ECLI:CZ:NS:2020:3.TDO.637.2020.1
sp. zn. 3 Tdo 637/2020-381
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 7. 2020 o dovolání, které podal obviněný F. S. , nar. XY, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 20. 1. 2020, sp. zn. 55 To 338/2019, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 1 T 160/2019, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání obviněného F. S. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 24. 9. 2019, sp. zn. 1 T 160/2019, byl obviněný F. S. uznán vinným v bodě 1) přečinem křivého obvinění podle §345 odst. 1, 3 písm. c), e) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“), a to na podkladě skutkového stavu spočívajícího v tom, že v blíže neupřesněné době, zřejmě od 1. 8. 2018 do 29. 8. 2018, ve Vazební Věznici XY, kde byl od 10. 5. 2018 ve výkonu vazby na základě rozhodnutí Okresního soudu v Šumperku sp. zn. 2T 138/2018, napsal a následně na Českou advokátní komoru, Generální inspekci bezpečnostních sborů, Okresní soud v Šumperku, Policii ČR SKPV OOK Šumperk, odeslal dopisy, v nichž poškozenou S. H., která jej jako ustanovený obhájce zastupovala v době od 10. 5. 2018 do 3. 9. 2018 v trestní věci vedené PČR SKPV OOK Šumperk sp. zn. KRPM-21477/TČ-2018-140971, vědomě lživě obvinil, že mu do Vazební věznice XY dvakrát přinesla psychotropní látku pervitin, což poškozená popřela, kdy na základě dopisu zaslaného na Policii ČR SKPV OOK Šumperk, zde bylo pod sp. zn. KRPM-114223/TČ-2018-140971 vedeno trestní řízení pro podezření ze spáchání přečinu nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy dle §283 odst. 1 tr. zákoníku ze strany S. H., které bylo policejním orgánem odloženo podle §159a odst. 1 trestního řádu, jelikož se nepodařilo prokázat, že se jedná o trestný čin, na základě dopisu zaslaného na Českou advokátní komoru, bylo touto k věci prováděno šetření bez zjištěného pochybení ze strany H. ,
v bodě 2) přečinem vydírání podle §175 odst. 1 tr. zákoníku, na podkladě skutkového stavu spočívajícího v tom, že v blíže neupřesněné době, zřejmě od 1. 8. 2018 do 29. 8. 2018, ve Vazební Věznici XY, kde byl od 10. 5. 2018 ve výkonu vazby, poškozené S. H., která jej v době od 10. 5. 2018 do 3. 9. 2018 zastupovala jako ustanovený obhájce, napsal a následně jí na adresu advokátní kanceláře XY, XY, zaslal dopis, v němž pod pohrůžkou způsobení vážné újmy v zaměstnání i v rodinném životě, spočívající v zaslání dopisů na Advokátní komoru ČR, Policii ČR a další instituce, že mu do Vazební věznice XY přinesla pervitin, poškozenou nutil, aby s ním měla pohlavní styk, kdy v dopise bylo mimo jiné uvedeno:
na str. 1 ,,S. bude mi to proti srsti ale musím to udělat napsat stížnost na tu Advokátní komoru a bude to osobní kvůli tobě a mě a věř, že ti udělám takovou ostudu že se budeš muset odstěhovat prič ze XY a co má ti kluky na té Pankráci, tak už je nebudeš moct dělat protože tě nechám stama vihodit a možná také dojdou a šup ruce dopředu a cvak a jedeme (část textu zabělena) a ten dopis pošlu za 14 dní potomhle, a celi si to přečti a hned odepiš na počítači. S. jí vím ti tu práci máš ráda ale bohužel (část textu zabělena) co jim napíšu žes mi dovezla už dvakrát drogi a tak sem to řekl klukům že to mám od tebe ani to nezkoušej sem jezdit protože to můžu nahlásit na Prevenci že sem vozíš drogi a budeš muset chodit do naha a možná ti budou strkat prst do piči a to se ti bude libyt a možná také ne jak to budeš číst tak vím že u toho budeš brečet víš jak se to povídá kdo se směje naposled ten se směje nejlíp tak si to hodně přeber co mi natohle odepišeš. S. ti viš že jsme se ti dival na ti hezké litka a stehýnka a moc sem by hotovej protože si takové mládě a vduchu sem si povidal kdybych je měl v ruce tak tě budu líbat až na ten tvůj voňavej podbřišek ale mužem se spolu domluvit lepší než by tě virazili spráce za donos těch drog a jak jim to napišu tak je máš hned v práci a to je pak ostuda“,
