ECLI:CZ:NS:2020:27.CDO.460.2019.1
sp. zn. 27 Cdo 460/2019-78
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Marka Doležala v právní věci navrhovatelky V. H. , narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Janem Švarcem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Vodičkova 695/24, PSČ 110 00, za účasti Stavebního bytového družstva Praha , se sídlem v Praze 8, Střelničná 1861/8a, PSČ 182 00, identifikační číslo osoby 00034592, zastoupeného Mgr. Jaroslavem Suttnerem, advokátem, se sídlem v Praze 8, Střelničná 1861/8, PSČ 182 00, o prohlášení rozhodnutí shromáždění delegátů o vyloučení navrhovatelky z družstva za neplatné, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 73 Cm 189/2015, o dovolání navrhovatelky proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 6. 2018, č. j. 7 Cmo 433/2016-60, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 6. 2018, č. j. 7 Cmo 433/2016-60, se ruší a věc se tomuto soudu vrací k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
[1] Návrhem doručeným Městskému soudu v Praze dne 4. 5. 2015 se navrhovatelka domáhá vyslovení neplatnosti rozhodnutí shromáždění delegátů Stavebního bytového družstva Praha (dále též jen „družstvo“) ze dne 8. 12. 2014, jímž shromáždění delegátů zamítlo její námitky podané proti rozhodnutí představenstva družstva ze dne 9. 9. 2014 o jejím vyloučení z družstva.
[2] Městský soud v Praze usnesením ze dne 31. 5. 2016, č. j. 73 Cm 189/2015 - 31, prohlásil napadené rozhodnutí shromáždění delegátů za neplatné (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
[3] Vyšel přitom (mimo jiné) z toho, že:
1. Družstvo dopisem ze dne 25. 6. 2014 sdělilo navrhovatelce, že u ní ke dni 17. 6. 2014 eviduje neuhrazený členský příspěvek za rok 2014 ve výši 240 Kč a upozornilo ji, že neuhrazením členského příspěvku dochází k porušení povinnosti člena, a že jí tudíž uděluje výstrahu před vyloučením z družstva. Současně navrhovatelku vyzvalo, aby dlužný členský příspěvek uhradila do 12. 8. 2014.
2. Dopisem ze dne 2. 10. 2014 družstvo sdělilo navrhovatelce, že jeho představenstvo dne 9. 9. 2014 rozhodlo o vyloučení navrhovatelky z družstva, a to z důvodu neuhrazení členského příspěvku za rok 2014 ve výši 240 Kč; dopis byl navrhovatelce doručen dne 13. 10. 2014.
3. Navrhovatelka podala (dopisem ze dne 18. 10. 2014) proti výše označenému rozhodnutí představenstva odůvodněné námitky. Shromáždění delegátů družstva dne 8. 12. 2014 „nevyhovělo podání“ navrhovatelky a „potvrdilo její vyloučení“ z družstva.
4. Rozhodnutí shromáždění delegátů bylo navrhovatelce oznámeno dopisem ze dne 22. 1. 2015, doručeným dne 2. 2. 2016.
[4] Na tomto základě soud prvního stupně uzavřel, že napadené rozhodnutí shromáždění delegátů je neplatné, neboť navrhovatelka byla vyloučena za nesplnění povinnosti, již stanovy družstva nemohou členům družstva uložit.
[5] Odvolací soud ve výroku označeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že návrh zamítl jako předčasný (první výrok), a rozhodl o nákladech řízení (druhý výrok).
[6] Odvolací soud dovodil, že navrhovatelce dosud nezačala běžet prekluzivní lhůta k podání návrhu na vyslovení neplatnosti rozhodnutí shromáždění delegátů o jejím vyloučení, neboť jí toto rozhodnutí dosud nebylo doručeno do vlastních rukou na adresu člena uvedenou v seznamu členů v souladu s §621 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) [dále jen „z. o. k.“].
[7] Družstvo dosud navrhovatelce doručilo, a to nikoliv do vlastních rukou, pouze sdělení o tom, že shromáždění delegátů na své schůzi dne 8. 12. 2014 její námitky projednalo a vyloučení z družstva „potvrdilo“. Za této situace však členství navrhovatelky v družstvu dosud nezaniklo, a lhůta k podání návrhu na vyslovení neplatnosti určená ustanovením §620 odst. 1 z. o. k. nemohla začít běžet. Návrh byl proto podán předčasně.
[8] Proti usnesení odvolacího soudu podala navrhovatelka dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), navrhujíc, aby Nejvyšší soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
[9] Dovolatelka má za to, že usnesení odvolacího soudu spočívá na řešení dvou otázek procesního práva, a to
1. zda odvolací soud „může vydat překvapivé rozhodnutí, které je založeno na skutečnostech, jež před vyhlášením rozhodnutí žádný z účastníků řízení nikdy netvrdil či nepopíral, soudem prvního stupně nebyly řešeny a o kterých soud strany nepoučil v rámci své poučovací povinnosti“, a
2. zda je řízení o vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze (shromáždění delegátů) podle §620 odst. 1 z. o. k. řízení sporné, či řízení ve statusové věci družstva.
[10] První otázku odvolací soud vyřešil v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (usnesení ze dne 13. 8. 2014, sp. zn. 22 Cdo 2821/2014, a rozsudků ze dne 18. 3. 2010, sp. zn. 32 Cdo 1019/2009, ze dne 9. 7. 2008, sp. zn. 28 Cdo 5378/2007, ze dne 24. 2. 2015, sp. zn. 22 Cdo 2023/2013, či ze dne 20. 10. 2016, sp. zn. 22 Cdo 1114/2016). Své rozhodnutí založil na skutkových okolnostech (doručení rozhodnutí shromáždění delegátů dovolatelce) a právním posouzení (předčasnost návrhu na zahájení řízení), aniž by tyto okolnosti tvrdil některý z účastníků řízení a aniž by odvolací soud účastníkům umožnil se k těmto okolnostem a právnímu posouzení vyjádřit. Rozhodnutí odvolacího soudu proto považuje za překvapivé.
[11] Druhá otázka dosud nebyla podle dovolatelky v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu řešena. Podle přesvědčení dovolatelky přitom řízení o návrhu na vyslovení neplatnosti rozhodnutí členské schůze (shromáždění delegátů) podle §620 z. o. k. není statusovou věcí právnických osob ve smyslu §85 písm. a) zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“), nýbrž řízením sporným, v němž soud rozhoduje rozsudkem.
[12] Dovolání, jež nesměřuje proti žádnému z usnesení uvedených v §238a o. s. ř., může být přípustné toliko podle §237 o. s. ř.
[13] Druhá z dovolatelkou předestřených otázek dovolání přípustným nečiní. Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu se totiž podává, že řízení o vyslovení neplatnosti rozhodnutí orgánu právnické osoby je řízením ve statusových věcech právnických osob ve smyslu §85 písm. a) z. ř. s., a to i tehdy, jde-li o přezkum rozhodnutí orgánu korporace o vyloučení jejího člena (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 7. 2018, sp. zn. 29 Cdo 3307/2016, uveřejněné pod číslem 87/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 1. 12. 2016, sp. zn. 28 Cdo 4916/2015, a ze dne 26. 3. 2019, sp. zn. 27 Cdo 2228/2017, uveřejněné pod čísly 59/2018 a 16/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 7. 2018, sp. zn. 29 Cdo 3476/2016, ze dne 19. 6. 2019, sp. zn. 27 Cdo 1435/2019, nebo ze dne 27. 2. 2020, sp. zn. 27 Cdo 4173/2018).
[14] Z řečené vyplývá, že i řízení o návrhu člena družstva na vyslovení neplatnosti rozhodnutí členské schůze (shromáždění delegátů) podle §620 odst. 1 z. o. k. je řízením ve statusových věcech právnických osob ve smyslu §85 písm. a) z. ř. s. (srov. výslovně i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2019, sp. zn. 27 Cdo 2931/2018, odst. 8).
[15] Dovolání je však přípustné podle §237 o. s. ř. k zodpovězení jím otevřené první otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího i Ústavního soudu, z níž se (mimo jiné) podává, že:
1. Soudní rozhodnutí musí být výsledkem předvídatelného postupu soudu, kdy účastníci nemohou být s ohledem na dosavadní průběh řízení překvapeni rozhodnutím soudu.
2. Překvapivým je přitom takové rozhodnutí, které nebylo možno na základě zjištěného skutkového stavu věci, postupu odvolacího soudu a dosud přednesených tvrzení účastníků řízení předvídat. Tak je tomu tehdy, jestliže odvolací soud (oproti soudu prvního stupně) posuzoval skutečnost, kterou žádný z účastníků řízení nikdy netvrdil či nepopíral, popř. která nebyla předmětem posuzování soudu prvního stupně. O překvapivé rozhodnutí naopak nejde, jestliže účastníkům řízení muselo být zřejmé, že soud se danou otázkou musí zabývat.
3. Předvídatelnosti rozhodnutí odvolacího soudu lze docílit nejen zrušením rozhodnutí soudu prvního stupně a vrácením věci k dalšímu řízení, ale také tím, že odvolací soud seznámí účastníky se svým odlišným právním názorem a dá jim příležitost se k tomuto názoru vyjádřit. Účastník řízení tak ví, že odvolací soud na věc nahlíží jinak, a může tomu přizpůsobit své právní a skutkové námitky.
4. Nutnost zpřístupnění odchylného právního názoru účastníkům vyplývá i z toho, že odvolatel svým odvoláním brojí proti určitému skutkovému stavu a jeho právnímu posouzení, jak k němu dospěl soud prvního stupně, a ostatní účastníci se vyjadřují k argumentaci obsažené v odvolání. Žádný z účastníků v době, kdy podává odvolání či vyjádření k němu, nemůže předpokládat, zda odvolací soud zaujme jiný právní názor, jakou bude mít tento právní názor podobu, a jaké skutkové a právní důvody by z hlediska tohoto odlišného právního názoru měly být relevantní.
[16] Za mnohá rozhodnutí srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 18. 3. 2010, sp. zn. 32 Cdo 1019/2009, ze dne 24. 2. 2015, sp. zn. 22 Cdo 2023/2013, či ze dne 20. 10. 2016, sp. zn. 22 Cdo 1114/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2014, sp. zn. 22 Cdo 2821/2014, nálezy Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 654/03, ze dne 31. 7. 2008, sp. zn. I. ÚS 777/07, či ze dne 11. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 451/11, anebo usnesení Ústavního soudu ze dne 5. 2. 2013, sp. zn. II. ÚS 4809/12, a ze dne 30. 6. 2015, sp. zn. II. ÚS 1544/14.
[17] V projednávané věci soud prvního stupně vyhověl návrhu, maje stanovy družstva v části, v níž ukládají nebydlícím členům povinnost platit každoročně členských příspěvek, za neplatné, a uzavíraje, že dovolatelka nemohla být pro porušení této povinnosti vyloučena.
[18] Odvolací soud naopak řešil otázku, zda dovolatelce již vzniklo právo podat návrh podle §620 odst. 1 z. o. k., a dovodil, že s ohledem na nedodržení požadavku §621 z. o. k. ze strany družstva tomu tak není. Ve věci tak posuzoval skutečnost, kterou žádný z účastníků řízení nikdy netvrdil či nepopíral, a která nebyla předmětem posuzování soudu prvního stupně. Odvolací soud přitom podle obsahu spisu účastníky řízení neseznámil se svým odlišným právním názorem a nedal jim příležitost se k tomuto názoru vyjádřit. Jeho rozhodnutí tudíž bylo pro účastníky řízení překvapivé.
[19] Nejvyšší soud proto usnesení odvolacího soudu podle §243e odst. 1 o. s. ř. zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (§243e odst. 2 věta první o. s. ř.).
[20] V dalším řízení odvolací soud při výkladu §620 z. o. k. nepřehlédne, že označené ustanovení neváže vznik práva člena družstva podat návrh na vyslovení neplatnosti rozhodnutí členské schůze na doručení rozhodnutí členské schůze (shromáždění delegátů) podle §621 z. o. k. Z toho, že prekluzivní lhůta k podání návrhu začíná běžet ode dne tohoto doručení, bez dalšího neplyne, že by člen družstva nemohl (poté, kdy je rozhodnutí přijato) podat návrh na zahájení řízení dříve, než je mu rozhodnutí postupem podle §621 z. o. k. doručeno.
[21] Právní názor Nejvyššího soudu je pro odvolací soud závazný. V novém rozhodnutí soud znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§243g odst. 1 a §226 odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. 5. 2020
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu