ECLI:CZ:NS:2020:11.TDO.464.2020.1
sp. zn. 11 Tdo 464/2020-3142
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. 7. 2020 o dovoláních obviněných S. J. , nar. XY v XY, bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Vinařice a I. T. , nar. XY v XY, bytem XY, t. č. rovněž ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Vinařice, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 7. 2019, sp. zn. 11 To 15/2019, v trestní věci vedené u Městského soudu pod sp. zn. 49 T 9/2018, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněných S. J. a I. T. odmítají.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Obvinění S. J. a I. T. byli rozsudkem Městského soudu v Praze (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 30. 11. 2018, č. j. 49 T 9/2018-2856, uznáni vinnými ze spáchání zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Uvedeného trestného činu se přitom obvinění, podle skutkových zjištění soudu prvního stupně, dopustili tím, že:
si spolu s nejméně dvěma dalšími osobami v rozporu s ustanovením §4 a §8 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, úmyslně a s vědomím, že se o takovou látku jedná, v přibližném období od října 2016 do 14. 6. 2017, jako členové organizované skupiny obstarávali z nezjištěného zdroje drogu heroin, která je uvedena v příloze č. 3 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek ve znění pozdějších předpisů jako látka omamná, tu pak přechovávali, ředili a následně prodávali zájemcům na různých místech hlavního města Prahy, přičemž v rámci skupiny byly rozdělené úlohy tak, že obžalovaný I. T., zajišťoval především komunikaci s jednotlivými odběrateli heroinu prostřednictvím SMS zpráv zasílaných na k tomu určené mobilní telefony a následně na dohodnutá místa vysílal obžalovaného S. J., popřípadě dalšího člena skupiny s odběratelem požadovaným množstvím heroinu, který byl prodáván zpravidla za cenu 800 Kč za 1 gram, dále obžalovaný I. T. skupinou obstaraný heroin ředil na koncentrace určené pro další distribuci, odvažoval ho a balil po obvykle prodávaném množství a příležitostně heroin i sám osobně prodával odběratelům, obžalovaný S. J. měl ve skupině na starosti především fyzickou distribuci heroinu odběratelům, tedy se podle pokynů obdržených od obžalovaného I. T. scházel na různých místech v Praze s odběrateli, kterým předával heroin oproti platbě hotovosti, popřípadě i na dluh, přičemž skupina si během svého působení obstarala minimálně 2 kilogramy heroinu obsahující minimálně 660 gramů báze heroinu, který po naředění z převážně části rozprodala tak, že nejméně
1. v blíže neurčených dnech v přibližném období od ledna 2017 do 14. 6. 2017, zpravidla v ulici XY v Praze 3, zpravidla po předchozí telefonické domluvě, přibližně v 45 jednotlivých případech neoprávněně prodali M. B., nar. XY, celkem
nejméně 295 gramů heroinu, a to za celkovou částku nejméně 236 000 Kč,
2. v blíže neurčených dnech v přibližném období od listopadu 2016 do 14. 6. 2017, z počátku u obchodu C. u stanice metra L. v Praze 8, poté u televizního vysílače v Praze 3, poté u pizzerie R. U. v XY ul. v Praze 3, zpravidla po předchozí telefonické domluvě, na denní bázi přibližně v 294 případech, neoprávněně prodali L. H., nar. XY, a A. Š., nar. XY, celkem nejméně 1 765,5 gramů heroinu, a to za celkovou částku nejméně 1 412 400 Kč,
3. v blíže neurčených dnech v přibližném období od října 2016 do 14. 6. 2017, zpočátku u stanice metra L. v Praze 8 nebo v okolí Hlavního vlakového nádraží Praha v Praze 1 nebo ojediněle v okolí ulice XY v Praze 3, zpravidla po předchozí telefonické domluvě, v nejméně 30 případech neoprávněně prodali T. L. N., nar. XY, celkem nejméně 73 gramů heroinu, a to za přibližnou celkovou částku nejméně 58 400 Kč,
4. v blíže neurčených dnech v přibližném období od října 2016 do února 2017, zpočátku u stanice metra L. v Praze 8 nebo v okolí ulice XY v Praze 3 nebo v okolí náměstí XY v Praze 3, zpravidla po předchozí telefonické domluvě, nejméně v 59 případech neoprávněně prodali L. P., nar. XY, celkem nejméně 72 gramů heroinu, a to za přibližnou celkovou částku nejméně 57 600 Kč,
5. v blíže neurčených dnech v přibližném období od října 2016 do 14. 6. 2017, zpočátku na XY v Praze 3, poté krátce u stanice metra L. v Praze 8, poté v okolí ulice XY v Praze 3, zpravidla po předchozí telefonické domluvě, na denní bázi v nejméně 221 případech, neoprávněně prodali P. V., nar. XY, celkem nejméně 394 gramů heroinu, a to za celkovou částku nejméně 315 200 Kč,
6. v blíže neurčených dnech od října 2016 do 14. 6. 2017, na různých místech v Praze, nejprve v Praze 8 XY, poté v Praze 3 náměstí XY a nakonec v Praze 3, ul. XY, po předchozí telefonické domluvě, nejméně ve 179 případech, neoprávněně prodali D. B., nar. XY, celkem nejméně 603 gramů heroinu za částku nejméně 482 400 Kč,
7. v blíže neurčených dnech od listopadu 2016 do 14. 6. 2017 na různých místech v Praze po předchozí telefonické dohodě, nejméně ve 143 případech neoprávněně prodali M. R., nar. XY, či jeho bratru T. R. celkem nejméně 834,5 gramů heroinu za částku nejméně 667 150 Kč,
8. v blíže nezjištěné době od října roku 2016 do 14. 6. 2017, na různých místech v Praze, nejprve v Praze 8 XY, ul. XY v Praze 3 a následně v Praze 3 poblíž náměstí XY, po předchozí telefonické domluvě, v nejméně 120 případech, neoprávněně prodali G. M., nar. XY, celkem nejméně 128,5 gramů heroinu za částku nejméně 102 800 Kč,
přičemž ke dni 15. 6. 2017 na adrese Praha 3 XY, XY, v bytě č. 5, který obývali obvinění I. T. a S. J., neoprávněně za účelem dalšího prodeje stále ještě přechovávali zbytek rozbalené "cihly" o hmotnosti 206,85 gramů obsahující směs heroinu, kofeinu a paracetamolu s obsahem 39,3 % heroinu báze, tedy 81,29 gramů heroinu báze, dále 2 ks sáčků s obsahem hnědé sypké látky, obsahující 97,6 gramů směsi heroinu, kofeinu a paracetamolu s obsahem 9 % heroinu báze, tedy 8,78 gramů heroinu báze a 83,1 gramů směsi heroinu, kofeinu a paracetamolu s obsahem 12,3 % heroinu báze, tedy 10,22 gramů heroinu báze, a dále 33 menších a 14 větších válečků obsahujících dohromady 89,93 gramů směsi heroinu, kofeinu a paracetamolu s obsahem 12 % heroinu báze, tedy 10,79 gramů heroinu báze a 3 balíčky obsahující 5,57 gramů směsi heroinu, kofeinu a paracetamolu s obsahem 8,9 % heroinu báze, tedy 0,5 gramu heroinu báze, celkem tedy přechovávali 483,05 gramů směsi s celkovým obsahem 111,58 gramů heroinu báze.