na str. 2 „co pak jim nato řekneš já vím jak se domluvím hodně si to srovnej v té hlavě to bude lepši pro tebe i promě a to je že mi poradíš abych sem si šáhl a hladil po tvojich krásnich litkách a pomalu na stehna až se dotknu tvojeho citlivého pošťěváčku abych ochutnal jak báječně chutná jak dojedeš a sednu si na proti tobě tak si musíš pomalu dát voňavé kalhoty dolů ale neboj nikdo to neuvidí jak sedíš za stolem jak to uděláš tak mi řekni a sednu si bliž S. a to ráda pro mě uděláš co ti vše napišu radši jo než ne jak ti zařidim že musíš odejít s práce tak si uplně v prdeli a co lidi jesi ti dali nějaké peníze tak oni to budou chtít zpět a nemáš to jak dát oni ví kde sídliš tak si hlidej svoji rodinu ať se jim něco nestane (část textu zabělena) jim to řeknu co si za kurvu a hned posilaj tam svoje lidi a je zle jak s tebou tak i stvoji Mámou tatou já si nedělám srandu a to že mi voziš drogi jesi mám bejt ticho tak mi dej vědět kdy dojedeš ať si můžem spolu užit jak si sahnu na tvoji pičku a ti mužeš také a budem spokojeni oba já ti to pěkně udělám a na oplátku ti mě zaleži na tobě jesi rukou nebo (v dopise vyobrazena ústa) neboj bude to richli než se nadáš tak šup a budu hotovej popřemišlej máš se hodně ráda i svoji rodinu tak něco za něco uděláme se spolu a nebudu psát na tu Advokátní komoru ani na Proti Drogovku jinak si v piči veřmi ja chci tvoji pičku ochutnat a tohle bude jenom mezi náma co řeknu to má plaťák co bys dělala kdybych si sám bez dovoleni šahl na stehinko nic dáš mi facku tak bych ti to hned vzápětí vrátil“,
na str. 3 „napišu ti dopisi do XY co si udělala i k soudu to napišu co si za kurvu chceš to tak přistup na to co chci ja a bude klid já to posílám za 14 dni tak dělej něco a není to sranda“
na str. 4 „Děvko tak já budu kouřit tvůj poštěváček a pit tvůj orgasmus jak se ti to bude libyt co ti Mrdko tak místo televize budu čumět na tvoje pysky to si zavinila všechno ti Šlapko jedna tak ti se mi kliť s cesti jak budu doma a tam zažiješ peklo pojedem spolu a ti u toho budeš vzdychat jak prokopla Děrka v tom pekle nic jiného nebudeš jedině šlapka, kurvo ďábelská Děvka a mrdka to si zapamatuj a ja tě dám tak 1,5 dlouhej řetěz a tam budeš má kurvičko (část textu zabělena) teť hovno hlavně máš ti já ti stejně napišu co budu psát na tu Proti Drogovku a na Advokátní komoru tak si to užívej hezky a pomalu ať ti to vidrží to prcání ale jak budeš chtit bude to jenom na tobě můžeš bejt semnou a necháš si sáhnou na kundičku a chvilku si budu hrát na poštěváček a pak s prstíkem zajedu dovnitř do kundičky a pak ti mě můžeš rukou nebo (v dopise nakreslena ústa) nechám to na tobě jak mi odepišeš tak mi napiš“,
na str. 5 „co a jak ať sem připraven chci ochutnat tvůj poštěvák i jak budeš vlhká i tu štávičku a popřemišlej o tom a hlavně pravdu viš že jenom kurvi lžou chci ot tebe pravdu kdy si to spolu užijem a tady ti to pišu na tu XY; stížnost, Vážená advokátní komoro podávám na (část textu zabělena) stížnost a to ohledně a menuje se takhle S. H. XY XY (část textu zabělena) mě navštívila ve Vazební Věznici XY a nic proto nedělá a a chci abyste ji prošetřil ohledně kvůli tomu že už mi dovezla 2 drogi Pervitin …… ona se mi sama chlubila jak mě daj na vazbu tak mi bude vozit Pervitin a měla to skovani v Přirození ….. a moc vás ale žádám abyste udělali nějaky zaopatření proti ni ja to musim napsat i na soud co to má znamenat“,
na str. 6 „máš 14 dní abys mi na to otpověděla já to myslím smrtelně vážně co je tady v tomhle dopise napsáno richle odepiš abych věděl od úterka za 14 dní máš co stíhat abych ti stačil na tvoji otpověť napsat a nedělej si stoho žádny hej nebo počkej a to stvoji Mámou i s tátou mislím vážně starej se hodně ale richle odepiš tobě už nemůžu říct ani jménem jenom že si obyčejna Svině, Děvka, kurva nebo Šlapka jak si to probereš abychom se spolu dotikali na tvoji pipinku a napiš mi pravdu máš to ráda dělat rukou a nebo (symbol úst) neboj dám si pozor abych ti to nepustil do (symbol úst) a ještě také to bude richli mám přání dát ti ho do pochvi a než napočítáš švec tak konec neboj se nikdo nás nevibere a neříkej že ne a musíš si předemnou sundat kalhotky a nestit se taky jak si šla poprvé sklukem píchat tak je to stejné i semnou. Tak Nazdar piči sladká a richle odepiš čas utíká nemám čas žádné podraz “,
a v bodě 3) přečinem nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se dle skutkových zjištění dopustil jednáním spočívajícím v tom, že v blíže neupřesněné době, zřejmě od 1. 8. 2018 do 29. 8. 2018 ve Vazební Věznici XY, kde byl od 10. 5. 2018 ve výkonu vazby, poškozené S. H. napsal a následně na adresu Advokátní kanceláře XY, XY, odeslal dopis, v němž vyhrožoval poškozené a jejím rodičům usmrcením, kdy v dopise bylo mimo jiné uvedeno: „Čus děvko. Ti jedna Děvko ….. jak mě pusti ta tvoje Matka, fotr a hlavně ti zdechneš (část textu zabělena) a zmis ze XY jak mě pusti tak viš co tě čeká a nemine a jak si kurva tak to pišu i pani Š. tak čekej na Pár Lidi a chipneš Ti XY Děvko, Mrdko, Lezbo, potrate s opiči Matky aby dostala tvoje Matka zástavu srdce .
Za to byl obviněný odsouzen podle §173 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 10 (deseti) let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou (pozn. ve výroku rozsudku nalézacího soudu absentuje odkaz na sbíhající se trestnou činnost, za níž byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 19. 12. 2018, sp. zn. 2 T 138/2018, neboť mu byl ukládán souhrnný trest).
Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl současně zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Šumperku ze dne 19. 12. 2018, č. j. 2 T 138/2018-670, který nabyl právní moci dne 12. 2. 2019, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 12. 2. 2019, č. j. 68 To 47/2019-701, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 24. 9. 2019, sp. zn. 1 T 160/2019, podal obviněný F. S. odvolání, a to do výroků o vině a trestu.
O odvolání rozhodl Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci usnesením ze dne 20. 1. 2020, sp. zn. 55 To 338/2019, a to tak, že podle §256 tr. ř. odvolání obviněného zamítl.
II.
Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 20. 1. 2020, sp. zn. 55 To 338/2019, podal obviněný prostřednictvím své advokátky dovolání (č. l. 363-366), v rámci něhož uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř. s tím, že napadené usnesení je založeno na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
Obviněný namítl, že se odvolací soud a potažmo i soud prvního stupně dostatečně nevypořádal s odůvodněním zamítnutí důkazních návrhů učiněných z jeho strany, zejména pak znaleckého posudku k posouzení jeho duševního stavu. Obviněný tento důkazní návrh poprvé vznesl v přípravném řízení při prostudování spisu dne 26. 7. 2019, přičemž tento důkazní návrh byl policejním orgánem zamítnut. Znovu tento důkazní návrh vznesl před soudem prvního stupně v průběhu hlavního líčení, kdy byl tento návrh tentokrát ze strany soudu znovu zamítnut s tím, že by jeho provedení pouze prodlužovalo trestní řízení a nijak by nepřispělo k objasnění dovolatelovy viny. Považoval za dostačující, že byl obviněný vyšetřen soudním znalcem MUDr. Jiřím Kovářem v předchozím trestním řízení, kdy tento důkaz byl proveden před soudem jako důkaz listinný a dle soudu z něj vyplývá, že obviněný byl vyšetřen koncem května roku 2018, tj. 2-3 měsíce před projednávaným jednáním. Odvolací soud se se závěry soudu prvního stupně v odůvodnění napadeného rozhodnutí plně ztotožnil. Soudy prvního a druhého stupně toto stanovisko zaujaly i přesto, že ze zmíněného znaleckého posudku soudního znalce MUDr. Jiřího Kováře vyplynulo, že „obžalovaný trpí duševní poruchou ve smyslu opakované akutní intoxikace alkoholem a stimulacií, syndromem závislosti na alkoholu a smíšenou poruchou osobnosti, v důsledku které mohly být jeho ovládací schopnosti přechodně zmenšeny…“. Obviněný uvedený postup považuje za rozporný s konstantní judikaturou (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 3. 1968, sp. zn. 11 Tz 13/68; rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 7. 6. 1978, sp. zn. 11 Tz 21/78), kterou dále rozebírá s tím, že závěry znaleckého posudku vypracované v jiném trestním řízení nejsou použitelné v předmětném soudním řízení (rozhodnutí č. 65/1980 Sb. rozh. tr.; R 11/1982; rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2009, sp. zn. 30 Cdo 2811/2007). Má proto za to, že se odvolací soud měl řídit ustálenou soudní judikaturou a v souladu s ní nechat ve věci zpracovat nový znalecký posudek k posouzení jeho psychického stavu ve vztahu k projednávanému skutku a na základě tohoto posudku následně posoudit případnou otázku jeho nepříčetnosti ve vztahu k danému činu. Pokud by odvolací soud dospěl k závěru, že je daná judikatura překonaná, měl tento svůj závěr náležitě odůvodnit, pouhý odkaz na závěry soudu prvního stupně je nedostačující. Obviněný současně namítá, že odvolací soud neprovedl výslech příslušníků Vazební věznice XY paní P. V., pana J. Š. a vedoucího výkonu trestu, kteréžto považuje za zásadní k posouzení jednání uvedeného pod bodem 1) obžaloby. P. V. a J. Š. byli vyslechnuti pouze na úřední záznam dle ust. §158 tr. ř. v trestním řízení vedeném proti poškozené, kdy však obviněný, resp. jeho obhájce nemohl být tomuto úkonu přítomen a klást těmto osobám otázky. Obviněný je současně přesvědčen, že uložený trest je vzhledem k jednání, kterého se dopustil, nepřiměřeně přísný a je v rozporu se zásadou přiměřenosti sankcí.
Na základě výše uvedeného obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 20. 1. 2020, č. j. 55 To 338/2019-342, zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí věci.
K dovolání obviněného se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) v rámci vyjádření doručeném Nejvyššímu soudu dne 10. 5. 2020, sp. zn. 1 NZO 396/2020.
Poté, co zopakoval námitky obviněného, uvedl, že dovolatel opakuje ve svém dovolání obhajobu, kterou uplatnil již před nalézacím soudem a kterou zopakoval ve svém odvolání proti odsuzujícímu rozsudku nalézacího soudu. S těmito námitkami se již vypořádaly soudy v odůvodnění svých rozhodnutí, s jejichž argumentací se státní zástupce ztotožňuje a v podrobnostech na ni odkazuje. Stran opomenutého důkazu znaleckým posudkem státní zástupce uvedl, že znalecký posudek z jiné trestní věci byl soudy užit jako pouhý listinný důkaz za účelem posouzení, zda dovolatelův duševní stav je či není zapotřebí znalecky vyšetřit. Teprve v kladném případě by bylo nezbytné přibrat znalce k opatření nového znaleckého posudku. Soudy potřebu přibrání znalce neshledaly, neboť o duševním stavu dovolatele v době jeho činu pochybnosti neměly, což podrobně a přesvědčivě odůvodnily. Soudy tak postupovaly v plném souladu s judikaturou citovanou dovolatelem i s další judikaturou, kterou dovolatel pomíjí. Zejména se jedná o rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 1982, sp. zn. 5 Tz 36/1982, kde Nejvyšší soud uvedl, že ani skutečnost, že obviněný v uvedené věci byl opakovaně psychiatricky léčen a jednalo se o polymorfního psychopata, nemusela ještě odůvodňovat potřebu vyšetření duševního stavu, jestliže nebylo jednání obviněného doprovázeno takovými okolnostmi, které by nasvědčovaly podezření z duševního onemocnění obviněného“. Pokud měl nižší soud pochybnosti o vyjádření tehdejší „oblastní lékařské posudkové komise“ (tehdejší součást vězeňské zdravotní služby), že důvod k vyšetření duševního stavu není, „ nic mu nebránilo, aby si opatřil důkaz o výsledcích psychiatrického zkoumání osobnosti obviněného vyžádáním spisů o jeho dřívější trestné činnosti, přičemž posudky znalců z oboru psychiatrie by pak bylo možno přečíst v této trestní věci jako listinný důkaz podle §112 tr. ř. právě k posouzení, zda v této věci je potřebné vyšetřit duševní stav obviněného “. Takto doporučeným způsobem postupoval nalézací soud v dovolatelově věci. Že se jedná o judikaturu ustálenou je patrno i z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2014, sp. zn. 6 Tdo 921/2014, z něhož se podává, že „ nutnost zpracování znaleckého posudku je dána pouze tehdy, pokud skutkový podklad, tj. konkrétní okolnosti zjištěné v průběhu dokazování, odůvodní potřebu získání odborných závěrů z oboru psychiatrie ve smyslu předjímaném v ustanoveních §105 odst. 1 či §116 tr. ř. “ Tvrzení dovolatele, že nepřibráním znalce psychiatra nerespektovaly soudy judikaturu Nejvyššího soudu, je tedy zjevně nepravdivé. Navíc postupovaly v souladu s judikaturou dovolatelem pominutou, podle níž se příčetnost presumuje a soud má zvažovat nutnost vyšetření duševního stavu obviněného právě i na základě znaleckých posudků opatřených v jeho jiných trestních věcech. Státní zástupce doplnil, že dovolateli nic nebránilo v tom, aby se sám nechal znalecky vyšetřit a výsledný znalecký posudek soudu sám předložil. Postup jím prosazovaný by navíc vedl k absurdnímu výsledku, kdy by jednou provedené znalecké vyšetření duševního stavu obviněného nemohlo být užito ani jako listinný důkaz a ve všech jeho následujících trestních věcech by nezbylo, než aby byly k duševnímu stavu obviněného znovu a znovu opatřovány nové znalecké posudky. Takové doživotní zkoumání duševního stavu obviněného ve všech jeho trestních věcech následujících po prvním znaleckém posudku důvodně odmítl Nejvyšší soud ve shora citované judikatuře. Tak jako není opomenutým důkazem navrhovaný znalecký posudek, nejsou jím dle státního zástupce ani neprovedené svědecké výpovědi a to z důvodů přiléhavě uvedených soudy, k nimž není zapotřebí nic dodávat. Ve vztahu k námitce nepřiměřenosti uloženého trestu státní zástupce uvedl, že otázka přiměřenosti trestu, včetně otázky podmíněného odložení trestu odnětí svobody, žádnému z dovolacích důvodů neodpovídá. V rámci dovolacích důvodů se dovolací soud přiměřeností uloženého trestu zabývat nemůže a zejména nemůže ani hodnotit, zda soudy postupovaly podle §39 tr. zákoníku. Nad rámec uvedeného doplnil, že dovolací soud může otázku nepřiměřenosti trestu posoudit mimo dovolací důvody – v případech výjimečných svou nespravedlností. Tedy pokud by byl uložený trest skutečně v rozporu se zásadou proporcionality trestních sankcí. V uvedeném směru však svou námitku nijak nerozvádí a opírá ji jen o „jednání, kterého se dopustil“.
S ohledem na výše uvedené proto státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 20. 1. 2020, sp. zn. 55 To 338/2019, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím své obhájkyně, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Nejvyšší soud se proto dále zabýval otázkou opodstatněnosti obviněným uplatněného dovolacího důvodu.
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněným F. S. vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř.
Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je možno uvést, že tento je naplněn, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) – g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písm. a) – k). Tento dovolací důvod tedy spočívá ve dvou alternativách. První alternativa spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) a g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo v rámci druhé alternativy zde byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
První alternativa ustanovení §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. by měla své místo pouze tehdy, pokud by došlo k rozhodnutí odvolacího soudu bez věcného přezkoumání řádného opravného prostředku obviněného. V trestní věci obviněného je však naprosto zřejmé, že Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci odvolání obviněného projednal a také z podnětu tohoto odvolání rozhodl výše uvedeným usnesením. Uplatnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. v jeho první alternativě proto nepřichází v úvahu.
Obviněný ve svém dovolání označil jako dovolací důvod jeho druhou variantu, tedy že v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí byl dán některý z důvodů dovolání, jak jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., kdy poukazuje konkrétně na dovolací důvod uvedený pod písm. g).
V rámci dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí právní posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom vyplývá, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat toliko vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud tedy není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat postup soudů nižších stupňů při dokazování a hodnocení důkazů , ale vychází toliko z konečných skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů a v návaznosti na tato stabilizovaná skutková zjištění posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení. Tato skutková zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů.
Ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. nestanoví žádná pravidla, jak pro míru důkazů potřebných k prokázání určité skutečnosti, tak stanovící relativní váhu určitých typů či druhů jednotlivých důkazů. Soud totiž v každé fázi řízení zvažuje, které důkazy je třeba provést, případně zda a nakolik se jeví být nezbytným dosavadní stav dokazování doplnit. S přihlédnutím k obsahu již provedených důkazů tedy usuzuje, nakolik se jeví např. návrhy stran na doplnění dokazování a zda jsou tyto důvodné a které mají naopak z hlediska zjišťování skutkového stavu věci jen okrajový, nepodstatný význam. Shromážděné důkazy potom hodnotí podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností jednotlivě i v jejich souhrnu. Rozhodování o rozsahu dokazování tak spadá do jeho výlučné kompetence.
Obviněným uplatněné námitky byly již obsahem jeho řádného opravného prostředku, resp. se jedná o obhajobu obviněného uplatňovanou již před soudem prvního stupně, přičemž je třeba uvést, že jak nalézací, tak odvolací soud se s touto zcela řádným způsobem vypořádaly. Námitky obviněného se v drtivé většině týkají tzv. opomenutých důkazů, kdy namítá, že soudy neprovedly jím navrhované důkazy a s těmito návrhy se nijak nevypořádaly, resp. tyto odmítly bez řádného odůvodnění pro takový postup.
Obecně lze k teorii tzv. opomenutých důkazů uvést, že účelem dokazování v trestním řízení je zjistit skutkový stav věci tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti a to v rozsahu, který je nezbytný pro příslušné rozhodnutí (§2 odst. 5 tr. ř.). Je pak na úvaze soudu, jakými důkazními prostředky bude objasňovat určitou okolnost, která je pro zjištění skutkového stavu významná. Přitom ovšem do shora uvedeného výkladu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. představuje určitý průlom judikatura Ústavního soudu České republiky (dále jen Ústavní soud), v níž je kritizován postup Nejvyššího soudu s tím, že ten v některých případech interpretuje zmíněný dovolací důvod příliš restriktivně a vybočuje tak z rámce ústavním pořádkem garantovaného práva na spravedlivý proces. Přitom v této souvislosti je třeba poukázat na to, že Ústavní soud především zdůrazňuje, že zásadu spravedlivého procesu vyplývající z čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) je třeba vykládat tak, že v řízení před obecným soudem musí být dána jeho účastníkovi mimo jiné i možnost navrhnout důkazy, jejichž provedení pro prokázání svých tvrzení pokládá za potřebné. Tomuto procesnímu právu účastníka pak odpovídá povinnost soudu nejen o navržených důkazech rozhodnout, ale také – pokud návrhu na jejich provedení nevyhoví – ve svém rozhodnutí vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl. Jestliže tak obecný soud neučiní, zatíží své rozhodnutí nejen vadami spočívajícími v porušení obecných procesních předpisů, ale současně postupuje v rozporu se zásadami vyjádřenými v hlavě páté Listiny a v důsledku toho i s čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky. Jedná se takto o tzv. opomenuté důkazy, tedy takové, o nichž v řízení nebylo soudem rozhodnuto, případně důkazy, jimiž se soud podle zásady volného hodnocení důkazů nezabýval, a proto uvedený postup téměř vždy založí nejenom nepřezkoumatelnost vydaného rozhodnutí, ale současně též jeho protiústavnost (k tomu nálezy Ústavního soudu uveřejněné ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu ve věcech III. ÚS 51/96-svazek 8, nález č. 57, sp. zn. II. ÚS 402/05, číslo judikátu 2/2006 nebo sp. zn. IV. ÚS 802/02 číslo judikátu 58/2004). Ačkoliv soud není povinen provést všechny navržené důkazy (k tomu nález Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 150/93), z hlediska práva na spravedlivý proces musí jeho rozhodnutí i v tomto směru respektovat klíčový požadavek na náležité odůvodnění ve smyslu ustanovení §125 odst. 1 tr. ř. nebo §134 odst. 2 tr. ř. (k tomu např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1285/08). V judikatuře Ústavního soudu (např. nálezy ve věcech vedených pod sp. zn. I. ÚS 4/04, sp. zn. III. ÚS 84/94) se opakovaně poukazuje i na to, že rozhodnutí obecného soudu by bylo nutné považovat za vydané v rozporu s ústavně zaručeným právem na spravedlivý proces, jestliže by jeho právní závěry byly v extrémním nesouladu s učiněnými skutkovými zjištěními (včetně úplné absence důležitých skutkových zjištění).
V projednávané věci se však o takovýto případ nejedná. Jak bylo vyloženo výše, obviněným v rámci odvolacího řízení navržené důkazy nebyly soudem provedeny, soud však řádně a zcela dostatečně odůvodnil, z jakých důvodů považoval jejich provedení za nadbytečné. Důkazní návrhy ve formě výslechu příslušníků Vězeňské služby, kteří byli přítomni návštěvě poškozené jako obhájkyně obviněného ve Vazební věznici XY, byly nalézacím soudem vyhodnoceny jako nadbytečné, neboť „ jejich provedení by pouze prodlužovalo trestní řízení a nijak by nepřispěly k objasnění viny obžalovaného “. Nalézací soud přitom provedl uvedený policejní spis jako listinný důkaz ve smyslu §112 tr. ř., přičemž ze spisu zjistil značné množství relevantních skutečností, zejména pak to, že oba navrhovaní příslušníci byli vyslechnuti v případě trestního řízení proti poškozené a věc byla pravomocně skončena (bod 5. rozsudku). Odvolací soud se k této námitce vyjádřil v bodě 10. usnesení, kde se s postupem nalézacího soudu ztotožnil. Doplnil, že „ ani z obsahu podaného vysvětlení učiněné dle §158 odst. 6 trestního řádu P. V. a J. Š. nelze vyvodit žádné takové poznatky, které by měly vést k tomu, aby tyto osoby byly vyslýchané v pozici svědků a soudu I. stupně k úvaze, zda takový důkaz provede “. Stran tohoto obviněným navrhovaného důkazu je tedy zcela zřejmé, že se o žádný opomenutý důkaz nejedná. Současně je třeba vzít na vědomí, že soudy v projednávané věci nemohly přistoupit k případnému přezkumu pravomocně vydaného rozhodnutí v jiné věci, jak se v důsledku dožadoval obviněný.
Dalším dle obviněného opomenutým důkazem bylo znalecké zkoumání jeho osoby stran duševního stavu, kdy obviněný má současně za to, že neprovedení znaleckého posudku k otázce jeho příčetnosti zasáhlo do jeho práva na spravedlivý proces. Obviněný vznesl námitku, že ve věci byl k posouzení otázky jeho příčetnosti ve vztahu k projednávanému jednání proveden znalecký posudek vypracovaný na jeho osobu v jiné trestní věci, což je s odkazem na jím uvedenou judikaturu nepřípustný postup, přičemž vypracování nového znaleckého posudku bylo soudy odmítnuto pro nadbytečnost. Nalézací i odvolací soud stran obviněným navrhovaného důkazu znaleckým posudkem však dospěly ke stejnému závěru jako stran navrhovaných výslechů zaměstnanců Vězeňské služby.
Obviněný má za to, že soudy posoudily jeho duševní stav a z toho vyplývající závěr o jeho příčetnosti na podkladě znaleckého posudku vypracovaného v jiné trestní věci, tedy v rozporu s ustanovením §116 odst. 1 tr. ř., dle něhož se k vyšetření duševního stavu obviněného přibere vždy znalec z oboru psychiatrie . Obviněný opírá svou obhajobu o závěr, že znalecký posudek o duševním stavu obviněného podaný v předchozí trestní věci téhož obviněného nemůže být znaleckým posudkem v další trestní věci, v níž je vedeno nové trestní stíhání, neboť jeho schopnost rozpoznat nebezpečnost svého jednání pro společnost a ovládat je, se musí posuzovat vždy z hlediska konkrétního trestného činu (srov. R 11/1982, 65/1980). Nejvyšší soud nijak nerozporuje obviněným v dovolání citovanou judikaturu Nejvyššího soudu či Ústavního soudu, ta se však vztahuje na zcela odlišnou situaci. Soudy totiž v projednávané věci neposuzovaly duševní stav obviněného, jak tento nesprávně dovozuje, ale toliko posuzovaly, zda takové zkoumání bude ve věci třeba provést.
V souvislosti s touto námitkou je nutno uvést, že skutečnost, že obviněný zpochybňuje svůj duševní stav v době činu, ještě sama o sobě neodůvodňuje nutnost znaleckého zkoumání. Otázka nepříčetnosti je otázkou právní a její posouzení náleží orgánům činným v trestním řízení na základě skutečností vyplývajících z provedených důkazů. Obecně se příčetnost presumuje, když nutnost zpracování znaleckého posudku je tak dána pouze tehdy, pokud skutkový podklad, tj. konkrétní okolnosti zjištěné v průběhu dokazování, odůvodňují potřebu získání odborných závěrů z oboru psychiatrie či jiných oborů ve smyslu ustanovení §105 odst. 1 tr. ř. či §116 tr. ř. (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2014, sp. zn. 6 Tdo 921/2014). Jinak řečeno, soud je povinen nechat vypracovat znalecký posudek ohledně duševního stavu obviněného, popř. znalecký posudek z jiného oboru, jen tehdy, jestliže na základě skutkového stavu, který zjistí provedeným dokazováním, vyvstanou pochybnosti o jeho duševním stavu z hlediska příčetnosti. O takovou situaci se v dané věci nejednalo.
Nalézací soud provedl předmětný znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie MUDr. Jiřího Kováře, vypracovaný v jiné trestní věci obviněného, jako listinný důkaz ve smyslu §112 tr. ř. Soud si tedy opatřil důkaz o výsledcích psychiatrického zkoumání osobnosti obviněného vyžádáním spisů o jeho dřívější trestné činnosti, přičemž posudek znalce z oboru psychiatrie přečetl jako listinný důkaz podle §112 tr. ř. právě k posouzení, zda v této věci je potřebné vyšetřit duševní stav obviněného (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 1982 sp. zn. 5 Tz 36/1982).
Nalézací soud uvedl, že obviněný byl vyšetřen znalcem MUDr. Jiřím Kovářem v předchozím trestním řízení, a to 2 až 3 měsíce před projednávaným jednáním, přičemž ze znaleckého posudku se podává, že obviněný v období od února 2018 do května 2018 trpěl duševní poruchou ve smyslu opakované akutní intoxikace alkoholem a stimulancií, syndromem závislosti na alkoholu a smíšenou poruchou osobnosti, což mělo za následek snížené rozpoznávací a ovládací schopnosti, vždy úměrně hloubce intoxikace. V případě, že by zde nebylo vlivu akutní intoxikace alkoholem nebo stimulancia, pak by jeho rozpoznávací a ovládací schopnosti byly jen lehce a nepodstatně sníženy s ohledem na smíšenou poruchu osobnosti. S ohledem na skutečnost, že obviněný se v době spáchání jemu za vinu kladeného jednání dopustil během výkonu vazby, kde je intoxikace alkoholem či návykovými látkami vyloučena, mohly být jeho rozpoznávací a ovládací schopnosti vlivem smíšené poruchy osobnosti jen lehce až nepodstatně sníženy. „ Navíc v případě obžalovaného šlo o celou řadu cílených písemných projevů adresovaných nejen poškozené, ale i na celou řadu institucí, což vyžaduje komplexnost, cílevědomost, koncentraci, koordinaci a plánování “ (body 4. a 6. rozsudku). Nalézací soud tedy neshledal, že by s ohledem na konkrétní okolnosti zjištěné v průběhu dokazování, vyvstaly pochybnosti o duševním stavu obviněného z hlediska jeho příčetnosti. Odvolací soud se s uvedeným postupem ztotožnil, kdy uvedl, že „ ani odvolací soud v projednávané věci neshledal žádné takové poznatky, na základě kterých by bylo nezbytné přistoupit k přibrání znalce ke zkoumání duševního stavu obžalovaného “ (bod 11. usnesení). Soudy nižších stupňů tedy řádně odůvodnily, že ze žádných okolností, ať již z jednání obviněného nebo ze samotného způsobu spáchání předmětné trestné činnosti, nevyplývá nic, co by svědčilo pro zmenšenou příčetnost obviněného či dokonce pro jeho nepříčetnost. Skutečnost, že již jednou bylo provedeno znalecké zkoumání osoby obviněného, automaticky neznamená, že v každé následující věci musí být obviněný znalecky zkoumán, když potřeba znaleckého zkoumání se musí odvíjet od konkrétních skutečností zjištěných v konkrétně projednávané trestní věci (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 18. 2. 2020, sp. zn. 4 Tdo 84/2020). Ani zde se tedy nejednalo o opomenutý důkaz. Tyto důkazy byly soudy řádným způsobem provedeny a podrobeny hodnocení v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů.
Obviněný dále namítl, že shledává jemu uložený nepodmíněný trest odnětí svobody za nepřiměřeně přísný, uložený v rozporu se zásadou přiměřenosti sankcí.
Obecně lze pod jiné hmotněprávní posouzení skutku podřadit zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva, a to jak hmotného práva trestního, tak i jiných právních odvětví.
Za jiné nesprávné hmotně právní posouzení , na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. , je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (viz rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Z uvedeného vyplývá, že dovolání ve vztahu k uloženému trestu nelze podat pouze z důvodu, že se uložený trest jeví jako nepřiměřeně mírný nebo přísný.
Z obsahu dovolání obviněného je zřejmé, že jeho výtky vůči uloženému trestu odnětí svobody se odvíjí od jeho výše, resp. že obviněný shledává jemu uložený nepodmíněný trest odnětí svobody za nepřiměřeně přísný. Žádnou bližší argumentaci nepodává. Svou námitkou tak nenamítá nesprávné právní posouzení skutku, nebo jiné nesprávné hmotně právní posouzení ve smyslu uplatněného důvodu dovolání, ale porušení obecných zásad pro ukládání trestu podle §39 odst. 3 tr. zákoníku (námitky stran polehčujících a přitěžujících okolností), čímž se zcela míjí s uplatněným dovolacím důvodem.
IV.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b odst. 1 tr. ř. Jelikož dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl Nejvyšší soud v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání.
Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 29. 7. 2020
JUDr. Petr Šabata
předseda senátu