ECLI:CZ:NS:2021:11.TDO.856.2021.1
sp. zn. 11 Tdo 856/2021-4275
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. 10. 2021 o dovolání obviněných 1. J. B., nar. XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Rýnovice, 2. D. Ch. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Jiřice, a 3. J. R. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Rýnovice, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 6. 2020, sp. zn. 15 To 18/2020, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci pod sp. zn. 53 T 2/2017, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněných J. B., D. Ch. a J. R. odmítají.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 2. 7. 2018, sp. zn. 53 T 2/2017, byli obvinění J. B. (za jednání pod body II./3, 7, 12, 19, 23, 24, 25, 29 a 49), D. Ch. (za jednání pod body II./15, 16, 17, 18, 40 a 41) a J. R. (za jednání pod body II./3 až 14 a 30 až 39) uznáni vinnými zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Obvinění D. Ch. (za jednání pod body II./42, 43 a 44) a J. R. (za jednání pod bodem I.) byli dále uznáni vinnými přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku.
2. Za uvedené jednání byl obviněný J. B. odsouzen podle §283 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání tří let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Obviněnému byl dále podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci v podobě osobního motorového vozidla tov. zn. Ford Mondeo podrobně specifikovaného v předmětném rozhodnutí. Obviněný D. Ch. byl citovaným rozsudkem soudu prvního stupně za jednání popsané pod body II./15, 16, 17, 18, 40, 41, 42, 43 a 44, jakož i za sbíhající se trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1, písm. a) tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 1. 3. 2017, sp. zn. 4 T 204/2015, jenž nabyl právní moci dne 1. 3. 2017, odsouzen podle §283 odst. 4 tr. zákoníku za užití §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, a to za současného zrušení výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 1. 3. 2017, sp. zn. 4 T 204/2015, jakož i všech dalších rozhodnutí na tento výrok obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Obviněný J. R. byl výše uvedeným rozsudkem soudu prvního stupně odsouzen za jednání popsané pod body II./3 až 14 a 30 až 39 podle §283 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání šesti let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Obviněnému byl dále podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci v podobě digitálních vah podrobně specifikovaných v citovaném rozhodnutí. Obviněnému byl rovněž podle §71 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest propadnutí náhradní hodnoty, a to částky ve výši 20.800 Kč. Podle §44 tr. zákoníku pak bylo u jmenovaného obviněného upuštěno od uložení souhrnného trestu za jednání popsané pod bodem I. vzhledem k trestu, který již byl tomuto obviněnému uložen rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 25. 4. 2012, sp. zn. 6 T 226/2011, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 20. 9. 2012, sp. zn. 55 To 403/2012. Podle §101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku dále soud prvního stupně rozhodl o uložení ochranného opatření spočívajícího v zabrání věci, a to drogy zajištěné u obviněných D. Ch. a J. R. (jakož i dalších dvou osob).
3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal odvolání obviněný D. Ch. (proti výroku o vině), obviněný J. R. (proti výroku o vině pod body II./3 až 14 a 30 až 39) a dále v neprospěch všech obviněných i státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci. O těchto odvoláních následně rozhodl Vrchní soud v Praze svým rozsudkem ze dne 26. 6. 2020, sp. zn. 15 To 18/2020, a to tak, že napadené rozhodnutí krajského soudu podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. řádu zrušil z podnětu odvolání státního zástupce stran obviněných J. B. a D. Ch. v plném rozsahu. Stran obviněného J. R. pak odvolací soud zrušil napadené rozhodnutí soudu prvního stupně z podnětu odvolání státního zástupce toliko ve výroku o vině pod body II./3 až 14 a 30 až 39, dále ve výroku o trestu za skutky popsané pod body II./3 až 14 a 30 až 39, a ve výroku o zabrání věci. Podle §259 odst. 3 tr. řádu poté Vrchní soud v Praze nově rozhodl tak, že obviněného J. B. (za jednání popsané pod body II./3, 7, 12, 19, 23, 24, 25, 29 a 49 ) , D. Ch. (za jednání popsané pod body II./15, 16, 17, 18, 40 a 41) a J. R. (za jednání popsané pod body II./3 až 14 a 30 až 39) uznal vinnými zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. Obviněný D. Ch. byl dále (za jednání popsané pod body II./42, 43 a 44) uznán vinným přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku.
4. Za toto jednání byl obviněný J. B. odvolacím soudem odsouzen podle §283 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání deseti let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Obviněnému byl dále podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci v podobě osobního motorového vozidla tov. zn. Ford Mondeo podrobně specifikovaného v citovaném rozhodnutí. Obviněný D. Ch. byl dotčeným rozsudkem soudu druhého stupně za jednání popsané pod body II./15, 16, 17, 18, 40, 41, 42, 43 a 44, jakož i za sbíhající se trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1, písm. a) tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 1. 3. 2017, sp. zn. 4 T 204/2015, jenž nabyl právní moci dne 1. 3. 2017, odsouzen podle §283 odst. 4 tr. zákoníku za užití §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání deseti let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Současně bylo rozhodnuto o zrušení výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 1. 3. 2017, sp. zn. 4 T 204/2015, jakož i všech dalších rozhodnutí na tento výrok obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a obviněnému byl podle §73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku uložen rovněž trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání dvou let, jenž byl obviněnému původně uložen citovaným, ve výroku o trestu zrušeným, rozhodnutím Okresního soudu v Liberci. Obviněný J. R. byl výše uvedeným rozsudkem soudu druhého stupně za jednání popsané pod body II./3 až 14 a 30 až 39 odsouzen podle §283 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání desíti let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Obviněnému byl dále podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci v podobě digitálních vah podrobně specifikovaných v citovaném rozhodnutí a podle §71 odst. 1 tr. zákoníku též trest propadnutí náhradní hodnoty, a to částky ve výši 20.800 Kč. Podle §101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku bylo odvolacím soudem dále rozhodnuto o uložení ochranného opatření spočívajícího v zabrání věci, a to drogy zajištěné u obviněných D. Ch. a J. R. (jakož i dalších dvou osob). Odvolání obviněných D. Ch. a J. R. naopak Vrchní soud v Praze jako nedůvodná podle §256 tr. řádu zamítl.
5. Podle skutkových zjištění Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci (s nimiž se následně zotožnil i Vrchní soud v Praze jako soud odvolací) se obvinění J. B., D. Ch. a J. R. předmětné trestné činnosti dopustili společně s dalšími osobami (tj. se spoluobviněnými R. C., A. G., O. P., M. S., H. T. a L. V.) tím, že:
aniž by disponovali potřebným povolením k nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, neoprávněně, úmyslně a s vědomím, o jakou látku se jedná, nakládali s psychotropní látkou metamfetamin, který je zařazen v Seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách a je uveden v příloze č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, které podle §44c zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, stanoví seznamy omamných a psychotropních látek, a takto: I. J. R. sám:
v přesně nezjištěné době nejméně od prosince 2010 do ledna 2011 v místě svého tehdejšího přechodného bydliště v ulici XY v XY případně i na různých místech v XY nejméně v 10 případech předal R. H., nar. XY, psychotropní látku metamfetamin po 0,2 g, tj. v celkovém množství nejméně 2 g,
II. všichni obvinění se podíleli na distribuci metamfetaminu v České republice tím, že:
J. R. v období nejméně od června 2015 do 10. 11. 2015 dovezl nebo si nechal dovézt od M. S. z Polské republiky metamfetamin nejméně o hmotnosti 680 g za účelem distribuce dalším osobám a vlastní spotřeby,
J. B. v období nejméně od 19. 7. 2015 do 3. 5. 2016 dovezl z Polské republiky nebo převzal v České republice metamfetamin dovezený z Polské republiky od M. S., přičemž za účelem prodeje či předání dalším osobám převzal metamfetamin o hmotnosti nejméně 398,76 g, a byl využíván při dovozech jako kurýr či řidič J. R., R. C. a O. P., dále pro M. S. v přesně nezjištěném množství případů obstaral chemikálie potřebné pro výrobu metamfetaminu,
D. Ch. v období nejméně od 23. 10. 2015 do 18. 4. 2016 dovezl od M. S. z Polské republiky do České republiky nebo převzal dovezený metamfetamin za účelem distribuce dalším osobám a vlastní spotřeby o hmotnosti nejméně 227,33 g, dále pro M. S. v přesně nezjištěném množství případů obstaral chemikálie potřebné pro výrobu metamfetaminu, přičemž konkrétně:
3) M. S. v přesně nezjištěné době dne 19. 7. 2015 v Polsku, v obci XY, v ulici XY na základě předchozí dohody s J. R. předal J. B. metamfetamin o hmotnosti nejméně 28 g, který J. B. převezl přes státní hranici do České republiky, kde jej od něj převzal J. R. za účelem distribuce dalším osobám a vlastní spotřeby,
4) M. S. v přesně nezjištěné době dne 21. 7. 2015 dovezl z Polska do České republiky vyrobený metamfetamin o celkové hmotnosti 52 g, kde jej u Casina XY v XY, ul. XY převzal J. R. za účelem distribuce dalším osobám a vlastní spotřeby,
5) M. S. v přesně nezjištěné době dne 24. 7. 2015 v Polsku, v obci XY v ulici XY na základě předchozích pokynů J. R. předal A. G. psychotropní látku metamfetamin o hmotnosti nejméně 52 g, kterou A. G. převezla přes státní hranici do České republiky, kde ji v XY v XY převzal J. R. za účelem distribuce dalším osobám a vlastní spotřeby,
6) M. S. v přesně nezjištěné době dne 26. 7. 2015 v Polsku v obci XY v ulici XY předal J. R. psychotropní látku metamfetamin v celkovém množství nejméně 55 g, kterou J. R. převezl přes státní hranici do České republiky za účelem distribuce dalším osobám a vlastní spotřeby, přičemž motorové vozidlo, jímž J. R. cestoval do Polska a zpět, řídil obviněný R. C. s vědomím, že J. R. zakoupil a převáží metamfetamin,
7) M. S. v přesně nezjištěné době dne 28. 7. 2015 v Polsku, v obci XY, v ulici XY na základě předchozí dohody s J. R. předal metamfetamin o hmotnosti nejméně 70 g dosud neustanovenému muži přezdívanému „XY“, kterého na místo a zpět přivezl J. B. s vědomím, že cesta je za účelem převozu metamfetaminu, a uvedený muž takto převezl metamfetamin do České republiky, kde jej od něj převzal J. R. za účelem distribuce dalším osobám a vlastní spotřeby,
8) M. S. v přesně nezjištěné době dne 1. 8. 2015 v Polsku v obci XY v ulici XY předal J. R. psychotropní látku metamfetamin v celkovém množství nejméně 60 g, kterou J. R. převezl přes státní hranici do České republiky za účelem distribuce dalším osobám a vlastní spotřeby, přičemž motorové vozidlo, jímž J. R. cestoval do Polska a zpět, řídila obviněná H. T. s vědomím, že cesta J. R. je za účelem nákupu metamfetaminu,
9) M. S. v přesně nezjištěné době dne 4. 8. 2015 v Polsku, v obci XY v ulici XY na základě předchozích pokynů J. R. předal A. G. psychotropní látku metamfetamin o hmotnosti nejméně 48 g, kterou A. G. převezla přes státní hranici do České republiky, kde ji v XY v XY převzal J. R. za účelem distribuce dalším osobám a vlastní spotřeby, přičemž motorové vozidlo, jímž A. G. cestovala do Polska a zpět, řídila obviněná H. T. s vědomím, že cesta A. G. je za účelem nákupu metamfetaminu,
10) M. S. v přesně nezjištěné době dne 11. 8. 2015 v Polsku v obci XY v ulici XY předal J. R. psychotropní látku metamfetamin v celkovém množství nejméně 100 g, kterou J. R. převezl přes státní hranici do České republiky za účelem distribuce dalším osobám a vlastní spotřeby, přičemž motorové vozidlo, jímž J. R. cestoval do Polska a zpět, řídil obviněný R. C. s vědomím, že cesta J. R. je za účelem nákupu metamfetaminu,
11) M. S. dne 30. 8. 2015 v Polsku, v obci XY v ulici XY na základě předchozího pokynu J. R. předal H. T. psychotropní látku metamfetamin o hmotnosti nejméně 50 g, kterou H. T. následně převezla přes státní hranici do České republiky, kde jej v XY převzal J. R. za účelem distribuce dalším osobám a vlastní spotřeby,
12) M. S. v přesně nezjištěné době dne 4. 9. 2015 v Polsku, v obci XY, v ulici XY na základě předchozí dohody s J. R. předal J. B. metamfetamin o hmotnosti nejméně 45 g, který J. B. převezl přes státní hranici do České republiky, kde jej od něj převzal J. R. za účelem distribuce dalším osobám a vlastní spotřeby,
13) M. S. v přesně nezjištěné době dne 13. 9. 2015 v Polsku v obci XY v ulici XY předal J. R. psychotropní látku metamfetamin v celkovém množství nejméně 80 g, kterou J. R. převezl přes státní hranici do České republiky za účelem distribuce dalším osobám a vlastní spotřeby,
14) M. S. v přesně nezjištěné době dne 25. 9. 2015 v Polsku, v obci XY, v ulici XY na základě předchozí dohody s J. R. předal metamfetamin o hmotnosti nejméně 40 g dosud neustanovené osobě, která metamfetamin převezla do České republiky, kde jej od ní převzal J. R. za účelem distribuce dalším osobám a vlastní spotřeby,
15) M. S. v přesně nezjištěné době dne 7. 10. 2015 v Polsku, v obci XY, v ulici XY předal metamfetamin o hmotnosti nejméně 40 g D. Ch., který metamfetamin převezl do České republiky za účelem distribuce dalším osobám a vlastní spotřeby, přičemž motorové vozidlo, jímž D. Ch. cestoval do Polska a zpět, řídila obviněná H. T. s vědomím, že cesta D. Ch. je za účelem nákupu metamfetaminu,
16) M. S. v přesně nezjištěné době dne 23. 10. 2015 v Polsku předal D. Ch. psychotropní látku metamfetamin o hmotnosti 87,33 g za účelem distribuce dalším osobám, kterou D. Ch. jako spolujezdec ve vozidle tov. zn. Mitsubishi Colt, RZ: XY, převezl přes státní hranici do České republiky, kde byl u obce XY na komunikaci I/13 u čerpací stanice Pap Oil kontrolován hlídkou Celního úřadu a při kontrole byl u něho v kalhotách nalezen plastový sáček s metamfetaminem v uvedeném množství,
17) M. S. v přesně nezjištěné době dne 30. 10. 2015 v Polsku v obci XY, v ulici XY, v XY, předal D. Ch. psychotropní látku metamfetamin o celkové hmotnosti nejméně 50 g, kterou D. Ch. převezl přes státní hranici do České republiky do místa svého bydliště na adrese XY za účelem prodeje dalším osobám a pro svou spotřebu,
18) M. S. v přesně nezjištěné době dne 5. 12. 2015 dovezl z Polské republiky do České republiky vyrobenou psychotropní látku metamfetamin o celkové hmotnosti nejméně 50 g, kterou od něj v kasinu XY na adrese XY v XY převzal D. Ch. za účelem distribuce dalším osobám a pro svou spotřebu,
19) M. S. dne 21. 12. 2015 dovezl z Polské republiky do České republiky vyrobenou psychotropní látku metamfetamin o celkové hmotnosti nejméně 50 g, kterou od něj v kasinu XY na adrese XY v XY převzal J. B. za účelem distribuce dalším osobám,
23) M. S. v přesně nezjištěný den v únoru 2016 v Polsku v XY předal O. P., J. B. a R. C. psychotropní látku metamfetamin o hmotnosti nejméně 40 g, kterou O. P., J. B. a R. C. společně převezli přes státní hranici do České republiky za účelem distribuce dalším odběratelům a vyjma J. B. i pro vlastní spotřebu,
24) M. S. dne 4. 3. 2016 v Polsku v XY předal O. P. a J. B. psychotropní látku metamfetamin o hmotnosti nejméně 40 g, kterou O. P. společně s J. B. převezli přes státní hranici do České republiky a tuto na různých místech v XY a XY přechovávali za účelem prodeje dalším osobám a O. P. i pro vlastní spotřebu,
25) M. S. dne 11. 3. 2016 v Polsku v XY předal O. P. a J. B. psychotropní látku metamfetamin o hmotnosti nejméně 35 g, kterou následně převezli přes státní hranici do České republiky, kde v XY O. P. předal na základě předchozí objednávky a předání peněz 10 g metamfetaminu R. C., přičemž dovezený metamfetamin byl určen k distribuci dalším osobám,
29) M. S. dne 3. 5. 2016 v Polsku v XY předal O. P. a J. B. psychotropní látku metamfetamin o hmotnosti 90,76 g, kterou O. P. a J. B. následně převezli přes státní hranici do České republiky za účelem dalšího prodeje koncovým odběratelům a O. P. i za účelem vlastní spotřeby,
30) J. R. v přesně nezjištěné době od června do srpna 2014 v Libereckém kraji poskytl N. N., nar. XY, nejméně ve dvou případech psychotropní látku metamfetamin o hmotnosti celkem nejméně 0,2 g,
31) J. R. v přesně nezjištěné době nejméně od června 2014 do října 2015 na různých místech v XY, v prostorách garáže bez čísla popisného, postavené na pozemku označeném jako č. parc. č. XY, v katastrálním území XY, případně i jinde v Libereckém kraji prodal Š. V., nar. XY, psychotropní látku metamfetamin o celkové hmotnosti nejméně 20 g,
32) J. R. v přesně nezjištěné době nejméně od července 2014 do října 2015 na různých místech v XY, mimo jiné na parkovišti u obchodního domu Kaufland v XY – XY případně i jinde v Libereckém kraji, prodal I. N., nar. XY, psychotropní látku metamfetamin o celkové hmotnosti nejméně 5 g,
33) J. R. v přesně nezjištěné době nejméně od listopadu 2014 do 9. 11. 2015 v místě svého bydliště na adrese XY v XY, na veřejném prostranství v blízkosti svého bydliště, v prostorách garáže bez čísla popisného postavené na pozemku označeném parc. č. XY v katastrálním území XY a případně i jinde v Libereckém kraji předal M. K., nar. XY, psychotropní látku metamfetamin o celkové hmotnosti nejméně 300 g,
34) J. R. v přesně nezjištěné době nejméně od listopadu 2014 do listopadu 2015 v místě bydliště odběratelky na adrese XY v XY, v garáži bez čísla popisného postavené na pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY, a na různých místech v XY prodal J. J., nar. XY, psychotropní látku metamfetamin o celkové hmotnosti nejméně 21 g,
35) J. R. v přesně nezjištěné době nejméně od prosince 2014 do 9. 11. 2015 v místě svého bydliště na adrese XY v XY, v garáži bez čísla popisného postavené na pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY a dále na různých místech v XY prodal D. H., nar. XY, psychotropní látku metamfetamin o celkové hmotnosti nejméně 24 g,
36) J. R. v přesně nezjištěné době nejméně od května 2015 do října 2015 v místě svého přechodného bydliště na adrese XY v XY, v místě bydliště své matky XY v XY, v prostorách garáže bez čísla popisného, postavené na pozemku označeném jako č. parc. XY, v katastrálním území XY, případně i jinde v Libereckém kraji prodal E. P., nar. XY, psychotropní látku metamfetamin v celkové hmotnosti nejméně 1 g,
37) J. R. v přesně nezjištěné době nejméně od června 2015 do září 2015 v místě svého přechodného bydliště XY a dále na nezjištěném místě v XY nejméně ve dvou případech prodal V. H., nar. XY, psychotropní látku metamfetamin v celkovém množství nejméně 0,4 g,
38) J. R. v přesně nezjištěné době nejméně od června 2015 do 9. 11. 2015 v místě svého tehdejšího bydliště na adrese XY v XY, případně i na různých místech v XY, prodal R. H., nar. XY, psychotropní látku metamfetamin o celkové hmotnosti nejméně 10 g,
39) J. R. od přesně nezjištěné doby nejméně dne 10. 11. 2015 v bytové jednotce č. 26 v 5. patře domu č. p. XY v ulici XY v XY přechovával psychotropní látku metamfetamin o celkové hmotnosti nejméně 25,76 g bez obalu,
40) D. Ch. v přesně nezjištěné době od dubna 2013 do 13. 1. 2016 v místě svého tehdejšího bydliště na adrese XY v XY, v místě bydliště odběratele XY i na dalších různých místech v XY předal P. H., nar. XY, psychotropní látku metamfetamin v celkovém množství nejméně 6 g,
41) D. Ch. v přesně nezjištěné době od podzimu 2015 do 13. 1. 2016 na různých místech v XY předal či prodal J. B., nar. XY, psychotropní látku metamfetamin o hmotnosti nejméně 1,4 g,
42) D. Ch. v přesně nezjištěné době od 14. 1. 2016 do 18. 4. 2016 na různých místech v XY předal či prodal J. B., nar. XY, psychotropní látku metamfetamin o hmotnosti nejméně 1,8 g,
43) D. Ch. v přesně nezjištěné době od 14. 1. 2016 do 18. 4. 2016 na různých místech v XY předal P. H., nar. XY, psychotropní látku metamfetamin v celkovém množství nejméně 0,4 g,
44) D. Ch. v přesně nezjištěné době od 14. 1. 2016 do 18. 4. 2016 na různých místech v XY prodal P. P., nar. XY, psychotropní látku metamfetamin o hmotnosti nejméně 0,3 g,
49) J. B. v přesně nezjištěné době nejméně od konce roku 2015 do poloviny dubna 2016 v místě bydliště odběratelky na adrese XY v XY v přesně nezjištěném množství případů prodal L. G., nar. XY psychotropní látku metamfetamin o celkové hmotnosti nejméně 14 g.
