ECLI:CZ:NS:2019:5.TDO.955.2018.1
sp. zn. 5 Tdo 955/2018-102
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. 4. 2019 o dovolání obviněného J. B. , nar. XY ve XY, trvale bytem XY, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. 1. 2018, sp. zn. 5 To 67/2017, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci pod sp. zn. 29 T 2/2014, takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. 1. 2018, sp. zn. 5 To 67/2017, a rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 3. 3. 2017, sp. zn. 29 T 2/2014.
Podle §265k odst. 2 věta druhá tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 3. 3. 2017, sp. zn. 29 T 2/2014, byl obviněný J. B. uznán vinným dílem dokonaným, dílem nedokonaným ve stadiu pokusu zločinem poškození finančních zájmů Evropské unie podle §260 odst. 1, 4 písm. c) trestního zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen „tr. zákoník“), §21 odst. 1, §260 odst. 1, 4 písm. c), a dílem dokonaným, dílem nedokonaným ve stadiu pokusu zločinem dotačního podvodu podle §212 odst. 1, 5 písm. c) tr. zákoníku, §21 odst. 1, §212 odst. 1, 5 písm. c) tr. zákoníku, kterých se měl dopustit tím, že
dne 14. 4. 2008 v Olomouci, u Úřadu Regionální rady regionu soudržnosti Střední Morava se sídlem Olomouc, Jeremenkova 1211/40b (dále jen „ROP Střední Morava“), na základě výzvy č. 03/2008 vyhlášené Výborem ROP Střední Morava dne 28. 2. 2008, jako jednatel společnosti B., se sídlem XY, IČ XY (dále jen „B.“), podal Finální žádost o poskytnutí dotace na projekt Rekonstrukce areálu P. včetně rozvoje doplňkové a návazné infrastruktury – Benefit 7 (dále jen „žádost“),
dne 2. 7. 2008 byl informován o rozhodnutí Výboru ROP Střední Morava ze dne 25. 6. 2008, kterým byla tato žádost vybrána k uzavření smlouvy o poskytnutí dotace,
dne 12. 6. 2009 jako statutární orgán společnosti B. s poskytovatelem finančních prostředků ROP Střední Morava podepsal Smlouvu o poskytnutí dotace na individuální projekt z Regionálního operačního programu regionu soudržnosti Střední Morava číslo XY (dále jen „smlouva“), podle které společnosti B., za splnění stanovených podmínek, měla být na financování předmětného projektu poskytnuta dotace v celkové výši maximálně 4 920 000 Kč (maximálně 60 % z celkových způsobilých výdajů projektu) v členění – prostředky ze zdrojů Evropské Unie, konkrétně z Evropského fondu pro regionální rozvoj (dále jen „ERDF“) v maximální výši 4 182 000 Kč (51 % z celkových způsobilých výdajů projektu) a z národního spolufinancování České republiky v maximální výši 738 000 Kč (9 % z celkových způsobilých výdajů projektu),
dne 24. 2. 2010 u ROP Střední Morava podal Monitorovací zprávu – hlášení o pokroku Operační program: CZ.1.12 ROP NUTS II Střední Morava a Zjednodušenou žádost o platbu č. XY, kterými požádal o výplatu dotace ve výši 300 000 Kč, což doložil fakturami vystavenými společností PROJEKTY A STAVBY KMS, s. r. o., se sídlem v Hranicích (dále jen „PROJEKTY A STAVBY KMS“) a dalšími materiály, dne 14. 6. 2010 pak u ROP Střední Morava podal další Monitorovací zprávu/hlášení o pokroku Operační program: CZ.1.12 ROP NUTS II Střední Morava a Zjednodušenou žádost o platbu č. XY, kterými požádal o výplatu další části dotace v celkové výši 4 620 000 Kč, což doložil fakturami vystavenými společností PROJEKTY A STAVBY KMS a dalšími materiály, na základě čehož byla ROP Střední Morava společnosti B. vyplacena dotace nikoli v celé požadované výši, ale pouze ve výši 3 348 624,73 Kč, z čehož příspěvek z ERDF byl představován částkou 2 846 331,02 Kč a příspěvek ze státního rozpočtu byl představován částkou ve výši 502 293,71 Kč, zbylá část dotace společnosti B. vyplacena nebyla proto, že kontrolními mechanismy byla zjištěna neoprávněná fakturace některých nárokovaných položek a další pochybení, jež ve svém důsledku vedly k rozhodnutí ROP Střední Morava o krácení poskytnuté dotace a jejím nevyplacení v celém nárokovaném rozsahu,
takto jednal, ačkoli v žádosti, v navazujících dokumentech a přílohách, v monitorovacích zprávách a jiných materiálech, které v souvislosti se žádostí ROP Střední Morava předkládal, zejména v příloze č. 3 k žádosti nazvané Podklady pro hodnocení proveditelnosti projektu vypracované v měsíci březnu 2008, pouze v obecné poloze konstatoval, že dotace je požadována na realizaci projektu, jež se týká nemovitostí, které byly již částečně rekonstruovány, v těchto materiálech zmiňoval, že od roku 2002 bylo postupně započato s rekonstrukcí objektu, v roce 2007 byl zahájen provoz restaurace a bylo zřízeno 10 lůžek, současně ale upozorňoval, že ostatní objekty mlýna jsou v neudržitelném technickém stavu, dotaci přitom požadoval na realizaci projektu jako celku, přičemž ani v žádosti, ani v navazujících dokumentech a přílohách, ani v monitorovacích zprávách, či jiných předkládaných materiálech neuvedl, že ve skutečnosti řada stavebních prací na projektu, zejména pokládka střešní krytiny na objektech bývalé „pekárny“, „sodovkárny“ a „vrátnice“, na které se žádost také vztahovala, byla zahájena a provedena ještě před podáním žádosti a před datem rozhodnutí Výboru ROP Střední Moravy o poskytnutí dotace,
takto jednal, ačkoli věděl, že tento jeho postup je v rozporu s podmínkou o zahájení prací na projektu vyplývající z článku 5 odst. 1 Nařízení komise (ES) č. 1628/2006 ze dne 24. 10. 2006 uveřejněné v Úředním věstníku Evropské unie a věděl také, že je v rozporu s ustanoveními Metodického pokynu Veřejná podpora, verze 3.0 pro výzvu č. 03/2008 ze dne 28. 2. 2008, ze kterých vyplývá, že realizace stavebních prací na projektu před podáním projektové žádosti a před datem rozhodnutí Výboru ROP Střední Morava není přípustné a celý projekt není způsobilý k poskytnutí regionální podpory,
svým jednáním tak na prostředcích ERDF zastoupeném ROP Střední Morava způsobil škodu ve výši 2 846 331,02 Kč, a pokud by mu byla dotace vyplacena v celé nárokované výši, mohl způsobit též další škodu ve výši 1 335 668,98 Kč, celkem tedy škodu ve výši 4 182 000 Kč a na prostředcích České republiky zastoupené ROP Střední Morava způsobil škodu ve výši 502 293,71 Kč a pokud by mu byla dotace vyplacena v celé nárokované výši, mohl způsobit též další škodu ve výši 235 706,29 Kč.
2. Obviněný J. B. byl za spáchání těchto trestných činů odsouzen podle §212 odst. 5 tr. zákoníku, za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) roků. Podle §81 odst. 1 tr. zákoníku mu byl výkon trestu podmíněně odložen. Podle §82 odst. 1 tr. zákoníku mu byla stanovena zkušební doba v trvání 2 (dvou) roků. Podle §228 odst.1 tr. ř. mu byla uložena povinnost poškozenému Regionální radě regionu soudržnosti Střední Morava, zaplatit náhradu škody ve výši 3 296 624,73 Kč.
3. Vrchní soud v Olomouci projednal odvolání obviněného J. B. a státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ostravě – pobočky v Olomouci proti rozhodnutí nalézacího soudu, a rozhodl tak, že podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek z podnětu obou podaných odvolání částečně zrušil, a to ve výroku o náhradě škody. Podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že podle §228 odst. 1 tr. ř. uložil obviněnému povinnost zaplatit poškozené Regionální radě regionu soudržnosti Střední Morava na náhradě majetkové škody částku 3 288 625 Kč.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
A) Dovolání obviněného J. B.
4. Proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. 1. 2018, sp. zn. 5 To 67/2017, podal obviněný J. B. prostřednictvím svého obhájce dovolání k Nejvyššímu soudu, a to z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
5. Dovolatel konkrétně namítal, že byl zkrácen na svém právu na spravedlivý proces, jelikož se odvolací soud nevypořádal s jeho odvoláním a výhradami proti rozhodnutí nalézacího soudu, které v tomto odvolání uplatnil.
6. Dovolatel dále namítal, že soudy nižších stupňů nesprávně právně hodnotily jeho vnitřní vztah k otázce předložení dokumentů, v nichž měly být uvedeny hrubě zkreslené údaje. Ve svých výpovědích a podáních obviněný opakovaně zdůrazňoval, že měl za to, že předkládané dokumenty jsou v pořádku. Naopak nebyly v řízení provedeny důkazy, ze kterých by bylo možno dovodit úmyslné jednání obviněného, a to ani z jím podepsaného prohlášení o tom, že je seznámen s potřebnými (mimotrestními) normami. Kromě toho za hrubě zkreslené údaje nelze považovat dokumenty v podobě, jak byly obviněným předloženy, protože již v počátku řízení obecně vymezil, že některé části P. m. byly renovovány. V řízení nebylo poukázáno na jakoukoliv normu, která by stanovila, v jaké kvalitě je třeba tvrdit a doložit, co již bylo rekonstruováno. Proto není podle obviněného relevantní tvrzení K., které soudy převzaly za své, tj. že je povinností žadatele doložit, co již bylo rekonstruováno, neboť je jeho povinností přesně doložit, co bude předmětem dotace.
7. Odvolací soud se podle dovolatele rovněž nevypořádal s otázkou tzv. totožnosti skutku, přičemž podle obviněného nalézací soud v průběhu řízení natolik změnil vymezení skutku, že silně zasáhl do tzv. obžalovací zásady, když nedošlo pouze k procesními normami předvídanému případu změny právní kvalifikace, ale došlo i k zásadní změně vymezení skutku jako takového.
8. Obviněný J. B. neměl znalost ani povědomí o tom, že by se dopouštěl trestné činnosti, když v dobré víře předložil dokumenty, o jejichž korektnosti byl přesvědčen. Jelikož se trestní zákoník nedovolává Nařízení komise (ES) č. 1628/2006, je třeba zabývat se otázkou omylu, a to podle zásad posuzování negativního omylu skutkového, nemohl tedy jednat úmyslně. Obviněný má rovněž za to, že odkaz na Metodický pokyn Veřejná podpora, verze 3.0 pro výzvu č. 03/2008 ze dne 28. 2. 2008, je nepřípadný, když nejde o právní normu, která by mu měla stanovit jakoukoliv povinnost.
9. Odvolací soud rovněž pochybil, pokud si nepřipojil spisy z řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci pod sp. zn. 65 Af 113/2016. V tomto řízení přitom byl po vyhlášení rozsudku nalézacího soudu a před jednáním odvolacího soudu vydán rozsudek, kterým bylo zrušeno rozhodnutí Ministerstva financí ze dne 26. 7. 2016, č. j. MF-18353/2016/1203-8, kterým bylo zamítnuto odvolání obviněného J. B. proti rozhodnutí úřadu Regionální rady regionu soudržnosti Střední Morava ze dne 31. 10. 2012, č. j. OKN-PRK 24/2012. Přitom z odůvodnění správního rozsudku je zřejmé, že dovolatel nepochybil, jednal jako občan v dobré víře, a naopak to byl orgán státní správy, který nezadokumentoval vše potřebné, aby byl zjištěn počáteční stav při poskytnutí dotace.
10. Odvolací soud nakonec podle obviněného J. B. pochybil i v tom, že dne 24. 1. 2018 ve věci jednal a rozhodl, ačkoli obviněný dne 3. 1. 2018 utrpěl vážnou dopravní nehodu, v jejímž důsledku byl hospitalizován. Obhájce obviněného, když u veřejného zasedání předložil potvrzení o hospitalizaci obviněného, nevěděl, že obviněný byl převezen do domácího ošetřování. Přitom však obviněný zůstal maximálně omezen ve svém pohybu, neboť měl na sobě krunýř, tudíž se nemohl dostavit k veřejnému zasedání. Soud si ověřoval, zda je dovolatel hospitalizován, aniž by bylo známo, jakým způsobem tak učinil a s kým hovořil. Tím bylo porušeno jeho právo na obhajobu a přístup k soudu.
11. Závěrem svého dovolání obviněný J. B. navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. 1. 2018, č. j. 5 To 67/2017-1548, a jemu předcházející rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 3. 3. 2017, č. j. 29 T 2/2014-1453, podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil také další rozhodnutí obsahově navazující na zrušená rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle §265 l odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
B) Vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství
12. K dovolání obviněného se podle §265h odst. 2 tr. řádu vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Ve svém vyjádření úvodem shrnul dosavadní průběh řízení a obsah dovolání obviněného a uvedl, že předně je třeba odmítnout tvrzení obviněného, že by se odvolací soud nevypořádal s jeho námitkami uplatněnými v odvolání a tím porušil jeho právo na spravedlivý proces. Krom toho, že odvolací soud odvolací námitky obviněného ve svém rozsudku pojmenoval a zcela adekvátně a v dostatečné míře na ně reagoval, je nutno zmínit, že odvolání obviněného nebylo nikterak obsáhlé a obviněný se v něm spíše zabýval vlastním náhledem na věc, svými skutkovými úvahami, jež se lišily od skutkových zjištění soudu nalézacího, a zejména zpochybnil úplnost dokazování, přičemž vznesl požadavek na doplnění dokazování jediným důkazem, a to vypracováním znaleckého posudku ke stanovení rozsahu uskutečněných stavebních prací na objektu P. m. a vyčíslení prostředků pocházejících z poskytnuté dotace reálně proinvestovaných na projektu obviněného. Takový důkaz by však byl zjevně nadbytečný a odvádějící pozornost od podstaty skutku, protože by prokazoval skutečnost, jež není pro skutek významná. Skutek totiž vůbec nespočíval v rozsahu použitých prostředků poskytnutých z dotačního titulu na projekt obviněného, nýbrž v doložení neúplných podkladů a zejména v uvedení hrubě zkreslujících údajů v předložených dokladech k žádosti o poskytnutí dotace, v důsledku čehož k poskytnutí dotace nemělo vůbec dojít.
13. Dovolatel dále námitkami proti naplnění subjektivní stránky zjevně brojí proti způsobu, jakým soudy hodnotily důkazy, což obviněným zvolený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nepřipouští. Státní zástupce odkázal na odůvodnění nalézacího soudu, načež poznamenal, že obviněný pojal žádost o dotaci jako dotaci k financování projektu jako celku, přičemž do projektu zahrnul i stavební části objektu P. M., na nichž již částečnou rekonstrukci zahájil a v době podání žádosti provedl a na něž z toho důvodu nebylo možno dotaci poskytnout, přičemž hrubě zkresleně a zcela neurčitě podal v žádosti informaci o rozsahu započaté rekonstrukce. Přitom bylo povinností obviněného jako jednatele příjemce dotace seznámit se s veškerými právy a povinnostmi souvisejícími s poskytnutím dotace, což obviněný podle předpokladů i učinil, jak vyplývá z jeho vlastního čestného prohlášení.
14. Podle státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství není možné přisvědčit ani námitce dovolatele, jíž se snaží prosadit své tvrzení o negativním právním omylu. Nařízení komise totiž představuje normativní právní akt legislativy Evropské unie závazný jak pro členské státy, tak pro subjekty vnitrostátního práva členských států. Je přímo použitelné a má přímý účinek. Není potřeba recepce právní normy do vnitrostátního práva a právní normy obsažené v nařízení komise je možno se dovolávat u vnitrostátního soudu nebo správního orgánu přímo bez odkazu na vnitrostátní právo. Soud i správní orgán mají povinnost ustanovení z nařízení komise aplikovat. Pravidla čerpání dotace vztahující se na příjemce dotace byla tedy pro obviněného závazná, aniž k tomu bylo třeba jakéhokoli vnitrostátního legislativního opatření. Svou znalost příslušných práv a povinností navíc obviněný potvrdil svým čestným prohlášením. Obviněný tudíž evidentně musel mít představu, jak coby žadatel o dotaci a budoucí příjemce dotace z Evropského fondu pro regionální rozvoj postupovat. Evidentně se nejednalo o případ, kdy by z důvodu jednání v negativním skutkovém omylu pachatelovo jednání bylo prosté úmyslného zavinění. Uvedené skutečnosti vylučují pochybnosti o naplnění vědomostní i volní složky úmyslného zavinění obviněného.
15. Pokud jde o námitku údajného nedodržení totožnosti skutku, státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství poznamenal, že s otázkou totožnosti skutku se vyčerpávajícím způsobem vypořádal soud nalézací, přičemž s jeho závěry o zachování shody v jednání a částečné shody v následku se lze plně ztotožnit. Lze jen potvrdit v obecné rovině, že k zachování totožnosti jednání postačí, když popsanému skutkovému stavu v původní podobě odpovídá alespoň určitá skupina skutečností nově vymezeného skutkového stavu tvořících jedno společné konkrétní jednání. Takový případ nastal i ve věci obviněného a odůvodněný závěr nalézacího soudu v jeho rozsudku o téměř absolutní shodě v jednání odpovídá skutečnosti.
16. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství rovněž poznamenal, že za procesní námitku, jež neodpovídá uplatněnému dovolacímu důvodu podle §256b odst. 1 písm. g) tr. ř., je třeba považovat výtku obviněného, že si odvolací soud nepřipojil spis Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci sp. zn. 65 Af 113/2016. Lze přesto nad rámec vyjádření uvést, že takový postup odvolacího soudu nelze pokládat ani za procesní pochybení. Orgány činné v trestním řízení musejí pro svá rozhodnutí dostatečně zjistit skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti (§2 odst. 5 tr. ř.). Nemají však zákonem stanoveno, jaké množství důkazů je nezbytně nutné k prokázání potřebných skutečností a v zásadě ani to, jakého druhu důkazního prostředku lze použít. Jestliže se odvolací soud zabýval poukazem obviněného na rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 1. 11. 2017, sp. zn. 65 Af 113/2016, který obviněný učinil při veřejném zasedání, nebyl důvod vyžadovat soudní spis k této věci, neboť vše podstatné muselo být obsaženo v označeném rozhodnutí učiněném soudem ve správním soudnictví.
17. Ani poslední obviněným uplatněnou námitku, v níž odvolacímu soudu vytkl, že dne 24. 1. 2018 jednal ve veřejném zasedání bez jeho přítomnosti, nelze vůbec podřadit pod obviněným jediný uplatněný dovolací důvod podle §256b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tato námitka by odpovídala spíše dovolacímu důvodu podle §256b odst. 1 písm. d) tr. ř., ten ovšem obviněný v dovolání vůbec neuplatnil. Přesto je možno uvést, že k porušení ustanovení o přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání nedošlo. Předseda senátu obviněného k veřejnému zasedání nepředvolal, pouze jej o jeho konání v souladu s §233 tr. ř. vyrozuměl. Tím dal jednoznačně najevo, že účast obviněného při veřejném zasedání nepovažuje za nutnou. Obhájce obviněného zdůvodnil nepřítomnost obviněného jeho hospitalizací v nemocnici z důvodu způsobených zranění při účasti obviněného na dopravní nehodě. Tato omluva se ukázala být v zásadní části nepravdivá, jelikož obviněný již hospitalizován v nemocnici vůbec nebyl, jak bylo odvolacím soudem zjištěno a v dovolání to potvrdil i obviněný. Takovou omluvu tudíž nelze v žádném případě považovat za řádnou, a to i pro případ, že by obviněný výslovně trval na své osobní účasti na veřejném zasedání. Je věcí obviněného, komu udělí plnou moc k obhajobě a jaké kroky takto zvolená osoba bude v trestním řízení za obviněného činit, včetně toho, jak zdůvodní nepřítomnost obviněného. Rovněž je věcí obviněného to, jakým způsobem se dopraví k veřejnému zasedání. Dlužno dodat, že vzdálenost cca 55 km z bydliště obviněného do místa konání veřejného zasedání nemohla být pro obviněného nikterak nepřekonatelná. Odvolací soud přitom učinil zjištění, že obviněný se veřejného zasedání po zdravotní stránce zúčastnit mohl.
18. Jelikož dovolání není opodstatněné, státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl Nejvyššímu soudu, aby dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Současně souhlasil, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu rovněž souhlasil podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. s tím, aby i jiné rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání.
C) Replika dovolatele k vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství
19. Obviněný J. B. ve své replice k vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství nejprve poznamenal, že setrvává na svém stanovisku a argumentaci obsažené v dovolání. Dovolatel má za to, že státní zástupce se pouze omezil na negaci v dovolání uvedených argumentů, přičemž pouze odkazuje na napadená rozhodnutí, která považuje za správná. Státní zástupce se podle dovolatele snaží navodit dojem, že jeho argumentace spočívá toliko v rozporování skutkových závěrů soudů, pomíjí však, že dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku podrobně uvádí, v čem mají spočívat právní otázky, ve kterých soudy pochybily. Nejvyšší soud však musí přihlédnout při hodnocení věci k tzv. extrémnímu nesouladu ve skutkových zjištěních soudů, kterých se soudy podle dovolatele dopustily.
III.
Přípustnost dovolání
20. Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve v souladu se zákonem zkoumal, zda není dán některý z důvodů pro odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 tr. řádu, a na základě tohoto postupu shledal, že dovolání ve smyslu §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. je přípustné, bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], řádně a včas (§265e odst. 1, odst. 2 tr. ř.) a splňuje náležitosti dovolání. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vymezených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím tvrzené dovolací důvody, a shledal, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl uplatněn v souladu se zákonem vymezenými podmínkami.
21. Následně se Nejvyšší soud zabýval důvodem pro odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., tedy zda nejde o dovolání zjevně neopodstatněné, avšak důvody pro tento postup neshledal. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud neshledal ani jiné důvody pro odmítnutí dovolání obviněného J. B. podle §265i odst. 1 tr. ř., přezkoumal podle §265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků napadeného rozhodnutí, proti nimž bylo toto dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadeným částem rozhodnutí předcházející. K vadám výroků, které nebyly dovoláním napadeny, Nejvyšší soud přihlížel, jen pokud by mohly mít vliv na správnost výroků, proti nimž bylo podáno dovolání.
22. Obviněný J. B. ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v němž je stanoveno, že tento důvod dovolání je naplněn tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotněprávního posouzení. Z toho vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být samotné nesprávné skutkové zjištění, a to přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotněprávní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. V rámci dovolání podaného z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možné na skutkový stav poukázat pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, případně doplněných nebo pozměněných odvolacím soudem. V návaznosti na tento skutkový stav pak zvažuje hmotněprávní posouzení, přičemž samotné skutkové zjištění učiněné v napadených rozhodnutích nemůže změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. To vyplývá také z toho, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je zákonem určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., není a ani nemůže být další (třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř., popř. do pozice soudu projednávajícího řádný opravný prostředek, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem (srov. §147 až §150 a §254 až §263 tr. ř., a taktéž přiměřeně např. i usnesení Ústavního soudu ve věcech vedených pod sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03, a usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02; dále např. usnesení Ústavního soudu ze dne 22. 7. 2008, sp. zn. IV. ÚS 60/06). V té souvislosti je třeba zmínit, že je právem i povinností nalézacího soudu hodnotit důkazy v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř., přičemž tento postup ve smyslu §254 tr. ř. přezkoumává odvolací soud. Zásah Nejvyššího soudu jako dovolacího soudu do takového hodnocení přichází v úvahu jen v případě, že by skutková zjištění byla v extrémním nesouladu s právními závěry učiněnými v napadeném rozhodnutí (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 17. května 2000, sp. zn. II. ÚS 215/99, uveřejněný pod č. 69 ve sv. 18 Sb. nál. a usn. ÚS ČR, nebo nález Ústavního soudu ze dne 20. června 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, uveřejněný pod č. 34 ve sv. 3 Sb. nál. a usn. ÚS ČR; dále srov. nález Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 166/95, uveřejněný pod č. 79 ve sv. 4 Sb. nál. a usn. ÚS ČR, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 1. 2004, sp. zn. III. ÚS 376/03, uveřejněné pod č. 1 ve sv. 32 Sb. nál. a usn. ÚS ČR). Zásah do skutkových zjištění je dále v rámci řízení o dovolání přípustný jen tehdy, učiní-li dovolatel extrémní nesoulad předmětem svého dovolání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006). K extrémnímu nesouladu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními srov. také např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 448/2010, usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 11. 2009, sp. zn. IV. ÚS 889/09, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05, uveřejněné pod č. 22 ve sv. 38 Sb. nál. a usn. ÚS ČR. Nejvyšší soud interpretoval a aplikoval shora uvedené podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a Listinou základních práv a svobod, neboť Nejvyšší soud je povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva dovolatele, včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. března 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14, vyhlášeno jako sdělení Ústavního soudu pod č. 40/2014 Sb., uveřejněno pod st. č. 38/14 ve sv. 72 Sb. nál. a usn. ÚS ČR). Právě z těchto uvedených hledisek se tedy Nejvyšší soud zabýval naplněním dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve vztahu k právnímu posouzení jednání obviněného J. B., a to z hlediska posouzení jeho jednání jako dílem dokonaného, dílem nedokonaného ve stadiu pokusu zločinu poškození finančních zájmů Evropské unie podle §260 odst. 1, 4 písm. c) tr. zákoníku, §21 odst. 1, §260 odst. 1, 4 písm. c) tr. zákoníku, a dílem dokonaného, dílem nedokonaného ve stadiu pokusu zločinu dotačního podvodu podle §212 odst. 1, 5 písm. c) tr. zákoníku, §21 odst. 1, §212 odst. 1, 5 písm. c) tr. zákoníku, přičemž se zaměřil zejména na obviněným tvrzená pochybení soudů nižších stupňů týkající se právní kvalifikace skutku, zejména naplnění znaku hrubě zkreslených údajů a subjektivní stránky souzených trestných činů. V té souvislosti považuje Nejvyšší soud za nutné zdůraznit, že i Ústavní soud výslovně v uvedeném stanovisku konstatoval, že jeho názor, „… podle kterého nelze nesprávné skutkové zjištění striktně oddělovat od nesprávné právní kvalifikace … však neznamená, že by Nejvyšší soud v každém případě, kdy dovolání obsahuje argumentaci ve vztahu ke skutkovým zjištěním, musel považovat dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. za prima facie naplněný. Když dovolatel namítá porušení práva na spravedlivý proces v oblasti dokazování [dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.], popřípadě jiný z dovolacích důvodů stanovených v §265b odst. 1 tr. ř., je na základě čl. 4, 90 a 95 Ústavy České republiky vždy povinností Nejvyššího soudu řádně zvážit a rozhodnout, zda dovolatelem uváděný důvod je či není dovolacím důvodem. Je totiž jediným oprávněným orgánem, kterému v tomto stadiu přísluší posuzovat naplnění konkrétního dovolacího důvodu (viz §54 rozsudku Evropského soudu pro lidská práva ve věci J. a ostatní proti České republice ze dne 13. října 2011, č. stížnosti 12579/06, 19007/10 a 34812/10), a toto posouzení je závaznou podmínkou pro případné podání ústavní stížnosti (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu)“ [srov. bod 23 citovaného stanoviska pléna Ústavního soudu ze dne 4. března 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14, vyhlášeného jako sdělení Ústavního soudu pod č. 40/2014 Sb., uveřejněného pod st. č. 38/14 ve sv. 72 Sb. nál. a usn. ÚS ČR].
IV.
Důvodnost dovolání
23. Podle §265i odst. 3 tr. ř., neodmítne-li Nejvyšší soud dovolání podle odstavce 1 tohoto ustanovení, přezkoumá zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů, uvedených v dovolání, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející. K vadám výroků, které nebyly dovoláním napadeny, Nejvyšší soud přihlíží, jen pokud by mohly mít vliv na správnost výroků, proti nimž bylo podáno dovolání. V těchto intencích tak Nejvyšší soud k dovolání obviněného J. B. přezkoumal rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. 1. 2018, sp. zn. 5 To 67/2017, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 3. 3. 2017, sp. zn. 29 T 2/2014, jakož i řízení jim předcházející, a dospěl k závěru, že některé z námitek uplatněných v dovolání jsou důvodné.
A) K námitce totožnosti skutku
24. Obviněný J. B. ve svém mimořádném opravném prostředku uplatnil námitku týkající se totožnosti skutku. Dovolatel konkrétně namítal, že nalézací soud v průběhu řízení natolik změnil vymezení skutku, že silně zasáhl do tzv. obžalovací zásady, když nedošlo pouze k procesními normami předvídanému případu změny právní kvalifikace, ale došlo i k zásadní změně vymezení skutku jako takového.
25. Nalézací soud se této problematice obšírně věnoval v odůvodnění svého rozsudku a uvedl, že trestní stíhání bylo zahájeno pro skutek, který oproti vyhlášenému výroku byl popsán odlišným způsobem a byl také jinak kvalifikován. To samé platí pro podanou obžalobu. Zjednodušeně řečeno, zatímco vyhlášený rozsudek skutek koncipuje tak, že protiprávního jednání se obviněný dopustil uvedením hrubě zkreslených údajů ve vztahu k celé dotaci a úměrně k tomu byla použita právní kvalifikace zohledňující vznik, respektive hrozbu vzniku škody odvíjející se od celkové výše přiznané dotace, orgány činné v přípravném řízení skutek omezily na neoprávněné uplatnění některých vystavených faktur na práce provedené před podáním žádosti a škodu stanovily ve výši necelých 300 000 Kč. Přes podstatné korekce provedené ve znění skutkové věty je nalézací soud přesvědčen, že v konkrétním případě plně respektoval omezení vyplývající z §220 odst. 1 tr. ř. Takový závěr souvisí s tím, že ustálená trestní teorie a praxe nevyžaduje absolutní totožnost mezi skutkem popsaným v usnesení o zahájení trestního stíhání, mezi skutkem popsaným v podané obžalobě a mezi skutkem vyhlášeným v odsuzujícím rozsudku. Postačí shoda mezi podstatnými skutkovými okolnostmi, přičemž soud může a musí přihlížet i k těm změnám skutkového stavu, k nimž došlo při projednávání věci v hlavním líčení, bez ohledu na to, zda postavení obžalovaného zlepšují nebo zhoršují. V konkrétním případě žalobní návrh podané obžaloby ve skutkovém popisu výslovně konstatuje, že J. B. jako jednatel společnosti B. podal na základě výzvy č. 03/2008 u ROP Střední Morava žádost o poskytnutí dotace na projekt Rekonstrukce areálu P. m. včetně rozvoje doplňkové a návazné infrastruktury. Skutkový popis obžaloby výslovně hovoří o tom, že byl Výborem ROP Střední Morava vyrozuměn přípisem ze dne 2. 7. 2008 o tom, že jeho projektová žádost byla vybrána k uzavření smlouvy o poskytnutí dotace. Výslovně zmiňuje, že obžalovaný podepsal příslušnou smlouvu, zmiňuje také mechanizmus, kterým měl neoprávněně vylákat dotaci ve výši téměř 300 000 Kč. Při vědomí shora nastíněných postulátů lze ze srovnání skutkového popisu v podané obžalobě a skutkového popisu ve výroku rozsudku, který byl vyhlášen, bez většího úsilí dovodit, že je dána téměř absolutní shoda v jednání a minimálně částečná shoda v následku. Řešenou problematiku je možno v kategorické poloze uzavřít konstatováním, že totožnost skutku ve smyslu §220 odst. 1 tr. ř. byla v konkrétním případě jednoznačně zachována. Nalézací soud si byl plně vědom, že provedené změny skutkového popisu i použité právní kvalifikace jsou pro obžalovaného výrazně přísnější oproti stavu, který existoval v době podání obžaloby. Nalézací soud si k takovému postupu ovšem vytvořil procesní podmínky postupem podle §225 odst. 2 tr. ř. Z protokolu o hlavním líčení, které bylo provedeno dne 9. 4. 2015, je zřejmé, že práva J. B. definována v §225 odst. 2 tr. ř. byla plně respektována (srov. str. 38 – 39 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu).
26. Odvolací soud se otázkou totožnosti skutku v odůvodnění svého rozhodnutí nezabýval. Ovšem Nejvyšší soud k tomu poznamenává, že obviněný J. B. námitku totožnosti skutku neuplatnil ani ve svém odvolání (č. l. 1507 spisu), ale ani v doplnění svého odvolání (č. l. 1510 – 1511 spisu).
27. Co se týká námitky dovolatele, že nebyla zachována totožnost skutku, Nejvyšší soud zdůrazňuje, že v tomto případě se nejedná o námitku hmotněprávního charakteru, nýbrž o námitku procesního charakteru, neboť tento institut je upraven v §220 tr. ř. a takovouto námitku nelze v rámci dovolání úspěšně uplatnit pod deklarovaným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle ustálené judikatury je třeba rozlišovat pojmy „skutek“ a „popis skutku“. Skutek je to, co se ve vnějším světě objektivně stalo. Naproti tomu popis skutku je slovní formou, jejímž prostřednictvím se skutek odráží ve vyjadřovacích projevech lidské komunikace. Pro rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení je významný samotný skutek a nikoli jeho popis, protože trestní stíhání se vede ohledně skutku a nikoli ohledně popisu skutku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. února 2010, sp. zn. 8 Tdo 179/2010). Totožnost skutku v trestním řízení je zachována, je-li zachována alespoň totožnost jednání nebo totožnost následku. Přitom nemusí být jednání nebo následek popsány se všemi skutkovými okolnostmi shodně, postačí shoda částečná. Totožnost skutku neznamená, že mezi skutkem uvedeným v usnesení o zahájení trestního stíhání, skutkem popsaným v žalobním návrhu obžaloby a skutkem vymezeným v odsuzujícím rozsudku musí být plná shoda. Totožnost skutku je dána při zachování totožnosti jednání a následku, ale i v případě zachování jen totožnosti jednání nebo jen totožnosti následku. Totožnost skutku je zachována jak v případě, kdy některé ze skutečností pojatých původně do souhrnu skutečností charakterizujících jednání nebo následek odpadnou, tak i tehdy, když k takovému souhrnu skutečností přistoupí skutečnosti další, tvořící s původními jedno jednání, popř. následek [srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 2. 1995, sp. zn. (Rt) Tzn 12/94, publikovaný pod č. 1/1996-I. Sb. rozh. tr.]. Dále je třeba zdůraznit, že z ustanovení §220 odst. 1, 3 tr. ř. vyplývá, že vázanost soudu obžalobou se týká pouze toho, o jakém skutku soud rozhoduje. Popisem skutku ve smyslu slovního vyjádření ani právní kvalifikací skutku v obžalobě soud není vázán (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 7. 12. 1999, sp. zn. 7 Tz 179/99).