2. Za tento trestný čin soud prvního stupně uložil oběma obviněným podle §283 odst. 3 tr. zákoníku tresty odnětí svobody v trvání 8 (osmi) let a 6 (šesti) měsíců, pro jejichž výkon je podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Dále podle §80 odst. 1, 2 tr. zákoníku uložil každému z obviněných trest vyhoštění ve výměře 10 (deseti) let a současně jim podle §70 odst. 1 tr. zákoníku uložil i tresty propadnutí věci – finančních prostředků zajištěných v rámci domovní prohlídky. V neposlední řadě soud prvního stupně rozhodl podle §101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku o zabrání věcí zajištěných při domovní prohlídce, mimo jiné i 483,05 g heroinu, které ve výroku svého rozsudku podrobně specifikoval.
3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali oba obvinění řádně a včas odvolání, k nimž Vrchní soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) v záhlaví označeným rozsudkem podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. řádu napadený rozsudek soudu prvního stupně částečně zrušil u obou obviněných jen ve výroku o způsobu výkonu uloženého trestu odnětí svobody a podle §259 odst. 3 tr. řádu znovu rozhodl tak, že při nezměněném výroku o vině, ve výměře uložených trestů odnětí svobody, trestu vyhoštění, trestu propadnutí věci a ochranného opatření zabrání věci každého z obviněných podle §56 odst. 3 tr. zákoníku pro výkon uloženého trestu zařadil do věznice s ostrahou.
II.
Dovolání a vyjádření k nim
4. Proti rozsudku odvolacího soudu podávají nyní oba obvinění prostřednictvím svých obhájců dovolání, která opírají o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
5. Obviněný S. J. v rámci svého mimořádného opravného prostředku předně uvádí, že rozsudek odvolacího soudu napadá (s ohledem na vymezený dovolací důvod) pro nesprávné právní posouzení skutku. Toto pochybení spatřuje obviněný jednak v tom, že skutek byl nesprávně právně posouzen jako spáchaný organizovanou skupinou a dále v nepřiléhavém posouzení rozsahu nakládání s omamnou a psychotropní látkou.
6. Stran prvého pochybení obviněný uvádí, že na základě učiněných skutkových zjištění není možné – za respektování základních zásad trestního řízení – učinit závěr, že v dané trestní věci šlo bez důvodných pochybností o organizovanou skupinu. Pokud jde o rozsudek soudu prvního stupně, ten uvádí důvody pro daný závěr na dvou místech, a to v bodech 137. (komunikace se svědkem T. L. N., který uvádí, že chápe, že nejde o peníze obviněných, ale „šéfa“) a 192. (úvaha soudu prvního stupně o tom, že vzhledem k postavení obviněných na nejnižším stupni zločineckého žebříčku nad nimi stála osoba „šéfa“) svého rozsudku. Odvolací soud se poté k dané otázce na podkladu odvolání obviněných vyslovuje v bodu 26. a v bodech 21. až 25. svého rozsudku, kdy zde uvedené závěry obviněný podrobuje kritice a namítá, že z poznatků odvolacího soudu nelze usuzovat na existenci dalších členů organizované skupiny (to se týká blíže neustanovené osoby jménem L., M. P. a D. K.). Obviněný proto konstatuje, že závěry soudů nižších stupňů ohledně existence organizované skupiny jsou činěny pouze účelově a na základě možné zkušenosti soudů s obdobnými případy, kdy provedené důkazy neposkytují pro dovození existence organizované skupiny dostatečný skutkový podklad. Podle přesvědčení obviněného nebyla v dané trestní věci prokázána bez důvodných pochybností soustavná spolupráce do trestné činnosti zapojených osob, jejich počet, popř. existence vedoucí osoby. Zvláště v případě dalších osob, které prý měly spoluobviněným pomáhat s roznosem heroinu, podle obviněného platí, že pokud tak činily ojediněle a nahodile, nelze hovořit o jejich podílení se na činnosti skupiny. Nadto pak obviněný dodává, že pokud by Nejvyšší soud shledal správným závěr soudů nižších stupňů, že na činnosti obviněného se podílel i spoluobviněný T., stále by nebyl naplněn znak organizované skupiny, neboť by nešlo o relativně trvalé společenství nejméně tří osob.
7. Dále obviněný namítá, že veškerá zachycená komunikace, z níž soudy nižších stupňů dokládají většinu svých závěrů o existenci organizované skupiny, nemá žádnou důkazní hodnotu za stavu, kdy není s jistotou určeno, kým byla z daných telefonů tato komunikace činěna a vzhledem k její neurčitosti nelze určit ani její obsah a význam. K dané námitce odvolací soud pouze odkázal na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a v bodu 32. svého rozsudku jej doplnil o označení uživatelů jednotlivých telefonů. I tak ale obviněný uvádí, že neexistují jednoznačné důkazy o tom, zda komunikaci vedl on a spoluobviněný T., popř. kdo z nich vedl jakou komunikaci. Závěr o existenci organizované skupiny pak dle obviněného nelze učinit ani na základě výpovědí svědků, když je jejich věrohodnost výrazně snížena v důsledku dlouhodobého užívání omamných látek a u žádného z nich nebylo prokázáno, že by mu bylo známo propojení více osob – vždy šlo pouze o jejich domněnky či zkreslení obsahu SMS zpráv.
8. Pokud jde o otázku rozsahu spáchání trestné činnosti, trvá obviněný na své obhajobě, totiž že nebyl správně zvolen postup pro jeho určení. Soud prvního stupně totiž vycházel ze dvou hodnotících hledisek – množství distribuované látky a získaného prospěchu. Ohledně množství látky obviněný uvádí, že nebylo dostatečně postaveno najisto, zda množství heroinu bylo v celém rozsahu určeno k distribuci či k ní použito (uvedené ani nemělo být předmětem dokazování) a zda obsahovalo alespoň 13,3 % báze heroinu. Nejvíce ředěná droga heroin nalezená při domovní prohlídce totiž byla ředěna tak, že obsahovala pouze 8,9 % báze heroinu, a proto bylo třeba – v souladu s pravidlem v pochybnostech ve prospěch obviněného – že báze heroinu dosahovala menšího než velkého rozsahu. Co se týče očekávaného prospěchu obviněný namítá, že částka, kterou měli prodejem heroinu dosáhnout, činí 4 800 000 Kč, což však nedosahuje výše nutné pro naplnění znaku velkého rozsahu. Nadto soud prvního stupně nezohlednil ani jím uváděné poskytované slevy a ani jedno z hledisek tak dle obviněného spolehlivě nepoukazuje na naplnění znaku velkého rozsahu. Hodnocení dané věci podle §283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku je proto podle obviněného nepřiléhavé. V návaznosti na uvedené pak obviněný rozporuje i hodnotící úvahu odvolacího soudu (body 26. a 27. jeho rozsudku), když nesouhlasí s výpočtem množství látky na základě součtu veškerých objednávek zjištěných na základě záznamů telekomunikačního provozu. Tyto totiž prokazují pouze jednotlivé objednávky, ale absentují důkazy o skutečné realizaci samotného předání objednané drogy. Jistota ohledně předaného množství tak může panovat jen u množství zajištěného u zadržených osob bezprostředně po nákupu, které je však zanedbatelné. Konečně obviněný namítá, že při určování rozsahu jeho trestného činnosti neměl být brán v potaz heroin zajištěný v bytě v ulici XY, když nebylo prokázáno propojení D. K. (který daný byt užíval) s trestnou činností obviněného.
9. Obviněný I. T. ve svém dovolání předně konstatuje, že napadený rozsudek odvolacího soudu podle jeho přesvědčení spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Následně obviněný připomíná své odvolací námitky a jejich posouzení odvolacím soudem, načež uvádí, že nadále svoji vinu popírá, když pro naplnění skutkové podstaty zločinu, jímž byl uznán vinným, nedošlo a učiněné závěry soudu prvního stupně nemají oporu v provedeném dokazování. Obviněný je tak přesvědčen, že v jeho případě – kdy zde jsou nejasnosti především ohledně vyhodnocení telefonické komunikace – nelze bez důvodných pochybností dospět k tomu, že spáchal skutek, který je mu kladen za vinu. Proto měly soudy nižších stupňů v souladu s pravidlem in dubio pro reo rozhodnout o zproštění obžaloby, což se však nestalo.
10. Dále obviněný namítá, že skutek uvedený v tzv. skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně není v souladu s tzv. právní větou téhož rozsudku a neodpovídá užité právní kvalifikaci, když z popisu skutku neplyne, že obviněný jednal, krom spoluobviněného J., společně s nejméně jednou další osobou. V tomto duchu obviněný namítá, že podle jeho přesvědčení z provedeného dokazování nevyplývá, že by na dohodnutá místa vysílal „dalšího člena skupiny“, o němž se zmiňuje skutková věta rozsudku soudu prvního stupně, když navíc z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně plyne, že veškerou distribuci heroinu zajišťovali obvinění pouze „ve dvou“. Pokud pak soudy nižších stupňů uvádějí i další osoby, které měly být do distribuce zapojeny, obviněný jejich tvrzenou účast na této zpochybňuje (konkrétně ve vztahu k osobě označené jako L. a M. P.). Rovněž výpovědi svědků závěr soudů o tom, že do distribuce byly zapojeny další osoby, nijak nepotvrzují a ani úvahy odvolacího soudu stran role D. K. podle obviněného nelze přijmout, když popis jednání této osoby absentuje ve skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně. Proto ani tuto osobu nelze považovat za třetího člena organizované skupiny. S ohledem na výše uvedené tak obviněný uzavírá, že popis skutku postrádá konkrétní skutková zjištění týkající se toho, že obviněný spáchal čin nejméně se dvěma dalšími osobami a skutková podstata trestného činu podle §283 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku tak nebyla naplněna.
11. Ohledně právní kvalifikace jednání obviněného podle §283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku pak obviněný namítá, že úvahy soudů nižších stupňů stran daného znaku jsou pouze teoretické a při hodnocení důkazů soud prvního stupně nesprávně hodnotil trestnou činnost spoluobviněných jako kontinuální, ač z jeho vlastních skutkových zjištění plynou přestávky v distribuci heroinu. Podle obviněného rovněž co do posouzení daného znaku soudy nižších stupňů nedostatečně přihlédly k relativně nízké koncentraci distribuované drogy a omezenému okruhu odběratelů, kdy výpočet zisku z distribuce obviněný považuje za pouhé domněnky a odhad soudů. Jinými slovy shora rozporované závěry soudů nižších stupňů podle obviněného nemají oporu v provedeném dokazování.
12. Další námitku obviněný vznáší ohledně uloženého trestu propadnutí věci podle §70 odst. 1 tr. zákoníku. V průběhu trestního řízení totiž obviněný namítal, že nebylo prokázáno (a ani státním zástupcem tvrzeno), že by kdokoliv z údajných odběratelů platil za heroin v cizí měně a přesto bylo rozhodnuto o zabrání finančních prostředků ve výši 810 EUR a 5 GBP. Neexistuje proto žádný důvod, pro který se lze domnívat, že daná finanční hotovost byla výnosem z trestné činnosti (naopak, vzhledem k tomu, že obviněný byl zadržen dva týdny po vstupu na území České republiky, bylo možné se domnívat, že tyto představovaly jeho výdělek za práci odvedenou v makedonské restauraci, který měl připravený po příjezdu do České republiky ke své obživě a k nákupu mobilních telefonů). K úvahám odvolacího soudu, podle něhož nelze vyloučit, že si obviněný české koruny získané trestnou činností směnil na danou cizí měnu pak obviněný dodává, že trest propadnutí věci podle §70 odst. 1 tr. zákoníku lze uložit pouze ve vztahu k věci, která je bezprostředním výnosem z trestné činnosti a pokud by obviněný připustil úvahu soudu odvolacího, šlo by již o výnos zprostředkovaný. Z provedeného dokazování však podle obviněného neplyne, že by kdokoliv z odběratelů platil v cizí měně a předestřená argumentace odvolacího soudu je pouhou úvahou, k čemuž obviněný připomíná pravidlo in dubio pro reo . S ohledem na uvedené skutečnosti se tak obviněný domnívá, že trest propadnutí věci mu byl uložen v rozporu se zákonem.
13. Obviněný tak uzavírá, že jeho vina nebyla v dané trestní věci bez důvodných pochybností prokázána a jeho jednání uvedené ve skutkové větě nenaplnilo znaky skutkové podstaty trestného činu podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Postupem soudů nižších stupňů tak podle obviněného došlo k porušení pravidla in dubio pro reo a napadená rozhodnutí dále spočívají na nesprávném právním posouzení skutku. Napadenými rozhodnutími tak podle obviněného bylo zasaženo jeho ústavně zaručené základní právo na spravedlivý proces podle článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, když soudy při nalézání práva nedbaly stanoveného, tj. zákonného, postupu.
14. Z těchto důvodů obvinění shodně navrhují, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu, přičemž obviněný J. rovněž žádá, aby Nejvyšší soud zrušil i i jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně a všechna další rozhodnutí, která na zrušená rozhodnutí obsahově navazují, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Současně pak obvinění požadují, aby Nejvyšší soud danou věc soudu prvního stupně přikázal k novému projednání a rozhodnutí.
15. K dovoláním obviněných se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Po rekapitulaci dosavadního průběhu řízení a dovolacích námitek obviněných státní zástupce předně uvádí, že obsahem dovolání jsou veskrze námitky, které oba obvinění uplatňovali v předchozích stadiích trestního řízení a s nimiž se oba soudy beze zbytku vypořádaly. Následně státní zástupce připomíná podstatu obviněnými uplatněného dovolacího důvodu s tím, že možnost přezkumu skutkových zjištění soudů nižších stupňů dovolacím soudem představuje postup výjimečný, pro který však v nyní projednávané trestní věci nejsou splněny podmínky.
16. Podle státního zástupce totiž soud prvního stupně realizoval pečlivé, rozsáhlé a z hlediska úplnosti také komplexní dokazování odpovídající požadavkům §2 odst. 5, 6 tr. řádu, a to v rozsahu nezbytném pro náležité objasnění věci, a jednotlivé důkazy řádně – nejen izolovaně, jak to činí obvinění, ale i ve vzájemných souvislostech – vyhodnotil. Své úvahy a zjištěné závěry také přehledně a výstižně rozvedl, stejně jako vymezil ty důkazy, které obviněné usvědčují a na jejichž základě má jejich obhajobu za vyvrácenou. Dospěl přitom k takovým skutkovým závěrům, které z provedených důkazů při jejich logickém hodnocení vyplývají. Zohlednil v tomto směru nejen výpovědi obou obviněných, ale zejména vyjádření všech svědků – odběratelů heroinu, související listinné důkazy, jakož i zjištění vyplývající z odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu. Podle státního zástupce si byl soud prvního stupně současně dobře vědom skutečnosti, že klíčovými svědky jsou osoby drogově závislé, jejichž výpovědi v obecné rovině nemusí být vždy spolehlivé, přičemž zajištěné SMS zprávy samy o sobě nechávají jistý prostor k různé interpretaci toho, k čemu skutečně docházelo a v jakém rozsahu. V tomto ohledu však podle státního zástupce soudu prvního stupně nelze ničeho vytknout, neboť při formování skutkového děje představovaného prodejem heroinu konkrétním osobám hodnotil důkazy nadmíru pečlivě a při eventuálních nejasnostech postupoval výlučně ve prospěch obviněných. Své povinnosti se pak nezpronevěřil ani odvolací soud, který obě podaná odvolání řádně přezkoumal, s uplatněnými námitkami se vypořádal, přičemž formální nedostatek soudu prvního stupně ve výroku o způsobu výkonu trestu odnětí svobody napravil. Právě z těchto důvodů je dle státního zástupce namístě vycházet ze stabilizovaných skutkových zjištění soudu prvního stupně, která jsou vymezena ve skutkové větě odsuzujícího rozsudku a konkretizována v jeho odůvodnění a v odůvodnění rozsudku odvolacího soudu. Z těch přitom účast obou obviněných na trestné činnosti, způsob a okolnosti jejího páchání, jakož i její rozsah, přesvědčivě vyplývají.
17. Stran dovolání obviněného T., pak státní zástupce uvádí, že jím uplatněné námitky (totiž že závěr o jeho vině nemá oporu v provedeném dokazování, načež se domáhá uplatnění pravidla in dubio pro reo a tvrdí rovněž porušení svého práva na spravedlivý proces) pod vytýkaný ani žádný jiný dovolací důvod podřadit nelze. Účast tohoto obviněného na trestné činnosti je přitom neoddiskutovatelná a z provedených důkazů spolehlivě vyplývá. Pokud jde o zpochybnění naplnění znaku „spáchání činu členem organizované skupiny“, má státní zástupce za to, že tuto výhradu by v obecné rovině pod vytýkaný dovolací důvod podřadit šlo, avšak zohlední-li se konkrétní forma, s jakou obviněný tuto námitku uplatnil, je namístě dojít k závěru, že ani ji pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu podřadit nelze. Je totiž založena výlučně na nesouhlasu obviněného s popisem skutku ve skutkové větě odsuzujícího rozsudku a se zjištěním soudu, že na trestné činnosti se vyjma obou obviněných určitým způsobem podílely i další osoby. Ohledně nesouhlasu obviněného s naplněním znaku „spáchání činu ve velkém rozsahu“ státní zástupce konstatuje, že tato – velmi stroze formulovaná – námitka obviněného v podstatě spočívá na tvrzení o teoretičnosti úvah soudu prvního stupně, přičemž jeho závěry o nakládání s heroinem ve velkém rozsahu nemají mít oporu v provedeném dokazování. Pomine-li státní zástupce formulaci dané námitky, domnívá se, že ji lze s jistou dávkou tolerance pod vytýkaný dovolací důvod podřadit, avšak toliko co do té části dovolání, ve které obviněný dovozuje, že přetržky v distribuci znemožňují posoudit jednání jako kontinuální trestnou činnost, přičemž soud při formulaci závěru o spáchání činu ve velkém rozsahu nezohlednil ani nízkou koncentraci distribuované drogy a omezený okruh odběratelů. Podle přesvědčení státního zástupce je však namístě tuto námitku označit za zjevně neopodstatněnou.
18. Konečně poslední dovolací námitka obviněného T. směřuje výlučně proti uloženému trestu propadnutí věci, konkrétně finančních částek 810 EUR a 5 GBP, u kterých dospěl nalézací soud k závěru, že jde o bezprostřední výnos z trestné činnosti. K dané námitce státní zástupce připomíná, že obecné závěry judikatury Nejvyššího soudu, podle níž námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu, s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí, lze v dovolání úspěšně uplatnit primárně v rámci zákonného důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, který však obviněný neuplatnil. I kdyby tak však učinil, bylo by namístě takovou námitku odmítnou jako neopodstatněnou, když podle skutkových zjištění obecných soudů bylo totiž právě obchodování s heroinem (a nikoli dovolatelem opakovaně zmiňovaný obchod s mobilními telefony) stěžejním, či spíše jediným zdrojem obživy obviněných a jimi držené finanční prostředky tak bezesporu z trestné činnosti pocházely. Pokud obviněný tvrdí, že žádný z údajných odběratelů nepotvrdil platby v cizí měně, má státní zástupce za to, že této výtce lze přisvědčit potud, že svědci, kteří v průběhu trestního řízení vypovídali, skutečně hovořili o finanční částce cca 800 Kč za gram heroinu. Pomine-li státní zástupce tu skutečnost, že kupříkladu svědci H. a B. u hlavního líčení vůbec nevypovídali, je především namístě zdůraznit, že v době rozhodování soudu prvního stupně bylo možno uložit trest propadnutí věci zjednodušeně řečeno i ve vztahu k věcem nabytým za věc přímo získanou trestným činem (a aktuálně to lze také). Pouze by tak soud prvního stupně učinil s odkazem na §70 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku a nikoli podle §70 odst. 1 tr. zákoníku. Možno tedy uzavřít, že trest propadnutí věci byl obviněnému uložen důvodně.
19. Ohledně dovolání obviněného J. státní zástupce uvádí, že i tento uplatnil zčásti námitky skutkové a procesní povahy, které pod vytýkaný ani žádný jiný dovolací důvod podřadit nelze. Třebaže svou účast na páchaném jednání v obecné rovině nepopřel, zpochybnil kupříkladu ta zjištění soudů, podle kterých se na trestné činnosti v té či oné míře podílely i osoby další. V tomto směru také – krom toho, že rozporoval věrohodnost svědků – vyjádřil názor, že nejsou spolehlivé důkazy o propojení dalších osob s trestnou činností, soudy podle něj neprokázaly soustavnou spolupráci do trestné činnosti údajně zapojených osob, není dostatečně jasné, kdo s kým komunikoval, stejně tak nelze jednoznačně vysvětlit obsah a význam komunikace, není dostatečně najisto postaveno, o jaké množství prodaného heroinu se skutečně jednalo, jaký byl obsah čisté báze, zda bylo předání drogy skutečně realizováno, apod. Podle státního zástupce však námitky takové povahy stojí mimo rámec vytýkaného dovolacího důvodu, pod který by snad bylo možno s jistou dávkou tolerance podřadit tu část námitek proti naplnění znaků „spáchání činu členem organizované skupiny“ a „spáchání činu ve velkém rozsahu“, v jejichž rámci obviněný tvrdí, že o naplnění prvně uvedeného znaku nejde, byla-li prokázána jen ojedinělá pomoc neztotožněných osob s distribucí heroinu, dále pokud vytýká, že se nepodařilo zjistit přesný počet do skupiny zapojených osob, případně pokud ve vztahu ke druhému z uvedených znaků namítá, že nemohlo dojít k jeho naplnění, neboť tržba z prodeje měla dosáhnout „jen“ 4.800.000 Kč, což podle něj neodpovídá kritériu velkého rozsahu tak, jak plyne z trestního zákoníku. Tyto námitky jsou však dle státního zástupce neopodstatněné.
20. V návaznosti na uvedené následně státní zástupce připomíná teoretická a judikatorní východiska interpretace znaku organizované skupiny, načež velice podrobně poukazuje na jednotlivá skutková zjištění soudu prvního stupně (včetně těch, která obvinění přehlíží), která podřazuje pod příslušný znak podle §283 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, načež uzavírá, že soudy nižších stupňů dospěly k opodstatněnému závěru, že obvinění čin spáchali jako členové organizované skupiny.
21. Co se týče znaku „spáchání činu ve velkém rozsahu“, i k tomuto předně státní zástupce obsáhle a velmi pečlivě připomíná ustálené judikatorní závěry Nejvyššího soudu (především stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2014, sp. zn. Tpjn 301/2013, uveřejněného pod č. 15/2014 Sb. rozh. tr., a usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2013, sp. zn. 15 Tdo 1003/2012, uveřejněného pod č. 44/2013 Sb. rozh. tr.). Přitom podle uvedených judikátů se u heroinu za „množství větší než malé“ považuje více než 1,5 gramů drogy heroinu s obsahem nejméně 0,2 g báze. O „velký rozsah“ jde tudíž v případě více než 1.500 g heroinu s obsahem nejméně 200 g báze. Soud prvního stupně pak při hodnocení naplnění znaku „velkého rozsahu“ jako okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby pečlivě hodnotil celou řadu kritérií, konkrétně druh drogy, její kvalitu a kvantitu, dobu, rozsah a charakter obchodování s heroinem (jednalo se – jak bylo zmíněno výše – o vysoce profesionální činnost), jakož i získaný prospěch. Z hlediska naplnění daného znaku je však podle státního zástupce podstatné to zjištění, že organizovaná skupina, jejímiž členy byli i oba obvinění, si opatřila přinejmenším 2 kg heroinu s obsahem minimálně 660 g báze, z nichž větší část po zředění na cca tří až čtyřnásobek dále distribuovala a menší část přechovávala v bytě i v době, kdy zde byla provedena domovní prohlídka. Za takových okolností tak podle státního zástupce předmětná okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby nepochybně naplněna byla. Na daném závěru pak dle státního zástupce nemůže ničeho změnit ani přerušení distribuce heroinu, ke kterému v době Vánoc roku 2016 a Velikonoc roku 2017 skutečně došlo, neboť obvinění opustili Českou republiku. Státní zástupce má totiž za to, že šlo však o krátkou přetržku několika málo týdnů, která nemohla zabránit tomu, aby bylo jejich jednání posouzeno jako jeden trvající trestný čin.
22. S přihlédnutím ke shora uvedenému proto státní zástupce navrhuje, aby Nejvyšší soud podaná dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu a současně podle §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu souhlasí s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil i jiné než navrhované rozhodnutí.
23. Vyjádření státního zástupce zaslal Nejvyšší soud obviněným, resp. jejich obhájcům, k případným replikám, které však do dnešního dne neobdržel.
III.
Přípustnost dovolání
24. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda jsou dovolání obviněných přípustná a zda vyhovují všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda byla podána v souladu s §265a odst. 1, 2 tr. řádu, v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s §265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnými osobami ve smyslu §265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňují obligatorní obsahové náležitosti tohoto mimořádného opravného prostředku upravené v §265f tr. řádu. Nejvyšší soud konstatuje, že dovolání obviněných splňují veškeré shora uvedené zákonné náležitosti.
25. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně uvedených v ustanovení §265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněnými uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
26. Obvinění uplatnili toliko dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
27. Označený dovolací důvod je (stručně řečeno) naplněn tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotněprávního posouzení. Uvedenou formulací přitom zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod tedy neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotněprávnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03).
28. Nejvyšší soud toliko připomíná, že jeho zásah do skutkových zjištění soudů nižších stupňů je v rámci řízení o dovolání zcela výjimečně přípustný, avšak pouze tehdy, učiní-li dovolatel předmětem svého dovolání tzv. extrémní nesoulad právního posouzení skutku s učiněnými skutkovými závěry, popř. skutkových závěrů s provedenými důkazy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006). K problematice extrémního nesouladu srov. také nálezy Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS 4/04, anebo ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, popř. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05.
29. Nejvyšší soud i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva dovolatele (obviněného), včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
IV.
Důvodnost dovolání
30. Poté, co se Nejvyšší soud seznámil s obsahem napadeného rozsudku odvolacího soudu, jakož i s průběhem jemu předcházejícího trestního řízení, musí konstatovat, že dovolací námitky obviněných v prvé řadě neodpovídají jimi uvedenému dovolacímu důvodu. Je tomu tak proto, jelikož obvinění de facto nenapadají nesprávné právní posouzení shora vymezeného skutku [tj. netvrdí, že daný skutek nelze právně kvalifikovat jako zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku], popř. jiné nesprávné hmotněprávní posouzení (kupř. nesprávné počítání běhu promlčecí doby). Obvinění toliko rozporují skutková zjištění soudů nižších stupňů, předkládají vlastní hodnocení provedených důkazů a následně na takto konstruovaném skutkovém základu rozporují právní závěry soudů nižších stupňů. Jak však Nejvyšší soud podrobně vysvětlil výše, takto formulované dovolací námitky nemohou naplnit dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
31. K jednotlivým dovolacím námitkám obviněných pak Nejvyšší soud považuje za nezbytné alespoň stručně – ve shodě s dikcí §265i odst. 2 tr. řádu – sdělit následující:
IV. A
K dovolání obviněného J.
32. Obviněný J. primárně brojí proti závěru soudu prvního stupně o naplnění znaků „spáchání činu jako člen organizované skupiny“ a „spáchání činu ve velkém rozsahu“. Jak přitom Nejvyšší soud (ve shodě se státním zástupcem) uvedl výše, obviněný sice obecně tvrdí, že skutek byl soudem prvního stupně nesprávně právně posouzen, avšak tento svůj závěr odvíjí od rozporování dílčích skutkových zjištění, čímž se zjevně ocitá mimo jím uplatněný dovolací důvod. Nadto je třeba doplnit, že obviněný explicite nevznesl námitku extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudy nižších stupňů. K dílčím námitkám obviněného se proto Nejvyšší soud vyslovil toliko obiter dictum , a tedy nad rámec své přezkumné činnosti.
33. Stran naplnění znaku „spáchání činu jako člen organizované skupiny“ obviněný předkládá vlastní hodnotící úvahy, jimiž se snaží zpochybnit skutková zjištění soudu prvního stupně a odvolacího soudu co se týče existence organizované skupiny a participace obviněného na této.
34. K tomu je třeba říci, že soud prvního stupně učinil závěr o existenci organizované skupiny (který se podává i z tzv. skutkové věty, když tato obsahuje popis úloh obou spoluobviněných, včetně informace o tom, že na prodeji heroinu jeho uživatelům se vedle obviněného J. podílel i další blíže neustanovený člen této skupiny) na základě řady provedených důkazů a tento tak má zcela stabilní oporu v provedeném dokazování. V tomto směru nelze vycházet toliko z výpovědi svědka T. L. N., na niž poukazuje obviněný, a který se zmiňuje o osobě „šéfa“ (srov. bod 137. rozsudku soudu prvního stupně, včetně navazujících úvah o zapojení samostatně stíhané osoby D. K. v dané organizované skupině – viz také bod 78. rozsudku soudu prvního stupně). Rovněž další svědci vypovídali v tom směru, že na trestné činnosti obviněných se podílely i další osoby, jež se však nepodařilo blíže ustanovit (viz body 32. a 37. ve vztahu ke svědku B., nepřímo bod 47. ve vztahu ke svědkyni P., dále bod 51. ve vztahu ke svědkyni M.). Soud prvního stupně si navíc byl vědom toho, že u svědků jde o osoby drogově závislé a k hodnocení jejich výpovědí proto přistupoval obezřetně, vycházeje důsledně z pravidla in dubio pro reo , zvláště co se množství odebraného heroinu týče. Jejich výpovědi přitom vždy zasadil do kontextu dalších důkazů – především provedených odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu (viz bod 116. a násl. rozsudku soudu prvního stupně), u nichž nelze dovodit jiný závěr, než že jde o komunikaci realizovanou v souvislosti s poptávkou a následným prodejem drog.
35. Obviněným rozporovaný závěr o zapojení dalších osob se navíc přesvědčivě podává také z pořízených odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu podle §88 tr. řádu (viz bod 96. rozsudku soudu prvního stupně a dále pak body 120., 173., 182., 183., 184. a 187., 190. a 191., které obsahují hodnotící úvahy soudu prvního stupně ve vztahu k provedeným odposlechům). Nelze přitom přehlédnout ani navazující úvahy odvolacího soudu formulované v bodech 21. a násl., které zcela logicky zapadají do závěru soudu prvního stupně o tom, že na trestné činnosti se podílely ještě další osoby, a to konkrétně blíže neustanovená osoba označovaná jako „L.“ (spolupracující se spoluobviněnými nejméně v období prosince 2016), samostatně trestně stíhání M. P., označovaný jako „malý“ či „mladý“ (spolupracující se spoluobviněnými nejméně v období června 2017) a D. K. (ve vztahu k jehož osobě bylo ve veřejném zasedání před odvolacím soudem doplněno dokazování o protokol o sledování osob a věcí a zajištěné odposlechy, z nichž se jeho podíl na trestné činnosti spoluobviněných zřetelně podává). K obviněným samostatně rozporované participaci spoluobviněného T. na trestné činnosti organizované skupiny se Nejvyšší soud vysloví v další části rozhodnutí, týkající se tohoto spoluobviněného.
36. Nejvyšší soud tak ve vztahu k dané námitce obviněného uzavírá, že v trestním řízení bylo bez důvodných pochybností prokázáno zapojení hned několika dalších osob do trestné činnosti spoluobviněných, přičemž námitky obviněného vůči hodnocení provedených důkazů nemohou obstát. Lze toliko dodat, že osoby „L.“ a M. P. na trestné činnosti obviněných prokazatelně neparticipovaly ojediněle, což je zřejmé z obsahu provedených odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu (k tomu viz v podrobnostech body 21. a 22. rozsudku odvolacího soudu a body 182., 187. a 190. rozsudku soudu prvního stupně).
37. Obviněný dále namítá, že nebylo postaveno najisto, kým byla ze zajištěných telefonů činěna zájmová komunikace a vzhledem k její neurčitosti nelze určit ani její obsah a význam. Touto otázkou se přitom pečlivě zabýval již soud prvního stupně (viz bod 180. a násl. rozsudku soudu prvního stupně) a následně na ni reagoval i odvolací soud (viz bod 31. a násl. jeho rozsudku) a Nejvyšší soud proto považuje za zcela dostačující na odůvodnění jejich rozhodnutí v tomto směru odkázat. Lze toliko dodat, že s ohledem na prokazatelné role obviněných – obviněného J. jakožto osoby, která na základě pokynů „dispečera“ (obviněného T.) distribuovala heroin jednotlivým odběratelům, nelze mít ani pochyb o tom, kdo z obviněných vedl komunikaci s odběrateli (obviněný T.) a kdo byl instruován ohledně místa, času, odběratele a poptávaného množství heroinu (obviněný J., popř. ale i další osoby, které se na distribuci odběratelům podílely – především osoba označovaná jako L. a M. P.).
38. Ohledně znaku „spáchání činu ve velkém rozsahu“ obviněný namítá, že soud prvního stupně nesprávně určil množství distribuovaného heroinu, když nebylo postaveno najisto, že veškerý heroin byl určen výlučně k distribuci, jaký byl obsah účinné látky v distribuovaném heroinu a dále tvrdí, že výše určeného prospěchu nedosahovala výše nutné pro naplnění znaku velkého rozsahu, když soud prvního stupně nezohlednil ani jím uváděné poskytované slevy.
39. Ve vztahu k uvedené námitce je třeba říci, že soud prvního stupně vyšel v prvé řadě při určení množství heroinu, jímž spoluobvinění disponovali, z výpovědi samotného obviněného, který uvedl, že dvakrát zakoupil 1 kilogram heroinu, a to vždy za 24 000 EUR (viz bod 6. rozsudku soudu prvního stupně). Obviněný dále uvedl, že šlo o kvalitní heroin, který naředil v poměru 1:3, minimálně však 1:2. Dále soud prvního stupně vyšel z výpovědí jednotlivých svědků a provedených odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu (viz body 21. a násl. a 116. a násl.), které hodnotil ve vzájemných souvislostech, plně v souladu s požadavky §2 odst. 5 a 6 tr. řádu. V neposlední řadě je třeba říci, že pro závěr o množství heroinu, s nímž obvinění nakládali, byly určující rovněž poznatky o množství účinné látky ve zbytku „rozbalené cihly“ zajištěné dne 15. 6. 2017 při domovní prohlídce v bytě užívaném spoluobviněnými.
40. Jestliže přitom soud prvního stupně na základě provedených důkazů dospěl k závěru, že spoluobvinění si během svého působení obstarali minimálně 2 kilogramy heroinu obsahující minimálně 660 gramů účinné látky 3,6-diacetylmorfinu (tedy při koncentraci účinné látky ve výši 33 %), je zjevné, že takové skutkové zjištění se zcela přesvědčivě podává z provedených důkazů. Je tomu tak proto, neboť koncentrace účinné látky odpovídá zjištěnému poměru účinné látky ve zbytku „rozbalené cihly“ zajištěné v bytě užívaném spoluobviněnými, který však byl pro účely dalšího prodeje příliš vysoký (obviněný J. sám ve své výpovědi uváděl, že šlo o příliš kvalitní heroin, který bylo třeba dál ředit) [k tomu srov. bod 213. rozsudku soudu prvního stupně]. Pokud jde o navazující námitku obviněného, zda bylo veškeré množství heroinu určeno k distribuci, popř. některá jeho část i k vlastní konzumaci (zřejmě samotnými obviněnými), pak je pravdou, že v tomto směru nebylo před soudem prvního stupně vedeno dokazování, avšak je třeba si uvědomit, že množství účinné látky, s níž spoluobvinění disponovali, trojnásobně překračovalo judikatorně stanovenou hranici pro množství velkého rozsahu (viz výše vyjádření státního zástupce, s nímž se Nejvyšší soud v této části plně ztotožňuje).
41. Tvrdí-li dále obviněný, že soud prvního stupně vycházel při určení rozsahu trestné činnosti z výše prospěchu, který mohli spoluobvinění prodejem heroinu získat, je třeba říci, že údaj o výši prospěchu, k němuž mohli obvinění přijít, je třeba vnímat jako další doplňující kritérium pro posouzení naplnění daného znaku (viz bod 214. rozsudku soudu prvního stupně). Za situace, kdy však pro obviněným rozporovaného znaku skutkové podstaty daného trestného činu postačovalo již samo bezpečně zjištěné množství účinné látky (660 gramů) nemá význam se touto námitkou obviněného blíže zabývat. Obdobně námitka, zda distribuovaný heroin obsahoval alespoň 13,3 % účinné látky, není pro posouzení dané věci významná, když bylo přesvědčivě prokázáno počáteční množství a koncentrace drogy, kterou následně spoluobvinění zředili do takové míry, že si jednotliví odběratelé stěžovali na její kvalitu (viz bod 211. rozsudku soudu prvního stupně). Obviněný dále soudům nižších stupňů vytýká, že tyto braly v potaz veškeré objednávky zjištěné na základě záznamů telekomunikačního provozu. K tomu je třeba říci, že z rozsudku soudu prvního stupně (viz bod 115.) se podává, že není rozhodné, zda se všechny prodeje skutečně podařilo realizovat, neboť stěžejní bylo prověřit, zda obviněným doznané množství distribuovaného heroinu skutečně odpovídá rozsahu trestné činnosti, který se podával z provedených odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu. V pochybnostech ostatně soud prvního stupně postupoval ve prospěch obviněných, a to tehdy, nebyl-li si jist tím, zda ke schůzce došlo, popř. zda šlo v jednom dni o jednu či více schůzek, ev. jaké bylo množství distribuovaného heroinu (viz body 129., 133., 138., 140., 146., 152., 159., 162., 163. 167. až 169., 171., 172. a 178. rozsudku soudu prvního stupně). Konečně tvrdí-li obviněný, že při určování rozsahu jeho trestné činnosti neměl být brán v potaz heroin zajištěný v bytě v ulici XY, je třeba říci, že odvolací soud v bodu 27. svého rozsudku nezohledňuje tuto látku při určení výše celkového rozsahu trestné činnosti, ale pouze zmiňuje vazbu mezi trestnou činností obviněných a samostatně stíhaného D. K.
42. Nejvyšší soud tak uzavírá, že námitky obviněného nejenže zcela míjejí jím uplatněný dovolací důvod, ale po seznámení se s obsahem rozsudků odvolacího soudu a soudu prvního stupně dále zjistil, že tyto jsou založeny na účelové dezinterpretaci jednotlivých důkazů, při opomíjení jejich vzájemných souvislostí a implikací. Dovolací argumentaci obviněného proto nemohl Nejvyšší soud přijmout.
43. Pokud jde o otázku samotného právního posouzení skutku, konstatuje Nejvyšší soud, že soud prvního stupně zcela správně posoudil jednání obviněného jako zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku.
44. Právní posouzení naplnění znaku „spáchání činu jako člen organizované skupiny“ soudem prvního stupně plně odpovídá ustálené rozhodovací praxi Nejvyššího soudu, na niž na tomto místě postačí toliko odkázat, když obviněný rozporoval toliko naplnění definičních znaků organizované skupiny, nikoliv samotný výklad tohoto pojmu. K pojmu organizované skupiny proto srov. zvláště rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR ze dne 28. 5. 1976, sp. zn. 4 To 13/76, uveřejněný pod č. 53/1976-II. Sb. rozh. tr., rozsudek téhož soudu ze dne 18. 7. 1985 sp. zn. 11 To 51/85, uveřejněný pod č. 45/1986 Sb. rozh. tr., ze dne 28. 5. 1976, sp. zn. 4 To 13/76, či dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 8. 2010, sp. zn. 8 Tdo 940/2010, ze dne 9. 10. 2013, sp. zn. 6 Tdo 526/2013, ze dne 29. 9. 2015, sp. zn. 6 Tdo 193/2015, ze dne 31. 8. 2016, sp. zn. 11 Tdo 1010/2016, ze dne 13. 4. 2017, sp. zn. 11 Tdo 267/2017 a ze dne 7. 6. 2017, sp. zn. 7 Tdo 678/2017. Rovněž právní posouzení naplnění znaku „spáchání činu ve velkém rozsahu“ vychází ze závěrů stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2014, sp. zn. Tpjn 301/2013, uveřejněného pod č. 15/2014 Sb. rozh. tr., a usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2013, sp. zn. 15 Tdo 1003/2012, uveřejněného pod č. 44/2013 Sb. rozh. tr., které státní zástupce připomíná ve svém vyjádření k dovoláním obviněných a na něž zcela postačí na tomto místě odkázat.
IV. B
K dovolání obviněného T.
45. Obviněný T. brojí shodně jako obviněný J. proti právnímu posouzení skutku, popř. jinému nesprávnému hmotněprávnímu posouzení, které však rovněž buduje na zpochybnění skutkových zjištění soudu prvního stupně, resp. tvrzení, že tyto nemají oporu v provedeném dokazování. Je přitom přesvědčen, že pro existenci důvodných pochybností o jeho vině měl být v souladu s pravidlem in dubio pro reo zproštěn obžaloby.
46. Na tomto místě považuje Nejvyšší soud za vhodné připomenout, že smysl pravidla in dubio pro reo spočívá v příkazu, že pokud nebylo v důkazním řízení dosaženo praktické jistoty o existenci relevantních skutkových okolností, tj. jsou-li přítomny důvodné pochybnosti ve vztahu ke skutku či osobě pachatele, jež nelze odstranit ani provedením dalšího důkazu, je nutno rozhodnout ve prospěch obžalovaného (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 12. 1. 2009, sp. zn. II. ÚS 1975/08, nebo ze dne 5. 3. 2010, sp. zn. III. ÚS 1624/09). Ani vysoký stupeň podezření přitom sám o sobě není s to vytvořit zákonný podklad pro odsuzující výrok. Trestní řízení tedy vyžaduje ten nejvyšší možný stupeň jistoty, který lze od lidského poznání požadovat, alespoň na úrovni obecného pravidla „prokázání mimo jakoukoliv rozumnou pochybnost“ (viz nález Ústavního soudu ze dne 20. 9. 2006, sp. zn. I. ÚS 553/05).
47. V projednávané trestní věci přitom obviněný přehlíží skutečnost, že na straně soudů nižších stupňů nepanovala žádná dílčí pochybnost o tom, že se na shora trestné činnosti podílel a jaká byla jeho konkrétní úloha v rámci organizované skupiny. Jinými slovy jak soud prvního stupně, tak i soud odvolací nabyly na základě provedeného dokazování vnitřního přesvědčení, majícího kvalitu praktické jistoty, o tom, že obviněný zcela vědomě participoval na trestné činnosti organizované skupiny. Tato skutečnost se podává jednak z výpovědi svědka T. L. N. (srov. bod 22. rozsudku soudu prvního stupně), dále z nálezu DNA obviněného, která byla zjištěna na několika stopách zajištěných při domovní prohlídce na adrese XY, které zjevně souvisely s danou trestnou činností (bod 78. téhož rozsudku) a z protokolu o sledování osob a věcí a provedených odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu (body 94. a 104. a násl. rozsudku soudu prvního stupně), nelze ani přehlédnout skutečnosti uvedené samotným obviněným, totiž že v daném bytě měl nahlášen trvalý pobyt a tento byl pronajat (mimo jiné) i na jeho jméno, přičemž šlo o byt velikosti 1+kk (srov. bod 17. téhož rozsudku).
48. Namítá-li dále obviněný, že z popisu skutku neplyne, že obviněný jednal, krom spoluobviněného J., společně s nejméně jednou další osobou, popř. že z provedeného dokazování nevyplývá, že by na dohodnutá místa vysílal „dalšího člena skupiny“ a že z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně plyne, že veškerou distribuci heroinu zajišťovali obvinění pouze „ve dvou“, postačí na tomto místě odkázat na bod 34. a násl. tohoto usnesení, kde se totožnou námitkou Nejvyšší soud zabýval ve vztahu k obviněnému J. Obdobně lze odkázat na tytéž partie tohoto usnesení, co se týče zpochybnění participace dalších osob na trestné činnosti spoluobviněných, a to včetně úvah o zapojení D. K. do předmětné trestné činnosti (k tomu viz také bod 78. rozsudku soudu prvního stupně týkající se nálezu DNA dané osoby v bytě na ulici XY na dvou digitálních vahách a jedné z ochranných roušek), přičemž uvedené toliko ilustrují další možný rozsah členů dané organizované skupiny.
49. Pokud jde o námitky obviněného ohledně naplnění znaku „spáchání činu ve velkém rozsahu“, lze opětovně zcela odkázat na bod 38. a násl. tohoto usnesení. Nad rámec dosavadních hodnotících úvah Nejvyššího soudu se nachází toliko námitka, že soud prvního stupně nesprávně hodnotil trestnou činnost spoluobviněných jako kontinuální, ač z jeho vlastních skutkových zjištění plynou přestávky v distribuci heroinu. Uvedené výhradě obviněného však nelze přiznat jakoukoliv relevanci, neboť namítaných „vánočních“ a „velikonočních“ přestávek v distribuci heroinu si byl soud prvního stupně dobře vědom (viz body 188. a 189. jeho rozsudku) a k této se náležitě vyjádřil i odvolací soud v bodu 33. svého rozsudku.
50. I v tomto případě proto Nejvyššímu soudu nezbývá než uzavřít, že dovolací námitky obviněného nemohly v rámci jeho přezkumné činnosti obstát a napadeným rozsudkům soudů nižších stupňů nelze ničeho vytknout. Jinými slovy postupem soudů nižších stupňů nebylo porušeno ani pravidlo in dubio pro reo , ani ústavně zaručené základní právo obviněného na spravedlivý proces, neboť soudy nižších stupňů při projednávání a rozhodování dané trestní věci postupovaly zcela v souladu s příslušnými ustanoveními trestního řádu.
51. Co se týče právního posouzení jednání obviněného, odkazuje Nejvyšší soud zcela na body 43. a 44. tohoto usnesení.
52. Pokud jde o námitky obviněného týkající se uloženého trestu propadnutí věci podle §70 odst. 1 tr. zákoníku, je nutné uvést, že obviněný neuplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, na jehož podkladě (jak správně připomíná státní zástupce) by Nejvyšší soud mohl přistoupit k přezkumu příslušné části výroku o trestu [nadto uloženého rozsudkem soudu prvního stupně, když obviněný neuplatnil ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu v jeho druhé alternativě].
53. Pouze nad rámec pak Nejvyšší soud dodává, že i kdyby se přezkumem dané části výroku o trestu uloženého rozsudkem soudu prvního stupně mohl zabývat, námitky obviněného by jeho postavení nebyly s to zvrátit. Jak totiž zjistil soud prvního stupně, byl prodej heroinu v období před 14. 6. 2017 jediným zdrojem příjmů obviněných (resp. jiný zdroj příjmů u nich nebyl zjištěn), pročež nelze mít pochyb o tom, že finanční hotovost zajištěná při domovní prohlídce v bytě obývaném obviněnými představovala výnos z jejich trestné činnosti (viz bod 225. rozsudku soudu prvního stupně). Jak přitom správně připomenul státní zástupce, je otázkou, zda tyto finanční prostředky obdržel obviněný přímo jako úplatu za poskytnutý heroin, když žádný ze svědků, kteří vypovídali v hlavním líčení, neuvedl, že by za drogu platil v cizí měně. I v takovém případě má však Nejvyšší soud za to – vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně –, že pokud by tyto finanční prostředky obviněný získal případně směnou za finanční prostředky pocházející z jeho trestné činnosti, bylo by namístě uložit trest propadnutí věci, nikoliv však podle §70 odst. 1 tr. zákoníku, nýbrž podle §70 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku (tj. ve vztahu k věci která nepředstavuje bezprostřední, ale zprostředkovaný výnos z trestné činnosti obviněného). Jinými slovy případnou pochybnost o tom, zda dané finanční prostředky obviněný získal přímo z prodeje drog, anebo směnou prostředků, které z prodeje drog utržil, nelze vyložit ve prospěch obviněného, neboť v obou případech by bylo uložení daného druhu trestu zcela namístě.
54. Nejvyšší soud tedy konstatuje, že uplatněným dovolacím námitkám obviněných nelze přisvědčit, neboť jak vyplývá z rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, tzv. extrémní nesoulad (který však obvinění výslovně ani nenamítají) nelze shledávat pouze v tom, že obviněný není spokojen s důkazní situací a s jejím vyhodnocením, když mezi provedenými důkazy na jedné straně a skutkovými zjištěními na straně druhé je patrná logická návaznost (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. 11 Tdo 707/2015, ze dne 18. 12. 2018, sp. zn. 11 Tdo 605/2018, anebo ze dne 13. 3. 2019 sp. zn. 7 Tdo 1632/2018), což je i případ nyní projednávané trestní věci.
V.
Závěrečné zhodnocení Nejvyššího soudu
55. Protože Nejvyšší soud neshledal dovolací námitky obviněných S. J. a I. T. jako způsobilé dovodit závěr o nezbytnosti jeho kasačního zásahu, nezbylo mu, než dovolání obviněných odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, což učinil v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 22. 7. 2020
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Petr Škvain, Ph.D.