr o vině byl učiněn na podkladě důkazů, které ve svém důsledku jednoznačně prokazují jeho vinu, z odůvodnění rozhodnutí soudů prvního i druhého stupně vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotněprávními závěry na straně druhé, přičemž dovolací soud mezi nimi neshledal žádný, natožpak extrémní rozpor.
Obviněný také ve svém dovolání uplatnil pod dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. námitku, že trest, který mu uložil soud druhého stupně, je nepřiměřeně přísný. Nejvyšší soud připomíná, že námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu, s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí, lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §39 až §42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002). Vzhledem k tomu, že uložený nepodmíněný trest odnětí svobody není v konkrétním případě trestem, který zákon nepřipouští a byl obviněnému ukládán v rámci trestní sazby od šesti měsíců do tří let, kterou stanovuje §205 odst. 2 tr. zákoníku, a stejně tak trest zákazu činnosti odpovídá všem podmínkám pro jeho uložení uvedeným v §73 tr. zákoníku, kdy byl obviněnému tento druh trestu uložen ještě v první polovině trestní sazby, Nejvyšší soud v žádném případě neshledal, že by tato námitka obviněného mohla jakkoli naplňovat byť výslovně neuvedený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., ale ani žádný jiný z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 tr. ř. K této problematice je ještě potřeba uvést, že se jí podrobně zabýval i soud odvolací, a to v bodech 14 a 15 odůvodnění jeho rozhodnutí, na které lze též odkázat.
Jediná námitka, kterou lze důvodně podřadit pod obviněným uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a která je navíc opodstatněná, se týká částečně nesprávného právního posouzení skutku uvedeného pod bodem 6) výroku o vině rozsudku soudu druhého stupně.
Nejvyšší soud musí dát za pravdu obviněnému, že ze zjištěného skutkového stavu tak, jak je popsán ve skutkové větě rozsudku soudu druhého stupně, žádným způsobem neplyne, že by se obviněný tímto útokem dopustil kromě přečinů krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku a poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku, také přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Obecně je dáno, že konkrétní znaky jednotlivých skutkových podstat trestných činů se musejí odrážet v popsané skutkové větě soudního rozsudku. V tomto konkrétním případě se tak ovšem nestalo. Z žádných zjištěných skutečností neplyne, že by se obviněný útokem uvedeným pod bodem 6) výroku o vině rozsudku soudu druhého stupně dopustil kromě dvou výše uvedených přečinů také přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání, jelikož v něm nebylo nijak popsáno, že by obviněný předmětné vozidlo, ke kterému se útok vztahuje, také řídil. Skutková věta obsahuje pouze toliko jednání, že obviněný určitým způsobem poškodil cizí vozidlo a odcizil některé jeho součástky a věci nacházející se v něm, což se ovšem nemůže vztahovat k jednání, které bylo obviněnému již některým dřívějším rozhodnutím zakázáno (rozsudkem Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 72 T 108/2012 ze dne 17. 4. 2014, který nabyl právní moci téhož dne, bylo obviněnému zakázáno řídit motorová vozidla po dobu dvou let a šesti měsíců).
Jednání uvedené v bodě 6) výrokové části rozsudku soudu druhého stupně tak naplňuje znaky pouze dvou ze tří výše citovaných přečinů, když se rozhodně nejedná o jeden z útoků pokračujícího přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Nejvyšší soud k tomu podotýká, že se jedná o pochybení formálního charakteru, kdy odvolací soud zřejmě omylem do výčtu útoků tohoto pokračujícího přečinu zahrnul také skutek uvedený pod bodem 6) výroku o vině. To naznačuje i sám obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku a takovýto závěr podporuje i skutečnost, že v odůvodnění rozsudku soudu druhého stupně se ve vztahu k jednání uvedenému pod bodem 6) hodnotí pouze odcizení konkrétních věcí a poškození vozidla tovární značky Škoda Octavia 1Z, rz XY, a nikoli to, že by toto vozidlo měl obviněný i řídit. Reálně se tak jedná o nesprávné hmotněprávní posouzení skutku, které objektivně naplňuje obviněným uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a Nejvyšší soud tak musel rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 6. 2019 sp. zn. 6 To 106/2019 výhradně a pouze v této části právní kvalifikace zrušit podle §265k odst. 1, odst. 2 první věty před středníkem tr. ř., přičemž v důsledku tohoto zásahu dovolacího soudu se napadené rozhodnutí soudu druhého stupně stalo bezvadným a tudíž není jakéhokoli dalšího procesního či rozhodovacího zásahu ze strany soudních orgánů třeba. Dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu proto zůstalo v ostatních jeho výrocích nedotčeno.
Toto rozhodnutí Nejvyšší soud učinil za splnění podmínek ustanovení §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. per analogiam v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 16. 12. 2019
JUDr. František Hrabec
předseda senátu