ECLI:CZ:NS:2021:24.CDO.2215.2020.1
sp. zn. 24 Cdo 2215/2020-254
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Vrchy, MBA, a soudců JUDr. Mgr. Marka Del Favera, Ph.D., a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., ve věci žalobkyně a) L. Š., narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Viktorem Pavlíkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Opatovická 1659/4, žalobkyně b) České republiky – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, IČO 69797111, proti žalovanému J. K., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Jiřím Bártou, LL.M., advokátem se sídlem v Praze 1, Ovocný trh 1096/8, o určení vlastnického práva, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 31 C 361/2016, o dovolání žalobkyně a) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. března 2020, č. j. 53 Co 12/2020-216, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Ve vztahu mezi žalobkyní b) a žalovaným nemá žádný z těchto účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
III. Žalobkyně a) je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4 114 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Jiřího Bárty, LL.M., advokáta se sídlem v Praze 1, Ovocný trh 1096/8.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobkyně a) [dále též „dovolatelky“] proti v záhlaví označenému rozsudku Městského soudu v Praze (dále již „odvolací soud“), kterým byl potvrzen zamítající rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 22. října 2019, č. j. 31 C 361/2016-182, a rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení, nesplňuje zákonem stanovené náležitosti, neboť v dovolání není vymezena jak konkrétní otázka hmotného nebo procesního práva, tak žádná ze čtyř v úvahu přicházejících variant předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu §241a odst. 2 ve vztahu k §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále již „o. s. ř.“).
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle §242 odst. 3 o. s. ř. lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3, jakož i jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Řádné vymezení předpokladů přípustnosti je povinnou (nezbytnou) náležitostí dovolání (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2014, sp. zn. 25 Cdo 2315/2014, ze dne 26. 10. 2015, sp. zn. 32 Cdo 2097/2015, a ze dne 1. 9. 2016, sp. zn. 20 Cdo 3535/2016; všechna zde označená rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou veřejnosti přístupná na webových stránkách Nejvyššího soudu http://www.nsoud.cz , zatímco rozhodnutí Ústavního soudu jsou veřejnosti přístupná na internetových stránkách Ústavního soudu http://nalus.usoud.cz ) a současně nezbytnou podmínkou jeho projednatelnosti (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2015, sp. zn. 25 Cdo 3105/2015, ze dne 9. 3. 2016, sp. zn. 30 Cdo 4856/2015, ze dne 20. 4. 2016, sp. zn. 28 Cdo 1309/2016, a ze dne 3. 11. 2016, sp. zn. 28 Cdo 2497/2016). V dovolání musí dovolatel vymezit předpoklady přípustnosti dovolání ve smyslu §237 o. s. ř., tj. uvést v něm okolnosti, z nichž by bylo možné usuzovat, že by v souzené věci šlo (mělo jít) o případ (některý ze čtyř v úvahu přicházejících), v němž napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva: 1) při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (v takovém případě je zapotřebí alespoň stručně uvést, od kterého rozhodnutí, respektive od kterých rozhodnutí se konkrétně měl odvolací soud odchýlit) nebo 2) která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena (zde je třeba vymezit, která právní otázka, na níž závisí rozhodnutí odvolacího soudu, v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena) nebo 3) která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně (zde je třeba vymezit rozhodnutí dovolacího soudu, která takový rozpor v judikatuře dovolacího soudu mají podle názoru dovolatele zakládat a je tak třeba tyto rozpory odstranit) anebo 4) má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (zde je zapotřebí vymezit příslušnou právní otázku, její dosavadní řešení v rozhodovací praxi dovolacího soudu a alespoň stručně uvést, pro jaké důvody by měla taková právní otázka být dovolacím soudem posouzena jinak).
Způsobem předvídaným v §241a ve vazbě na §237 o. s. ř. nevymezila dovolatelka konkrétní právní otázku (tato prima facie nevyplývá ani z obsahu dovolání), na jejímž řešení spočívá napadené rozhodnutí a která by dle dovolatelky měla naplňovat některé z kritérií uvedené v §237 o. s. ř.
Dovolací argumentace je založena na nesouhlasu s tím, jak odvolací soud hodnotil důkazy, resp. že po té, co podle své úvahy, hodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, dospěl k závěru, že otázka uzavření kupních smluv ze dne 8. 9. 1986 zůstala neobjasněna (nastal stav nazývaný non liquet), a proto soud rozhodoval na základě pravidel o důkazním břemeni. Majíc za to, že s ohledem na „skutečnost, že obě smlouvy se nacházely v archivu odboru stavebního a infrastruktury Úřadu Městské části Praha 5, že se jedná o tzv. formulářové smlouvy vyhotovené čsl. státem dle tehdy platné právní úpravy a smlouvami byl sledován veřejný – socialistický záměr“ (citováno i s nepřesnostmi), jakož i na to, že správní orgán nepovažoval žalovaného a ani jeho matku za účastníky stavebního řízení a na povahu tehdejší právní úpravy vlastnictví, měla být pravost kupních smluv zjištěna, dovolatelka (pouze) prosazuje svou představu o právně relevantním zjištění, k čemuž dospívá na základě svého hodnocení důkazů. Dovolání staví na prosté polemice, kterou zejména napadá hodnocení důkazů odvolacím soudem; čímž ovšem nevymezuje konkrétní právní otázku ani předpoklady přípustnosti dovolání (k tomu, že právní úprava dovolacího řízení předpokládá, že dovolací soud se bude zabývat konkrétně vymezenou právní otázkou srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod číslem 132/2004, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2008, sp. zn. 28 Cdo 2757/2006, implicite též nález Ústavního soudu ze dne 20. 2. 2003, sp. zn. IV. ÚS 414/01, potažmo nález Ústavního soudu ze dne 11. 2. 2020, sp. zn. III. ÚS 2478/18, bod 23, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2020, sp. zn. IV. ÚS 656/20, bod 22).
Vytýká-li dovolatelka odvolacímu soudu vady řízení [absenci poučení o povinnosti tvrdit a prokazovat naléhavost právního zájmu podle §118a odst. 1 a 3 o. s. ř., provedení důkazů (kupních smluv ze dne 8. 9. 1986) odvolacím soudem, přihlédnutí k námitce pravosti uplatněné žalovaným a nevypořádání se s námitkou, že žalovaný i jeho matka se zavázali (čl. V. kupní smlouvy ze dne 29. 8. 1984), „že budou souhlasit s výkupem pozemků“], pomíjí, že k vadám řízení – pokud by jimi bylo řízení skutečně postiženo – dovolací soud přihlíží pouze v případě, jedná-li se o dovolání přípustné (§242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.), avšak tak tomu v posuzované věci není.
Vzhledem k výše uvedenému (absenci vymezení konkrétní právní otázky a předpokladů přípustnosti dovolání) Nejvyšší soud uzavírá, že podané dovolání trpí vadou, pro kterou nelze v dovolacím řízení pokračovat a jež nebyla dovolatelkou (jejím advokátem) odstraněna v zákonné lhůtě (§241b odst. 3, §243b a §243c odst. 1 o. s. ř.); dovolání bylo proto podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítnuto.
Odmítnutí dovolání pro nenaplnění zákonem stanovených náležitostí nemůže být považováno za přepjatě formalistické (viz stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 23. 7. 2021
JUDr. Pavel Vrcha, MBA
předseda senátu