ECLI:CZ:NS:2020:26.CDO.687.2020.1
sp. zn. 26 Cdo 687/2020-192
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobkyně CHOMUTOVSKÁ BYTOVÁ a.s. , se sídlem v Chomutově, Křižíkova 1098/6, IČO 27341313, zastoupené JUDr. Tomášem Kindlem, advokátem se sídlem v Chomutově, Blatenská 3218/83, proti žalovaným 1) P. C. , narozenému XY, a 2) J. C. , narozené XY, oběma bytem XY, zastoupeným Mgr. Lenkou Svobodovou, advokátkou se sídlem v Chomutově, Přísečnická 3007/0, o určení výše nájemného, vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 8 C 95/2015, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 16. října 2019, č. j. 84 Co 165/2019-167, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2 178 Kč, k rukám JUDr. Tomáše Kindla, advokáta se sídlem v Chomutově, Blatenská 3218/83, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Chomutově (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 17. 12. 2018, č. j. 8 C 95/2015-132, zamítl žalobu na určení výše nájemného z bytu v domě č. p. XY v XY o podlahové ploše 99,4 m 2 (dále jen „byt“, nebo „předmětný byt“) částkou 4 813 Kč (48,42 Kč / m 2 ) s účinností ode dne podání žaloby 24. 2. 2015 a rozhodl o nákladech řízení účastníků. Uzavřel, že nárok uplatněný žalobou je v rozporu s dobrými mravy, zejména při zohlednění skutečnosti, že žalobkyně sama řádně neplnila své povinnosti plynoucí z nájemního vztahu.
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ústí nad Labem (odvolací soud) rozsudkem ze dne 16. 10. 2019, č. j. 84 Co 165/2019-167, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že výše nájemného z předmětného bytu činí s účinností od 24. 2. 2015 částku 4 572 Kč měsíčně, a v části, v níž byla žaloba zamítnuta co do požadavku na zvýšení měsíčního nájemného o další částku 241 Kč, jej potvrdil (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (výrok II.). Odvolací soud (na rozdíl od soudu prvního stupně) uzavřel, že neshledává postup žalobkyně směřující k určení nájemného z předmětného bytu za odporující dobrým mravům ani s přihlédnutím ke skutečnosti, že žalobkyně dne 2. 6. 2011 dala žalovaným neplatnou výpověď z nájmu a že od roku 2011 do doby skončení nájemního vztahu mezi účastníky (ke dni 31. 3. 2015) nesplnila jako pronajímatelka svou povinnost odstranit v předmětném bytě závadu na třech netěsnících radiátorech. Dovodil, že pokud se v bytě vyskytuje závada, k jejímuž odstranění je povinen pronajímatel, zakládá tato skutečnost právo na případnou slevu z nájemného, ale nevylučuje zvýšení nájemného postupem podle §2249 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník – dále „o. z.“.
Dovolání žalovaných proti citovanému rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. s. ř.“, neboť předložená právní otázka (rozpor s dobrými mravy) již byla v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu vyřešena a od řešení této otázky se dovolací soud neodklání ani v posuzované věci; přitom rozhodnutí odvolacího soudu je s ním v souladu.
Problematika dobrých mravů byla dříve upravena v §3 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, dále též jen „obč. zák.“, přičemž uvedené ustanovení patřilo k právním normám s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, jejíž vymezení tak závisí v každém konkrétním případě na úvaze soudu, proto i v tomto případě je dovolací přezkum založen na posouzení úvah odvolacího soudu z hlediska přiměřenosti. Ustálená judikatura vychází z toho, že rozhodnutí o tom, zda jsou splněny podmínky pro použití ustanovení §3 odst. 1 obč. zák., je třeba učinit vždy po pečlivé úvaze, v jejímž rámci musí být zváženy všechny rozhodné okolnosti případu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 12. 2002, sp. zn. 21 Cdo 486/2002, uveřejněné pod č. 53/2003 v časopise Soudní judikatura, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2008, sp. zn. 26 Cdo 1165/2007, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 4. 2009, sp. zn. 26 Cdo 974/2008). S účinností od 1. 1. 2014 je tato problematika obsažena v §2 odst. 3 o. z. a v §8 o. z., který vylučuje právní ochranu při zjevném zneužití práva; judikaturu přijatou k výkladu rozporu s dobrými mravy podle §3 odst. 1 obč. zák., lze přiměřeně aplikovat i na výklad podle o. z. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2015, sp. zn. 22 Cdo 4065/2014, ze dne 5. 9. 2017, sp. zn. 26 Cdo 2539/2017, nebo ze dne 13. 12. 2017, sp. zn. 26 Cdo 4106/2017).
Jestliže odvolací soud po zvážení podstatných okolností případu s přihlédnutím ke konkrétnímu chování účastníků shledal, že uplatněný nárok není v rozporu s dobrými mravy ani zneužitím práva, nelze jeho úvahu považovat za nepřiměřenou.
Námitkami, jimiž zpochybňují správnost skutkových zjištění a hodnocení provedeného dokazování, uplatnili dovolatelé jiný dovolací důvod, než který je uveden v §241a odst. 1 o. s. ř.
Dovolací soud nepřehlédl ani sdělení dovolatelů, že dovoláním napadají rozsudek v celém jeho rozsahu. Zastává však – s přihlédnutím k obsahu dovolání (§41 odst. 2 o. s. ř.) – názor, že proti nákladovému výroku napadeného rozsudku dovolání ve skutečnosti nesměřuje, neboť ve vztahu k uvedenému výroku postrádá dovolání jakékoli odůvodnění. Ostatně by nebylo ve smyslu §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. v této části ani přípustné.
Protože není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak, Nejvyšší soud dovolání žalovaných proti rozhodnutí odvolacího soudu podle ustanovení §243c odst. 1 věta první o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
S přihlédnutím k závěrům vyplývajícím z nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, Nejvyšší soud již samostatně nerozhodoval o návrhu žalovaných na odklad vykonatelnosti a právní moci napadeného rozhodnutí za situace, kdy přikročil k rozhodnutí o samotném dovolání v (Ústavním soudem zdůrazněné) přiměřené lhůtě. Nejsou-li splněny předpoklady k meritornímu projednání dovolání, není dán ani prostor pro úvahy o odkladu vykonatelnosti a právní moci dovoláním napadeného rozsudku [§243 písm. a) o. s. ř.] - srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 30 Cdo 865/2016, nebo ze dne 3. 10. 2017, sp. zn. 20 Cdo 4097/2017.
Bylo-li dovolací řízení zastaveno nebo bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 9. 6. 2020
JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu