ECLI:CZ:NS:2021:23.CDO.2091.2021.1
sp. zn. 23 Cdo 2091/2021-902
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Mgr. Marka Del Favera, Ph.D., a Mgr. Jiřího Němce ve věci žalobkyně M. Ch., bytem XY, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o náhradě nemajetkové újmy, o žalobě pro zmatečnost a na obnovu řízení, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 17 C 462/2014, o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 1. 2021, č. j. 54 Co 308/2020-832, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobkyně proti v záhlaví označenému usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 30. 7. 2020, č. j. 17 C 462/2014-783, o zastavení řízení (o žalobě pro zmatečnost a na obnovu řízení) pro nezaplacení soudního poplatku, nesplňuje zákonem stanovené náležitosti, neboť dovolatelka nevymezila přípustnost dovolání [§241a odst. 2 ve vztahu k §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“)].
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Řádné vymezení předpokladů přípustnosti je povinnou náležitostí dovolání (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2014, sp. zn. 25 Cdo 2315/2014, ze dne 26. 10. 2015, sp. zn. 32 Cdo 2097/2015, a ze dne 1. 9. 2016, sp. zn. 20 Cdo 3535/2016; všechna zde označená rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou veřejnosti přístupná na webových stránkách Nejvyššího soudu https://www.nsoud.cz , zatímco rozhodnutí Ústavního soudu jsou veřejnosti přístupná na internetových stránkách Ústavního soudu https://nalus.usoud.cz ) a současně podmínkou jeho projednatelnosti (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2015, sp. zn. 25 Cdo 3105/2015, ze dne 9. 3. 2016, sp. zn. 30 Cdo 4856/2015, ze dne 20. 4. 2016, sp. zn. 28 Cdo 1309/2016, a ze dne 3. 11. 2016, sp. zn. 28 Cdo 2497/2016).
Vymezení přípustnosti dovolání ve smyslu §237 o. s. ř., nezbytně předpokládá zformulování otázky hmotného nebo procesního práva (na jejímž řešení závisí rozhodnutí odvolacího soudu) a uvedení okolností, z nichž by bylo možné usuzovat, o který ze čtyř v úvahu připadajících předpokladů přípustnosti v posuzované věci jde (má jít), tedy zda: 1) při řešení této právní otázky se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (v takovém případě je zapotřebí alespoň stručně uvést, od kterého rozhodnutí, respektive od kterých rozhodnutí se konkrétně měl odvolací soud odchýlit) nebo 2) která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena (zde je třeba vymezit, která právní otázka, na níž závisí rozhodnutí odvolacího soudu, v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena) nebo 3) která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně (zde je třeba vymezit rozhodnutí dovolacího soudu, která takový rozpor v judikatuře dovolacího soudu mají podle názoru dovolatele zakládat a je tak třeba tyto rozpory odstranit) anebo 4) má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (zde je zapotřebí vymezit příslušnou právní otázku, její dosavadní řešení v rozhodovací praxi dovolacího soudu a alespoň stručně uvést, pro jaké důvody by měla taková právní otázka být dovolacím soudem posouzena jinak).
Dovolatelka těmto požadavkům na vymezení přípustnosti dovolání nedostála. Nejenže nevymezila otázku hmotného nebo procesního práva, na jejímž řešení závisí rozhodnutí odvolacího soudu (ta prima facie nevyplývá ani z obsahu dovolání), ale ani neuvedla okolnosti, z nichž by bylo možné usuzovat, o který ze čtyř v úvahu připadajících předpokladů přípustnosti v posuzované věci má jít. V obsáhle koncipovaném dovolání – ve vztahu k poplatkové povinnosti – primárně brojí proti důvodům novelizace §11 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, provedené zákonem č. 296/2017 Sb., kterým bylo zrušeno věcné osvobození v řízeních o náhradě škody nebo jiné újmy způsobené při výkonu veřejné moci nezákonným rozhodnutím, rozhodnutím o vazbě, trestu nebo ochranném opatření nebo nesprávným úředním postupem (část třetí, Čl. V bod 6.), od čehož sekundárně odvozuje jak vadný postup v řízení, tak zásah do práva na spravedlivý proces.
Při absenci vymezení konkrétní otázky hmotného nebo procesního práva, jíž by se měl Nejvyšší soud zabývat, nemohlo (již z tohoto důvodu) ke způsobilému vymezení přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř. dojít, což je umocněno tím, že dovolatelka taktéž neuvedla, o který ze čtyř předpokladů přípustnost dovolání opírá.
Za této situace nemůže být přípustnost dovolání založena ani poukazem na vady řízení, ani poukazem na porušení čl. 36 odst. 1 Listiny. K vadám řízení dovolací soud přihlédne jen, je-li dovolání přípustné (§242 odst. 3 o. s. ř), a protože tato podmínka naplněna není, je uvedená výtka bezvýznamná (srov. shodně například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2014, sp. zn. 32 Cdo 14/2014, ze dne 29. 7. 2014, sp. zn. 32 Cdo 842/2014, ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. 32 Cdo 1254/2014, a ze dne 15. 9. 2015, sp. zn. 32 Cdo 1145/2015). Přiléhavým nelze v této souvislosti shledat poukaz na nálezy Ústavního soudu ze dne 23. 4. 2019, sp. zn. I. ÚS 1415/18, a ze dne 21. 5. 2019, sp. zn. IV. ÚS 3283/18, neboť se týkají poplatkové povinnosti (pouze) za relativně samostatnou fázi řízení, a sice odvolací řízení, což není tento případ. Rovněž tak namítá-li dovolatelka porušení ústavně zaručených základních práv a svobod, je povinna vymezit obsahové náležitosti stanovené pro dovolání občanským soudním řádem (k tomu viz nález Ústavního soudu ze dne 26. září 2017, sp. zn. III. ÚS 3717/16), a protože tak neučinila, i v tomto případě je uvedená výtka prosta jakéhokoliv významu.
Ústavní soud ve stanovisku pléna ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, zdůraznil, že §241a odst. 2 o. s. ř. stanovuje srozumitelný, legitimní a přiměřený požadavek na obsah podaného dovolání, přičemž pro poměry posuzované věci je z citovaného stanoviska klíčové, že odmítnutí dovolání pro nenaplnění zákonem stanovených náležitostí nemůže být považováno za přepjatě formalistické.
Pro absenci vymezení předpokladu přípustnosti dovolání Nejvyšší soud uzavírá, že podané dovolání trpí vadou, pro kterou nelze v dovolacím řízení pokračovat a jež nebyla dovolatelkou odstraněna v zákonné lhůtě (§241b odst. 3, §243b a §243c odst. 1 o. s. ř.), a proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Vzhledem k vadnému dovolání neshledal Nejvyšší soud důvod pro postup podle §109 odst. 1 písm. c) a d) o. s. ř.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 10. 2021
JUDr. Pavel Příhoda
předseda senátu