ECLI:CZ:NS:2021:3.TDO.775.2021.1
sp. zn. 3 Tdo 775/2021-201
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 7. 2021 o dovolání, které podal obviněný T. K. , nar. XY, trvale bytem XY, XY, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 25. 2. 2021, sp. zn. 9 To 36/2021, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 4 T 137/2020, takto:
I. Podle §265k odst. 1, 2 trestního řádu se zrušuje rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 25. 2. 2021, sp. zn. 9 To 36/2021.
Podle §265k odst. 2 věta druhá trestního řádu se zrušují také všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
II. Podle §265 l odst. 1 trestního řádu se Krajskému soudu v Praze přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
III. Podle §265 l odst. 4 trestního řádu se obviněný T. K. nebere do vazby .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne 30. 11. 2020, sp. zn. 4 T 137/2020 , byl obviněný shledán vinným pod bodem 2. zločinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 4 písm. b) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“), a pod body 1. a 2. pokračujícím přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku, a to na podkladě skutkového stavu spočívajícího v tom, že
1. dne 10. 5. 2020 v době kolem 01:53 hodin v obci XY, okr. Nymburk, vypáčil visací zámek, zajišťující vjezdová vrata na vzájemně volně průchozí pozemky rekreačních objektů čp. XY, majitele J. Š., nar. XY, a čp. XY, majitele M. D., nar. XY, pozemky prohledal, nic zde neodcizil a poté v době okolo 02:09 hodin téhož dne z místa odešel, čímž způsobil M. D., nar. XY., poškozením zámku škodu 250 Kč,
2. dne 15. 5. 2020 v době od 04:35 hodin do 04:58 hodin v obci XY, okr. Nymburk, nezjištěným způsobem překonal laťkový plot o výšce 160 cm u pozemku rekreačního objektu čp. XY, majitele J. Š., nar. XY, a následně zde odcizil volně položené díly HAKI lešení, a to 8 ks stojen, 8 ks podélníků a 6 ks příčníků, čímž způsobil J. Š., nar. XY, odcizením věcí škodu 7.000 Kč,
a uvedeného jednání se dopustil, přestože byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 4. 9. 2019, sp. zn. 21 T 20/2020, v právní moci dne 25. 2. 2020, pro přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu 2 let, jehož výkon mu byl nařízen 31. 8. 2020 a který dosud nevykonal a protiprávního jednání se dopustil v době nouzového stavu, který byl vyhlášen usnesením Vlády České republiky ze dne 12. 3. 2020 č. 194 pro území České republiky z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru (označovaného jako SARS CoV-2) od 14:00 hodin dne 12. 3. 2020 na dobu 30 dnů, poté prodloužen usnesením Vlády České republiky ze dne 9. 4. 2020 č. 396 do 30. 4. 2020 a následně prodloužen usnesením Vlády České republiky ze dne 30. 4. 2020 č. 485 do 17. května 2020 .
Za výše uvedený zločin a pokračující přečin a za přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku, pro nějž byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 18. 6. 2020, sp. zn. 17 T 40/2020, byl obviněný odsouzen podle §205 odst. 4 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 34 (třiceti čtyř) měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání 4 (čtyř) roků.
Dále byl rozsudkem podle §43 odst. 2 tr. zákoníku zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 18. 6. 2020, sp. zn. 17 T 40/2020, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost uhradit poškozeným M. D., nar. XY, bytem XY, XY, škodu ve výši 250 Kč a J. Š., nar. XY, bytem XY, XY, škodu ve výši 7.000 Kč.
Proti rozsudku Okresního soudu v Nymburce ze dne 30. 11. 2020, sp. zn. 4 T 137/2020, podal obviněný odvolání směřující do všech výroků napadeného rozsudku.
O odvolání rozhodl Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 25. 2. 2021, sp. zn. 9 To 36/2021 , a to tak, že podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek částečně zrušil, a to ve výroku o trestu, a následně podle §259 odst. 1, 3 tr. ř. při nezměněném výroku o vině zločinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a pokračujícím přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku, a nezměněném výroku o náhradě škody, znovu rozhodl tak, že obviněného T. K. za výše uvedený zločin krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a pokračující přečin porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku a dále za přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku z trestního příkazu Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 27. 5. 2020, sp. zn. 2 T 67/2020, a přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku z rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 18. 6. 2020, sp. zn. 17 T 40/2020, odsoudil podle §205 odst. 4 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 34 (čtyřiatřiceti) měsíců, pro jehož výkon byl obviněný podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání 4 (čtyř) let.
Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl současně zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 27. 5. 2020, sp. zn. 2 T 67/2020, a z rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 18. 6. 2020, sp. zn. 17 T 40/2020, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
II.
Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 25. 2. 2021, sp. zn. 9 To 36/2021, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání (č. l. 170–172), v rámci něhož uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. , tedy, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k), kdy odkazuje na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. , tedy, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
Dovolatel namítl, že okresní ani krajský soud se však nijak relevantně nevypořádal s jeho námitkami, že pro zjištěný skutkový stav neměla existence či neexistence nouzového stavu žádný faktický význam. Soudy použily předmětnou kvalifikaci na (v zásadě bagatelní) krádež několika lešeňových trubek ze zahrádky v rekreační oblasti automaticky a ryze formálně. Jejich postup je tak v rozporu s právním názorem formulovaným v rozhodnutí velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021. Vyhlášení nouzového stavu spáchání skutku nijak neovlivnilo či neusnadnilo, přičemž objektem krádeže nebyly věci z hlediska nouzového stavu významné (např. zdravotnický materiál).
Dále obviněný namítl, že bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces podle čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a zásada presumpce neviny podle čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, neboť soud nepostupoval v souladu se zásadou in dubio pro reo a odsuzující rozsudek vydal, aniž by mu řádně skutek prokázal alespoň uzavřeným řetězcem nepřímých důkazů, při absenci jakéhokoliv důkazu přímého. Jeden z provedených důkazů pak nebyl proveden v souladu s trestním řádem a procesní judikaturou (výslech zasahujícího policisty). Navíc odvolací soud neprovedl důkaz kamerovým záznamem, o němž v odůvodnění napadeného rozsudku v podmiňovacím způsobu naznačuje, že byl při veřejném zasedání proveden, přestože přehrán nebyl a odvolací soud jej označuje za (jediný) přímý důkaz. Nehledě na to, že dovolatel měl po celou dobu veřejného zasedání nasazenu zdravotnickou roušku, což by „ ověření podoby“ fakticky znemožnilo. Osoba zachycena na kamerovém záznamu tak nebyla spolehlivě ztotožněna. Obviněný dále zpochybňuje výpověď policistky M., která se vyjádřila jak k sepsanému úřednímu záznamu, tak k tomu, co jí měl dovolatel při zásahu říkat, přičemž s odkazem na nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2014/07 má dovolatel za to, že takový postup je ústavněprávně nepřípustný. Dále obviněný namítl, že odvolací soud v bodě 13. odůvodnění svého rozhodnutí k jeho tíži interpretoval skutečnost, že využil svého práva a ve věci nevypovídal. Soud by neměl považovat skutková tvrzení obsažená v obžalobě za přesvědčivější pouze proto, že k nim obviněný mlčí, resp. jim výslovně neoponuje jinou verzí.
Ze všech shora uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k tr. ř. napadené rozhodnutí zrušil v celém rozsahu, a dále aby buď v intencích §265 l tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, případně aby podle §265m tr. ř. sám ve věci rozhodl rozsudkem, a to tak, že dovolatele obžaloby zprostí ve smyslu ustanovení §226 písm. c) tr. ř.
K dovolání obviněného se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), v rámci vyjádření doručeném Nejvyššímu soudu dne 2. 7. 2021, sp. zn. 1 NZO 539/2021.
Poté, co zopakoval dosavadní průběh řízení, námitky obviněného a obecná východiska pro uplatněné dovolací důvody, uvedl, že námitky obviněného lze rozdělit do dvou okruhů. V rámci prvního se jednalo o námitky směřující k právní kvalifikaci skutku pod bodem 2. výroku o vině, kterého se obviněný podle závěrů krajského soudu dopustil při události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí. Odkázal na rozhodnutí velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 15 Tdo 110/2021 s tím, že je třeba vždy dovodit věcnou souvislost jednání obviněného s takovou událostí. V projednávané věci však podle jeho názoru takovou věcnou souvislost dovodit nelze, neboť obviněný se dopustil „obyčejné krádeže“, jež s předmětnou krizovou událostí nijak věcně nesouvisela. Námitka je tedy opodstatněná.
Ve vztahu ke zbývajícím námitkám obviněného státní zástupce uvedl, že tyto nejsou pod užitý dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřaditelné, neboť nemíří vůči právnímu posouzení skutku ani vůči jinému hmotněprávnímu posouzení, nýbrž jsou namířeny do oblasti procesní. Současně jim ani nelze přiznat důvodnost v obecné rovině. Lze plně odkázat na str. 5–6 rozsudku krajského soudu či str. 5–6 rozsudku okresního soudu, ze kterých vyplývá, že vina byla prokázána bez důvodných pochybností, a to na základě řádně provedených důkazů. Dokazování netrpí žádnými podstatnými vadami, učiněná skutková zjištění jsou úplná, k uznání viny zcela dostačující. Kamerový záznam byl k důkazu proveden v rámci hlavního líčení, tudíž nic nebránilo krajskému soudu v tom, aby po seznámení se s tímto důkazem s ním v rámci svých úvah pracoval, aniž by jej nutně musel znovu provádět ve veřejném zasedání. Nejedná se současně o osamocený usvědčující důkaz, neboť nabývá plné průkaznosti především ve spojení s ostatními usvědčujícími důkazy. Soud rovněž náležitě vysvětlil, proč lze výpověď svědkyně M. použít jako usvědčující důkaz. Z odůvodnění přezkoumávaných rozhodnutí je rovněž patrné, že ve věci činné soudy nevybudovaly výrok o vině na skutečnosti, že obviněný odepřel výpověď.
S ohledem na výše uvedené státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. napadený rozsudek Krajského soudu v Praze zrušil, a zrušil i další rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle §265 l tr. ř. věc uvedenému soudu přikázal k novému projednání a rozhodnutí. Současně vyslovil souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání [§265r odst. 1 písm. a) tr. ř.], a to i v rámci postupu Nejvyššího soudu podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 25. 2. 2021, sp. zn. 9 To 36/2021, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. ř. per analogiam, neboť soud druhého stupně z podnětu odvolání obviněného zrušil rozsudek soudu prvního stupně pouze ve výroku o trestu, o němž poté nově rozhodl, čímž vytvořil obdobnou procesní situaci, jako by odvolání do výroku o vině zamítl. Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněným T. K. vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) , l ) tr. ř.
Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. , lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) – g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písm. a) – k). Tento dovolací důvod tedy spočívá ve dvou alternativách. První alternativa spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) a g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo v rámci druhé alternativy zde byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
První alternativa ustanovení §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. by měla své místo pouze tehdy, pokud by došlo k rozhodnutí odvolacího soudu bez věcného přezkoumání řádného opravného prostředku obviněného. V trestní věci obviněného je však naprosto zřejmé, že Krajský soud v Praze odvolání obviněného projednal a také z podnětu tohoto odvolání rozhodl výše uvedeným rozsudkem. Uplatnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. v jeho první alternativě, proto nepřichází v úvahu.
V úvahu přichází uplatnění tohoto dovolacího důvodu v jeho druhé variantě, tedy že v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí byl dán některý z důvodů dovolání, jak jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., kdy obviněný současně uplatňuje dovolací důvod uvedený pod písm. g).
V rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, jímž se rozumí právní posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom vyplývá, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat toliko vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud tedy není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat postup soudů nižších stupňů při dokazování a hodnocení důkazů, ale vychází toliko z konečných skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů a v návaznosti na tato stabilizovaná skutková zjištění posuzuje správnost aplikovaného hmotněprávního posouzení. Tato skutková zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů . Nejvyšší soud v řízení o dovolání není jakousi třetí instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť těžiště dokazování leží v řízení před soudem prvního stupně, jehož skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat toliko soud odvolací prostředky k tomu určenými zákonem (např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02).
Při posuzování, zda je oprávněné tvrzení obviněného o existenci dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou tedy v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).
