ECLI:CZ:NS:2021:11.TDO.1026.2021.1
sp. zn. 11 Tdo 1026/2021-3218
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. 11. 2021 o dovolání obviněného V. K. , narozeného dne XY v XY, bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Valdice, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 11. 2020, č. j. 15 To 54/2020-2843, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 49 T 2/2020, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného V. K. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 16. 6. 2020, č. j. 49 T 2/2020-2709, byl obviněný uznán vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, dílem spáchaného ve stadiu pokusu podle §21 tr. zákoníku.
2. Tohoto trestného činu se obviněný – podle skutkových zjištění soudu prvního stupně – dopustil následujícím způsobem:
obviněný V. K. a obžalovaný D. K.
I.
obviněný V. K. v přesně nezjištěné době nejméně od začátku roku 2018 do 12. 6. 2019, v úmyslu neoprávněně vyrobit drogy pervitin – metamfetamin, po předchozí objednávce za odměnu ve formě finanční hotovosti nebo drogy, postupně od obžalovaného P. K. nejméně v 16 případech obdržel prostřednictvím České pošty, s. p., celkem nejméně 13 500 g červeného fosforu, jenž je v tomto množství použitelný k praktické výrobě 39,5 kg hydrochloridu metamfetaminu (pervitinu), a celkem nejméně 15 000 g kuličkového jódu, jenž je v tomto množství použitelný k praktické výrobě 11 kg hydrochloridu metamfetaminu (pervitinu),
a dále v přesně nezjištěné době nejméně od 1. 5. 2019 do 26. 5. 2019 po předchozí dohodě učiněné na blíže nezjištěném místě území okresu Chomutov s obžalovanými J. M. a P. R., tyto sjednal k cestě do Polska, kde oba spoluobžalovaní od přesně neustanovené osoby a na přesně neustanoveném místě v blízkosti obce XY přezvali a následně společně dvěma vozidly, aby předešli policejní kontrole, dovezli do bydliště obžalovaného V. K. do obce XY, okres Chomutov, nejméně 250 až 300 balení léčiva značky Galpseud, kdy každé jedno balení obsahuje 100 ks tablet léčiva a každá jedna tableta obsahuje 60 mg psychotropní látky pseudoefedrin, přičemž z 25 000 tablet léčiva zn. Galpseud je možné vyrobit nejméně 883,84 gramů hydrochloridu metamfetaminu (pervitinu), kde jim obžalovaný V. K., jenž již dříve dosud neustanovené osobě na záloze za léčivo uhradil finanční částku 300 000 Kč, po převzetí léčiv vyplatil odměnu obžalovanému P. R. 10 000 Kč a obžalovanému J. M. 25 000 Kč,
následně v přesně nezjištěné době nejméně od 27. 5. 2019 do 11. 6. 2019 obžalovaný V. K. sám, a v jednom případě společně s obžalovaným D. K., ve svém trvalém bydlišti v XY, okres Chomutov, neoprávněně za užití uvedených léčiv, dalších nezbytných chemikálií a předmětů k tomuto účelu nezbytných, vyrobil v přesně nezjištěném počtu případů celkem nejméně 60 gramů pervitinu – metamfetaminu a průběžně vyráběl přesně nezjištěné množství hydrochloridu pseudoefedrinu, kdy na uskutečněné výrobě se obžalovaný D. K. podílel zejména pomocnými pracemi, úklidem, vymýváním sudů a podobně, ačkoliv byl s probíhající neoprávněnou výrobou drogy obžalovaným V. K. přinejmenším srozuměn, přičemž v rámci domovní prohlídky provedené dne 11. 6. 2019 v trvalém bydlišti obžalovaného V. K. v XY, okres Chomutov, byla zajištěna látka o hmotnosti 3 318,2 g, která obsahovala celkem 3 279,41 g hydrochloridu pseudoefedrinu, získaného extrakcí z uvedených léčiv a určených k další následné výrobě psychotropní látky hydrochloridu metamfetaminu, přičemž ze zajištěného množství je možné vyrobit nejméně 2 415,41 g hydrochloridu metamfetaminu,
kdy vyrobenou drogu pervitin obžalovaný V. K. následně na přesně nezjištěných místech v okrese Chomutov průběžně předal
J. V., nar. XY, nejméně v 1 případu v množství 50 g s tím, že toto zaplatí dodatečně,
obžalovanému P. R., zdarma nejméně v 10 případech vždy po 1 g,
obžalovanému J. M., zdarma nejméně v 1 případu přesně nezjištěné množství,
a dalším dosud neustanoveným osobám v přesně nezjištěném počtu případů v přesně nezjištěném množství,
II.
obžalovaný V. K. sám v přesně nezjištěné době nejméně od 1. 5. 2019 do 11. 6. 2019 v rodinném domě č. p. XY, v obci XY, okres Chomutov, v prostorách, které obýval, přechovával pro dosud neustanovené osoby za účelem další distribuce 5,8 g metamfetaminu, 12,75 g Δ 9 THC, 1,2 g kokainu a 0,28 g heroinu, kter é byly v rámci jeho zadržení a domovní prohlídky provedené dne 11. 6. 2019 zajištěny,
přičemž pervitin – metamfetamin patří mezi látky uvedené v příloze č. 5 k zákonu č. 463/2013 Sb., nařízení vlády o seznamech návykových látek, jako psychotropní látka zařazená do Seznamu č. 5,
a kokain patří mezi látky uvedené v příloze č. 1 k zákonu č. 463/2013 Sb., nařízení vlády o seznamech omamných a návykových látek, jako omamná látka zařazená do Seznamu č. 1,
a heroin patří mezi látky uvedené v příloze č. 3 k zákonu č. 463/2013 Sb., nařízení vlády o seznamech návykových látek, jako omamná látka zařazená do Seznamu č. 3, o seznamech omamných a návykových látek, jako omamná látka zařazená do Seznamu č. 1,
a pseudoefedrin je prekursorem uvedeným v přílohách k Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č.111/2005 a slouží k výrobě pervitinu, což je slangový název pro metamfetamin, který patří mezi psychotropní látky zařazené do Seznamu č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb.,
přičemž obžalovaný V. K. ani obžalovaný D. K. neměli k zacházení s omamnými a psychotropními látkami povolení ve smyslu zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a dále červený fosfor je pomocnou látkou při výrobě drog uvedenou v nařízení vlády č. 458/2013 Sb. o seznamu výchozích a pomocných látek a jejich množstevních limitech v platném znění, a podle platných právních předpisů na území České republiky nakládat s touto látkou je možno pouze na základě předchozího povolení, které obžalovaný V. K. ani obžalovaný D. K. neměli,
a uvedeného jednání se V. K. dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Semilech ze dne 5. 11. 2014, č. j. 2 T 93/2014–136, který nabyl právní moci dne 7. 4. 2015 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. 4. 2015, č. j. 11 To 49/2015–174 odsouzen pro přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 trestního zákoníku, za což mu byl uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání 18 měsíců pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou za současného zrušení výroku o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Chomutově ze dne 20. 3. 2014, č. j. 2 T 50/2014–37, z něhož byl rozhodnutím Okresního soudu v Mostě ze dne 26. 8. 2016, sp. zn. 31 PP 106/2016 podmíněně propuštěn.
3. Za uvedený trestný čin soud prvního stupně obviněnému uložil podle §283 odst. 3 tr. zákoníku trest odnětí svobody ve výměře 11 (jedenácti) let, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §67 odst. 1 a §68 odst. 1, 2 tr. zákoníku dále obviněnému uložil peněžitý trest ve výši 300 denních sazeb, při výši jedné denní sazby 1 000 Kč, tedy v celkové výměře 300 000 Kč. Pro případ nevykonání peněžitého trestu dále soud prvního stupně podle §69 odst. 1 tr. zákoníku stanovil obviněnému náhradní trest odnětí svobody ve výměře 12 (dvanácti) měsíců. Podle §70 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku dále obviněnému uložil trest propadnutí věci, resp. věcí, které podrobně vymezil ve výroku svého rozsudku. V neposlední řadě soud prvního stupně rozhodl podle §101 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku o uložení ochranného opatření zabrání věci – vojenské opakovací pušky s válcovým odsuvným závěrem systému zn. Mauser, kterou ve výroku svého rozsudku rovněž podrobně vymezil.
4. Podle §226 písm. b) tr. zákoníku zároveň soud prvního stupně obviněného zprostil obžaloby pro skutek spočívající (stručně řečeno) v zakoupení shora uvedené vojenské opakovací pušky, přičemž s ohledem na kategorizaci dané zbraně, absenci její registrace, jakož i proto, že obviněný nebyl držitelem zbrojního průkazu či zbrojní licence, byl v tomto jednání spatřován přečin nedovoleného ozbrojování podle §279 odst. 1 tr. zákoníku, neboť uvedený skutek není trestným činem.
5. Společně s obviněným uznal soud prvního stupně týmž rozsudkem vinnými i další spoluobviněné. Konkrétně obviněného P. K. pomocí ke zvlášť závažnému zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §24 odst. 1 písm. c) k §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, obviněného D. K. pomocí k přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §24 odst. 1 písm. c) k §283 odst. 1 tr. zákoníku a obviněné P. R. a J. M. každého zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Za uvedené trestné činy soud prvního stupně uložil jednotlivým obviněným tresty, které podrobně vymezil ve výroku svého rozsudku.
6. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem (v neprospěch obviněných K., M. a R. a pouze do výroku o trestu), obviněný K. a spoluobvinění M. a R. odvolání. Na jejich podkladě v záhlaví označeným rozsudkem Vrchní soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. řádu napadený rozsudek z podnětu odvolání obviněného K. a státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem ve vztahu k tomuto obviněnému zrušil, a to v jeho odsuzující části v celém rozsahu a dále ve výroku, jímž bylo rozhodnuto o uložení ochranného opatření zabrání věci podle §101 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. Podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. řádu dále odvolací soud napadený rozsudek z podnětu odvolání státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem ve vztahu k obviněným R. a M. zrušil v celém rozsahu. Podle §259 odst. 3 tr. řádu nově rozhodl tak, že (při nezměněném popisu skutku v porovnání se skutkovou větou rozsudku soudu prvního stupně uvedenou výše) obviněného K. uznal vinným ze spáchání pokusu zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §21 k §283 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku a obviněné R. a M. uznal každého vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku.
7. Za uvedený trestný čin nově odvolací soud obviněnému K. uložil podle §283 odst. 3 tr. zákoníku trest odnětí svobody ve výměře 10 (deseti) let, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §67 odst. 1 a §68 odst. 1, 2 tr. zákoníku témuž obviněnému uložil peněžitý trest ve výši 300 denních sazeb, kdy jedna denní sazba činí 1 000 Kč, tedy v celkové výměře 300 000 Kč a podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku i trest propadnutí věci, resp. věcí, které ve výroku svého rozsudku podrobně vymezil. Obviněným R. a M. odvolací soud uložil každému podmíněný trest odnětí svobody a obviněnému M. dále peněžitý trest a trest propadnutí věci, jež ve výroku svého rozsudku všechny náležitě vymezil.
8. Ve zbytku ponechal odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně nezměněný, přičemž podle §256 tr. řádu odvolání obviněných R. a M. zamítl jako nedůvodná.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
9. Proti rozsudku odvolacího soudu podává nyní obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Jana Malého, advokáta, dovolání, a to z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Obviněný si je vědom toho, že dovolací soud se při přezkumu napadeného rozhodnutí na podkladě daného dovolacího důvodu zabývá především právním posouzením skutku nebo jiným hmotněprávním posouzením. S odkazem na příslušnou judikaturu Ústavního soudu – za všechny především stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14 – však žádá Nejvyšší soud, aby se zabýval obsahem důkazů a z nich vyplývajících skutkových zjištění obsažených v napadeném rozhodnutí.
10. Obviněný namítá, že výrok o vině ve vztahu k jeho osobě trpí věcnými i formálními vadami. K předání drogy vyráběné podle napadeného rozsudku v době od 27. 5. do 11. 6. 2019 mělo podle svědka V. totiž dojít zcela mimo tento časový rámec – na podzim 2018. V daném časovém období tak obviněný mohl předat drogu jen spoluobviněnému R. Ten však uvedl, že pervitin dostával od obviněného několik let, tj. nikoliv jen v období od 27. 5. do 11. 6. 2019, a dělo se tak již za života zesnulé družky obviněného K. K výpovědi svědka V. obviněný dodává, že tato vykazuje rozpory (zjednodušeně řečeno svědek v hlavním líčení vypověděl, že nikdy neviděl obviněného někomu poskytovat či nabízet pervitin, avšak po konfrontaci se svou výpovědí z přípravného řízení uvedl, že zapomněl, že byl u toho, když obviněný přinesl svědku S. pervitin, jehož množství svědek V. odhadl). Soud prvního stupně sice údaj o předání pervitinu svědku S. vypustil z popisu skutku, ale ve zbytku výpovědi svědka V. uvěřil, s čímž se obviněný neztotožňuje.
11. Popisu skutku obviněný vytýká rovněž uvedení nekonkrétních, nepodložených a neurčitých údajů (formulace „dalších nezbytných chemikálií“, „průběžně vyráběl přesně nezjištěné množství“, „dosud neustanoveným osobám v přesně nezjištěném počtu případů“) a ptá se, zda lze do výroku o vině pojmout něco, co vůbec nebylo zjištěno.
12. Stran předání pervitinu třem osobám podle obviněného není důkazně podložen závěr, že šlo o jím „vyrobenou drogu“, když nebylo zvažováno, ani vyvráceno, že by tuto látku obstaral obviněný jiným způsobem (z jiných zdrojů). Rovněž považuje za důkazně nepodložený údaj o „nalezené látce získané extrakcí z uvedených léčiv a další následné výrobě psychotropní látky“, když není žádného poznatku o výrobě dané látky, popř. o „určení nalezené látky k další následné výrobě psychotropní látky“, což považuje za pouhou domněnku. V průběhu trestního řízení nebyl zajištěn jediný důkaz o tom, kdo zajištěný hydrochlorid pseudoefedrinu vyrobil. Za další nijak nepodložený údaj obviněný označuje informaci o zajištění této látky v jeho trvalém bydlišti v XY, když tato nebyla zajištěna v budově č. p. XY (rodinný dům), ale v budově bez evidenčního čísla (bývalé stáji), kde obviněný nemá trvalé bydliště, nebydlel zde a není ani jejím vlastníkem. Nadto z formulace „byla zajištěna látka“ není podle obviněného zřejmé, proč je daný údaj dáván do souvislosti s jeho osobou, neboť on sám v dané budově ani nebydlí (do této má naopak volný přístup fakticky kdokoliv).
13. Poukazují-li soudy na jeho údajné doznání ve vazebním zasedání, připomíná, že jej následně popřel s tím, že měl abstinenční příznaky a učinil jej na popud policisty, což ale nebylo soudy nijak prověřováno. Jde-li o obsah samotného doznání, obviněný namítá, že sám soud prvního stupně při jeho hodnocení postupoval nedůsledně, když nepovažoval za podstatné, zda byl zajištěn pervitin nebo jeho prekursor. Uvádí-li soud prvního stupně, že existence dané látky a její hmotnost mohly být známy jen pachateli, oponuje, že mu byl nález dané látky a její hmotnost známy, neboť se je dozvěděl z usnesení o zahájení trestního stíhání, pročež nelze argumentovat tak, jak činí soud prvního stupně. Údajné doznání proto není v souladu se zjištěným skutkovým stavem.
14. Co se týče části II. výroku o vině obviněný namítá, že v této jsou uvedeny látky, které přechovával pro vlastní potřebu, avšak bez opory v důkazech měl podle soudů tyto látky přechovávat pro dosud neustanovené osoby za účelem jejich další distribuce.
15. Obviněný tak shrnuje, že v dané trestní věci byl nesprávně zjištěn skutkový stav, když mezi obsahem důkazů a z nich vyvozovaných skutkových a právních závěrů panuje nesoulad, který má za následek porušení jeho práva na spravedlivý proces .
16. Odvolacímu soudu obviněný vytýká rezignaci na jeho přezkumnou povinnost, když se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně, a tedy s obecnými a důkazně nedoloženými tvrzeními o vině obviněného, zřejmě v důsledku jeho pověsti a trestní minulosti, které však nemohou být důvodem jeho odsouzení. O tom, že by měl obviněný vyrábět pervitin, nebyly opatřeny žádné přímé důkazy, přičemž nepřímé důkazy, z nich soudy vyšly, netvoří natolik pevný řetěz, aby byla vyloučena jejich jiná interpretace, zejména kdo a kdy vyrobil a následně uskladnil v bývalé stáji prekursor pervitinu (když se bývalá družka obviněného zabývala výrobou pervitinu a nelze vyloučit, že daný prekursor pocházel právě z její trestné činnosti). Za dané situace tak podle obviněného měla být respektována zásada in dubio pro reo , což se nestalo.
17. Další námitka obviněného se týká právního posouzení skutku jako pokusu trestného činu. Obviněný popisu skutku vytýká absenci slovního popisu toho, k čemu mělo jeho jednání směřovat, pročež použitá právní kvalifikace není přezkoumatelná. Přitom bylo-li by prokázáno, že si za účelem výroby pervitinu obstarával červený fosfor, kuličkový jód a léčivo Galpseud, mohlo by jít o přípravu ve smyslu §20 odst. 1 tr. zákoníku, nikoliv o pokus podle §21 odst. 1 tr. zákoníku. Užitou právní kvalifikaci má proto za nesprávnou.
18. Obviněný připomíná, že mu byl uložen trest odnětí svobody ve výměře 10 let. Protože ostatní alternativy skutkové podstaty trestného činu podle §283 odst. 3 tr. zákoníku představují nepochybně závažnější následek než pouhé spáchání činu ve velkém rozsahu, má trest uložený ve výši, která bývá ukládána za činy s nevratnými, mnohdy smrtelnými následky, za nepřiměřeně přísný. Uložený peněžitý trest neodpovídá jeho výdělkovým poměrům, ani tomu, že by mělo jít o trestnou činnost spáchanou za účelem dosažení zisku, když mu rozsáhlá distribuce drog nebyla prokázána. Konečně trestu propadnutí věci vytýká, že u všech propadlých věcí nebyla splněna podmínka podle §70 odst. 3 tr. zákoníku, tj. že jde o věc náležející pachateli.
19. Ze všech shora uvedených důvodů proto obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a tomuto přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
20. K dovolání obviněného se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Po připomenutí obsahu napadených rozhodnutí a dovolací argumentace obviněného státní zástupce konstatuje, že námitky obviněného neodpovídají jím uplatněnému dovolacímu důvodu, neboť jsou zaměřeny proti skutkovým zjištěním soudů, vyjadřují nesouhlas obviněného s jejich skutkovými zjištěními a sledují nahrazení skutkových zjištění jinou verzí skutkového stavu, a sice tou verzí, kterou předkládá obviněný.
