ECLI:CZ:NS:2020:11.TDO.697.2020.1
sp. zn. 11 Tdo 697/2020-1022
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 6. 2020 o dovoláních obviněných K. Š., nar. XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Vinařice, a S. J. , rozené Š., nar. XY v XY, okres XY, trvale bytem XY, t. č. ve Vazební věznici Praha 6 – Ruzyně, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 19. 2. 2020, sp. zn. 9 To 27/2020, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 1 T 59/2019, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněných K. Š. a S. J. odmítají.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Rakovníku ze dne 12. 11. 2019, sp. zn. 1 T 59/2019, byl obviněný K. Š. pod bodem 1) uznán vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Obviněná S. J. byla citovaným rozsudkem soudu prvního stupně pod body 2) a 4) uznána vinnou jednak přečinem přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 odst. 2 tr. zákoníku [jednání popsané pod bodem 2)] a jednak přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku [jednání popsané pod bodem 4)].
2. Za toto jednání byl obviněný K. Š. odsouzen podle §283 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl odsouzen rovněž k trestu propadnutí věci v podobě věcí podrobně specifikovaných ve výrokové části citovaného rozsudku okresního soudu, a podle §70 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku k trestu propadnutí věci v podobě finanční hotovosti v celkové výši 3.000 Kč. Obviněná S. J. pak byla dotčeným rozsudkem soudu prvního stupně za výše uvedené jednání a za sbíhající se zločin výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu podle §286 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, jímž byla uznána vinnou rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 8. 4. 2019, sp. zn. 17 T 151/2018, odsouzena podle §286 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání třiceti měsíců, pro jehož výkon byla podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazena do věznice s ostrahou, to vše za současného zrušení výroku o trestu z trestního příkazu Okresního soudu Praha-západ ze dne 8. 4. 2019, sp. zn. 17 T 151/2018, jakož i všech dalších rozhodnutí na tento výrok obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byla obviněná odsouzena rovněž k trestu propadnutí věci v podobě věcí podrobně specifikovaných ve výrokové části citovaného rozsudku Okresního soudu v Rakovníku, a podle §70 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku k trestu propadnutí věci v podobě finanční hotovosti v celkové výši 1.000 Kč.
3. Pro úplnost je vhodné dodat, že výše uvedeným rozsudkem Okresního soudu v Rakovníku ze dne 12. 11. 2019, sp. zn. 1 T 59/2019, byl odsouzen rovněž spoluobviněný R. N., který byl za jednání popsané pod bodem 3) uznán vinným přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, za což byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let, a dále k trestu propadnutí věci.
4. Proti výše citovanému rozsudku soudu prvního stupně podali odvolání jak státní zástupce, tak obvinění K. Š. a S. J. Následně tak Krajský soud v Praze podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. řádu z podnětu odvolání státního zástupce napadený rozsudek okresního soudu částečně zrušil, a to ve výrocích o trestu ve vztahu k osobám obviněných K. Š. a S. J., a podle §259 odst. 1, odst. 3 tr. řádu pak při nezměněném výroku o vině obviněného K. Š. odsoudil podle §283 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody, jakož i trestu propadnutí věci podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku ve shodném rozsahu jako nalézací soud. Nově jej však podle §70 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku odsoudil k trestu propadnutí věci v podobě finanční hotovosti v celkové výši 52.700 Kč a 140 Euro. Obviněná S. J. pak byla týmž rozsudkem odvolacího soudu ze dne 19. 2. 2020, sp. zn. 9 To 27/2020, pro výše uvedené jednání a za sbíhající se zločin výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu dle §286 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, jímž byla uznána vinnou rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 8. 4. 2019, sp. zn. 17 T 151/2018, nově odsouzena podle §286 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon byla podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazena do věznice s ostrahou, a to za současného zrušení výroku o trestu z trestního příkazu Okresního soudu Praha-západ ze dne 8. 4. 2019, sp. zn. 17 T 151/2018, jakož i všech dalších rozhodnutí na tento výrok obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Zároveň byla podle §70 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku odsouzena k trestu propadnutí věci v podobě finanční hotovosti v celkové výši 7.500 Kč a k trestu propadnutí věci podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku v podobě věcí podrobně specifikovaných ve výrokové části citovaného rozsudku krajského soudu. Naproti tomu odvolání obou obviněných odvolací soud jako nedůvodná podle §256 tr. řádu zamítl.