II.
Dovolání a vyjádření k nim
6. Proti výše citovanému rozhodnutí Vrchního soudu v Praze podal obviněný J. B. prostřednictvím svého obhájce dovolání, a to do všech jeho výroků. V rámci svého mimořádného opravného prostředku obviněný uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť napadené rozhodnutí dle jeho mínění spočívá na nesprávném hmotně právním posouzení věci.
7. Obviněný úvodem svého mimořádného opravného prostředku namítá, že v souladu se závěry nalézacího soudu je toho názoru, že zjištěný skutkový stav neumožňuje posoudit jeho jednání ve smyslu kvalifikované skutkové podstaty trestného činu spáchaného ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech ve smyslu §283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. Dle obviněného J. B. se spoluobvinění sice mezi sebou znali, ale jenom jakožto členové úzké drogové komunity. Jejich role při dovozu pervitinu byly zcela zaměnitelné, někteří se do trestné činnosti zapojovali postupně, či pouze v jednotlivých případech a panovala mezi nimi rivalita. Mezi jednotlivými spoluobviněnými tedy absentovalo systematické rozdělení rolí a takové vazby a forma spolupráce, na jejichž základě by bylo možné je označit za organizovanou skupinu. Údajné členy organizované skupiny spojovala zejména osoba spoluobviněného M. S. působícího na území Polské republiky, který pervitin vyráběl, zbylým spoluobviněným jej prodával, přičemž ti zajišťovali jeho převoz do České republiky a následnou distribuci. Obviněný dále poukazuje na to, že do kontaktu se spoluobviněnými se dostal proto, že jim poskytoval služby výhradně jako taxikář. Komunikace a kontakty spoluobviněných byly navíc nahodilé a chaotické, což je zřejmé také z pořízených odposlechů. Pro závěr o vědomí spoluobviněných (kromě spoluobviněné H. T.) ohledně fungování skupiny pak dle dovolatele absentují řádné důkazy.
8. Obviněný dále brojí též proti uloženému trestu odnětí svobody s tím, že jeho výše neodpovídá charakteru a závažnosti jeho trestné činnosti a nemůže tedy pro svou nepřiměřenost plnit své základní funkce, a to i s ohledem na dovolatelovu spolupráci s orgány činnými v trestném řízení a částečné doznání. Na dovolatele dle jeho tvrzení působilo výchovně i preventivně již samotné trestní řízení a několikaměsíční vazba, jelikož se po propuštění z vazby snaží o změnu života, přesun z rizikového prostředí a prosperovat v podnikatelské oblasti, což mají dokládat i zprávy Probační a mediační služby České republiky.
9. Závěrem podaného dovolání obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu, a věc vrátil vrchnímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.
10. Obviněný D. Ch. napadl dovoláním podaným prostřednictvím svého obhájce obě rozhodnutí nižších soudů, a to v celém jejich rozsahu. V rámci tohoto mimořádného opravného prostředku pak obviněný uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. řádu, neboť napadená rozhodnutí dle jeho mínění spočívají na nesprávném hmotně právním posouzení věci, přičemž mu byl zároveň uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští.
11. Obviněný úvodem svého mimořádného opravného prostředku vznesl námitku, že stíhané jednání nemohlo naplnit znaky kvalifikované skutkové podstaty trestného činu spáchaného ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech ve smyslu §283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. K tomuto obviněný poukázal na mírnější posouzení dle jeho názoru identického jednání obviněného T. L. ve věci samostatně vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci pod sp. zn. 53 T 6/2018 a Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 15 To 30/2019. Obviněný T. L. byl dle obviněného D. Ch. souzen za tutéž trestnou činnost, za níž byl odsouzen i dovolatel, přičemž v případě obviněného T. L. bylo rozhodnutím Vrchního soudu v Praze konstatováno, že v jeho věci nebyly naplněny předpoklady pro právní kvalifikaci jednání podle §283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. Obviněný tak má za to, že odvolací soud v jeho trestní věci porušil zásadu beneficium cohaesionis tím, že k tomuto mírnějšímu posouzení nepřihlédl.
12. V další ze svých námitek pak obviněný předkládá tvrzení o nevěrohodnosti osoby spolupracující obviněné H. T., která dle jeho názoru vědomě vypovídala nepravdivě proti ostatním spoluobviněným za účelem mírnějšího potrestání její osoby. Dovolatel přitom namítá, že jmenovaná byla označena za spolupracující obviněnou zcela účelově, v rozporu se zákonem a na základě pochybných okolností spočívajících v roli matky této spolupracující obviněné, kterážto jako soudkyně okresního soudu obviněnou informovala o probíhajících úkonech trestního řízení.
13. Obviněný dále v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu napadá výrok o uloženém trestu odnětí svobody, přičemž namítá nepřiměřenost tohoto trestu a porušení zásady proporcionality trestních sankcí. Obviněný svoji námitku opírá o rozsáhlé citace judikatury obecných soudů a Ústavního soudu, odkazy na zákonná ustanovení vztahující se k zásadě proporcionality trestních sankcí, jakožto i k hodnocení polehčujících a přitěžujících okolností, načež obecně dodává, že tato teoretická východiska byla v jeho případě porušena.
14. Závěrem svého dovolání obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil jak napadený rozsudek vrchního soudu, tak i rozsudek soudu krajského, a dále přikázal krajskému soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
15. Obviněný J. R. napadl dovoláním podaným prostřednictvím svého obhájce rozhodnutí odvolacího soudu v celém jeho rozsahu, a to s odkazem na dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť má za to, že napadené rozhodnutí vrchního soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
16. Dovolatel úvodem svého mimořádného opravného prostředku namítá, že spoluobvinění tvořili pouhou skupinu samostatných odběratelů na sobě nezávislých a jejich činnost nebyla koordinovaná. Zjištěný skutkový stav tedy dle obviněného neumožňuje posoudit jeho jednání ve smyslu kvalifikované skutkové podstaty trestného činu spáchaného ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech ve smyslu §283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. Dle obviněného musí být pro aplikaci této kvalifikované skutkové podstaty splněny rovněž materiální podmínky, tzn. že dané okolnosti musí podstatně zvyšovat škodlivost jednání pro společnost. Podstatné zvýšení společenské škodlivosti přitom dle obviněného nelze dovodit pouze ze skutečnosti, že obviněný odebíral pervitin v Polsku u samé hranice s Českou Republikou.
17. Obviněný dále brojí proti uloženému trestu propadnutí náhradní hodnoty, a to částky ve výši 20.800 Kč. Dle dovolatele jsou totiž peněžní prostředky věcí druhově určenou a v řízení nebyl proveden žádný důkaz prokazující to, že by předmětnou částku získal prodejem pervitinu.
