ECLI:CZ:NS:2021:23.CDO.1356.2021.1
sp. zn. 23 Cdo 1356/2021-211
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Mgr. Marka Del Favera, Ph.D., a Mgr. Jiřího Němce ve věci žalobkyně STACHEMA CZ s. r. o. , se sídlem v Kolíně, Hasičská 1, PSČ 280 02, identifikační číslo osoby 46353747, zastoupené Mgr. Andreou Pacltovou, advokátkou se sídlem v Kolíně, Sadovou 1324, proti žalované FIRESTA-Fišer, rekonstrukce, stavby a. s., se sídlem v Brně, Mlýnská 388/68, PSČ 602 00, identifikační číslo osoby 25317628, zastoupené JUDr. Zdeňkem Daňhelem, advokátem se sídlem v Brně, Mlýnská 388/68, o zaplacení částky 741 557 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 47 C 56/2017, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 18. 11. 2020, č. j. 47 Co 245/2018-192, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 18. 11. 2020, č. j. 47 Co 245/2018-192, se ruší a věc se vrací Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Žalobkyně se domáhá, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 741 557 Kč s příslušenstvím, jako ceny díla, jehož předmětem byla realizace finálního EPDM sportovního krytu, pružných podložek SBR a lajnování (dále jen „předmětné dílo“), s tím, že dle smlouvy o dílo uzavřené žalovanou jako objednatelkou a společností Maro CZ, s. r. o., jako zhotovitelkou na základě akceptované objednávky č. 1602541 ze dne 17. 6. 2015, bylo dílo řádně provedeno a předáno, přičemž pohledávka na zaplacení ceny díla byla žalobkyni postoupena.
2. Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 25. 5. 2018, č. j. 47 C 56/2017-127, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 741 557 Kč s příslušenstvím a náklady spojené s uplatněním pohledávky (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.). Soud prvního stupně učinil ve věci závěr o skutkovém stavu – rozhodný z hlediska v dovolání nastolené právní otázky – že dílo bylo dokončeno, „nejpozději dne 5. 10. 2015 byla způsobilost díla sloužit svému účelu předvedena“. V zápisu o odevzdání a převzetí díla („Regenerace veřejných prostranství pro volnočasové aktivity a revitalizace volně přístupných sportovišť v MČ Brno – Jundrov“, jehož součástí v podobě subdodavatelského plnění bylo předmětné dílo) bylo uvedeno, že „provedení finálního povrchu EPDM granulátu na ploše velkého hřiště vykazuje enormní estetické nedostatky, ale podle odborného vyjádření znaleckého ústavu ze dne 8. 10. 2015 jsou zjištěné vady vzhledové a nemají žádný zásadní vliv na funkčnost ploch“ (viz body 13, 30 a 36 rozsudku soudu prvního stupně).
3. K odvolání žalované Krajský soud v Brně rozsudkem v záhlaví uvedeným změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výroky II. a III.). Po doplnění dokazování, opíraje se o listinu nadepsanou „Znalecký posudek ve věci současného technického stavu objektu SO 03 Malé hřiště“ zpracovanou J. Š. zak. č. 41/16-ZP 689/16 z listopadu 2016 (důkazní prostředek je žurnalizován na čl. 24 až 29, přičemž neobsahuje doložku znalce o tom, že si je vědom následků vědomě nepravdivého znaleckého posudku), uzavřel, že „zhotovované dílo nebylo způsobilé řádného a plnohodnotného provozu, a tak nemohla být předvedena jeho schopnost sloužit svému účelu, jak uzavřel soud prvního stupně. Dílo nebylo dokončeno, a tudíž ani provedeno“ (viz bod 14 rozsudku odvolacího soudu), na což navázal právní posouzení se závěrem, že právo na zaplacení ceny díla nevzniklo [§2610 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“)], potažmo k postoupení pohledávky nedošlo (§1879 o. z.), pročež žalobkyně není aktivně věcně legitimována.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost spatřuje v tom, že odvolací soud „se dopustil svévolného hodnocení důkazů, když svůj právní názor opřel v zásadě o jediný provedený důkaz“ znalecký posudek „a zcela ignoroval existenci dalších provedených důkazů, které prokazují opak“ a které blíže vyjmenovává a hodnotí, čímž se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2003, sp. zn. 22 Cdo 465/2003, ze dne 28. 2. 2013, sp. zn. 33 Cdo 4155/2011, ze dne 26. 6. 2014, sp. zn. 21 Cdo 2682/2013, uveřejněné pod č. 93/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a ze dne 13. 7. 2020, sp. zn. 23 Cdo 3512/2018; všechna zde označená rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou veřejnosti přístupná na internetových stránkách Nejvyššího soudu http://nsoud.cz , zatímco rozhodnutí Ústavního soudu jsou veřejnosti přístupná na internetových stránkách https://nalus.usoud.cz ).