28. Nejvyšší soud se v případě obviněného J. B. při posuzování toho, zda se jedná o jeden skutek, zaměřil na znění skutkové věty usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 7. 11. 2013 (č. l. 192 a násl. spisu), na znění skutkové věty podané obžaloby (č. l. 1192 a násl. spisu) a samozřejmě i na konečné znění skutkové věty výroku rozsudku nalézacího soudu, přičemž dovodil, že nalézací soud správně zkonstatoval, že zatímco vyhlášený rozsudek nalézacího soudu skutek koncipuje tak, že protiprávního jednání se obviněný J. B. dopustil uvedením hrubě zkreslených údajů ve vztahu k celé dotaci a úměrně k tomu byla použita právní kvalifikace zohledňující vznik, respektive hrozbu vzniku škody odvíjející se od celkové výše přiznané dotace, orgány činné v přípravném řízení skutek omezily na neoprávněné uplatnění některých vystavených faktur na práce provedené před podáním žádosti a škodu stanovily ve výši necelých 300 000 Kč.
29. Za jeden skutek lze považovat jen ty projevy vůle pachatele navenek, které jsou pro tento následek kauzální, pokud jsou zahrnuty jeho zaviněním (k jednotě skutku srov. č. 8/1985, č. 5/1988 a č. 10/2001 Sb. rozh. tr.). Totožnost skutku bude zachována, bude-li zachována totožnost jednání nebo následku. K zachování totožnosti skutku zásadně postačí totožnost jednání nebo totožnost následku. Následkem se přitom rozumí porušení individuálního objektu trestného činu v jeho konkrétní podobě, tedy konkrétní následek (porušení určitého jedinečného vztahu – zájmu), nikoli určitý typ následku. Proto je třeba jak jednání, tak i následek v popisu skutku vyjádřit vždy v jeho konkrétní podobě. Přitom nemusí být jednání nebo následek popsány se všemi skutkovými okolnostmi shodně, postačí shoda částečná. Zásadně postačí shoda mezi podstatnými skutkovými okolnostmi, přičemž soud může a musí přihlížet i k těm změnám skutkového stavu, k nimž došlo při soudním projednávání věci. Z rozboru ustanovení trestního řádu plyne, že tento trestněprocesní předpis počítá s tím, že skutkový děj popsaný v žalobním návrhu může doznat změny na podkladě výsledků hlavního líčení, aniž by tím totožnost skutku byla dotčena (srov. zejména č. 64/1973, č. 52/1979, č. 1/1996-I., č. 10/2001 a č. 41/2002-I. Sb. rozh. tr.; viz také usnesení Ústavního soudu ze dne 17. července 2002, sp. zn. II. ÚS 143/02, uveřejněno pod č. 21, ve sv. 27 Sb. nál. a usn. ÚS ČR).
30. V usnesení o zahájení trestního stíhání, ale i v podané obžalobě, se shodně s výrokem rozsudku nalézacího soudu konstatuje, že obviněný J. B. jako jednatel společnosti B. podal na základě výzvy č. 03/2008 u ROP Střední Morava žádost o poskytnutí dotace na projekt Rekonstrukce areálu P. m. včetně rozvoje doplňkové a návazné infrastruktury, načež byl Výborem ROP Střední Morava vyrozuměn přípisem ze dne 2. 7. 2008 o tom, že jeho projektová žádost byla vybrána k uzavření smlouvy o poskytnutí dotace, a v návaznosti na to doložil faktury vystavené společností PROJEKTY A STAVBY KMS, kterými měl neoprávněně vylákat dotaci (v případě usnesení o zahájení trestního stíhání a obžaloby pouze ve výši téměř 300 000 Kč). Přitom okolnosti a způsob, kterým měl dovolatel neoprávněně vylákat dotaci, se rovněž zásadně neliší ve výrocích orgánů činných v přípravném řízení a nalézacího soudu. Při porovnání usnesení o zahájení trestního stíhání a obžaloby s výrokem nalézacího soudu je zde tedy i podle názoru Nejvyššího soudu skutečně shoda v jednání a minimálně částečná shoda v následku (pozn. pouze se liší datum podání finální žádosti o poskytnutí dotace, neboť v usnesení o zahájení trestního stíhání a obžalobě se uvádí datum 12. 4. 2008 a ve výroku rozsudku nalézacího soudu se uvádí 14. 4. 2008, přičemž s ohledem na Potvrzení o registraci projektu na č. l. 85 samostatné přílohy nazvané Projektová žádost včetně příloh a souvisejících materiálů se jeví, že zřejmě správné je datum 14. 4. 2008). Nalézací soud rovněž postupoval správně s ohledem na to, že provedené změny skutkového popisu i použité právní kvalifikace byly pro obviněného J. B. výrazně přísnější oproti stavu, který existoval v době podání obžaloby, a proto jej v souladu s ustanovením §225 odst. 2 tr. ř. upozornil na možnost odchylného právního posouzení skutku (viz protokol o hlavním líčení konaném dne 9. 4. 2015, č. l. 1263 p. v. spisu). Práva obviněného J. B. definovaná v §225 odst. 2 tr. ř. tedy byla plně respektována.
31. Nejvyšší soud proto uzavírá, že v předmětné věci bylo respektováno procesní pravidlo zachování totožnosti skutku, neboť je v tomto případě dána shoda v jednání a minimálně částečná shoda v následku. Smyslem obžalovací zásady (§220 odst. 1 tr. ř.) je totiž zachování podstaty skutku, nikoli úplná shoda mezi skutkem, pro který byla na obviněného podána obžaloba (zahájeno trestní stíhání) a pro který byl odsouzen, jak již bylo vyjádřeno shora. Uvedená procesní zásada je proto respektována i v těch případech, kdy v průběhu trestního řízení dojde k posunu v některých skutkových okolnostech, avšak zůstane zachována alespoň podstatná část jednání pachatele nebo jen část následku (srov. dále č. 64/1973 a č. 41/2002-I. Sb. rozh. tr.). Nakonec je třeba připomenout, že právě s ohledem na probíhající dokazování v řízení před soudem není výjimkou určitý posun ve skutkových zjištěních oproti přípravnému řízení, který reflektuje výsledky prováděných důkazů. V předmětné trestní věci představovaly změny v popisu skutku, ohledně něhož bylo trestní řízení vedeno, vývoj a posuny v okolnostech, které se jevily soudům významné z hlediska právního posouzení skutku, přičemž jeho podstata zůstala zachována, a to téměř úplná v části jednání obviněného J. B. a částečná v následku. V tomto směru tedy Nejvyšší soud nezjistil vytýkané pochybení.
B) K námitce nesprávného právního posouzení stran naplnění znaku hrubě zkreslené/zkreslující údaje skutkové podstaty zločinu poškození finančních zájmů Evropské unie podle §260 odst. 1, 4 písm. c) tr. zákoníku a zločinu dotačního podvodu podle §212 odst. 1, 5 písm. c) tr. zákoníku a s tím souvisejícím naplněním subjektivní stránky uváděných zločinů
32. Obviněný J. B. ve svém dovolání zejména namítal, že soudy nižších stupňů nesprávně právně hodnotily jeho vnitřní vztah k otázce předložení dokumentů, v nichž měly být uvedeny hrubě zkreslené údaje. Ve svých výpovědích a podáních obviněný opakovaně zdůrazňoval, že měl za to, že předkládané dokumenty jsou v pořádku. Naopak nebyly v řízení provedeny důkazy, ze kterých by bylo možno dovodit úmyslné jednání obviněného, a to ani z jím podepsaného prohlášení o tom, že je seznámen s potřebnými (mimotrestními) normami. Za hrubě zkreslené údaje nelze považovat dokumenty v podobě, jak byly obviněným předloženy, protože již v počátku řízení obecně vymezil, že některé části P. m. byly renovovány. V řízení nebylo poukázáno na jakoukoliv normu, která by stanovila, v jaké kvalitě je třeba tvrdit a doložit, co již bylo rekonstruováno. Proto není podle obviněného relevantní tvrzení K., které soudy převzaly za své, tj. že je povinností žadatele doložit, co již bylo rekonstruováno, neboť je jeho povinností přesně doložit, co bude předmětem dotace.
33. Nalézací soud v odůvodnění svého rozhodnutí nejprve zrekapituloval a vypsal všechny provedené důkazy, tj. jak výpověď obviněného J. B. a výpovědi slyšených svědků, tak i důkazy listinné (srov. str. 5 – 26 odůvodnění rozhodnutí nalézacího soudu), přičemž zhodnotil, že obviněný J. B. jako zástupce žadatele, příjemce dotace, tedy společnosti B., ve finální verzi žádosti o poskytnutí dotace, tzv. Benefitu 7, neuvedl všechny údaje a informace potřebné pro odpovědné posouzení podané žádosti. Informace, které poskytovateli dotace uvedl, byly neúplné a v důsledku toho hrubě zkreslené. Zásadní problém nalézací soud spatřuje v tom, že obviněný J. B. nepravdivě informoval o stavu rekonstrukce, která byla provedena na objektu P. M. v době, než podal žádost o poskytnutí dotace. J. B. v podané žádosti, jakož i v bezprostředně navazujících povinných přílohách, zejména v příloze č. 3 nazvané Podklady pro hodnocení proveditelnosti objektu vypracované v měsíci březnu 2008 pouze v obecné poloze konstatoval, že dotace je požadována na realizaci projektu, který se týká nemovitostí, jež byly již částečně rekonstruovány. V těchto materiálech, opět jen velmi stručně a bez bližšího upřesnění, zmínil pouze to, že od roku 2002 bylo postupně započato s rekonstrukcí objektu, v roce 2007 byl zahájen provoz restaurace a bylo zřízeno 10 lůžek. Jak je zřejmé z Benefitu 7 i připojených příloh, dotaci požadoval na areál jako celek. V žádosti a navazujících dokumentech a přílohách ale neuvedl, že ve skutečnosti dotaci fakticky požaduje i na stavební práce na projektu, zejména pokládku střešní krytiny na objektech bývalé pekárny, sodovkárny a vrátnice, které objektivně byly provedeny ještě před podáním žádosti a před datem rozhodnutí výboru ROP Střední Morava o poskytnutí dotace. Unijní předpisy i národní metodika, která z unijních předpisů vychází, totiž jednoznačně stanoví podmínky, za kterých lze dotaci poskytnout. Například z nařízení komise ES č. 1628/2006 ze dne 24. 10. 2006, uveřejněného v úředním věstníku Evropské unie a z Metodického pokynu Veřejná podpora, verze 3.0, pro výzvu č. 03/2008 ze dne 28. 2. 2008 vyplývá, že realizace stavebních prací na projektu před podáním projektové žádosti a před datem rozhodnutí výboru ROP Střední Morava není přípustná a celý projekt není způsobilý k poskytnutí regionální podpory (srov. str. 27 – 28 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu). Nalézací soud dále poznamenal, že v Žádosti – Benefitu 7 a přílohách k této žádosti obviněný svůj požadavek, na co konkrétně dotaci použije, vůbec nijak neupřesnil. Celkový text Benefitu 7, jakož i navazujících příloh vyznívá zcela jednoznačně – požadovaná dotace bude použita na všechny objekty, které se v areálu nachází. Samotný text, doprovodné tabulky, ani další doložené materiály neobsahují ani v náznaku nějaké limity, ze kterých by vyplývalo, že dotace bude použita jen na některé rekonstrukční činnosti. Vůbec zde není uvedeno, že by střechy objektů, alespoň částečně, již byly zrekonstruovány. V žádosti, konkrétně v pasáži označené bod 3 – Popis projektu (viz. č. l. 3 samostatné přílohy nazvané Projektová žádost včetně příloh a souvisejících materiálů) obviněný jen stručně, šesti slovy, konstatuje, že postupně bylo započato s rekonstrukcí objektu. Nakolik zde hovoří o konkrétních objektech areálu, například o objektu bývalé sodovkárny, dřívější rekonstrukce střech, resp. skutečnost, že dotace bude použita pouze na některou část střešní krytiny areálu, zde není vůbec obsažena. Obdobný závěr je zřejmý z Přílohy č. 3 (č. l. 43 a násl. samostatné přílohy), kde je prováděn od bodu 3 dále popis jednotlivých objektů, nicméně i zde se objevují pouze obecné formulace o částečné rekonstrukci P. m. a nakolik bod 5 – Technické a technologické řešení projektu (č. l. 54 verte a násl. samostatné přílohy), se výslovně zabývá jednotlivými objekty v areálu, tedy penzionem, mlýnem, sodovkárnou a vrátnicí, u žádného z nich není ani v náznaku uvedeno, že by zde v minulosti došlo k nějakým rekonstrukčním činnostem a není ani zmíněno, že by se dotace měla použít jen na některou část střešní plochy (srov. str. 28 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu). Unijní předpisy i vnitrostátní metodika jednoznačně vymezují podmínky, za kterých lze dotaci poskytnout. Jedna ze základních zní – projekt může být zahájen až poté, když Úřad Regionální rady příjemci písemně potvrdí, že projekt splňuje podmínky způsobilosti. Za počáteční datum způsobilosti výdajů je považováno datum rozhodnutí Výboru ROP. V případě, že práce je zahájena dříve, než jsou splněny všechny stanovené požadavky, není celý projekt způsobilý k poskytnutí dotace. Za zahájení projektu se považuje zahájení stavebních prací. Obviněný, pokud v žádosti podané jménem společnosti B. zatajil, v jakém konkrétním rozsahu rekonstrukce v areálu P. m. již byly provedeny, pokud zatajil, že dotaci použije i na již rekonstruované části areálu, stanovené podmínky zjevně nedodržel. V daných souvislostech je třeba zdůraznit, že pouhé obecné a velmi strohé odkazy, že nějaká rekonstrukce již byla provedena, je pro definování daného stavu naprosto nedostačující. Provedené důkazy podle nalézacího soudu nasvědčují, že absence bližšího vymezení již rekonstruovaných prostor nebyla nahodilá, ale šlo o cílené jednání ze strany obviněného. To prokazuje především fakt, že v souvislosti s požadavkem na výplatu dotace uplatnil též faktury číslo 20103019 ze dne 30. 4. 2010 s datem uskutečnění zdanitelného plnění k 30. 4. 2010, která se vztahovala na objekt bývalé Pekárny P. m. a další fakturu číslo 20103021 ze dne 6. 5. 2010 s datem uskutečnění zdanitelného plnění 30. 4. 2010, která se týkala objektu bývalé vrátnice. Obviněný minimálně těmito dvěma fakturami nárokoval výplatu dotace ve výši 295 620,69 Kč za práce, které byly objektivně provedeny před podáním žádosti o poskytnutí dotace (srov. str. 29 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu). Nalézací soud dále dovozoval vinu obviněného z výsledku auditu č. 10/2012/OPE/PAS, který byl proveden Ministerstvem financí, a který především v části 3 nazvané ZJIŠTĚNÍ bez pochybností dovozuje, že příjemce dotace zahájil realizaci stavebních prací na projektu před podáním projektové žádosti ze dne 14. 4. 2008 a také před datem rozhodnutí Výboru ROP Střední Morava o poskytnutí dotace ze dne 25. 6. 2008. Navíc realizace velké části rekonstrukčních prací před podáním žádosti vyplývá z listin předložených Obecním úřadem – Stavebním úřadem ve XY, z projektové dokumentace pro stavební povolení z března 2007 u objektu sodovkárna, z projektové dokumentace pro stavební povolení ze srpna 2008, které se týká objektu sodovkárna, pekárna a vrátnice, z porovnání satelitních snímků areálu P. m. z období let 2006 – 2009, z posudku vypracovaného Ing. Jarmilou Gregrovou a dalších materiálů. Na skutečnost, že rekonstrukční práce na střechách byly minimálně částečně prováděny ještě před podáním žádosti o poskytnutí dotace, poukazuje také svědecká výpověď Z. S., který pracoval v areálu ještě před podáním žádosti a popisuje některé rekonstrukční práce na střechách, respektive hovoří o nové střeše na některých objektech areálu. Skutečný stav rekonstrukčních prací je objektivizován též zajištěnými fotografiemi areálu (srov. str. 29 – 30 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu). Nalézací soud své úvahy stran kvalifikace jednání obviněného J. B. rozvedl na str. 33 – 37 odůvodnění svého rozsudku, přičemž dovodil, že oba souzené zločiny spáchal dovolatel ve formě přímého úmyslu podle ustanovení §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku.