S ohledem na skutečnosti rozvedené v předcházejících odstavcích je zřejmé, že dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídají námitky obviněného, v jejichž rámci namítal nesprávné hodnocení důkazů (zejména se jedná o kamerové záznamy, a dále výslech svědkyně M. a dalších blíže nejmenovaných svědků) a vadná skutková zjištění (zejména stran zjištění, kdo byl osobou zachycenou na kamerovém záznamu), kdy současně uplatňuje i námitky, jimiž prosazuje vlastní hodnotící úvahy ve vztahu k provedeným důkazům (obecně formulovaná námitka, že tvrzené skutečnosti z provedených důkazů nevyplývají, absentují zde jakékoli přímé důkazy a důkazy nepřímé netvoří uzavřený řetězec).
Takto uplatněné námitky se ve skutečnosti týkají procesní stránky věci (provádění a hodnocení důkazů) a směřují (ve prospěch obviněného) k revizi skutkových zjištění, ze kterých odvolací soud při hmotněprávním posouzení skutku vycházel. To znamená, že obviněný výše uvedený dovolací důvod zčásti nezaložil na hmotněprávních – byť v dovolání formálně proklamovaných – důvodech, nýbrž na procesním základě (§2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.) se domáhal přehodnocení soudem učiněných skutkových závěrů .
Formulace dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. znamená, že předpokladem jeho existence je nesprávná aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotněprávní posouzení skutku nebo o hmotněprávní posouzení jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního , zejména pak ustanovení §2 odst. 5, odst. 6, §89 a násl., §207 a násl. a §263 odst. 6, odst. 7 tr. ř. Jestliže tedy obviněný v tomto směru namítá nesprávnost právního posouzení skutku a jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, ale tento svůj názor ve skutečnosti dovozuje z tvrzeného nesprávného hodnocení důkazů či vadných skutkových zjištění, pak soudům nižších stupňů nevytýká vady při aplikaci hmotného práva, nýbrž porušení procesních ustanovení. Porušení určitých procesních ustanovení sice může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle §265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l ) tr. ř.], (viz přiměř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 5 Tdo 22/2007).
Nad rámec uvedeného je možno uvést, že kamerový záznam byl řádně proveden jako důkaz v rámci hlavního líčení před soudem prvního stupně. S ohledem na skutečnost, že odvolací soud neměnil ani nedoplňoval skutková zjištění ve smyslu ustanovení §263 odst. 7 tr. ř., neboť vycházel z důkazů provedených nalézacím soudem, nebylo nutno důkaz kamerovým záznamem provést ve veřejném zasedání, resp. tento přehrát. Odvolací soud se s tímto důkazem seznámil stejně jako s dalšími ve věci provedenými důkazy, přičemž je třeba uvést, že se nejedná o důkaz osamocený. Kamerový záznam byl součástí řetězce důkazů, navzájem se doplňujících. Jedním z těchto důkazů byl i výslech svědkyně R. M., která byla součástí policejní hlídky dělající prověrku obviněného jako osoby podezřelé. K použití její výpovědi jako důkazu se vyjádřil nalézací soud zevrubně v bodě 16. odůvodnění rozsudku, a to z popudu obhajobou uplatněné námitky, totožné s tou, kterou uplatnil obviněný v rámci dovolání. S uvedeným odůvodněním se Nejvyšší soud zcela ztotožňuje. Soudy rovněž postupovaly zcela v souladu s trestním řádem ve vztahu ke skutečnosti, že obviněný využil svého práva nevypovídat, resp. vyjádřit se ke všem skutečnostem, které se mu kladou za vinu.
Obviněný dále namítl, že jeho jednání pod bodem 2. výroku o vině bylo nesprávně právně posouzeno jako trestný čin krádeže spáchaný za jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, kterážto byla spatřována ve skutečnosti, že se jednání dopustil za trvání nouzového stavu, čímž naplnil skutkovou podstatu trestného činu krádeže podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku.
Obviněného argumentace je soustředěna v tvrzení a zpochybnění právě znaku kvalifikované skutkové podstaty „ jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí “ , kdy uvádí, že se sice jednání dopustil za nouzového stavu vyhlášeném kvůli pandemii koronaviru SARS CoV-2 a onemocnění COVID-19, avšak jeho jednání s touto situací nijak nesouviselo, kdy soudy uvedenou právní kvalifikaci užily ryze formálně. Soudy nezohlednily okolnosti případu, ani se blíže nezabývaly provázaností nouzového stavu a spácháním jednotlivých skutků, když fakticky předmětné skutky s nouzovým stavem nijak nesouvisely.