18. Závěrem podaného dovolání obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu a dále odvolacímu soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
19. K podaným dovoláním obviněných zaslal své písemné stanovisko ze dne 11. 2. 2021, sp. zn. 1 NZO 45/2021-22, státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který ve vztahu k těmto uvedl, že všichni obvinění zpochybňují právní kvalifikaci jejich jednání ve smyslu §283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, a to zčásti na základě hmotněprávních námitek a zčásti námitkami, kterými obvinění brojí proti skutkovým zjištěním či procesnímu postupu soudů nižších stupňů, ačkoli takovéto námitky nespadají pod jimi uplatněné, ale ani žádné jiné zákonné dovolací důvody.
20. K námitkám obviněného D. Ch., dle kterého odvolací soud v jeho trestní věci porušil zásadu beneficium cohaesionis , je dle státního zástupce třeba poukázat na to, že zohlednění argumentace a úvah z pravomocně ukončeného trestní řízení jiného odsouzeného, jehož věc byla vyloučena k samostatnému projednání, není otázkou beneficia cohaesionis , nýbrž otázkou prostého posouzení předchozí judikatury. Státní zástupce přitom nepovažuje jednání obviněného D. Ch. a dříve odsouzeného T. L. (tak jak je popsáno též ve skutkové větě soudu prvního stupně) za souměřitelné, k čemuž odkazuje na rozbor otázky spáchaní trestného činu spoluobviněnými ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech v bodech 58. až 81. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, na jehož základě je dle jeho názoru na místě označit právní posouzení skutku za správné a námitku za nedůvodnou.
21. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, jenž obviněný D. Ch. uplatnil v souvislosti s námitkou nepřiměřenosti uloženého trestu a porušení zásady proporcionality trestních sankcí, státní zástupce uvádí, že základem dovolací argumentace jsou obsáhlé citace judikatury a odkazy na zákonná ustanovení, aniž by ovšem dovolatel tuto judikaturu aplikoval na konkrétní okolnosti své trestní věci. Takovouto obecnou argumentaci lze dle státního zástupce obtížně vypořádat a naopak lze poukázat na relevantní judikaturu, dle které je vykládáno porušení proporcionality trestních sankcí restriktivně, např. s požadavkem na nízký věk dětí zcela závislých na pachateli či jiné zásadní okolnosti. Státní zástupce k tomuto poukazuje na odůvodnění uložených trestů v bodech 111. až 115. odůvodnění dovoláním napadeného rozsudku odvolacího soudu, z nichž dle jeho názoru nic nenasvědčuje tomu, že by snad byl uložený trest natolik přísný, že by jeho uložením došlo k porušení zásady proporcionality trestních sankcí a uzavírá, že v této části dovolání neodpovídá žádnému z dovolacích důvodů.
22. K závěrečné části dovolání obviněného D. Ch. obsahující námitky proti tomu, že spoluobviněná H. T. byla označena za spolupracující obviněnou účelově, když věrohodnost její výpovědi byla zpochybněna, státní zástupce uvádí, že je zcela zjevné, že jde o námitky procesní, které neodpovídají žádnému z dovolacích důvodů.
23. K námitkám obviněného J. R., dle kterých musí být pro použití vyšší trestní sazby podle §283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku splněny materiální podmínky, tj. daná okolnost musí podstatně zvyšovat škodlivost jednání pro společnost, státní zástupce uvádí, že pojetí škodlivosti pro společnost je natolik odlišné od společenské nebezpečnosti podle zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění účinném do 31. 12. 2009 (dále jen „ tr. zákon“), že od 1. 1. 2010 není judikatura k §88 odst. 1 tr. zákona, na níž obviněný ve svém dovolání odkazuje, použitelná. Státní zástupce naopak poukazuje na soudobou judikaturu Nejvyššího soudu vztahující se na formální pojetí trestného činu, na základě které uzavírá, že v daném případě neshledal, že by byly dány okolnosti skutku, jež by pro svůj význam a důležitost umožnily v rámci dané právní úvahy soudu zmírnění užité právní kvalifikace. Za jisté státní zástupce považuje naopak to, že o ustanovení §88 odst. 1 tr. zákona již nelze opřít žádné zmírnění právního posouzení skutku ze skutkové podstaty kvalifikované na skutkovou podstatu základní a dovolání v této části považuje za zjevně neopodstatněné. Obviněný nadto dle státního zástupce vznesl v rámci své argumentace směřující proti užité kvalifikaci též námitky skutkové povahy, přičemž v této části dovolání neodpovídá žádnému dovolacímu důvodu.
24. K námitkám dovolatele směřujícím proti splnění podmínek pro propadnutí částky 20.800 Kč v důsledku absence důkazů prokazujících, že obviněný J. R. předmětnou částku získal prodejem pervitinu, státní zástupce poukazuje na odůvodnění uložení tohoto trestu obsažené v bodě 127. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, stejně jako na hodnocení finanční situace tohoto dovolatele v bodě 123. odůvodnění tohoto rozhodnutí, přičemž závěry zde obsažené označuje za dostatečně přesvědčivé. Předmětnou námitku obviněného přitom dle státního zástupce pro její procesní povahu nelze podřadit pod žádný z dovolacích důvodů.
25. K námitkám obviněného J. R., kterými tento dovolatel projevuje svůj nesouhlas s užitím právní kvalifikace podle §283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, státní zástupce plně odkazuje na své vyjádření stran správnosti posouzení skutku k obdobné námitce dovolatele D. Ch. a dodává, že z hlediska dovolání považuje podstatu dovolatelových námitek za hmotněprávní a dovolání v této části za zjevně neopodstatněné.
26. Také k námitce dovolatele, kterou tento brojí proti uloženému trestu, jenž považuje za zcela nepřiměřený, státní zástupce odkazuje na své vyjádření k obdobné námitce obviněného D. Ch., tedy na skutečnost, že samotná nepřiměřenost uloženého trestu není žádným dovolacím důvodem. V této části je tedy dovolání obviněného dle státního zástupce podáno z jiného důvodu, než který je uveden v §265b tr. řádu.
27. Státní zástupce tak s ohledem na výše uvedené závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud všechna dovolání obviněných podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněná v neveřejném zasedání odmítl.
28. Předmětné vyjádření státního zástupce k obviněnými podaným dovoláním bylo následně ze strany příslušného soudu zasláno obhájcům obviněných k jejich případným replikám, které však do okamžiku zahájení neveřejného zasedání o podaných dovoláních nebyly Nejvyššímu soudu nikterak předloženy.
III.
Přípustnost dovolání
29. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda jsou jednotlivá dovolání obviněných přípustná a zda vyhovují všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda byla podána v souladu s §265a odst. 1, odst. 2 tr. řádu, zda byla podána v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s §265e odst. 1, odst. 3 tr. řádu, jakož i oprávněnými osobami ve smyslu §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu. Dále zkoumal, zda učiněná podání splňují obligatorní obsahové náležitosti upravené v §265f tr. řádu.
30. Po prostudování podaných dovolání Nejvyšší soud shledal, že obvinění všechna výše uvedená ustanovení trestního řádu respektovali, pročež předmětná dovolání vyhodnotil jako přípustná a vyhovující relevantním ustanovením trestního řádu, tzn. že nebyly shledány žádné skutečnosti bránící jejich věcnému projednání.
IV.
Důvodnost dovolání obviněných
31. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněnými uplatněné dovolací důvody považovat za některé z důvodů taxativně uvedených v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
32. V souvislosti s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, jenž shodně učinili součástí svých dovolání všichni obvinění, Nejvyšší soud připomíná, že tento dovolací důvod je dán tehdy, jestliže dovoláními napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V jeho mezích lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Skutečnosti, které lze podřadit pod uvedený dovolací důvod, jsou již zcela jednoznačně uvedeny v judikatuře Nejvyššího soudu (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 11 Tdo 661/2017, ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. 5 Tdo 104/2017, ze dne 9. 11. 2016, sp. zn. 4 Tdo 1258/2016) a Ústavního soudu (např. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03, ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03, ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
33. Dovolací soud na základě tohoto dovolacího důvodu zásadně nepřezkoumává a nehodnotí správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, tedy neprověřuje úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, odst. 6 tr. řádu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Situace, na něž dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je třeba odlišovat od případů, kdy je napadené rozhodnutí založeno na nesprávných skutkových zjištěních. Jak bylo deklarováno mimo jiné i v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 3. 2019, sp. zn. 11 Tdo 74/2019, dovolací soud je vždy povinen vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je i vyjádřen zejména ve výrokové části odsuzujícího rozsudku, přičemž jeho povinností je zjistit, zda nižšími soudy provedené právní posouzení skutku je s ohledem na zjištěný skutkový stav v souladu se způsobem jednání, který je vyjádřen v příslušné skutkové podstatě trestného činu.
34. V případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu tak zákon vyžaduje, aby podstatu výhrad a obsah jím uplatněných dovolacích námitek tvořilo tvrzení, že nižšími soudy zjištěný skutkový stav věci, jež je popsán v jejich rozhodnutí, není takovým trestným činem, za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněná skutková zjištění nevyjadřují naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu, jež byl obviněnému přisouzen. S poukazem na tento dovolací důvod tak obviněný namítá, že dotčený skutek buď vykazuje znaky jiného trestného činu, anebo není vůbec žádným trestným činem. K této problematice srov. též usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 15 Tdo 574/2006.
35. Naopak v souvislosti s obviněným D. Ch. uplatněným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu je třeba upozornit na skutečnost, že tento dovolací důvod je dán tehdy, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu není naopak naplněn pouhou námitkou nepřiměřenosti trestu, ať již pociťovaného jako mírný, nebo přísný, nejde-li o nepřípustný druh trestu ani o překročení příslušné trestní sazby (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
36. Druhem trestu, který zákon nepřipouští, se rozumí případy, v nichž byl obviněnému uložen některý ze zákonem uvedených druhů trestů, vymezených v §52 tr. zákoníku, avšak bez splnění zákonných podmínek. Uložení trestu mimo zákonem stanovenou sazbu se týká trestu odnětí svobody, který má v příslušném ustanovení zvláštní části trestního zákoníku stanovenou horní a dolní hranici v závislosti na tom, o jaký trestný čin se jedná. Trest je přitom uložen mimo zákonnou sazbu jak při nedůvodném překročení horní hranice trestní sazby, tak i nezákonným prolomením její dolní hranice, pokud je taková hranice v zákoně určena.