5. Podle skutkových zjištění Okresního soudu v Rakovníku se obvinění K. Š. a S. J. předmětné trestné činnosti dopustili tím, že:
1) obviněný K. Š.
nejméně od měsíce září 2018 do doby svého zadržení dne 6. 1. 2019, v místě svého tehdejšího bydliště na rekreační chatě v k. ú. XY ev. č. XY, soudní okres Rakovník, případně na dalších neustanovených místech, za pomoci chemikálií, chemického skla a léků obsahujících pseudoefedrin, opakovaně v přesně nezjištěném počtu případů neoprávněně vyrobil přesně nezjištěné množství pervitinu, přičemž předměty a přípravky potřebné pro výrobu této psychotropní látky přechovával přímo v předmětné rekreační chatě, kde byly zajištěny po jeho zadržení, včetně samotné drogy pervitin, jež byla zajištěna v různých obalech, vyrobený pervitin si z části nechal pro svoji potřebu a část opatřil přesně neurčenému okruhu osob, nejméně však:
- R. N., nar. XY, nejméně ve třech případech prodal za částky vždy 3.000,- Kč drogu pervitin v množství vždy cca 3 gramy, z toho v jednom případě mu dále za předání mobilního telefonu předal cca 1 gram pervitinu, celkem tedy o hmotnosti nejméně 10 gramů,
- S. J., nar. XY, v přesně nezjištěném počtu případů bezúplatně přenechal drogu pervitin v přesně nezjištěném množství,
- V. Š., nar. XY, nejméně ve dvou případech jako protihodnotu za poskytnuté oděvy a boty předal drogu pervitin o hmotnosti vždy cca 2 gramy,
přičemž pervitin obsahuje psychotropní látku metamfetamin, jež je zařazena do seznamu č. II. podle Úmluvy o psychotropních látkách (vyhláška č. 62/1989 Sb.) a je uvedena v příloze č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb. k zákonu č. 167/1998 Sb., o návykových látkách,
a tohoto jednání se dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Rakovníku ze dne 14. 7. 2015, č. j. 1 T 60/2015-250, který nabyl právní moci dne 17. 9. 2015, odsouzen mimo jiné pro přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 30 měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou a z jehož výkonu byl propuštěn dne 14. 4. 2018,
2) obviněná S. J.
od přesně nezjištěné doby do dne 6. 1. 2019 v 18:15 hod., na rekreační chatě ev. č. XY v k. ú. obce XY, neoprávněně pro vlastní potřebu přechovávala v pouzdru uloženém ve sportovní tašce zn. Nike plastový sáček s drogou pervitin o celkové hmotnosti 2,074 gramu, přičemž pervitin obsahuje psychotropní látku metamfetamin, jež je zařazena do seznamu č. II. podle Úmluvy o psychotropních látkách (vyhláška č. 62/1989 Sb.) a je uvedena v příloze č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb. k zákonu č. 167/1998 Sb., o návykových látkách,
4) obviněná S. J.
v přesně nezjištěné době od 9. 1. 2019 do doby svého zadržení dne 24. 1. 2019, v místě svého tehdejšího bydliště na rekreační chatě v k. ú. XY ev. č. XY, soudní okres Rakovník, případně na dalších neustanovených místech, za pomoci chemikálií, chemického skla a přesně nezjištěných léčivých přípravků, obsahujících pseudoefedrin, v přesně nezjištěném počtu případů neoprávněně vyrobila přesně nezjištěné množství psychotropní látky metamfetamin (pervitin), přičemž předměty a přípravky potřebné pro výrobu této psychotropní látky přechovávala přímo v předmětné rekreační chatě, kde byly zajištěny po jejím zadržení jako obviněné, včetně samotné drogy pervitin, jež byla u jmenované zajištěna ve třech plastových sáčcích o hmotnosti včetně obalů 3,37 gramu, vyrobený pervitin si z části nechala pro svoji potřebu a část opatřila přesně neurčenému okruhu osob, nejméně S. B., nar. XY, kterému nejméně v jednom případě dne 24. 1. 2019 prodala za částku 1.000,- Kč drogu pervitin v plastovém sáčku v množství 0,98 gramu včetně obalu,
přičemž pervitin obsahuje psychotropní látku metamfetamin, jež je zařazena do seznamu č. II. podle Úmluvy o psychotropních látkách (vyhláška č. 62/1989 Sb.) a je uvedena v příloze č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb. k zákonu č. 167/1998 Sb., o návykových látkách.
II.