34. Odvolací soud ve svém rozsudku zkonstatoval, že z provedeného dokazování bylo jednoznačně prokázáno, že obviněný jako statutární zástupce společnosti B. ve finální verzi žádosti o poskytnutí dotace úmyslně jednak neuvedl všechny údaje a informace potřebné pro odpovědné posouzení podané žádosti a informace, které zde uvedl, byly neúplné. Toto jednání obviněného zjevně vedlo k tomu, aby výše dotace byla co největší a obviněný tak byl schopen rekonstrukci realizovat. Stejně jako soud prvního stupně, i odvolací soud považuje za stěžejní výsledky auditu provedeného Ministerstvem financí, ze kterého zcela jasně vyplynulo, že k zahájení prací na rekonstrukci objektu došlo již před samotným podáním žádosti o poskytnutí dotace. Skutečnosti uváděné v tomto auditu přitom korespondují s dalšími důkazy založenými ve spise, zejména s listinami předloženými Obecním úřadem – Stavebním úřadem ve XY, s projektovou dokumentací pro stavební povolení z let 2007 až 2008 a v neposlední řadě též s fotografiemi areálu, pořízenými v letech 2007 právě v souvislosti se stavebním řízením (č. l. 992 vyšetřovacího spisu), které jsou v jednoznačném rozporu s fotografiemi, které obviněný předložil v projektové dokumentaci k žádosti o poskytnutí dotace (č. l. 17-24 samostatné přílohy vyšetřovacího spisu, nazvané „Doklady doložené před podpisem smlouvy o poskytnutí dotace“) – v podrobnostech srov. str. 7 – 8 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu. Odvolací soud dále poznamenal, že je sice možno konstatovat, že v dané věci nepochybně selhaly kontrolní mechanismy Úřadu Regionální rady regionu soudružnosti Střední Morava v době před podpisem smlouvy o poskytnutí dotace, když se tento úřad nezabýval tím, jak obviněný koncipoval svou žádost, zda údaje, které zde uvádí, jsou v souladu s realitou, zda jsou dostatečně konkrétní, a tedy zda vůbec jeho žádost splňuje požadavky pro její kladné posouzení. Nicméně tyto skutečnosti, i podle názoru odvolacího soudu, nijak nezpochybňují trestní odpovědnost obviněného a závěr, že obviněný úmyslně (využívaje právě nedokonalosti kontrolních mechanismů uvedeného úřadu) vyhotovil a předložil nepravdivé doklady (žádost o poskytnutí dotace, včetně příloh), ve kterých uvedl hrubě zkreslené údaje (zamlčel, že žádost je podána i na rekonstrukční práce, které byly provedeny již před podáním žádosti), vztahující se k výdajům rozpočtu spravovaného Evropskou unií, a tím umožnil nesprávné použití finančních prostředků z takového rozpočtu a takovým činem jednak způsobil, jednak se pokusil způsobit značnou škodu, a zároveň v této žádosti o poskytnutí dotace uvedl hrubě zkreslené údaje ve vztahu k příspěvku ze státního rozpočtu a jednak tímto činem způsobil a jednak se pokusil způsobit značnou škodu. Rovněž odvolací soud tak dovodil, že obviněný J. B. jednal v úmyslu přímém ve smyslu ustanovení §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Odvolací soud se ztotožnil s názorem nalézacího soudu, že obviněný se popsaných trestných činů dopustil uvedením hrubě zkreslených údajů ve vztahu k celé dotaci, a to již v okamžiku podpisu smlouvy o poskytnutí dotace z Regionálního operačního programu regionu soudružnosti Střední Morava, přičemž část jeho jednání byla dokonána a část dosáhla toliko fáze pokusu, tak jak je popsáno ve výroku rozhodnutí soudu prvního stupně (srov. str. 8 – 9 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu).
35. Trestného činu poškození finančních zájmů Evropské unie podle ustanovení §260 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo vyhotoví, použije nebo předloží nepravdivé, nesprávné nebo neúplné doklady nebo v takových dokladech uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslující údaje vztahující se k příjmům nebo výdajům souhrnného rozpočtu Evropské unie nebo rozpočtů spravovaných Evropskou unií nebo jejím jménem anebo takové doklady nebo údaje zatají, a tím umožní nesprávné použití nebo zadržování finančních prostředků z některého takového rozpočtu nebo zmenšení zdrojů některého takového rozpočtu. Hrubě zkreslujícím údajem, coby znakem ustanovení §260 odst. 1 tr. zákoníku se rozumí takový údaj, který je stižen závažnými obsahovými vadami anebo postrádá některou ze svých obligatorních náležitostí, resp. částí. Trestný čin poškození finančních zájmů Evropské unie podle §260 odst. 1 je ve smyslu §13 odst. 2 deliktem výlučně úmyslným. K naplnění této skutkové podstaty stačí jen úmysl nepřímý (eventuální) [§15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku], a to i pouze ve smyslu §15 odst. 2 tr. zákoníku (smíření). Trestného činu dotačního podvodu podle ustanovení §212 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí, kdo v žádosti o poskytnutí dotace, subvence nebo návratné finanční výpomoci nebo příspěvku uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčí. Za hrubě zkreslené údaje podle ustanovení §212 odst. 1 tr. zákoníku považujeme takové, které mylně nebo neúplně informují o podstatných a důležitých okolnostech v žádosti pro poskytnutí dotace, subvence nebo návratné finanční výpomoci nebo příspěvku, což může vést k zásadně nesprávným závěrům o skutečnostech rozhodných pro rozhodnutí o jejich poskytnutí. Z hlediska subjektivní stránky jde rovněž ve smyslu §13 odst. 2 tr. zákoníku o úmyslný trestný čin.
36. Nejvyšší soud v návaznosti na dovolatelovu námitku, že v řízení nebyly provedeny důkazy, ze kterých by bylo možno dovodit, že jednal úmyslně, když předložil dokumenty obsahující právě neúplné či hrubě zkreslené údaje, za něž navíc nelze považovat dokumenty v podobě, v jaké jím byly předloženy, a dále v návaznosti na v replice dovolatelem konstatovaný extrémní nesoulad, přezkoumal předložený spisový materiál, přičemž dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Součástí samostatného přílohového materiálu nazvaného Výzva včetně příloh je Příručka pro žadatele, Výzva č. 03/2008, Verze 3.0, vydaná Regionální radou regionu soudržnosti Střední Morava, v níž se na č. l. 16 p. v. pod bodem 3.5. konstatuje, že při kontrole přijatelnosti a formálních náležitostí je projekt posuzován podle kritérií, na které se odpovídá ANO – NE. V bodě 3.5.1. se uvádí, že nesplňuje-li projektová žádost kterékoliv z uvedených kritérií – tj. projekt je v jakémkoliv kritériu hodnocen NE, je projektová žádost navržena k vyřazení a pozastavuje se další administrace projektu. V návaznosti na to je podle Nejvyššího soudu třeba zmínit samostatný přílohový materiál nazvaný Projektová žádost včetně příloh a souvisejících materiálů, kde na č. l. 86 je založen Protokol o posouzení přijatelnosti ze dne 30. 5. 2008, podepsaný hodnotiteli V. S. a H . M., kde všechna kritéria jsou hodnocena ANO, včetně kritérií spočívajících v tom, že projekt bude realizován na území regionu soudržnosti Střední Morava v souladu s podmínkami programu, a že není v rozporu s legislativou Evropské unie a České republiky. Ve shora zmiňované Příručce pro žadatele se dále v bodě 3.8. Uzavření Smlouvy o poskytnutí dotace uvádí, že uzavření předmětné smlouvy předchází kontrola ex-ante, kontrola dodržení podmínek uvedených v dopise VRR, kontrola kompletace projektové žádosti a kontrola údajů v informačním systému (srov. č. l. 18 p. v. samostatného přílohového materiálu nazvaného Výzva včetně příloh). Smlouva o poskytnutí dotace je obvykle uzavřena do 80 pracovních dnů od data doručení dopisu s oznámením o poskytnutí dotace (č. l. 19 tamtéž). Součástí samostatné přílohy nazvané Výzva včetně příloh je rovněž Příručka pro příjemce, Výzva č. 03/2008, Verze 3.3, vydaná Regionální radou regionu soudržnosti Střední Morava (č. l. 45 a násl. samostatného přílohového materiálu nazvaného Výzva včetně příloh), kde se v bodě 1.5 Informování žadatele uvádí, že součástí oznámení žadatelům, kteří byli vybráni k poskytnutí dotace, je rovněž informace o tom, že pracovníci OKP mohou kdykoliv (např. na základě výsledků kontroly) vstoupit do jednání s žadatelem a vyžádat si další doplňující informace nebo podklady (srov. č. l. 48 p. v. tamtéž). V bodě 1.8 Předběžná kontrola (ex-ante) se uvádí, že u projektů schválených VRR k poskytnutí dotace je pracovníky OKP provedena před uzavřením smlouvy u každého projektu předběžná administrativní kontrola (ex-ante). Na základě vybraného vzorku operací je předběžná kontrola provedena i na místě. Jejím cílem je ověření věcné správnosti údajů uvedených v žádosti, posouzení stavu projektu na místě a zamezení případných budoucích problémů při implementaci projektu (srov. č. l. 49 tamtéž). Obviněný J. B. byl přípisem ze dne 2. 7. 2008, RRSMP0001X0P, informován o rozhodnutí Výboru Regionální rady regionu soudržnosti Střední Morava ze dne 25. 6. 2008, usnesení číslo: 102/VRR16/08, na základě kterého byla jeho projektová žádost „Rekonstrukce areálu P. m. včetně rozvoje doplňkové a návazné infrastruktury“ vybrána k uzavření smlouvy o poskytnutí dotace (viz č. l. 93 samostatné přílohy nazvané Projektová žádost včetně příloh a souvisejících materiálů). Tomuto přípisu však předchází posudek ze dne 14. 6. 2008, vypracovaný Ing. Jarmilou Grégrovou, nazvaný Posudek k projektu CZ.1.12/3.3.00/03.00180 v podoblasti podpory 3.3.2 Podnikatelská infrastruktura a služby na území definovaném oblastí podpory 3.2, Rekonstrukce areálu P. m. včetně rozvoje doplňkové a návazné infrastruktury, Projekt CZ.1.12/3.3.00/03.00180, kde se v Poznámce upozorňuje, že z veřejně dostupných fotografií na webu žadatele není zřejmé, v jakém stadiu rekonstrukce jednotlivé objekty mlýna jsou. V projektu se uvádí, že bude mj. realizováno i zateplení a nové fasády objektů mlýna a sodovkárny a že jsou tyto objekty ve špatném stavu. Z webových stránek penzionu je však dojem, že se jedná již o kompletně zrekonstruovaný areál. Toto je nutné prověřit kontrolou na místě (srov. č. l. 90 samostatné přílohy nazvané Projektová žádost včetně příloh a souvisejících materiálů). Svědkyně Ing. Jarmila Grégrová u hlavního líčení konaného dne 17. 7. 2015 potvrdila, že vypracovávala třístránkový expertní posudek, a to v době před poskytnutím dotace. Svědkyně dále uvedla, že jelikož nebyla hodnotitelem, nebylo její povinností, aby posuzovaný objekt viděla osobně. Svědkyně rovněž poznamenala, že měla nedostatečnou fotodokumentaci a „že by se to místo mělo zkontrolovat kontrolou na místě ještě před rozhodnutím o poskytnutí dotace“ (srov. č. l. 1308 p. v. – 1309 p. v. spisu). Podle Nejvyššího soudu tato zjištění jednoznačně svědčí o tom, že odvolací soud sice správně uzavřel, že v dané věci nepochybně selhaly kontrolní mechanismy Úřadu Regionální rady regionu soudružnosti Střední Morava v době před podpisem smlouvy o poskytnutí dotace, když se tento úřad nezabýval tím, jak obviněný koncipoval svou žádost, zda údaje, které zde uvádí, jsou v souladu s realitou, zda jsou dostatečně konkrétní, a tedy zda vůbec jeho žádost splňuje požadavky pro její kladné posouzení, ovšem rozhodně nelze souhlasit s jeho navazujícím tvrzením o tom, že tyto skutečnosti nijak nezpochybňují trestní odpovědnost obviněného. Nejvyšší soud zdůrazňuje, že to byla právě Regionální rada regionu soudržnosti Střední Morava a její hodnotitelé, kteří se nedrželi vlastní metodiky, která je zavazovala k naplnění kontrolních mechanismů před poskytnutím dotace, navíc v situaci, kdy Ing. Jarmila Grégrová je ve svém expertním posudku upozornila na možné nesrovnalosti týkající se již realizované rekonstrukce P. m. Zaměstnanci dotačního orgánu tedy dostatečně nezjistili, co již bylo na jmenovaném objektu rekonstruováno a na co tedy konkrétně obviněný J. B. žádal poskytnutí dotace, což rozhodně nelze přičítat a klást za vinu jen dovolateli, stejně tak nelze dovozovat z pochybení dotačního orgánu a ze shora uvedených obecných úvah obou soudů nižších stupňů bez potřebného poukázání na konkrétní důkazy, ze kterých takové jednání v přímém úmyslu obviněného J. B. vyplývá, když celé rozhodnutí ohledně zavinění obviněného je v podstatě založeno na tom, že jako zástupce žadatele, příjemce dotace, tedy společnosti B., ve finální verzi žádosti o poskytnutí dotace, tzv. Benefitu 7, neuvedl všechny údaje a informace potřebné pro odpovědné posouzení podané žádosti, informace, které poskytovateli dotace uvedl, byly neúplné a v důsledku toho hrubě zkreslené; neuvedl, že ve skutečnosti dotaci fakticky požaduje i na stavební práce na projektu, zejména pokládku střešní krytiny na objektech bývalé pekárny, sodovkárny a vrátnice, které objektivně byly provedeny ještě před podáním žádosti a před datem rozhodnutí výboru ROP Střední Morava o poskytnutí dotace (srov. str. 27 rozsudku nalézacího soudu), kdy toto jednání obviněného zjevně vedlo k tomu, aby výše dotace byla co největší a obviněný tak byl schopen rekonstrukci realizovat (srov. str. 7 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Celou situaci podtrhuje a dokresluje výpověď M. P., který u hlavního líčení konaného dne 10. 6. 2016 k dotazu předsedy senátu uvedl, že před přiklepnutím dotace nebyl nikdo z Regionální rady regionu soudržnosti Střední Morava provádět kontrolu objektu, na pochybení měl přijít až auditní orgán ministerstva financí, který provádí kontrolu projektu od začátku do konce. Jmenovaný svědek dále uvedl, že není schopen označit osobu, která by před auditním orgánem upozornila na problém (srov. č. l. 1370 p. v. – 1371 spisu). Tato část svědecké výpovědi M. P. je však v rozporu s důkazy, na něž Nejvyšší soud shora poukázal, a dále se zjištěními týkajícími se Ing. Jarmily Grégrové a jejího expertního posudku. Navíc, jak uvedl svědek V. S., jeden ze dvou hodnotitelů Regionální rady regionu soudržnosti Střední Morava, u hlavního líčení konaného dne 25. 10. 2016, hodnotitelé měli možnost požádat oddělení kontroly plateb v případě, že by měli nějaké podezření, aby se jeli podívat na místo (srov. č. l. 1424 spisu). Za daných okolností případu tak je podle názoru Nejvyššího soudu zásadní vina za neúplnost podkladů na orgánech Regionální rady regionu soudržnosti Střední Morava, neboť ty měly provést všechny shora uvedené kontroly, a to včetně kontroly na místě a uvedené nedostatky zjistit, když k tomu měly veškeré podklady, včetně doporučení Ing. Jarmily Grégrové a jejího expertního posudku, a proto rozhodně nelze podle Nejvyššího soudu bez dalšího přenášet odpovědnost z Regionální rady regionu soudržnosti Střední Morava na žadatele, tj. obviněného J. B., který byl oproti profesionálním pracovníkům Regionální rady, kteří měli k dispozici i expertní posouzení, jen „laikem“, a to navíc jen s obecným tvrzením odvolacího soudu, že je „…možno konstatovat, že v dané věci nepochybně selhaly kontrolní mechanismy Úřadu Regionální rady regionu soudružnosti Střední Morava v době před podpisem smlouvy o poskytnutí dotace, když se tento úřad nezabýval tím, jak obviněný koncipoval svou žádost, zda údaje, které zde uvádí, jsou v souladu s realitou, zda jsou dostatečně konkrétní, a tedy zda vůbec jeho žádost splňuje požadavky pro její kladné posouzení.“ S ohledem na to lze konstatovat, že zřejmě také vzhledem k těmto skutečnostem státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Ostravě – pobočky v Olomouci v obžalobě obviněného J. B. žalovala jen pro skutek spočívající zkráceně v tom, že obviněný J. B. jako jednatel společnosti B. podal na základě výzvy č. 03/2008 u ROP Střední Morava žádost o poskytnutí dotace na projekt Rekonstrukce areálu P. m. včetně rozvoje doplňkové a návazné infrastruktury, načež byl Výborem ROP Střední Morava vyrozuměn přípisem ze dne 2. 7. 2008 o tom, že jeho projektová žádost byla vybrána k uzavření smlouvy o poskytnutí dotace, načež doložil faktury vystavené společností PROJEKTY A STAVBY KMS č. 20103019 a č. 20103021, kterými měl neoprávněně vylákat dotaci pouze ve výši téměř 300 000 Kč, a takto jednal, přestože předložené listiny neodpovídaly skutečnosti, když střechy bývalé pekárny a vrátnice byly zrekonstruovány již přede dnem, kdy Výbor rozhodl o výběru žádosti obviněného k uzavření smlouvy o poskytnutí dotace, v důsledku čehož nešlo o způsobilé výdaje ve smyslu výzvy č. 03/2008, čl. 8 Způsobilé výdaje a navazujícího Metodického pokynu Způsobilé výdaje pro výzvu č. 03/2008, s nimiž byl obviněný seznámen, což stvrdil svým podpisem na čestných prohlášeních ze dne 12. 4. 2008 (v souvislosti s podáním žádosti o dotaci) a ze dne 14. 6. 2010 (v souvislosti se žádostí o platbu). Vzhledem ke všem shora uvedeným skutečnostem proto nelze ani bez dalšího souhlasit s dalším tvrzením odvolacího soudu, že „nicméně tyto skutečnosti, podle názoru odvolacího soudu, nijak nezpochybňují trestní odpovědnost obviněného a závěr, že obviněný úmyslně (využívaje právě nedokonalosti kontrolních mechanismů uvedeného úřadu) vyhotovil a předložil nepravdivé doklady (žádost o poskytnutí dotace, včetně příloh), ve kterých uvedl hrubě zkreslené údaje (zamlčel, že žádost je podána i na rekonstrukční práce, které byly provedeny již před podáním žádosti)“, aniž by byly uvedeny konkrétní důkazy, ze kterých tyto závěry odvolacího soudu v návaznosti na závěry nalézacího soudu vyplynuly. K tomu Nejvyšší soud považuje za nutné zdůraznit, že na místo takových obecných tvrzení je třeba se konkrétně vypořádat s důkazy, které vinu obviněného prokazují, a to včetně jeho zavinění, jak na to bude ještě níže v podrobnostech poukázáno, a tyto náležitě ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. zhodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.
