ECLI:CZ:NS:2019:6.TDO.45.2019.1
sp. zn. 6 Tdo 45/2019-60
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 5. 2019 o dovolání, které podal obviněný J. L. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 7. 2018, sp. zn. 5 To 161/2018, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 74 T 158/2015, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. L. odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 25. 1. 2018, sp. zn. 74 T 158/2015, byl obviněný J. L. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným zločinem podplacení podle §332 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, jehož se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustil tím, že „dne 24. 2. 2015 v odpoledních hodinách, ve XY, na ulici XY, v restauraci XY, jako zástupce obchodní společnosti V., v odborné pracovní komisi, vytvořené na základě dodatku ke Smlouvě o spolupráci a závazcích, uzavřené dne 3. 7. 2002 mezi Statutárním městem Ostrava a obchodní společností D. (nyní V..), IČ XY, jejímiž členy jsou kromě zástupců obchodní společnosti V., a. s., také zástupci Statutárního města Ostrava, po skončení jednání komise nabídnul primátorovi T. M. a jeho prostřednictvím i jeho náměstkyni K. Š., jako novým členům odborné pracovní komise, částku každému ve výši přes 100 000 Kč, kterou nazval jako „přilepšení na dovolenou“, vědom si toho, že činnost zástupců města v odborné pracovní komisi je bezplatná, kdy takto jednal se záměrem ovlivnit jednání primátora a jeho náměstkyně při jednání komise, jejímž úkolem je kontrola plnění výše uvedené smlouvy, obsahující mimo jiné garanci vývoje cen tepla a vzorec, dle něhož je určován vývoj cen tepla v Ostravě na období 15 let, jehož je obchodní společnost V. výhradním dodavatelem“ .
2. Za uvedený zločin byl podle §332 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvacet čtyři měsíců. Podle §81 odst. 1, §82 odst. 1 tr. zákoníku mu byl výkon trestu odnětí svobody podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání třiceti šesti měsíců. Podle §67 odst. 2 písm. a), §68 odst. 1, 2 tr. zákoníku mu byl uložen peněžitý trest skládající se ze sta denních sazeb, kdy denní sazba činí tisíc Kč, v celkové výměře sto tisíc Kč. Podle §68 odst. 5 tr. zákoníku mu byla stanovena povinnost uhradit peněžitý trest ve splátkách ve výši pět tisíc Kč měsíčně, s tím, že výhoda splátek odpadá, jestliže nebude dílčí splátka uhrazena včas. Podle §69 odst. 1 tr. zákoníku mu byl uložen pro případ, že peněžitý trest nebude ve stanovené lhůtě vykonán, náhradní trest odnětí svobody v trvání deset měsíců.
3. Odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný, bylo usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 7. 2018, sp. zn. 5 To 161/2018, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
II.
4. Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Ostravě podal obviněný dovolání, a posléze doplnění dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l ) tr. ř.
5. Ve svém mimořádném opravném prostředku uvedl, že dovolací důvod zakládá na tom, že je v jeho věci dán extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy, a že nebyl naplněn znak skutkové podstaty vytýkaného zločinu podplacení, a to „souvislost s obstaráváním věcí obecného zájmu“.
6. Napadené usnesení zakládá závěr o jeho vině primárně na výpovědi svědka T. M. a zcela opomíjí svědectví jeho osoby. Nepřípadně bagatelizuje rozpory v jednotlivých výpovědích jmenovaného svědka. Nesprávně dovozuje, že svědectví tohoto svědka je podporováno svědky K. Š. a T. K. Upozaďuje rozpory mezi výpovědí svědka T. M. a výpověďmi některých dalších svědků. To vše vyústilo v potlačení stěžejních principů trestního procesu. Obviněný je přesvědčen, že jeho výpověď nevyvrací svědectví svědka T. M. a nelze ji hodnotit jako nevěrohodnou. Existují podle něj dvě verze skutkového děje, přičemž soudy preferovaly verzi pro něj nepříznivou. Podrobně popsal skutková zjištění a vyzdvihl, že jeho omluva z následujícího zasedání komise časově předcházela jeho rozhovoru se svědkem T. M. a je proto nelogické, aby se nejdříve omlouval z následného zasedání komise a posléze tomuto svědkovi na tento termín přislíbil úplatek. Důvodem jeho omluvy byla naplánovaná zahraniční dovolená, a tedy nabídnutí úplatku při současném vědomí o nepřítomnosti při údajném předání se jeví jako iracionální. Žádný úplatek svědku T. M., svědkyni K. Š., ani kterémukoli jinému členovi pracovní komise nikdy nepředal. Přestože svědek T. M. o podání trestního oznámení s nikým nehovořil (vyjma svědkyně K. Š. a svědka T. K.), tohoto svědka v mezidobí (ačkoli o hrozbě oznámení jeho údajného trestného činu nevěděl a ani vědět nemohl) nevyhledal, ani ho za účelem předání úplatku nijak nekontaktoval. Po svědku T. M. (ani po jiné osobě) nepožadoval (což odporuje tvrzené podstatě úplatku) poskytnutí jakékoli „protihodnoty“ či „protislužby“.
