ECLI:CZ:NS:2021:11.TDO.1044.2021.1
sp. zn. 11 Tdo 1044/2021-3154
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. 10. 2021 o dovolání obviněného P. H. , rozeného Z., nar. XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Mírov, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2. 6. 2021, sp. zn. 3 To 38/2021, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 46 T 13/2020, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného P. H. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 5. 3. 2021, sp. zn. 46 T 13/2020, byl obviněný P. H. uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. b) a písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, a to dílem dokonaným a dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku. Za toto jednání byl P. H. krajským soudem odsouzen podle §283 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání patnácti let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Současně mu byl podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci, a to věcí podrobně specifikovaných v citovaném rozhodnutí nalézacího soudu.
2. Citovaný rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 5. 3. 2021, sp. zn. 46 T 13/2020, následně obviněný napadl odvoláním, které bylo usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2. 6. 2021, sp. zn. 3 To 38/2021, podle §256 tr. řádu jako nedůvodné zamítnuto.
3. Podle skutkových zjištění Krajského soudu v Brně se obviněný P. H. předmětné trestné činnosti dopustil tím, že:
jako člen organizované skupiny působící na území České republiky a Polské republiky, po předchozích dohodách, ve vzájemné součinnosti a dělbě úkolů, vedeni společným záměrem se společně se samostatně stíhanými A. M. S., nar. XY v XY, Polská republika, trvale bytem XY, Slezské vojvodství, Polská republika, a M. Š., roz. Č., nar. XY v XY, trvale bytem XY, a dalšími dosud neustanovenými osobami, vědomě podílel v době od přesně nezjištěného dne roku 2016 do 29. 3. 2018 cca v 15 případech na organizaci a realizaci dovozu léčivých přípravků s obsahem hydrochloridu pseudoefedrinu, zejména APSELAN® a SUDAFED® s obsahem 60 mg hydrochloridu pseudoefedrinu v jedné tabletě, CIRRUS® a CIRRUS DUO® s obsahem 120 mg hydrochloridu pseudoefedrinu v jedné tabletě, případně dalších léčiv, která nejsou vyráběna a ani registrována v České republice a která již nebyla v původních, originálních obalech a blistrech, ale vyloupána z blistrů a uložena v plastových sáčcích, v rozporu s Nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 273/2004 ze dne 11. 2. 2004 o prekurzorech drog, kterým je látka pseudoefedrin zařazena do Přílohy č. 1, Kategorie I, ve smyslu článku 2 písm. a) tohoto nařízení, kdy jediným důvodem tohoto jednání bylo zajištění léčiva s obsahem pseudoefedrinu pro následnou opakovanou výrobu hydrochloridu metamfetaminu (pervitinu) a získání finančního prospěchu prodejem vyrobené drogy, tím způsobem, že:
A. M. S. zajišťovala na území Polské republiky výše uvedené léčivé přípravky zejména od osoby A. F., nar. XY, které následně ve svém přechodném bydlišti ve XY, Lubušské vojvodství, Polská republika, sama nebo společně s dalšími osobami vyjímala z originálních obalů, vyloupávala z blistrů a ukládala do plastových sáčků z důvodu snadnějšího převozu, manipulace a přepočtu požadovaného množství, které na základě předchozí objednávky prostřednictvím osobních jednání, sociálních sítí a komunikačních programů jako Skype, WhatsApp a další, zprostředkované M. Š., dovážela osobním motorovým vozidlem tov. zn. Škoda Octavia combi, polské reg. zn. XY, na místa předání, která se nacházela zejména na území města XY, zejména se jednalo o parkoviště Nákupního centra XY, ulici XY, XY v posledním zjištěném případě o parkoviště Obchodního centra XY v XY a další, kde je předávala za přítomnosti M. Š. P. H., kterého znala pod příjmením H., za předem smluvenou cenu, současně od něho obdržela v injekčních stříkačkách část pervitinu z výroby, kterou provedl v rámci a s vědomím této skupiny P. H. s další dosud neustanovenou osobou označovanou jako „XY“ zejména v nemovitosti č. p. XY v obci XY, okres Prostějov, dále v rekreační chatě č. e. XY v obci XY, případně na dalších dosud neustanovených místech, přičemž M. Š. objednával prostřednictvím sociálních sítí, komunikačních programů jako Skype, WhatsApp a osobních jednání od A. M. S. léčivé přípravky s obsahem pseudoefedrinu na základě předchozí osobní domluvy s P. H., který stanovoval množství léčiv dle svých finančních možností, kdy objednávky se zpočátku pohybovaly v částkách desetitisíců a v pozdější době v částkách statisíců za jednotlivá odebraná množství léčiv, dále zprostředkovával i místa setkání, kterých se ve všech případech aktivně účastnil, kdy za jednotlivé zprostředkované dodávky léčiv zpočátku dostával od A. M. S. finanční odměnu, v pozdější době provizi ve formě léčiv, které po dohodě předával obviněnému P. H., který z léčiv vyrobil hydrochlorid metamfetaminu – pervitin, část vyrobené drogy si ponechal a část předal zpět M. Š., který drogu opakovaně prodával nejméně jedné osobě slovenské národnosti vystupující pod jménem N. nebo R. za sjednanou cenu 1.000 Kč za 1 gram a část si ponechával pro vlastní potřebu;
M. Š. se podílel i na vlastní výrobě pervitinu tím, že zajišťoval vědomě dovoz a odvoz osobním motorovým vozidlem tov. zn. Ford Mondeo combi, reg. zn. XY, obviněného P. H. a další dosud neustanovené osoby vystupující pod jménem XY, včetně potřebného vybavení a chemických látek k výrobě drogy na místa, kde došlo k realizaci její výroby, v některých případech se účastnil nákupů chemických látek, případně dalších věcí potřebných k výrobě drogy společně s P. H.;
P. H. si v uvedeném počtu případů prostřednictvím M. Š. objednával od A. M. S. léčivé přípravky s obsahem pseudoefedrinu podle svých finančních možností, kdy z počátku se jednalo o jednorázové objednávky v řádu desetitisíců, později z důvodu navýšení finančního potenciálu prodejem vyrobené drogy z dovezených léčiv se jednalo o jednorázové objednávky v řádu statisíců, které osobně od A. M. S. přebíral za dohodnutou cenu na území města XY za přítomnosti osoby M. Š., S. na místě uhradil buď celou sjednanou finanční částku, případně vzniklý nedoplatek uhradil při dalším odběru léčiv; léčiva následně užil v rámci a s vědomím této skupiny v rozporu zejména s ustanovením §4 a §12 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, ve znění pozdějších změn, k výrobě pervitinu, kterou prováděl společně s další dosud neustanovenou osobou označovanou jako „XY“, zejména v nemovitosti č. p. XY v obci XY, okres Prostějov, v rekreační chatě č. e. XY v obci XY, okres Brno - venkov, případně na dalších dosud neustanovených místech Jihomoravského kraje, přičemž část vyrobené drogy předával při nákupu léčiv A. M. S. a zbylou větší část vyrobené drogy dále distribuoval blíže nezjištěným způsobem; na výrobě drogy se podílel i M. Š. tím, že P. H. a další osoby podílející se na této výrobě vozil osobním motorovým vozidlem tov. zn. Ford Mondeo combi, reg. zn. XY, včetně varny a dalších potřebných věcí k nemovitostem, kde docházelo k výrobě drogy; současně obviněný P. H. vyráběl pervitin i z léčiv s obsahem pseudoefedrinu, která obdržel M. Š. jako provizi od A. M. S. za dodání těchto léčiv P. H.; vyrobenou drogu z léčiv z provize zčásti předal zpět osobě M. Š., část si ponechal;
přičemž popsaným způsobem jednal nejméně v následujících případech:
1. dne 23. 8. 2017 kolem 21:23 hod. prodala A. M. S. P. H. na parkovišti Nákupního centra XY v XY, v XY, léčivé přípravky, které krátce předtím přivezla svým osobním motorovým vozidlem z Polské republiky, a to APSELAN® s obsahem 60 mg hydrochloridu pseudoefedrinu v jedné tabletě, v množství nejméně 50.000 kusů tablet tohoto léčiva za částku 550.000 Kč, léčivo v uvedeném množství si převzal obviněný P. H. a uhradil pouze část ceny ve výši 250.000 Kč, současně P. H. předal pervitin v dosud nezjištěném množství jedné až několika uživatelských dávek A. M. S.; obchod zprostředkoval M. Š. na základě předchozí domluvy s oběma jmenovanými a na místě obdržel provizi 500 ks tablet léčiva APSELAN®, uložených v plastovém sáčku, které předal obviněnému P. H. na základě předchozí domluvy k výrobě drogy, kdy část drogy vyrobené z léčiv, které obdržel M. Š., P. H. předal M. Š. zpět; z uvedeného množství 50.500 ks tablet vyrobil s vědomím a v rámci této skupiny obviněný P. H. přesně nezjištěné množství pervitinu, kdy obvyklým postupem bylo možno vyrobit minimálně 1.784 gramů pervitinu;
2. dne 26. 9. 2017 kolem 17:45 hod. A. M. S. na parkovišti u domu č. XY v ulici XY, v XY, předala léčivé přípravky, které krátce předtím přivezla svým osobním motorovým vozidlem z Polské republiky, a to APSELAN® s obsahem 60 mg hydrochloridu pseudoefedrinu v jedné tabletě, v množství 5.000 tablet O. N., nar. XY, se kterou léčiva odnesla do domu č. XY, kde jí M. Š., který obchod zprostředkoval, zaplatil za léčiva částku 50.000 Kč a předal je k výrobě pervitinu P. H., který z uvedeného množství vyrobil přesně nezjištěné množství pervitinu, kdy obvyklým postupem bylo možno vyrobit minimálně 176 gramů pervitinu, z něhož část předal zpět M. Š. vlastní potřebu; následně kolem 19:00 hod. A. M. S. na parkovišti Nákupního centra XY v XY, v XY, předala léčivé přípravky CIRRUS® s obsahem 120 mg hydrochloridu pseudoefedrinu v jedné tabletě, v množství nejméně 12.960 kusů tablet za částku 300.000 Kč za přítomnosti M. Š. P. H., který současně uhradil i nedoplatek za nákup léčiv dne 23. 8. 2017 ve výši 300.000 Kč; zároveň P. H. předal pervitin v dosud nezjištěném množství jedné až několika uživatelských dávek A. M. S.; následně v rámci a s vědomím této skupiny z uvedených léčiv P. H. vyrobil přesně nezjištěné množství pervitinu, kdy obvyklým postupem bylo možno vyrobit minimálně 685 gramů pervitinu;
3. dne 18. 11. 2017 kolem 16:30 hod. na parkovišti Nákupního centra XY v XY, v XY, došlo ke schůzce A. M. S. s P. H., při které P. H. vyměnil A. M. S. padělané bankovky měny EUR, kterými jí zaplatil při úhradě léčiv z předchozího obchodu, současně jí předal pervitin v přesně nezjištěném množství jedné až několika uživatelských dávek;
4. na základě osobní schůzky a domluvy na objednávce množství a ceně léčiv mezi P. H. a M. Š. v přesně neurčený den měsíce března 2018, M. Š. ve dnech 24. až 25. 3. 2018 navštívil A. M. S. v jejím bydlišti ve XY, Polská republika, kde sjednal konkrétní množství, která byla schopna A. M. S. zajistit pro obchod a upřesnění i ceny, včetně místa a času předání, k němuž došlo dne 29. 3. 2018 kolem 16:00 hod. na parkovišti XY Obchodního centra XY v XY, v XY, kam A. M. S. dovezla z Polské republiky 37.112 ks (14.223,4 gramu) tablet léčivého přípravku CIRRUS DUO®, obsahujících 4.500 gramů hydrochloridu pseudoefedrinu k prodeji P. H. za částku 932.000 Kč, léčivé přípravky měla ukryty ve vnitřním prostoru plechového disku s pneumatikou, který byl uložen v zavazadlovém prostoru jejího vozidla tov. zn. Škoda Octavia, polské reg. zn. XY; na místě se setkala s P. H., M. Š. a R. Š., nar. XY, u restaurace McDonald´s, následně přešli k venkovnímu vchodu, kde P. H. předal A. M. S. 1 ks upravené plastové injekční stříkačky (tzv. tlačky) o objemu 2 ml s modrým pístem, obsahující 1,290 gramu pervitinu s koncentrací metamfetaminové báze 69,7 %, současně řešili finanční hotovost, kterou měl P. H. připravenou, jež byla nižší než částka sjednaná za dovozené množství léčivých přípravků, avšak M. Š. se za pozdější úhradu nedoplatku P. H. zaručil; poté byli všichni jmenovaní před předáním léčiv a úhradou části sjednané ceny na místě zadrženi policejním orgánem; přičemž předmětné léčivé přípravky chtěla tato skupina použít k výrobě pervitinu P. H., jehož z uvedeného množství léčiv mohlo být vyrobeno nejméně 4.100 gramů;