37. Nalézací soud v odůvodnění svého rozsudku kladl obviněnému J. B. za vinu, že v žádosti, konkrétně v pasáži označené bod 3 – Popis projektu (viz č. l. 3 samostatné přílohy nazvané Projektová žádost včetně příloh a souvisejících materiálů), obviněný jen stručně, šesti slovy, konstatuje, že postupně bylo započato s rekonstrukcí objektu. Nakolik zde hovoří o konkrétních objektech areálu, například o objektu bývalé sodovkárny, dřívější rekonstrukce střech, resp. skutečnost, že dotace bude použita pouze na některou část střešní krytiny areálu, zde není vůbec obsažena. Obdobný závěr je zřejmý z Přílohy č. 3 (č. l. 43 a násl. tamtéž), kde je prováděn od bodu 3 dále popis jednotlivých objektů, nicméně i zde se objevují pouze obecné formulace o částečné rekonstrukci P. m. a nakolik bod 5 – Technické a technologické řešení projektu (č. l. 54 p. v. a násl. tamtéž) se výslovně zabývá jednotlivými objekty v areálu, tedy penzionem, mlýnem, sodovkárnou a vrátnicí, u žádného z nich není ani v náznaku uvedeno, že by zde v minulosti došlo k nějakým rekonstrukčním činnostem a není ani zmíněno, že by se dotace měla použít jen na některou část střešní plochy (srov. str. 28 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu). Nejvyšší soud se tak zabýval Finální verzí žádosti (ROP-IP), která byla finálně uložena v ID BENEFIT7 dne 13. 4. 2008 (viz č. l. 1 a násl. již shora zmiňované samostatné přílohy nazvané Projektová žádost včetně příloh a souvisejících materiálů), kde se v bodě 3. Popis projektu uvádí, že od roku 2002 bylo započato postupně s rekonstrukcí objektu. V roce 2007 byl zahájen provoz restaurace a bylo vytvořeno 6 lůžek (srov. č. l. 3 přílohy). V Příloze č. 3 Podklady pro hodnocení proveditelnosti projektu v bodě 5. Technické a technologické řešení projektu je u objektu SO 02 penzion (tj. objekt bývalé pekárny v přízemí se stávající restaurací) zapsáno, že stropní konstrukce jsou částečně železobetonové, částečně z dřevěných trámových stropů s podhledem a záklopem. Ostatní nosné konstrukce stropů budou repasovány, pokud bude nutné, jednotlivé prvky nahrazeny (srov. č. l. 54 p. v. – 55 samostatné přílohy nazvané Projektová žádost včetně příloh a souvisejících materiálů). U objektů SO 04 sodovkárna a SO 05 vrátnice jsou řešeny pouze stavební úpravy interiéru (viz č. l. 55 p. v. – 56 tamtéž). Nejvyšší soud sice připouští, že finální žádost o poskytnutí dotace včetně příloh nijak blíže nekonkretizuje, že již měla být zahájena rekonstrukce určitých částí střech, ovšem současně nelze popřít, že obviněný J. B. zmínil, že na objektu již probíhají rekonstrukční práce od roku 2002 a jak již bylo Nejvyšším soudem shora poznamenáno, pokud byl obviněný nekonkrétní a poskytovatel dotace měl ze strany Ing. Jarmily Grégrové podnět, aby učinil kontrolu na místě, nelze za těchto okolností případu v zásadě přenášet odpovědnost výhradně na dovolatele, aniž by byl podrobně a konkrétně zvážen podíl všech osob pracujících na Úřadu Regionální rady, které se mj. podílely na kontrole a hodnocení projektů (srov. č. l. 6 samostatné přílohy nazvané Výzva včetně příloh), které byly povinny provést ve smyslu shora uvedených předpisů kontrolu, a teprve poté vynést rozhodnutí o schválení dotace. Takové zhodnocení není obsaženo jak v rozsudku nalézacího soudu, tak ani v napadeném rozsudku odvolacího soudu, s výjimkou obecného poukazu na jejich selhání, jež učinil odvolací soud (srov. str. 8 – 9 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu).
38. V těchto souvislostech je podle Nejvyššího soudu třeba přihlédnout rovněž k materiálům obsaženým v samostatné příloze nazvané Doklady doložené před podpisem smlouvy o poskytnutí dotace. Ačkoliv obviněný J. B. nekonkretizoval v žádosti, že měly být provedeny opravy některých střech areálu P. m., v Příloze č. 1 Územní rozhodnutí a povinná grafická příloha je z doložených barevných fotografií zřejmé, že některé části objektu jsou pokryty jiným typem červené krytiny, která působí novým vzhledem (viz č. l. 23 samostatné přílohy nazvané Doklady doložené před podpisem smlouvy o poskytnutí dotace). Zde je podle Nejvyššího soudu třeba zmínit výpověď M. Š., právničky Regionální rady regionu soudržnosti Střední Morava, která u hlavního líčení konaného dne 11. 5. 2016 uvedla, že kdyby žadatel předložil skutečný stav věci, třeba vyfotografoval, jak areál vypadal v době podání žádosti, a referenti by zjistili, že žádá o něco, co už je rozestavěno, či postaveno, tak ta žádost by neměla nárok na to, aby byla schválena (srov. č. l. 1360 spisu). Z výpovědi M. Š. lze tedy dovodit, že bylo věcí referentů poskytovatele dotace, aby řešili otázku novosti červené krytiny, která je seznatelná na fotodokumentaci předložené dovolatelem. Příloha č. 2 nazvaná Stavební povolení a jeho možné nahrazení a povinná projektová dokumentace obsahuje dokument nazvaný Stavební úpravy objektu bývalé pekárny P. m., XY SO 02 penzion (pozn. tj. objekt bývalé pekárny) – změna užívání 2. NP na ubytovací a společenské prostory, datované 08/2008, opatřené razítkem stavebního úřadu ve XY: Povoleno k provedení ve smyslu rozhodnutí ze dne 17. 9. 2008, zn. 296-3/08/51 (viz č. l. 33 a násl. samostatné přílohy nazvané Doklady doložené před podpisem smlouvy o poskytnutí dotace), kde se v pasáži B.1.b) Urbanistické, architektonické a stavebně technické řešení stavby uvádí, že střecha je sedlová s polovalbou na severozápadní straně – krytina keramická tašková. Nižší část objektu na severozápadní straně má nově upravenou střechu pultovou s plechovou tvarovanou krytinou (srov. č. l. 37 tamtéž). V části F. Dokumentace objektů v pasáži Stropní a střešní konstrukce se uvádí, že stávající střešní konstrukce je pultového tvaru a tvoří ji dřevěná krovová konstrukce. Stávající krytina je plechová s mírným profilováním. Původní dřevěné krokve se podle možnosti využijí, nové bude celoplošné bednění z prken a nová bude i krytina z plechových tabulí vzhledu taškové krytiny (např. Lindab…) – viz č. l. 44 tamtéž. Z dokumentu nazvaného Projekt stavby: Stavební úpravy objektů sodovkárny, vrátnic, stodoly a sauny na objekty pro ubytování, relaxaci a rekreaci turistů a návštěvníků areálu mlýna, P., XY, SO 02 – změna užívání 2. NP „P.“ v k. ú. XY, datovaným březen 2007 se podává, že SO 01 – sodovkárna je zastřešena nepravidelnou sedlovou střechou a krytinou z vlnitého plechu (č. l. 59 a 60 tamtéž), a že SO 02 – vrátnice má stávající polovalbovou střechu z tesařsky vázaného dřevěného krovu s krytinou z betonových tašek (č. l. 61 tamtéž). Tato stavební dokumentace podle Nejvyššího soudu svědčí o tom, že poskytovatel dotace měl před podpisem Smlouvy o poskytnutí dotace, kterou obviněný J. B., coby jednatel společnosti B., podepsal dne 12. 6. 2009 (viz zejména č. l. 1 – 9 samostatné přílohy nazvané Smlouva o poskytnutí dotace včetně dodatků) k dispozici podklady, z nichž bylo možné ověřit, v jakém stavu se nacházely střechy, ale i jiné části jednotlivých objektů P. m. a jak rozsáhlá rekonstrukce již byla provedena. Podle Nejvyššího soudu tak není oprávněné, aby nalézací soud vinil dovolatele z nedostatečné konkretizace uváděných rekonstrukčních prací, když tyto mohly být zjištěny z jím dodaných a oficiálně předaných příloh doručených poskytovateli dotace před podpisem smlouvy o poskytnutí dotace, nehledě na již zmiňovanou a doporučovanou Ing. Jarmilou Grégrovou osobní prohlídkou objektu na místě. Nejvyšší soud má tak za to, že těmito důkazy je zpochybňována ta část skutkové věty výroku rozsudku nalézacího soudu, v níž se uvádí, že dovolatel ani v žádosti, ani v navazujících dokumentech a přílohách, ani v monitorovacích zprávách, či jiných předkládaných materiálech neuvedl, že ve skutečnosti řada stavebních prací na projektu, zejména pokládka střešní krytiny na objektech bývalé „pekárny“, „sodovkárny“ a „vrátnice“, na které se žádost také vztahovala, byla zahájena a provedena ještě před podáním žádosti a před datem rozhodnutí Výboru ROP Střední Moravy o poskytnutí dotace, když dovolatel naopak předal dostatek zejména stavebních podkladů, z nichž byl stav střech a případný rozsah provedených rekonstrukčních prací seznatelný, ale toto nebylo řádně pracovníky Úřadu Regionální rady zkontrolováno a zjištěno, jak bylo jejich povinností.
39. Nejvyšší soud rovněž poznamenává, že pokud se týká samotného následného auditu č. 10/2012/OPE/PAS, datovaného 26. 6. 2012 (č. l. 41 a násl spisu), tento vychází u zjištění č. 1 rovněž i z dokumentů, z nichž některé měli k dispozici již zaměstnanci, zejména hodnotitelé Regionální rady regionu soudržnosti Střední Morava, kteří rozhodovali o způsobilosti projektu Rekonstrukce areálu P. M. včetně rozvoje doplňkové a návazné infrastruktury k uzavření smlouvy o poskytnutí dotace. Pokud jde tedy o zjištění č. 1, porušení podmínky o zahájení prací na projektu, auditní orgán vycházel z protokolu – místní šetření, ústní jednání ze dne 11. 12. 2006 vystaveného Obecním úřadem – stavebním úřadem ve XY, kde z protokolu vyplývá, že byly zahájeny stavební práce bez stavebního povolení, jen na ohlášení. Dále bylo vycházeno z usnesení téhož orgánu ze dne 15. 1. 2007 o přerušení stavebního řízení a z protokolu – místní šetření, ústní jednání vystaveného týmž orgánem dne 27. 4. 2007, ze kterého je zřejmé, že probíhají jednání o dokončení prací. Dále audit zohlednil „revizní zprávy elektro“, které byly vypracovány dříve než záznam o zahájení prací ve stavebním deníku a ukončení prací. V projektové dokumentaci pro stavební povolení z března 2007 u objektu sodovkárna projektant konstatuje, že některé skladby stropů a střech zůstanou stávající. V projektové dokumentaci pro stavební povolení ze srpna 2008 je uvedeno, že u bývalých objektů sodovkárna, pekárna a vrátnice došlo k jejich rekonstrukcí a stavebními úpravami ke změně užívání na objekty pro ubytování, relaxaci a rekreaci. Projektová žádost, příloha č. 1 – územní rozhodnutí a povinná grafická příloha obsahuje fotodokumentaci zachycující objekty předmětného projektu z různého období před podáním projektové žádosti, na fotografiích je ovšem vidět krytina sodovkárny, kterou si nechal příjemce proplatit, krytina je ovšem až na zabudování některých střešních oken shodná se současným stavem. V neposlední řadě auditor vycházel i ze satelitních snímků, kde při porovnání satelitních snímků objektů předmětného projektu z roku 2006 a z roku 2009 je patrné, že objekty prezentované v projektové žádosti jako zdevastované jsou v roce 2006 již v pokročilém stadiu rekonstrukcí, jedná se hlavně o střechy objektů bývalé pekárny, vrátnice a sodovkárny. Na snímcích z roku 2009 je patrný vysoký stupeň dokončení vnějších stavebních prací všech jmenovaných objektů, to je ale v rozporu s harmonogramem prací a fakturací, kdy práce na projektu byly podle stavebního deníku zahájeny 4. 1. 2010 a ukončeny včetně fakturace v květnu 2010. Přičemž rekonstrukce střech vrátnice, sodovkárny a pekárny byly příjemcem požadovány k proplacení. Audit vycházel též z expertního posudku Ing. Jarmily Grégrové ze dne 14. 6. 2008, která uvedla, že podle veřejně dostupných fotografií na webových stránkách žadatele je areál komplexně zrekonstruovaný, a dále doporučila prověřit stav objektů kontrolou na místě. Auditor tak uzavřel, že příjemce zahájil realizaci stavebních prací na projektu před podáním projektové žádosti dne 14. 4. 2008 a před datem rozhodnutí Výboru ROP o poskytnutí dotace. Podle bodu 3, článku 16 Smlouvy o poskytnutí dotace byla auditorem navržená korekce ve výši 100 % poskytnuté dotace (srov. č. l. 44 p. v. – 45 spisu). K tomu ovšem Nejvyšší soud považuje za nutné uvést, že tyty skutečnosti obviněný, byť obecně, v podané žádosti uvedl a nejméně zčásti byly zjistitelné i se shora uvedené připojené dokumentace (pozn. projektová dokumentace pro stavební povolení z března 2007 a projektová dokumentace pro stavební povolení ze srpna 2008 jsou obsaženy v samostatné příloze nazvané Doklady doložené před podpisem smlouvy o poskytnutí dotace, expertní posudek Ing. Jarmily Grégrové ze dne 14. 6. 2008 je obsažen v samostatné příloze nazvané Projektová žádost včetně příloh a souvisejících materiálů).
40. Nejvyšší soud s ohledem na všechny shora konstatované skutkové okolnosti vyplývající z předloženého spisového materiálu k námitce dovolatele týkající se nesprávného právního posouzení naplnění znaku hrubě zkreslené/zkreslující údaje skutkové podstaty zločinu poškození finančních zájmů Evropské unie podle §260 odst. 1, 4 písm. c) tr. zákoníku a zločinu dotačního podvod podle §212 odst. 1, 5 písm. c) tr. zákoníku a s tím souvisejícím naplněním subjektivní stránky uváděných zločinů, uzavírá, že této jeho námitce je třeba plně přisvědčit, byť se nalézací soud touto problematikou z hlediska výchozích skutečností v určitém rozsahu svých popisných skutkových zjištění zabýval, nezhodnotil všechny rozhodné skutečnosti, na které bylo shora Nejvyšším soudem poukázáno, a to včetně míry zavinění pracovníků působících na orgánech Regionální rady regionu soudržnosti Střední Morava. Úvahy nalézacího soudu, jak je zachytil na str. 27 a násl. odůvodnění rozsudku, nemají dostatečnou oporu v provedeném dokazování. Nalézací soud sice v úvodu odůvodnění svého rozhodnutí (viz str. 5 a násl. rozsudku nalézacího soudu) zapsal výpovědi jak obviněného J. B. a slyšených svědků, tak i vyjmenoval ostatní provedené listinné důkazy, ovšem následně se dopustil nepřípustného „souhrnného zjištění“, které je v rozporu s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř., které stanoví, že orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Soud může mít skutek za zjištěný jen tehdy, je-li prokázán výsledky dokazování provedeného v hlavním líčení. Není správná praxe, uvede-li soud v úvodu odůvodnění rozsudku výčet všech důkazů s tím, že je jimi skutkový děj (stav) prokázán. Zpravidla totiž málokdy všechny důkazy, tak jak tomu bylo i v této věci, prokazují celý skutek. Náležité odůvodnění vyžaduje, aby bylo zcela konkrétně uvedeno, co kterým důkazem bylo zjištěno a proč v případě rozporů mezi jednotlivými důkazy soud uvěřil jen některým nebo proč vzal za základ svých skutkových zjištění jen část informací z jednotlivého důkazu. Při odůvodňování, jakými úvahami se soud řídil, musí být odlišeno, co bylo vůbec zjištěno z provedeného důkazu a co z těchto informací je relevantní pro skutková zjištění (srov. Šámal, P. a kol. Trestní řád I. §1 až 156. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 1693). Nejvyšší soud konkrétně v odůvodnění rozhodnutí nalézacího soudu postrádá zejména skutkové a následné právní vyhodnocení provedených důkazů, tj. co vyplývá z každého konkrétního důkazu, které jednotlivě, ale i ve svém souhrnu, svědčí o naplnění znaku hrubě zkreslené/zkreslující údaje a subjektivní stránky souzených trestných činů. Toto zásadní pochybení soudu prvního stupně nenapravil ve svém rozsudku ani odvolací soud, který ve svém odůvodnění napadeného rozhodnutí zejména odkazoval na učiněná zjištění nalézacího soudu, což sice obecně není vyloučeno, avšak nesmí se jednat o popsanou situaci „souhrnného skutkového zjištění“ a v důsledku toho zcela nedostatečného odůvodnění shora uvedeného odsuzujícího rozsudku nalézacího soudu.