7. Soudy ve světle těchto zjištění nezohlednily následující okolnosti. Obviněný měl logický důvod pro kontaktování svědka T. M., a tento svědek sám připustil, že se obviněného tázal na odměňování členů v komisi. Svědek mohl obsahu rozhovoru chybně porozumět i proto, že měl nepotvrzená podezření jednak o tom, že členové komise byli v minulosti nelegálně honorováni, jednak o tom, že je mezi komunálními politiky o členství v této komisi poněkud nestandardní zájem. Odměňování členů komise nebylo zákonem č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, zakázáno. Charakter komise a její účel byl kontrolní a poradní. Bylo prakticky nemožné ovlivnit cenu tepla. Dovolatel byl doposud osobou bezúhonnou.
8. Vyjde-li obviněný z obsahu trestního oznámení (k němuž je možné podle jeho názoru procesně přihlédnout), pak podle něj měl být osobou, která celou záležitost vyřídí, výlučně on, přičemž měl rovněž sdělit, že k předání daného obnosu členům komise by mělo dojít na příštím zasedání komise. Ve své pozdější výpovědi u soudu však již svědek T. M. uvedl, že v souvislosti s úplatkem „nebylo specifikováno kdo, ani osoba, ani čas“. Toto svědectví koliduje se svědectvím svědkyně K. Š., která uvedla, že jí jmenovaný svědek tlumočil nabídku úplatku tak, že obviněný měl hovořit o předání úplatku na dalším zasedání pracovní komise. Pochybnosti vzbuzuje také konstatování svědka T. M., že si nevybavuje posloupnost řešeného rozhovoru. Svědkem nastíněná možnost, že byl nejprve osloven s nabídkou úplatku a následně byla rozebírána možnost záštity a finanční podpory akce historických vozidel, je nelogická. Soudy nijak blíže nehodnotily rozpor ve výpovědi svědka T. M. a jeho asistentky L. G., kdy svědek uvedl, že prostřednictvím své asistentky prověřil přítomnost všech členů pracovní komise na zasedání, na kterém měl být úplatek údajně předán, a svědkyně naopak uvedla, že potvrzovala pouze účast svědka M. Bez dostatečné reflexe zůstal časový odstup podání trestního oznámení od údajné nabídky úplatku. Ačkoli svědek T. M. podal trestní oznámení před konáním zasedání pracovní komise, nijak nepátral „po absenci“ obviněného na samotném jednání. Svědkyně K. Š. uvedla, že jí svědek T. M. sdělil, že úplatek bude předán na příštím zasedání komise, přitom sám svědek před soudem uvedl, že si termín předání údajného úplatku toliko vydedukoval. Ačkoli byla svědkyně K. Š. přítomna závěru rozhovoru obviněného se svědkem T. M., ona sama neuvedla, že by jí obviněný jakýkoli úplatek nabízel, resp. předal. Ačkoli tato svědkyně reagovala na údajnou nabídku úplatku se zděšením, sama jakýkoli úkon nepodnikla. Dále komentovala jeho nepřítomnost na dalším zasedání komise, avšak podle výpovědí svědků L. P. a R. S. nebyla jeho neúčast na tomto zasedání ze strany svědka T. M. nebo této svědkyně nijak rozebírána. Jmenovaná svědkyně ve své výpovědi tlumočila domněnky svědka T. M., že další členové komise měli již dříve obdobné úplatky pobírat, přičemž svědci L. P. a M. N. důrazně odmítli, že by jim byl jakýkoliv takový úplatek v minulosti obviněným či jinou osobou jak nabídnut, tak vyplacen.
9. Výpověď svědka T. K. má podle napadeného usnesení podporovat svědectví T. M. Obviněný k tomu podotkl, že svědek T. M. uvedl do úředního záznamu, že jej měl svědek T. K. nestandardně oslovit před odletem do Číny s otázkami ohledně dané kauzy. Avšak uvedený svědek naopak podezření svědka T. M. o svém nestandardním zájmu o souzenou věc opakovaně vyvrátil, když ve své výpovědi před policejním orgánem, tak před soudem, uvedl, že žádné informace o této věci neměl, aktivně nezjišťoval, a konverzace se svědkem T. M. byla standardní a v obecné rovině.
10. Dovolatel vyslovil své přesvědčení, že hodnocený skutek nemůže být vytýkaným zločinem, neboť nebyl naplněn znak skutkové podstaty, když absentuje „souvislost s obstaráváním věcí obecného zájmu“. Napadené rozhodnutí nezohledňuje následující okolnosti. Nejednalo se o orgán ustavený zákonem či jiným právním předpisem, ani o orgán města Ostravy. Existence komise byla ryze fakultativní. Charakter komise byl pouze odborný a poradní. Sama komise nerozhodovala o jakékoli změně ceny tepla. Bylo nemožné, aby jeden člen komise mohl ovlivnit cenu tepla. Jelikož komise neměla přímý vliv na určení ceny tepla, nemohlo být údajným jednáním obviněného relevantně dotčeno ani „obstarávání věcí obecného zájmu“. Případné odměňování „politických členů“ komise nebylo zákonem zakázáno, neboť na tyto případy se zákon č. 159/2006 Sb. nevztahoval, tudíž případná odměna by neměla charakter protiprávního příjmu, což svědčí tomu, že daný skutek není trestným činem.
11. Soudy obou stupňů podle něj opominuly §2 odst. 2 a 5 tr. ř. Ačkoli bylo možno po provedeném dokazování učinit alternativní skutková zjištění, soudy preferovaly nesprávně pouze ten scénář, který odůvodnil jeho vinu.
12. Pro výše uvedené důvody dovolatel navrhl, aby dovolací soud podle §265o odst. 1 tr. ř. svým usnesením odložil výkon napadeného rozhodnutí, a to ve vztahu k uloženému peněžitému trestu. Současně navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 7. 2018, č. j. 5 To 161/2018-1399, zrušil a zároveň rozhodl o jeho zproštění obžaloby.
13. Následně obviněný podal (v zákonné dovolací lhůtě) doplnění svého dovolání. Uvedl, že nebylo prokázáno jeho zavinění ve smyslu §13 odst. 1, odst. 2 a §15 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku. Jeho „úmyslné zavinění“ bylo specifikováno použitím zákonného znaku základní skutkové podstaty zločinu podplacení podle §332 odst. 1 tr. zákoníku, a to, že „jinému v souvislosti s obstaráváním věci obecného zájmu a v souvislosti s podnikáním jiného nabídl úplatek“, doplněného dalším znakem kvalifikované skutkové podstaty tohoto zločinu podle §332 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, a to že „spáchal takový čin vůči úřední osobě“. Uvedl, že je nutno osvětlit prapůvod této trestní kauzy a popsal schůzku svědka T. M. se svědkem T. K. a dalšími policejními představiteli a okolnosti sepsání trestního oznámení. Policie ČR podle něj postupovala s pracovní verzí, že na jednání komise dne 7. 4. 2015 má obviněný osobně předat dvě obálky s obnosy 100 000 Kč přímo primátorovi T. M., určené i pro jeho náměstkyni K. Š. Došlo však k tomu, že obviněný nebyl na jednání komise přítomen, neboť si již dne 13. 1. 2015 objednal zájezd na Kubu, kam odjel dne 30. 3. 2015 a vrátil se dne 10. 4. 2015. Z neúčasti na jednání komise se omluvil dne 24. 2. 2015. Dne 28. 4. 2015 sepsal policejní orgán úřední záznam o podaném vysvětlení s primátorem T. M., kde se původní verze „o naditých obálkách“ zredukovala pouze na „odměnu jako hezký příspěvek na dovolenou“.
14. Dále dovolatel popsal, jak se v průběhu trestního řízení vyvíjel popis skutku. Uvedl, že měl za to, že po celou dobu je v popisu skutku presentováno, že cíleně vyhledal primátora T. M. po skončení jednání komise výhradně za účelem nabídky úplatku, ačkoliv jediným důvodem, proč ho vyhledal, resp. požádal o rozhovor, bylo, aby mu jako čestný prezident V. předal písemnou žádost o poskytnutí sponzorské podpory pro akci historických automobilů „Moravia Rallye 2015“ s požádáním o převzetí záštity nad touto akcí. Tuto žádost si primátor T. M. osobně převzal a objednal prezentaci města na dané akci. Teprve u hlavního líčení se tento svědek okrajově zmínil, že ho obviněný informoval o dvou věcech, kdy první věcí byla žádost o příspěvek na nějakou jízdu veteránů. Tato skutečnost dokumentuje, proč se obviněný „zapovídal“ s primátorem T. M. V době rozhovoru byl v nedobrém zdravotním stavu po onkologické operaci a trpěl dalšími onemocněními. Jako starší člověk ctící zásadu, že za každou práci má být odměna, si vzpomněl, že v minulosti byla tato práce v komisi honorována. Při rozhovoru o odměnách poukázal na tuto skutečnost primátorovi T. M., rovněž se zmínil o náměstkyni K. Š., kterou zná z minulosti, kdy pracovala v tehdejší D. (nyní V.) jako asistentka předsedy představenstva společnosti a dokonce mu poslala i blahopřání k roku 2015. Bylo to i proto, že pouze primátor T. M. a jeho náměstkyně byli novými členy komise.
15. I když to nemůže jednoznačně potvrdit, dovolatel připustil, že v rozhovoru s primátorem T. M. mohl v nadsázce použít výraz o příspěvku na dovolenou či obdobný pod vlivem toho, že v té době již žil svým zájezdem na Kubu. Pokud takový výraz použil, tak měl na mysli odměnu za práci v komisi, když tyto odměny dříve prokazatelně byly společností D. členům komise placeny. K příspěvku na dovolenou obviněný uvedl, že zcela výhradně myslel na svou praxi, kdy vždy odkládal všechny dříve vyplacené odměny za práci v komisi doma odděleně a z těchto oddělených prostředků pouze hradil své dovolené. Neuvědomil si vzhledem k uvedeným skutečnostem (pokročilý věk, vážný zdravotní stav s vedlejšími účinky léčby), že tento rozhovor může vyvolat u primátora T. M., reprezentanta hnutí majícího v programu i boj proti korupci, takovou reakci.
16. Dovolatel má proto zato, že by měl být skutkový stav doplněn výslechem svědků W. a L. z Policie ČR, a to k tomu, co jim primátor T. M. sdělil ohledně rozhovoru s ním ze dne 24. 2. 2015, výslechem svědka L. B. k okolnostem uzavírání dohod o provedení práce členů odborné pracovní komise v minulosti a k okolnostem vyplácených odměn za tyto provedené práce, výslechem svědka V. B. k okolnostem případných odměn za tyto provedené práce, kdy tito svědci výlučně rozhodovali nebo mohli rozhodovat o případných odměnách za práci v komisi a vyžádáním lékařské zprávy o jeho zdravotním stavu ke dni 24. 2. 2015 a možným účinkům léčby na jeho osobu.
17. Následně pak namítl nenaplnění znaků skutkové podstaty zločinu podplacení podle §332 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, když po primátorovi T. M. během rozhovoru dne 24. 2. 2015, ani nikdy jindy v souvislosti s prací v komisi, pro sebe či jiného nic nepožadoval. Pro naplnění znaků zločinu podplacení je nutné jednání pachatele se záměrem dosáhnout poskytnutým plněním nebo nabídnutým či slíbeným úplatkem toho, aby osoba, která obstarává věc obecného zájmu, vyhověla požadavku pachatele. Mezi úplatkem a obstaráním věci obecného zájmu nebo podnikáním pachatele musí být souvislost, zejména musí být konkretizace požadavku k obstarání věci obecného zájmu nebo podnikání pachatele nebo jiného, jež má být úplatkem dosažena. Tyto znaky v jeho jednání absentují, a pokud je soud dovodil z údajného vyslovení „přání dobré spolupráce tak, jak tomu bylo v minulosti“, pak jednak takový výraz je zdvořilostním vyjádřením k dosavadní spolupráci, jednak tento závěr soudu nemá ani oporu v důkazní situaci, kdy obviněný ani kterýkoliv jiný člen komise nemohl ovlivnit její činnost, neboť ta je pouze analytická, poradní, nikoliv však rozhodovací. Ze strany orgánů činných v trestním řízení tedy jde o přepjatý formalismus bez náležitého zvážení v kontextu celého údajného vyjádření během jednání s primátorem. Zde odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 81/2011, sp. zn. 5 Tdo 66/2015, sp. zn. 8 Tdo 396/2007 a sp. zn. 8 Tdo 46/2013.
18. Závěrem svého doplnění dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 7. 2018, sp. zn. 5 To 161/2018, a rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 25. 1. 2018, sp. zn. 74 T 158/2015, a s ohledem na toto trestní řízení i usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 7. 2017, sp. zn. 5 To 173/2017, a rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 6. 1. 2017, sp. zn. 74 T 158/2015, a podle §265 odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Ostravě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, případně jej po zrušení výše uvedených rozhodnutí zprostil obžaloby.
19. K podanému dovolání zaslala vyjádření státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“), která uvedla, že způsob odůvodnění namítané nesprávnosti právního posouzení skutku nevypovídá o dovolatelově povinném respektu ke skutkovému podkladu výroku o jeho vině a tím i k obligatornímu podkladu přezkumného postupu dovolacího soudu. Spočívá v pouhé presentaci jeho názoru, že se neztotožnil s výsledky provedeného dokazování. Ve shodě s argumenty svého odvolání soudům obviněný vytýká způsob, jakým hodnotily výsledky dokazování. Takto projevený nesouhlas se způsobem, jakým se soudy vypořádaly s jeho obhajobou, nelze spojovat s kvalifikovaným podnětem k mimořádnému přezkoumání skutkových zjištění, zatížených extrémním rozporem s provedenými důkazy. Pro úplnost je zapotřebí uvést, že v daném případě nebylo možno na podkladě dostupného spisového materiálu dospět k názoru, že by se skutkové závěry soudů obou stupňů nacházely v extrémním rozporu s výsledky provedeného dokazování. Na straně svědka T. M. přitom neshledaly důvod k tomu, aby obsahu dovolatelova sdělení porozuměl chybně. O tom, že nabídka obviněným vůbec vyslovena nebyla, pak rozhodně nesvědčí skutečnost, že nebyla zaznamenána svědkyní K. Š. Soudy rovněž neměly důvod, pro který by nemohly akceptovat svědkovo vysvětlení, proč k podání trestního oznámení došlo až s odstupem více než jednoho měsíce. Jestliže svědek M. vypověděl, že pouze svojí dedukcí dospěl k závěru, že by k nabízenému předání peněz mohlo dojít na dalším termínu zasedání komise, pak v této době již bylo tímto svědkem podáno trestní oznámení na uskutečněné korupční jednání. Konečně případný nestandardní zájem policejního ředitele T. K. o aktuální stav kauzy není důvodem ke zpochybnění věrohodnosti jeho svědectví. Lze tak akceptovat závěry soudů, pro které uvěřily výpovědím jmenovaných svědků o okolnostech nabídky finanční odměny za jinak bezplatnou účast v dané komisi, neboť je logickým a srozumitelným způsobem objasnily.
20. Podle státní zástupkyně je třeba zmínit, že dovolatelem poukazované rozdíly ve skutkových okolnostech skutku popsaného jednak v usnesení o zahájení jeho trestního stíhání, dále pak korigovaného v tzv. znělce obžaloby nikterak nevypovídají o porušení zásady totožnosti skutku, pro který byl obžalován, a následně za splněných podmínek §220 odst. 1 tr. ř. také odsouzen. Z podstaty skutkových okolností je zřejmé, že vyslovená nabídka částky více než 100 000 Kč byla uskutečněna při jeho povědomí, že činnost zástupců města v komisi je bezplatná a tudíž takto jednal v záměru ovlivnit jejich jednání při výkonu kontrolní činnosti této komise. Pokud dovolatel namítl, že podmínku souvislosti mezi úplatkem (resp. jeho nabídkou) a obstaráním věci obecného zájmu nelze spojovat s pouhým zdvořilostním vyjádřením k dosavadní spolupráci, pak zcela přehlížel okolnosti jeho jednání. Tato námitka tak nevychází z opatřeného skutkového stavu věci a není tak způsobilá ke svému věcnému projednání. Lze poukázat na část výpovědi svědka T. M., ve které zmiňuje dovolatelem uváděný způsob neformálního proplácení nabídnuté odměny s tím, „že není nutné mít obavy, když mají mechanismy, aby žádná ze stran nenesla riziko“ , a který by dozajista nepřicházel do úvahy v případě jím tvrzeného zdvořilostního vyjádření k dosavadní dobré spolupráci mezi smluvními stranami.
21. Z popisu skutku se podle státní zástupkyně podává naprosto jednoznačné vyjádření dovolatelova záměru ovlivnit způsob výkonu kontrolní činnosti komise ve prospěch jím zastupovaného obchodního subjektu. Zcela správný je závěr odvolacího soudu, který se vztahuje ke konkretizaci zákonného požadavku „obstarání věci veřejného zájmu nebo podnikání obviněného nebo někoho jiného“, neboť k němu dospěl v kontextu s upřesněným skutkovým stavem věci.
22. Státní zástupkyně se nepřiklonila ani k námitce, podle níž nedošlo k naplnění znaku skutkové podstaty „ v souvislosti s obstaráním věcí obecného zájmu“. K nabídce „přilepšení na dovolenou“, která svou povahou byla nabídkou neoprávněné výhody za bezplatnou činnost zastupitelů města, došlo v souvislosti s takovou činností podloženým obstaráváním věcí obecného zájmu, konkrétně pak v souvislosti se zajišťováním zájmů obyvatelstva při zásobování teplem a současně také v souvislosti s podnikatelskou činností smluvní společnosti na straně dodavatelské. Skutkový podklad výroku o dovolatelově vině rozhodně nevypovídá o tom, že vyvození jeho trestní odpovědnosti by bylo možno označit za přepjatý formalismus.
23. Z těchto důvodů státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud rozhodl tak, že se dovolání obviněného odmítá podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Současně navrhla, aby takto bylo podle §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. rozhodnuto v neveřejném zasedání, a dále vyjádřila svůj souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání i pro případ jiných rozhodnutí Nejvyššího soudu, než jsou uvedena v §265r odst. 1 písm. a), b) tr. ř. [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.]
III.
24. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům.
25. Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 7. 2018, sp. zn. 5 To 161/2018, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Obviněný je osobou oprávněnou k podání dovolání podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
26. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírá, lze podřadit pod (uplatněné) důvody uvedené v předmětném zákonném ustanovení.
27. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí - s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu - vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
28. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale zásadně nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.
29. Důvodem dovolání podle ustanovení §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 1 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) (§265b odst. 1 tr. ř.). Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo byl–li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
30. Obecně pak platí, že obsah konkrétních uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení tohoto dovolacího důvodu podle §256b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
IV.
31. V posuzované věci však většina námitek obviněného uplatněných v podaném dovolání směřuje do oblasti skutkové, procesní. Dovolatel totiž soudům obou stupňů vytýká především nesprávné hodnocení provedených důkazů (včetně nerespektování zásady in dubio pro reo) a vadná skutková zjištění, přičemž presentuje jiná důkazní a skutková hodnocení (založená zejména na zpochybnění výpovědi svědka T. M.), čímž mění skutkový základ zjištěný soudy nižších stupňů, a v návaznosti na to pak dospívá k závěru, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. To platí i ve vztahu k jeho argumentaci vůči závěru soudů nižších stupňů o tom, že u něho bylo dáno úmyslné zavinění. I tato námitka, jež by se mohla jinak jevit jako relevantní, totiž byla založena na výhradách vůči jejich skutkovým zjištěním. Především z uvedených skutkových, procesních výhrad vyvozuje závěr o naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) ve spojení s písm. l ) tr. ř.
32. Obviněný tedy v této části svých dovolacích námitek nenamítá rozpor mezi skutkovými závěry (vykonanými soudy po zhodnocení důkazů) a užitou právní kvalifikací, ani jiné nesprávné hmotně právní posouzení soudy zjištěných skutkových okolností. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zde ve skutečnosti spatřuje v porušení procesních zásad vymezených zejména v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. Takové námitky pod uvedený (ani jiný) dovolací důvod zásadně podřadit nelze.
33. Jak již shora naznačeno, Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Jen zcela výjimečně tak může učinit – a to s ohledem na principy vyplývající z ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces – jestliže mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy je extrémní rozpor (nesoulad). O ten se jedná tehdy, když skutková zjištění postrádají obsahovou spojitost s důkazy, když skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, když skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem provedených důkazů.
34. V tomto kontextu je namístě uvést, že v posuzované věci taková situace nenastala – mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů není podle Nejvyššího soudu extrémní rozpor (nesoulad) dán.
35. Nutno přitom uvést, že dovolací námitky ve vztahu ke správnosti skutkových zjištění nevybočily z rámce prostých námitek skutkové povahy, jimiž obviněný zpochybňuje způsob hodnocení provedených důkazů soudy nižších stupňů a jeho výsledek vyjádřený především ve skutkové větě výroku rozsudku nalézacího soudu. Možno ovšem shrnout, že z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů je dostatečně seznatelné, jak hodnotily provedené důkazy a k jakým závěrům přitom dospěly – je zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením, učiněnými skutkovými zjištěními relevantními pro právní posouzení i přijatými právními závěry. Svá skutková zjištění soudy opřely především o výpověď svědka T. M., a s ní korespondující výpovědi svědků K. Š. a T. K., tedy důkazy, jež ve svém souhrnu tvoří logickou soustavu vzájemně se doplňujících a na sebe navazujících důkazů ve svém celku shodně a spolehlivě prokazujících skutečnost, že se dovolatel dopustil shora popsaného jednání. V těchto souvislostech je potřeba zdůraznit, že pokud soudy nižších stupňů při vyvozování svých skutkových závěrů vycházely z výpovědi svědka T. M. jako přímého usvědčujícího důkazu, podpořeného také dalšími důkazy, nelze konstatovat, že by jejich skutková zjištění byla založena na svévolných či spekulativních úvahách, resp. že by se mohlo jednat o extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 11. 2016, sp. zn. III. ÚS 3137/16). Nadto lze poznamenat, že existence případného extrémního nesouladu mezi učiněnými skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy nemůže být založena jen na tom, že obviněný předkládá vlastní hodnocení důkazů a dovozuje z toho jiné skutkové, popř. i právní závěry (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 8 Tdo 1268/2013). K uvedenému nutno dodat, že pokud soudy nižších stupňů po vyhodnocení důkazní situace dospěly k závěru, že jedna ze skupin důkazů je pravdivá, že její věrohodnost není ničím zpochybněna a úvahy vedoucí k tomuto závěru zahrnuly do odůvodnění svých rozhodnutí, nejsou splněny ani podmínky pro uplatnění zásady „v pochybnostech ve prospěch“ ( in dubio pro reo ), neboť soudy tyto pochybnosti neměly (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 17. 10. 2017, sp. zn. II. ÚS 3068/17). Není přitom úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich nějaké vlastní skutkové závěry.
36. V těchto souvislostech dovolací soud neopomněl, že dovolatel v doplnění dovolání navrhl provedení důkazů výslechem jím jmenovaných svědků a vyžádáním lékařské zprávy o jeho zdravotním stavu ke dni 24. 2. 2015. Účelem dokazování v trestním řízení je zjistit skutkový stav (ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř.). Je na úvaze soudu, jakými důkazními prostředky bude objasňovat určitou okolnost, která je právně významná pro zjištění skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 7. 2012, sp. zn. IV. ÚS 134/12). Vzhledem k tomu, že v souladu se závěry soudů nižších stupňů shledal dovolací soud skutkový stav za zjištěný v souladu s §2 odst. 5 tr. ř., bylo nadbytečné provádět navrhované výslechy. Co bylo obsahem rozhovoru obviněného se svědkem T. M., bylo objasněno výpovědí toho svědka a podpořeno výpověďmi svědka T. K. a svědkyně K. Š. K okolnostem uzavírání dohod o provedení práce členů odborné pracovní komise a vyplácení odměn v minulosti byly již provedeny listinné důkazy popsané na str. 10 rozsudku soudu prvního stupně. Pokud dovolatel navrhl vyžádání zprávy o jeho zdravotním stavu, učinil tak, aniž by uvedl, v čem podle něj měly spočívat možné účinky léčby, jaký podle něj měly mít vliv na jeho jednání. Obviněný v průběhu řízení nikterak nenamítal, že by jeho ovládací či rozpoznávací schopnosti byly jakkoli jeho léčbou dotčeny, proto i vyžádání lékařské zprávy o jeho zdravotním stavu by bylo nadbytečné. Nad uvedené je zapotřebí zdůraznit, že dané návrhy by představovaly v dovolacím řízení nepřípustná nova. Na místě je přitom opětovně připomenout, že v dovolacím řízení dovolací soud zásadně vychází ze skutkového stavu zjištěného v předchozím řízení.
37. Na tomto místě je vhodné poukázat také na závěry Ústavního soudu vyslovené v jeho usnesení ze dne 19. 7. 2016, sp. zn. III. ÚS 1157/16, že ústavní pořádek garantuje obviněným osobám právo na odvolání (srov. čl. 2 Protokolu č. 7 k Úmluvě), nikoliv na další soudní přezkum. Ačkoliv i Nejvyšší soud musí při výkladu procesních předpisů ctít povinnost chránit základní práva a svobody (srov. čl. 4 Ústavy České republiky), nedávají mu zákonné ani ústavní předpisy prostor pro vlastní přehodnocování obvyklých rozporů mezi provedenými důkazy. Článek 13 Úmluvy, který každému přiznává právo na účinné právní prostředky nápravy porušení práv zakotvených Úmluvou, takový prostor Nejvyššímu soudu nedává. Takovými prostředky jsou totiž především procesní instituty v řízení před soudy nižších stupňů.
38. V návaznosti na výše uvedené možno obecně konstatovat, že dovolatel dále vznesl námitky pod uplatněné dovolací důvody formálně podřaditelné. Z hlediska věcného jim však Nejvyšší soud nemohl přiznat žádné opodstatnění, a to z níže uvedených důvodů.
39. Dovolatel ve svém mimořádném prostředku uplatnil argumentaci, že právní kvalifikace zvolená soudy nižších stupňů je chybná, neboť nebyly naplněny znaky trestného činu, jímž byl uznán vinným. Konkrétně namítl, že absentuje souvislost s obstaráváním věcí obecného zájmu. Mezi úplatkem a obstaráním věci obecného zájmu nebo podnikáním pachatele nebo jiného musí být souvislost, zejména musí být konkretizace požadavku k obstarání věci obecného zájmu nebo podnikání pachatele nebo jiného, jež má být úplatkem dosažena, přičemž to podle něj v jeho jednání chybí.
40. Ve stručnosti, s odkazem na shora vymezený obsah podaného dovolání třeba připomenout, že trestného činu podplacení podle §332 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí, kdo jinému nebo pro jiného v souvislosti s obstaráváním věci obecného zájmu poskytne, nabídne nebo slíbí úplatek, nebo kdo jinému nebo pro jiného v souvislosti s podnikáním svým nebo jiného poskytne, nabídne nebo slíbí úplatek.
41. V posuzované věci se otázkou naplnění znaku „obstarávání věci obecného zájmu“ zabýval již soud prvního stupně na str. 15 odůvodnění svého rozhodnutí, na něž lze tímto odkázat a ve stručnosti zopakovat a doplnit.
42. Obstarávání věci obecného zájmu je činnost, která souvisí s plněním úkolů týkajících se věcí obecného zájmu, tedy nejen rozhodování orgánů státní moci a správy, ale i jiná činnost při uspokojování zájmů občanů a právnických osob v oblasti materiálních, sociálních, kulturních a jiných potřeb. Jde tedy o plnění všech úkolů, na jejichž řádném a nestranném plnění má zájem celá společnost nebo určitá sociální skupina. Obstarávání věcí obecného zájmu ve sféře obchodních vztahů definuje §334 odst. 3 tr. zákoníku jako zachovávání smluvně převzaté nebo právním předpisem uložené povinnosti, která má zabránit protiprávnímu poškozování nebo bezdůvodnému zvýhodňování účastníků těchto vztahů nebo osob, které jejich jménem jednají. (In.: Šámal P. a kol. Trestní zákoník II. §140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha : C. H. Beck, 2012, 3161s).
43. Dne 3. 7. 2002 uzavřely smluvní strany Statutární město Ostrava a společnost D. (později V.) smlouvu o spolupráci a závazcích. V preambuli této smlouvy je uvedeno, že zajišťuje (mimo další) zejména zájmy obyvatel města Ostrava v rámci spolupráce s druhou smluvní stranou. Posléze uzavřely několik dodatků této smlouvy. V dodatku č. 3 ze dne 18. 12. 2007 se dohodly, že nově bude kontrola dodržování smlouvy prováděna odbornou pracovní komisí složenou ze čtyř zástupců města a čtyř zástupců jmenované společnosti. Předseda komise byl volen z navrhovaných členů společnosti a zástupce z navrhovaných členů města. Zastupitelstvo města na svém druhém jednání dne 17. 12. 2014 odvolalo dosavadní členy komise za město D. M., T. P., L. P. a M. N. a jmenovalo nové členy T. M., L. P., K. Š. a M. N. Dne 24. 2. 2015 se konalo první zasedání komise v novém členském obsazení. Činnost zástupců města v komisi byla v dané době bezplatná.
44. Svou nabídku finanční částky ve výši přesahující 100 000 Kč pro uvedeného svědka a pro jeho náměstkyni (pro každého z nich) označenou jako „přilepšení na dovolenou“ vyslovil obviněný v souvislosti s tím, že uvedení svědci se stali novými členy dotčené komise a měla být právě za jejich činnost v komisi, která spočívala v kontrole dodržování smlouvy a jejích dodatků. Přitom tuto činnost měli zastupitelé města konat bezplatně. Primátor a jeho náměstkyně zde vystupovali ve veřejných funkcích, z titulu svého mandátu získaného od voličů, v zájmu obyvatel města jako představitelé státní správy, resp. samosprávy. Je tak nutno konstatovat, že jejich činnost naplňovala znak obstarávání věcí obecného zájmu. Oproti tomu obviněný zde zastupoval společnost V. tedy vystupoval v souvislosti s jejím podnikáním.
45. Obsah zájmu, který obviněný svým jednáním sledoval, vyslovil „přáním další dobré spolupráce, jak tomu bylo v minulosti za existence komise“. Tato formulace by mohla navozovat prvotní dojem, že se jedná o zdvořilostní frázi, jak ostatně obviněný uvedl ve svém dovolání, avšak v souvislostech, v nichž byla vyslovena, měla svůj podstatný význam. Vyjadřovala snahu o to, aby nevznikla situace, kdy by některý z členů komise nevyslovil nesouhlas s plněním smlouvy, čímž by mohl přenést projednání kontroly plnění smlouvy z malého počtu členů komise na společnost a statutární orgány města, tj. do širokého projednání mezi politické subjekty, kde by nemuselo dojít ke shodě a bezproblémovému výsledku, což bylo za předchozí existence komise. Zejména je přitom zapotřebí zdůraznit, že jeho záměr ovlivnit jednání primátora a jeho náměstkyně při jednání komise, tedy způsob výkonu kontrolní činnosti ve prospěch jím zastupované společnosti, vyplývá již z popisu skutku.
46. Obiter dictum se pouze velmi stručně poznamenává, že skutková zjištění učiněná soudy po zhodnocení provedených důkazů jsou zcela dostatečná i pro závěr o úmyslném zavinění obviněného vztahující se ke všem skutečnostem, jež jsou znakem skutkové podstaty předmětného trestného činu.
47. Stejně tak nad rámec rozvedených skutečností lze stručně doplnit, že nebyla porušena ani zásada totožnosti skutku. Totožnost skutku je v trestním řízení zachována, je-li zachována alespoň totožnost jednání nebo totožnost následku. Přitom nemusí být jednání nebo následek popsány se všemi skutkovými okolnostmi shodně, postačí shoda částečná (srov. rozhodnutí č. 1/1996-I. Sb. rozh. tr.). V posuzované věci je přitom zřejmé, že v průběhu řízení a jednotlivých rozhodnutích byla zachována jak totožnost jednání, tak i totožnost následku.
48. Z těchto důvodů Nejvyšší soud dospěl k závěru o zjevné neopodstatněnosti formálně právně relevantní argumentace dovolání.
49. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. pak Nejvyšší soud uvádí, že rozhodl-li v posuzované věci odvolací soud po věcném přezkoumání rozsudku soudu prvního stupně a předcházejícího řízení, je zjevné, že tento dovolací důvod by mohl přicházet v úvahu pouze v jeho druhé alternativě [tj. byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.]. S ohledem na výše uvedené ovšem nutno konstatovat, že za situace, kdy námitky obviněného byly zčásti nepodřaditelné pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (i jiný z dovolacích důvodů ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř.), zčásti pak formálně relevantní, avšak zjevně neopodstatněné, nemohl být dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. naplněn ani v jeho druhé alternativě.
50. Dlužno ještě dodat, že shora popsané námitky nebyly ve věci novými, neboť je obviněný již uplatnil v předchozím řízení, a soudy se s nimi dostatečně a nezávadně vypořádaly. Pro případ takového okruhu námitek je pak nezbytné upozornit na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002 (publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu. C. H. Beck, sv. 17/2002, pod č. 408), ze kterého mj. vyplývá, že „opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, s kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.“
51. Z výše ve stručnosti uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, neboť shledal, že je zjevně neopodstatněné. Učinil tak v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
52. Pokud v dovolání obviněný navrhl, aby předseda senátu Nejvyššího soudu podle §265o odst. 1 tr. ř. přerušil výkon napadeného rozhodnutí - a to ve vztahu k uloženému peněžitému trestu, je třeba uvést, že se jednalo o podnět, nikoli návrh, o němž by bylo nutno učinit formální rozhodnutí (takový návrh na odklad nebo přerušení výkonu rozhodnutí může podat se zřetelem k ustanovení §265h odst. 3 tr. ř. pouze předseda senátu soudu prvního stupně). Předseda senátu Nejvyššího soudu však důvody pro přerušení výkonu rozhodnutí neshledal. Za této situace nebylo zapotřebí o podnětu obviněného k předmětnému postupu rozhodnout samostatným (negativním) výrokem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 3. 2014, sp. zn. I. ÚS 522/14).
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 30. 5. 2019
JUDr. Vladimír Veselý
předseda senátu