Nalézací soud se k aplikaci ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku vyjádřil v bodě 17. rozsudku, kdy odkázal na usnesení Vlády ČR dokládající období vyhlášeného nouzového stavu v souvislosti s pandemií koronaviru, kdy uvedl, že „ uvedená právní kvalifikace se v daném případě soudu jeví jako přiléhavá, neboť obžalovaný se činu dopustil za krizové situace, kdy byl na území České republiky vyhlášen nouzový stav z důvodu výskytu rychle se šířící neznámé nemoci, jejíž průběh je v řadě případů doprovázen vážnými zdravotními komplikacemi “. Obviněný si byl přitom vědom omezení souvisejících s koronavirovou situací. Nalézací soud dovodil, že se obviněný „ zločinu krádeže dopustil na pozemcích s rekreačními objekty v době, kdy bylo ze strany státních orgánů minimálně doporučeno trvale se zdržovat v místě bydliště. Obžalovaný si tak nepochybně byl vědom toho, že rekreační objekty budou s nejvyšší pravděpodobností prázdné a mohl očekávat, že jejich majiteli nebude v době činu vyrušen “.
Odvolací soud se s tímto závěrem ztotožnil. V bodě 19. odůvodnění napadeného rozsudku ve zkratce uvedl, že není pochyb o tom, že se obviněný trestného činu krádeže dopustil v době nouzového stavu, přičemž odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu, konkrétně pak na usnesení ze dne 25. 11. 2020 (sp. zn. 4 Tdo 1204/2020) a ze dne 15. 12. 2020 (sp. zn. 4 Tdo 1255/2020).
K námitce obviněného a závěrům nižších soudů k uvedené problematice a jimi zvolené právní kvalifikaci jednání obviněného podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, považuje Nejvyšší soud za potřebné uvést, že velký senát trestního kolegia dospěl v trestní věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 15 Tdo 110/2021 (rozsudek ze dne 16. 3. 2021, tj. po vyhlášení rozsudku odvolacího soudu v projednávané věci), k závěru, že aplikaci zákonného znaku §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku („ jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ ) je třeba podmínit existencí nejen časové a místní souvislosti s takovou událostí, ale též věcnou souvislostí s ní, tedy tím, že se určitým konkrétním způsobem projevila při spáchání trestného činu jeho pachatelem. Takový vztah bude dán zejména tehdy, usnadnila-li zmíněná událost (nebo omezení či jiná opatření přijatá v jejím důsledku) spáchání trestného činu pachateli či se jinak výrazněji projevila v jeho prospěch, anebo pokud spáchaný čin se týkal konkrétních předmětů, které mají zvláštní důležitost pro řešení dané události, a proto zasluhují zvýšenou ochranu i trestním právem (např. respirátory, dezinfekční prostředky, zdravotnické potřeby atd., v případě zvládání pandemie způsobené virovým onemocněním). Není nezbytné (ani technicky možné) vyjmenovat všechny alternativy, které věcně (nikoli jen formálně) odůvodňují naplnění shora uvedeného znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže, neboť toto posuzování bude vždy souviset s konkrétními okolnostmi spáchaného činu.
S ohledem na závěry vyplývající z rozhodnutí velkého senátu trestního kolegia ve věci sp. zn. 15 Tdo 110/2021 a závěry soudů nižších stupňů, resp. pouhý odkaz soudů nižších stupňů v předmětné trestní věci na existenci výskytu koronaviru SARS CoV-2 na území České republiky, a v té souvislosti vyhlášený nouzový stav, nemohou rozhodnutí soudů nižších stupňů v projednávané věci obstát. Z odůvodnění jejich rozhodnutí, zejména pak rozsudku nalézacího soudu, vyplývá pouze formální odkaz na vyhlášený nouzový stav, aniž by z nich bylo patrno, zda v předmětné trestní věci obviněného byla prokázána případná věcná souvislost ( ve vztahu k jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí ).
Samotné vyhlášení nouzového stavu (čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, ve znění ústavního zákona č. 300/2000 Sb.) a spáchání činu za tohoto stavu není znakem kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Podle názoru velkého senátu trestního kolegia však může mít nouzový stav podpůrný význam pro závěr o naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže obsaženého v §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021).
S ohledem na shora zjištěné skutečnosti dospěl Nejvyšší soud k závěru, že námitky obviněného jsou částečně důvodné.
Ve vztahu ke skutku pod bodem 2. výroku o vině je pak nutno uvést, že se jedná o jednání, které lze rovněž kvalifikovat jako pokračující přečin porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku, a to ve vztahu ke skutku pod bodem 1. výroku o vině (§116 tr. zákoníku).
Dovolací soud je sice povinen zrušit jen tu vadnou část rozsudku, kterou lze oddělit od ostatních (viz rozhodnutí č. 37/1965 Sb. rozh. tr.), v tomto případě však s ohledem na svou provázanost a souvislost, kdy obviněný v obou případech porušil domovní svobodu – vnikl do obydlí jiného tím, že překonal překážku, jejímž účelem bylo vniknutí zabránit, výroky o vině dílčími útoky téhož pokračujícího trestného činu oddělitelné nejsou.
Oddělitelnost výroku je třeba vždy zkoumat vzhledem ke konkrétním okolnostem případu, jak se uvádí v odborné literatuře (viz tamtéž; shodně Jelínek, J. a kol. Trestní zákoník a trestní řád s poznámkami a judikaturou. 8. vydání. Praha: Leges, 2020, s. 1053). V této souvislosti lze per analogiam odkázat na závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2021, sp. zn. 5 Tdo 1345/2020, v rámci něhož Nejvyšší soud dospěl k závěru, že oddělitelné nemohou být takové výroky o dílčích útocích pokračujícího trestného činu, které nalézají svůj odraz i v souhrnných zjištěních společných více dílčím útokům, jež by zůstaly takovým částečným zrušením nedotčeny. Právě v těchto případech, kdy je trestný čin charakterizován svým rozsahem, prospěchem či škodou, má pokračování v trestném činu svůj zvláštní význam, neboť dochází k jejich sumarizaci a posouzení celé rozsáhlé činnosti jako celku (viz k již zmiňovaná rozhodnutí č. 1/1957, č. 51/1979, č. 22/1990, č. 22/1991, č. 27/1991, č. 49/2009 Sb. rozh. tr. a mnohá další).
S ohledem na uvedené závěry a projednávaný případ tedy Nejvyšší soud přistoupil k postupu uvedenému ve výroku rozhodnutí.
IV.
S ohledem na shora zjištěné skutečnosti Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 25. 2. 2021, sp. zn. 9 To 36/2021. Současně podle §265k odst. 2 věta druhá tr. ř. zrušil všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a Krajskému soudu v Praze nařídil, aby v souladu s ustanovením §265 l odst. 1 tr. ř. věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
V novém řízení bude krajský soud povinen se v intencích zrušujícího rozhodnutí předmětnou věcí znovu zabývat a postupovat přitom v souladu s právním názorem, který k projednávaným právním otázkám zaujal Nejvyšší soud (§265s odst. 1 tr. ř.), a to ve světle rozhodnutí velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021.
S ohledem na to, že v dovolacím řízení došlo ke zrušení rozhodnutí odvolacího soudu, jímž byl zrušen výrok o trestu, přičemž o tomto bylo znovu rozhodnuto, další výkon trestu se u něho stal bezpředmětným. Vzhledem k tomu, že obviněný T. K. t. č. původně uložený a nyní již zrušený nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře 34 měsíců vykonával ve Věznici Jiřice, bylo třeba ve smyslu §265 l odst. 4 tr. ř. rozhodnout o jeho případné vazbě. Jelikož obviněný byl převeden do dalšího výkonu trestu (uloženém mu rozhodnutím Okresního soudu v Mladé Boleslavi sp. zn. 21 T 20/2019), nebyl v projednávané věci vzat do vazby.
Protože vady napadeného rozhodnutí nebylo možné odstranit ve veřejném zasedání v řízení o dovolání, Nejvyšší soud podle §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 29. 7. 2021
JUDr. Petr Šabata
předseda senátu