41. Nalézací soud se tak v novém řízení ve světle poznatků Nejvyššího soudu, kterým se podrobně věnoval v této pasáži rozhodnutí, bude muset znovu zabývat naplněním znaku hrubě zkreslené/zkreslující údaje a v souvislosti s tím i naplněním subjektivní stránky souzených trestných činů. Nalézací soud se rovněž v novém řízení bude zabývat fakturami konstatovanými ve výroku rozsudku (viz 4. odstavec výroku), neboť v odůvodnění rozhodnutí se bez bližšího hodnocení, tedy nedostatečně pro posouzení z hlediska viny obviněného J. B., pouze obecně konstatuje, že v souvislosti s požadavkem na výplatu dotace uplatnil též faktury číslo 20103019 ze dne 30. 4. 2010 s datem uskutečnění zdanitelného plnění k 30. 4. 2010, která se vztahovala na objekt bývalé Pekárny P. m. a další fakturu číslo 20103021 ze dne 6. 5. 2010 s datem uskutečnění zdanitelného plnění 30. 4. 2010, která se týkala objektu bývalé XY, přičemž obviněný minimálně těmito dvěma fakturami nárokoval výplatu dotace ve výši 295 620,69 Kč za práce, které byly objektivně provedeny před podáním žádosti o poskytnutí dotace (srov. str. 29 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu), aniž by bylo konkrétně v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně uvedeno z čeho to vyplývá.
C) K prokázání přímého úmyslu obviněného
42. Obviněný J. B. ve svém mimořádném opravném prostředku vytknul soudům nižších stupňů, že se dostatečně nevypořádaly s prokázáním jeho přímého úmyslu spáchat souzenou trestnou činnost, přičemž konkrétně namítal, že soudy nižších stupňů nesprávně právně hodnotily jeho vnitřní vztah k otázce předložení dokumentů, v nichž měly být uvedeny hrubě zkreslené údaje, a že nebyly v řízení provedeny důkazy, ze kterých by bylo možno dovodit jeho úmyslné jednání.
43. Nalézací soud ve vztahu k trestnému činu podle ustanovení §260 tr. zákoníku dovodil, že zavinění obviněného je dáno jednoznačně ve formě úmyslu přímého podle §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Obviněný totiž znal podmínky, za kterých lze dotaci poskytnout, formou čestného prohlášení deklaroval, že se s těmito podmínkami seznámil (viz. č. l. 16 verte samostatné přílohy nazvané Projektová žádost včetně příloh a souvisejících materiálu). Také z jeho vlastního vyjádření, jakož i z dalších provedených důkazů bez pochybnosti vyplývá, že o dotaci žádal na celý areál P. m., ačkoli věděl, že podstatné rekonstrukční práce byly provedeny již před podáním žádosti. Je tedy již ze samotných skutkových okolností zřejmé, že chtěl způsobem, který je uveden v trestním zákoně, porušit zájem chráněný tímto zákonem. Protože obviněný znal výši dotace, o kterou žádal, tato forma zavinění postihuje nejenom základní, ale také kvalifikovanou skutkovou podstatu uvedeného trestného činu (srov. str. 35 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu). Ve vztahu k trestnému činu podle ustanovení §212 tr. zákoníku nalézací soud uvedl, že zavinění obviněného i v případě tohoto deliktu soud dovodil ve formě úmyslu přímého podle §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Obviněný totiž věděl, že předkládá žádost o poskytnutí dotace obsahuje hrubě zkreslené údaje. Obdobně, jako v případě trestného činu podle §260 tr. zákoníku tedy chtěl způsobem předpokládaným trestním zákoníkem porušit zájem chráněný tímto zákonem (srov. str. 36 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu).
44. Odvolací soud poznamenal, že z provedeného dokazování bylo jednoznačně prokázáno, že obviněný jako statutární zástupce společnosti B. ve finální verzi žádosti o poskytnutí dotace úmyslně jednak neuvedl všechny údaje a informace potřebné pro odpovědné posouzení podané žádosti a informace, které zde uvedl, byly neúplné. Toto jednání obviněného zjevně vedlo k tomu, aby výše dotace byla co největší a obviněný tak byl schopen rekonstrukci realizovat (srov. str. 7 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Odvolací soud dále poznamenal, že je sice možno konstatovat, že v dané věci nepochybně selhaly kontrolní mechanismy Úřadu Regionální rady regionu soudružnosti Střední Morava v době před podpisem smlouvy o poskytnutí dotace, nicméně tyto skutečnosti podle názoru odvolacího soudu nijak nezpochybňují trestní odpovědnost obviněného a závěr, že obviněný úmyslně (využívaje právě nedokonalosti kontrolních mechanismů uvedeného úřadu) vyhotovil a předložil nepravdivé doklady (žádost o poskytnutí dotace, včetně příloh), ve kterých uvedl hrubě zkreslené údaje (zamlčel, že žádost je podána i na rekonstrukční práce, které byly provedeny již před podáním žádosti). Rovněž odvolací soud tak dovodil, že obviněný J. B. jednal v úmyslu přímém ve smyslu ustanovení §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku (srov. str. 8 – 9 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu).
45. K námitce obviněného ohledně nedostatku subjektivní stránky považuje za nutné Nejvyšší soud především konstatovat, že odůvodnění rozsudků soudů nižších stupňů nejsou založena na takových konkrétních skutkových okolnostech, ze kterých by naplnění subjektivní stránky zločinů poškození finančních zájmů Evropské unie podle §260 odst. 1, 4 písm. c) tr. zákoníku a dotačního podvodu podle §212 odst. 1, 5 písm. c) tr. zákoníku vyplývalo, popř. se mu dokonce klade za vinu v napadeném usnesení odvolacího soudu, že využíval právě nedokonalosti kontrolních mechanismů uvedeného úřadu, aniž by bylo z čehokoliv prokázáno, že takové nedokonalosti mu byly známé. Přitom podle ustálené judikatury Ústavního soudu úmysl nelze v žádném případě jen předpokládat, nýbrž je nutno jej na základě zjištěných okolností prokázat. Závěry o zavinění nesmějí nabýt povahy jakýchsi presumpcí. Z principu presumpce neviny kromě pravidla, podle něhož musí být obviněnému vina prokázána, plyne rovněž pravidlo in dubio pro reo, podle kterého, není-li v důkazním řízení dosaženo praktické jistoty o existenci relevantních skutkových okolností, tj. jsou-li přítomny v daném kontextu důvodné pochybnosti, jež nelze odstranit ani provedením dalšího důkazu, nutno rozhodnout ve prospěch obviněného (srov. nález Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2010, sp. zn. III. ÚS 722/2009, uveřejněný pod č. 2 ve sv. 56 Sb. nál. a usn. ÚS ČR; dále k tomu srov. č. 6/1972-IV. Sb. rozh. tr.; viz dále i nález Ústavního soudu ze dne 26. 4. 2016, sp. zn. I. ÚS. 3235/15, publikovaný pod č. 80 ve sv. 81 Sb. nál. a usn. ÚS ČR).
46. K tomu Nejvyšší soud dále podotýká, že prokázání úmyslného zavinění dovolatele také nelze nahrazovat jen obecnými tvrzeními. Přitom nalézací soud se v podstatě jen omezil na uvedení, že oba souzené zločiny spáchal dovolatel ve formě přímého úmyslu podle ustanovení §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, a odvolací soud uvedl, že z provedeného dokazování bylo jednoznačně prokázáno, že obviněný jako statutární zástupce (správně „orgán“) společnosti B. ve finální verzi žádosti o poskytnutí dotace úmyslně jednak neuvedl všechny údaje a informace potřebné pro odpovědné posouzení podané žádosti a že informace, které zde uvedl, byly neúplné, přičemž toto jednání obviněného zjevně vedlo k tomu, aby výše dotace byla co největší a obviněný tak byl schopen rekonstrukci realizovat, avšak bez poukazu na konkrétní důkazy, ze kterých takové tvrzení vyplývá. Soudy nižších stupňů tedy dovodily přímý úmysl obviněného J. B. pouze na základě shora uvedených obecných úvah bez potřebného poukázání na konkrétní důkazy. Přitom, jak již Nejvyšší soud upozornil, celý odsuzující rozsudek nalézacího soudu ohledně zavinění obviněného je v podstatě založen na tom, že jako statutární orgán žadatele, příjemce dotace, tedy společnosti B., ve finální verzi žádosti o poskytnutí dotace, tzv. Benefitu 7, neuvedl všechny údaje a informace potřebné pro odpovědné posouzení jím podané žádosti, informace, které poskytovateli dotace uvedl, byly neúplné a v důsledku toho hrubě zkreslené; neuvedl, že ve skutečnosti dotaci fakticky požaduje i na stavební práce na projektu, zejména pokládku střešní krytiny na objektech bývalé pekárny, sodovkárny a vrátnice, které objektivně byly provedeny ještě před podáním žádosti a před datem rozhodnutí výboru ROP Střední Morava o poskytnutí dotace (srov. str. 27 rozsudku nalézacího soudu), přičemž toto jednání obviněného podle závěru odvolacího soudu dokonce mělo zjevně vést k tomu, aby výše dotace byla co největší a obviněný tak byl schopen rekonstrukci realizovat (srov. str. 7 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu).
47. V souvislosti s námitkou týkající se zavinění považuje Nejvyšší soud za nezbytné vypořádat se rovněž s faktem, že orgány činné v přípravném řízení i obžaloba vymezily jednání obviněného podstatně úžeji, neboť skutek, jak na to bylo již poukázáno v pasáži týkající se totožnosti skutku, omezily na neoprávněné uplatnění některých vystavených faktur na práce provedené před podáním žádosti a škodu stanovily ve výši necelých 300 000 Kč, zatímco nalézací soud svůj rozsudek koncipoval tak, že protiprávního jednání se obviněný J. B. dopustil uvedením hrubě zkreslených údajů ve vztahu k celé dotaci a úměrně k tomu použil i právní kvalifikaci zohledňující vznik, respektive hrozbu vzniku škody odvíjející se od celkové výše přiznané dotace. Přitom Nejvyšší soud shora již opakovaně poukázal na to, že nebyl náležitě zvážen podíl osob pracujících na Úřadu Regionální rady, kteří se měli podílet na kontrole a hodnocení projektů, a proto nelze veškerou odpovědnost přičítat pouze obviněnému J. B. Bude tedy záviset na dalším dokazování v rámci nového řízení u nalézacího soudu, v jakém rozsahu a zda bude vymezena trestněprávní odpovědnost dovolatele, naplňující znaky úmyslného jednání. K tomu Nejvyšší soud doplňuje, že není možné požadovat po soudech, aby nahrazovaly činnost státního zástupce. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu i Ústavního soudu je to státní zastupitelství, které nese odpovědnost za to, aby soudu předložená trestní věc byla podložena procesně použitelnými důkazy potřebnými k rozhodnutí o vině a trestu. Obecné soudy se proto nikdy nesmějí stavět do pozice pomocníka veřejné žaloby usilujícího rovněž o odsouzení nebo dokonce o odsouzení v podstatně větším rozsahu, než bylo v obžalobě žalováno, a nelze k takovému pojetí rolí těchto orgánů dospět ani výkladem ustanovení §2 odst. 5 alinea ultima tr. ř. Posledně uvedené zákonné ustanovení totiž v souladu s ústavními principy spravedlivého procesu a z nich vyplývajícího rozvržení rolí jeho jednotlivých účastníků nutno vykládat tak, že je soud povinen doplňovat dokazování v rozsahu potřebném pro spravedlivé rozhodnutí, které nemusí být nutně odsuzující (viz nález Ústavního soudu ze dne 14. května 2008, sp. zn. II. ÚS 2014/07).
D) K úmyslu a aplikaci Nařízení Evropské unie a metodického pokynu
48. Dovolatel vznesl také námitku spočívající v tom, že jelikož se trestní zákoník nedovolává nařízení komise ES č. 1628/2006 ze dne 24. 10. 2006, uveřejněného v úředním věstníku Evropské unie, je třeba zabývat se otázkou omylu, a to podle zásad posuzování negativního omylu skutkového. Dovolatel tedy nemohl jednat úmyslně. Obviněný má rovněž za to, že odkaz na Metodický pokyn Veřejná podpora, verze 3.0, pro výzvu č. 03/2008 ze dne 28. 2. 2008, je nepřípadný, když nejde o právní normu, která by mu měla stanovit jakoukoliv povinnost.
49. Nalézací soud ve skutkové větě výroku rozsudku v šestém odstavci klade obviněnému J. B. za vinu, že se stíhaného trestněprávního jednání dopustil, ačkoli věděl, že jeho postup je v rozporu s podmínkou o zahájení prací na projektu vyplývající z článku 5 odst. 1 Nařízení komise (ES) č. 1628/2006 ze dne 24. 10. 2006, uveřejněném v Úředním věstníku Evropské unie, a věděl také, že je v rozporu s ustanoveními Metodického pokynu Veřejná podpora, verze 3.0, pro výzvu č. 03/2008 ze dne 28. 2. 2008, ze kterých vyplývá, že realizace stavebních prací na projektu před podáním projektové žádosti a před datem rozhodnutí Výboru ROP Střední Morava není přípustné a celý projekt není způsobilý k poskytnutí regionální podpory. Nalézací soud, stejně jako soud odvolací, se následně v odůvodnění svých rozhodnutí v podrobnostech blíže nezabývají tím, na základě jakých okolností měl obviněný J. B. vědět o existenci Nařízení komise (ES) č. 1628/2006 ze dne 24. 10. 2006, o normativních znacích, z něj vyplývajících, a o tom, že jej porušuje; tato fakta vždy oba nižší soudy pouze jen konstatují.
50. Nejvyšší soud k této námitce dovolatele nejprve obecně odkazuje na odbornou literaturu, v níž se konstatuje, že nepravdivé, nesprávné nebo neúplné doklady nebo v takových dokladech uvádění nepravdivých nebo hrubě zkreslujících údajů se musí vztahovat „k příjmům nebo výdajům souhrnného rozpočtu Evropské unie nebo rozpočtů spravovaných Evropskou unií nebo jejím jménem“, a tyto pojmy, jež obsahuje ustanovení §260 odst. 1 tr. zákoníku mají povahu normativního znaku skutkové podstaty. Trestní zákoník se v tomto směru nedovolává standardním způsobem (odkazem či blanketem) žádného z mimotrestních pramenů evropského práva, zejména ne Úmluvy o ochraně finančních zájmů Evropských společenství (dále jen „Úmluva“). Naopak z tohoto pramene pojmy „příjmy nebo výdaje souhrnného (generálního, celkového) rozpočtu Evropských společenství (Evropské unie) a rozpočtů spravovaný Evropskými společenstvími (Evropskou unií) nebo jejich (jejím) jménem“ pouze přebírá bez dalšího, a to jako tzv. normativní znaky skutkové podstaty; srov. čl. 1 písm. a), b) Úmluvy. To má význam pro pachatelův negativní právní omyl o těchto znacích, neboť ten se posuzuje podle zásad platných pro negativní omyl skutkový (§18 odst. 1 tr. zákoníku). Vzhledem k tomu, že trestný čin poškození finančních zájmů Evropské unie je v základní skutkové podstatě deliktem výlučně úmyslným (§13 odst. 2 tr. zákoníku), trestní odpovědnost by v případě zmíněného omylu nepřicházela v úvahu (srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. §140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 2649 – 2650). Skutkový omyl negativní o podmínkách trestní odpovědnosti, to znamená o skutkových okolnostech podřazovaných pod znaky skutkových podstat trestných činů (základních i kvalifikovaných), jakož i stran obecných okolností přitěžujících, vylučuje úmysl a vědomou nedbalost. Nedotýká se však nedbalosti nevědomé, včetně nedbalosti nevědomé hrubé, jejichž základem takový omyl může být. Platí tu tedy zásada neznalost okolností skutkových neškodí, nýbrž pachateli prospívá (ignorantia facti non nocet). Skutkový omyl negativní ohledně znaků (skutkové podstaty) trestného činu upravuje trestní zákoník výslovně v §18 odst. 1 tr. zákoníku, přičemž vychází z výše uvedených zásad. Pachatel jednající v negativním skutkovém omylu neví, že faktická okolnost, která podmiňuje trestnost jeho činu, tj. jako znak jeho skutkové podstaty základní, skutečně existuje (srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník I. §1 až 139. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 253).
51. K tomu je dále třeba doplnit, že pokud jde o otázku, zda zavinění zahrnuje jen skutkovou stránku trestného činu, nebo zda se vztahuje i na některé právní pojmy, je třeba zdůraznit, že u znaků skutkové podstaty trestného činu zpravidla postačí, jsou-li pachateli známa fakta, která jim lze podřadit. Podobně je tomu s tzv. normativními znaky skutkové podstaty, což jsou znaky, které vyjadřují právní institut nebo právní vztah zpravidla převzatý z jiného právního oboru, popříp. z právního předpisu, aniž by se příslušné ustanovení trestního zákona mimotrestní normy tento znak obsahující odkazem či blanketem dovolávalo. To je právě důvodem, proč z hlediska zavinění postačí znalost skutkových okolností rozhodných pro naplnění tohoto znaku, přestože jde o právní pojem. Jestliže skutková podstata obsahuje takový znak, je třeba, aby se zavinění vztahovalo i na tento znak, postačí však, aby pachatel měl o něm jen laickou představu (k tomu obdobně srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 7. 9. 1976, sp. zn. 5 Tz 26/76, publikované pod č. 10/1977 Sb. rozh. tr.)[viz Šámal, P. a kol. Trestní zákoník I. §1 až 139. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 217]. Závěr o zavinění pachatele musí být vždy prokázaný výsledky dokazování a musí z nich logicky vyplynout (srov. stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 1970, sp. zn. Tpj 28/70-III, publikované pod č. 19/1971 Sb. rozh. tr.). Závěr o tom, zda tu je zavinění ve smyslu trestního zákona a v jaké formě, je závěrem právním. Tento právní závěr o subjektivních znacích trestného činu se však musí zakládat na skutkových zjištěních soudu vyplývajících z provedeného dokazování stejně jako závěr o objektivních znacích trestného činu (srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník I. §1 až 139. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 219 - 220).
52. Nejvyšší soud shrnuje, že pokud se týká úmyslného jednání obviněného J. B., právě z hlediska normativních znaků, tj. pojmů vyplývajících z předmětného nařízení komise a případně i dalších předpisů, kterých se ustanovení §260 tr. zákoníku nedovolává, měly soudy nižších stupňů, při posuzování toho, zda se zavinění dovolatele vztahovalo i na tento znak, přistoupit k tomuto posouzení jako ke skutkové otázce, což však vůbec neučinily. Jak již bylo zmíněno, závěr o zavinění pachatele musí být vždy prokázaný výsledky dokazování a musí z nich logicky vyplynout, soudy nižších stupňů tedy měly uvést, z jakých konkrétních skutkových zjištění dovodily, že obviněný J. B. věděl o tom, že porušuje článek 5 odst. 1 Nařízení komise (ES) č. 1628/2006 ze dne 24. 10. 2006, a že rovněž jedná v rozporu s ustanoveními Metodického pokynu Veřejná podpora, verze 3.0, pro výzvu č. 03/2008 ze dne 28. 2. 2008, přičemž měly zvážit i normativní povahu tohoto metodického pokynu z hlediska jeho návaznosti na Nařízení komise (ES) č. 1628/2006 ze dne 24. 10. 2006, uveřejněné v Úředním věstníku Evropské unie. Nalézací soud tak v novém řízení bude posuzovat jednání dovolatele v těchto shora naznačených směrech z hlediska, zda nemohlo jít o negativní skutkový omyl, nikoliv omyl právní, jehož existence by vylučovala v naznačené části jeho jednání trestní odpovědnost za úmyslný trestný čin (k tomu obdobně srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2005, sp. zn. 3 Tdo 848/2005, publikovaný pod č. 23/2006 Sb. rozh. tr.). Nalézací soud se zaměří na prokázání všech skutkových okolností, naplňujících řešené normativní znaky souzeného trestného činu, a případný omyl dovolatele v tomto směru bude posuzovat jako omyl skutkový.
53. Pouze pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že z předloženého spisového materiálu zjistil, že ve Smlouvě o poskytnutí dotace na individuální projekt z Regionálního operačního programu regionu soudržnosti Střední Morava číslo ÚRR D-2009/0089/OKP, kterou obviněný J. B. podepsal dne 20. 5. 2009 (srov. č. l. 1 a násl. samostatné přílohy nazvané Smlouva o poskytnutí dotace včetně dodatků), se v čl. 8 Způsobilost výdajů a veřejná podpora, bod 5. mj. uvádí: „Příjemce bere na vědomí, že finanční dotace byla po posouzení poskytovatelem vyhodnocena jako opatření zakládající veřejnou podporu.
a. Nařízením komise (ES) č. 1628 ze dne 24. 10. 2006 o použití článků 87 a 88 Smlouvy o ES na vnitrostání regionální investiční podporu, publikovaném v Úředním věstníku dne 1. 11. 2006; osvědčení podle čl. 5 výše uvedeného nařízení, upravující počáteční datum způsobilosti u projektů zakládajících veřejnou podporu – vystavuje odbor řízení projektů (srov. č. l. 4 tamtéž). … Kromě toho v čl. 17 Ostatní ujednání, v bodě 1. se uvádí, že v době uzavření smlouvy jsou účinné a pro příjemce po celou dobu realizace projektu závazné následující metodické pokyny a příručky, kde na 6. řádku se vyjmenovává i Metodický pokyn Veřejná podpora, verze 3.0, ze dne 28. 2. 2008 (srov. č. l. 8 p. v. tamtéž). Nalézací soud tak v novém řízení přihlédne k těmto skutečnostem, ale rovněž se bude zabývat i tím, že ačkoliv měl dovolatel povinnost seznámit se s příslušnými předpisy, v materiálech předložených poskytovateli dotace, byť obecně, uvedl, že u bývalého mlýna již bylo částečně započato s rekonstrukcí, což vyplývalo i z některých připojených dokladů, jak na to bylo shora v podrobnostech poukázáno. V tomto ohledu je rovněž třeba přihlédnout k tomu, že svědek V. P., který na základě požadavku Evropské komise a Ministerstva financí České republiky prováděl audit projektu souvisejícího s dotací poskytnutou na rekonstrukci P. m., u hlavního líčení konaného dne 5. 6. 2015 k dotazu předsedy senátu, zda jde udělat to, že část objektu je zrekonstruovaná, a na další část může být poskytnuta dotace, odpověděl, že ano (srov. č. l. 1286 a 1286 p. v. spisu). Rovněž svědkyně D. K., vedoucí odboru kontroly a plateb, u hlavního líčení konaného dne 25. 10. 2016 uvedla, že žadatel mohl žádat o dotaci na objekt, který byl už částečně rekonstruovaný, ale nemohl dotaci použít na úhradu toho, co už bylo provedeno před tím datem, než byl schválen výborem k uzavření smlouvy (srov. č. l. 1422 spisu).
E) K námitce týkající se paralelně vedeného správního řízení
54. Obviněný J. B. ve svém dovolání dále namítal, že odvolací soud rovněž pochybil, pokud si nepřipojil spisy z řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci pod sp. zn. 65 Af 113/2016. V tomto řízení přitom byl po vyhlášení rozsudku nalézacího soudu a před jednáním odvolacího soudu vydán rozsudek, kterým bylo zrušeno rozhodnutí Ministerstva financí ze dne 26. 7. 2016, č. j. MF-18353/2016/1203-8, kterým bylo zamítnuto odvolání obviněného J. B. proti rozhodnutí úřadu Regionální rady regionu soudržnosti Střední Morava ze dne 31. 10. 2012, č. j. OKN-PRK 24/2012. Přitom z odůvodnění správního rozsudku je zřejmé, že dovolatel nepochybil, jednal jako občan v dobré víře, a naopak to byl orgán státní správy, který nezadokumentoval vše potřebné, aby byl zjištěn počáteční stav při poskytnutí dotace.
55. Nalézací soud v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že v průběhu vedeného řízení obhájce J. B. uplatnil významnou námitku, poukázal na skutečnost, že v případě žalovaného jednání bylo již rozhodnuto ve správním řízení sankčním postihem. Platebním výměrem Úřadu ROP Střední Morava OKN-PRK24/2012 ze dne 31. 10. 2012 byl společnosti B. uložen za porušení rozpočtové kázně odvod peněžních prostředků ve výši 300 000 Kč. Rozhodnutí bylo potvrzeno rozhodnutím Ministerstva financí MF18353/2016/1203-8 ze dne 26. 7. 2016. Platebním výměrem Úřadu ROP Střední Morava OKN-PRK 23/2012 ze dne 1. 11. 2012 pak byl společnosti B. uložen za porušení rozpočtové kázně odvod peněžních prostředků ve výši 3 048 625 Kč. Podle obhájce v případě skutku, který již byl řešen Úřadem ROP Střední Morava a v odvolacím řízení Ministerstva financí České republiky, by tak při vyslovení viny v tomto rozsudku mohlo dojít k porušení zásady „ne bis in idem“. V konkrétním případě ale podle nalézacího soudu vyhlášením odsuzujícího rozsudku nikdy nemůže dojít k porušení zásady „ne bis in idem“. A to již z toho důvodu, že subjekt, kterému odvod za porušení rozpočtové kázně byl uložen, je odlišný od osoby obviněného. Vzhledem k jednoznačnosti tohoto stavu nalézací soud necítil potřebu se danou problematikou blíže zaobírat (v podrobnostech srov. str. 37 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu).
56. Odvolací soud potvrdil, že na závěru o vině obviněného nemůže ničeho změnit ani obhajobou předložené rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci, který rozsudkem ze dne 1. 11. 2017, č. j. 65 Af 113/2016-47, zrušil rozhodnutí Ministerstva financí ČR ze dne 26. 7. 2016, č. j. MF-18353/2016/1203-8, kterým bylo zamítnuto odvolání obviněného proti rozhodnutí Úřadu Regionální rady regionu soudružnosti Střední Morava ze dne 31. 10. 2012, č. j. OKN-PRK 24/2012, o uložení odvodu za porušení rozpočtové kázně ve výši 300 000 Kč. Toto rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci, není podle odvolacího soudu pro trestní řízení nijak zavazující, hodnocení důkazů v trestním řízení a v řízení občanskoprávním se diametrálně liší, přičemž důkazy provedenými v tomto trestním řízení byla vina obviněného z hlediska naplnění znaků příslušných ustanovení trestního zákoníku plně prokázána. Navíc, jak uvedl ve svém rozhodnutí nalézací soud, subjekt, kterému byl uložen odvod za porušení rozpočtové kázně, je odlišný od osoby obviněného, a proto by ani v případě jiného rozhodnutí v občanskoprávním řízení nemohlo dojít k porušení zásady „ne bis in idem“ (srov. str. 8 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu).
57. Nejvyšší soud přezkoumal závěry soudů nižších stupňů ohledně porušení zásady „ne bis in idem“, přičemž souhlasí s jejich argumentací týkající se toho, že zatímco v trestním řízení je postihována fyzická osoba, v řízení správním je postihována osoba právnická. Nejvyšší soud tedy rovněž neshledal, že by v projednávané trestní věci došlo k porušení zásady „ne bis in idem“, ostatně tato námitka ani předmětem dovolání obviněného J. B. nebyla. S čím se však soudy nižších stupňů, zejména odvolací soud, který měl již rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 1. 11. 2017, sp. zn. 65 Af 113/2016 (viz č. l. 1517 a násl. spisu), k dispozici, nevypořádaly, a na co dovolatel již odkazuje, jsou velmi zásadní a odlišná skutková zjištění vyplývající z rozhodnutí zmíněného u správního soudu.
58. Z rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 1. 11. 2017, sp. zn. 65 Af 113/2016, se konkrétně podává, že nebyl dostatečně zjištěn skutkový stav týkající se střechy a že ministerstvo financí se přezkoumatelným způsobem nevypořádalo s námitkou společnosti B., že střecha byla vyměněna pouze u sodovkárny, protože v ní byla díra a byly vyřezané vazníky. Žádost o dotaci zahrnovala rekonstrukci více objektů než jen sodovkárny, stejně jako projektová dokumentace z března 2007. Ministerstvo financí odkázalo povšechně na stavební dokumentaci ze stavebního úřadu, kopie listin ve správním spise se však většinou týkají objektu pekárny. Navíc společnost B. již v odvolání namítala, že listiny ze stavebního řízení se týkaly udržovacích prací. Konkrétní rozsah porušení rozpočtové kázně tak nebyl ministerstvem financí dostatečně, jasně a srozumitelně vymezen. V projektové dokumentaci z března 2007 se v návaznosti na probíhající stavební řízení hovoří částečně o dokumentaci pro dodatečné stavební povolení (např. výslovně sauna), částečně pro budoucí stavební úpravy (např. u objektu sodovkárna hovoří o tom, jaké teprve budou použity při stavbě stavební materiály). To však ministerstvo financí nevzalo v úvahu a bere projektovou dokumentaci z března 2007 jako důkaz o tom, že rekonstrukce již proběhla. Rozsah ministerstvo financí vůbec nevymezilo. Správní soud přisvědčuje společnosti B. rovněž v tom, že není jasné, z jakých fotografií vycházel posudek Ing. Jarmily Grégrové. Správní soud následně uzavírá, že námitka společnosti B. týkající se nedostatečného zjištění skutkového stavu je opodstatněná. Žádost o dotaci se týkala více objektů (budov) areálu bývalého mlýna a kromě sauny a střechy sodovkárny rozhodnutí neobsahuje žádná další konkrétní skutková zjištění a na ně navazující úvahy a závěry skutkové a právní. Z žádosti je seznatelné, že rekonstrukční práce již probíhaly a dotace se nevztahuje na celkovou rekonstrukci areálu, ale jen na její část. Proto musí být postaveno na jisto, na co konkrétně měla být použita dotace a zda takto skutečně použita byla či nebyla a z jakých konkrétních důkazů tato zjištění ministerstvo financí učinilo. V rozhodnutí se rovněž zmiňuje, že správní řízení ve věci poskytnutí dotace probíhalo od podání žádosti v dubnu 2008 do poskytnutí předmětné dotace v březnu 2010 takřka dva roky. Za tu dobu mohl poskytovatel dotace navštívit areál bývalého mlýna a pořídit fotodokumentaci nebo jiné důkazy, jak to doporučovala Ing. Grégrová. V případě kontroly užití dotace pak od auditu (června 2012) do právní moci přezkoumávaného rozhodnutí dne 27. 7. 2016 uplynuly celkem více než čtyři roky (s výjimkou soudního řízení od června 2013 do září 2014). Za tu dobu mohlo ministerstvo financí, či předtím kontrolní orgány a poskytovatel dotace, obstarat takové důkazy, aby byl dostatečně zjištěn skutkový stav (srov. zejména str. 10 – 12 odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 1. 11. 2017, sp. zn. 65 Af 113/2016).
59. Nejvyšší soud ke skutkovým zjištěním správního soudu poznamenává, že odvolací soud v projednávané trestní věci obviněného J. B. zásadně pochybil, pokud se v odůvodnění svého rozhodnutí s nimi nevypořádal, neboť mají rovněž zásadní vliv a dopad na problematiku, kterou Nejvyšší soud řešil v rámci předchozích dovolacích námitek. Odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí dovodil, že pro trestní řízení nejsou závěry správního soudu nijak zavazující, a že hodnocení důkazů v trestním řízení a v řízení občanskoprávním se diametrálně liší, přičemž důkazy provedenými v tomto trestním řízení byla vina obviněného z hlediska naplnění znaků příslušných ustanovení trestního zákoníku plně prokázána. K těmto závěrům odvolacího soudu Nejvyšší soud poznamenává následující. Předně je třeba zmínit, že v porovnání s odůvodněním rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 1. 11. 2017, sp. zn. 65 Af 113/2016, se soudy nižších stupňů v projednávané trestní věci tak podrobně nezabývaly zjištěnými skutečnostmi a provedenými důkazy. Dále je třeba poukázat na to, že jestliže je tu pravomocné rozhodnutí vydané ve správním soudnictví, které zpochybňuje či příp. by mohlo zpochybňovat některé závěry nalézacího soudu, je třeba přihlédnout i k ustanovení §9 tr. ř., upravujícího posuzování předběžných otázek, neboť je-li tu o takové otázce pravomocné rozhodnutí soudu nebo jiného státního orgánu, jsou orgány činné v trestním řízení takovým rozhodnutím vázány, pokud nejde o posouzení viny obviněného. Takováto stanoviska nebo rozhodnutí mají povahu důkazů, které soud volně hodnotí ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. (k tomu obdobně srov. rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. 4. 2004, sp. zn. 3 To 88/2004, publikovaný pod č. 17/2005 Sb. rozh. tr.). Tedy soudy nižších stupňů, zejména odvolací soud, kterému byl uvedený rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 1. 11. 2017, sp. zn. 65 Af 113/2016, předložen, ač nebyl vázán rozhodnutím správního soudu, neboť šlo o posouzení viny obviněného, se měl s jeho odůvodněním náležitě vypořádat, zejména za situace, kdy správní soud dospěl k jiným závěrům při posuzování některých stejných okolností případu. Odvolací soud tak nedostál své povinnosti vysvětlit, proč dospěl k jiným závěrům s odkazem na konkrétní důkazy, z nichž by v tomto směru vycházel.
60. Nalézací soud si v novém řízení vyžádá rozhodnutí Ministerstva financí České republiky ze dne 26. 7. 2016, č. j. MF-18353/2016/1203-8, spolu se správním spisem vedeným u Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci pod sp. zn. 65 Af 113/2016 (pozn. Krajský soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ve svém rozsudku ze dne 1. 11. 2017, sp. zn. 65 Af 113/2016, mj. odkazuje na audit ministerstva financí, avšak zřejmě ve svých závěrech vychází nejen z předmětného auditu, ale především z rozhodnutí ministerstva financí, které na podkladě žaloby ve správním soudnictví přezkoumával. Uvedeným rozhodnutím Ministerstva financí České republiky ze dne 26. 7. 2016, č. j. MF-18353/2016/1203-8, příslušnými částmi správního spisu vedeného pod sp. zn. 65 Af 113/2016 provede důkaz a následně je ve smyslu ustanovení §2 odst. 6 tr. ř. vyhodnotí, neboť postupem odvolacího soudu byl nastolen extrémní nesoulad mezi zjištěným skutkem a jeho právním posouzením, o který může jít i tehdy, pokud se zjistí tzv. opomenuté důkazy, což je kategorie důkazů, které nebyly provedeny nebo hodnoceny způsobem stanoveným zákonem, tj. důkazy, o nichž v řízení nebylo soudem rozhodnuto, případně důkazy, jimiž se soud nezabýval při postupu podle §2 odst. 6 tr. ř., protože takové důkazy téměř vždy založí nejen nepřezkoumatelnost vydaného rozhodnutí (§125 tr. ř.), ale současně též porušení pravidel spravedlivého procesu (čl. 36 odst. 1, 37 odst. 3, čl. 38 odst. 2 Listiny základních práva svobod). Za opomenuté důkazy lze považovat i procesní situace, v nichž bylo účastníky řízení navrženo provedení konkrétního důkazu, přičemž návrh na toto provedení byl soudem bez věcně adekvátního odůvodnění zamítnut, eventuálně zcela opomenut, což znamená, že ve vlastních rozhodovacích důvodech o něm ve vztahu k jeho zamítnutí nebyla zmínka buď žádná, či toliko okrajová a obecná, neodpovídající povaze a závažnosti věci [srov. např. nálezy Ústavního soudu ze dne 8. 11. 2006, sp. zn, II. ÚS 262/2004, ze dne 8. 12. 2009 sp. zn. I. ÚS l18/2009, či ze dne 18. 3. 2010, sp. zn. III. ÚS 3320/2009 a další]. Bude tedy věcí nalézacího soudu, aby se rovněž v detailu, jako správní soud, vypořádal se skutkovými zjištěními, jež jsou obsahem jak tohoto trestního řízení, tak i řízení správního, a pokud dospěje k jiným závěrům než jsou uvedeny v rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 1. 11. 2017, sp. zn. 65 Af 113/2016, své závěry náležitě v souladu s §2 odst. 6 tr. ř. odůvodní.
61. Nalézací soud dále ve svém rozhodnutí zohlední i dopad obou vydaných platebních výměrů Úřadem ROP Střední Morava, a to platebního výměru ze dne 31. 10. 2012, OKN-PRK24/2012, kterým byl společnosti B. uložen za porušení rozpočtové kázně odvod peněžních prostředků ve výši 300 000 Kč (viz správní řízení vedené pod sp. zn. 65 Af 113/2016), a rovněž platebního výměru ze dne 1. 11. 2012, sp. zn. OKN-PRK 23/2012, kterým byl společnosti B. uložen za porušení rozpočtové kázně odvod peněžních prostředků ve výši 3 048 625 Kč, byť šlo samozřejmě o výměry vztahující se ke společnosti B., což je jiný subjekt než obviněný J. B., který byl v rozhodné době jejím statutárním orgánem. Nejvyšší soud provedl v neveřejném zasedání důkaz sdělením Ministerstva financí, odbor 12 Financování územních rozpočtů ze dne 6. 3. 2019, z nějž zjistil, že ve věci vyřizované ministerstvem financí pod č. j. MF-18353/2016/1203 zatím nebylo vydáno nové rozhodnutí, tedy ministerstvo financí dosud po rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 1. 11. 2017, sp. zn. 65 Af 113/2016, kterým bylo zrušeno jeho rozhodnutí ze dne 26. 7. 2016, č. j. MF-18353/2016/1203-8, a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení, znovu nerozhodlo. Nejvyšší soud rovněž provedl v neveřejném zasedání důkaz sdělením Úřadu Regionální rady regionu soudržnosti Střední Morava ze dne 5. 3. 2019, v němž se uvádí, že platební výměr na odvod za porušení rozpočtové kázně č. j. OKN-PRK 23/2012 ze dne 1. 11. 2012 nabyl právní moci dne 15. 12. 2012 marným uplynutím lhůty pro podání odvolání. Jelikož ze strany společnosti B. nedošlo k úhradě uloženého odvodu ve výši 3 048 625 Kč, nařídil Okresní soud v Mělníku rozhodnutím ze dne 6. 2. 2013, č. j. 16 EXE 810/2013-17, k uspokojení pohledávky Regionální rady regionu soudržnosti Střední Morava na majetek společnosti B. exekuci. Aktuální výše neuhrazeného odvodu za porušení rozpočtové kázně ve vztahu k výše uvedenému rozhodnutí činí 2 988 625 Kč.
F) K způsobu vypořádání se odvolacím soudem s odvoláním obviněného
62. Obviněný J. B. v úvodu svého dovolání namítal, že byl zkrácen na svém právu na spravedlivý proces, jelikož se odvolací soud nevypořádal s jeho odvoláním a výhradami proti rozhodnutí nalézacího soudu, které v tomto odvolání uplatnil.
63. Odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí nejprve zachytil všechny námitky, které obviněný J. B. uplatnil jak ve svém odvolání, tak zejména v jeho doplnění (srov. str. 4 – 5 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Nejvyšší soud ověřil, že odvolací soud do výčtu uplatněných námitek zařadil skutečně všechny námitky, které obviněný uvedl v odvolání ze dne 27. 6. 2017 (srov. č. l. 1507 a 1507 p. v. spisu) a v jeho doplnění datovaném 24. 7. 2017 (srov. č. l. 1510 – 1511 spisu). Jelikož však Nejvyšší soud v předchozích pasážích tohoto rozhodnutí konstatoval řadu pochybení jak ze strany nalézacího soudu, tak i soudu odvolacího, je třeba tuto námitku obviněného J. B. vyhodnotit jako opodstatněnou, přičemž současně Nejvyšší soud podotýká, že tato námitka současně ztrácí na významu s ohledem na to, že Nejvyšší soud obě rozhodnutí soudů nižších stupňů zrušil a trestní věc obviněného J. B. vrátil nalézacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.
G) Ke konání veřejného zasedání bez přítomnosti dovolatele
64. Obviněný J. B. v neposlední řadě namítal, že odvolací soud pochybil i v tom, že dne 24. 1. 2018 ve věci jednal a rozhodl, ačkoli obviněný dne 3. 1. 2018 utrpěl vážnou dopravní nehodu, v jejímž důsledku byl hospitalizován. Obhájce obviněného, když u veřejného zasedání předložil potvrzení o hospitalizaci obviněného, nevěděl, že obviněný byl převezen do domácího ošetřování. Přitom však obviněný zůstal maximálně omezen ve svém pohybu, neboť měl na sobě krunýř, tudíž se nemohl dostavit k veřejnému zasedání. Soud si ověřoval, zda je dovolatel hospitalizován, aniž by bylo známo, jakým způsobem tak učinil a s kým hovořil. Tím bylo porušeno jeho právo na obhajobu a přístup k soudu.
65. Odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že veřejné zasedání bylo za podmínek ustanovení §205 odst. 2 tr. ř. a §238 tr. ř. konáno v nepřítomnosti obviněného J. B.. Obviněný byl o konání veřejného zasedání, ve kterém mělo být projednáno jeho odvolání a odvolání státního zástupce, řádně vyrozuměn dne 9. 11. 2017. K tomuto se však nedostavil, přičemž jeho obhájce odvolacímu soudu v den konání veřejného zasedání předložil toliko potvrzení o účasti na dopravní nehodě a potvrzení z Nemocnice XY s tím, že podle telefonického sdělení obviněného je jeho zdravotní stav setrvalý, je stále hospitalizován v nemocnici, s prognózou léčby po dobu osmi týdnů. Z předložených zpráv odvolací soud zjistil, že k dopravní nehodě došlo již 3. 1. 2018, přičemž z potvrzení na její účasti vystaveném Policií České republiky z téhož dne nevyplývá, že by při nehodě došlo ke zranění osob. Z potvrzení Nemocnice XY, vystaveného M. Ž., bylo zjištěno, že ke dni 10. 1. 2018 byl obviněný hospitalizován v tomto zdravotnickém zařízení na chirurgickém oddělení, a to od 3. 1. 2018. Telefonickým dotazem učiněným dne 24. 1. 2018 v 9:10 hod. bylo na chirurgickém oddělení této nemocnice zjištěno, že obviněný zde byl hospitalizován do 11. 1. 2018, kdy byl přeložen na oddělení následné péče. Následným dotazem na tomto oddělení bylo ošetřujícím lékařem soudu sděleno, že dne 15. 1. 2018 byl obviněný propuštěn do domácí péče, pouze s menší bolestivostí, schopen chůze a vertikalizován korzetem. Podle lékaře byl zdravotní stav obviněného takový, že byl schopen účasti u soudního jednání. Za této situace, kdy je zřejmé, že údaje sdělené obhájcem neodpovídají realitě, odvolací soud dospěl k závěru, že obviněnému jeho zdravotní stav nebránil v účasti na veřejném zasedání a pokud se k tomuto nedostavil, učinil tak na základě svobodné vůle, přičemž odvolací soud nepovažoval účast obviněného u veřejného zasedání za nutnou, jak už vyplývá i ze samotného způsobu uvědomění obviněného o jeho konání (srov. str. 5 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu).
66. Nejvyšší soud plně souhlasí se závěry odvolacího soudu, které odpovídají spisovému materiálu, z něhož se podává, že obviněný J. B. byl na základě pokynu předsedy senátu vyrozuměn o konání veřejného zasedání dne 24. 1. 2018 (viz č. l. 1512 spisu). Podle protokolu o veřejném zasedání konaném dne 24. 1. 2018 obhájce předložil potvrzení o účasti na dopravní nehodě z 3. 1. 2018 a potvrzení z Nemocnice ve XY ze dne 10. 1. 2013 a sdělil, že zdravotní stav jeho klienta je setrvalý, s prognózou léčby 8 týdnů (srov. č. l. 1541 spisu). K dotazu předsedy senátu dále poznamenal, že jeho klient je hospitalizovaný, resp. v pátek 19. 1. ještě byl, tak předpokládal, že tento stav trvá, má krunýř a na účasti u veřejného zasedání trvá. Předseda senátu tedy přerušil veřejné zasedání za účelem ověření předložených zpráv a zdravotního stavu obviněného. Následně předseda senátu konstatoval úřední záznam z 24. 1. 2018 a vydal usnesení podle §205 odst. 2 tr. ř. a §238 tr. ř. o jednání v nepřítomnosti obviněného J. B. (srov. č. l. 1541 p. v. spisu). V předmětném úředním záznamu ze dne 24. 1. 2018 se mj. uvádí, že dovolatel byl dne 15. 1. 2018 propuštěn z nemocnice s tím, že byl vertikalizován korzetem, při propuštění s menší bolestivostí, schopen chůze, není upoután na lůžko. Podle sdělení lékaře byl zdravotní stav obviněného při propuštění z nemocnice takový, že dnešního dne by byl schopen účasti u jednání soudu (srov. č. l. 1547 spisu).
67. Nejvyšší soud již jen doplňuje, že ačkoliv tato námitka obviněného J. B. nenaplňuje jím uplatněný dovolací důvod podle §256b odst. 1 písm. g) tr. ř., je třeba uvést, že k porušení ustanovení o přítomnosti obviněného u veřejného zasedání nedošlo. Předseda senátu obviněného k veřejnému zasedání nepředvolal, pouze jej o jeho konání v souladu s §233 tr. ř. vyrozuměl. Tím vyjádřil, že účast obviněného u veřejného zasedání není nutná. Obhájce obviněného omluvil jeho nepřítomnost hospitalizací v nemocnici, přičemž se následně ukázalo, že dovolatel již hospitalizován v době konání veřejného zasedání nebyl, navíc měl být podle lékaře schopen se nařízeného jednání zúčastnit. Obviněný J. B., který měl trvat na své účasti u veřejného zasedání, tedy nepodal a nedoložil soudu řádnou omluvu. Nejvyšší soud tak v postupu odvolacího soudu neshledal žádných pochybení, kdy navíc nebylo prokázáno, že by obviněný zůstal maximálně omezen ve svém pohybu, a kdy je z předloženého spisového materiálu zřejmé, jakým způsobem si odvolací soud ověřoval hospitalizaci obviněného a s kým předseda senátu hovořil. Za daných okolností tak nemohlo být porušeno jeho právo na obhajobu a přístup k soudu.
V.
Závěrečné zhodnocení Nejvyššího soudu
68. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud shledal důvodnou námitku obviněného týkající se nesprávného právního posouzení v otázce naplnění znaku hrubě zkreslené/zkreslující údaje skutkové podstaty zločinu poškození finančních zájmů Evropské unie podle §260 odst. 1, 4 písm. c) tr. zákoníku a zločinu dotačního podvod podle §212 odst. 1, 5 písm. c) tr. zákoníku a s tím souvisejícím naplněním subjektivní stránky uváděných zločinů, zrušil podle §265k odst. 1 tr. ř. rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. 1. 2018, sp. zn. 5 To 67/2017, a rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 3. 3. 2017, sp. zn. 29 T 2/2014, podle §265k odst. 2 věta druhá tr. ř. zrušil také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle §265 l odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
69. Nalézací soud se bude především ve smyslu shora uvedených pokynů a právních názorů Nejvyššího soudu zabývat tím, zda ze strany obviněného J. B. byl naplněn znak hrubě zkreslené/zkreslující údaje a v souvislosti s tím i zda byla naplněna subjektivní stránka souzených trestných činů, tedy zda jsou zde konkrétní skutkové okolnosti, ze kterých by naplnění subjektivní stránky ve vztahu ke všem znakům zločinů poškození finančních zájmů Evropské unie podle §260 odst. 1, 4 písm. c) tr. zákoníku a dotačního podvod podle §212 odst. 1, 5 písm. c) tr. zákoníku, dílem dokonaných a dílem nedokonaných ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, vyplývalo. Nalézací soud přitom náležitě zváží a zhodnotí nejen podíl obviněného, ale i podíl a míru zavinění osob pracujících na Úřadu Regionální rady, kteří se měli podílet na kontrole a hodnocení projektů. Tedy bude záviset na dalším dokazování v rámci nového řízení u nalézacího soudu, v jakém rozsahu a zda bude vymezena trestněprávní odpovědnost dovolatele, naplňující znaky úmyslného jednání k jednotlivým skutkovým okolnostem podřazovaným pod znaky obou skutkových podstat trestných činů, které mu jsou kladeny napadenými rozhodnutími za vinu. Nalézací soud se také zaměří na prokázání všech skutkových okolností, naplňujících shora uvedené normativní znaky souzeného trestného činu, a případný omyl dovolatele v tomto směru bude posuzovat jako omyl skutkový. Nalézací soud rovněž neopomene, že ačkoliv měl dovolatel povinnost seznámit se s příslušnými předpisy, v materiálech předložených poskytovateli dotace, byť obecně uvedl, že u bývalého mlýna již bylo částečně započato s rekonstrukcí, a doložil to také relevantními doklady, z kterých do značné míry vyplýval již provedený rozsah rekonstrukce, měli pracovníci Úřadu Regionální rady postupovat při hodnocení předmětné Finální žádosti o poskytnutí dotace Benefit 7 a rozhodnutí Výboru ROP Střední Morava ze dne 25. 6. 2008 shora uvedeným způsobem.
70. Nalézací soud se rovněž v novém řízení bude zabývat fakturami uváděnými ve výroku rozsudku (viz čtvrtý odstavec výroku), neboť jak poznamenal Nevyšší soud, v odůvodnění rozhodnutí nalézacího soudu se bez bližšího hodnocení, tedy nedostatečně pro posouzení z hlediska viny obviněného J. B., pouze obecně konstatuje, že v souvislosti s požadavkem na výplatu dotace uplatnil též faktury číslo 20103019 ze dne 30. 4. 2010 s datem uskutečnění zdanitelného plnění k 30. 4. 2010, která se vztahovala na objekt bývalé Pekárny P. m. a další fakturu číslo 20103021 ze dne 6. 5. 2010 s datem uskutečnění zdanitelného plnění 30. 4. 2010, která se týkala objektu bývalé vrátnice, přičemž obviněný minimálně těmito dvěma fakturami nárokoval výplatu dotace ve výši 295 620,69 Kč za práce, které byly objektivně provedeny před podáním žádosti o poskytnutí dotace (srov. str. 29 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu).
71. V neposlední řadě si nalézací soud vyžádá rozhodnutí Ministerstva financí České republiky ze dne 26. 7. 2016, č. j. MF-18353/2016/1203-8, spolu se správním spisem vedeným u Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci pod sp. zn. 65 Af 113/2016, které provede jako důkaz a následně je ve smyslu ustanovení §2 odst. 6 tr. ř. náležitě zhodnotí. Nalézací soud se nejen vypořádá se skutkovými zjištěními plynoucími z rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 1. 11. 2017, sp. zn. 65 Af 113/2016, ale náležitě shora naznačeným způsobem zohlední i dopad vydaných platebních výměrů Úřadem ROP Střední Morava, a to platebního výměru ze dne 31. 10. 2012, OKN-PRK24/2012, kterým byl společnosti B. uložen za porušení rozpočtové kázně odvod peněžních prostředků ve výši 300 000 Kč (viz správní řízení vedené pod sp. zn. 65 Af 113/2016), a platebního výměru ze dne 1. 11. 2012, sp. zn. OKN-PRK 23/2012, kterým byl společnosti B. uložen za porušení rozpočtové kázně odvod peněžních prostředků ve výši 3 048 625 Kč.
72. Závěrem Nejvyšší soud považuje za nutné zdůraznit, že při novém projednání a rozhodnutí věci je soud prvního stupně vázán právními názory Nejvyššího soudu vyslovenými v tomto usnesení a je povinen provést shora uvedené úkony a doplnění, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil (srov. §265s odst. 1 tr. ř.). Vzhledem k tomu, že byla napadená rozhodnutí zrušena jen v důsledku dovolání podaného obviněným, samozřejmě v jejich prospěch, nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch (§265s odst. 2 tr. ř.).
73. Protože zjištěné vady napadených rozhodnutí a řízení jim předcházejícího nemohl Nejvyšší soud odstranit v případném veřejném zasedání, rozhodl o dovolání obviněného v neveřejném zasedání, a to ve shodě s ustanovením §265r odst. 1 písm. b) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 10. 4. 2019
prof. JUDr. Pavel Šámal, Ph. D.
předseda senátu