ECLI:CZ:NS:2020:11.TDO.1466.2019.1
sp. zn. 11 Tdo 1466/2019-268
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 11. 2020 o dovolání obviněného F. P. A. , narozeného XY v USA, státního občana USA, trvale bytem XY, Spojené státy americké, t. č. XY, Maďarsko, t. č. stíhaného jako uprchlého podle §302 a násl. tr. řádu, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 7. 2019, č. j. 9 To 189/2019-220, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 5 T 276/2016, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného F. P. A. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 6. 6. 2019, č. j. 5 T 276/2016-182, byl obviněný F. P. A. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným ze spáchání jednak přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku (pod bodem 1. výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně) a dále přečinu přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 odst. 1 tr. zákoníku (pod bodem 2. výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně). Uvedených trestných činů se přitom obviněný – podle skutkových zjištění soudu prvního stupně – dopustil takto: 1.
dne 28. 09. 2016 v 16:18 hodin, na pozemní komunikaci – dálnici D1 v úseku 3,2 km ve směru jízdy na XY, při řízení motorového vozidla AUDI, RZ XY, modré barvy, při jízdě v pravém jízdním pruhu narazil přední částí vozidla Audi do zadní části před ním jedoucího vozidla Citroen, RZ XY, řidič Z. K., nar. XY, kdy tímto nárazem se vozidlo Citroen stalo neovladatelné, přejelo do prostředního jízdního pruhu, kde pravou přední částí narazilo do pravé zadní části v prostředním jízdním pruhu jedoucího vozidla Škoda Octavia, RZ XY (vozidlo policie ČR), řízené H., přičemž vozidlo Citroen pokračovalo nekontrolovatelným smykem přes levý jízdní pruh, kde dále přední částí narazilo do středových ocelových svodidel, od kterých se odrazilo, otočilo kolem své osy, kdy zůstalo stát na levé nezpevněné krajnici přední částí proti směru jízdy, přičemž bezprostředně po činu pomocí testu DrugWipe 5 bylo u podezřelého na látky CA (cannabis), AM/EM (Amfetamin – Metamfetamin/Extáze), CO (Kokain), přičemž dle toxikologického zkoumání provedeného ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze F. P. A. měl v těle látku cannabis v množství akt. THC 11 ng/ml, kyselina 194mg/ml, MDMA – extáze v množství více než 10 ng/ml a látku benzoylekgonin (kokain) v množství 518 ng/ml, přičemž z obecného hlediska při této hladině dochází ke stavu značného negativního ovlivnění řidičských schopností,
2.
od přesně nezjištěné doby nejpozději dne 28. 09. 2016 do 16.18 hod. neoprávněně pro vlastní potřebu přechovával v množství větším než malém omamnou látku konopí, což bylo zjištěno při kontrole hlídkou Dálničního oddělení Mirošovice, Policie ČR poté, co způsobil dopravní nehodu, kdy následnou chemickou expertizou bylo v látce o celkové hmotnosti 71,318 g zjištěno celkem 9,36 g podílu účinné látky delta-9-THC, tedy 13,1% účinné látky delta-9-THC, přičemž konopí je jako omamná látka zařazeno do seznamu IV. Úmluvy o omamných látkách a je vedeno jako omamná látka v příloze č. 3 k nařízení vlády o seznamech návykových látek č. 463/2013 a jeho účinná látka delta9-tetrahydrocannabinol je jako psychotropní látka zařazena v seznamu II. Úmluvy o psychotropních látkách a uvedena jako psychotropní látka v příloze č. 5 zákona k nařízení vlády o seznamech návykových látek č. 463/2013.
2. Za uvedené trestné činy soud prvního stupně obviněnému uložil podle §274 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání 11 (jedenácti) měsíců, jehož výkon podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 18 (osmnácti) měsíců. Podle §73 odst. 1 tr. zákoníku mu dále uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu v trvání 18 (osmnácti) měsíců. Konečně podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, účinného ode dne 1. 2. 2019, mu uložil též trest propadnutí věci, a to 1 ks dózy na uskladnění marihuany, 35 ks igelitových sáčků s přítlačným uzávěrem s obsahem sušiny 65,881 gramů, 1 ks digitálních vah, 2 drtiček a 15 ks prázdných transparentních igelitových sáčků s přítlačným uzávěrem.
