ECLI:CZ:NS:2021:11.TDO.534.2021.1
sp. zn. 11 Tdo 534/2021-373
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. 6. 2021 o dovolání obviněného V. W. , nar. XY v XY, Slovenská republika, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Kuřim, proti usnesení Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně ze dne 10. 12. 2020, sp. zn. 6 To 343/2020, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. 1 T 56/2020, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného V. W. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 20. 8. 2020, č. j. 1 T 56/2020-241, byl obviněný V. W. pod bodem 1. uznán vinným pokračujícím přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku a pod bodem 2. přečinem krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku. Za tyto trestné činy a za sbíhající se přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku, jehož spácháním byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 30. 8. 2019, č. j. 18 T 155/2019-50, který nabyl právní moci dne 25. 9. 2019, a za sbíhající se přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, jehož spácháním byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 18. 11. 2019, č. j. 34 T 100/2019-60, který nabyl právní moci dne 6. 1. 2020, byl obviněný podle §283 odst. 1 tr. zákoníku a za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání třiceti měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Současně mu byl podle §75 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest zákazu pobytu na území okresu Uherské Hradiště v trvání tří let. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 30. 8. 2019, č. j. 18 T 155/2019-50, jenž nabyl právní moci dne 25. 9. 2019, a výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 18. 11. 2019, č. j. 34 T 100/2019-60, který nabyl právní moci dne 6. 1. 2020, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Současně byla obviněnému podle §228 odst. 1 tr. řádu uložena povinnost uhradit na náhradě škody poškozené K. J., trvale bytem XY, částku ve výši 12.933 Kč. Naopak poškozený M. Š. byl podle §229 odst. 1 tr. řádu odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
2. Vyjma toho byl obviněný V. W. citovaným rozsudkem Okresního soudu v Uherském Hradišti podle §226 písm. c) tr. řádu zproštěn obžaloby státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Uherském Hradišti ze dne 23. 4. 2020, sp. zn. ZT 270/2019-20, pro skutek spočívající v tom, že
v přesně nezjištěné době, v březnu 2019, za domem číslo popisné XY, na ulici XY v XY, neoprávněně poskytl zdarma ve dvou jednotlivých případech metamfetamin pokaždé v množství jedné tzv. čáry o hmotnosti 0,1 gramu, celkově v množství 0,2 gramu, M. Z., narozenému XY, přičemž metamfetamin, známý pod názvem pervitin, patří podle zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, ve znění pozdějších předpisů, mezi psychotropní látky zařazené do přílohy č. 5 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, ve znění pozdějších předpisů,
kterým měl spáchat přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, neboť nebylo prokázáno, že tento skutek spáchal obviněný.
3. Výše uvedený rozsudek Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 20. 8. 2020, č. j. 1 T 56/2020-241, právní moci nenabyl, neboť proti tomuto rozhodnutí podali odvolání obviněný, jakož i státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Uherském Hradišti, která tak učinila v neprospěch obviněného, a to do zprošťujícího výroku o vině. O těchto řádných opravných prostředcích rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 10. 12. 2020, č. j. 6 To 343/2020-294, tak že podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. řádu napadený rozsudek okresního soudu k odvolání státní zástupkyně zrušil ve zprošťující části, a dále podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. řádu napadený rozsudek k odvolání obviněného zrušil toliko ve výroku o náhradě škody ohledně poškozené K. J. Naopak v ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek okresního soudu nezměněn.
4. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný V. W. shora uvedené trestné činnosti dopustil tím, že:
1)
a) v přesně nezjištěné době, v období od června 2019 do 16. 7. 2019, na různých blíže neurčených místech v XY neoprávněně prodal ve dvou jednotlivých případech metamfetamin v celkovém množství 0,4 gramu za celkovou částku 900 Kč M. Š., nar. XY,
b) v přesně nezjištěné době, v období od července 2019 do srpna 2019, na blíže neurčených místech v XY, neoprávněně prodal ve dvou jednotlivých případech metamfetamin v celkovém množství 0,4 gramu za celkovou částku 1.000 Kč, D. Z., nar. XY,
přičemž metamfetamin, známý pod názvem pervitin, patří podle zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, mezi psychotropní látky zařazené do přílohy č. 5 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek,
2)
dne 16. 7. 2019 v době od 18:40 hodin do 18:50 hodin ve XY, na parkovišti před sportovním centrem, na ulici XY, odcizil přední i zadní registrační značky XY, ze zde zaparkovaného osobního motorového vozidla tov. zn. Škoda Fabia, čímž způsobil M. Š., nar. XY, škodu ve výši 450 Kč, přičemž tohoto jednání se dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 31. 10. 2016, č. j. 3 T 34/2016-436, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, ze dne 26. 1. 2017, č. j. 6 To 419/2016-567, odsouzen mimo jiné pro přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku k souhrnnému nepodmíněnému odnětí svobody v délce trvání 14 měsíců, který vykonal dne 8. 8. 2018.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
5. Obviněný V. W. napadl výše citovaný rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 10. 12. 2020, č. j. 6 To 343/2020-294 (ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 20. 8. 2020, č. j. 1 T 56/2020-241) dovoláním podaným prostřednictvím svého obhájce, které zaměřil proti výroku o vině, trestu i o náhradě škody. V rámci odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku odkázal na existenci dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť je přesvědčen, že bylo rozhodnuto o zamítnutí jím podaného odvolání, přestože napadené rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Současně dodal, že podle jeho názoru došlo v rozhodnutích obou soudů nižších stupňů k vážným vadám, když skutková zjištění obsažená v rozhodnutích obou soudů jsou v tzv. extrémním nesouladu s provedenými důkazy, pročež skutkovým zjištěním neodpovídají ani závěry právní. V důsledku toho je přesvědčen, že došlo k neoprávněnému zásahu do jeho ústavně garantovaných základních lidských práv, zejména do práva na spravedlivý proces a zásady v pochybnostech ve prospěch obviněného ( in dubio pro reo ), neboť nebylo bez důvodných pochybností a v souladu s provedenými důkazy prokázáno, že se daný skutek skutečně stal.
6. V prvé řadě dovolatel namítl, že svědci M. Š. a D. Z. v průběhu trestního řízení vedeného proti jeho osobě změnili výpověď, když svědek M. Š. tak učinil v jeho prospěch při hlavním líčení dne 13. 7. 2020, zatímco svědek D. Z. vypovídal od zahájení trestního stíhání dvakrát v jeho prospěch (v přípravném řízení dne 19. 2. 2020 a při hlavním líčení dne 13. 7. 2020), nicméně poté svoji výpověď změnil v jeho neprospěch. K tomu došlo poté, co ho ve Věznici Kuřim navštívili dva příslušníci Policie ČR, následkem čehož svědek uvedl, že policie na něj tlačila, aby svoji výpověď změnil, neboť v opačném případě se vystavuje nebezpečí postihu za křivou výpověď. Nalézací soud však okolnosti změny výpovědi tohoto svědka nezkoumal a ve svém odůvodnění pouze zmínil, že k tomuto argumentačnímu obratu došlo z důvodu strachu svědků ze strany obviněného, což obhajoba hodnotí jako exces ze zásady volného hodnocení důkazů. Pokud obhajoba následně v rámci veřejného zasedání o odvolání žádala o provedení důkazu výslechem příslušníků policie, kteří svědka D. Z. ve vězení navštívili, odvolací soud tento návrh vyhodnotil jako nadbytečný s odůvodněním, že domněnka ovlivňování tohoto svědka je pouhou spekulací obhajoby, což však obviněný hodnotí jako porušení svého práva na spravedlivý proces. Podle mínění obviněného měly soudy nižších stupňů výpověď svědka D. Z. ze dne 17. 8. 2020 vyhodnotit jako nepřípustný důkaz, neboť ze strany policie došlo k nedovolenému ovlivňování svědka, a tedy i k porušení §2 odst. 4, 5 tr. řádu a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Vyjma toho se nalézací soud při svém rozhodování přiklonil k verzi, která je pro obviněného méně příznivá, čímž porušil princip rozhodování ve smyslu procesní zásady in dubio pro reo.
7. Za zásadní pochybení dovolatel označil skutečnost, že soud prvního stupně při hodnocení provedených důkazů opomenul výslech svědka D. Z. ze dne 19. 2. 2020 konaný ve věznici Kuřim, tedy z doby přípravného řízení. V této výpovědi svědek jasně uvedl, že jeho výpověď, stejně jako výpovědi svědků M. Š. a M. Z. jsou smyšlené, resp. vytvořené tak, aby na sebe vzájemně navazovaly. Přestože tato výpověď má podstatný význam pro posouzení pravdivosti učiněných svědeckých výpovědí i následného vyhodnocení viny obviněného, soudy nižších stupňů ji neakceptovaly. V této souvislosti dovolatel považuje za irelevantní poukaz soudu prvního stupně na možnou změnu výpovědi svědka D. Z. v důsledku toho, že se spolu s ním nachází ve výkonu trestu odnětí svobody. S ohledem na výše uvedený opomenutý důkaz je dovolatel přesvědčen, že nelze dospět k závěru, že mohl být naplněn znak subjektivní stránky předmětného přečinu, jímž byl uznán vinným, a naopak je přesvědčen o účelovosti učiněné výpovědi, a to ze strany svědka M. Š. z přípravného řízení, která měla být odplatou za odcizení registrační značky z jeho motorového vozidla. V důsledku toho dovolatel tvrdí, že nelze-li spolehlivě dospět k závěru, že se předmětného jednání dopustil jakožto pachatel on sám, není prokázán ani subjekt trestného činu, pročež nemohla být naplněna skutková podstata předmětného přečinu podle §283 odst. 1 tr. zákoníku.
8. Vzhledem k tomu, že soud prvního stupně při hodnocení provedených důkazů vycházel jednak z výpovědi svědka D. Z. ze dne 17. 8. 2020, přeformulované pod vlivem policejního nátlaku, a současně opomenul důkaz v podobě výpovědi tohoto svědka ze dne 19. 2. 2020, který mohl mít zásadní vliv na posouzení jeho viny, je dovolatel přesvědčen, že oba soudy nižších stupňů založily své skutkové závěry na nepřezkoumatelných souvislostech, které nemají oporu v provedených důkazech. Závěr okresního soudu o jeho vině je totiž založen na předem dohodnutých výpovědích svědků, aniž by zohlednil, resp. se řádně vypořádal s výpovědí svědka D. Z. z přípravného řízení. Tímto postupem došlo mezi provedenými důkazy a z nich plynoucími skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotněprávními závěry na straně druhé ke vzniku tzv. extrémního nesouladu, v důsledku čehož nebylo bez důvodných pochybností prokázáno, že se daný trestný čin skutečně stal, pročež měl být obviněný podle §226 písm. a) tr. řádu v souladu se zásadou in dubio pro reo zproštěn obžaloby.
9. Vzhledem k výše uvedenému dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. 12. 2020, č. j. 6 To 343/2020-294, jakož i všechna další rozhodnutí tomuto usnesení předcházející podle §265k odst. 1 tr. řádu v celém rozsahu zrušil a sám rozsudkem rozhodl tak, že se obviněný zprošťuje obžaloby, neboť nebylo prokázáno, že tento skutek spáchal, anebo aby věc vrátil Krajskému soudu v Brně nebo Okresnímu soudu v Uherském Hradišti k dalšímu řízení.
10. K podanému dovolání se ve svém písemném stanovisku ze dne 25. 5. 2021, sp. zn. 1 NZO 325/2021-19, vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který veškeré námitky dovolatele vyhodnotil jako nepodřaditelné pod jím uplatněný dovolací důvod. Státní zástupce konstatoval, že dovolání i přes značnou obsáhlost neobsahuje kvalifikovanou hmotněprávní námitku, prostřednictvím které by obviněný soudům nižších stupňů vytkl nesoulad skutkových zjištění uvedených v tzv. skutkové větě a zákonných znaků přečinu podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným. Místo toho dovolatel na základě vlastního hodnocení důkazů odmítl v podstatě všechna skutková zjištění rozhodná pro závěr o jeho vině uvedeným přečinem.
11. K hlavní námitce obviněného, ve které namítl, že soudy nižších stupňů dospěly k vadným rozhodnutím, pročež je v projednávané věci zjevný tzv. extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a z nich plynoucími skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotněprávními závěry na straně druhé, státní zástupce uvedl, že dovolatel se touto námitkou pouze pokouší domoci přehodnocení skutkových zjištění. Podle jeho názoru je smyslem této námitky, aby soudy provedené důkazy vyhodnotily podle jeho představ, což prakticky znamená, aby soudy nevycházely z výpovědi svědka D. Z. z hlavního líčení konaného dne 17. 8. 2020, a aby do svých úvah zahrnuly i tzv. opomenutý důkaz, kterým je výslech svědka D. Z. z přípravného řízení, tj. ze dne 19. 2. 2020. Státní zástupce však tyto námitky odmítl, neboť podle jeho mínění důkazní řízení žádnými vadami netrpí. Svědek D. Z. byl v řízení před soudem vyslechnut a výhrady dovolatele se fakticky týkají jen toho, že soudy při hodnocení jeho variabilních výpovědí vycházely z výpovědi, kterou tento svědek obviněného usvědčil ze spáchání projednávaného skutku. Taktéž námitka o nepřípustném důkazu se netýká procesního pochybení při výslechu svědka D. Z., ale vychází pouze ze spekulací dovolatele o ovlivnění svědkovy výpovědi ze dne 17. 8. 2020 předchozím nátlakem příslušníků Policie ČR. Dovolatel se tedy svými námitkami pouze domáhá přehodnocení provedených důkazů v jeho prospěch, k čemuž však dovolací soud již nemůže přihlédnout.
12. Stejně tak státní zástupce odmítl i námitky obviněného o absenci subjektivní stránky trestného činu či subjektu trestného činu, neboť jsou vzneseny zcela formálně. Jako bezpředmětnou státní zástupce označil i výhradu týkající se údajného celkového nenaplnění zákonných znaků skutkové podstaty dotčeného trestného činu, neboť dovolatel na jejím základě opět tvrdil, že její naplnění postrádá oporu v provedených důkazech.
13. Z výše uvedených důvodů státní zástupce označil námitky obviněného V. W. za obsahově neodpovídající uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, a tudíž nezpůsobilé založit přezkumnou povinnost Nejvyššího soudu z důvodů porušení práva obviněného na spravedlivý proces. Proto závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu. S rozhodováním v neveřejném zasedání pak státní zástupce ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu souhlasil rovněž pro případ, pokud by Nejvyšší soud o dovolání rozhodoval jiným než výše navrhovaným způsobem.
14. Vyjádření státního zástupce k obviněným podanému dovolání bylo následně Nejvyšším soudem zasláno obhájkyni obviněného k její případné replice, která však do okamžiku zahájení neveřejného zasedání o podaném dovolání nebyla tomuto soudu nikterak předložena.
III.
Přípustnost dovolání
15. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda bylo podáno v souladu s §265a odst. 1, 2 tr. řádu, zda bylo podáno ve dvouměsíční zákonné lhůtě a na příslušném místě v souladu s §265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti upravené v §265f tr. řádu.
16. Po jeho prostudování Nejvyšší soud shledal, že obviněný všechna výše uvedená ustanovení trestního řádu respektoval, pročež předmětné dovolání vyhodnotil jako přípustné a vyhovující všem relevantním ustanovením trestního řádu, to znamená, že nebyly shledány žádné skutečnosti bránící jeho věcnému projednání.
IV.
Důvodnost dovolání
17. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů výslovně uvedených v ustanovení §265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněným uplatněný dovolací důvod považovat za některý z důvodů taxativně uvedených v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
18. V souvislosti s obviněným uplatněnými argumenty Nejvyšší soud připomíná, že dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán tehdy, jestliže dovoláním napadená rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V jeho mezích lze proto namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Skutečnosti, které lze podřadit pod uvedený dovolací důvod, jsou již zcela jednoznačně uvedeny v judikatuře Nejvyššího soudu (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 11 Tdo 661/2017, ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. 5 Tdo 104/2017, ze dne 9. 11. 2016, sp. zn. 4 Tdo 1258/2016) a Ústavního soudu (např. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03, ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03, ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Dovolací soud na základě tohoto dovolacího důvodu zásadně nepřezkoumává a nehodnotí správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu, ani neprověřuje úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5 a 6 tr. řádu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Proto situace, na něž dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, je třeba odlišovat od případů, kdy je napadené rozhodnutí založeno na nesprávných skutkových zjištěních. Jak bylo deklarováno mimo jiné i v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 3. 2019, sp. zn. 11 Tdo 74/2019, dovolací soud je vždy povinen vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je i vyjádřen zejména ve výrokové části odsuzujícího rozsudku, přičemž jeho povinností je zjistit, zda nižšími soudy provedené právní posouzení skutku je s ohledem na zjištěný skutkový stav v souladu se způsobem jednání, který je vyjádřen v příslušné skutkové podstatě trestného činu.
19. V případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu zákon vyžaduje, aby podstatu výhrad a obsah jím uplatněných dovolacích námitek tvořilo tvrzení, že nižšími soudy zjištěný skutkový stav věci, jenž je popsán v jejich rozhodnutí, není takovým trestným činem, za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněná skutková zjištění nevyjadřují naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu, jenž byl dovolateli přisouzen. S poukazem na tento dovolací důvod tak obviněný namítá, že dotčený skutek buď vykazuje znaky jiného trestného činu, anebo není vůbec žádným trestným činem. K této problematice srov. též usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 15 Tdo 574/2006, jakož i rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 36/2004 Sb. rozh. tr.
20. Nejvyšší soud nadto i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva obviněného, včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
V.
K meritu věci
21. Nejvyšší soud v duchu výše citované judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu zkoumal, zda dovolání obviněného V. W. splňuje kritéria jím uplatněného dovolacího důvodu, načež po prostudování předmětného spisového materiálu dospěl k závěru, že obviněným vznesené dovolací námitky neodpovídají jím uplatněnému, ale ani žádným jiným dovolacím důvodům, jež jsou taxativně uvedeny v §265b odst. 1 tr. řádu. Pokud jde o námitky uplatněné v rámci odkazu na existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, lze konstatovat, že obviněný jejich prostřednictvím opětovně usiluje o zpochybnění všech klíčových důkazů, zejména výpovědi svědka D. Z. z hlavního líčení konaného dne 17. 8. 2020, na jejímž základě byl uznán vinným ze spáchání přečinu podle §283 odst. 1 tr. zákoníku.
22. V prvé řadě je nutné zdůraznit, že obviněný s odkazem na tento dovolací důvod fakticky (nikoli pouze formálně) nenamítl, že by v rozsudku soudu prvního stupně popsané jednání nenaplnilo zákonné znaky skutkové podstaty přečinu, jímž byl pod bodem 1) pravomocně uznán vinným. Dovolatel výše uvedenými výhradami toliko opětovně odmítl všechna zásadní skutková zjištění nalézacího soudu, aby tak prosadil vlastní obhajobu, ve které se zříká jakékoli odpovědnosti za spáchání projednávaného přečinu popsaného v tzv. skutkové větě pod bodem 1), pročež požaduje zrušení napadeného usnesení Krajského soudu v Brně, jakož i rozsudku Okresního soudu v Uherském Hradišti, resp. zproštění podané obžaloby. Touto argumentační negací však dovolatel všechny své námitky – mající výhradně skutkový charakter – znovu zaměřil proti provedeným důkazům, které jej z trestné činnosti usvědčily, což je však v dovolacím řízení již nepřípustné.
23. V tomto ohledu je třeba znovu připomenout, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu je dovolání mimořádným opravným prostředkem, který není určen k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování se nachází v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popř. korigovat toliko soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, odst. 7 tr. řádu). Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně je pak oprávněn Nejvyšší soud zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje reálně existující extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými. O takové situaci se však v nyní posuzované věci zjevně nejedná, neboť skutkový stav byl zjištěn bez důvodných pochybností. Nejvyšší soud tedy v dané věci neshledal žádné pochybnosti o správnosti skutkových závěrů učiněných soudy nižších stupňů, které byly opřeny o četné a řádně provedené důkazy.
24. Dovolací soud v rámci svého přezkumu ověřil, že Okresní soud v Uherském Hradišti odvodil své skutkové závěry stran skutku popsaného pod bodem 1) z výpovědí svědků M. Š., D. a M. Z. Tyto důkazy následně pečlivě vyhodnotil v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. řádu, tedy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na posouzení všech okolností případu jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, přičemž podle §2 odst. 5 tr. řádu zjistil skutkový stav tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jeho rozhodnutí. Ke svým skutkovým zjištěním poté nalézací soud přiřadil i odpovídající právní kvalifikaci, přičemž s jeho postupem a naznačenými závěry se stran skutku popsaného pod bodem 1) bez výhrad ztotožnil i soud odvolací. Současně se oba nižší soudy v rámci svých rozhodnutí řádně vypořádaly i se všemi námitkami vznesenými ze strany obviněného.
25. Přesto však obviněný V. W. znovu akcentoval, že projednávaná trestná činnost mu nebyla řádně prokázána, pročež je i nadále přesvědčen, že postupem soudů nižších stupňů došlo v jeho případě k extrémnímu nesouladu mezi provedenými důkazy a z nich plynoucími skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotněprávními závěry na straně druhé. Z tohoto důvodu tedy Nejvyšší soud celou věc znovu přezkoumal, nicméně v rámci svého přezkumu v nyní projednávané věci neshledal žádný, natož zásadní nesoulad, kterak dovolatel namítá.
26. Trestná činnost obviněného V. W. popsaná pod bodem 1) výrokové části rozsudku okresního soudu zahrnuje opakovaný prodej metamfetaminu, tedy neoprávněné nakládání s touto omamnou látkou v navazujících časových obdobích. O tomto prodeji vypovídali především svědci M. Š., D. Z. a M. Z., a to jak v rámci hlavního líčení, tak v přípravném řízení. Z trestné činnosti uvedené ve skutkové větě pod bodem 1 písm. a) je obviněný W. usvědčován výpovědí svědka M. Š. a M. Z. (č. l. 201 a 205 verte), jakož i protokolem o výslechu svědka Š. a M. Z. z přípravného řízení (č. l. 131 a 126). Z trestné činnosti popsané pod bodem 1 písm. b) je pak obviněný usvědčen výpovědí svědka D. Z. z hlavního líčení konaného dne 17. 8. 2020 (č. l. 229) a protokolem o výslechu svědka M. Z. z přípravného řízení (na č. l. 126).
27. Obviněný V. W. se ve svém dovolání zaměřil především na zpochybnění věrohodnosti svědka D. Z., když v podstatě uvedl, že ve své výpovědi z přípravného řízení i během hlavního líčení dne 13. 7. 2020 tento svědek uváděl o prověřovaných skutečnostech pravdu, nicméně při hlavním líčení konaném dne 17. 8. 2020 svou výpověď náhle změnil v jeho neprospěch.
28. Z doloženého spisového materiálu Nejvyšší soud ověřil, že svědek D. Z. v průběhu trestního řízení skutečně změnil svoji výpověď, když během hlavního líčení dne 13. 7. 2020 výslovně uvedl, že od obviněného W. žádnou návykovou látku neobdržel. Nicméně při hlavním líčení, konaném dne 17. 8. 2020, kdy vypovídal prostřednictvím videokonferenčního zařízení z Věznice Kuřim (nicméně za osobní přítomnosti obviněného W. i jeho obhájkyně) po řádném poučení přiznal, že si v polovině měsíce července 2019 od obviněného dvakrát nebo třikrát pervitin koupil, pokaždé se jednalo o množství 0,2 gramu za částku 500 Kč (č. l. 229 verte). Jako důvod změny své výpovědi přitom svědek uvedl, že se rozhodl vypovídat pravdu poté, co se setkal s policejním orgánem, který jej upozornil na to, že za křivou výpověď může být stíhán a následně potrestán nepodmíněným trestem odnětí svobody (č. l. 230).
29. Ze spisového materiálu dále vyplývá, že není pravdou, že Okresní soud v Uherském Hradišti nezkoumal okolnosti změny výpovědi tohoto svědka. Soud prvního stupně v odůvodnění svého rozsudku jasně konstatoval, že mu byla známa skutečnost, že obviněný W. i svědek D. Z. byli v době konání hlavních líčení umístěni k výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Kuřim, takže k hlavnímu líčení konanému dne 13. 7. 2020 byli oba dva eskortováni společně. (Navíc obviněný svědka Z. po jeho odchodu z jednací síně familiárně pozdravil s tím, že se ještě uvidí). Mimo to obviněný W. při svém výslechu uvedl i to, že dělal svědkovi „nářez“, čímž mínil, že na něj vyvíjel nátlak (zahrnující střílení poblíž jeho bydliště plynovou pistolí a výhružky elektrickým paralyzérem), aby dosáhl co nejrychlejšího uhrazení dluhu, který u něj měl. Ostatně nejinak tomu bylo i v případě svědka M. Š., který rovněž při hlavním líčení dne 13. 7. 2020 při svém výslechu, kterému byl účasten obviněný, působil vystrašeně a chtěl vypovídat toliko ke krádeži registračních značek ze svého vozidla. Po upozornění soudu na skutečnost, že ke skutku popsanému pod bodem 1) nemá právo odepřít výpověď, svědek vypovídal i k drogové činnosti obviněného, nicméně bylo zjevné, že vypovídá velmi zdrženlivě, a teprve po konfrontaci jeho výpovědi s protokolem o výslechu jeho osoby z přípravného řízení připustil, že mu obviněný metamfetamin skutečně opakovaně poskytl. Z těchto skutečností tedy okresní soud správně odvodil, že oba svědci měli z obviněného reálně obavy, což mohlo jejich výpovědi učiněné při hlavním líčení významně ovlivnit.
30. Na základě toho poznatku tedy okresní soud svědka D. Z. vyslechl ještě jednou, a to u následujícího hlavního líčení konaného dne 17. 8. 2020, tentokrát však prostřednictvím videokonferenčního zařízení. Tohoto dne svědek hned úvodem své výpovědi jasně uvedl, že při minulém jednání zamlčel, že si od obviněného skutečně pervitin dvakrát či třikrát koupil, přičemž o této skutečnosti věděl i svědek M. Z. (č. l. 229 verte). Současně prohlásil, že při dnešním hlavním líčení skutečně vypovídá podle své vůle (č. l. 230 verte). V odůvodnění svého rozhodnutí okresní soud tedy zcela správně objasnil důvody, na základě kterých vyhodnotil výpověď jmenovaného svědka učiněnou dne 17. 8. 2020 jako věrohodnou, stejně jako dostatečně vyložil i to, proč neuvěřil jeho předešlé výpovědi učiněné dne 13. 7. 2020, která je obsahově shodná s jeho výpovědí učiněnou v rámci přípravného řízení.
31. Nejvyšší soud dále posoudil i námitku obviněného o nepřípustném ovlivňování svědka D. Z. ze strany policejního orgánu, který měl podle jeho tvrzení na svědka vyvíjet nezákonný nátlak. V prvé řadě dovolací soud ze spisového materiálu ověřil, že dva příslušníci Policie ČR skutečně dne 3. 8. 2020 ve Věznici Kuřim svědka D. Z. navštívili, neboť operativní cestou získali poznatky o ovlivňování svědka D. Z. ze strany obviněného V. W., který byl v této věznici v danou dobu rovněž umístěn, a který jej přiměl změnit jeho původní výpověď z přípravného řízení v jeho prospěch. V této souvislosti tedy oba policisté dotčeného svědka řádně poučili mimo jiné o následcích křivého obvinění a křivé svědecké výpovědi. Takový postup je však zcela legální a nelze v něm spatřovat náznak jakéhokoli neadekvátního nátlaku, neboť svědek byl pouze upozorněn na možnost zákonného postupu, tedy na možnost dalšího trestního stíhání pro podezření ze spáchání trestného činu podle §346 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Ostatně ani dovolatel sám nikterak neupřesnil, jakého druhu či za pomoci jakých prostředků měl být ze strany policie na svědka D. Z. vyvíjen nepřijatelný nátlak, pročež je zcela zjevné, že toto tvrzení se nezakládá na pravdě a je ryze spekulativního charakteru.
32. V této souvislosti dovolací soud rovněž odmítl tvrzení dovolatele, že bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces, když obviněný v rámci odvolacího řízení navrhoval výslech dvou příslušníků policie, kteří svědka D. Z. navštívili ve Věznici Kuřim, nicméně krajský soud tento návrh odmítl, neboť jej vyhodnotil jako nadbytečný. Nejvyšší soud ve své judikatuře mnohokrát akcentoval, že není povinností soudu akceptovat jakékoliv návrhy obhajoby na provedení dalších důkazů. V takovém případě by se totiž soud projednávající daný případ provinil proti jiné procesní zásadě, jíž je zásada rychlosti řízení. Soud má povinnost provést pouze takový (obhajobou navrhovaný) důkaz, který přispěje k důkladnějšímu vyjasnění skutkového stavu. Pokud však soud vyhodnotí navrhovaný důkaz jako nadbytečný, je jeho povinností provedení takového důkazu odmítnout a své odmítnutí řádně odůvodnit. Tomuto požadavku Krajský soud v Brně vyhověl, když v bodě 9. odůvodnění svého usnesení mimo jiné konstatoval, že svědek D. Z. byl i při opakovaném výslechu dne 17. 8. 2020 řádně poučen a vyslechnut za splnění všech zákonných a procesních předpokladů, přičemž ani z průběhu jeho výslechu nevyplynulo nic, co by jen naznačilo jakékoli ovlivnění ze strany policistů. Ostatně to potvrdil i sám svědek u tohoto hlavního líčení, kdy za přítomnosti obviněného a jeho obhájkyně dokonce opakovaně výslovně uvedl, že na něj nebyl vyvíjen žádný nátlak a že vypovídá podle své vůle (č. l. 230).
33. Velký význam dovolatel přikládá i související námitce o opomenutém důkazu svědeckou výpovědí D. Z. z přípravného řízení (ze dne 19. 2. 2020), neboť podle jeho náhledu právě tento důkaz má při posuzování pravdivosti učiněných svědeckých výpovědí i následného vyslovení jeho viny zásadní význam. Tuto výpověď dovolatel označil za klíčovou, neboť v ní svědek D. Z. popřel nákup pervitinu od obviněného a současně uvedl, že mezi ním, M. Z. a M. Š. byla ujednána dohoda o tom, jak budou ve věci vypovídat, resp. že budou vypovídat proti obviněnému W.
34. V prvé řadě je nutné zdůraznit, že opomenutým důkazem je takový důkaz, kterým se soud bez adekvátního odůvodnění nezabýval, tedy jde o důkaz, o kterém v trestním řízení nebylo soudem rozhodnuto (srov. např. nález Ústavního soudu České republiky ze dne 1. 11. 2017, sp. zn. I. ÚS 1135/17). Nejvyšší soud z předmětného spisového materiálu ověřil, že svědek D. Z. skutečně v přípravném řízení dne 19. 2. 2020 vypověděl, že obviněný W. mu žádný pervitin neposkytl a současně dodal, že z iniciativy M. Š. se s ním a M. Z. dohodli na tom, že budou jednotně vypovídat proti obviněnému W. v tom smyslu, že od něj nakupovali pervitin (č. l. 124). Při hlavním líčení konaném dne 13. 7. 2020 okresní soud na návrh státního zástupce předestřel tomuto svědkovi jeho výpověď z přípravného řízení, načež ten setrval na svém tvrzení, že pervitin od obviněného nekoupil, přičemž svoji výpověď stran údajné dohody se svědkem Š. o domluvené výpovědi v neprospěch obviněného změnil ve výkonu trestu, neboť mu svědek Š. již nemohl uškodit, a proto se rozhodl, že řekne pravdu, tedy že se na výpovědi proti obviněnému domluvili (č. l. 204 verte). Z toho plyne, že okresní soud se s obsahem výpovědi jmenovaného svědka učiněné v přípravném řízení dokonale seznámil a následně se s ní v odůvodnění svého rozhodnutí řádně vypořádal, pročež nelze tento důkaz hodnotit jako opomenutý, resp. nezohledněný v rámci úvah soudu o skutkových závěrech. Zcela konkrétně se soud prvního stupně vypořádal s otázkou, proč tento svědek následující hlavní líčení konané dne 17. 8. 2020 své předchozí výpovědi obsahově popřel, a to jak v otázce nákupu pervitinu od obviněného W., tak v otázce dohody o budoucích výpovědích proti jeho osobě. (Ostatně existenci jakékoli dohody o křivých výpovědích v neprospěch obviněného vyloučil i svědek M. Z.)
35. Lze tedy shrnout, že ve vztahu k oběma částem skutku popsaného pod bodem 1) rozsudku okresního soudu tento soud jasně odůvodnil, z jakých důvodů jednak posoudil jako věrohodnou výpověď svědka M. Š. z hlavního líčení ze dne 13. 7. 2020, kterou okresní soud konfrontoval s jeho výpovědí z přípravného řízení a kterou potvrdil i svědek M. Z. jak v přípravném řízení, tak u hlavního líčení. Současně nalézací soud uvedl i jasné důvody, proč vyhodnotil jako věrohodnou výpověď D. Z. z hlavního líčení konaného dne 17. 8. 2020, kterou obsahově potvrdil svědek M. Z. ve své výpovědi z přípravného řízení, která byla rovněž předestřena i u hlavního líčení.
36. Z těchto důvodů Nejvyšší soud odmítl argumentaci dovolatele, že okresní soud při hodnocení provedených důkazů postupoval chybně či dokonce, že jeho závěry jsou extrémně nesouladné s provedenými důkazy, když měl údajně vycházet jednak z nepřípustně zmanipulované výpovědi svědka D. Z. ze dne 13. 7. 2020 a naopak měl opomenout důkaz v podobě výpovědi tohoto svědka ze dne 19. 2. 2020. Naopak, ze spisového materiálu je zjevné, že Okresní soud v Uherském Hradišti nevedl své závěry jednostranně (pro shledání viny obviněného W.), ale při hodnocení důkazů o vině postupoval nanejvýš objektivně, což je mimo jiné zjevné i z toho, že v duchu zásady in dubio pro reo nevzal za prokázané předání metamfetaminu M. Z. z března roku 2019, pročež obviněného z tohoto skutku zprostil podané obžaloby (byť správně měl ve vztahu k této části jednání obviněného, které je třeba posuzovat jako jeden skutek mající povahu trvajícího trestného činu, přistoupit toliko k vypuštění ze skutkové věty, což následně napravil svým rozhodnutím odvolací soud, který k odvolání státní zástupkyně napadený rozsudek okresního soudu ve zprošťující části bez dalšího zrušil).
37. Pokud se tedy nalézací soud po hodnocení výpovědi svědka D. Z., stejně jako po vyhodnocení všech dalších ve věci provedených důkazů přiklonil ke skutkové verzi, která je pro obviněného méně příznivá, rozhodně to neznamená, že se tímto postupem dopustil porušení procesní zásady v pochybnostech ve prospěch obviněného, neboť zjevně postupoval na základě pečlivého vyhodnocení všech provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech a žádné pochybnosti o vině obviněného neměl. Ze stejného důvodu je nutné odmítnout rovněž námitku, že postupem obou soudů nižších stupňů došlo k porušení práva obviněného na spravedlivý proces. V této souvislosti považuje Nejvyšší soud za vhodné odkázat mimo jiné i na právní názor obsažený v usnesení Ústavního soudu dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, podle kterého právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele. Uvedeným právem je zajišťováno „pouze“ právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.
38. Ve svém dovolání obviněný mimo jiné namítl absenci subjektu trestného činu s tvrzením, že soudy nižších instancí neprokázaly ani subjektivní stránku dotčeného trestného činu, pročež nemohla být naplněna skutková podstata předmětného přečinu, jímž byl pravomocně uznán vinným. Ačkoli se zdá, že obviněný v rámci této námitky předložil Nejvyššímu soudu s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu relevantní výhradu hmotněprávního charakteru, ve skutečnosti je i tato námitka povahy skutkové, neboť dovolatel opět jejím prostřednictvím předložil Nejvyššímu soudu své pochybnosti o správnosti skutkových zjištění, a to za účelem prosazení vlastní skutkové verze, spočívající v tvrzení, že se předmětného trestného činu nedopustil, pročež žádá zproštění obžaloby. Lze tedy shrnout, že obviněný podřadil i tuto námitku pod uplatněný dovolací důvod pouze formálně, neboť možnost vznášení pochybností o správnosti skutkových zjištění zákonodárce v tomto stadiu řízení již neumožňuje. Navíc je tato námitka ve svých důsledcích zavádějící (až zmatečná), neboť pokud dovolatel tvrdí, že se stíhaný skutek vůbec nestal, pak není logické, aby současně vytýkal absenci některého ze zákonných znaků dané skutkové podstaty, např. subjektivní stránky či absenci subjektu trestného činu – ostatně samotná představa, že by dovolatel distribuoval metamfetamin neúmyslně, resp. z nedbalosti, je zcela absurdní. Stejně formální a z hlediska řízení o dovolání bezpředmětná je i námitka týkající se celkového nenaplnění zákonných znaků skutkové podstaty projednávaného přečinu podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, neboť dovolatel opět tvrdí, že naplnění skutkové podstaty postrádá oporu v provedených důkazech.
39. Lze tedy shrnout, že Nejvyšší soud námitky dovolatele V. W. odmítl nejen z toho důvodu, že jsou ryze skutkového či procesního charakteru, ale rovněž proto, že všechny jeho námitky představují pouhou obsahově nepodloženou polemiku se skutkovými zjištěními a z nich vyvozenými hmotněprávními závěry obou soudů nižších stupňů. Nejvyšší soud tedy na podkladě svého přezkumu dospěl k jednoznačnému závěru, že soudy obou stupňů z provedených důkazů odvodily stran skutku popsaného pod bodem 1) správná skutková zjištění, přičemž mezi těmito zjištěními na straně jedné a z nich učiněnými hmotněprávními závěry na straně druhé není zjevný žádný, tím méně extrémní nesoulad.
40. Ačkoli dovolatel v záhlaví svého dovolání uvedl, že svým podáním napadá usnesení odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně ve všech jeho výrocích, tj. ve výroku o vině, o trestu i o náhradě škody, v samotném dovolání (i přes jeho rozsáhlost) jakékoli konkrétní námitky zaměřené proti výroku o trestu či proti výroku o náhradě škody zcela chybí. Pokud však dovolatel své námitky dostatečně nekonkretizoval, není Nejvyšší soud povinen je za něho dohledávat či domýšlet (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 2013, sp. zn. 6 Tdo 435/2013, podobně i usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 6. 2007, sp. zn. I. ÚS 452/07). Z tohoto důvodu se tak Nejvyšší soud ani nemohl k výhradám dovolatele v tomto směru jakkoli vyjádřit – snad s jedinou výjimkou. S jistou mírou benevolence lze snad usoudit, že pokud obviněný svým dovoláním sledoval zproštění obžaloby, tak nejspíše zamýšlel namítnout, že jemu uložený nepodmíněný trest odnětí svobody v celkové výměře třiceti měsíců subjektivně pociťuje jako trest nepřiměřeně přísný. Nicméně taková námitka není relevantně podřaditelná pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, když nepodmíněný trest v dané výměře byl obviněnému navíc uložen v rámci předepsané zákonné trestní sazby, nehledě na to, že trest byl v daném případě ukládán za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku, tedy jako souhrnný, zahrnující i uložené tresty z předchozích (ve výroku o trestu současně zrušených) soudních rozhodnutí, jak bylo konkretizováno výše.
VI.
Závěr
41. S ohledem na shora uvedené Nejvyšší soud uzavírá, že obviněný svými dovolacími námitkami vztahujícími se k výroku o vině stran skutku popsaného pod bodem 1) výrokové části rozsudku soudu prvního stupně v převážné míře pouze zopakoval své námitky skutkového či procesního charakteru, jež uplatnil již dříve během hlavního líčení nebo v rámci svého odvolání. Jejich společným jmenovatelem je prezentace ničím neodůvodněných domněnek, resp. prosté polemizování s hodnocením důkazů řádně provedených soudem prvního stupně, se kterým se ztotožnil i soud odvolací, který napadený rozsudek okresního soudu ve vztahu k dovolateli částečně zrušil, a to k odvolání obviněného pouze ve výroku o náhradě škody stran poškozené K. J. a k odvolání státní zástupkyně toliko ve zprošťující části (když konstatoval, že dané jednání nelze dělit na samostatné skutky ani jednotlivé dílčí útoky, nýbrž je třeba je všechny považovat za jeden skutek, pročež nebylo-li prokázáno opatření metamfetaminu M. Z., měl soud prvního stupně tuto neprokázanou část pouze vypustit z výroku o vině a nerozhodovat o ní samostatným zprošťujícím výrokem).
42. Odlišná interpretace jednotlivých skutkových zjištění však nemá procesní sílu odůvodnit zrušení napadených rozhodnutí soudů nižších stupňů, což platí zvláště za situace, když oba soudy nižších instancí svá rozhodnutí odůvodnily pečlivým rozborem důkazní situace a z nich vzešlých skutkových závěrů, které s provedenými důkazy plně korespondují. Mezi provedenými důkazy a z nich plynoucími skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotněprávními závěry na straně druhé je patrná zjevná logická návaznost, pročež Nejvyšší soud neshledal žádný důvod k zásahu do skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, a to při plném respektování práva obviněného na spravedlivý proces ve smyslu relevantní judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu, které v nyní posuzovaném případě rozhodně nebylo porušeno.
43. Vzhledem k tomu, že napadeným usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 10. 12. 2020, č. j. 6 To 343/2020-294, ani jemu předcházejícím rozsudkem Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 20. 8. 2020, č. j. 1 T 56/2020-241, nedošlo k porušení zákona ve smyslu obviněným uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, Nejvyšší soud konstatuje, že dovolání obviněného V. W. bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu, pročež postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu a jím podané dovolání odmítl. O odmítnutí dovolání obviněného bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není, s výjimkou obnovy řízení, opravný prostředek přípustný (viz §265n tr. řádu).
V Brně dne 10. 6. 2021
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu