ECLI:CZ:NS:2021:11.TDO.469.2021.1
sp. zn. 11 Tdo 469/2021-4623
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 5. 2021 o dovolání obviněného I. D. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Valdice, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 5. 2019, sp. zn. 11 To 6/2019, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 9 T 9/2016, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného I. D. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. 6. 2018, sp. zn. 9 T 9/2016, byl obviněný I. D. pod bodem I. uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. Za to byl odsouzen podle §283 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání jedenácti let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému uložen rovněž trest propadnutí věci v podobě digitální váhy zn. Tescoma Accura černé barvy.
2. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali odvolání jak obviněný I. D., tak v jeho neprospěch i státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové. Vrchní soud v Praze následně svým rozsudkem ze dne 14. 5. 2019, sp. zn. 11 To 6/2019, odvolání obviněného i státního zástupce podle §256 tr. řádu jako nedůvodná zamítl.
3. Podle skutkových zjištění Krajského soudu v Hradci Králové se obviněný I. D. předmětné trestné činnosti dopustil společně s dalšími osobami (tj. se spoluobviněnými O. S., J. R., J. S. a V. D.) tím, že:
I. obvinění J. R., O. S., I. D., V. D. a J. S.
jako členové skupiny vytvořené za účelem dovozu léčiv zn. Cirrus s deklarovaným obsahem 120 mg pseudoefedrinu v jedné tabletě z Polska do České republiky, výroby a distribuce drogy pervitin na území České republiky a Polska ve velkém rozsahu, v období nejméně od měsíce srpna 2014 do zadržení policejním orgánem dne 28. 4. 2015 se podíleli na činnosti skupiny tak, že
J. R. v uvedené době organizoval nákup a dovoz léčiv zn. Cirrus z Polska, finančně se podílel na nákupu uvedených léčiv, telefonicky objednával u polského státního občana T. T. nákupy léčiv za konkrétní finanční částky, u V. D., I. D., poté u O. S. a po zadržení O. S. dne 22. 1. 2015 při dovozu tablet následně u J. S. domlouval a jejich prostřednictvím zajišťoval dovoz uvedených léčiv z Polska od T. T. z benzínové čerpací stanice za hraničním přechodem s Polskem poblíž města XY do České republiky, z takto dovážených tablet pak na různých místech v severních Čechách, mimo jiné v domě O. S. v XY a v domě R. T. v obci XY, sám nebo v období od října 2014 do února 2015 společně s I. D. nebo O. S., vyráběl pervitin, který následně distribuoval dalším, zčásti neustanoveným, osobám v České republice nebo jej předával O. S. za účelem vývozu do Polska a jeho prodeje nebo výměny za tablety léčiva s obsahem pseudoefedrinu s T. T.,
O. S. se v době nejméně od měsíce srpna 2014 do 22. 1. 2015 finančně podílel na nákupu uvedených léčiv, po domluvě s J. R. telefonicky objednával u polského státního občana T. T. nákupy léčiv za konkrétní finanční částky a do zadržení při dovozu tablet do České republiky dne 22. 1. 2015 je od T. T. v Polsku na benzínové čerpací stanici za hraničním přechodem s Polskem poblíž města XY většinou 1x týdně nakupoval, a to v objemech vždy za částky kolem 100.000 až 200.000 Kč při domluvené ceně 175 Kč za jedno balení léku se 14 ks tablet, a dovážel do České republiky, poté je předával J. R. za účelem výroby pervitinu, pro výrobu pervitinu v několika případech poskytl prostory ve svém domě č. p. XY v obci XY, přičemž zajistil, aby v domě po dobu výroby nebyly přítomny další osoby (sám se v několika případech na výrobě drogy podílel) a následně ji distribuoval dalším osobám v České republice nebo ji vyvážel do Polska za účelem prodeje nebo výměny za tablety léčiva s obsahem pseudoefedrinu s T. T.,
I. D. se v době nejméně od měsíce srpna 2014 do měsíce února 2015 finančně podílel na nákupu uvedených léčiv, po domluvě s J. R. je od T. T. v Polsku na benzínové čerpací stanici za hraničním přechodem s Polskem poblíž města XY nakupoval v objemech kolem 100.000 Kč, při domluvené ceně 175 Kč nebo 6,50 Euro za jedno balení léku se 14 ks tablet, a dovážel do České republiky, poté je předával J. R. za účelem výroby pervitinu (sám se v několika případech na výrobě drogy podílel), a následně ji distribuoval dalším osobám v České republice,
V. D. v době nejméně od měsíce srpna 2014 do měsíce září 2014 po domluvě s J. R. telefonicky objednával u polského státního občana T. T. nákupy léčiv za konkrétní finanční částky a následně je většinou 1x týdně od T. T. v Polsku na benzínové čerpací stanici za hraničním přechodem s Polskem poblíž města XY nakupoval, a to v objemech vždy za částky od 30.000 do 120.000 Kč při domluvené ceně 175 Kč nebo 6,50 Euro za jedno balení léku se 14 ks tablet, a dovážel do České republiky, poté je předával J. R. za účelem výroby pervitinu,
J. S., po zadržení O. S. při dovozu tablet do České republiky dne 22. 1. 2015, následně od února 2015 po domluvě s J. R. nakupoval většinou 1x týdně v Polsku u polského státního občana T. T. na benzínové čerpací stanici za hraničním přechodem s Polskem poblíž města XY, dovážel z Polska do České republiky a poté předával J. R. uvedená léčiva za účelem výroby pervitinu, a to v objemech vždy za částky kolem 100.000 Kč při domluvené ceně 175 Kč za jedno balení léku se 14 ks tablet, přičemž takto: - dne 20. 8. 2014 V. D. nakoupil 257 balení tablet za částku 45.000 Kč, ze kterých následně J. R. vyrobil dne 21. 8. 2014 nejméně 254 gramů pervitinu,
- dne 25. 8. 2014 V. D. nakoupil 171 balení tablet za částku 30.000 Kč, ze kterých následně J. R. vyrobil nejméně 169 gramů pervitinu,
- dne 1. 9. 2014 V. D. nakoupil 615 balení tablet za částku 4.000 Euro, ze kterých následně J. R. s pomocí O. S. vyrobili dne 23. 9. 2014 v XY nejméně 608 gramů pervitinu,
- dne 10. 9. 2014 V. D. společně s I. D. nakoupili 457 balení tablet za částku 80.000 Kč, ze kterých následně J. R. s pomocí O. S. vyrobili v XY nejméně 452 gramů pervitinu,
- dne 30. 9. 2014 V. D. nakoupil 685 balení tablet za částku 120.000 Kč, ze kterých následně J. R. s O. S. vyrobili nejméně 678 gramů pervitinu,
- dne 8. 10. 2014 O. S. nakoupil 457 balení tablet za částku 80.000 Kč, ze kterých následně J. R. s I. D. vyrobili nejméně 452 gramů pervitinu,
- dne 17. 10. 2014 O. S. nakoupil 857 balení tablet za částku 150.000 Kč, ze kterých následně J. R. s I. D. vyrobili nejméně 848 gramů pervitinu,
- dne 23. 10. 2014 O. S. nakoupil 662 balení tablet za částku 116.000 Kč, ze kterých následně J. R. s I. D. vyrobili nejméně 655 gramů pervitinu,
- dne 7. 11. 2014 O. S. nakoupil 342 balení tablet za částku 60.000 Kč, ze kterých následně J. R. vyrobil nejméně 338 gramů pervitinu, a po předchozí domluvě J. R. s T. T. na pokyn J. R. O. S. zároveň vyvezl z České republiky do Polska a na benzínové čerpací stanici za hraničním přechodem s Polskem poblíž města XY předal T. T. 100 gramů pervitinu,
- dne 12. 11. 2014 O. S. nakoupil 571 balení tablet za částku 100.000 Kč, ze kterých následně J. R. vyrobil nejméně 565 gramů pervitinu, a na pokyn J. R. O. S. zároveň vyvezl z České republiky do Polska a na benzínové čerpací stanici za hraničním přechodem s Polskem poblíž města XY předal T. T. 100 gramů pervitinu,
- dne 28. 11. 2014 O. S. nakoupil 514 balení tablet za částku 90.000 Kč, ze kterých následně J. R. vyrobil nejméně 508 gramů pervitinu,
- dne 10. 12. 2014 a v dalších následujících dnech O. S. po předchozí domluvě J. R. s T. T. na pokyn J. R. O. S. vyvezl z České republiky do Polska 1.000 gramů pervitinu, které tam vyměnil s T. T. za blíže nezjištěné množství tablet,
- dne 7. 1. 2015 O. S. nakoupil 1.142 balení tablet za částku 200.000 Kč, ze kterých následně J. R. vyrobil nejméně 1.130 gramů pervitinu,
- dne 15. 1. 2015 O. S. nakoupil 571 balení tablet za částku 100.000 Kč, ze kterých následně J. R. vyrobil nejméně 565 gramů pervitinu,
- dne 22. 1. 2015 O. S. po společné domluvě s J. R. a T. T. nakoupil 7.980 ks tablet, které v motorovém vozidle tov. zn. Škoda Fabia, rz: XY. jehož majitelem a provozovatelem je J. R., dovezl téhož dne mezi 9:30 a 9:45 hodin do České republiky, kdy z tohoto množství léku bylo možno vyrobit 564,3 gramů pervitinu,
- dne 17. 3. 2015 J. S. nakoupil 457 balení tablet za částku 80.000 Kč, ze kterých následně J. R. vyrobil nejméně 452 gramů pervitinu,
- dne 26. 3. 2015 J. S. nakoupil 457 balení tablet za částku 80.000 Kč, ze kterých následně J. R. vyrobil nejméně 452 gramů pervitinu,
- dne 7. 4. 2015 J. S. nakoupil 685 balení tablet za částku 120.000 Kč, ze kterých následně J. R. vyrobil nejméně 678 gramů pervitinu,
- dne 27. 4. 2015 v brzkých ranních hodinách J. S. nakoupil blíže nezjištěný počet balení tablet, po příjezdu do České republiky je předal J. R., který z nich následně v rodinném domě č. p. XY v obci XY v době do zadržení policejním orgánem dne 28. 4. 2015 ve 4:50 hodin vyrobil 726 gramů pervitinu o čistotě 76%, tj. s obsahem 552 g metamfetaminu báze,
obviněný I. D.
- v období od července 2014 do září 2014 v XY a v XY prodal ve třech případech vždy za částku 500 Kč pervitin M. Š.,
- v období nejméně od září 2014 do září 2015 v XY a v XY a okolí prodával 2x až 3x měsíčně vždy 1 gram pervitinu za částku 1.000 Kč M. Č., a celkem mu takto prodal nejméně 26 gramů pervitinu,
- v období od června 2014 do prosince 2014 v XY a v XY prodával 1x měsíčně vždy 1 gram pervitinu za částku 1.300 Kč O. P., a celkem mu tak prodal nejméně 7 gramů pervitinu,
- v období od června 2014 do listopadu 2014 v XY a v okolí XY prodal nejméně v 10 případech vždy 0,5 gramů pervitinu za 500 Kč M. M., a celkem mu tak prodal nejméně 5 gramů pervitinu,
- v období nejméně od října 2013 do konce října 2014 v XY a v XY prodával 3x měsíčně pervitin vždy na tři až čtyři dávky za částku 300 Kč M. L.,
- v blíže nezjištěný den konce roku 2014 v blíže neuvedené vesnici ve směru z XY na XY poskytl jako odměnu za protislužbu 10 gramů pervitinu a v průběhu letních prázdnin 2015 na silnici mezi obcemi XY a XY prodal 2 gramy pervitinu za částku 2.000 Kč T. G.,
- v období nejméně od října 2014 do zadržení policejním orgánem dne 28. 4. 2015 v okolí XY a XY prodával 1x týdně nejméně 1 za cenu 1.000 Kč za 1 gram V. H., a celkem mu tak prodal nejméně 20 gramů pervitinu,
- v období nejméně od září 2014 do února 2015 na různých místech, zejména v XY a v XY prodal celkem 10x pervitin vždy na čtyři dávky za částku 500 Kč K. S.,
a tohoto jednání se J. R., O. S., I. D., V. D. a J. S. dopustili bez příslušného povolení Ministerstva zdravotnictví ČR, s vědomím, že pseudoefedrin je jako prekurzor zařazen do kategorie 1 přílohy I Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 273/2004 a je používán k nelegální výrobě drogy pervitin a droga pervitin obsahuje metamfetamin, který je zařazen mezi psychotropní látky uvedené v Seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách a zároveň uvedené v příloze č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti shora citovanému rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 5. 2019, sp. zn. 11 To 6/2019, podal obviněný I. D. prostřednictvím svého obhájce dne 21. 10. 2019 dovolání. Nejvyšší soud následně z předloženého trestního spisu zjistil, že obviněnému doposud nebyl řádně, tedy v souladu s §64 odst. 1 písm. b), odst. 4, odst. 5 písm. a) tr. řádu, předmětný rozsudek Vrchního soudu v Praze, proti kterému podané dovolání směřuje, doručen. Obviněnému tedy do okamžiku prvotního předložení věci Nejvyššímu soudu neuplynula zákonná dvouměsíční dovolací lhůta (resp. ani nezapočal její běh), v rámci které je mimo jiné oprávněn měnit rozsah, v němž je rozhodnutí odvolacího soudu napadáno, jakož i důvody dovolání (§265f odst. 2 tr. řádu). V důsledku této skutečnosti tak nemohlo být Nejvyšším soudem o tomto mimořádném opravném prostředku rozhodnuto, pročež trestní věc tohoto obviněného usnesením ze dne 31. 3. 2020, sp. zn. 11 Tdo 301/2020, podle §23 odst. 1 tr. řádu vyloučil ze společného řízení vedeného proti osobám spoluobviněných J. R., V. D. a J. S. k samostatnému projednání a následně bez věcného vyřízení vrátil soudu prvního stupně. Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 5. 2019, sp. zn. 11 To 6/2019, byl posléze řádně doručen obviněnému I. D., a to dne 4. 12. 2020.
5. Obviněný I. D. napadl dovoláním podaným prostřednictvím svého obhájce rozhodnutí odvolacího soudu v celém jeho rozsahu, a to s odkazem na dovolací důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) a l ) tr. řádu, neboť má za to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, přičemž bylo rozhodnuto o odmítnutí jeho řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. řádu, přestože byl v řízení mu předcházejícím dán některý z důvodů dovolání uvedených v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu.
6. V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný I. D. konkrétně namítá porušení svého práva na spravedlivý proces v důsledku skutečnosti, že byl usvědčen důkazními prostředky, které byly opatřeny v rozporu s trestním řádem, a proto k nim neměly soudy přihlížet. Upozornil na to, že soudní příkazy k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu byly nezákonné, neboť odposlechy povolovaly na dobu delší čtyř měsíců, konkrétně vždy na čtyři měsíce a jeden den. Pokud by nebylo přihlíženo k předmětným vadným odposlechům, z nichž byla opatřena informace o ceně za jedno balení léků Cirrus, pak by nemohl být ani stanoven rozsah trestné činnosti.
7. Obviněný má dále za to, že ve vztahu k jeho osobě nelze použít ani výpověď svědkyně B. z přípravného řízení, neboť uvedená svědkyně byla vyslechnuta před jeho zadržením, pročež se obhájce obviněného nemohl výslechu této svědkyně zúčastnit.
8. Další námitky dovolatel vznáší k právní kvalifikaci skutku, jímž byl uznán vinným, konkrétně proti závěru, že daný čin spáchal ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech. Dovolatel v této souvislosti namítá, že nebyl zjištěn žádný konkrétní způsob opatřování tablet léků Cirrus, neboť není patrné, od které osoby nebo osob byly tablety zajišťovány, stejně tak jako nikdy nebylo zadokumentováno, zda k předání těchto tablet došlo v České republice nebo v zahraničí. Avšak i za situace, kdy by tomu tak bylo, nelze dle jeho názoru nákup léku Cirrus a jeho následný dovoz do České republiky považovat za jednání podřaditelné pod skutkovou podstatu zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. Ta se má dle jeho mínění vztahovat na závažnější trestnou činnost spočívající v sofistikovaném dovozu tvrdých drog přes území většího počtu států, nikoli na obstarávání léků Cirrus v zahraničí za účelem výroby pervitinu převážně pro vlastní potřebu.
9. Obviněný následně své dovolání doplnil podáním učiněným prostřednictvím nově zvoleného obhájce. V tomto doplnění předně výslovně uvedl, že nevyužívá možnost změnit rozsah dovolání, v němž je rozsudek Vrchního soudu v Praze napadán, jakož ani důvody podaného mimořádného opravného prostředku. K samotným dovolacím námitkám pak pouze zopakoval, že ani za situace, kdy by byl akceptován skutkový stav zjištěný soudy nižších stupňů, nepovažuje toto jednání za podřaditelné pod skutkovou podstatu zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. Svědek T. T. totiž při svém výslechu na policii v XY dne 21. 3. 2016 svou účast na páchání trestné činnosti nepotvrdil a užívání předložených telefonních čísel popřel. S ohledem na zjištěné vazby mezi jednotlivými osobami a další okolnosti páchání trestné činnosti v nyní projednávaném případě tak dle dovolatele nejsou dány podklady pro závěr, že se jednalo o organizovanou skupinu působící ve více státech.
10. Na základě výše uvedeného proto obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu, a věc vrátil Vrchnímu soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí.
11. K dovolání obviněného I. D. zaslala své písemné stanovisko ze dne 6. 3. 2020, sp. zn. 1 NZO 51/2020-27, státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“), která k tomuto mimořádnému opravnému prostředku uvedla, že obviněný zpochybňuje právní kvalifikaci jeho jednání ve smyslu §283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, a to z větší části zpochybněním skutkových zjištění, ačkoli se s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu nelze úspěšně domáhat jakékoliv opravy skutkových zjištění učiněných soudy prvního, příp. druhého stupně, ani přezkumu správnosti jimi provedeného dokazování.
12. Pokud jde o to, že čin byl spáchán ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech, je dle státní zástupkyně třeba zdůraznit teritoriální aspekt uvedené kvalifikované skutkové podstaty, nikoliv personální napojení na osobu z jiného státu. Jestliže byly prokázány cesty obviněných do Polska i důvod jejich cest, tedy nákup léku Cirrus, není pro uvedenou právní kvalifikaci určující ztotožnění určité konkrétní osoby polské národnosti, která by se měla rovněž na trestné činnosti podílet, stejně tak jako není určující přesné stanovení její role v této organizované skupině ani to, zda byla či nebyla identifikována, a zda je či není v souvislosti se stíhanou trestnou činností sama stíhána. Právě ve světle tohoto zjištění je třeba zvažovat dopad a význam výpovědí T. T. a M. K. na celé trestní řízení.
13. Dle státní zástupkyně nelze přisvědčit ani námitce dovolatele, že soudem vydané příkazy k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu byly vydány nezákonně. Dokládá to tím, že lhůty končí ve stejný den ve čtvrtém měsíci, který následuje po měsíci, kdy byl odposlech nařízen. K tomu poukazuje na ustanovení §60 odst. 2 tr. řádu, které výslovně stanoví, že lhůta stanovená podle týdnů, měsíců nebo let končí uplynutím toho dne, který svým jménem nebo číselným označením odpovídá dni, kdy se stala událost určující počátek lhůty. Chybí-li pak tento den v posledním měsíci rozhodným pro běh lhůty, končí daná lhůta uplynutím posledního dne tohoto měsíce.
14. Státní zástupkyně tak s ohledem na výše uvedené závěrem navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné v neveřejném zasedání odmítl.
III.
Přípustnost dovolání
15. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda dovolání obviněného bylo podáno v souladu s §265a odst. 1, 2 tr. řádu, zda bylo podáno ve dvouměsíční zákonné lhůtě a na příslušném místě v souladu s §265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti upravené v §265f tr. řádu.
16. Po jeho prostudování Nejvyšší soud shledal, že obviněný všechna výše uvedená ustanovení trestního řádu respektoval, pročež předmětné dovolání vyhodnotil jako přípustné a vyhovující relevantním ustanovením trestního řádu, tzn. že nebyly shledány žádné skutečnosti bránící jeho věcnému projednání.
IV.
Důvodnost dovolání
17. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněným uplatněné dovolací důvody považovat za některý z důvodů taxativně uvedených v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
18. V souvislosti s obviněným uplatněnými dovolacími důvody Nejvyšší soud připomíná, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán tehdy, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V jeho mezích lze namítat, že skutek, jak byl nalézacím soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Skutečnosti, které lze podřadit pod uvedený dovolací důvod, jsou již zcela jednoznačně uvedeny v judikatuře Nejvyššího soudu (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 11 Tdo 661/2017, ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. 5 Tdo 104/2017, ze dne 9. 11. 2016, sp. zn. 4 Tdo 1258/2016) a Ústavního soudu (např. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03, ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03, ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
19. Dovolací soud na základě tohoto dovolacího důvodu zásadně nepřezkoumává a nehodnotí správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, tedy neprověřuje úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. řádu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Situace, na něž dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je třeba odlišovat od případů, kdy je napadené rozhodnutí založeno na nesprávných skutkových zjištěních. Jak bylo deklarováno mimo jiné i v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 3. 2019, sp. zn. 11 Tdo 74/2019, dovolací soud je vždy povinen vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je i vyjádřen zejména ve výrokové části odsuzujícího rozsudku, přičemž jeho povinností je zjistit, zda nižšími soudy provedené právní posouzení skutku je s ohledem na zjištěný skutkový stav v souladu se způsobem jednání, který je vyjádřen v příslušné skutkové podstatě trestného činu.
20. V případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu tak zákon vyžaduje, aby podstatu výhrad a obsah jím uplatněných dovolacích námitek tvořilo tvrzení, že nižšími soudy zjištěný skutkový stav věci, jež je popsán v jejich rozhodnutí, není takovým trestným činem, za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněná skutková zjištění nevyjadřují naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu, jež byl obviněnému přisouzen. S poukazem na tento dovolací důvod tak obviněný namítá, že dotčený skutek buď vykazuje znaky jiného trestného činu, anebo není vůbec žádným trestným činem. K této problematice srov. též usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 15 Tdo 574/2006, jakož i rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 36/2004 Sb. rozh. tr.
21. Nejvyšší soud nadto i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva obviněného, včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
22. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu pak v sobě zahrnuje dvě alternativy, když podle první z nich je tento dovolací důvod dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Jde tedy o případy, kdy bylo zamítnuto nebo odmítnuto odvolání proti rozsudku nalézacího soudu z formálních důvodů uvedených v §253 tr. řádu bez věcného přezkoumání podle §254 tr. řádu, aniž by byly současně splněny procesní podmínky stanovené trestním řádem pro takový postup. Podle druhé z nich je uvedený dovolací důvod dán tehdy, když v řízení, které předcházelo vydání rozhodnutí o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, byl dán některý z důvodů dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu. Jde tedy o případy, kdy bylo zamítnuto odvolání proti rozsudku nalézacího soudu postupem podle §256 tr. řádu, tj. po věcném přezkoumání odvolacím soudem podle §254 tr. řádu s tím, že jej odvolací soud neshledal důvodným. V předmětné věci přitom obviněný citovaný dovolací důvod uplatnil ve druhé z výše uvedených alternativ a je tedy vázán na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
23. Nejvyšší soud tedy v duchu výše citované judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu zkoumal, zda dovolání obviněného splňuje kritéria jím uplatněných dovolacích důvodů či jiného důvodu dovolání. Po prostudování obsahu dovolání a připojeného spisového materiálu přitom dospěl k závěru, že obviněným I. D. uplatněné dovolací námitky sice z části uplatněnému dovolacímu důvodu odpovídají, nicméně jsou zcela zjevně neopodstatněné. Ačkoli jsou námitky obviněného z větší části procesní či skutkové povahy, s ohledem na tvrzený zásah do jeho práva na spravedlivý proces se Nejvyšší soud k těmto námitkám přesto níže vyjádří.
24. Obviněný I. D. ve svém dovolání na prvním místě usiluje o zpochybnění skutkových závěrů nalézacího soudu vztahujících se k jeho trestné činnosti, a to prostřednictvím procesních námitek směřujících proti zákonnosti odposlechů telekomunikačního provozu, při jejichž nařízení nebyla dle jeho tvrzení respektována nejdelší přípustná doba, pro kterou mohl být odposlech a záznam telekomunikačního provozu prováděn. Další procesní námitkou pak obviněný rozporuje zákonnost použití svědecké výpovědi svědkyně V. B. vůči jeho osobě. Obviněný tedy tyto své výhrady, které uplatnil již dříve v řízení před soudy nižších stupňů, znovu zaměřil proti provedeným důkazům, které jej z trestné činnosti usvědčily, aby tak negoval skutková zjištění nalézacího soudu, jež potvrdil i soud odvolací, a cestou dovolacího řízení dosáhl pro něj příznivějšího rozhodnutí. Takový postup však s odkazem na jím zvolený ani žádný jiný zákonem vymezený důvod dovolání nemohl být úspěšný.
25. V tomto ohledu je třeba připomenout, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu je dovolání mimořádným opravným prostředkem, který není určen k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování se nachází v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popř. korigovat toliko soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, odst. 7 tr. řádu). Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně je pak oprávněn Nejvyšší soud zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje reálně existující extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými. O takovou situaci se však v nyní posuzované věci zcela zjevně nejedná, neboť skutkový stav byl oběma nižšími soudy zjištěn bez odůvodněných pochybností. Obviněným uplatněné námitky jsou fakticky namířeny proti procesní stránce dané věci a směřují k revizi skutkových zjištění, ze kterých soudy nižších stupňů při hmotněprávním posouzení skutku vycházely.
26. K námitce obviněného, jíž tento brojí proti provedenému odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, Nejvyšší soud úvodem podotýká, že odposlech a záznam telekomunikačního provozu jakožto zajišťovací institut je za podmínek vymezených v §88 tr. řádu dovoleným zásahem do tajemství zpráv podávaných telefonem nebo jiným podobným zařízením, které je zaručeno čl. 13 Listiny základních práv a svobod a čl. 8 odst. 1, 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Nařídit odposlech a záznam telekomunikačního provozu podle §88 odst. 1 tr. řádu lze pouze tehdy, pokud lze důvodně předpokládat, že jím budou získány významné skutečnosti pro trestní řízení, a nelze-li sledovaného účelu dosáhnout jinak nebo bylo-li by jinak jeho dosažení podstatně ztížené. Podle ustanovení §88 odst. 2 tr. řádu odposlech a záznam telekomunikačního provozu nařizuje předseda senátu a v přípravném řízení na návrh státního zástupce soudce obligatorně v písemné podobě. Příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, jakož i příslušný návrh státního zástupce k jeho vydání, přitom musí obsahovat uživatelskou adresu či zařízení, osobu uživatele, dobu, po kterou bude odposlech a záznam telekomunikačního provozu prováděn, jež nesmí být delší než čtyři měsíce, dále konkrétní skutkové okolnosti, které vydání tohoto příkazu (včetně doby jeho trvání) odůvodňují, účel odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, jakož i odůvodnění, proč nelze sledovaného účelu dosáhnout jinak nebo proč by bylo jinak jeho dosažení podstatně ztížené. K požadavkům na nejdelší možnou dobu povolení odposlechu na základě jediného soudního příkazu lze připomenout, že lhůta čtyř měsíců, popř. kratší lhůta stanovená v příkazu, se počítá dle zákonných pravidel zakotvených v §60 odst. 2, odst. 3 tr. řádu.
27. Podle §60 odst. 2 věty první tr. řádu lhůta stanovená podle týdnů, měsíců nebo let končí uplynutím toho dne, který svým jménem nebo číselným označením odpovídá dni, kdy se stala událost určující počátek lhůty. Připadne-li konec lhůty na den pracovního klidu nebo pracovního volna, pokládá se za poslední den lhůty nejbližší příští pracovní den (§60 odst. 3 tr. řádu).
28. Nejvyšší soud v prvé řadě odkazuje na bod 328. odůvodnění rozsudku nalézacího soudu, v němž Krajský soud v Hradci Králové přesvědčivě tuto námitku obviněného vypořádal s odkazem na výše uvedená ustanovení trestního řádu, přičemž s jeho závěry se následně ztotožnil taktéž soud odvolací. Obviněný přitom tyto závěry ve svém dovolání nikterak věcně nerozporuje, nýbrž pouze opětovně uvádí, že dle jeho názoru byla v daném případě maximální přípustná lhůta pro povolení odposlechu překročena o jeden den. Nejvyšší soud přitom považuje za nezbytné zdůraznit skutečnost, že z žádného ze zákonných ustanovení nelze dovodit odlišná pravidla pro počítání jejího běhu podle měsíců, nehledě na to, že v daném případě jde o časové rozpětí (jakkoli ustanovení §88 odst. 2 až 4 tr. řádu hovoří o době), která je určena jak počátkem, tak koncem, ve kterém může dojít k zásahu do základního práva či svobody. Rozhodujícím je proto způsob, jakým bude v povolení odposlechu vymezen počátek a konec této doby, pročež se měsíce nebudou počítat např. od skutečného zahájení odposlechu (neboť nejde o rozhodnou událost ve smyslu §60 odst. 2 tr. řádu), nýbrž od prvního do posledního okamžiku časového rozpětí, na které bylo povolení příslušným soudem vymezeno.
29. Z obsahu příslušného spisového materiálu krajského soudu tedy vyplývá, že obviněným rozporované odposlechy a záznamy telekomunikačního provozu účastnických telefonních stanic, jejichž uživateli byli N. L. a spoluobvinění D., R. a S., byly v daném případě provedeny na základě příkazů, v nichž je uvedena doba povolení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, jejíž poslední den svým číselným označením odpovídá dni počátečnímu, a to ve čtvrtém měsíci od tohoto počátku. Odposlechy tak byly v souladu s výše uvedeným ustanovením zákona povoleny na dobu čtyř měsíců, přičemž doba povolení odposlechů ani doba jejich realizace nepřekročila v každém jednotlivém případě zákonnou lhůtu, přičemž závěry soudů nižších stupňů stran použitelnosti záznamů pořízených na základě těchto příkazů odpovídají pravidlům počítání lhůt podle měsíců, tak jak je obecně pro takovýto typ lhůt předepisuje trestní řád.
30. Rovněž další námitku obviněného I. D., směřující proti procesní použitelnosti svědecké výpovědí V. B., považuje Nejvyšší soud za zcela neopodstatněnou. Nejvyšší soud v rámci svého přezkumu ověřil, že s touto se ve svém rozhodnutí řádně zabýval již odvolací soud, přičemž Nejvyšší soud se s jeho závěry plně ztotožňuje a pro stručnost odkazuje především na bod 100. odůvodnění rozhodnutí Vrchního soudu v Praze. Ten v nyní projednávaném případě dospěl k závěru, že výpověď výše jmenované svědkyně z přípravného řízení skutečně nelze vůči obviněnému I. D. procesně použít jako důkaz (neboť byla provedena ještě před zahájením trestního stíhání ve vztahu k osobě tohoto obviněného, který tak neměl žádnou zákonnou možnost se tohoto výslechu v rámci své obhajoby účastnit), což následně ve svém rozhodnutí řádně reflektoval a při rozhodování o vině dovolatele k výpovědi této svědkyně nikterak nepřihlížel. Také Nejvyšší soud dospěl na podkladě předloženého spisového materiálu k závěru, že vina obviněného I. D. byla spolehlivě prokázána jinými četnými důkazy (k tomu viz níže), jež do sebe zapadají a tvoří ucelený řetězec, vylučujíce odlišné závěry ohledně skutkového stavu. Ani v tomto ohledu tak Nejvyšší soud neshledal v postupu soudů nižších stupňů žádných závažných pochybení. Námitka obviněného I. D. tedy nemohla být jakkoli úspěšnou, pokud dovolatel závěry odvolacího soudu ve svém mimořádném opravném prostředku nikterak nereflektuje a v přímém rozporu s těmito naopak vychází ze svého ničím nepodloženého přesvědčení o tom, že byl oběma soudy nižších stupňů usvědčen na základě výpovědi svědkyně V. B. s tím, že Vrchní soud v Praze se k jeho námitce brojící proti tomuto postupu ve svém rozhodnutí (údajně) nikterak nevyjádřil.
31. K námitce právního hodnocení stran naplnění znaků kvalifikované skutkové podstaty trestného činu, jímž byl obviněný pravomocně uznán vinným, Nejvyšší soud uvádí, že zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabídne, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed, a takový čin spáchá ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech.
32. Z hlediska naplnění objektivní stránky citovaného trestného činu je obviněným I. D. v rámci jím podaného mimořádného opravného prostředku napadáno splnění zákonného požadavku, aby byl dotčený trestný čin spáchán ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech. Tato část jeho argumentace je ovšem postavena na vlastním hodnocení skutkových okolností případu a polemice s hodnocením provedených důkazů nalézacím soudem a soudem odvolacím, jelikož dle jeho tvrzení nelze za stávající důkazní situace prokázat, že tablety léku Cirrus dovolatel, ale ani ostatní členové organizované skupiny, opatřovali mimo území České republiky. Vlastní předání tablet léku Cirrus totiž nebylo nikdy zadokumentováno, přičemž svědek T. T. své zapojení do obchodu s léčivem Cirrus a pervitinem na území Polské republiky ve své výpovědi popřel. Z výše uvedeného je zcela zřejmé, že daná námitka obviněného po obsahové stránce nikterak nezpochybňuje vlastní hmotněprávní posouzení dotčeného skutku, nýbrž se jejím prostřednictvím obviněný fakticky domáhá přijetí jím nabízené (a pro něj výhodnější) verze skutkových zjištění, ze které pak vyvstávají pochybnosti o jemu přisouzené právní kvalifikaci žalovaného skutku.
33. Také tyto námitky skutkové povahy jsou však v řízení před Nejvyšším soudem zcela irelevantní, neboť dovolání je ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu a v souladu s výše uvedenými východisky mimořádným opravným prostředkem, který není určen k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Ani ve vztahu k této dovolací námitce obviněného se přitom v nyní posuzované věci zcela zjevně nejedná o existenci extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými, ježto Nejvyšší soud po přezkoumání předloženého spisového materiálu dospěl k závěru, že soudy prvního a druhého stupně hodnotily v tomto řízení provedené důkazy ve shodě s jejich obsahem, aniž by se dopustily jakékoli deformace důkazů či jinak vybočily z mezí volného hodnocení důkazů. Provedené dokazování tedy zcela odpovídá požadavkům §2 odst. 5, odst. 6 tr. řádu, neboť bylo provedeno v rozsahu nezbytném pro náležité objasnění věci, načež byly jednotlivé důkazy nižšími soudy řádně vyhodnoceny. Své úvahy a zjištěné závěry oba nižší soudy rovněž dostatečným způsobem, tedy srozumitelně a logicky správně, rozvedly, přičemž řádně vymezily ty důkazy, které obviněného z předmětného jednání usvědčují a na jejichž základě tak mají obhajobu I. D. za vyvrácenou. Dílčí procesní nedostatky nalézacího soudu pak byly v dostatečné míře zhojeny následným postupem a rozhodnutím odvolacího soudu.
34. V nyní posuzované věci nalézací soud obsáhle na stranách 51 až 74 odůvodnění svého rozsudku odůvodnil, v čem ve vztahu k jednání, popsanému pod bodem I. výrokové části, spatřuje účast jednotlivých obviněných na činnosti organizované skupiny, jakož i to, proč neuvěřil obhajobě jednotlivých obviněných a na základě čeho dospěl ke skutkovým závěrům stran jednání jednotlivých obviněných, přičemž s jeho závěry se následně ztotožnil taktéž Vrchní soud v Praze jako soud odvolací. Je pravdou, že vina obviněného I. D., jakož i ostatních spoluobviněných, skutečně nebyla shledána na základě konkrétního zadokumentovaného předání léčiva Cirrus na území Polské republiky či na základě doznání konkrétního příslušníka Polské republiky, nicméně skutkové závěry stran jednání jednotlivých členů organizované skupiny a jejího působení na území Polské republiky byly přesvědčivě podloženy zejména svědeckými výpověďmi, dále výpovědí obviněného T. z přípravného řízení, znaleckými posudky, odbornými vyjádřeními, protokoly o provedení domovních prohlídek, protokoly o provedení prohlídek jiných prostor, výsledky sledování osob a věcí, výsledky odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu a dalšími důkazy. V dané věci lze přitom bez jakýchkoli pochybností učinit závěr o vině obviněného na základě důkazů, které navzájem tvoří ucelený řetězec, jehož jednotlivé články jsou mezi sebou v souladu, tzn. že tvoří vzájemně souladné, související závěry, kdy je okruh zjištěných přímých a nepřímých důkazů uzavřen a bez důvodných pochybností vede k závěru o vině obviněného, čímž je současně vyloučen jiný závěr o vlastním průběhu skutkového děje. Nejvyšší soud přitom v dané věci neshledal tzv. extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy, skutkovými zjištěními a právním posouzením skutku, který představuje určitý průlom do výše uvedených zásad dovolacího řízení a je způsobilý Nejvyššímu soudu umožnit zásah do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně.
35. Soudy nižších stupňů také přiléhavě upozornily na všechny relevantní aspekty ústící v přesvědčivý závěr o existenci organizované skupiny působící ve více státech, jimiž se rozumí nejméně dva státy, přičemž znak „více států“ byl naplněn tím, že skupina v daném případě působila na území České republiky a Polské republiky, ježto se její členové svého jednání dopouštěli na území obou těchto států. Stran vyžadovaného znaku „zapojení nejméně tří osob" lze konstatovat, že v daném případě šlo o evidentní zapojení více než tří osob za současného vzájemného rozdělení jejich úloh, přičemž právě dělba těchto úloh zajišťovala úspěšnější dokonání činu. Naplnění znaku uvedeného v §283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku přitom nevyžaduje, aby jednotlivé osoby jednaly přímo jako členové takové skupiny, nýbrž postačí, když se trestného činu vědomě dopustí ve spojení s ní. Jednání obviněných přitom zcela jednoznačně naplňuje shora uvedené znaky, neboť obvinění J. R., O. S., I. D., J. S. a V. D. vytvořili organizovanou skupinu, s jejímž jednáním byl spojen také polský občan T. T. Tato organizovaná skupina zajišťovala ve větším objemu výrobu pervitinu na území České republiky z léku zn. Cirrus, který byl jejími členy opakovaně nakupován v Polsku, načež docházelo k následnému vývozu části pervitinu do Polska a prodeji zbylého pervitinu na různých místech České republiky. Stran zpochybnění zapojení osob účastnících se činnosti organizované skupiny na území Polska je na místě konstatovat, že účast těchto osob je z provedených důkazů bez jakýchkoli pochybností zřejmá, nicméně usvědčení těchto osob není podmínkou pro přijetí závěru o působení organizované skupiny na území Polska, jelikož sám obviněný I. D. svým jednáním naplnil zákonný požadavek uvedený podle §283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, a to svým vycestováním na území Polska za účelem obstarání prekursoru, jakož i úmyslným spácháním trestného činu ve spojení s organizovanou skupinou, která v rámci své činnosti vyvážela v České republice vyrobený pervitin na území Polské republiky. V návaznosti na shora rozvedená východiska Nejvyšší soud konstatuje, že skutková zjištění, jak jsou popsána ve skutkové větě výroku o vině rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové a podrobně rozvedena v odůvodnění rozhodnutí soudů obou nižších stupňů, a ze kterých s ohledem na výše uvedené vychází i soud dovolací, společně vytvářejí podklad pro spolehlivý závěr o tom, že obviněný D. svým jednáním naplnil všechny zákonné znaky kvalifikované skutkové podstaty trestného činu podle §283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku.
36. Nad rámec námitek zpochybňujících skutkový stav obviněný I. D. namítá rovněž skutečnost, že nalézací soud pochybil, když podřadil jeho jednání (jakož i jednání zbylých členů organizované skupiny) pod kvalifikovanou skutkovou podstatu trestného činu podle §283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, a to navzdory nižší závažnosti jejich jednání. Dle obviněného má totiž k naplnění předmětné skutkové podstaty docházet např. v případě organizovaného dovozu většího množství návykových látek, např. při převozu kokainu nebo heroinu do České republiky, sofistikovanými pašeráckými trasami přes více států, ale nikoli v případech, kdy si osoby, vyrábějící pervitin z velké části pro svoji osobní potřebu, opatřují tablety léku Cirrus z Polské republiky.
37. Nejvyšší soud považuje za nutné ve vztahu k této námitce, jíž lze (na rozdíl od ostatní argumentace obviněného) pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu podřadit, konstatovat, že za trestný je třeba považovat každý protiprávní čin, který trestní zákon označuje za trestný, a který vykazuje znaky uvedené v tomto zákoně, jak je uvedeno v §13 odst. 1 tr. zákoníku. S ohledem na tzv. formální pojetí trestného činu, zavedené s účinností od 1. 1. 2010, není společenská škodlivost činu zákonným znakem trestného činu, neboť má význam jen jako jedno z hledisek pro uplatňování zásady subsidiarity trestní represe ve smyslu §12 odst. 2 tr. zákoníku. Z napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, jakož i jemu předcházejícího rozhodnutí soudu prvního stupně přitom zcela jednoznačně plyne, z jakých důvodů jednání obviněného naplnilo zákonné znaky kvalifikované skutkové podstaty předmětného trestného činu, stejně jako fakt, že v předmětné věci nejsou dány žádné důvody vedoucí k pochybnostem o tom, zda se společenská škodlivost jednání obviněného nevymyká běžně se vyskytujícím trestným činům, podřaditelným pod užitou skutkovou podstatu. Taktéž tato námitka obviněného se přitom opírá o nepodložené tvrzení o výrobě pervitinu převážně pro osobní potřebu, jež je však v přímém rozporu se skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů, dle kterých jednotliví obvinění naopak společným postupem vyráběli pervitin ve velkém rozsahu a následně jej za účelem zisku distribuovali na různých místech na území České republiky či jej vyváželi do Polské republiky. Danou námitku obviněného I. D. tedy dovolací soud s ohledem na výše uvedené shledal jako zcela zjevně neopodstatněnou.
38. Dovolatel ve svém podání odkázal rovněž na existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. řádu, a to v jeho druhé alternativě, neboť měl za to, že v řízení, které předcházelo zamítavému rozhodnutí odvolacího soudu stran jím podaného odvolání, byl dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Nejvyšší soud však neshledal, že by v napadených rozhodnutích obou nižších soudů došlo k porušení zákona ve smyslu dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 tr. řádu, pročež tak nemohl být naplněn ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. řádu.
V. Závěr
39. V souvislosti s dovolatelem přednesenou argumentací je třeba zdůraznit, že obviněný I. D. většinu svých dovolacích námitek uplatnil již v předchozích stadiích trestního řízení, přičemž se s nimi řádně vypořádaly oba soudy nižších stupňů. Nalézací soud, jakož i soud odvolací se přitom v nyní přezkoumávané věci nezpronevěřily přísnému pravidlu prokázání viny obviněného mimo jakoukoliv rozumnou pochybnost, dbajíce o dosažení co nejvyšší možné jistoty ohledně závěru vyplývajícího z jednotlivých důkazů. K tomu lze jen doplnit, že obecně platí pravidlo, dle kterého procesní předpisy ponechávají, pokud jde o hodnocení důkazů, volnou úvahu rozhodujícímu soudu. Volné uvážení však nemůže být zcela absolutní. Naopak, ochrana skrze ústavně zaručená základní práva vztahující se k postavení obviněného v trestním řízení nepochybně tvoří rámec, který je třeba i při volném uvážení respektovat. Existují proto určité základní a podstatné zásady, které je třeba při nakládání s důkazem respektovat (viz nález Ústavního soudu ze dne 15. 2. 2016, sp. zn. I. ÚS 368/15), což také oba soudy nižších stupňů v této věci řádně učinily.
40. V dosavadním řízení vedeném v této věci přitom nedošlo ani k porušení práva obviněného I. D. na odvolání v důsledku nedostatečného vypořádání odvolacích námitek, respektive nevyhovujícího odůvodnění napadeného rozsudku vrchního soudu. Odvolací soud se totiž se zásadními námitkami obviněného (jakož i ostatních spoluobviněných osob), stejně jako s hlavními procesními i hmotněprávními aspekty dané věci řádně vypořádal. V této souvislosti lze zmínit např. usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 12. 2008, sp. zn. II. ÚS 2947/08, ze kterého mimo jiné vyplývá, že i Evropský soud pro lidská práva zastává stanovisko, že soudům adresovaný závazek, plynoucí z čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, promítnutý do podmínek kladených na odůvodnění rozhodnutí, „nemůže být chápán tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument“ (viz např. věc García proti Španělsku). V tomto směru je možno poukázat i na aktuální judikaturu Nejvyššího soudu, např. usnesení ze dne 29. 9. 2016, sp. zn. 4 Tdo 999/2016, usnesení ze dne 23. 10. 2018, sp. zn. 6 Tdo 1281/2018, aj.
41. S ohledem na charakter námitek obviněného současně považuje Nejvyšší soud za vhodné připomenout mimo jiné i právní závěr obsažený v usnesení Ústavního soudu dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, podle kterého právo na spravedlivý proces není možné vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele. Uvedeným právem je zajišťováno „pouze“ právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.
42. Nejvyšší soud tak po přezkumu napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, jakož i jemu předcházejícího postupu v rozsahu podaného mimořádného opravného prostředku, dospěl k jednoznačnému závěru, že ve věci dovolání obviněného I. D. nedošlo ve smyslu jím uplatněných dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g) a l ) tr. řádu k porušení zákona, pročež bylo toto dovolání v souladu s §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítnuto jako zjevně neopodstatněné. O odmítnutí dovolání obviněného přitom bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není, s výjimkou obnovy řízení, opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 25. 5. 2021
JUDr. Tomáš Durdík předseda senátu