3. Proti citovanému rozsudku podal obviněný odvolání, které zaměřil do všech jeho výroků. Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) svým usnesením ze dne 24. 7. 2019, č. j. 9 To 189/2019-220, podle §256 tr. řádu odvolání obviněného zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti usnesení odvolacího soudu (obviněný v důsledku zjevného písařského pochybení, když spisovou značku uvádí správně, datuje toto rozhodnutí nesprávně 24. 6. 2019) a rovněž rozsudku soudu prvního stupně podává nyní obviněný prostřednictvím své obhájkyně Mgr. Johany Hlaváčové, advokátky, dovolání, a to z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
5. Po úvodní podrobné rekapitulaci dosavadního průběhu řízení před oběma soudy nižších stupňů (pod body I. až IV. dovolání) se dovolatel v bodě V. (a následně v bodě VI.) zaměřuje na obsahová východiska jím uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu a k tomuto rozvádí konkrétní dovolací argumentaci. Naplnění citovaného důvodu dovolání spatřuje v nesprávném hmotněprávním posouzení skutku (toliko) pod bodem 1. výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně s tím, že tento neměl být právně kvalifikován jako přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, nýbrž pouze jako přestupek v silniční dopravě podle §125 odst. 1 písm. b) [zřejmě měl na mysli §125c odst. 1 písm. b)] zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), v platném znění, z důvodu nerespektování povinnosti řidiče ve smyslu §5 odst. 2 písm. b) citovaného zákona, a to proto, že dostatečným způsobem nebyla prokázána objektivní stránka daného přečinu, resp. skutečnost, že se v době řízení motorového vozidla nacházel ve stavu vylučujícím způsobilost vykonávat tuto činnost. Namítá, že soudy vycházely pouze z obecného hlediska, na základě kterého zmíněný stav v podstatě dovodily. V této souvislosti poukazuje na závěry vyplývající z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 8. 2015, sp. zn. 3 Tdo 897/2015, podle nichž pouhé zjištění, že řidič motorového vozidla byl v době řízení pod vlivem jiné návykové látky než alkoholu, nepostačuje pro závěr, že v důsledku toho byl ve stavu vylučujícím způsobilost k výkonu této činnosti ve smyslu §274 odst. 1 tr. zákoníku, nýbrž musí být zjištěno nejen o jakou návykovou látku a jaké její množství se jedná, ale též míra ovlivnění řidiče touto látkou, když k takovému zjištění se zpravidla nebude možno obejít bez odborného vyjádření či přibrání znalce. Připouští, že soud prvního stupně sice v tomto směru určité dokazování provedl, když vycházel ze záznamu slinného testu DrugWipe a následného toxikologického vyšetření, a zjistil tak druh a množství předmětných návykových látek, avšak postupoval v rozporu s citovaným rozhodnutím Nejvyššího soudu, když nepřibral znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie k vypracování příslušného znaleckého posudku za účelem stanovení toho, zda a jak byl ovlivněn zjištěnými návykovými látkami. Na tomto závěru podle něj nemůže nic změnit ani skutečnost, že následně nebyl orgánům činným v trestním řízení k dispozici a měl opustit území České republiky.
6. Z výše uvedených důvodů obviněný navrhuje (aniž cituje konkrétní zákonná ustanovení), aby rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 6. 6. 2019, sp. zn. 5 T 276/2016, ve znění usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 7. 2019 (u tohoto je v datu opět chybně uveden měsíc rozhodnutí), sp. zn. 9 To 189/2019, byl zrušen a nalézacímu soudu bylo uloženo, aby o věci znovu jednal a rozhodl.
7. K dovolání obviněného se vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“). Po připomenutí dosavadního průběhu řízení před soudy obou stupňů předně poukazuje na to, že námitky vyjádřené v dovolání uplatnil obviněný v rámci své obhajoby od samého počátku trestního řízení a vtělil je rovněž do svého řádného opravného prostředku, takže se jimi již oba soudy zabývaly.
8. Dále státní zástupkyně uvádí, že je možno plně souhlasit s názorem odvolacího soudu, že v případě obviněného, který v inkriminované době neměl v krvi zjištěnu toliko látku cannabis v množství akt. THC 11 ng/ml, ale mimo jiných citovaných drog (extáze v množství více než 10 ng/ml, kyselina 194 mg/ml) navíc kokain v množství 518 ng/ml, byť nebyl ke způsobu ovlivnění psychiatricky zkoumán, je z obecného hlediska zcela jednoznačné, že při této hladině již dochází ke stavu značného negativního ovlivnění řidičských schopností; to je ostatně patrné i ze způsobu jízdy obviněného tak, jak je popsána pod bodem 1. výroku o vině rozhodnutí soudu prvního stupně. Má za to, že odvolací soud správně poukazuje jednak na nařízení vlády č. 41/2014 Sb. ze dne 26. 2. 2014, kterým byly stanoveny jiné návykové látky a jejich limitní hodnoty, při jejichž dosažení v krevním vzorku řidiče se tento považuje za ovlivněného takovou návykovou látkou, a rovněž na vyšetření vzorku krve obviněného ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze, toxikologické laboratoři Ústavu soudního lékařství a toxikologie, ze kterého mimo jiné vyplynulo, že v krvi obviněného bylo zjištěno v inkriminované době cannabis v množství delta-9 THC 11 ng/ml inaktivní THC OOH v množství 194 mg/ml, MDMA-extáze větší než 10 ng/ml a benzoylekgonin ve výši 518 ng/ml. Upozorňuje také na ústavní znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a klinické psychologie, nacházející se pro orientaci taktéž ve spisovém materiálu, který byl vypracován ve zcela jiné trestní věci, a tedy v této kauze v podstatě nemá vypovídací schopnost, nicméně v jehož závěru pod bodem 3. se uvádí, že ve jmenovaném případě zjištěná hladina metamfetaminu v krvi řidiče v množství 0,63 ng/ml je považována již za toxickou koncentraci a za velmi rizikovou pro řízení motorového vozidla, takže z tohoto pohledu byl v té době k řízení motorového vozidla obviněný nezpůsobilý. Vyslovuje názor, že obviněný tedy zcela evidentně vykonával ve stavu vylučujícím způsobilost, který si přivodil vlivem (nikoli jediné) návykové látky, činnost, při které mohl ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku, a způsobil takovým činem dopravní nehodu; jak po stránce objektivní, tak po stránce subjektivní tedy naplnil skutkovou podstatu uvedeného trestného přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku.
9. Na základě shora uvedených skutečností státní zástupkyně navrhuje dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné. Současně souhlasí, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání. Pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu rovněž souhlasí podle §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu s tím, aby i jiné rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání.
10. Vyjádření státní zástupkyně následně Nejvyšší soud zaslal obhájkyni obviněného k jeho případné replice, kterou ale do dnešního dne neobdržel.
III.
Přípustnost dovolání
11. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání obviněného přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda bylo podáno v souladu s §265a odst. 1, 2 tr. řádu, v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s §265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu §265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti tohoto mimořádného opravného prostředku upravené v §265f tr. řádu. Nejvyšší soud konstatuje, že dovolání obviněného splňuje veškeré shora uvedené zákonné náležitosti.
12. Protože platí, že dovolání lze podat jen z některého z důvodů taxativně vymezených v §265b tr. řádu, musel dále Nejvyšší soud posoudit, zda obviněným uplatněnou argumentaci lze podřadit pod některý z dovolacích důvodů, jejichž existence je – mimo jiné – podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu).
13. Jak již bylo uvedeno, obviněný své dovolání výslovně opírá toliko o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Ve skutečnosti ale v tomto lze vysledovat i dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, a to ve vazbě na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Je tomu tak proto, že zde vyjmenované vady soudního rozhodnutí obviněný vztahuje i k rozsudku soudu prvního stupně, jehož přezkumu se v dovolacím řízení lze zásadně domoci pouze skrze dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu.
14. Jestliže v posuzované věci odvolací soud rozhodl tak, že odvolání obviněného podle §256 tr. řádu zamítl, tj. rozhodl po věcném přezkoumání, je zjevné, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu přichází v úvahu pouze v té jeho variantě, jež předpokládá spojení s některým z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu.
15. Tímto dovolacím důvodem je pak obviněným uplatněný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který je naplněn tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotněprávního posouzení. Z toho vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být samotné nesprávné skutkové zjištění, a to přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotněprávní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho odůvodnění.
16. V rámci dovolání podaného z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je tak možné na skutkový stav poukázat pouze z hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, případně doplněných nebo pozměněných odvolacím soudem. V návaznosti na tento skutkový stav pak zvažuje hmotněprávní posouzení, přičemž samotné skutkové zjištění učiněné v napadených rozhodnutích nemůže Nejvyšší soud změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. To vyplývá také z toho, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je zákonem určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. řádu, není a ani nemůže být další (třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu §2 odst. 5 tr. řádu, popř. do pozice soudu projednávajícího řádný opravný prostředek, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem (srov. §147 až §150 a §254 až §263 tr. řádu, a taktéž přiměřeně např. usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 4. 2003, sp. zn. I. ÚS 412/02, ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. III. ÚS 732/02, ze dne 30. 10. 2003, sp. zn. III. ÚS 282/03, ze dne 7. 1. 2004 sp. zn. II. ÚS 651/02, či ze dne 22. 7. 2008, sp. zn. IV. ÚS 60/06). V této souvislosti je třeba zmínit, že je právem i povinností nalézacího soudu hodnotit důkazy v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. řádu, přičemž tento postup ve smyslu §254 tr. řádu přezkoumává odvolací soud (viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 17. 5. 2000, sp. zn. II. ÚS 215/99, ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, nebo ze dne 30. 11. 1995 sp. zn. III. ÚS 166/95, anebo usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 1. 2004, sp. zn. III. ÚS 376/03).
17. Zásah Nejvyššího soudu do skutkových zjištění soudů nižších stupňů je v rámci řízení o dovolání přesto zcela výjimečně přípustný, avšak pouze tehdy, učiní-li dovolatel předmětem svého dovolání tzv. extrémní nesoulad právního posouzení skutku s učiněnými skutkovými závěry, popř. skutkových závěrů s provedenými důkazy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006). K problematice extrémního nesouladu srov. také nálezy Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS 4/04, anebo ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, popř. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05.
18. Nejvyšší soud nadto i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva dovolatele (obviněného), včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
IV.
Důvodnost dovolání
19. Poté, co se Nejvyšší soud seznámil s obsahem napadeného rozsudku odvolacího soudu, jakož i s průběhem jemu předcházejícího trestního řízení, konstatuje, že dovolací námitky obviněného odpovídají jím uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Samotnou dovolací argumentaci obviněného tedy Nejvyšší soud vyhodnotil sice jako obsahově relevantní, nicméně ji po svém přezkumu odmítl jako zjevně neopodstatněnou. K tomu považuje Nejvyšší soud za potřebné – v souladu s dikcí §265i odst. 2 tr. řádu – zmínit následující:
20. Obviněný je přesvědčen, že soudy nižších stupňů pochybily, pokud jeho jednání uvedené pod bodem 1. výrokové části rozsudku soudu prvního stupně právně posoudily jako přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, neboť v trestním řízení nebylo podle jeho názoru řádně prokázáno naplnění znaku „ve stavu vylučujícím způsobilost“ v rozsahu vyžadovaném judikaturou Nejvyššího soudu, tedy i prostřednictvím znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie.
21. Přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo vykonává ve stavu vylučujícím způsobilost, který si přivodil vlivem návykové látky, zaměstnání nebo jinou činnost, při kterých by mohl ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku.
22. Nejvyšší soud v rámci svého přezkumu ověřil, že rozhodnutí soudů nižších stupňů jsou zejména založena na zjištění, že obviněný řídil motorové vozidlo, ačkoliv byl pod vlivem přesně zjištěných návykových látek (srov. bod 1. tohoto usnesení), jejichž koncentrace v krevním séru obviněného byla rovněž řádně zjištěna (srov. č. l. 31). Tyto skutkové závěry ostatně ani obviněný nezpochybňuje. Z protokolu o hlavním líčení konaném dne 6. 6. 2019 u soudu prvního stupně také vyplývá rozsah a způsob provedeného dokazování (č. l. 180). Nad rámec provedených důkazních prostředků nebyly ze strany obhájce ani státní zástupkyně učiněny žádné návrhy na doplnění dokazování. Z protokolu o veřejném zasedání konaném dne 24. 7. 2019 u odvolacího soudu též vyplývá, že žádná ze stran neučinila další návrh na doplnění dokazování (č. l. 216). V tomto ohledu tedy Nejvyšší soud zjistil, že v této trestní věci nebyl přibrán znalec z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, k zodpovězení otázky, zda a případně jak byl obviněný ovlivněn návykovými látkami v době řízení předmětného motorového vozidla.
23. Soudy nižších stupňů uzavřely, že obviněný řídil motorové vozidlo ve stavu vylučujícím způsobilost, který si přivodil vlivem návykových látek, a to právě s ohledem na kombinaci a množství (koncentraci) jednotlivých návykových látek, které byly následně zjištěny v jeho krevním séru. Provedené důkazní řízení je možné považovat za dostačující pro učinění závěru o vině obviněného, neboť při zjištěné míře ovlivnění obviněného označenými návykovými látkami je možné konstatovat prokázání zákonného znaku přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku, totiž že obviněný řídil motorové vozidlo ve stavu vylučující způsobilost . Podkladem pro tento právní závěr je totiž odborný poznatek, že při zjištěných koncentracích v krevním séru pozbývá způsobilost k bezpečnému ovládání motorového vozidla v zásadě každý řidič.
24. Nejvyšší soud tak v této souvislosti uvádí, že závěry učiněné soudem prvního stupně, které následně potvrdil také odvolací soud, je tedy třeba považovat za správné. Podstata řešení, na níž své závěry o vině obviněného založily oba soudy nižších stupňů (srov. bod 7. soudu prvního stupně a bod 7. usnesení odvolacího soudu), byla potvrzena také odbornými vyjádřeními, která si Nejvyšší soud opatřil v souvislosti s přijetím stanoviska trestního kolegia k trestní odpovědnosti řidiče motorového vozidla ovlivněného jinou návykovou látkou než alkoholem za přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 tr. zákoníku [viz stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2020, sp. zn. Tpjn 300/2020, uveřejněné pod číslem 2/2020 Sb. rozh. tr. (dále jen „stanovisko trestního kolegia“)].
25. Z citovaného stanoviska trestního kolegia vyplývá, že řidič se nachází ve stavu vylučujícím způsobilost ve smyslu §274 odst. 1 tr. zákoníku, pokud řídí motorové vozidlo po užití jiné návykové látky než alkoholu, jejíž koncentrace v krevním séru dosáhne v případě návykové látky Delta-9-tetrahydrokanabinolu (9-THC) hodnoty nejméně 10 ng/ml, v případě Kokainu 75 ng/ml a konečně v případě 3,4-Methylendioxymethamfetaminu (MDMA) 150 ng/ml, a že „závěr o vině takového řidiče přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky lze proto učinit již na podkladě zjištění o výši koncentrace příslušné návykové látky obsaženého ve znaleckém posudku nebo odborném vyjádření z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie. V tomto případě není třeba opatřit znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, ke zjištění stupně ovlivnění řidiče návykovou látkou“ .
26. V tomto stanovisku jsou rovněž uvedeny případy, kdy bude pro účely trestního řízení naopak nezbytné přistoupit ke zpracování znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, a to zejména tehdy, bude-li:
a) přicházet v úvahu odlišná právní kvalifikace skutku závislá na posouzení otázky příčetnosti (např. trestný čin opilství podle §360 tr. zákoníku z důvodu řidičem zaviněné nepříčetnosti způsobené užitím návykové látky), nebo
b) třeba řešit otázku závislosti řidiče na návykových látkách v souvislosti s možností uložení ochranného opatření v podobě ochranného léčení, nebo
c) zjištěno současné užití jiné návykové látky a alkoholu a závěr, že se řidič nachází ve stavu vylučujícím způsobilost, nebude odůvodněn již zjištěnou hladinou alkoholu v jeho krvi nebo hodnotou koncentrace jiné návykové látky v jeho krevním séru, popřípadě
d) potřeba psychiatrického zkoumání řidiče odůvodněna jinými skutečnostmi (např. nestandardním chováním řidiče neodpovídajícím zjištěné menší koncentraci návykové látky apod.).
27. S ohledem na uvedené závěry vyplývající ze stanoviska trestního kolegia Nejvyšší soud konstatuje, že v nyní projednávané věci lze dospět k závěru, že rozsah dokazování provedený soudem prvního stupně je pro právní závěr o naplnění znaku „ve stavu vylučujícím způsobilost“ dostatečný, neboť z provedeného zkoumání krve obviněného (č. l. 31) bylo zjištěno, že obviněný měl v době řízení motorového vozidla v krvi přítomny návykové látky, a to Delta-9-tetrahydrokanabinoly (9-THC) v koncentraci 11 ng/ml, 3,4-Methylendioxymethamfetamin (MDMA) v koncentraci méně než 10 ng/ml a benzoylecgonin (kokain) v koncentraci 518 ng/ml. V době odběru krve (dne 28. 9. 2016 v 18:16 hodin) a tím i v době řízení motorového vozidla (dne 28. 9. 2016 v 16:18 hodin) byl obviněný pod vlivem jednak 9-THC a kokainu, v obou případech překračující minimální hranici (v případě kokainu značně) jejich koncentrace v krevním séru podle výše zmíněného stanoviska trestního kolegia. Je tedy nepochybné, že obviněný řídil motorové vozidlo v době, kdy se nacházel ve stavu vylučujícím způsobilost ve smyslu §274 odst. 1 tr. zákoníku. Současně pak Nejvyšší soud konstatuje, že neshledal žádné podmínky předpokládané v citovaném stanovisku trestního kolegia pro to, aby bylo nutné v této trestní věci zpracovat znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie.
28. Závěry uvedené ve stanovisku trestního kolegia dopadají i na nyní projednávanou věc, a to přesto, že k jeho přijetí došlo až poté, co se obviněný dopustil jednání, které je mu kladeno za vinu, a poté, co proti němu bylo zahájeno trestní stíhání. V tomto ohledu se totiž nejedná o nepřípustnou retroaktivitu, nýbrž o projev zásady tzv. incidentní retrospektivity , podle které, pokud dojde ke změně judikatury, působí „nový“ právní názor i zpětně v řízeních zahájených před touto změnou (srov. nález Ústavního soudu ze dne 12. 11. 2018, sp. zn. IV. ÚS 2728/17, či usnesení Ústavního soudu ze dne 16. 12. 2014, sp. zn. II. ÚS 2448/14).
V.
Závěrečné zhodnocení Nejvyššího soudu
29. Nejvyšší soud konstatuje, že v situaci, kdy dovolání obviněného F. P. A. shledal jako zjevně neopodstatněné, když právní závěr soudů nižších stupňů o naplnění znaku přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku „vykonává ve stavu vylučujícím způsobilost“ shledal jako správný, nezbylo mu než dovolání obviněného odmítnout podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu, což učinil v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 25. 11. 2020
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Petr Škvain, Ph.D.