III. Přípustnost dovolání
5. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
6. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastnicí řízení), zastoupenou advokátem a ve lhůtě uvedené v §240 odst. 1 o. s. ř., se nejprve zabýval otázkou, zda je dovolání přípustné.
7. Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
8. Podle §242 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny.
9. Dovolatelka uplatňuje námitku tzv. opomenutých důkazů, pročež obsahově dovoláním vystihuje procesněprávní otázku povinnosti soudu vyložit v odůvodnění, proč ty které z provedených důkazů za základ svých skutkových zjištění nevzal [v poměrech posuzované věci se jedná o situaci, kdy v řízení provedené důkazy nebyly v odůvodnění meritorního rozhodnutí, ať již negativně či pozitivně, zohledněny při ustálení jejího skutkového základu, tj. soud je neučinil předmětem svých úvah a hodnocení, ačkoliv byly řádně provedeny (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 3. 11. 1994, sp. zn. III. ÚS 150/93, ze dne 16. 2. 1995, sp. zn. III. ÚS 61/94, ze dne 15. 5. 1997, sp. zn. III. ÚS 51/96, ze dne 29. 11. 1996, sp. zn. IV. ÚS 185/96, ze dne 20. 2. 2002, sp. zn. II. ÚS 213/2000, ze dne 18. 4. 2001, sp. zn. I. ÚS 549/2000, ze dne 22. 4. 2002, sp. zn. IV. ÚS 582/01, ze dne 11. 11. 2003, sp. zn. II. ÚS 182/02, ze dne 8. 1. 2003, sp. zn. I. ÚS 413/02, ze dne 20. 2. 2004, sp. zn. IV. ÚS 219/03 a další)]; dovolací soud shledal v této otázce dovolání přípustným, neboť se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
IV. Důvodnost dovolání
10. Dovolání je důvodné.
11. Podle §157 odst. 2 o. s. ř. není-li dále stanoveno jinak, soud v odůvodnění rozsudku uvede, čeho se žalobce (navrhovatel) domáhal a z jakých důvodů a jak se ve věci vyjádřil žalovaný (jiný účastník řízení), stručně a jasně vyloží, které skutečnosti má prokázány a které nikoliv, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, proč neprovedl i další důkazy, jaký učinil závěr o skutkovém stavu a jak věc posoudil po právní stránce; není přípustné ze spisu opisovat skutkové přednesy účastníků a provedené důkazy. Soud dbá o to, aby odůvodnění rozsudku bylo přesvědčivé. Odůvodnění uvedené v písemném vyhotovení rozsudku musí být v souladu s vyhlášeným odůvodněním.
12. Věcně správné soudní rozhodnutí předpokládá, že je nejdříve náležitě zjištěn skutkový stav [srov. nález Ústavního soudu ze dne 12. 10. 2004, sp. zn. IV. ÚS 57/04, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2015, sp. zn. 23 Cdo 1128/2013 (uveřejněný pod č. C 15 103 v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck)]. Nejsou-li rozhodná tvrzení mezi účastníky nesporná, nebo nevyplývá-li ze zákona jiná výluka z dokazování, je třeba k prokázání správnosti skutkových tvrzení provést dokazování. Je přitom nepřípustné a rovněž rozporné s právem na spravedlivý proces, když je učiněn skutkový závěr bez řádně provedeného dokazování nebo když se důkazy hodnotí, aniž by byly provedeny [nález Ústavního soudu ze dne 10. 11. 2009, sp. zn. III. ÚS 2983/08 (uveřejněný v časopise Soudní rozhledy, 2010, č. 3, str. 86)]. Povinnost k řádnému provedení dokazování leží primárně na soudu prvního stupně (§219a odst. 2 o. s. ř.), nicméně v mezích odvolacího přezkumu může provést dokazování i odvolací soud (§213 a 213b o. s. ř.). Ať dokazování provádí soud prvního stupně či soud odvolací, je soud povinen své rozhodnutí založit na skutkovém stavu zjištěném v souladu se zákonem, přičemž v odůvodnění soudního rozhodnutí má ozřejmit, které skutečnosti má soud za prokázané, které naopak nikoliv, o které důkazy opřel svá skutková zjištění, jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, proč neprovedl i další důkazy a jaký závěr o skutkovém stavu učinil (§157 odst. 2 o. s. ř.). Absence odůvodnění rozhodnutí soudu s náležitostmi vyplývajícími z §157 odst. 2 o. s. ř. je způsobilá založit důvodnou výhradu nesprávného řešení otázky procesního práva z hlediska náležitostí soudního rozhodnutí (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2016, sp. zn. 22 Cdo 3332/2015).
13. Podle judikatury Ústavního soudu jsou porušením práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny, příp. i čl. 6 Úmluvy případy důkazů opomenutých [jakož i případy důkazů získaných, a tudíž posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy, a konečně případy svévolného hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu (srov. např. usnesení ze dne 10. 10. 2006, sp. zn. IV. ÚS 32/2006)]. Podle konstantní judikatury Ústavního soudu dále ze zásady vyjádřené v §132 o. s. ř. vyplývá, že je povinností soudů důkazy odporující důkazům jiným hodnotit, tj. zdůvodnit, proč je odmítají, či pokládají za nevěrohodné, případně musí vysvětlit, proč se některými důkazními návrhy odmítají zabývat vůbec. Jinak zatěžují řízení vážnou vadou a jednají tak v rozporu s povinnostmi, které vyplývají z čl. 95 odst. 1 Ústavy a porušují právo na řádný proces zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny (srov. např. nález ze dne 29. 11. 1996, sp. zn. IV. ÚS 185/96, nebo ze dne 22. 4. 2002, sp. zn. IV. ÚS 582/2001).
14. Odvolací soud, jak vyplývá již ze srovnání bodů 2. a 3. narativní části tohoto rozsudku, dospěl k jinému právně relevantnímu skutkovému závěru. Zatímco soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že byla předvedena způsobilost díla sloužit svému účelu, odvolací soud toto skutkové zjištění negoval. Učinil tak na základě „znaleckého posudku“, avšak aniž by v odůvodnění napadeného rozsudku uvedl, jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil. Za dané situace bylo namístě, aby pečlivě vysvětlil své hodnocení důkazů, které si v této skutkové otázce odporují, tj. zejména zápisu o odevzdání a převzetí a „znaleckého posudku“, což nadále umocňuje skutečnost, že „znaleckým posudkem“ byl posuzován stav předmětu díla s více než ročním odstupem. Dovolací soud zdůrazňuje, že v rámci přezkumné činnosti (§241a odst. 1 o. s. ř.) není oprávněn přezkoumávat zjištěný skutkový stav, a proto přezkumnou činnost omezil toliko na otázku, zdali odvolací soud stran uvedených výhrad postupoval při zjišťování skutkového stavu v souladu s procesními předpisy, a protože tomu tak nebylo, vyřešil shora vymezenou otázku procesního práva v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu, v důsledku čehož zatížil řízení procesní vadou, která mohla mít za následek nesprávné právní posouzení věci.
15. Protože nejsou dány podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání nebo pro změnu rozsudku odvolacího soudu, Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§243e odst. 1 a 2 věta první o. s. ř.); vzhledem k prevalenci ekonomie řízení se nezabýval dalšími dovolacími námitkami.
16. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 6. 2021
JUDr. Pavel Příhoda
předseda senátu