P. H. tak v rámci popsané součinnosti jednal s vědomím o jaká léčiva a psychotropní látku se jedná, a i přes to, že nedisponoval příslušným oprávněním pro nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy, z dodaného a následně zpracovaného množství léčivých prostředků vyrobil přesně nezjištěné množství pervitinu, kdy obvyklým postupem bylo možno vyrobit minimálně 2.645 gramů pervitinu, dalších 4.100 gramů pervitinu zamýšlel vyrobit z objednaného a dovezeného množství léčiv dne 29. 3. 2018, tedy celkem 6.745 gramů drogy; prodejem tohoto množství dílem bylo a dílem bylo zamýšleno získání finančního prospěchu ve výši celkem 4.776.606 Kč po odečtení vzniklých nákladů spojených s nákupem léčiv a chemických látek nezbytných k výrobě;
přičemž látka pseudoefedrin je zařazena do přílohy č. 1, kategorie I, ve smyslu čl. 2 písm. a) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 273/2004 ze dne 11. 2. 2004 o prekurzorech drog a metamfetamin; (+)-1-fenyl-2-methylaminopropan; náležející mezi psychotropní látky zařazené do seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách a přílohy č. 5 k nařízení vlády o seznamech návykových látek č. 463/2013 Sb.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Obviněný P. H. napadl dovoláním podaným prostřednictvím svého obhájce obě citovaná rozhodnutí nižších soudů, a to v celém jejich rozsahu. V rámci tohoto mimořádného opravného prostředku pak uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť napadená rozhodnutí dle jeho mínění spočívají na nesprávném hmotně právním posouzení věci.
5. V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný předně namítá, že soudy chybně vyhodnotily výpověď svědka M. Š., kterou dovolatel považuje za zcela nevěrohodnou. Obviněný přitom upozorňuje, že také nalézací soud a potažmo i soud odvolací dospěly k závěru, že tuto výpověď nelze vnímat jako zcela věrohodnou a lze z ní vycházet pouze tam, kde je v souladu s dalšími důkazy. Dle obviněného ovšem žádné jiné důkazy, jako je např. výpověď svědků A. M. S. a M. S., nedokládají, že by obviněný pervitin vyráběl. Pouze svědek M. J. ve své výpovědi uvedl, že obviněný měl „ vařit pervitin po kilech “, avšak z této části výpovědi nelze dle něho vycházet, jelikož tento svědek hovořil pouze o tom, co měl vědět z doslechu, a to bez uvedení zdroje těchto informací, přičemž se jeho výpověď podstatně rozchází s výpovědí svědka M. Š. Dle dovolatele tak pro závěr o výrobě drogy jeho osobou absentují pádné důkazy, přičemž osamocený důkaz výpovědí svědka M. Š. nemůže být jediným podkladem rozhodnutí o jeho vině.
6. Obviněný dále namítá, že jeho jednáním nebyl naplněn kvalifikační znak podle §283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, tedy že nedošlo ke spáchání trestného činu ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech . Obviněný k tomuto uvádí, že tento znak může být naplněn, pokud pachatel je sám členem takové skupiny či jedná ve spojení s takovou skupinou, přičemž dále se ve své argumentaci zabývá těmito variantami. K prvé variantě namítá, že nemohl jednat ve spojení s organizovanou skupinou, jelikož se setkával pouze se svědky, kterými jsou samostatně stíhaní A. M. S. a M. Š., přičemž pouze tyto dvě osoby nemohou tvořit organizovanou skupinu. Existenci takovéto skupiny přitom tito svědci obviněnému nesdělili a z žádného důkazu nevyplývá, že by obviněný věděl, že jedná ve spojení s organizovanou skupinou.
7. K druhé variantě pak obviněný namítá, že nemohl být členem organizované skupiny společně se svědky A. M. S. a M. Š., jelikož jejich vzájemná spolupráce nedosahovala nezbytné míry sofistikovanosti, koordinace a užšího spojení těchto osob. Dle obviněného mezi nimi nedošlo ani k rozdělení rolí, nebyla mezi nimi žádná hierarchie a nedocházelo mezi nimi k rozdělování zisku z trestné činnosti. V souladu s obviněným citovanou judikaturou tedy v dané věci absentují základní náležitosti pro závěr o existenci organizované skupiny. Dle obviněného měla svědkyně A. M. S. na území České republiky velké množství odběratelů, přičemž s obviněným nebyla, kromě několika setkání v délce trvání v řádu minut, v žádném kontaktu, vzájemně si v důsledku jazykové bariéry nerozuměli a svědkyně S. nevěděla nic o tom, co se s předanými léčivy děje a kdo a jak je má zpracovat. Stejně tak svědek M. Š. zajišťoval dle své výpovědi odběr léčiv nejen pro obviněného, ale i pro další osoby. Obviněný tedy zdůrazňuje, že i pokud by připustil, že drogy vyráběl, činil by tak zcela samostatně a bez spolupráce s třetími osobami, což dle jeho názoru vyplývá také z jeho trestní minulosti, když byl v kontaktu s drogami i předtím, než měl údajně spolupracovat se svědkyní A. M. S. a M. Š., a do konce i po zahájení trestního stíhání, a to opět samostatně. Obviněný znovu zdůrazňuje, že se dle svého tvrzení jakkoli necítil jako člen organizované skupiny a nebyl si vědom, že by takováto skupina existovala a působila i v zahraničí. Obviněný dle svého tvrzení ani nevěděl, kde se A. M. S. zdržuje, jaké má občanství a odkud léčiva vozí. Léčiva přitom nebyla předávána v původních obalech, absentovaly u nich příbalové letáky a nikterak z nich nebyl zjevný jejich původ, když je dovolatel navíc přebíral vždy na území České republiky a dle obžaloby se měl i výroby pervitinu dopouštět v Jihomoravském kraji.
8. Závěrem tak obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil jak napadené usnesení vrchního soudu, tak i rozsudek soudu krajského, a dále přikázal krajskému soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
9. K dovolání obviněného P. H. zaslal své písemné stanovisko ze dne 29. 9. 2019, sp. zn. 1 NZO 864/2021-11, státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který předně konstatoval, že obviněný ve svém dovolání pouze zopakoval svou obhajobu, kteroužto již uplatnil jak před nalézacím tak před odvolacím soudem, přičemž tato obhajoba byla oběma soudy nižších stupňů řádně vypořádána. Podstatná část námitek dovolatele pak dle státního zástupce směřuje proti učiněným skutkovým zjištěním. Tyto námitky přitom zjevně nenaplňují žádný z důvodů dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu ani podle jiného písmene citovaného odstavce. Za právně relevantně uplatněnou skutkovou námitku z hlediska daného dovolacího důvodu by totiž bylo možno považovat toliko námitku extrémního nesouladu mezi provedeným dokazováním a učiněnými skutkovými zjištěními. Takovou námitku však dovolatel dle státního zástupce neučinil, jelikož neuvedl, které z četných úvah nalézacího či odvolacího soudu považuje za zcela svévolné a nesmyslné.
10. Celkový obsah dovolatelových námitek tak dle státního zástupce směřuje spíše k tomu, že soudy měly porušit zásadu in dubio pro reo , kterážto je však zásadou procesní, a nikoliv hmotně právní. Dodržení této zásady je přitom dle státního zástupce Nejvyšší soud oprávněn a povinen posoudit pouze za situace, kdy by porušení této zásady pro jeho závažnost vedlo k porušení ústavního práva dovolatele na spravedlivý proces. V takovém extrémním případě by se i porušení této zásady mohlo stát dovolacím důvodem. Samotné porušení zásady in dubio pro reo ovšem dovolacím důvodem není a být ani nemůže, neboť také výběr mezi různými alternativami skutkových zjištění je výsledkem provádění důkazů podle zásad ústnosti a bezprostřednosti, k nimž dovolací soud ani Ústavní soud v zásadě již přístup nemají, pokud samy nemají zopakovat celé dokazování.
11. Státní zástupce dále k argumentaci dovolatele, dle které si tento nemohl být vědom skutečnosti, že svědkyně S. působí v Polsku, a to ani na základě toho, že hovořila polsky, odkazuje na skutečnost, že svědkyně S. při předávce léčiv užívala motorové vozidlo s polskou registrační značkou, z čehož dovolateli muselo být patrno, že se jedná o osobu žijící v Polsku. Státní zástupce dále poukazal na úvahu odvolacího soudu, dle které byl i následný pokus dovolatele o převoz léků z Bosny a Hercegoviny uskutečněný dne 11. 12. 2018, tedy již po zadržení obviněného a jeho spolupachatelů, opět motivován snahou opatřit si materiál pro výrobu pervitinu. Dovolateli tak muselo být zcela nepochybně známo, že k tomu vhodná léčiva je možno získat pouze mimo území České republiky.
12. Uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu tak podle státního zástupce odpovídá dovolání pouze v té části, v níž dovolatel uvádí, že skutková zjištění soudů stran jeho spolupráce se svědky nestačí k závěru o spáchání trestného činu ve spojení s organizovanou skupinou působící na území více států. S touto námitkou se však dle státního zástupce již soudy nižších stupňů vypořádaly ve svých rozhodnutích, k čemu odkazuje na body 122. až 124. odůvodnění rozsudku nalézacího soudu a bod 19. odůvodnění usnesení odvolacího soudu.
13. Státní zástupce tedy závěrem shrnuje, že námitky dovolatele dílem neodpovídají žádnému dovolacímu důvodu a dílem se jedná o opakování námitek obviněným již v řízení uplatněných, kteréžto soudy nižších stupňů dostatečně a správně vypořádaly. Takové dovolání je tedy zjevně neopodstatněné a státní zástupce proto závěrem navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného P. H. v neveřejném zasedání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl.
14. Vyjádření státního zástupce k dovolání podanému obviněným bylo následně Nejvyšším soudem zasláno obhájci obviněného k jeho případné replice, která však do okamžiku zahájení neveřejného zasedání o podaném dovolání nebyla tomuto soudu nikterak předložena.
III.
Přípustnost dovolání
15. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda dovolání obviněného bylo podáno v souladu s §265a odst. 1, 2 tr. řádu, zda bylo podáno ve dvouměsíční zákonné lhůtě a na příslušném místě v souladu s §265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti upravené v §265f tr. řádu.
16. Po jeho prostudování Nejvyšší soud shledal, že obviněný všechna výše uvedená ustanovení trestního řádu respektoval, pročež předmětné dovolání vyhodnotil jako přípustné a vyhovující relevantním ustanovením trestního řádu, tzn. že nebyly shledány žádné skutečnosti bránící jeho věcnému projednání.
IV.
Důvodnost dovolání
17. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněným uplatněné dovolací důvody (viz níže uvedený závěr o faktickém uplatnění dovolacího důvodu i podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu) považovat za některý z důvodů taxativně uvedených v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
18. V souvislosti s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu Nejvyšší soud připomíná, že tento dovolací důvod je dán tehdy, jestliže dovoláními napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V jeho mezích lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Skutečnosti, které lze podřadit pod uvedený dovolací důvod, jsou již zcela jednoznačně uvedeny v judikatuře Nejvyššího soudu (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 11 Tdo 661/2017, ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. 5 Tdo 104/2017, ze dne 9. 11. 2016, sp. zn. 4 Tdo 1258/2016) a Ústavního soudu (např. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03, ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03, ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
19. Dovolací soud na základě tohoto dovolacího důvodu zásadně nepřezkoumává a nehodnotí správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, tedy neprověřuje úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, odst. 6 tr. řádu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Situace, na něž dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je třeba odlišovat od případů, kdy je napadené rozhodnutí založeno na nesprávných skutkových zjištěních. Jak bylo deklarováno mimo jiné i v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 3. 2019, sp. zn. 11 Tdo 74/2019, dovolací soud je vždy povinen vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je i vyjádřen zejména ve výrokové části odsuzujícího rozsudku, přičemž jeho povinností je zjistit, zda nižšími soudy provedené právní posouzení skutku je s ohledem na zjištěný skutkový stav v souladu se způsobem jednání, který je vyjádřen v příslušné skutkové podstatě trestného činu.
20. V případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu tak zákon vyžaduje, aby podstatu výhrad a obsah jím uplatněných dovolacích námitek tvořilo tvrzení, že nižšími soudy zjištěný skutkový stav věci, jež je popsán v jejich rozhodnutí, není takovým trestným činem, za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněná skutková zjištění nevyjadřují naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu, jež byl obviněnému přisouzen. S poukazem na tento dovolací důvod tak obviněný namítá, že dotčený skutek buď vykazuje znaky jiného trestného činu, anebo není vůbec žádným trestným činem. K této problematice srov. též usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 15 Tdo 574/2006.
21. Nad rámec uvedeného Nejvyšší soud ve shodě s judikaturou Ústavního soudu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2006, sp. zn. I. ÚS 17/05) konstatuje, že obviněný ve svém dovolání, jímž brojí i proti závěrům učiněným nalézacím soudem, tak de facto uplatnil shora uvedený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu ve spojení s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, a to v jeho druhé alternativě. Ta je dána tehdy, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Zejména svými námitkami směřujícími proti zjištěnému skutkovému stavu stran výroby pervitinu totiž obviněný výslovně brojí proti hodnocení důkazů provedenému soudem prvního stupně s tím, že se vymezuje vůči závěrům obsaženým v odůvodnění jeho rozhodnutí.
22. Mimo to Nejvyšší soud i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy „práva na spravedlivý proces“ vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva obviněného, včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
23. Nejvyšší soud tedy v duchu výše citované judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu zkoumal, zda dovolání obviněného splňuje kritéria jím uplatněných dovolacích důvodů či jiného důvodu dovolání. Po prostudování obsahu dovolání a připojeného spisového materiálu přitom Nejvyšší soud dospěl k závěru, že obviněným P. H. uplatněné dovolací námitky uplatněným dovolacím důvodům odpovídají pouze zčásti.
24. Obviněný P. H. totiž podstatnou částí námitek ve svém dovolání usiloval o zpochybnění skutkových závěrů nižších soudů vztahujících se k jeho trestné činnosti, a to námitkami brojícími proti hodnocení svědeckých výpovědí (zejména výpovědi svědka M. Š. a svědka M. J.). Prostřednictvím těchto námitek se pak obviněný snaží o revizi skutkových zjištění, vztahujících se k výrobě pervitinu jeho osobou, v jeho prospěch. Takovéto námitky skutkové a procesní povahy jsou však v řízení před Nejvyšším soudem zcela irelevantní. V tomto ohledu je třeba připomenout, že ve smyslu §265b odst. 1 tr. řádu je dovolání mimořádným opravným prostředkem, který není určen k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování se nachází v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popř. korigovat toliko soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, odst. 7 tr. řádu). Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně je pak Nejvyšší soud oprávněn zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje reálně existující extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými. O takovou situaci se však v nyní posuzované věci zcela zjevně nejedná, neboť skutkový stav byl zjištěn bez odůvodněných pochybností. Nadto je třeba doplnit, že obviněný sám ani námitku extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudy nižších stupňů v rámci podaného dovolání explicitně nevznesl. K dílčím skutkovým námitkám obviněného se proto Nejvyšší soud vyslovil toliko obiter dictum , tedy nad rámec své přezkumné činnosti.
25. Z odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně se podává, že Krajský soud v Brně při hodnocení výpovědi svědka M. Š. vycházel z jeho výpovědi učiněné v hlavním líčení, jakož i výpovědi z přípravného řízení, načež obě jeho výpovědi porovnal též s údaji, které tento svědek uvedl v postavení obviněného v rámci původního společného řízení a následně je též zasadil do kontextu s dalšími ve věci provedenými důkazy, především výpovědí obviněného P. H., svědků M. J. a A. M. S. a dalších svědků, protokoly o provedeném sledování osob a věcí, či protokoly o domovní prohlídce a prohlídce jiných prostor. Obdobně pak postupoval rovněž stran výpovědí svědků M. J. a A. M. S. K tomu lze doplnit, že obviněný od počátku trestního řízení tvrdil, že se žádné výroby pervitinu nedopustil a léčiva nekupoval, nýbrž pouze svědku M. Š. na jeho přání dělal doprovod při jeho kontaktech se svědkyní S. a této předával injekční stříkačky s pervitinem, přičemž za toto jednání byl svědkem Š. placen. Tuto obhajobu obviněného však oba soudy nižších stupňů vyhodnotily jako účelovou a nevěrohodnou, když dle jejich zjištění to byl naopak obviněný P. H., kterému svědkyně S. prodávala léčiva a který ji za to platil penězi a drogami, zatímco M. Š. působil pouze jako zprostředkovatel za poskytnutou provizi. Stran výroby pervitinu přitom obviněný ve svém dovolání nerozporuje žádné dílčí skutečnosti či úvahy soudů nižších stupňů, nýbrž se obecnými námitkami zaměřenými proti věrohodnosti svědků (resp. jejich výpovědím) snaží o vyloučení těchto důkazů. Soud prvního stupně přitom hodnotil výpovědi všech svědků velmi obezřetně, načež správně uzavřel, že věrohodnost svědka M. J. je třeba pro dílčí změny v jeho výpovědích a pro jeho trestní minulost považovat za sníženou. Současně dospěl k závěru, že ve výpovědi svědka M. Š. lze najít detaily, které nejsou zcela v souladu s realitou, avšak pouze v dílčích skutečnostech. Z údajů obsažených ve výpovědích jmenovaných svědků tak nalézací soud vycházel pouze tam, kde tyto údaje byly v souladu s dalšími řádně provedenými důkazy.
26. K vlastní výrobě pervitinu obviněným P. H. pak nalézací soud uzavřel, že jeho zjištění v tomto ohledu nevycházejí pouze z výpovědi výše uvedených svědků, nýbrž v nich obsažené údaje korespondují i s obsahem komunikace mezi svědkyní S. a svědkem Š., stejně jako s obsahem navigace v motorovém vozidle svědka Š., který obviněného dle své výpovědi vozil (stejně jako další neustanovené osoby, chemikálie a materiál nezbytným pro výrobu drogy) do míst, kde probíhaly jednotlivé vary. Mezi těmito nemovitostmi přitom byla i nemovitost v obci XY, k jejímuž vlastnictví se hlásí rodinní příslušníci obviněného P. H., přičemž dle závěrů nalézacího soudu byl faktickým vlastníkem právě obviněný, který také poskytl prostředky na její pořízení. Obviněný byl přitom, nad rámec financování nákupu dané nemovitosti a léčiv v hodnotě řádu milionů korun, schopen financovat i vlastní nákladný životní styl, a to i přesto, že byl formálně nemajetný a zadlužený. Dle zjištění nižších soudů přitom obviněný odebíral léčivo v množství desítek tisíc kusů, které bylo zcela zjevně určeno k výrobě pervitinu a nemohlo jakkoli posloužit k léčebným účelům, jelikož mu bylo dodáváno již vyloupané z blistrů a bez příbalových letáků. Nadto obviněný hradil léčivo nejen v hotovosti, ale též prostřednictvím již vyrobeného pervitinu, přičemž pervitin vyráběl na přání svědka Š. také z léčiva, které tento svědek obdržel jako provizi za zprostředkování obchodu mezi obviněným a svědkyní S. Skutkový stav ve vztahu k výrobě pervitinu obviněným P. H. tak byl dle dílčích zjištění nalézacího soudu náležitě objasněn z provedených důkazů, a to navzdory skutečnosti, že obviněný nebyl při samotné výrobě drogy přistižen a ani nebyl zaevidován žádný konkrétní var drogy.
27. Nejvyšší soud tedy v dané věci neshledal žádné pochybnosti o správnosti obviněným rozporovaných skutkových závěrů, kteréžto byly opřeny o vícero důkazů, a to zejména o výpovědi svědkyně A. M. S., svědků M. Š. a M. J., znalecké posudky z oboru kybernetika, počítačová analýza, výsledky sledování, odborná vyjádření z oboru kriminalistika, chemie a daktyloskopie a protokoly o provedení domovních prohlídek. Nalézací soud přitom v rozporu s tvrzením obviněného stran skutkových závěrů o výrobě pervitinu jeho osobou nevycházel výlučně z výpovědi svědka M. Š., tzn. že se tak ze strany nalézacího soudu v nyní posuzované věci nejednalo o svévolné, rozporuplné, nelogické či nepřezkoumatelné hodnotící úvahy, které by odporovaly základním principům ovládajícím proces hodnocení důkazů. V nyní posuzované věci je zřejmé, že se Krajský soud v Brně ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. řádu náležitě vypořádal se všemi skutečnostmi důležitými pro jeho rozhodnutí a rovněž věnoval náležitou pozornost námitkám obviněného, s nimiž se vyčerpávajícím způsobem vyrovnal, přičemž s jeho argumentací se plně ztotožnil Nejvyšší soud stejně jako Vrchní soud v Olomouci. Takto vznesené námitky obviněného jsou založeny na jeho vlastním hodnocení provedených důkazů a vlastní verzi o průběhu rozhodných událostí. Obviněným uplatněné námitky se ve skutečnosti týkají procesní stránky věci a směřují k revizi skutkových zjištění, ze kterých nalézací soud při hmotně právním posouzení skutku vycházel.
28. Za daného stavu lze konstatovat, že Krajský soud v Brně posuzoval věrohodnost jednotlivých proti sobě stojících důkazů důkladně, přičemž obzvláště pečlivě a obezřetně postupoval při hodnocení výpovědí svědků, načež ze všech souvislostí, které se nabízely, logickým a přesvědčivým způsobem vyvodil skutkové závěry, respektujíce přitom princip presumpce neviny. V nyní projednávané věci se tak nejedná o případnou existenci tzv. deformace důkazů ve smyslu konstantní judikatury Ústavního soudu, tj. o vyvozování skutkových zjištění, která v žádném smyslu nevyplývají z provedeného dokazování (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. IV. ÚS 1235/09, a ze dne 4. 6. 1998, sp. zn. III. ÚS 398/97), jenž by měla za následek porušení zásady in dubio pro reo .
29. Obviněný P. H. dále brojí proti závěru soudu prvního stupně o tom, že jeho jednání naplňovalo znak kvalifikované skutkové podstaty trestného činu podle §283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, tedy že byl trestný čin podle §283 odst. 1 tr. zákoníku spáchán ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech. Daná námitka odpovídá obviněným uplatněným dovolacím důvodům v tom rozsahu, kdy obviněný in concreto namítá, že jeho vzájemná spolupráce se svědkyní A. M. S. a svědkem M. Š. nedosahovala nezbytné míry sofistikovanosti a koordinace. Mezi jeho osobou, svědkyní S. a svědkem Š. totiž dle obviněného nedošlo k rozdělení rolí, nebyla mezi nimi žádná hierarchie a nedocházelo mezi nimi k rozdělování zisku z trestné činnosti. Obviněný dle svého tvrzení představoval jak pro svědkyni S. tak pro svědka Š. pouze jednu z mnoha osob, s nimiž tito obchodovali, přičemž obviněný se nikterak necítil být členem organizované skupiny. Obviněný nadto předestírá též argumentaci vedoucí k hypotetické možnosti, že by nebyl členem organizované skupiny, nýbrž se svého jednání dopustil pouze ve spojení s již existující organizovanou skupinou, ovšem takováto argumentace je pro posouzení jeho věci zcela irelevantní, jelikož dle závěrů soudů nižších stupňů byl členem organizované skupiny, kteroužto tvořil společně se svědkyní S. a svědkem Š.
30. Obviněný v rámci této námitky zpochybnil rovněž skutkový stav, když tuto část své dovolací argumentace založil na tvrzení, že si nebyl vědom skutečnosti, že léčiva, jež mu dodávala svědkyně A. M. S., byla dovážena z území Polské republiky. Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že daná část námitek po obsahové stránce primárně nezpochybňuje právní posouzení dotčeného skutku, nýbrž se jejich prostřednictvím obviněný domáhá přijetí jím nabízených (a pro něho výhodnějších) verzí skutkových zjištění, ze kterých pak vyvstávají pochybnosti o jim přisouzené právní kvalifikaci žalovaného skutku. Takovéto námitky je však třeba v řízení před Nejvyšším soudem označit za zcela irelevantní, a to v souladu s tím, co již Nejvyšší soud uvedl výše k námitkám, kterými obviněný brojil proti skutkovým závěrům nalézacího soudu stran výroby drogy jeho osobou.
31. Nejvyšší soud nad rámec odkazu na své výše uvedené závěry ohledně absence pochybností o správnosti skutkových závěrů k danému uvádí, že ani skutečnost, že obviněný P. H. přebíral léčiva určená k výrobě drogy již vyloupaná z blistrů, bez příbalových letáků a na území České republiky, nemůže zpochybnit závěr o jeho povědomí ohledně působení organizované skupiny na území Polské republiky. Již samotná skutečnost, že obviněný je, a to s ohledem na jeho trestní minulost, jakož i jeho vlastní vyjádření, osobou znalou drogového prostředí, svědčí o jeho znalosti faktu, že jím odebíraná léčiva pro výrobu pervitinu nejsou na území České republiky volně k dostání. Obviněný si taktéž dle závěrů nalézacího soudu obsažených v bodě 97. odůvodnění jeho rozhodnutí krátce poté, co v důsledku zahájení trestního stíhání přišel o zdroj léčiv z Polska, pokusil zajistit si náhradní zahraniční zdroj léčiv v Bosně a Hercegovině. I tato skutečnost tak dokládá jeho povědomí o faktické nemožnosti získání většího množství léčiv nezbytných pro výrobu pervitinu na území České republiky. Dle skutkových závěrů nalézacího soudu přitom obviněnému byl za účelem získání značného množství prekurzoru svědkem Š. zprostředkován dovoz léků polsky hovořící svědkyní S. Za tato léčiva přitom obviněný neplatil pouze v české měně a pervitinem, nýbrž i v eurech. Svědkyně S. přitom používala při předání léků osobní motorové vozidlo s polskou registrační značkou, jak vyplývá z bodu 66. a 103. odůvodnění rozhodnutí nalézacího soudu, v němž je shrnut výsledek sledování této svědkyně ze dne 26. 9. 2017. Veškeré tyto skutečnosti tak ve svém souhrnu dle Nejvyššího soudu fakticky vylučují v dovolání přednesenou obhajobu obviněného, v níž tento předestírá svoji nevědomost o tom, že svědkyně S. působí na území Polské republiky, odkud také dováží předmětná léčiva.
32. K námitce právního hodnocení stran naplnění znaků kvalifikované skutkové podstaty trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným, Nejvyšší soud uvádí, že zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabídne, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed, a takový čin spáchá ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech.
33. Nejvyšší soud považuje za vhodné k uvedené problematice ve stručnosti, a toliko v obecné rovině, připomenout, že trestní zákoník výslovně nedefinuje pojem „organizovaná skupina“ (na rozdíl od pojmu „organizovaná zločinecká skupina“ ve smyslu §129 tr. zákoníku), pročež je jeho vymezení i nadále věcí soudní praxe a judikatury. Organizovanou skupinou se podle dosavadní judikatury rozumí sdružení nejméně tří trestně odpovědných osob, ve kterém je provedena určitá dělba úkolů mezi jednotlivé členy sdružení a jehož činnost se v důsledku toho vyznačuje plánovitostí a koordinovaností, což zvyšuje pravděpodobnost úspěšného provedení trestného činu a tím i jeho škodlivost a závažnost. Organizovaná skupina nemusí mít trvalejší charakter, pročež lze tímto způsobem spáchat i jen ojedinělý trestný čin. Současně se nevyžaduje výslovné přijetí za člena organizované skupiny nebo výslovné přistoupení člena k takové skupině, když zcela postačí, že se pachatel fakticky a neformálně (třeba i jen konkludentně) včlenil do skupiny a aktivně se podílel na její činnosti. Pro účast na organizované skupině není rovněž třeba, aby obviněný znal veškeré osoby podílející se na její činnosti nebo jejich úkoly, když naopak postačuje, že se svým jednáním do takovéto koordinované činnosti začlení a je obeznámen s jejím účelem (k tomu blíže usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2016, sp. zn. 11 Tdo 1010/2016). Tomu, aby pachatel spáchal trestný čin jako člen organizované skupiny, resp. ve spojení s organizovanou skupinou, rovněž nebrání skutečnost, že se nepodařilo zjistit totožnost všech členů organizované skupiny (k tomu blíže usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 8. 2010, sp. zn. 8 Tdo 940/2010, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2017, sp. zn. 11 Tdo 267/2017). O organizovanou skupinu působící ve více státech jde tehdy, pokud působí nejméně ve dvou státech, a to případně včetně České republiky (k tomu blíže usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 8. 2015, sp. zn. 11 Tdo 504/2015). Pro trestný čin spáchaný organizovanou skupinou je typické, že při plánovitém a promyšleném rozdělení úkolů mezi její členy dochází ze strany některých členů jen k dílčím jednáním, která se sama o sobě jeví jako méně závažná, a to jak z hlediska své povahy, tak z hlediska příčinného významu pro způsobení následku (k tomu blíže usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 6. 2017, sp. zn. 7 Tdo 678/2017). Rozdělení úkolů mezi více spolupachatelů je předpokladem toho, aby po spojení všech dílčích činností jednotlivých spolupachatelů bylo zamýšleného cíle dosaženo snáze a spolehlivěji. To, že jednání některého z členů takové skupiny se jeví jako jednání méně závažné (posuzováno jak z hlediska jeho povahy, tak i příčinného významu pro způsobení následku), nemůže mít samo o sobě vliv na závěr, že jde o čin spáchaný organizovanou skupinou. Zákonnou dikcí „ve spojení“, obsaženou v §283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, jsou postiženy i volnější formy vztahu pachatele k uvedené skupině, než je jeho členství ve skupině, a není tak nutno detailně prokazovat naplnění pojmu členství v „organizované skupině“ (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2015, sp. zn. 6 Tdo 193/2015, a ze dne 9. 10. 2013, sp. zn. 6 Tdo 526/2013). K naplnění dané kvalifikované skutkové podstaty přitom může dojít i pouhou spoluprací s organizovanou skupinou, jež působí ve více státech, z nichž jedním je i Česká republika.
34. Ke znaku „člen organizované skupiny“ se vzhledem k povaze této zvlášť přitěžující okolnosti musí vztahovat zavinění ve formě úmyslu [§15, §17 tr. zákoníku, srov. ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník I. §140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 1604; přiměřeně též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 10. 2013, sp. zn. 5 Tdo 826/2013-I.].
35. Promítne-li Nejvyšší soud shora připomenuté závěry z dosavadní rozhodovací praxe do poměrů nyní projednávané trestní věci, je třeba konstatovat, že námitky obviněného jsou zjevně neopodstatněné a právní posouzení jeho jednání soudy nižších stupňů jako „spáchaného ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech“ je zcela na místě. V nyní posuzované věci soud prvního stupně přiléhavě upozornil na všechny relevantní aspekty ústící v přesvědčivý závěr o existenci organizované skupiny působící ve více státech, jimiž se rozumí nejméně dva státy, přičemž znak „více států“ byl v daném případě naplněn tím, že skupina působila na území České republiky a Polské republiky, ježto se její členové svého jednání dopouštěli na území obou těchto států. Stran vyžadovaného znaku zapojení nejméně tří osob lze konstatovat, že v daném případě šlo o evidentní zapojení více než tří osob za současného vzájemného rozdělení jejich úloh, přičemž právě dělba těchto úloh zajišťovala úspěšnější dokonání činu. Pro rozdělení úloh přitom není podstatné, že mezi sebou členové skupiny neměli hierarchické postavení a nebyli tedy ve vztahu podřízenosti a nadřízenosti. Jednání obviněného a samostatně stíhaných svědků totiž zcela jednoznačně naplňuje výše uvedené znaky, neboť obviněný P. H. společně se svědkyní A. M. S. a svědkem M. Š. vytvořili organizovanou skupinu, s níž byly spojeny také další neustanovené osoby. Tato organizovaná skupina zajišťovala dlouhodobě (a to po dobu delší než rok) ve větším objemu dovoz léčiv nezbytných k výrobě pervitinu na území České republiky, které byly zajištěny svědkyní S. na území Polska, načež k jednotlivým předáním docházelo po domluvě zprostředkované svědkem Š., přičemž obviněný P. H. zajišťoval na území České republiky společně s dosud neustanovenými osobami výrobu pervitinu, jehož část poskytoval společně s úhradami ceny léčiva mimo jiné i výše uvedeným svědkům, zatímco zbylou část nezjištěným způsobem dále distribuoval. Svědek Š. se přitom nepodílel pouze na zprostředkování drogy, nýbrž obviněného též vozil k nemovitostem, kde docházelo k výrobě pervitinu, stejně jako vozil i další neustanovené osoby podílející se na výrobě a předměty nezbytné k výrobě drogy. Ve vztahu k obviněnému P. H. oba nižší soudy obsáhle (konkrétně v bodech 99. až 135. rozsudku soudu prvního stupně a v bodech 8. až 19. usnesení odvolacího soudu) odůvodnily, v čem konkrétně je spatřována činnost organizované skupiny, jakož i podíl obviněného na ní, proč neuvěřily jeho obhajobě a z jakých důvodů mají za to, že byla tímto jednáním naplněna kvalifikovaná skutková podstata ve smyslu §283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku.
36. Celá skupina přitom vykazovala takovou míru plánovitosti své činnosti, že dané okolnosti zvyšovaly pravděpodobnost úspěšného provedení činu a tím i jeho nebezpečnost pro společnost. Jestliže tedy bylo v nyní projednávaném případě důkazy provedenými v odpovídajícím rozsahu (zejména svědeckými výpověďmi, protokoly o sledování, odbornými vyjádřeními z oboru kriminalistika, chemie a daktyloskopie, protokoly o provedení domovních prohlídek a protokoly o provedení prohlídek jiných prostor) dostatečným způsobem prokázáno, že obviněný P. H. spolu se svědkyní A. M. S. a svědkem M. Š. prostřednictvím konspirativní komunikace, kterou zprostředkovával svědek Š., zajišťovali dovoz léčiva nezbytného pro výrobu pervitinu do České republiky, kde obviněný H. z těchto léků následně vyráběl pervitin, jenž kromě distribuce dalším osobám poskytoval též oběma jmenovaným svědkům. Každá z těchto osob přitom profitovala z dílčích činností, kterými se podílela na chodu celé skupiny, přičemž obviněný P. H. nehradil sjednanou cenu za předaná léčiva vždy při jejich předání, nýbrž tak činil i zpětně, pročež si tak všichni museli být vědomi toho, jaké úkoly každý z nich při této spolupráci zajišťuje. Za tohoto stavu je tedy správný rovněž závěr soudů obou nižších stupňů o naplnění subjektivní stránky daného trestného činu v podobě úmyslu přímého ve smyslu §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, a to i ve vztahu k naplnění zákonných znaků kvalifikované skutkové podstaty trestného činu podle §283 tr. zákoníku.
37. Nejvyšší soud proto ve vztahu k této části dovolací argumentace obviněného nemůže jinak než uzavřít, že právní posouzení stran naplnění daného kvalifikačního znaku soudem prvního stupně i soudem odvolacím zcela odpovídá jeho ustálené rozhodovací praxi a jako takovému mu tedy nelze ničeho vytknout.
38. Ježto Nejvyšší soud, jak je podrobně uvedeno shora, v napadených rozhodnutích obou nižších soudů, popř. v jejich postupu v rámci řízení, které vydání těchto rozhodnutí předcházelo, neshledal porušení zákona ve smyslu obviněným souběžně uplatněných dovolacích důvodů, ani jiného důvodu dovolání uvedeného v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu, nemohl být naplněn ani obviněným výslovně neuplatněný (nicméně implicitně jím vyjádřený) dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu.
V.
Závěr
39. S ohledem na výše uvedené dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovoláním napadeným rozhodnutím vrchního soudu ani jemu předcházejícím postupem nedošlo k porušení zákona ve smyslu obviněným uplatněných dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g) a písm. l ) tr. řádu. Jelikož bylo dovolání obviněného P. H. dovolacím soudem shledáno zjevně neopodstatněným, postupoval Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu a jím podané dovolání odmítl. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není, s výjimkou obnovy řízení, opravný prostředek přípustný (viz §265n tr. řádu).
V Brně dne 13. 10. 2021
JUDr. Tomáš Durdík předseda senátu