21. Namítá-li konkrétně obviněný, že popis skutku je nedostatečný, připomíná státní zástupce, že je nutné rozlišovat pojmy „skutek“ (to, co se ve vnějším světě událo) a „popis skutku“ (slovní forma, jejímž prostřednictvím se skutek odráží ve vyjadřovacích projevech lidské komunikace). Pro rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení je přitom významný samotný skutek a nikoli jeho popis, protože trestní stíhání se vede ohledně skutku a nikoli ohledně popisu skutku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2010, sp. zn. 8 Tdo 179/2010). Obviněný přitom podle státního zástupce nenamítá, že by skutek, tak jak byl formulován ve skutkové větě výroku o vině, nenaplňoval všechny znaky dané skutkové podstaty trestného činu, což by mohlo naplňovat zvolený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2005, sp. zn. 7 Tdo 1383/2005). Obviněný v podstatě namítá, že skutky, tak jak byly formulovány ve skutkové větě rozsudku soudu prvního, resp. druhého stupně jsou neurčité, jinak řečeno, neobsahují náležitosti uvedené v §120 odst. 3 tr. řádu. Jestliže skutková věta výroku o vině neobsahuje úplný popis skutečností rozhodných pro naplnění všech znaků skutkové podstaty, dochází k porušení práva obviněného na spravedlivý proces (srov. GŘIVNA, T. In: ŠÁMAL, P. a kol. Trestní řád I. §1 až 156. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 1666).
22. V dané věci však soudy obou stupňů v popisu skutku vyjádřily všechny podstatné skutečnosti, které ve svém souhrnu naplňují znaky skutkové podstaty daného zločinu. Obviněným namítané nepřesnosti nemají zásadní vliv na skutečnost, že skutková věta obsahuje popis všech rozhodných skutečností naplňujících znaky zvolené skutkové podstaty, kdy skutek je natolik určitý, že ho nelze zaměnit s jiným. Nad rámec shora uvedeného státní zástupce poznamenává, že nedostatečný nebo nepřesný popis skutku ve výroku rozhodnutí, nenaplňuje dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, jsou-li rozhodné skutkové okolnosti, z nichž vycházely soudy obou stupňů, podrobněji rozvedeny a konkretizovány alespoň v odůvodnění jejich rozhodnutí (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 1. 2017, sp. zn. 11 Tdo 1311/2016). O takový případ podle státního zástupce ale nejde.
23. Státní zástupce proto shrnuje, že námitky deklarované v dovolání obviněný uplatnil v obdobném rozsahu jako již v předchozích stadiích trestního řízení, přičemž nebyly soudy obou stupňů pominuty, naopak se jimi zabývaly a náležitě, zákonu odpovídajícím způsobem a v potřebném rozsahu se s nimi vypořádaly (blíže body 17. až 29. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, pak v takové situaci platí, že opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se již soudy obou stupňů v dostatečné míře a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání, které je zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu.
24. Navíc podstatná část dovolacích námitek obviněného primárně směřuje do oblasti skutkových zjištění rozhodujících soudů. Jde o ty námitky, kterými obviněný vznáší výhrady proti způsobu, jakým soudy obou stupňů provedené důkazy vyhodnotily. Námitky tohoto druhu je však třeba považovat za námitky skutkového charakteru (námitky procesní), jimiž se obviněný domáhá pouze toho, aby na základě jiného hodnocení důkazů byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který byl stíhán a odsouzen. Uvedenou skutečnost však není možné podřadit pod dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
25. Státní zástupce se dále zcela ztotožňuje se závěrem nalézacího i odvolacího soudu v závěru, že vina obviněného byla provedenými důkazy spolehlivě prokázána. Soudy obou stupňů v odůvodnění svých rozhodnutí, na která je v tomto směru možno beze zbytku odkázat, jasně, srozumitelně, bez známek jakéhokoli zkreslení zdůvodnily, na podkladě, kterých důkazů došly k závěru o vině obviněného a proč nepřisvědčily jeho obhajobě. Je tak plně odůvodněn závěr, že obviněný svým protiprávním zaviněným jednáním specifikovaným ve skutkové větě výroku rozsudku soudu nalézacího naplnil zákonné znaky skutkové podstaty stíhaného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. b), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku. Je možné shledat, že závěr o vině byl učiněn na podkladě důkazů, které ve svém důsledku jednoznačně prokazují jeho vinu, z odůvodnění rozhodnutí soudů prvního a druhého stupně vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotněprávními závěry v podobě užité právní kvalifikace na straně druhé, přičemž mezi nimi není shledáván žádný, natož extrémní rozpor.
26. K námitkám obviněného vůči druhu a výměře uloženého trestu státní zástupce dodává, že v dovolání mohou být úspěšně uplatněny jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu. Jiná pochybení soudu (než uvedená v daném ustanovení) spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §31 až §34 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. řádu. O případ, kdy lze námitky proti výroku o trestu – co do jiného nesprávného právního posouzení – podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002 sp. zn. 11 Tdo 530/2002 publikované pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.) podle státního zástupce nyní nejde.
27. Státní zástupce tak uzavírá, že napadená rozhodnutí ani řízení, které jim předcházelo, netrpí vytýkanými vadami, a proto navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítnul podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné.
28. Vyjádření státního zástupce Nejvyšší soud zaslal obhájci obviněného k případné replice, již do dne vydání tohoto rozhodnutí neobdržel.
III.
Přípustnost dovolání
29. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda bylo podáno v souladu s §265a odst. 1, 2 tr. řádu, v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s §265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu §265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti tohoto mimořádného opravného prostředku upravené v §265f tr. řádu. Nejvyšší soud konstatuje, že dovolání obviněného splňuje veškeré shora uvedené zákonné náležitosti.
30. Obviněný v podaném dovolání uplatňuje dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Ve skutečnosti ale v jeho dovolání lze vysledovat i dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu , a to ve vazbě na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Je tomu tak proto, neboť zde vyjmenované vady soudního rozhodnutí obviněný dílem vztahuje k rozsudku soudu prvního stupně (právě před tímto soudem totiž probíhalo dokazování, s jehož závěry se obviněný neztotožňuje). Jeho přezkumu se však lze v dovolacím řízení zásadně domoci pouze skrze dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu.
31. Samotný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je pak naplněn tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotněprávního posouzení. Z toho vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být samotné nesprávné skutkové zjištění, a to přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotněprávní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho odůvodnění.
32. V rámci dovolání podaného z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je tak možné na skutkový stav poukázat pouze z hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, případně doplněných nebo pozměněných odvolacím soudem. V návaznosti na tento skutkový stav pak zvažuje hmotněprávní posouzení, přičemž samotné skutkové zjištění učiněné v napadených rozhodnutích nemůže Nejvyšší soud změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. To vyplývá také z toho, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je zákonem určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. řádu, není a ani nemůže být další (třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu §2 odst. 5 tr. řádu, popř. do pozice soudu projednávajícího řádný opravný prostředek, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem (srov. §147 až §150 a §254 až §263 tr. řádu, a taktéž přiměřeně např. usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 4. 2003, sp. zn. I. ÚS 412/02, ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. III. ÚS 732/02, ze dne 30. 10. 2003, sp. zn. III. ÚS 282/03, ze dne 7. 1. 2004 sp. zn. II. ÚS 651/02, či ze dne 22. 7. 2008, sp. zn. IV. ÚS 60/06). V této souvislosti je třeba zmínit, že je právem i povinností nalézacího soudu hodnotit důkazy v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. řádu, přičemž tento postup ve smyslu §254 tr. řádu přezkoumává odvolací soud (viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 17. 5. 2000, sp. zn. II. ÚS 215/99, ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, nebo ze dne 30. 11. 1995 sp. zn. III. ÚS 166/95, anebo usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 1. 2004, sp. zn. III. ÚS 376/03).
33. Zásah Nejvyššího soudu do skutkových zjištění soudů nižších stupňů je v rámci řízení o dovolání přesto zcela výjimečně přípustný, avšak pouze tehdy, učiní-li dovolatel předmětem svého dovolání tzv. extrémní nesoulad právního posouzení skutku s učiněnými skutkovými závěry, popř. skutkových závěrů s provedenými důkazy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006). K problematice extrémního nesouladu srov. také nálezy Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS 4/04, anebo ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, popř. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05.
34. Nejvyšší soud nadto i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod (dále jen „Listina“). Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva dovolatele (obviněného), včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
IV.
Důvodnost dovolání
35. Nejvyšší soud úvodem konstatuje, že po seznámení se s obsahem podaného dovolání (jakož i s napadenými rozhodnutími a průběhem řízení, které předcházelo jejich vydání), shledal, že dovolací argumentace obviněného – s dílčí výjimkou – směřuje vně dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
36. To z toho důvodu, neboť námitky obviněného primárně spočívají na nesouhlasu se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, resp. s hodnocením provedených důkazů, dále s formulací popisu skutku ve výroku rozsudku odvolacího soudu, jenž má opět odraz v provedených důkazech a jejich hodnocení soudem prvního stupně a v neposlední řadě s výměrou uloženého trestu odnětí svobody, peněžitého trestu a trestu propadnutí věci. Obviněný si je ostatně sám vědom, jak uvádí ve svém dovolání a jak správně podotýká státní zástupce ve svém vyjádření, že takto formulované dovolací námitky neodpovídají užitému, ale ani žádnému jinému, zákonnému dovolacímu důvodu. Odvolává se však na ustálenou rozhodovací praxi Ústavního soudu vzpomenutou výše, podle níž je Nejvyšší soud povinen nad rámec zákonných dovolacích důvodů (mimo jiné) posoudit, zda skutková zjištění soudů nejsou v extrémním rozporu s provedenými důkazy, neboť v takové situaci dochází k zásahu do ústavně garantovaného práva obviněného na spravedlivý proces. Jak ale Nejvyšší soud zjistil, navzdory tvrzením obviněného, o takový případ v nyní projednávané trestní věci nejde a dovolání v této části nemohlo být úspěšné (včetně námitek vůči uloženým trestům, u nichž lze obecně rovněž posoudit, zda byly dány podmínky pro jejich uložení, resp. zda se soudy nedopustily při hodnocení jejich naplnění rovněž zmíněného extrémního nesouladu – srov. nález Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2018, sp. zn. II. ÚS 492/17, bod 56.).
37. Námitka obviněného proti posouzení jeho jednání jakožto pokusu zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §21 k §283 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku (kdy se obviněný domnívá, že jde toliko o přípravu daného trestného činu podle §20 tr. zákoníku), pak sice odpovídá uplatněnému dovolacímu důvodu, avšak Nejvyšší soud ji vyhodnotil jako nedůvodnou, když správnosti právního posouzení odvolacího soudu v tomto směru nelze nic vytýkat.
38. Při takto nastoleném stavu v dovolacím řízení Nejvyšší soud k jednotlivým dovolacím námitkám obviněného (v souladu s §265i odst. 2 tr. řádu) uvádí stručně následující.
39. Pokud jde o prvou část dovolacích námitek obviněného, směřujících proti hodnocení ve věci provedených důkazů soudem prvního stupně, platí, že obviněnému lze dát za pravdu v té části, kdy namítá nesoulad mezi výpovědí svědka V. (co do období, kdy měl od obviněného odebírat metamfetamin - pervitin) a popisem skutku, podle něhož měl vyrábět – dílem sám, dílem spolu s obviněným K. – nejméně v období od 27. 5. do 11. 6. 2019 metamfetamin. Platí totiž, že svědek V. v rámci hlavního líčení (viz č. l. 2697 verte) vypověděl, že k odběru 50 gramů pervitinu od obviněného docházelo v létě 2018, nikoliv tedy v období od 27. 5. do 11. 6. 2019, jak je uvedeno v popisu skutku v rozsudku odvolacího soudu. Nicméně, a to je z hlediska posouzení tohoto nesouladu podle Nejvyššího soudu stěžejní, platí, že svědek V. vypověděl, že daný pervitin, který od obviněného zdarma obdržel, podle něj vyrobil sám obviněný, neboť věděl, že tento se výrobou dané drogy zabývá, protože mu to sám sdělil (viz č. l. 2697 verte). Platí tedy, že ačkoliv jde o dílčí neshodu mezi výpovědí svědka V. a jejím hodnocením soudem prvního stupně, uvedenou nelze hodnotit jako extrémní ve smyslu, že samotný závěr soudu prvního stupně o poskytnutí pervitinu obviněným svědku V. a o jeho původu nemá oporu v provedeném dokazování.
40. Obdobný závěr je pak podle Nejvyššího soudu třeba učinit i ve vztahu k výpovědi spoluobviněného R. (viz č. l. 2668 a 1668). I tento svědek v rámci své výpovědi uváděl odlišné období, v němž od obviněného odebíral pervitin, než dobu od 27. 5. do 11. 6. 2019 (konkrétně hovořil ve své výpovědi o době několika let) a hodnocení jeho výpovědi soudem prvního stupně v tomto směru vykazuje dílčí rozpor. Nicméně, a to je pro posouzení dané věci stěžejní, z výpovědi spoluobviněného R. (srov. body 10. až 12. rozsudku soudu prvního stupně) plyne, že od obviněného nejméně v deseti případech odebral vždy 1 gram pervitinu. Jinými slovy i v případě poskytnutí pervitinu obviněným spoluobviněnému R. platí, že tato skutečnost má oporu v provedených důkazech (ke změně výpovědi spoluobviněného R. srov. přesvědčivé odůvodnění soudem prvního stupně v bodu 12. jeho rozsudku), a proto o případ tzv. extrémního nesouladu nejde ani v tomto případě.
41. Co je ve vztahu k oběma výpovědím nutné dodat je stěžejní zjištění, že obviněný sám ve své výpovědi učiněné ve vazebním zasedáním doznal, že se výrobou pervitinu zabýval, a to po dobu delší než jeden rok (k výpovědi obviněného viz níže).
42. Další námitka obviněného směřuje proti hodnocení samotné výpovědi svědka V. soudem prvního stupně, jemuž vytýká, že části jeho výpovědi uvěřil, v části však z popisu skutku jednání zmiňované tímto svědkem (údajný prodej pervitinu obviněným svědku S.) vypustil. K této otázce se přitom již podrobně vyjádřil soud prvního stupně v bodu 36. svého rozsudku, kde vysvětlil, proč výpověď svědka V. v části týkající se prodeje pervitinu svědku S. nepovažoval za věrohodnou (jednoduše řečeno proto, že se výpovědi těchto dvou svědků vzájemně rozcházely), avšak v části týkající se výroby a distribuce pervitinu obviněným jí uvěřil, neboť tato tvrzení odpovídala i dalším ve věci provedeným důkazům. Závěr o věrohodnosti dané části výpovědi svědka V. přijal následně i soud odvolací, který se k této otázce na základě téže námitky obviněného K. velmi podrobně vyslovil (srov. bod 19. jeho rozsudku) a Nejvyšší soud neshledal žádného důvodu, proč by takové hodnocení nemělo obstát.
43. Obviněný dále napadenému rozsudku odvolacího soudu vytýká užití nekonkrétních, ničím nepodložených či neurčitých údajů (viz výše rekapitulace dovolání obviněného). Ani tato námitka však v projednávané trestní věci nezaznívá poprvé a odvolací soud se jí zabýval v bodu 18. svého rozsudku. Zde zcela správně uvedl – což Nejvyšší soud ověřil z obsahu spisu –, že údaje o „dosud neustanovených osobách“, „nezjištěném počtu případů“, či „nezjištěném množství“, plynou jednak ze samotné výpovědi obviněného učiněné ve vazebním zasedání (srov. č. l. 1673 a násl.) a dále z výpovědi svědka V., který uvedl, že zná některé lidi, jimž obviněný dodával pervitin (viz č. l. 2697). Nelze se proto ztotožnit s tvrzením obviněného, že výrok o vině rozsudku odvolacího soudu obsahuje „něco, co vůbec nebylo zjištěno“. Poznatky o tom, že obviněný vyráběl pervitin již dříve, postupně jej distribuoval i jiným než ve výroku rozsudku odvolacího soudu uvedeným osobám, popř. tak činil i za použití dalších chemikálií, vedle kuličkového jodu a červeného fosforu, totiž plynou (mimo jiné) přímo z jeho vlastní výpovědi učiněné ve vazebním zasedání, která byla provedena k důkazu při hlavním líčení [viz č. l. 2667].
44. Stran námitek obviněného co do původu pervitinu, jenž poskytoval třetím osobám a původu zajištěného hydrochloridu pseudoefedrinu, Nejvyšší soud konstatuje, že ani tyto otázky nebyly v řízení před soudy nižších stupňů opomenuty. Konkrétně soud prvního stupně v bodech 141. a násl. svého rozsudku velmi podrobně a přesvědčivě vysvětlil, na základě jakých důkazů shledal, že obviněný ve stanovené době vyráběl v rámci areálu bývalého zámečku v obci XY, okres Chomutov, metamfetamin a vyrobil zde i prekursor této látky – pseudoefedrin hydrochlorid. Konkrétně závěr o tom, že obviněný tak činil, vyplynul jednak z jeho vlastního doznání učiněného ve vazebním zasedání (korespondujícím i s výpovědí spoluobviněného K.), přičemž doznal, že pervitin vaří již přes rok (tj. nejpozději od června 2018, což koresponduje s výpovědí svědka V. – viz výše). Dále je třeba zmínit i výpovědi svědků K., K. a V. a zvláště spoluobviněného K., který popsal, jak pro obviněného týden před zadržením vyplachoval v daném areálu nádoby a cítil zápach, jenž má spojený s výrobou metamfetaminu (srov. body 141. a 142. rozsudku soudu prvního stupně). Nepřímo pak obviněného z výroby a distribuce metamfetaminu usvědčují i poznatky o jeho majetkových poměrech (srov. bod 143. rozsudku soudu prvního stupně).
45. Hodnotící úvahy soudu prvního stupně plně akceptoval i soud odvolací, který v bodech 21. až 23. svého rozsudku k námitkám obhajoby ještě podrobněji rozvedl, kde přesně byly nalezeny věci sloužící k výrobě pervitinu, případně kontaminované látkami souvisejícími s touto výrobou a že nalezená látka obsahující hydrochlorid pseudoefedrinu byla zajištěna hned vedle skříně (trezoru), v níž měl obviněný uložených 307 500 Kč a 1 955 Euro. Závěru o výrobě pervitinu obviněným v areálu bývalého zámečku v XY pak svědčí i výpovědi dalších svědků, např. svědka U., k němuž si obviněný uložil část věcí, na nichž byly zajištěny stopy látek souvisejících s výrobou metamfetaminu. V neposlední řadě odvolací soud vzpomenul i nález stop DNA obviněného na předmětech souvisejících s výrobou metamfetaminu (plastový kanystr s nápisem kyselina chlorovodíková či rukavice, na nichž byly nalezeny jak stopy metamfetaminu a efedrinu, tak DNA obviněného – viz body 107. a 109. rozsudku soudu prvního stupně) a poznatek, že žádná jiná z osob, které měly co do činění s objektem bývalého zámečku v XY, s výrobou metamfetaminu není jakkoliv spojována. Veškeré zjištěné skutečnosti tak jednoznačně nasvědčují závěru, že to byl právě obviněný, kdo se – částečně za přispění spoluobviněného K. – v areálu bývalého zámečku v XY zabýval výrobou metamfetaminu, kterou přerušil až zásah policie. Úvaha o tom, že metamfetamin poskytnutý ve výroku rozsudku odvolacího soudu uvedeným osobám obviněný obstaral z jiného zdroje, za situace, kdy se výrobou této psychotropní látky sám zabýval, zákonitě postrádá smysl. Stejně tak podle Nejvyššího soudu neobstojí ani tvrzení, že nebyla prokázána vazba mezi léčivem Galpseud dovezeným z Polska spoluobviněnými R. a M., popř. červeným fosforem a kuličkovým jódem obstaraným obviněným od spoluobviněného K. (což je podrobně dokumentováno jejich e-mailovou komunikací – viz body 51. a násl. rozsudku soudu prvního stupně) a výrobou metamfetaminu obviněným, když zvláště dovoz léčiva Galpseud časově bezprostředně předcházel výrobě metamfetaminu obviněným.
46. Obviněný dále nesouhlasí s hodnocením jeho výpovědi učiněné ve vazebním zasedání, při níž se ke spáchané trestné činnosti doznal. Následným popřením této jeho výpovědi – která korespondovala s dalšími důkazy (srov. výše) – se zabýval již soud prvního stupně v bodu 7. svého rozsudku. Zde připomenul, že obviněný nejprve po svém zadržení dne 11. 6. 2019 ve 14:45 hod. odmítl vypovídat, což učinil i za přítomnosti svého obhájce při svém dalším výslechu dne 12. 6. 2019 ve 20:26 hod. Dne 13. 6. 2019 se v 19:05 hod. konal jeho výslech ve vazebním zasedání, kde za přítomnosti svého obhájce učinil doznání ke spáchané trestné činnosti, přičemž si do té doby ani on, ani jeho obhájce, nestěžovali na jakékoliv zdravotní potíže obviněného spojené s údajnými abstinenčními příznaky. Právě s ohledem na tyto skutečnosti, kdy výslech obviněného probíhal zcela standardně a při plném šetření jeho procesních práv, soud prvního stupně následné popření doznání obviněným, jakož i tvrzení o ovlivnění ze strany jednoho z policistů, shledal ryze účelovým. Rovněž soud odvolací se k těmto námitkám obviněného vyjádřil v bodech 18. a 28. svého rozsudku, přičemž připomenul, že obviněný při vazebním zasedání sám vypověděl (č. l. 1673 verte), že měl u sebe „na skladě“ 3 kg pervitinu, které pocházely z jím realizované předchozí výroby, což korespondovalo s nálezem více než 3 kg hydrochloridu pseudoefedrinu, tj. prekursoru hydrochloridu metamfetaminu (pervitinu). To, že ve skutečnosti nešlo o pervitin, ale „meziprodukt“ při jeho výrobě pak ani podle názoru Nejvyššího soudu na věci ničeho nemění, neboť podstatnější je skutečnost, že daná výpověď obviněného odpovídala i dalším poznatkům vyplynuvším z ostatních důkazů zmíněných výše.
47. Co se týče výhrad obviněného proti části II. výroku o vině platí, že i těmito se soudy nižších stupňů k námitkám obhajoby již dříve zabývaly. Konkrétně odvolací soud připomenul, že závěr o tom, že obviněný dané látky nedržel pouze pro vlastní potřebu, se podává z množství daných látek, které (s výjimkou heroinu) vždy převyšovalo množství větší než malé ve smyslu stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2014, sp. zn. Tpjn 301/2013, uveřejněného pod č. 15/2014 Sb. rozh. tr., jakož i z celkového kontextu jednání obviněného. Pouze na okraj lze doplnit, že sám obviněný navíc uvedl, že užíval pouze pervitin (viz bod 3. rozsudku soudu prvního stupně) a další látky u něj zajištěné tak zákonitě musely sloužit pro potřeby další distribuce.
48. Ve vztahu k této části dovolacích námitek obviněného tak Nejvyšší soud uzavírá, že hodnotící úvahy soudů nižších stupňů optikou jeho přezkumu obstály, a proto nemohl přisvědčit dovolání obviněného v tom směru, že by mezi obsahem důkazů a z nich vyvozovanými skutkovými zjištěními panoval extrémní nesoulad mající za následek porušení jeho práva na spravedlivý proces . Namítá-li obviněný, že soudy nižších stupňů nebyla respektována zásada in dubio pro reo , pak je opak pravdou, neboť soud prvního stupně právě s ohledem na tuto zásadu vyloučil z popisu skutku tu část, v níž obviněnému byl kladen za vinu i prodej pervitinu svědku S. (bod 142. rozsudku soudu prvního stupně). Z výše uvedeného je současně zřetelné, že odvolací soud se své přezkumné úlohy zhostil naprosto adekvátním způsobem a výhrady obviněného vůči jeho postupu rovněž nejsou opodstatněné.
49. Následující část dovolací argumentace obviněného je zaměřena proti právnímu posouzení skutku odvolacím soudem, kdy obviněný má za to, že tento měl být správně posouzen nikoliv jako pokus zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými látkami a s jedy podle §21 odst. 1 k §283 odst. 1 odst. 2 písm. b), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, nýbrž jako příprava téhož trestného činu podle §20 odst. 1 tr. zákoníku.
50. Nejvyšší soud úvodem konstatuje, že tuto námitku obviněného lze – s větší mírou tolerance – podřadit pod jím uplatněný dovolací důvod, byť je částečně opřena o odlišnou verzi skutkového stavu věci, než jak byl tento zjištěn soudem prvního stupně (obviněný totiž zjevně vychází z tvrzení, že žádný metamfetamin nevyrobil, neboť to údajně nemělo být nijak prokázáno). Ani tato námitka obviněného však není důvodná. Z popisu skutku se totiž zřetelně podává, že jednání obviněného ve smyslu §21 odst. 1 tr. zákoníku bezprostředně směřovalo k naplnění znaku „výroby“ ve spojení se znakem „velkého rozsahu“. To proto, neboť obviněný (stručně řečeno) „v úmyslu neoprávněně vyrobit drogy pervitin – metamfetamin“ opatřil od spoluobviněného K. nejméně 13 500 g červeného fosforu, 15 000 g kuličkového jódu, dále prostřednictvím spoluobviněných M. a R. opatřil 250 až 300 balení léčiva značky Galpseud, které obsahuje psychotropní látku pseudoefedrin, a následně jednak vyrobil „nejméně 60 gramů pervitinu“ a dále „průběžně vyráběl přesně nezjištěné množství hydrochloridu pseudoefedrinu“ , kdy při domovní prohlídce u něj byla zajištěna látka o hmotnosti 3 318,2 g, obsahující celkem 3 2179,41 g hydrochloridu pseudoefedrinu získaných extrakcí z uvedeného léčiva a „určených k další následné výrobě psychotropní látky hydrochloridu metamfetaminu“ .
51. Z uvedeného popisu skutku je tak zřejmé, že obviněný již započal proces výroby metamfetaminu (což dosvědčuje navíc výpověď spoluobviněného K., tak i jeho výpověď učiněná ve vazebním zasedání), přičemž hydrochlorid pseudoefedrinu tvoří meziprodukt této výroby, k jejímuž samotnému dovršení nedošlo z důvodu zásahu policie (srov. v podrobnostech bod 43. rozsudku odvolacího soudu). Nejvyšší soud se proto nemohl ztotožnit se závěrem obviněného, podle nějž bylo-li by prokázáno, že si za účelem výroby pervitinu obstarával červený fosfor, kuličkový jód a léčivo Galpseud, mohlo by jít o přípravu ve smyslu §20 odst. 1 tr. zákoníku. Jednání obviněného totiž nespočívalo pouze ve vytváření podmínek pro spáchání zvlášť závažného zločinu, ale obviněný již svým jednáním přikročil k naplňování jeho znaků, byť k samotnému dokonání, tj. výrobě psychotropní látky metamfetamin ve velkém rozsahu, nedošlo. Jinými slovy právní posouzení skutku odvolacím soudem, co se týče vývojového stadia zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku činu, do něhož jednání obviněného dospělo, je tak správné.
52. Poslední část dovolacích námitek obviněného směřuje proti uloženým trestům. K této skupině dovolacích námitek Nejvyšší soud předesílá, že námitku nepřiměřené přísnosti, nebo naopak mírnosti, uloženého trestu nelze v dovolání vznášet prostřednictvím žádného dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 tr. řádu (o situaci uvedenou v §265b odst. 2 tr. řádu v nyní projednávané věci nejde) [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 8 Tdo 1561/2016, bod 34. in fine , anebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2016, sp. zn. 11 Tdo 1586/2015].
53. Nejvyšší soud proto pouze obiter dictum konstatuje, že obviněnému byl podle §283 odst. 3 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody ve výměře 10 (deseti) let. Protože trest odnětí svobody představuje tzv. univerzální trest, který lze uložit za jakýkoliv trestný čin uvedený ve zvláštní části trestního zákoníku, a protože jeho výměra v případě obviněného odpovídá zákonnému rozpětí trestní sazby stanoveného pro daný trestný čin [jež činí 8 (osm) až 12 (dvanáct) let], přičemž platí, že pokus trestného činu je trestný podle trestní sazby stanovené za dokonaný trestný čin (§21 odst. 2 tr. zákoníku), platí, že obviněnému uložený trest nelze považovat za jakkoliv excesivní, či nepřiměřený. Lze pouze dodat, že odvolací soud se v odůvodnění svého rozsudku velmi podrobně zabýval určením povahy a závažnosti obviněným spáchaného trestného činu, jakož i dalšími hledisky rozhodnými pro stanovení druhu a výměry trestu a Nejvyšší soud na tyto jeho úvahy odkazuje (viz body 50. až 52.). Obdobně co se týče uloženého peněžitého trestu, platí, že i ve vztahu k němu se odvolací soud velmi podrobně zabýval kritérii určujícími pro stanovení jeho výměry, především pak poukázal na majetkovou situaci obviněného rozvedenou detailně v bodu 143. rozsudku soudu prvního stupně (srov. bod 54. rozsudku odvolacího soudu). Nelze tedy dát obviněnému za pravdu v tom, že soudy nižších stupňů nereflektovaly jeho výdělkové poměry, když naopak právě dobrá majetková situace obviněného vedla k závěru o výměře a současně i o vymahatelnosti takto uloženého peněžitého trestu. Konečně stran námitky obviněného, že u všech propadlých věcí údajně nebyla splněna podmínka podle §70 odst. 3 tr. zákoníku, tj. že jde o věc náležející pachateli, Nejvyšší soud pouze dodává, že na podkladě takto obecně formulované námitky se nelze k dané otázce jakkoliv vyjádřit. Obviněný totiž neuvádí, o jaké konkrétní věci by mělo přesně jít, a to i přesto, že v odvolacím řízení tak učinil a odvolací soud po zhodnocení relevantnosti části této námitky vybrané věci vyňal z okruhu věcí, ohledně nichž bylo rozhodnuto o jejich propadnutí podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku (srov. bod 55. a 56. rozsudku odvolacího soudu).
54. Nejvyšší soud tak uzavírá, že na základě provedeného dokazování, a to při pečlivém hodnocení všech provedených důkazů jednotlivě i v jejich souhrnu, dospěly soudy nižších stupňů k praktické jistotě o tom, že se obviněný dopustil shora uvedeného trestného činu. Tento svůj závěr přitom zcela logicky, přesvědčivě a jasně (tj. v souladu s požadavky §125 odst. 1 tr. řádu) odůvodnily, a to s oporou o jednotlivé provedené důkazy, včetně vypořádání námitek obhajoby. Takový postup soudu prvního stupně, který obstál i optikou přezkumu soudu odvolacího, nelze hodnotit jako zakládající extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními, a tedy porušující ústavně zaručené právo obviněného na spravedlivý proces. Případné dílčí neshody mezi výpověďmi svědka V. a spoluobviněného R. (viz body 39. a 40. tohoto usnesení) pak nepředstavovaly tak významné nedostatky ve skutkových zjištěních soudu prvního stupně, aby odůvodnily výjimečný zásah dovolacího soudu do skutkových zjištění soudů nižších stupňů v dovolacím řízení.
V.
Závěrečné zhodnocení Nejvyššího soudu
55. Nejvyšší soud konstatuje, že dovolací námitky obviněného shledal dílem nepodřaditelnými pod jím uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu (ani pod jakýkoliv jiný dovolací důvod), dílem pak sice odpovídajícími tomuto dovolacímu důvodu, avšak nedůvodnými. Protože současně Nejvyšší soud nezjistil, že by v řízení před soudy nižších stupňů došlo k porušení práva obviněného na spravedlivý proces, jak tento namítal, nezbylo mu, než dovolání obviněného V. K. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítnout, přičemž tak rozhodl v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 10. 11. 2021
JUDr. Tomáš Durdík předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Petr Škvain, Ph.D.