Jednotlivá dovolání a vyjádření k nim
6. Obviněný K. Š. podal prostřednictvím svého obhájce dovolání, kterým napadl výše citovaný rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 19. 2. 2020, sp. zn. 9 To 27/2020, a to ve výrocích týkajících se jeho osoby. V rámci odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný odkázal na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť je přesvědčen, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Konkrétně obviněný namítl, že skutková zjištění učiněná soudem prvního stupně jsou v extrémním nesouladu s provedenými důkazy, které byly realizovány v rozporu s trestním řádem a jako takové jsou tedy nezákonné. Dále pak obviněný odkázal na existenci dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, neboť mu byl dle jeho tvrzení uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští.
7. Úvodem svého mimořádného opravného prostředku obviněný brojí proti výsledku domovní prohlídky provedené dne 6. 1. 2019 v rekreační chatě, která byla k uvedenému dni jeho bydlištěm s tím, že tato domovní prohlídka byla provedena v rozporu s trestním řádem. Dle obviněného jde tedy o důkaz nezákonný a nepoužitelný v trestním řízení. Nezákonnost prohlídky dovolatel spatřuje v nedostatečném odůvodnění příkazu domovní prohlídce a prohlídce jiných prostor a pozemků vydaného Okresním soudem v Rakovníku, v němž dle jeho mínění absentují konkrétní skutečnosti či důkazy odůvodňující neodkladnost tohoto úkonu a podezření, že obviněný v této nemovitosti vyrábí pervitin. Za vadný považuje obviněný též průběh samotné prohlídky, jelikož před tímto úkonem nebyl řádně vyslechnut a k jeho vlastní realizaci nebyla přibrána nezúčastněná osoba, jelikož touto osobou nemůže být z důvodu podjatosti bývalý policista. S námitkou nezákonnosti provedení domovní prohlídky, vznesenou již v podaném odvolání, se přitom dle obviněného správně nevypořádal ani Krajský soud v Praze.
8. Obviněný dále brojí proti uloženému trestu propadnutí věci podle §72 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, do něhož byly rozhodnutím Krajského soudu v Praze zahrnuty finanční prostředky, jejichž propadnutí nebylo vysloveno soudem prvního stupně. Krajský soud přitom neprovedl žádné nové důkazy, které by odůvodňovaly jeho odlišné závěry stran výše částky způsobilé k jejímu propadnutím, pročež dle obviněného nemohl učinit spolehlivé zjištění, že tyto finanční prostředky byly získány právě prodejem pervitinu.
9. Vzhledem k tomu obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud jím podanému dovolání vyhověl a napadené rozhodnutí Krajského soudu v Praze v celém jeho rozsahu zrušil, a poté přikázal věc tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
10. Dovolání podala prostřednictvím svého obhájce rovněž obviněná S. J., která tímto postupem napadla rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 19. 2. 2020, sp. zn. 9 To 27/2020, ve výrocích týkajících se její osoby. V rámci odůvodnění svého dovolání obviněná odkázala na existenci dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť je přesvědčena, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Rovněž tato obviněná namítla, že skutková zjištění učiněná soudem prvního stupně jsou v extrémním nesouladu s provedenými důkazy, které byly (v důsledku jejich realizace v rozporu s trestním řádem) zcela nezákonné. V úvodu podaného dovolání obviněná napadenému rozhodnutí dále vytýká porušení práva na spravedlivý proces, a to v důsledku skutečnosti, že se odvolací soud dostatečným způsobem nezabýval všemi odvolacími námitkami, jež byly z její strany vzneseny.
11. K uplatněnému dovolacímu důvodu obviněná S. J. předně namítá, že domovní prohlídka ze dne 6. 1. 2019 nebyla provedena v souladu s trestním řádem, když nebyly splněny podmínky pro její provedení jako neodkladného a neopakovatelného úkonu. Policejní orgán dle obviněné současně pochybil, když jí neumožnil účast při tomto úkonu, neprovedl před domovní prohlídkou její výslech, nepředložil jí příkaz k jejímu provedení a následně jí nebyl poskytnut ani opis protokolu o této prohlídce. Obviněné tak byla odňata možnost kontrolovat průběh domovní prohlídky, především toho, které věci byly zajištěny jako věci důležité pro trestní řízení, případně toho, které věci byly ponechány na místě. Při domovní prohlídce nebyla dle obviněné taktéž zajištěna přítomnost nezúčastněné osoby, jelikož za nezúčastněnou osobu nelze považovat bývalého policistu. Doposud přitom nebyl dle jejího mínění dostatečně uspokojivě vysvětlen ani důvod časové prodlevy mezi zadržením její osoby a spoluobviněného K. Š. a realizací samotné domovní prohlídky činící přibližně tři a půl hodiny. Obviněná dále poukazuje na rozpory mezi protokolem o domovní prohlídce ze dne 6. 1. 2019 a výslechem svědka, jímž byl policista provádějící tento úkon, když z těchto rozporů, vztahujících se k tašce s věcmi nezbytnými k výrobě pervitinu, dle obviněné vyplývá, že tyto věci měly být správně zajištěny a odvezeny již při první prohlídce provedené dne 6. 1. 2019, avšak byly ponechány na místě a zajištěny až dne 25. 1. 2019 při druhé prohlídce. Samotný opětovný nález těchto věcí při druhé prohlídce tak bez dalšího důkazu o výrobě drog nemohl dle dovolatelky sloužit jako podklad pro závěr o tom, že sama s jejich využitím pervitin před realizací druhé domovní prohlídky skutečně vyráběla.
12. Obviněná ve svém dovolání vyjádřila rovněž výhrady k protokolu o jejím zadržení ze dne 24. 1. 2019, a to zejména ve vztahu k jeho stručnosti, jakož i k samotnému průběhu tohoto úkonu. Obviněná byla v době zadržení zdravotně indisponovaná, když v důsledku závažné choroby, pro kterou jí byly na místě podány léky tlumící bolest, nemohla rozeznat důsledky svého jednání, tzn. že tak nevydala a ani nemohla vydat žádnou z věcí dobrovolně. Tato skutečnost nebyla dle obviněné vyvrácena ani svědectvím záchranářky přivolané policií, která obviněnou na místě prohlédla ještě před samotným vydáním věcí. Úvahy soudů nižších stupňů ohledně její způsobilosti k provedení úkonu po odjezdu záchranné služby se tak dle obviněné opírají pouze o subjektivní názory svědků, kteří nebyli odborně způsobilí k posouzení jejího zdravotního stavu. Obviněná rovněž poukazuje na rozpory mezi skutečnostmi uváděnými svědky a protokolem o osobní prohlídce stran toho, zda měla u sebe sáček s pervitinem, jako i na skutečnost, že protokol o vydání věci jí byl předložen k podpisu až dodatečně v policejní cele.
13. Dle obviněné pak nelze mít za prokázané, že věci a chemikálie, které měly být nalezeny v rekreační chatě, užívala k výrobě pervitinu, jelikož žádné skutečnosti podporující tento závěr nevyplývají ani z odborného vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví chemie, ani z jiného důkazu. Obviněná je dle svého tvrzení pouze uživatelkou pervitinu, který vyrábět neumí a za jeho výrobu byla v minulosti odsouzena pouze v důsledku doznání, které učinila za účelem dosažení mírnějšího trestu pro svého tehdejšího partnera. Nebylo taktéž nikterak prokázáno, že by rekreační chatu, v níž byly zajištěny předměty k výrobě pervitinu, skutečně užívala ke svému bydlení v období od 9. 1. 2019 do 24. 1. 2019. Závěrem obviněná namítá, že její zadržení bylo účelové a připravené policií ve spolupráci s nedůvěryhodným svědkem B., od nějž obdržela peníze jako zálohu na motocykl, aniž by mu prodala jakýkoli pervitin.
14. Vzhledem k těmto námitkám obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud jí podanému dovolání vyhověl a napadené rozhodnutí Krajského soudu v Praze v celém rozsahu zrušil, a poté věc přikázal tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
15. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství po seznámení se s obsahem podaných dovolání ve svých písemných stanoviscích ze dne 25. 5. 2020 a 9. 6. 2020, sp. zn. 1 NZO 486/2020-13 a 1 NZO 486/2020-18, sdělil, že se k oběma podaným dovoláním obviněných nebude věcně vyjadřovat. Současně vyjádřil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud o těchto mimořádných opravných prostředcích rozhodl v neveřejném zasedání.
III.
Přípustnost dovolání
16. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda jsou obě podaná dovolání přípustná a zda vyhovují všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda byla podána v souladu s §265a odst. 1, 2 tr. řádu, zda byla podána ve dvouměsíční zákonné lhůtě a na příslušném místě v souladu s §265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnými osobami ve smyslu §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda podaná dovolání splňují obligatorní obsahové náležitosti upravené v §265f tr. řádu.
17. Po jejich prostudování Nejvyšší soud shledal, že oba obvinění všechna výše uvedená ustanovení trestního řádu respektovali, pročež obě předmětná dovolání vyhodnotil jako přípustná a vyhovující relevantním ustanovením trestního řádu, tzn. že nebyly shledány žádné skutečnosti bránící jejich věcnému projednání.
IV.
Důvodnost dovolání
18. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněnými uplatněné dovolací důvody považovat za některý z důvodů uvedených v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
19. S ohledem na obviněným K. Š. uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu Nejvyšší soud připomíná, že tento dovolací důvod je dán tehdy, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Nejvyšší soud dále konstatuje, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu není naopak naplněn pouhou námitkou nepřiměřenosti trestu, ať již pociťovaného jako mírný, nebo přísný, nejde-li o nepřípustný druh trestu ani o překročení příslušné trestní sazby (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
20. V souvislosti s oběma obviněnými shodně uplatněným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je třeba připomenout, že tento dovolací důvod je dán tehdy, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V jeho mezích lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Skutečnosti, které lze podřadit pod uvedený dovolací důvod, jsou již zcela jednoznačně uvedeny v judikatuře Nejvyššího soudu (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 11 Tdo 661/2017, ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. 5 Tdo 104/2017, ze dne 9. 11. 2016, sp. zn. 4 Tdo 1258/2016) a Ústavního soudu (např. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03, ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03, ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Dovolací soud na základě tohoto dovolacího důvodu zásadně nepřezkoumává a nehodnotí správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu, ani neprověřuje úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5 a 6 tr. řádu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03).
21. Situace, na něž dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, je třeba odlišovat od případů, kdy je napadené rozhodnutí založeno na nesprávných skutkových zjištěních. Jak bylo deklarováno mimo jiné i v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 3. 2019, sp. zn. 11 Tdo 74/2019, dovolací soud je vždy povinen vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je i vyjádřen zejména ve výrokové části odsuzujícího rozsudku, přičemž jeho povinností je zjistit, zda nižšími soudy provedené právní posouzení skutku je s ohledem na zjištěný skutkový stav v souladu se způsobem jednání, který je vyjádřen v příslušné skutkové podstatě trestného činu.
22. V případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu zákon vyžaduje, aby podstatu výhrad a obsah jím uplatněných dovolacích námitek tvořilo tvrzení, že nižšími soudy zjištěný skutkový stav věci, jenž je popsán v jejich rozhodnutí, není takovým trestným činem, za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněná skutková zjištění nevyjadřují naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu, jenž byl dovolateli přisouzen. S poukazem na tento dovolací důvod tak obviněný namítá, že dotčený skutek buď vykazuje znaky jiného trestného činu, anebo není vůbec žádným trestným činem. K této problematice srov. též usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 15 Tdo 574/2006, jakož i rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 36/2004 Sb. rozh. tr.
23. Nejvyšší soud tak v duchu výše citované judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu zkoumal, zda dovolání obou obviněných splňují kritéria jimi uplatněných či jiných dovolacích důvodů. Po prostudování předmětného spisového materiálu přitom dospěl k závěru, že námitky obviněných uplatněným, ale ani žádným jiným v ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu taxativně uvedeným dovolacím důvodům, neodpovídají. Současně Nejvyšší soud již na tomto místě pouze stručně předesílá, že v postupu orgánů činných v trestním řízení neshledal takové pochybení, které by zasahovalo do práva obviněných na spravedlivý proces, a ve věci nebyl dán ani důvod pro přezkum skutkových zjištění nižších soudů, jak se toho oba obvinění v podaných dovoláních souhlasně domáhají. Oba obvinění totiž veškeré své výhrady bez výjimky znovu zaměřili výhradně proti provedeným důkazům, které je z trestné činnosti usvědčily. Ani jeden z nich naopak nevznesl s odkazem na dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. řádu relevantní námitku, že by jejich jednání nenaplnilo zákonné znaky trestného činu, za který byli odsouzeni, či že jim byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští. Svými námitkami, které uplatnili již dříve v řízení před soudy nižších stupňů, obvinění pouze negovali skutková zjištění nalézacího soudu, která potvrdil i soud odvolací, aby cestou dovolacího řízení dosáhli pro ně příznivějšího rozhodnutí. Takový postup však s odkazem na jimi zvolený ani žádný jiný zákonem vymezený důvod dovolání nemohl být úspěšný.
24. Oba obvinění ve svých dovoláních shodně brojí proti nezákonnosti domovní prohlídky ze dne 6. 1. 2019, na čemž staví své námitky, jimiž popírají, že by v dotčené nemovitosti vyráběli drogy, a tedy negují i svoji trestnou činnost. Z tohoto plyne, že oba obvinění své námitky založili na odmítnutí skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů, které vedly k jednoznačnému závěru o jejich vině. Takovéto námitky skutkové povahy jsou však v dovolacím řízení před Nejvyšším soudem zcela irelevantní. Nejvyšší soud na tomto místě připomíná, že dovolání je ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu mimořádným opravným prostředkem, který není určen k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování se totiž nachází v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popř. korigovat toliko soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, odst. 7 tr. řádu). Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně je pak Nejvyšší soud oprávněn zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje reálně existující extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými. Takovýto extrémní rozpor ve smyslu výše citované judikatury Ústavního soudu, jehož existence se obvinění souhlasně dovolávají, však v dané věci nebyl Nejvyšším soudem shledán.
25. Nejvyšší soud v rámci svého přezkumu ověřil, že Okresní soudu v Rakovníku v předmětné věci postupoval v souladu s §2 odst. 5, 6 tr. řádu, tedy zjistil skutkový stav tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který byl nezbytný pro jeho rozhodnutí. Provedené důkazy poté vyhodnotil podle svého vnitřního přesvědčení, založeného na pečlivém uvážení všech zjištěných okolností jednotlivě i v jejich souhrnu. Nalézací soud pečlivě zdůvodnil, na základě kterých skutečností dospěl k závěru, že námitky obou obviněných, rozporující zjištěný skutkový stav a zpochybňující procesní úkony učiněné v přípravném řízení, nemohou obstát. K tomuto v podrobnostech Nejvyšší soud odkazuje na precizní odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, především na body 20. až 33. Odůvodnění tohoto rozhodnutí. Na uvedeném přitom ničeho nemění skutečnost, že odvolací soud učinil odlišný závěr o původu většiny zajištěných finančních prostředků, jakož i o nepřiměřené mírnosti okresním soudem uloženého trestu, jelikož až na uvedené se krajský soud se skutkovými závěry nalézacího soudu plně ztotožnil a odvolací námitky, kterými obvinění pouze opakovali svoji obhajobu a které odpovídají jejich dovolacím námitkám, řádně vypořádal v bodech 36. až 50. odůvodnění svého rozhodnutí. Odvolací soud předně uzavřel, že příkaz k domovní prohlídce realizované dne 6. 1. 2019 obsahuje řádné odůvodnění jak ve vztahu k důvodům jeho podání, tak ke skutečnosti, že jde o neodkladný a neopakovatelný úkon, neboť v dané době existovalo důvodné podezření, že se v uvedeném objektu vyrábějí drogy. Obviněný Š. přitom měl možnost se domovní prohlídky účastnit, ohledně jejího průběhu neměl při jejím provádění žádných námitek a s policejním orgánem naopak spolupracoval. Krajský soud se vypořádal rovněž s námitkami vznesenými vůči nedostatečnému odůvodnění příkazu k domovní prohlídce, jejímu průběhu a protokolaci (jež posoudil jako souladné se zákonem), tvrzené zaujatosti nezúčastněné osoby (kterou může být i osoba, jež byla v minulosti služebně činná u policie), prodlevě mezi zadržením obviněného a realizací domovní prohlídky (kterou bylo nezbytné nejprve technicky připravit) či rozsahu věcí zajištěných v rámci tohoto úkonu (jež byly řádně zaprotokolovány). Nejvyšší soud přitom mezi provedenými důkazy a z nich plynoucími skutkovými zjištěními neshledal žádný nesoulad, tím méně nesoulad extrémní ve smyslu výše citované rozhodovací praxe Ústavního soudu.
26. Za zcela irelevantní je pak třeba označit námitky obviněné S. J. namířené proti jejímu zadržení dne 24. 1. 2019, jež mělo být výsledkem údajného spolčení orgánů činných v trestním řízení, které měly v dané věci manipulovat s důkazy, či je dokonce vyrábět za účelem jejího odsouzení. Ačkoli se obviněná prostřednictvím těchto tvrzení staví do role oběti policejního spiknutí, s její osobou prezentovanou verzí skutkového stavu nekoresponduje jediná skutečnost mající oporu v provedených důkazech, resp. jí předkládaná verze je naopak četnými důkazy vyvrácena. Z provedených důkazů bylo především bez důvodných pochybností zjištěno, že obviněná S. J. již byla v minulosti pro výrobu omamných a psychotropních látek odsouzena, přičemž svědek S. B. výslovně potvrdil, že od ní zakoupil pervitin. Dne 24. 1. 2019 přitom nebyla ze strany policejního orgánu realizována domovní prohlídka, neboť obviněná sama po svém zadržení policii umožnila vstup do chaty a vydala zde se nacházející věci, způsobilé k výrobě omamných a psychotropních látek, mezi nimiž se nacházel mimo jiné i doklad prokazující nákup kyseliny fosforečné ze dne 15. 1. 2019. Za tohoto stavu je tedy zřejmé, že se nemohlo jednat čistě o věci patřící spoluobviněnému K. Š., které by byly na daném místě zanechány po provedení domovní prohlídky provedené dne 6. 1. 2019 (tzn. ještě před realizovaným nákupem kyseliny fosforečné). Tyto věci byly řádně uvedeny v protokolech o vydání věci, které obviněná bez jakýchkoli výhrad podepsala. Okolnosti zadržení obviněné, stejně jako vstupu do objektu rekreační chaty a vydání věcí byl odpovídajícím způsobem popsány svědkem – na místě zasahujícím policistou, jenž přesvědčivě vyvrátil tvrzení obviněné o tom, že by tato byla během daného úkonu v bezvědomí. Dle jeho výpovědi chtěla sama obviněná dobrovolně přikročit k realizaci tohoto úkonu, a to poté, co jí bylo sděleno, že v opačném případě by byl objekt rekreační chaty zapečetěn do doby, kdy bude možné v úkonu pokračovat. Tato skutečnost je pak v souladu s výpovědí záchranářky, jež přijela na místo samé po přivolání záchranné služby v důsledku zhoršení zdravotního stavu obviněné. Dle této svědkyně obviněná odmítla nabídnutý odvoz do nemocnice na pozorování, které však její aktuální stav nevyžadoval, neboť po infuzi a podání léků se její stav zlepšil a obviněná byla zcela při vědomí. Verze událostí předestřená obviněnou, dle které byl ze strany policie zneužit její špatný zdravotní stav a její zadržení bylo předem připravené a účelové, se tedy jeví býti čirou fabulací, kterou může v rámci své obhajoby předestřít téměř kterýkoli obviněný v jakékoli trestní věci, nicméně která zjevně nemá žádný podklad v reálném průběhu dané události. Žádná z obviněnou vznesených stížností na procesní postup orgánů činných v trestním řízení tedy v daném případě nezavdává důvodné podezření ohledně správnosti zjištěného skutkového stavu. Jelikož se zároveň jedná o identické námitky, které obviněná vznesla nejen v podaném odvolání, ale také v rámci své obhajoby před nalézacím soudem, Nejvyšší soud v podrobnostech v plném rozsahu odkazuje na výše konstatované body odůvodnění rozhodnutí obou nižších soudů, a své závěry o správnosti jimi učiněných skutkových zjištění.
27. Nejvyšší soud se neztotožnil ani s argumentací obviněné S. J. stran nedostatečného vypořádání odvolacích námitek, respektive nevyhovujícího odůvodnění dovoláním napadeného rozsudku Krajského soudu v Praze. Prakticky veškeré odvolací námitky spočívají v tvrzeních, která byla obviněnou předestřena a vypořádána již v rámci řízení před soudem prvního stupně. Dané námitky jsou přitom v přímém rozporu se zjištěními a závěry učiněnými tímto soudem, přičemž část vypořádání této argumentace je věcně obsažena mimo jiné v bodech 36. až 50. odůvodnění napadeného rozhodnutí, případně je dostatečně zřetelné, z jakých důvodů se odvolací soud přiklonil k zjištěním soudu prvního stupně, který se danými námitkami obou obviněných řádně zabýval. V této souvislosti Nejvyšší soud odkazuje např. na usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 12. 2008, sp. zn. II. ÚS 2947/08, ze kterého mimo jiné vyplývá, že i Evropský soud pro lidská práva zastává stanovisko, že soudům adresovaný závazek, plynoucí z čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, promítnutý do podmínek kladených na odůvodnění rozhodnutí, „nemůže být chápán tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument“ (viz např. věc García proti Španělsku). Jelikož se jedná o opakovaně judikovanou otázku, od které Nejvyšší soud neshledal jakýkoli důvod se odklonit, je zde možno poukázat i na aktuální judikaturu Nejvyššího soudu, např. usnesení ze dne 29. 9. 2016, sp. zn. 4 Tdo 999/2016, či usnesení ze dne 23. 10. 2018, sp. zn. 6 Tdo 1281/2018, aj.
28. K námitce nedostatečně zjištěného skutkového stavu, v níž obviněný K. Š. spatřuje naplnění dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, Nejvyšší soud konstatuje následující. Podle §72 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku může soud obviněnému uložit trest propadnutí věci, která je zprostředkovaným výnosem z trestné činnosti, pokud hodnota věci tvořící bezprostřední výnos z trestné činnosti není ve vztahu k hodnotě věci tvořící zprostředkovaný výnos z trestné činnosti zanedbatelná. Odvolací soud přitom v bodě 52. odůvodnění svého rozhodnutí podrobně odůvodnil, že zajištěné peněžní prostředky zjevně pocházejí z distribuce omamných a psychotropních látek, a to vzhledem k charakteru spáchané trestné činnosti, učiněným zjištěním k osobním a finančním poměrům obviněného K. Š. a spoluobviněné S. J., jakož i způsobu uložení zajištěných peněz. Ty byly v bankovkách nižší nominální hodnoty zabaleny do ruličky a uschované na půdě v dóze společně s igelitovými uzavíratelnými sáčky typicky sloužícími k dávkování pervitinu. Celková hodnota propadnuvších peněžních prostředků byla rovněž přiměřená hodnotě nalezeného pervitinu, která činila přibližně 100.000 Kč.
29. Jen pro úplnost tak Nejvyšší soud dodává, že výše i druh trestu, který byl jmenovanému obviněnému odvolacím soudem uložen, odpovídá kritériím uvedeným v §37 až §39 tr. zákoníku, zohledňujícím okolnosti případu, včetně formy spáchání činu, hodnocení osoby obviněného, stupni jeho narušení i možnosti jeho nápravy. Současně odráží i rozsah a charakter projednávané trestné činnosti a zejména pak vysokou míru společenské škodlivosti protiprávního jednání obviněného. Jak již bylo uvedeno výše, nalézací soud ani soud odvolací se nedopustily žádného pochybení při zjišťování či hodnocení skutkového stavu. Pouhý odlišný závěr odvolacího soudu, učiněný na základě dostatečně zjištěného skutkového stavu, a to i bez vlastního doplnění důkazů, přitom nemůže vést k nezákonnosti výroku o uloženém trestu. Námitku směřující proti uloženému trestu v důsledku nedostatečně zjištěného skutkového stavu, na jehož základě dle obviněného nelze konstatovat naplnění zákonných podmínek obsažených v ustanovení §72 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku pro uložení trestu propadnutí věci, a to finanční hotovosti, tak v souladu s výše uvedeným nelze podřadit pod žádný z dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. řádu, neboť o žádný z těchto případů se v nyní posuzované věci nejedná.
V.
Závěr
30. S ohledem na shora uvedené Nejvyšší soud uzavírá, že oba obvinění svými námitkami uplatněnými v podaných dovoláních v podstatě jen opakují svoji obhajobu užitou již dříve před oběma soudy nižších stupňů a na základě toho se domáhají přehodnocení provedených důkazů a revize skutkových zjištění tak, aby svědčily v jejich prospěch. Obvinění v rámci podaných dovolání naopak nevznesli žádnou relevantní námitku, kterou by bylo možno podřadit pod jimi uplatněné dovolací důvody, ani pod žádné jiné zákonem taxativně stanovené důvody dovolání ve smyslu §265b tr. řádu.
31. V souvislosti s obviněnými uplatněnými dovolacími námitkami považuje Nejvyšší soud za vhodné připomenout mimo jiné právní závěr obsažený v usnesení Ústavního soudu dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, podle kterého právo na spravedlivý proces není možné vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele. Uvedeným právem je zajišťováno „pouze“ právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.
32. S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud dospěl k závěru, že napadeným rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 19. 2. 2020, sp. zn. 9 To 27/2020, jakož i jemu předcházejícím postupem nedošlo k porušení zákona ve smyslu uplatněných dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g) nebo písm. h) tr. řádu. Za tohoto stavu, kdy tak dovolání obviněných K. Š. a S. J. byla podána z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu, Nejvyšší soud postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu a jimi podaná dovolání odmítl. O odmítnutí dovolání obou obviněných bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není , s výjimkou obnovy řízení, opravný prostředek přípustný (viz §265n tr. řádu).
V Brně dne 30. 6. 2020
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Tomáš Durdík