37. Mimo to Nejvyšší soud i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy „práva na spravedlivý proces“ vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva obviněných, včetně jejich práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
38. Nejvyšší soud tedy v duchu výše citované judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu zkoumal, zda dovolání obviněných J. B., D. Ch. a J. R. splňují kritéria jimi uplatněných dovolacích důvodů či jiného důvodu dovolání.
39. Na prvním místě se Nejvyšší soud považuje za vhodné věnovat námitkám obviněných, jež shodně brojí proti právní kvalifikaci jednání jejich osob jako trestného činu podle §283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, tedy proti naplnění kvalifikované skutkové podstaty trestného činu spáchaného ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech, kteréžto všichni dovolatelé shodně učinili součástí svých dovolání. Všichni obvinění přitom vystavěli část své argumentace na procesních, resp. skutkových námitkách směřujících proti provedeným důkazům či na vlastním hodnocení skutkových okolností případu. Obviněný J. B. konkrétně namítá, že se spoluobvinění sice znali jakožto členové úzké drogové komunity, nicméně jejich kontakty byly nahodilé, nikterak mezi nimi neprobíhala koordinovanější spolupráce a nebylo prokázáno, že by spoluobvinění měli, kromě H. T., povědomí o fungování organizované skupiny jako celku. Nadto opětovně zdůrazňuje, že pro ostatní spoluobviněné zajišťoval pouze služby taxikáře, a to i v běžných záležitostech nad rámec případů konstatovaných v obžalobě. Rovněž obviněný J. R. namítá, že spoluobvinění byli v pozici samostatných odběratelů a nebyli na sobě nikterak závislí. Obviněný D. Ch. pak rozporuje důvěryhodnost výpovědi spolupracující obviněné H. T. obecnými námitkami směřujícími proti údajné účelovosti této výpovědi a „ podivnostem “ postupu, v průběhu kterého měla být tato obviněná informována svojí matkou jakožto soudkyní o probíhajících úkonech trestního řízení. Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že dané námitky po obsahové stránce primárně nezpochybňují právní posouzení dotčeného skutku, nýbrž se jejich prostřednictvím obvinění domáhají vyloučení části klíčových důkazů či přijetí jimi nabízených (a pro ně výhodnějších) verzí skutkových zjištění, ze kterých pak vyvstávají pochybnosti o jim přisouzené právní kvalifikaci žalovaného skutku.
40. Námitky procesní, resp. skutkové povahy jsou však v řízení před Nejvyšším soudem zcela irelevantní, neboť dovolání je ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu mimořádným opravným prostředkem, který není určen k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování se nachází v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popř. korigovat toliko soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, odst. 7 tr. řádu). Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně je pak Nejvyšší soud oprávněn zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje reálně existující extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými. O takovou situaci se však v nyní posuzované věci zcela zjevně nejedná.
41. V souladu s výše uvedeným Nejvyšší soud po přezkoumání předloženého spisového materiálu ve shodě s Vrchním soudem v Praze konstatuje, že nalézací soud v dané věci realizoval dokazování způsobem zcela odpovídajícím požadavkům §2 odst. 5, odst. 6 tr. řádu, tedy zjistil skutkový stav tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti, a to v rozsahu nezbytném pro náležité objasnění věci, načež jednotlivé důkazy řádně vyhodnotil podle svého vnitřního přesvědčení, založeného na pečlivém uvážení všech zjištěných okolností jednotlivě i v jejich souhrnu. Své úvahy a zjištěné závěry rovněž dostatečným způsobem, tedy srozumitelně a logicky správně, rozvedl, přičemž v bodech 105. a 203. odůvodnění svého rozhodnutí řádně vymezil ty důkazy, které obviněné z předmětného jednání usvědčují (tj. zejména doznání a výpověď spolupracující obviněné H. T. a spoluobviněného O. P., částečné doznání obviněného J. B., jakož i dalších obviněných, četné vyjádření dalších svědků, jenž od jednotlivých spoluobviněných odebírali pervitin, jakož i protokoly o odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, odborná vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví chemie atd.) a na jejichž základě má skutkový stav stran jednání obviněných popsaného pod bodem II. za prokázaný, a to včetně spolupráce jednotlivých obviněných při dovozu drogy do České republiky a jednání obviněného J. B., který navzdory svému tvrzení neposkytoval ostatním spoluobviněným pouze služby taxikáře, ale též vyzvedával pervitin pro spoluobviněného J. R., obstarával si drogu od spoluobviněného M. S. za účelem jejího prodeje či předání dalším osobám a pro spoluobviněného M. S. též obstarával chemikálie potřebné pro výrobu drogy. Odvolací soud následně v bodech 18. a 23. odůvodnění svého rozhodnutí konstatoval, že skutková zjištění soudu prvního stupně považuje za správná a úplná s tím, že svůj závěr řádně odůvodnil, přičemž následně v bodech 32. až 39. a 44. odůvodnění svého rozsudku opětovně podrobně, přesvědčivě a logicky odůvodnil, z jakých důvodů ani on neuvěřil prezentované obhajobě obviněných D. Ch. a J. R. rozporující zjištěný skutkový stav. Nejvyšší soud přitom v postupu obou soudů nižších stupňů neshledal žádných pochybení, a to ani v tom smyslu, že by skutkové závěry nalézacího soudu stran jednání jednotlivých dovolatelů neodpovídaly provedeným důkazům.
42. Za zcela irelevantní je přitom třeba označit obecné námitky obviněného D. Ch. vztahující se ke správnosti úvah soudu o věrohodnosti spolupracující obviněné H. T., resp. okolností přiznání statusu spolupracující obviněné její osobě. Námitky obviněného proti procesnímu postupu, v jehož důsledku bylo spoluobviněné H. T. takovéto postavení ze strany příslušných orgánů činných v trestním řízení přiznáno, totiž nemohou být předmětem přezkumu Nejvyššího soudu v rámci dovolání obviněného D. Ch., neboť dané námitky nemohou nikterak posloužit pro účely přezkumu postupu nižších soudů vůči tomuto dovolateli. Samotné výpovědi spolupracující obviněné, v nichž tato vypovídala o trestné činnosti spoluobviněných včetně obviněného D. Ch., pak byly podrobeny procesu hodnocení důkazů nalézacím soudem v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů jako jakýkoliv jiný důkazní prostředek v souladu §2 odst. 6 tr. řádu. Krajský soud se úlohou této spolupracující obviněné podrobně zabýval, když rekapituloval její výpovědi z přípravného řízení i hlavního líčení, které podrobil kritickému zhodnocení, a to jak jednotlivě, tak v jejich vzájemné souvislosti a také s ohledem na další provedené důkazy. Své myšlenkové procesy při hodnocení tohoto důkazu nalézací soud rovněž náležitým způsobem odůvodnil, přičemž zde nejsou patrny jakékoliv rozpory, jež by mimo jiné odporovaly principům formální logiky apod. Nalézací soud shledal, že obsah jednotlivých výpovědí spolupracující obviněné koresponduje se zjištěními učiněnými na základě řady dalších důkazů (zejména výpovědi spoluobviněného O. P. a protokolů o odposlechu a záznamu telefonní komunikace). Identické závěry ohledně věrohodnosti výpovědi jmenované spolupracující obviněné poté učinil též soud odvolací, který v bodech 18. a 34. odůvodnění svého rozhodnutí konstatoval, že v dané věci neshledal žádných pochybení, přičemž jeho náhled na hodnocení důkazů je totožný s tím, kterak je hodnotil soud prvního stupně, přičemž i vrchní soud se řádně vypořádal s identickou námitkou obviněného D. Ch. stran hodnocení věrohodnosti jmenované spolupracující obviněné. Ani ve svém dovolání přitom obviněný D. Ch. přímo nevyvrací žádnou z relevantních částí výpovědi spolupracující obviněné H. T., nýbrž opětovně vyjadřuje své pochybnosti o její důvěryhodnosti. Přitom předkládá pouze tvrzení o blíže nespecifikovaných „zákulisních dohodách“ a namítá účelovost její výpovědi, načež se těmito v obecné rovině snaží snížit věrohodnost její osoby. Nejvyšší soud však nemohl shledat žádného důvodu ke kasačnímu zásahu toliko v důsledku obecných a zcela nekonkrétních tvrzení dovolatele, který se prostřednictvím těchto námitek opětovně domáhá pouze odlišného hodnocení tohoto v dané věci klíčového důkazu.
43. K námitkám obviněných směřujícím do právního hodnocení jejich jednání stran naplnění zákonných znaků kvalifikované skutkové podstaty trestného činu, jímž byli uznáni vinnými, Nejvyšší soud uvádí, že zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabídne, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed, a takový čin spáchá ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech. Z hlediska naplnění objektivní stránky citovaného trestného činu je všemi obviněnými souhlasně napadáno splnění požadavku, aby byl dotčený trestný čin spáchán ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech.
44. Nejvyšší soud považuje za vhodné k uvedené problematice ve stručnosti, a toliko v obecné rovině, připomenout, že trestní zákoník výslovně nedefinuje pojem „organizovaná skupina“ (na rozdíl od pojmu „organizovaná zločinecká skupina“ ve smyslu §129 tr. zákoníku), pročež je jeho vymezení i nadále věcí soudní praxe a judikatury. Organizovanou skupinou se podle dosavadní judikatury rozumí sdružení nejméně tří trestně odpovědných osob, ve kterém je provedena určitá dělba úkolů mezi jednotlivé členy sdružení a jehož činnost se v důsledku toho vyznačuje plánovitostí a koordinovaností, což zvyšuje pravděpodobnost úspěšného provedení trestného činu a tím i jeho škodlivost a závažnost. Organizovaná skupina nemusí mít trvalejší charakter, pročež lze tímto způsobem spáchat i jen ojedinělý trestný čin. Současně se nevyžaduje výslovné přijetí za člena organizované skupiny nebo výslovné přistoupení člena k takové skupině, když zcela postačí, že se pachatel fakticky a neformálně (třeba i jen konkludentně) včlenil do skupiny a aktivně se podílel na její činnosti. Pro účast na organizované skupině není rovněž třeba, aby obviněný znal veškeré osoby podílející se na její činnosti nebo jejich úkoly, když naopak postačuje, že se svým jednáním do takovéto koordinované činnosti začlení a je obeznámen s jejím účelem (k tomu blíže usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2016, sp. zn. 11 Tdo 1010/2016). Tomu, aby pachatel spáchal trestný čin jako člen organizované skupiny, resp. ve spojení s organizovanou skupinou, rovněž nebrání skutečnost, že se nepodařilo zjistit totožnost všech členů organizované skupiny (k tomu blíže usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 8. 2010, sp. zn. 8 Tdo 940/2010, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2017, sp. zn. 11 Tdo 267/2017). O organizovanou skupinu působící ve více státech jde tehdy, pokud působí nejméně ve dvou státech, a to případně včetně České republiky (k tomu blíže usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 8. 2015, sp. zn. 11 Tdo 504/2015). Pro trestný čin spáchaný organizovanou skupinou je typické, že při plánovitém a promyšleném rozdělení úkolů mezi její členy dochází ze strany některých členů jen k dílčím jednáním, která se sama o sobě jeví jako méně závažná, a to jak z hlediska své povahy, tak z hlediska příčinného významu pro způsobení následku (k tomu blíže usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 6. 2017, sp. zn. 7 Tdo 678/2017). Rozdělení úkolů mezi více spolupachatelů je předpokladem toho, aby po spojení všech dílčích činností jednotlivých spolupachatelů bylo zamýšleného cíle dosaženo snáze a spolehlivěji. To, že jednání některého z členů takové skupiny se jeví jako jednání méně závažné (posuzováno jak z hlediska jeho povahy, tak i příčinného významu pro způsobení následku), nemůže mít samo o sobě vliv na závěr, že jde o čin spáchaný organizovanou skupinou. Zákonnou dikcí „ve spojení“, obsaženou v §283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, jsou přitom postiženy i volnější formy vztahu pachatele k uvedené skupině, než je jeho členství ve skupině, a není tak nutno detailně prokazovat naplnění pojmu členství v „organizované skupině“ (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2015, sp. zn. 6 Tdo 193/2015, a ze dne 9. 10. 2013, sp. zn. 6 Tdo 526/2013). K naplnění dané kvalifikované skutkové podstaty přitom může dojít i pouhou spoluprací s organizovanou skupinou, jež působí ve více státech, z nichž jedním je i Česká republika. Ke znaku „člen organizované skupiny“ se vzhledem k povaze této zvlášť přitěžující okolnosti musí vztahovat zavinění ve formě úmyslu [§15, §17 tr. zákoníku, srov. ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník I. §140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 1604; přiměřeně též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 10. 2013, sp. zn. 5 Tdo 826/2013-I.].
45. V nyní posuzované věci soud druhého stupně v bodech 58. až 81. odůvodnění svého rozhodnutí přiléhavě upozornil jak na ustálenou soudní praxi a judikaturu, tak na všechny relevantní aspekty ústící v přesvědčivý závěr o existenci organizované skupiny působící ve více státech, jimiž se rozumí nejméně dva státy, přičemž daný kvalifikační znak byl naplněn tím, že skupina v daném případě působila na území České republiky a Polské republiky, ježto se její členové svého jednání dopouštěli na území obou těchto států. S ohledem na tento znak je přitom nerozhodné, že dle námitky obviněného J. B. docházelo k distribuci pervitinu spoluobviněnými výlučně na území České republiky, jelikož k samotné kontinuální výrobě drogy docházelo na území Polské republiky, odkud byla spoluobviněnými za účelem distribuce průběžně dovážena právě do České republiky. Taktéž námitku obviněného J. R., jenž vyzdvihuje skutečnost, že k předávání pervitinu docházelo poblíž česko-polských hranic, je třeba označit za nedůvodnou, jelikož pro naplnění dané skutkové podstaty je vzdálenost konkrétního místa činu od hranic dotčených států zcela nepodstatná, když rozhodným je pouze teritoriální hledisko vztahujcící se k státnímu území, jelikož část trestné činnosti byla za účelem jejího utajení páchána na území Polské republiky mimo dosah českých orgánů činných v trestním řízení.
46. Stran vyžadovaného znaku zapojení nejméně tří osob lze konstatovat, že v daném případě šlo o evidentní zapojení více než tří osob do žalovaného jednání, a to za současného vzájemného rozdělení jejich úloh, přičemž právě dělba těchto úloh zajišťovala úspěšnější dokonání činu. Jednání obviněných přitom zcela jednoznačně naplňuje shora uvedené znaky dané skutkové podstaty, neboť obvinění J. B., D. Ch. a J. R. vytvořili společně se spoluobviněným R. C., A. G., O. P., M. S., H. T. a L. V. organizovanou skupinu, s níž byly spojeny také další neztotožněné či samostatně stíhané osoby, přičemž nebylo nutné, aby se všichni spoluobvinění podíleli na všech činnostech organizované skupiny a dopodrobna věděli o všech dílčích aktivitách ostatních jejích členů. Tato organizovaná skupina zajišťovala dovoz chemikálií na území Polské republiky a zde ve větším objemu kontinuální výrobu pervitinu, načež docházelo k následnému dovozu pervitinu do České republiky za účelem jeho distribuce či pro osobní potřebu části spoluobviněných. Jak ve vztahu k obviněnému J. B., D. Ch. a J. R., tak i zbylým spoluobviněným přitom odvolací soud obsáhle (konkrétně v bodech 58. až 81. odůvodnění svého rozsudku) odůvodnil, v čem konkrétně spatřuje účast spoluobviněných na činnosti dané organizované skupiny.
47. Celá skupina přitom vykazovala takovou míru plánovitosti své činnosti, že dané okolnosti zvyšovaly pravděpodobnost úspěšného provedení činu a tím i jeho nebezpečnost pro společnost. Naplnění znaku uvedeného v §283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku nevyžaduje, aby jednotlivé osoby jednaly přímo jako členové takové skupiny, nýbrž postačí, když se trestného činu vědomě dopustí ve spojení s ní. Jestliže tedy bylo v nyní projednávaném případě důkazy provedenými v odpovídajícím rozsahu (zejména doznáním a výpovědí spolupracující obviněné H. T. a spoluobviněného O. P., částečným doznáním obviněného J. B., jakož i dalších obviněných, výpověďmi svědků, ale rovněž protokoly o odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, odbornými vyjádřeními z oboru kriminalistika, odvětví chemie atd.) dostatečným způsobem prokázáno, že se spoluobvinění dlouhodobě účastnili obchodu s drogami (a to od jeho počátečních fází až do samotné distribuce, když obstarávali chemikálie pro jejich vývoz do Polska, kde spoluobviněný M. S. s dalšími neztotožněnými osobami zajišťoval výrobu drogy, následně prostřednictvím konspirativní komunikace koordinovali sofistikovaným způsobem dovoz pervitinu do České republiky z Polska, kam jezdili i společně, či si drogy navzájem vyzvedávali, přičemž se spoluobviněným M. S. měli smluvený systém úhrad včetně komisního prodeje), je zřejmé, že si museli být vědomi skutečnosti, že na této činnosti spolupracuje větší množství osob s přesně danými úkoly, přičemž spoluobvinění se při plnění úkolů navzájem i zastupovali, pokud si tak žádala situace. S ohledem na rozsah jejich činností je přitom nerozhodné, zda mezi obviněnými panovala ze zištných důvodů i jistá míra rivality či mezi nimi docházelo k neshodám. Za tohoto stavu je tedy správný i závěr odvolacího soudu o naplnění subjektivní stránky daného trestného činu v podobě úmyslu přímého ve smyslu §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, a to i ve vztahu k naplnění zákonných znaků kvalifikované skutkové podstaty trestného činu podle §283 tr. zákoníku.
48. Obviněný D. Ch. ve svém dovolání v rámci námitky nesprávné právní kvalifikace poukázal na mírnější posouzení obdobného skutku odděleně stíhaného T. L. v trestní věci samostatně vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci pod sp. zn. 53 T 6/2018. Obviněný má za to, že odvolací soud v jeho trestní věci porušil zásadu beneficium cohaesionis tím, že k tomuto mírnějšímu posouzení nikterak nepřihlížel.
49. Podle §261 tr. řádu platí, že prospívá-li důvod, z něhož rozhodl odvolací soud ve prospěch některého obviněného, také dalšímu spoluobviněnému nebo zúčastněné osobě, rozhodne odvolací soud vždy též v jejich prospěch. Stejně rozhodne ve prospěch obviněného, kterému prospívá důvod, z něhož rozhodl ve prospěch zúčastněné osoby. Předpokladem takto vyjádřené zásady (tzv. beneficium cohaesionis) je, že o všech obviněných bylo rozhodnuto v témže řízení a týmž rozsudkem. Důvod, z něhož má odvolací soud rozhodnout, musí být pro všechny spoluobviněné osoby společný a nesmí jít o důvod, který je třeba u každé z těchto osob zkoumat individuálně. Ustanovení §261 tr. řádu se tedy nevztahuje na případy, kdy došlo k vyloučení věci spoluobžalovaného ze společného řízení a později bylo ohledně této osoby samostatně rozhodnuto podle §23 odst. 1 tr. řádu.
50. Výše uvedená podmínka přitom nebyla v dané věci v rámci odvolacího řízení bezezbytku splněna, a to proto, že o odvolání T. L. bylo rozhodováno v řízení samostatně vedeném u Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci pod sp. zn. 53 T 6/2018 ve spojení s Vrchním soudem v Praze pod sp. zn. 15 To 30/2019. Nejvyšší soud k danému konstatuje, že v nyní řešeném případě rozhodovaly soudy ve dvou samostatně vedených trestních věcech, z nichž první nabyla právní moci dříve než druhá. Vzhledem k tomu, že zohlednění argumentace a úvah z pravomocně skončené trestní věci v jiné trestní věci není otázkou zásady beneficium cohaesionis , je zjevné, že případné úvahy o porušení této zásady nejsou na namístě, resp. že odvolací soud nepochybil, pokud se při rozhodování o podaných odvoláních v nyní posuzované věci zásadou beneficia cohaesionis vůbec nezabýval, jelikož Vrchní soud v Praze nemohl v odvolacím řízení přezkoumávat a případně změnit nebo zrušit jiné než řádným opravným prostředkem napadené rozhodnutí. Za tohoto stavu tak Nejvyšší soud shledal tuto dovolací námitku obviněného jako zjevně neopodstatněnou.
51. Obviněný J. R. pak v podaném dovolání v rámci vznesené námitky nesprávné právní kvalifikace skutku, jímž byl pravomocně uznán vinným, namítá rovněž skutečnost, že odvolací soud pochybil, když ve svém rozhodnutí nezkoumal existenci společenské škodlivosti jeho jednání na úrovni kvalifikované skutkové podstaty trestného činu podle §283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. Nejenže skutková podstata trestného činu podle §283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, ani jiné ustanovení trestního zákoníku, žádnou takovouto povinnost soudu neukládá, ale především Nejvyšší soud považuje za nutné konstatovat, že za trestný je třeba považovat každý protiprávní čin, který trestní zákon označuje za trestný, a který vykazuje znaky uvedené v tomto zákoně, jak je uvedeno v §13 odst. 1 tr. zákoníku. S ohledem na tzv. formální pojetí trestného činu, zavedené s účinností od 1. 1. 2010, není společenská škodlivost činu zákonným znakem trestného činu, a to ani v případě kvalifikované skutkové podstaty, neboť tato okolnost má význam jen jako jedno z hledisek pro uplatňování zásady subsidiarity trestní represe ve smyslu §12 odst. 2 tr. zákoníku. Z napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, jakož i jemu předcházejícího rozhodnutí soudu prvního stupně přitom zcela jednoznačně plyne, že v dané věci není žádných důvodů vedoucích k pochybnostem o tom, zda se společenská škodlivost jednání obviněných nevymyká běžně se vyskytujícím trestným činům, podřaditelným pod užitou skutkovou podstatu. Z těchto důvodů tak odvolací soud shledal danou námitku obviněného J. R. jako zcela nedůvodnou.
52. V návaznosti na shora rozvedená východiska Nejvyšší soud konstatuje, že skutková zjištění, jak jsou popsána ve skutkové větě výroku o vině rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci a podrobně rozvedena v odůvodnění rozhodnutí nalézacího soudu, a ze kterých s ohledem na výše uvedené vychází i soud dovolací, společně vytvářejí dostatečný podklad pro spolehlivý závěr o tom, že obvinění svým jednáním naplnili všechny zákonné znaky kvalifikované skutkové podstaty trestného činu podle §283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. Obvinění jednali v úmyslu přímém ve smyslu §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, neboť chtěli způsobem v trestním zákoníku uvedeným porušit či ohrozit zájem na ochraně společnosti proti šíření toxikomanie. Napadené rozhodnutí netrpí žádnou z vad, s nimiž dovolatelé spojovali nesprávné právní posouzení předmětného skutku. Nejvyšší soud v dané věci neshledal ani (obviněnými namítaný) extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy, skutkovými zjištěními a právním posouzením skutku, který představuje určitý průlom do výše uvedených zásad dovolacího řízení a je způsobilý umožnit Nejvyššímu soudu zasahovat do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně.
53. Obviněný J. R. v rámci svého mimořádného opravného prostředku vznesl též námitku, která směřuje proti uloženému trestu propadnutí náhradní hodnoty, pro jehož uložení dle jeho tvrzení nebyly splněny zákonné podmínky, jelikož v řízení nebyl proveden žádný důkaz prokazující, že by propadnutou částku ve výši 20.800 Kč získal prodejem pervitinu. Dovolatel tuto námitku nesprávně podřadil pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, byť zcela správně by takto formulovanou námitku bylo možno podřadit pouze pod dovolací důvod podle §265 odst. 1 písm h) tr. řádu, a to v alternativě, podle níž lze dovolání podat v případě, kdy byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští. Nejvyšší soud by ovšem ani v takovém případě nemohl danou námitku posoudit jako důvodnou.
54. Podle §71 odst. 1 tr. zákoníku platí, že zničí-li pachatel věc, kterou soud mohl prohlásit za propadlou podle §70 tr. zákoníku, před uložením trestu propadnutí věci, nebo ji poškodí či jinak znehodnotí, zcizí, učiní neupotřebitelnou, odstraní nebo zužitkuje, zejména spotřebuje, nebo jinak její propadnutí zmaří, může mu soud uložit trest propadnutí náhradní hodnoty až do výše, která odpovídala hodnotě takové věci. Z dikce citovaného ustanovení vyplývá, že propadnutí náhradní hodnoty je sankcí směřující do majetkové sféry pachatele trestného činu, jejímž cílem je postihnout ekvivalent výnosů pachatele z trestné činnosti v těch případech, kdy pachatel zmařil možnost uložit mu trest propadnutí věci, kterým by jinak byl odčerpán přímý výnos z trestné činnosti. Při jeho ukládání se tedy vychází jak z obecných hledisek pro ukládání trestů uvedených v §39 a násl. tr. zákoníku, tak částečně i z podmínek stanovených zákonem pro uložení trestu propadnutí věci podle §70 odst. 1 a 2 tr. zákoníku.
55. V posuzovaném případě přitom soudy obou nižších stupňů dospěly ke skutkovému zjištění, že obviněný neoprávněně dovezl, prodal, pro jiného přechovával psychotropní látku a čin spáchal v delším časovém období a ve značném rozsahu, přičemž tak učinil ze zištného motivu a trestná činnost pro něho suplovala absentující legální příjem a zajišťovala mu drogu pro jeho vlastní potřebu. Pokud jde o výši zisku, jehož ekvivalent měl být podle odvolacího soudu uloženým trestem propadnutí náhradní hodnoty odčerpán, pak v bodě 127. napadeného rozsudku odvolací soud konstatuje, že tvrzení o legálním získání propadnuté částky nemůže obstát s ohledem na trestnou činnost obviněného a frekvenci jeho distributorské činnosti tak, jak ji popsala pod bodem 35. odůvodnění rozhodnutí nalézacího soudu spoluobviněná H. T. Ačkoli se tedy srovnání propadnuté náhradní hodnoty a zisku obviněného z trestné činnosti věnuje odvolací soud pouze obecně, s ohledem na skutková zjištění, na něž odkazuje, lze jeho závěry stran možnosti uložení tohoto trestu považovat za odůvodněné.
56. Z pohledu výše uvedeného je tedy zřejmé, že nemůže obstát dovolací námitka obviněného, dle které nebylo prokázáno, že peněžní prostředky, jichž se propadnutí týká, jsou tytéž peněžní prostředky, jež měl obviněný získat trestným činem, kterým byl uznán vinným. Uložení trestu propadnutí náhradní hodnoty podle §71 tr. zákoníku totiž není vázáno na takovouto podmínku. Právě v tomto ohledu se tento trest zásadně liší od trestu propadnutí věci podle §70 tr. zákoníku, přičemž uložení trestu propadnutí hodnoty bylo nadto odvolacím soudem řádně odůvodněno. Nejvyšší soud je v důsledku této skutečnosti, stejně jako soudy nižších stupňů, přesvědčen o tom, že za této situace byly na straně obviněného J. R. splněny všechny zákonné podmínky pro uložení trestu propadnutí náhradní hodnoty.
57. Naopak obviněný D. Ch. ve svém dovolání vznesl prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu námitku zaměřenou proti uloženému trestu odnětí svobody, kterýžto byl nalézacím soudem vyměřen na samé spodní hranici zákonné trestní sazby, nicméně obviněný jej i přesto označil za nepřiměřený ve vztahu k jeho „ provinění “ (jak obviněný označuje jím spáchaný zvlášť závažný zločin), přičemž obviněný tuto námitku nad rámec citací zákonných ustanovení a teoretických východisek nikterak neodůvodnil ve vztahu k okolnostem daného případu, když nenapadá ani žádnou z konkrétních úvah odvolacího soudu stran tohoto druhu uloženého trestu. Obviněný tedy nevznesl s odkazem na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu žádnou relevantní námitku s tím, že by mu byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, či mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Svými námitkami namítá pouze existenci blíže nespecifikovaných okolností, v jejichž světle se dožaduje uložení mírnějšího trestu, a to zcela zřejmě pod spodní hranicí zákonné trestní sazby za použití §58 odst. 1 tr. zákoníku.
58. Rovněž obviněný J. B. vznesl ve svém dovolání prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu námitku zaměřenou proti uloženému trestu odnětí svobody, kterýžto byl nalézacím soudem vyměřen na samé spodní hranicí zákonné trestní sazby, nicméně obviněný jej i přesto označil za nepřiměřený ve vztahu k jeho trestné činnosti, přičemž dodává, že se po propuštění z vazby snaží o řádný život, dostatečným ponaučením pro něj byl již samotný průběh trestního řízení a účelu trestu by bylo v jeho případě spolehlivě dosaženo i prostřednictvím trestu podstatně kratšího trvání. Taktéž obviněný J. B. se tedy svými námitkami dožaduje uložení mírnějšího trestu, a to zcela zřejmě pod spodní hranicí zákonné trestní sazby za použití §58 odst. 1 tr. zákoníku.
59. Takový postup obviněných však s odkazem na jimi zvolené ani žádné jiné zákonem vymezené důvody dovolání nemohl být úspěšný, jelikož námitky proti subjektivně vnímané nepřiměřenosti trestu spočívající v neužití moderačního práva soudu zakotveného v §58 odst. 1 tr. zákoníku nelze podřadit pod obviněnými uplatněné, ale ani žádné jiné zákonné dovolací důvody. Aplikace uvedeného ustanovení (tj. §58 odst. 1 tr. zákoníku) je toliko na volné úvaze ve věci rozhodujícího soudu, tzn. že oproti obligatornímu postupu podle §58 odst. 5 tr. zákoníku (který se uplatní jen v případě tzv. spolupracujícího obviněného) jde o fakultativní postup soudu, který tak není povinen dané ustanovení využít. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu (např. výše citovaného rozhodnutí uveřejněného pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.) přitom platí, že pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu ani pod dovolací důvod podle §265 g) tr. řádu nelze podřazovat námitky směřující proti tvrzené nepřiměřené mírnosti či přísnosti trestu, a tedy ani námitky, že soud nevyužil fakultativní možnost zmírnit podle §58 odst. 1 tr. zákoníku uložený trest pod spodní hranici zákonné trestní sazby. Uvedené totiž vyplývá právě ze skutečnosti, že takový postup je ponechán na úvaze soudu, byť by obviněný byl subjektivně přesvědčen, že podmínky vymezené ustanovením §58 odst. 1 tr. zákoníku splňuje (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2012, sp. zn. 11 Tdo 422/2012).
60. Obviněný D. Ch. byl v souladu s §283 odst. 4 tr. zákoníku ohrožen nepodmíněným trestem odnětí svobody v zákonné trestní sazbě od deseti do osmnácti let. Soud druhého stupně mu za zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, jakož i za sbíhající se trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 1. 3. 2017, sp. zn. 4 T 204/2015, jenž nabyl právní moci dne 1. 3. 2017, za užití §43 odst. 2 tr. zákoníku uložil souhrnný nepodmíněný desítiletý trest odnětí svobody, tedy trest vyměřený na samé spodní hranici zákonné trestní sazby, pro jehož výkon jej navíc zařadil do věznice mírnějšího typu, využívajíce ve prospěch obviněného moderačního ustanovení podle §56 odst. 3 tr. zákoníku. Mimo uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody pak Vrchní soud v Praze jmenovanému obviněnému uložil též trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání dvou let, který byl obviněnému původně uložen za sbíhající se trestný čin v rámci souhrnného trestu zrušeným výrokem o trestu z rozhodnutí Okresního soudu v Liberci. Odvolací soud přitom v této souvislosti zohlednil konkrétní povahu a závažnost obviněným spáchaného činu, jeho osobní poměry a dosavadní způsob života, tedy okolnosti obecně předpokládané ustanoveními §37 až §39 tr. zákoníku, jak je zřejmé zejména z bodů 111. až 115. odůvodnění napadeného rozhodnutí Vrchního soudu v Praze. Z podrobných úvah vrchního soudu o ukládaném trestu lze přitom uzavřít, že se nezpronevěřil přísným imperativům přiměřenosti, humánnosti a spravedlnosti trestních sankcí. Z odůvodnění jeho rozhodnutí se totiž podává, že si byl při úvaze o druhu a konkrétní výši uloženého trestu vědom klíčových zásad pro ukládání trestů zakotvených v §37 a násl. tr. zákoníku, když po zohlednění všech okolností případu a skutečností relevantních pro rozhodování o trestu ve vztahu k osobě obviněného D. Ch. dospěl k závěru, že i přes přitěžující okolnost spočívající v jeho trestní minulosti a množství dovezeného pervitinu je dostačující uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody na samé spodní hranici trestní sazby stanovené zákonem pro trestnou činnost, pro níž byl obviněný odsouzen, s tím, že jeho způsob výkonu je na místě moderovat. Obviněný D. Ch. přitom ve svém dovolání nepoukázal na žádné opomenuté relevantní okolnosti, ani nevznesl žádná konkrétní tvrzení ohledně nepřiměřenosti uloženého trestu či chybných úvah odvolacího soudu stran jeho výměry. Je tedy zřejmé, že podstatou jeho výhrad je pouze jeho vnitřní neztotožnění se s uloženým trestem nereflektující závěry a provedená zjištění odvolacího soudu k druhu a výši uloženého trestu.
61. Taktéž obviněný J. B. byl v souladu s §283 odst. 4 tr. zákoníku ohrožen nepodmíněným trestem odnětí svobody v zákonné trestní sazbě od deseti do osmnácti let. Soud druhého stupně mu za zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku uložil souhrnný nepodmíněný desetiletý trest odnětí svobody vyměřený na samé spodní hranici zákonné trestní sazby, pro jehož výkon jej navíc zařadil do věznice mírnějšího typu, využívajíce ve prospěch obviněného moderačního ustanovení podle §56 odst. 3 tr. zákoníku. Odvolací soud přitom v této souvislosti zohlednil konkrétní povahu a závažnost obviněným spáchaného činu, jeho osobní poměry a dosavadní způsob života, tedy okolnosti obecně předpokládané ustanoveními §37 až §39 tr. zákoníku, jak je zřejmé zejména z bodů 103. až 105. odůvodnění napadeného rozhodnutí Vrchního soudu v Praze. I v případě obviněného J. B. lze z podrobných úvah vrchního soudu o ukládaném trestu uzavřít, že se ani ve vztahu k osobě tohoto dovolatele nezpronevěřil přísným imperativům přiměřenosti, humánnosti a spravedlnosti trestních sankcí. Z odůvodnění rozhodnutí soudu druhého stupně se totiž podává, že si Vrchní soud v Praze byl při úvaze o druhu a konkrétní výši uloženého trestu vědom klíčových zásad pro ukládání trestů zakotvených v §37 a násl. tr. zákoníku, když po zohlednění všech okolností případu a skutečností relevantních pro rozhodování o trestu, včetně polehčující okolnosti spočívající v jeho částečném doznání, ve vztahu k tomuto obviněnému dospěl k závěru, že i přes přitěžující okolnost spočívající v ryze ziskuchtivém motivu obviněného a množství dovezeného pervitinu je dostačující uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody na samé spodní hranici trestní sazby stanovené zákonem pro trestnou činnost, pro níž byl dovolatel odsouzen. Nad rámec moderace výkonu trestu ovšem odvolací soud výslovně uzavřel, že navzdory tomu, že nepodmíněný trest odnětí svobody je u obviněného J. B. kumulován s trestem propadnutí věci (osobního motorového vozidla), nelze u něho shledat okolnosti pro mimořádné snížení trestu ve smyslu §58 tr. zákoníku. Obviněný J. B. přitom ve svém dovolání, stejně jako již dříve v odvolacím řízení, opětovně poukázal na svoji snahu vést po propuštění z vazby řádný život a kladné hodnocení Probační a mediační službou, aniž by rozporoval výše uvedené závěry soudu druhého stupně. Podstatou jeho výhrad je tedy i v jeho případě pouze jeho vnitřní neztotožnění se s uloženou sankcí, nereflektující závěry a provedená zjištění odvolacího soudu k druhu a výši uloženého trestu.
62. Za tohoto stavu, kdy odvolací soud obviněným D. Ch. a J. B. prokazatelně uložil odpovídající druhy trestů, přičemž se z hlediska jejich výměry v žádném případě nejedná o tresty exemplární a nepřiměřeně přísné, které by byly neslučitelné s principy proporcionality trestní represe, Nejvyšší soud nemohl námitky obviněných z hlediska zákonem taxativně vymezených dovolacích důvodů vyhodnotit jako oprávněné, jelikož námitky zaměřené výhradně proti druhu a výměře trestu z důvodu jeho přílišné přísnosti v důsledku nesprávného vyhodnocení polehčujících a přitěžujících okolností, jde-li jinak o trest podle zákona přípustný a vyměřený na samé spodní hranici zákonné trestní sazby, nemohou být relevantně uplatněny v rámci žádného ze zákonem taxativně vymezených dovolacích důvodů ve smyslu §265b odst. 1 tr. řádu.
V. Závěr
63. Nejvyšší soud tak s ohledem na shora uvedené po přezkumu napadeného rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu podaných mimořádných opravných prostředků dospěl k jednoznačnému závěru, že ve věci dovolání obviněných J. B., D. Ch. a J. R. nedošlo ve smyslu jimi uplatněných dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. řádu k porušení zákona, pročež byla tato dovolání, opírající se pouze zčásti o námitky hmotně právního charakteru, v souladu s §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítnuta jako zjevně neopodstatněná. O odmítnutí všech třech dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není, s výjimkou obnovy řízení, opravný prostředek přípustný (viz §265n tr. řádu).
V Brně dne 14. 10. 2021
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu