Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31.08.2021, sp. zn. 4 Tdo 814/2021 [ usnesení / výz-C ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2021:4.TDO.814.2021.1

sp. zn. 4 Tdo 814/2021-1789 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. 8. 2021 o dovolání obviněného V. Ch.-Z., nar. XY v XY, státní příslušník Ruské federace, bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici v Kynšperku nad Ohří, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 3. 2021, sp. zn. 4 To 9/2021, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 4 T 3/2020, takto: Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá . Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 12. 11. 2020, sp. zn. 4 T 3/2020, byl obviněný V. Ch. Z. (dále jen „obviněný“, popř. „dovolatel“) uznán vinným zločinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, kterého se podle skutkových zjištění tohoto soudu dopustil tím, že: v blíže nezjištěné době v průběhu roku 2012 využil toho, že byl dlouhodobě ubytován jako host v hotelu B. XY se sídlem XY, kde navázal bližší kontakt s tehdejším ředitelem hotelu poškozeným V. P., nar. XY, a následně v době od začátku roku 2015 do 11. 7. 2019, v úmyslu obohatit se udržoval poškozeného P. nepravdivými tvrzeními o obchodech se zlatem v přesvědčení, že má hodně peněz uložených v zahraničí ve zlatě a fondech, které může za splnění určitých podmínek, tedy splacení určitých finančních částek, čerpat, na což potřebuje vypůjčit, čemuž poškozený uvěřil, a peníze mu postupně na základě žádostí obžalovaného formou půjček poskytoval a tímto způsobem na něm obžalovaný vylákal finanční prostředky v celkové výši nejméně 18.713.730 Kč , ačkoli obžalovaný neměl nikdy v úmyslu poškozenému vylákané finanční prostředky vrátit a tyto použil pro svoji potřebu, přičemž poškozený mu postupně tyto půjčky předal, a to jednak v hotovosti přímo v hotelu B. a na jiných místech, a to v ul. XY, v pizzerii C., ul. XY, nebo v lobby baru hotelu H. P. O. T. hotel, v ulici XY, jednak převodem ze svého bankovního účtu číslo XY vedeného u Komerční banky, a.s., na bankovní účet č. XY vedený na obžalovaného u Sberbank.CZ a jednak vkladem hotovosti na tento bankovní účet, a to v průběhu roku 2015 v období od 12. 1. 2015 do 21. 12. 2015 v 85 případech získal obžalovaný od poškozeného V. P. finanční částku ve výši 7.102.900 Kč, konkrétně obžalovaný: - dne 12. 1. 2015 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 24.000 Kč, - dne 19. 1. 2015 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 5.000 Kč, - dne 26. 1. 2015 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 25.000 Kč, - dne 28. 1. 2015 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 17.000 Kč, - dne 29. 1. 2015 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 20.000 Kč, - dne 30. 1. 2015 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 15.000 Kč, - dne 2. 2. 2015 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 4.000 Kč, - dne 4. 2. 2015 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 24.500 Kč, - dne 5. 2. 2015 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 49.500 Kč, - dne 9. 2. 2015 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 49.000 Kč, - dne 11. 2. 2015 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 25.000 Kč, - dne 12. 2. 2015 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 49.000 Kč, - dne 16. 2. 2015 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 70.000 Kč, - dne 17. 2. 2015 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 69.000 Kč, - dne 20. 2. 2015 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 50.000 Kč, - dne 27. 2. 2015 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 200.000 Kč, - dne 2. 3. 2015 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 47.000 Kč, - dne 6. 3. 2015 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 90.000 Kč, - dne 9. 3. 2015 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 100.000 Kč, - dne 10. 3. 2015 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 63.000 Kč, - dne 13. 3. 2015 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 200.000 Kč, - dne 16. 3. 2015 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 60.000 Kč, - dne 20. 3. 2015 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 258.000 Kč, - dne 27. 3. 2015 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 255.000 Kč, - dne 3. 4. 2015 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 257.000 Kč, - dne 9. 4. 2015 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 255.000 Kč, - dne 14. 4. 2015 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 130.000 Kč, - dne 21. 4. 2015 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 258.000 Kč, - dne 5. 5. 2015 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 247.000 Kč, - dne 13. 5. 2015 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 123.000 Kč, - dne 18. 5. 2015 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 73.000 Kč, - dne 21. 5. 2015 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 74.000 Kč, - dne 27. 5. 2015 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 76.000 Kč, - dne 3. 6. 2015 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 208.000 Kč, - dne 9. 6. 2015 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 45.000 Kč, - dne 10. 6. 2015 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 90.000 Kč, - dne 11. 6. 2015 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 32.000 Kč, - dne 16. 6. 2015 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 83.000 Kč, - dne 19. 6. 2015 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 48.000 Kč, - dne 25. 6. 2015 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 122.000 Kč, - dne 1. 7. 2015 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 74.000 Kč, - dne 3. 7. 2015 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 43.500 Kč - dne 8. 7. 2015 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 150.000 Kč, - dne 9. 7. 2015 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 96.000 Kč, - dne 14. 7. 2015 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 80.000 Kč, - dne 15. 7. 2015 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 43.000 Kč, - dne 24. 7. 2015 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 124.000 Kč, - dne 27. 7. 2015 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 25.000 Kč, - dne 31. 7. 2015 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 25.000 Kč, - dne 4. 8. 2015 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 248.000 Kč, - dne 7. 8. 2015 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 25.000 Kč, - dne 8. 8. 2015 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 25.000 Kč, - dne 11. 8. 2015 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 200.000 Kč, - dne 13. 8. 2015 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 49.000 Kč, - dne 17. 8. 2015 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 74.000 Kč, - dne 20. 8. 2015 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 268.000 Kč, - dne 24. 8. 2015 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 72.000 Kč, - dne 25. 8. 2015 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 71.000 Kč, - dne 27. 8. 2015 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 71.500 Kč, - dne 28. 8. 2015 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 73.000 Kč, - dne 31. 8. 2015 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 48.600 Kč, - dne 3. 9. 2015 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 50.000 Kč, - dne 4. 9. 2015 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 50.000 Kč, - dne 7. 9. 2015 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 49.000 Kč, - dne 8. 9. 2015 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 49.000 Kč, - dne 18. 9. 2015 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 24.000 Kč, - dne 9. 10. 2015 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 74.600 Kč, - dne 14. 10. 2015 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 24.000 Kč, - dne 16. 10. 2015 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 12.000 Kč, - dne 21. 10. 2015 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 75.000 Kč, - dne 26. 10. 2015 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 99.000 Kč, - dne 27. 10. 2015 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 75.000 Kč, - dne 5. 11. 2015 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 100.000 Kč, - dne 6. 11. 2015 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 100.000 Kč, - dne 9. 11. 2015 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 25.000 Kč, - dne 13. 11. 2015 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 25.000 Kč, - dne 16. 11. 2015 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 100.000 Kč, - dne 24. 11. 2015 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 46.000 Kč, - dne 2. 12. 2015 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 51.000 Kč, - dne 4. 12. 2015 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 25.000 Kč, - dne 10. 12. 2015 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 74.700 Kč, - dne 11. 12. 2015 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 99.000 Kč, - dne 17. 12. 2015 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 50.000 Kč, - dne 18. 12. 2015 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 25.000 Kč, - dne 21. 12. 2015 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 25.000 Kč; dále v průběhu roku 2016 v období od 4. 1. 2016 do 23. 12. 2016 poškozený V. P. obžalovanému v 81 případech předal v hotovosti finanční částku ve výši 5.319.950 Kč , a to konkrétně obžalovaný - dne 4. 1. 2016 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 75.000 Kč, - dne 8. 1. 2016 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 50.000 Kč, - dne 18. 1. 2016 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 75.000 Kč, - dne 19. 1. 2016 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 50.000 Kč, - dne 20. 1. 2016 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 50.000 Kč, - dne 27. 1. 2016 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 50.000 Kč, - dne 29. 1. 2016 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 25.000 Kč, - dne 5. 2. 2016 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 100.000 Kč, - dne 8. 2. 2016 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 24.500 Kč, - dne 12. 2. 2016 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 100.000 Kč, - dne 18. 2. 2016 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 122.000 Kč, - dne 26. 2. 2016 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 123.000 Kč, - dne 4. 3. 2016 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 99.600 Kč, - dne 7. 3. 2016 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 25.000 Kč, - dne 10. 3. 2016 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 27.000 Kč, - dne 16. 3. 2016 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 74.000 Kč, - dne 17. 3. 2016 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 49.000 Kč, - dne 18. 3. 2016 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 48.500 Kč, - dne 21. 3. 2016 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 36.500 Kč, - dne 31. 3. 2016 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 72.600 Kč, - dne 1. 4. 2016 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 12.000 Kč, - dne 4. 4. 2016 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 24.000 Kč, - dne 7. 4. 2016 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 36.000 Kč, - dne 11. 4. 2016 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 84.000 Kč, - dne 12. 4. 2016 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 29.000 Kč, - dne 15. 4. 2016 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 14.500 Kč, - dne 18. 4. 2016 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 10.000 Kč, - dne 26. 4. 2016 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 121.000 Kč, - dne 27. 4. 2016 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 120.500 Kč, - dne 28. 4. 2016 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 24.000 Kč, - dne 9. 5. 2016 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 80.000 Kč, - dne 10. 5. 2016 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 100.500 Kč, - dne 12. 5. 2016 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 2.950 Kč, - dne 12. 5. 2016 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 17.300 Kč, - dne 16. 5. 2016 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 13.800 Kč, - dne 19. 5. 2016 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 72.400 Kč, - dne 26. 5. 2016 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 89.500 Kč, - dne 27. 5. 2016 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 89.000 Kč, - dne 30. 5. 2016 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 89.300 Kč, - dne 31. 5. 2016 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 107.100 Kč, - dne 1. 6. 2016 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 53.200 Kč, - dne 2. 6. 2016 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 35.200 Kč, - dne 8. 6. 2016 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 104.200 Kč, - dne 9. 6. 2016 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 103.800 Kč, - dne 10. 6. 2016 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 104.000 Kč, - dne 13. 6. 2016 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 44.000 Kč, - dne 20. 6. 2016 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 104.700 Kč, - dne 21. 6. 2016 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 105.200 Kč, - dne 22. 6. 2016 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 88.000 Kč, - dne 23. 6. 2016 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 31.150 Kč, - dne 7. 7. 2016 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 24.600 Kč, - dne 13. 7. 2016 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 49.500 Kč, - dne 22. 7. 2016 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 65.500 Kč, - dne 26. 7. 2016 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 32.600 Kč, - dne 27. 7. 2016 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 97.800 Kč, - dne 1. 8. 2016 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 24.000 Kč, - dne 5. 8. 2016 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 12.000 Kč, - dne 18. 8. 2016 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 94.500 Kč, - dne 19. 8. 2016 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 94.800 Kč, - dne 22. 8. 2016 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 94.500 Kč, - dne 23. 8. 2016 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 94.800 Kč, - dne 24. 8. 2016 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 95.000 Kč, - dne 25. 8. 2016 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 95.000 Kč, - dne 26. 8. 2016 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 95.000 Kč, - dne 6. 9. 2016 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 65.200 Kč, - dne 7. 9. 2016 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 97.500 Kč, - dne 8. 9. 2016 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 58.500 Kč, - dne 6. 10. 2016 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 116.200 Kč, - dne 11. 10. 2016 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 18.000 Kč, - dne 18. 10. 2016 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 42.000 Kč, - dne 31. 10. 2016 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 71.000 Kč, - dne 1. 11. 2016 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 100.000 Kč, - dne 2. 11. 2016 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 21.000 Kč, - dne 16. 11. 2016 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 67.000 Kč, - dne 18. 11. 2016 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 80.000 Kč, - dne 21. 11. 2016 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 114.400 Kč, - dne 2. 12. 2016 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 90.500 Kč, - dne 5. 12. 2016 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 30.600 Kč, - dne 21. 12. 2016 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 95.000 Kč, - dne 22. 12. 2016 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 48.450 Kč, - dne 23. 12. 2016 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 48.000 Kč; dále v průběhu roku 2017 v období od 5. 1. 2017 do 3. 7. 2017 v 32 případech předal poškozený V. P. obžalovanému v hotovosti finanční částku ve výši 2.635.980 Kč, a to konkrétně: - dne 5. 1. 2017 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 100.000 Kč, - dne 6. 1. 2017 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 100.000 Kč, - dne 25. 1. 2017 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 95.500 Kč, - dne 26. 1. 2017 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 112.000 Kč, - dne 13. 2. 2017 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 160.000 Kč, - dne 23. 2. 2017 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 96.600 Kč, - dne 24. 2. 2017 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 16.800 Kč, - dne 13. 3. 2017 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 78.000 Kč, - dne 14. 3. 2017 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 99.500 Kč, - dne 15. 3. 2017 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 99.500 Kč, - dne 16. 3. 2017 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 67.000 Kč, - dne 28. 3. 2017 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 31.500 Kč, - dne 30. 3. 2017 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 47.000 Kč, - dne 3. 4. 2017 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 100.000 Kč, - dne 4. 4. 2017 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 49.000 Kč, - dne 5. 4. 2017 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 90.280 Kč, - dne 21. 4. 2017 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 9.700 Kč, - dne 25. 4. 2017 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 100.000 Kč, - dne 27. 4. 2017 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 41.600 Kč, - dne 28. 4. 2017 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 14.500 Kč, - dne 11. 5. 2017 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 95.500 Kč, - dne 12. 5. 2017 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 50.000 Kč, - dne 15. 5. 2017 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 62.500 Kč, - dne 17. 5. 2017 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 50.000 Kč, - dne 19. 5. 2017 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 95.000 Kč, - dne 23. 5. 2017 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 70.000 Kč, - dne 26. 5. 2017 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 218.000 Kč, - dne 14. 6. 2017 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 118.000 Kč, - dne 15. 6. 2017 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 112.000 Kč, - dne 19. 6. 2017 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 25.000 Kč, - dne 21. 6. 2017 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 45.000 Kč, - dne 23. 6. 2017 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 66.000 Kč, - dne 3. 7. 2017 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 150.000 Kč, - dne 29. 12. 2017 v 11:49 hodin, XY, na pobočce banky Sberbank CZ, vložil poškozený V. P. na bankovní účet č. XY vedený na obžalovaného hotovost ve výši 29.500 Kč; a dále v průběhu roku 2018 v období od 5. 1. 2018 do 31. 12. 2018 poškozený V. P. obžalovanému předal v hotovosti v menších obnosech ve 28 případech finanční částku 1.925.500 Kč , v 32 případech vložil poškozený V. P. částku 612.300 Kč a v 9 případech převedl částku 271.400 Kč na bankovní účet obžalovaného č. XY vedený u Sberbank.CZ, konkrétně pak: - dne 5. 1. 2018 v 15:22 hodin, ul. XY, na pobočce banky Sberbank CZ, vložil poškozený na bankovní účet č. XY vedený na obžalovaného hotovost ve výši 29.000 Kč, - dne 9. 1. 2018 v 14:11 hodin, ul. XY, na pobočce banky Sberbank CZ, vložil poškozený na bankovní účet č. XY vedený na obžalovaného hotovost ve výši 29.200 Kč, - dne 12. 1. 2018 v 12:01 hodin, ul. XY, na pobočce banky Sberbank CZ, vložil poškozený na bankovní účet č. XY vedený na obžalovaného hotovost ve výši 87.000 Kč, - dne 18. 1. 2018 v 16:16 hodin, ul. XY, na pobočce banky Sberbank CZ, vložil poškozený na bankovní účet č. XY vedený na obžalovaného hotovost ve výši 43.500 Kč, - dne 25. 1. 2018 v 14:08 hodin, ul. XY, na pobočce banky Sberbank CZ, vložil poškozený na bankovní účet č. XY vedený na obžalovaného hotovost ve výši 9.500 Kč, - dne 29. 1. 2018 v 16:26 hodin, ul. XY, na pobočce banky Sberbank CZ, vložil poškozený na bankovní účet č. XY vedený na obžalovaného hotovost ve výši 18.000 Kč, - dne 30. 1. 2018 v 11:54 hodin, ul. XY, na pobočce banky Sberbank CZ, vložil poškozený na bankovní účet č. XY vedený na obžalovaného hotovost ve výši 23.000 Kč, - dne 1. 2. 2018 obžalovaný převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 10.000 Kč, - dne 1. 2. 2018 v 10:28 hodin, ul. XY, na pobočce banky Sberbank CZ, vložil poškozený na bankovní účet č. XY vedený na obžalovaného hotovost ve výši 81.000 Kč, - dne 7. 2. 2018 v 14:35 hodin, ul. XY, na pobočce banky Sberbank CZ, vložil poškozený na bankovní účet č. XY vedený na obžalovaného hotovost ve výši 55.000 Kč, - dne 8. 2. 2018 v 12:34 hodin, ul. XY, na pobočce banky Sberbank CZ, vložil poškozený na bankovní účet č. XY vedený na obžalovaného hotovost ve výši 5.000 Kč - dne 9. 2. 2018 v 12:18 hodin, ul. XY, na pobočce banky Sberbank CZ, vložil poškozený na bankovní účet č. XY vedený na obžalovaného hotovost ve výši 12.000 Kč, - dne 10. 2. 2018 převzal obžalovaný od poškozeného v hotovosti finanční částku 63.000 Kč, - dne 16. 2. 2018 převzal obžalovaný od poškozeného v hotovosti finanční částku 39.500 Kč, - dne 26. 2. 2018 v 11:14 hodin, ul. XY, na pobočce banky Sberbank CZ, vložil poškozený na bankovní účet č. XY vedený na obžalovaného hotovost ve výši 28.000 Kč, - dne 26. 2. 2018 v 16:46 hodin, ul. XY, na pobočce banky Sberbank CZ, vložil poškozený na bankovní účet č. XY vedený na obžalovaného hotovost ve výši 3.500 Kč, - dne 26. 2. 2018 v 17:45 hodin, ul. XY, na pobočce banky Sberbank CZ, vložil poškozený na bankovní účet č. XY vedený na obžalovaného hotovost ve výši 1.000 Kč, - dne 5. 3. 2018, v 13:25 hodin, ul. XY, na pobočce banky Sberbank CZ, vložil poškozený na bankovní účet č. XY vedený na obžalovaného hotovost ve výši 19.000 Kč, - dne 7. 3. 2018 v 17:13 hodin, ul. XY, na pobočce banky Sberbank CZ, vložil poškozený na bankovní účet č. XY vedený na obžalovaného hotovost ve výši 20.700 Kč, - dne 9. 3. 2018 v 10:49 hodin, ul. XY, na pobočce banky Sberbank CZ, vložil poškozený na bankovní účet č. XY vedený na obžalovaného hotovost ve výši 73.000 Kč, - dne 16. 3. 2018 převzal obžalovaný od poškozeného v hotovosti finanční částku 88.000 Kč, - dne 16. 3. 2018 v 16:44 hodin, ul. XY, na pobočce banky Sberbank CZ, vložil poškozený na bankovní účet č. XY vedený na obžalovaného hotovost ve výši 5.000 Kč, - dne 19. 3. 2018 v 12:16 hodin, ul. XY, na pobočce banky Sberbank CZ, vložil poškozený na bankovní účet č. XY vedený na obžalovaného hotovost ve výši 4.500 Kč, - dne 23. 3. 2018 převzal obžalovaný od poškozeného v hotovosti finanční částku 20.000 Kč, - dne 26. 3. 2018 převzal obžalovaný od poškozeného v hotovosti finanční částku 180.000 Kč, - dne 27. 3. 2018 převzal obžalovaný od poškozeného v hotovosti finanční částku 30.800 Kč, - dne 6. 4. 2018 převzal obžalovaný od poškozeného v hotovosti finanční částku 21.000 Kč, - dne 11. 4. 2018 převzal obžalovaný od poškozeného v hotovosti finanční částku 10.000 Kč, - dne 17. 4. 2018 převzal obžalovaný od poškozeného v hotovosti finanční částku 10.400 Kč, - dne 19. 4. 2018 převzal obžalovaný od poškozeného v hotovosti finanční částku 165.000 Kč, - dne 20. 4. 2018 převedl poškozený ze svého bankovního účtu č. XY (vedený u Komerční banky, a.s.) na bankovní účet č. XY vedený Sberbank CZ, a.s. vedený na obžalovaného hotovost ve výši 9.600 Kč, - dne 20. 4. 2018 převedl poškozený ze svého bankovního účtu č. XY (vedený u Komerční banky, a.s.) na bankovní účet č. XY vedený Sberbank CZ, a.s. vedený na obžalovaného hotovost ve výši 9.600 Kč, - dne 25. 4. 2018 převzal obžalovaný od poškozeného v hotovosti finanční částku 24.000 Kč, - dne 25. 4. 2018 v 15:16 hodin, ul. XY, na pobočce banky Sberbank CZ, vložil poškozený na bankovní účet č. XY vedený na obžalovaného hotovost ve výši 5.000 Kč, - dne 2. 5. 2018 převzal obžalovaný od poškozeného v hotovosti finanční částku 3.000 Kč, - dne 2. 5. 2018 v 15:05 hodin, ul. XY, na pobočce banky Sberbank CZ, vložil poškozený na bankovní účet č. XY vedený na obžalovaného hotovost ve výši 3.000 Kč, - dne 25. 5. 2018 v 16:05 hodin, ul. XY, na pobočce banky Sberbank CZ, vložil poškozený na bankovní účet č. XY vedený na obžalovaného hotovost ve výši 3.000 Kč, - dne 30. 5. 2018 v 15:22 hodin, ul. XY, na pobočce banky Sberbank CZ, vložil poškozený na bankovní účet č. XY vedený na obžalovaného hotovost ve výši 3.000 Kč, - dne 7. 6. 2018 v 09:43 hodin, ul. XY, na pobočce banky Sberbank CZ, vložil poškozený na bankovní účet č. XY vedený na obžalovaného hotovost ve výši 3.000 Kč, - dne 14. 6. 2018 v 14:37 hodin, ul. XY, na pobočce banky Sberbank CZ, vložil poškozený na bankovní účet č. XY vedený na obžalovaného hotovost ve výši 3.000 Kč, - dne 1. 8. 2018 převzal obžalovaný od poškozeného v hotovosti finanční částku 450.000 Kč, - dne 18. 9. 2018 převzal obžalovaný od poškozeného v hotovosti finanční částku 17.000 Kč, - dne 21. 9. 2018 v 10:59 hodin, ul. XY, na pobočce banky Sberbank CZ, vložil poškozený na bankovní účet č. XY vedený na obžalovaného hotovost ve výši 5.000 Kč, - dne 21. 9. 2018 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 5.000 Kč, - dne 29. 9. 2018 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 9.000 Kč, - dne 16. 10. 2018 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 100.000 Kč, - dne 17. 10. 2018 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 100.000 Kč, - dne 17. 10. 2018 převedl poškozený ze svého bankovního účtu č. XY (vedený u Komerční banky, a.s.) na bankovní účet č. XY vedený Sberbank CZ, a.s. vedený na obžalovaného hotovost ve výši 124.000 Kč, - dne 18. 10. 2018 převzal obžalovaný od poškozeného v hotovosti finanční částku 100.000 Kč, - dne 19. 10. 2018 převzal obžalovaný od poškozeného v hotovosti finanční částku 120.000 Kč, - dne 22. 10. 2018 převzal obžalovaný od poškozeného v hotovosti finanční částku 55.000 Kč, - dne 23. 10. 2018 převzal obžalovaný od poškozeného v hotovosti finanční částku 18.000 Kč, - dne 30. 10. 2018 převedl poškozený ze svého bankovního účtu č. XY (vedený u Komerční banky, a.s.) na bankovní účet č. XY vedený Sberbank CZ, a.s. na obžalovaného hotovost ve výši 24.000 Kč, - dne 1. 11. 2018 převedl poškozený ze svého bankovního účtu č. XY (vedený u Komerční banky, a.s.) na bankovní účet č. XY vedený Sberbank CZ, a.s. na obžalovaného hotovost ve výši 64.000 Kč, v - dne 5. 11. 2018 v 12:16 hodin, ul. XY, na pobočce banky Sberbank CZ, vložil poškozený na bankovní účet č. XY vedený na obžalovaného hotovost ve výši 8.000 Kč, - dne 9. 11. 2018 převedl poškozený ze svého bankovního účtu č. XY (vedený u Komerční banky, a.s.) na bankovní účet č. XY vedený Sberbank CZ, a.s. na obžalovaného hotovost ve výši 6.800 Kč, - dne 14. 11. 2018 převzal obžalovaný od poškozeného v hotovosti finanční částku 100.000 Kč, - dne 15. 11. 2018 převedl poškozený ze svého bankovního účtu č. XY (vedený u Komerční banky, a.s.) na bankovní účet č. XY vedený Sberbank CZ, a.s. na obžalovaného hotovost ve výši 12.700 Kč, - dne 16. 11. 2018 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 107.000 Kč, - dne 23. 11. 2018 v 14:38 hodin, ul. XY, na pobočce banky Sberbank CZ, vložil poškozený na bankovní účet č. XY vedený na obžalovaného hotovost ve výši 6.800 Kč, - dne 28. 11. 2018 převzal obžalovaný od poškozeného v hotovosti finanční částku 27.900 Kč, - dne 29. 11 2018 převedl poškozený ze svého bankovního účtu č. XY (vedený u Komerční banky, a.s.) na bankovní účet č. XY vedený Sberbank CZ, a.s. na obžalovaného hotovost ve výši 10.700 Kč, - dne 29. 11. 2018 převzal obžalovaný od poškozeného v hotovosti finanční částku 44.300 Kč, - dne 7. 12. 2018 v 11:32 hodin, ul. XY, na pobočce banky Sberbank CZ, vložil poškozený na bankovní účet č. XY vedený na obžalovaného hotovost ve výši 7.600 Kč, - dne 7. 12. 2018 převzal obžalovaný od poškozeného v hotovosti finanční částku 7.600 Kč, - dne 12. 12. 2018 převedl poškozený ze svého bankovního účtu č. XY (vedený u Komerční banky, a.s.) na bankovní účet č. XY vedený Sberbank CZ, a.s. na obžalovaného hotovost ve výši 10.000 Kč, - dne 12. 12. 2018 v 10:34 hodin, ul. XY, na pobočce banky Sberbank CZ, vložil poškozený na bankovní účet č. XY vedený na obžalovaného hotovost ve výši 2.000 Kč, - dne 19. 12. 2018 v 13:39 hodin, ul. XY, na pobočce banky Sberbank CZ, vložil poškozený na bankovní účet č. XY vedený na obžalovaného hotovost ve výši 7.500 Kč, - dne 31. 12. 2018 v 10:16 hodin, ul. XY, na pobočce banky Sberbank CZ, vložil poškozený na bankovní účet č. XY vedený na obžalovaného hotovost ve výši 8.500 Kč; a dále v průběhu roku 2019 v 17 případech poškozený V. P. předal obžalovanému v hotovosti finanční částku v celkové výši 358.600 Kč, ve 26 případech vložil finanční částku celkem 400.700 Kč a v jednom případě převedl částku 27.400 Kč na bankovní účet obžalovaného č. XY vedený u Sberbank.CZ, konkrétně pak: dne 26. 2. 2019 v 13:24 hodin, ul. XY, na pobočce banky Sberbank CZ, vložil poškozený na bankovní účet č. XY vedený na obžalovaného hotovost ve výši 6.000 Kč, - dne 27. 2. 2019 v 14:35 hodin, ul. XY, na pobočce banky Sberbank CZ, vložil poškozený na bankovní účet č. XY vedený na obžalovaného hotovost ve výši 1.800 Kč, - dne 3. 3. 2019 obžalovaný převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 12.000 Kč, - dne 5. 3. 2019 v 15:36 hodin, ul. XY, na pobočce banky Sberbank CZ, vložil poškozený na bankovní účet č. XY vedený na obžalovaného hotovost ve výši 4.500 Kč, - dne 7. 3. 2019 v 13:39 hodin, ul. XY, na pobočce banky Sberbank CZ, vložil poškozený na bankovní účet č. XY vedený na obžalovaného hotovost ve výši 3.700 Kč, - dne 8. 3. 2019 v 14:39 hodin, ul. XY, na pobočce banky Sberbank CZ, vložil poškozený na bankovní účet č. XY vedený na obžalovaného hotovost ve výši 1 800 Kč, - dne 11. 3. 2019 v 16:42 hodin, ul. XY, na pobočce banky Sberbank CZ, vložil poškozený na bankovní účet č. XY vedený na obžalovaného hotovost ve výši 3.000 Kč, - dne 9. 5. 2019 v 17:36 hodin, ul. XY, na pobočce banky Sberbank CZ, vložil poškozený na bankovní účet č. XY vedený na obžalovaného hotovost ve výši 18.000 Kč, - dne 13. 5. 2019 v 14:42 hodin, ul. XY, na pobočce banky Sberbank CZ, vložil poškozený na bankovní účet č. XY vedený na obžalovaného hotovost ve výši 7.000 Kč, - dne 13. 5. 2019 v 16:28 hodin, ul. XY, na pobočce banky Sberbank CZ, vložil poškozený na bankovní účet č. XY vedený na obžalovaného hotovost ve výši 3.000 Kč, - dne 15. 5. 2019 v 14:09 hodin, ul. XY, na pobočce banky Sberbank CZ, vložil poškozený na bankovní účet č. XY vedený na obžalovaného hotovost ve výši 2.300 Kč, - dne 16. 5. 2019 v 15:10 hodin, ul. XY, na pobočce banky Sberbank CZ, vložil poškozený na bankovní účet č. XY vedený na obžalovaného hotovost ve výši 3.000 Kč, - dne 20. 5. 2019 v 15:08 hodin, ul. XY, na pobočce banky Sberbank CZ, vložil poškozený na bankovní účet č. XY vedený na obžalovaného hotovost ve výši 7.000 Kč, - dne 21. 5. 2019 převzal obžalovaný od poškozeného v hotovosti finanční částku 7.000 Kč, - dne 21. 5. 2019 obžalovaný převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 10.000 Kč, - dne 22. 5. 2019 v 13:03 hodin, ul. XY, na pobočce banky Sberbank CZ, vložil poškozený na bankovní účet č. XY vedený na obžalovaného hotovost ve výši 10.000 Kč, - dne 23. 5. 2019 v 09:04 hodin, ul. XY, na pobočce banky Sberbank CZ, vložil poškozený na bankovní účet č. XY vedený na obžalovaného hotovost ve výši 5.600 Kč, - dne 24. 5. 2019 v 15:00 hodin, ul. XY, na pobočce banky Sberbank CZ, vložil poškozený na bankovní účet č. XY vedený na obžalovaného hotovost ve výši 9.000 Kč, - dne 25. 5. 2019 převzal od poškozeného v hotovosti finanční částku 10.000 Kč, - dne 27. 5. 2019 v 14:20 hodin, ul. XY, na pobočce banky Sberbank CZ, vložil poškozený na bankovní účet č. XY vedený na obžalovaného hotovost ve výši 6.500 Kč, - dne 27. 5. 2019 převzal obžalovaný od poškozeného v hotovosti finanční částku 2.000 Kč, - dne 28. 5. 2019 převzal obžalovaný od poškozeného v hotovosti finanční částku 8.000 Kč, - dne 29. 5. 2019 v 11:17 hodin, ul. XY, na pobočce banky Sberbank CZ, vložil poškozený na bankovní účet č. XY vedený na obžalovaného hotovost ve výši 10.000 Kč, - dne 31. 5. 2019 v 09:18 hodin, ul. XY, na pobočce banky Sberbank CZ, vložil poškozený na bankovní účet č. XY vedený na obžalovaného hotovost ve výši 137.500 Kč, - dne 4. 6. 2019 v 10:09 hodin, ul. XY, na pobočce banky Sberbank CZ, vložil poškozený na bankovní účet č. XY vedený na obžalovaného hotovost ve výši 6.000 Kč, - dne 5. 6. 2019 převedl poškozený ze svého bankovního účtu č. XY (vedený u Komerční banky, a.s.) na bankovní účet č. XY vedený Sberbank CZ, a.s. na obžalovaného hotovost ve výši 27.400 Kč, - dne 5. 6. 2019 v 16:07 hodin, ul. XY, na pobočce banky Sberbank CZ, vložil poškozený na bankovní účet č. XY vedený na obžalovaného hotovost ve výši 42.000 Kč, - dne 7. 6. 2019 v 15:55 hodin, ul. XY, na pobočce banky Sberbank CZ, vložil poškozený na bankovní účet č. XY vedený na obžalovaného hotovost ve výši 36.000 Kč, - dne 11. 6. 2019 v 15:12 hodin, ul. XY, na pobočce banky Sberbank CZ, vložil poškozený na bankovní účet č. XY hotovost ve výši 15.000 Kč, - dne 11. 6. 2019 v 16:28 hodin, ul. XY, na pobočce banky Sberbank CZ, vložil poškozený na bankovní účet č. XY vedený na obžalovaného hotovost ve výši 25.000 Kč, - dne 11. 6. 2019 převzal obžalovaný od poškozeného v hotovosti finanční částku 37.000 Kč, - dne 14. 6. 2019 převzal obžalovaný od poškozeného v hotovosti finanční částku 40.000 Kč, - dne 15. 6. 2019 převzal obžalovaný od poškozeného v hotovosti finanční částku 14.000 Kč, - dne 16. 6. 2019 převzal obžalovaný od poškozeného v hotovosti finanční částku 54.800 Kč, - dne 21. 6. 2019 převzal obžalovaný od poškozeného v hotovosti finanční částku 40.000 Kč, - dne 24. 6. 2019 převzal obžalovaný od poškozeného v hotovosti finanční částku 43.000 Kč, - dne 26. 6. 2019 převzal obžalovaný od poškozeného v hotovosti finanční částku 23.000 Kč, - dne 27. 6. 2019 převzal obžalovaný od poškozeného v hotovosti finanční částku 13.000 Kč, - dne 1. 7. 2019 v 13:50 hodin, ul. XY, na pobočce banky Sberbank CZ, vložil poškozený na bankovní účet č. XY vedený na obžalovaného hotovost ve výši 10.000 Kč, - dne 2. 7. 2019 v 17:52 hodin, ul. XY, na pobočce banky Sberbank CZ, vložil poškozený na bankovní účet č. XY vedený na obžalovaného hotovost ve výši 15.000 Kč, - dne 3. 7. 2019 převzal obžalovaný od poškozeného v hotovosti finanční částku 12.800 Kč, - dne 4. 7. 2019 převzal obžalovaný od poškozeného v hotovosti finanční částku 16.000 Kč, - dne 9. 7. 2019, v 11:36 hodin, ul. XY, na pobočce banky Sberbank CZ, vložil poškozený na bankovní účet č. XY vedený na obžalovaného hotovost ve výši 12.000 Kč, - dne 11. 7. 2019 převzal obžalovaný od poškozeného v hotovosti finanční částku 16.000 Kč, a tímto jednáním poškozeným V. P., nar. XY, a jeho manželce H. P., nar. XY, způsobil škodu v celkové výši 18.713.730 Kč 2. Za uvedený zločin uložil Městský soud v Praze obviněnému podle §209 odst. 5 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 6 let a 6 měsíců. Podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněný pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. 3. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozeným V. P., nar. XY, a H. P., nar. XY, oba trvale bytem XY, společně a nerozdílně náhradu škody ve výši 18 713 730 Kč . 4. Proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 11. 2020, sp. zn. 4 T 3/2020, podal obviněný odvolání směřující do všech výroků. O podaném odvolání rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 1. 3. 2021, sp. zn. 4 To 9/2021, tak, že podané odvolání podle §256 tr. ř. zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu 5. Proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 3. 2021, sp. zn. 4 To 9/2021, podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání do všech výroků z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť rozhodnutí soudů nižších stupňů spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotn ěprávním posouzeni ́. 6. Dovolatel následně rozporuje naplnění skutkové podstaty zločinu podvodu. Namítá, že ve věci zcela absentuji ́ jakékoliv d ůkazy o jeho vině, neboť skutková zjištění stojí pouze na dedukcích a úvahách , nikoliv na důkazech . Podle názoru obviněného soudy svým postupem porušily základní ́ zásady trestního práva vyjádr ̌ ené pr ̌edevš ím v ustanovení §2 trestního r ̌ ádu, tj. zejména právo na spravedlivý proces, princip in dubio pro reo, jakož i zásadu presumpce neviny. Obviněný dále uvádí, že si je vědom toho, že dovolací soud nepřezkoumává skutkové závěry obecných soudů. Přezkoumání skutkového stavu je pak možné pouze výjimečně v případě extre ́mního nesouladu mezi skutkovými zjis ̌tě ními soudu a provedenými du ̊kazy, přičemž následně rozvádí předpoklady extrémního rozporu a odkazuje na judikaturu Ústavního soudu (např. nález I. ÚS 4/04). Poukazuje na podanou obžalobu a tvrdí, že soud prvního stupně nekriticky převzal závěry Mě stského státního zastupitelství v Praze obsaz ̌ ené v obz ̌alobě. Akcentuje, že neexistuje jediný r ̌ ádný pr ̌ ímý du ̊kaz ohledně předání hotovosti v celkové výs ̌i 18 355 930 Kč jeho osobě poškozeným, když jediné peněžní transakce, které mezi nimi proběhly, byly vklady na jeho bankoví účet ve výši 1. 341. 300,-Kč, které ovšem měly vždy jasně daný osobní c ̌ i obchodní úc ̌el. Extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy spatřuje především v tom, že skutková zjištění jsou založena výlučně na tvrzeních a poznámkách poškozeného, přičemž provedené důkazy nevylučují jinou interpretaci, než ke které se přiklonily soudy. 7. Obviněný zastává názor, že nepř ímé d ůkazy provedené ́ soudem prvního stupn ě netvoř í ve svém souhrnu logickou, nic ̌ ím nenarus ̌enou a uzavř enou soustavu vzájemne ̌ se doplň ujících du ̊kazů, z nichž lze dovodit pouze jediný záve ̌r. O předání peněz neexistuje žádný přímý důkaz (výpovědi svědků, výpisy z účtu, listinné důkazy). Pokud soud prvního stupně poukazuje na výpovědi svědků Š. a P., tak tito měli informace o předání peněz od poškozeného, u údajného předávání peněz nebyl ani jeden přítomen. Ani ostatní provedené důkazy nebyly způsobilé prokázat, že k předání peněz došlo. 8. Obviněný uplatnil rovněž námitky vůči vyhodnocení životního standardu, který udržoval se svou rodinou. Zdůrazňuje, že pokud by disponoval finančními prostředky od poškozeného, nemusel by chodit do zastaváren a být v prodlení s platbami nájemného. Tento př ístup soudu prvního stupne ̌, krom absence logiky, vykazuje prvky libovůle. 9. V závěru podaného dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. zrušil usnesení Vrchního soudu v Praze, ze dne 1. 3. 202 1, sp. zn. 4 To 9/2021, jakož i další ́ rozhodnutí obsahov ě předcházející citovanému rozhodnuti ́. 10. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření ze dne 1. 7. 2021, sp. zn. 1 NZO 572/2021, nejprve shrnul průběh trestního řízení, zvolenou argumentaci dovolatele a rozvedl předpoklady naplnění zvoleného dovolacího důvodu. Následně uvádí, že námitky obviněného nepovažuje za odpovídající požadavkům na hmotněprávní povahu námitek uplatnitelných v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a proto v tomto smyslu nejsou způsobilé založit přezkumnou povinnost Nejvyššího soudu. Obviněný opakuje již dříve uplatněnou obhajobu a fakticky vytýká soudům nesprávné hodnocení důkazů, takže se ve skutečnosti domáhá revize skutkových zjištění ve svůj prospěch. Stran zásady in dubio pro reo upozorňuje státní zástupce na procesní, nikoli hmotněprávní charakter této zásady. Ve vztahu k tvrzenému extrémnímu rozporu, státní zástupce zdůrazňuje, že žádný takový rozpor nebyl v posuzované věci zjištěn. Provedené dokazování netrpí žádnou vadou, která by naznačovala možnost porušení práva na spravedlivý proces. 11. Státní zástupce posléze konstatuje po obsahové stránce dostatečné vyhodnocení důkazů s vzájemnou a logickou návazností. Odůvodnění rozhodnutí Městského soudu v Praze, resp. Vrchního soudu v Praze považuje za přesvědčivé. Ve vztahu k důkazní situaci vztahující se k poskytování finančních prostředků obviněnému poukazuje na provedené důkazy, které tvořily řadu nepřímých důkazů, které v souhrnu prověřily okolnosti, z níž lze na vinu obviněného spolehlivě usuzovat. Státní zástupce posléze rozebírá jednotlivé důkazy a jejich hodnocení soudem prvního stupně. 12. V závěru podaného vyjádření státní zástupce navrhuje, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř., dovolání jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Současně podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. státní zástupce souhlasí s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil i jiné než navrhované rozhodnutí. III. Přípustnost dovolání 13. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. a v souladu s §265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu §265e tr. ř. zachována, přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.). IV. Důvodnost dovolání 14. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř. 15. Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.). 16. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud proto musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. 17. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví). 18. Vzhledem ke konkrétnímu obsahu dovolacích námitek považuje Nejvyšší soud především za vhodné uvést, že obviněný v rámci podaného dovolání uplatňuje v podstatě stejné námitky jako v rámci řízení před soudy nižších stupňů, přičemž tyto na jeho obhajobu dostatečně reagovaly, tedy zabývaly se jí. V souvislosti s námitkami, které obviněný uplatnil v rámci podaného dovolání a jež jsou shodné s námitkami uplatněnými v podaném odvolání je třeba uvést, že na situaci, kdy obviněný v rámci podaného dovolání opakuje shodné námitky, které uplatnil před soudy nižších stupňů a tyto se s nimi řádně a náležitě vypořádaly, pamatuje rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu (C. H. BECK, ročník 2002, svazek 17, pod T 408), podle kterého se jedná o dovolání zpravidla neopodstatněné. O takový případ se v dané věci jedná. 19. Bez ohledu na shora naznačený závěr, lze konstatovat, že obviněný své námitky formálně opírá o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ovšem jím namítané vady pod uplatněný dovolací důvod podřadit nelze. Namítané vady nelze podřadit ani pod žádný jiný dovolací důvod. Obviněný totiž primárně vytýká soudům nižších stupňů především nesprávné hodnocení provedených důkazů, když namítá vadná skutková zjištění, a přitom současně prosazuje vlastní (od skutkových zjištění soudů nižších stupňů odlišnou) verzi skutkového stavu věci a až následně ˗ sekundárně ˗ vyvozuje závěr o nesprávném právním posouzení skutku. Námitky obviněného se tedy fakticky týkají způsobu hodnocení důkazů soudy nižších stupňů, nikoliv nesprávného právního posouzení skutku. Takto formulované dovolací námitky, jak již bylo naznačeno, nejsou způsobilé založit přezkumnou povinnost Nejvyššího soudu a nejsou podřaditelné pod zvolený dovolací důvod. 20. Přesto považuje Nejvyšší soud za potřebné uvést, že obviněný naplnění zvoleného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zakládá na tvrzení, že v projednávaném případě je podle jeho názoru dán extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a zjištěným skutkovým stavem. 21. Obecně ve vztahu k namítané existenci extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a skutkovým stavem týkajícím se výroku o vině, považuje Nejvyšší soud za nutno zdůraznit následující. Vzhledem ke konstantní judikatuře Ústavního soudu, který opakovaně uvedl, že s ohledem na právo obviněného na spravedlivý proces je nutno o relevanci námitek proti skutkovým zjištěním uvažovat i v dovolacím řízení v těch případech, kdy je dán extrémní rozpor mezi skutkovým stavem věci v soudy dovozené podobě a provedenými důkazy (viz např. nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 4/04 nebo sp. zn. III. ÚS 3136/09), neboť existence extrémního rozporu může naplňovat dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (viz rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 5. 9. 2006, sp. zn. ÚS II. 669/05, obdobě např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 17. 3. 2015, sp. zn. 8 Tdo 1482/2014). Nestačí ovšem pouhé tvrzení této skutečnosti, existence extrémního rozporu musí být prokázána. Z pohledu judikatury Ústavního soudu a Nejvyššího soudu je třeba uvést, že extrémní rozpor je dán tehdy, jestliže zásadní skutková zjištění v rozhodnutí zcela chybí vzhledem k absenci příslušných důkazů, nebo zjevně nemají žádnou vazbu na soudem deklarovaný obsah provedeného dokazování, či jsou dokonce opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování. Zároveň je nutné zdůraznit, že v §2 odst. 5 tr. ř. ani §2 odst. 6 tr. ř. zákon nestanoví žádná pravidla jak pro míru důkazů potřebných k prokázání určité skutečnosti, tak pro relativní váhu určitých druhů či typů důkazů. Z hlediska práva na spravedlivý proces je však klíčový požadavek náležitého odůvodnění rozhodnutí ve smyslu ustanovení §125 odst. 1 tr. ř. a §134 odst. 2 tr. (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 21. 1. 2009 sp. zn. 3 Tdo 55/2009). 22. Vzhledem ke konkrétnímu obsahu uplatněné dovolací argumentace lze uzavřít, že obviněný ve vztahu k namítané existenci extrémního rozporu toliko vyjadřuje nesouhlas s hodnocením důkazů soudy prvního a druhého stupně. Z pohledu tvrzení obviněného lze konstatovat, že soud prvního stupně k náležitému objasnění věci provedl všechny potřebné důkazy, jak to vyžaduje ustanovení §2 odst. 5 tr. ř. Tyto následně hodnotil jak jednotlivě, tak zejména v jejich vzájemných souvislostech, v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř., když i odůvodnění jeho rozhodnutí odpovídá §125 odst. 1 tr. ř. Zde je potřebné akcentovat, že soud prvního stupně se v rámci odůvodnění rozsudku precizně vypořádal s hodnocením důkazů v jejich vzájemných souvislostech a důraz kladl na logické odůvodnění, tím spíše, že téměř veškeré finanční částky byly předány v hotovosti. Zde je na místě zdůraznit, že existenci extrémního rozporu nelze dovozovat jen z toho, že soud na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že obviněný se trestné činnosti dopustil tak, jak je popsáno ve skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně. Jestliže soudy hodnotily provedené důkazy odlišně než obviněný, neznamená tato skutečnost automaticky porušení zásady volného hodnocení důkazů, zásady in dubio pro reo, případně dalších zásad spjatých se spravedlivým procesem (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 3 Tdo 1615/2014). Proto uplatněnou argumentaci nelze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. 23. Přesto z pohledu těchto námitek uplatněných obviněným, byť tyto nenaplňují zvolený dovolací důvod, považoval Nejvyšší soud za potřebné na určité argumenty obviněného blíže reagovat. Jak již bylo naznačeno, zejména soud prvního stupně své úvahy ohledně rozsahu a hodnocení provedených důkazů řádně a nadstandardně odůvodnil, jak to vyžaduje ustanovení §125 tr. ř . a v tomto směru lze pro stručnost poukázat na přesvědčivé písemné odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně (body 51. – 59. rozsudku). Soud druhého stupně se s odůvodněním rozsudku soudu prvního stupně plně ztotožnil, když zároveň rozvedl své úvahy z pohledu námitek, které uplatnil obviněný v podaném odvolání a které jsou v podstatě totožné s námitkami uplatněnými v podaném dovolání (body 7. – 28. usnesení soudu druhého stupně) a s obhajobou obviněného se řádně vypořádal. 24. Lze konstatovat, že soudy nižších stupňů si byly vědomy ztížené důkazní situace, jestliže finanční prostředky byly poškozeným obviněnému v rozhodujícím rozsahu předávány v hotovosti, a proto se důsledně věnovaly náležitému objasnění skutkového stavu, včetně prověření věrohodnosti výpovědi poškozeného dalšími důkazy, byť nepřímé povahy. Jestliže pak soudy nižších stupňů na základě provedeného dokazování dospěly k závěru, že obhajobě obviněného neodpovídá žádný z provedených důkazů a že naopak zjištěný skutkový stav byl prokázán nejen na základě výpovědi poškozeného P., ale i na základě dalších důkazů podporující pravdivost a věrohodnost jeho výpovědi, nelze v jejich postupu shledávat nějakou libovůli či svévoli. I Nejvyšší soud má za to, že jednotlivé nepřímé důkazy vytváří ucelený řetězec, na základě něhož byl zjištěn skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti, v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí ve věci. Soudy vyhodnotily provedené důkazy komplexně – výpověď dovolatele oproti výpovědi poškozeného P., poškozené P., svědků Š., W., V., V., Z., Z., M., A., záznamy z diářů, výpisy z účtu poškozeného P. a poškozené P., uznání dluhu – závazku, úvěrové smlouvy sjednané poškozenými P. atd. 25. Jak již bylo naznačeno, soudy nižšího stupně se posouzením věrohodnosti tvrzení obviněného a poškozeného řádně a důkladně zabývaly (viz body 51. – 59. rozsudku soudu prvního stupně, potažmo bod 13. – 14., 20., 24. usnesení soudu druhého stupně), včetně otázkou délky podvodného jednání a výší půjčených peněz (viz bod 51. rozsudku soudu prvního stupně). Je nutné zdůraznit, že byť by se mohlo jednání poškozeného jevit jistým způsobem nelogické a velmi naivní, tak nelze skutečně pominout, že z provedených důkazů je patrné, že dovolatel na ostatní osoby působil velmi solidně a přesvědčivě, svá lživá tvrzení podporoval webovými stránkami o obchodu se zlatem, když také prvotně hradil dlouhodobé ubytování v hotelu, což nepochybně posílilo u poškozeného dojem, že je majetný a že jím tvrzené důvody, proč se nemůže přechodně dostat ke svým finančním prostředkům, jsou pravdivé. Současně nelze pominout ani povahu poškozeného, o které hovoří svědci ( Š., W.). Opakované poskytování půjček ze strany poškozeného i přes nevrácení půjčených finančních prostředků na základě stále nových výmluv a důvodů, jež mohly na jednu stranu působit přesvědčivě, bylo způsobeno tím, že poškozený propadl bezmoci a uchýlil se k jediné možnosti, kterou viděl jako reálnou v dané době, když na základě tvrzení obviněného nabyl dojmu, že jediný způsob, jak získat své peníze zpět představuje půjčováním dalších půjček dovolateli, aby na základě nově půjčených financí mohly být uvolněny finanční prostředky obviněného v zahraničí a mohlo tak dojít k vrácení jím poskytnutých půjček. Navíc to, že vrácení poskytnutých půjček je reálné, mohl poškozený dovozovat z podepsaného uznání dluhu ze strany dovolatele, který podepsal právně závaznou listinu, ověřenou notářem. Poškození se po jeho podpisu tak důvodně mohli domnívat a skutečně domnívali, že obviněný, jestliže uznání dluhu podepsal, má v úmyslu jim jejich prostředky vrátit. 26. Vzhledem k argumentaci obviněného je současně třeba zdůraznit, že soud prvního stupně zcela precizně vyargumentoval, z jakých zdrojů poškozený dovolateli půjčoval po menších obnosech částku v souhrnu přesahující 18 milionu Kč. Zde je možno poukázat i na tabulku výběrů hotovosti poškozeného P. v jednotlivých předmětných letech, kdy tento soud vysvětluje výši poskytnutých půjček v kontextu dalších okolností (např. půjčky od známých, zastavení domu apod.). Stran námitek ohledně posouzení životního stylu obviněného Nejvyšší soud pro stručnost poukazuje na odůvodnění soudů nižšího stupně (viz bod 27. usnesení soudu druhého stupně), s jejichž závěry se plně ztotožňuje. Nad rámec uvedeného Nejvyšší soud jen dodává, že dovolatel neměl prokazatelný legální zdroj peněz nežli půjčky od poškozeného a dalších osob. 27. Ohledně namítaného porušení práva na spravedlivý proces obviněným lze uvést, že rovněž tato uplatněná námitka nenaplňuje dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obecně je ovšem třeba připustit, že vzhledem k výkladu Ústavního soudu porušení práva na spravedlivý proces může zakládat naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (viz Stanovisko Ústavního soudu Pl. ÚS-st. 38/14 ze dne 4. 3. 2014, bod 14. a 26., rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 5. 9. 2006, sp. zn. ÚS II. 669/05). O takový případ se ovšem v dané věci nejedná, když lze konstatovat, že soudy nižších stupňů ohledně tohoto obviněného provedly dokazování v nezbytném rozsahu, přičemž skutkové závěry soudů mají oporu v provedených důkazech, kdy při jejich hodnocení nedošlo k žádné deformaci provedených důkazů, tyto byly hodnoceny v souladu s ustanovením §2 odst. 5, 6 tr. ř., takže skutkový stav byl zjištěn v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí. Odůvodnění rozhodnutí soudů ve vztahu k tomuto obviněnému pak odpovídá §125 odst. 1 tr. ř. a §134 odst. 2 tr. ř. Nad rámec shora uvedeného je dále nutno uvést, že právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám dovolatele. Uvedeným právem je pouze zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy (viz rozhodnutí Ústavního soudu dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04). Tyto zásady byly v daném řízení dodrženy a respektovány. 28. K argumentaci obviněného zásadou in dubio pro reo je nutno uvést, že uvedená zásada vyplývá z principu neviny (§2 odst. 2 tr. ř.). Tato námitka nemůže zvolený dovolací důvod založit, když směřuje výlučně do skutkových zjištění soudů nižších stupňů a potažmo proti způsobu hodnocení provedených důkazů. Je tomu tak proto, že pravidlo „in dubio pro reo“ vyplývá ze zásady presumpce neviny zakotvené v čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a §2 odst. 2 tr. ř. a má tedy vztah pouze ke zjištění skutkového stavu věci na základě provedeného dokazování, a to bez důvodných pochybností (§2 odst. 5 tr. ř.), kdy platí „v pochybnostech ve prospěch obviněného“. Je tudíž zjevné, že pravidlo má procesní charakter, týká se jen otázek skutkových a jako takové není způsobilé naplnit obviněným zvolený (avšak ani žádný jiný) dovolací důvod. Nejvyšší soud dosud nepřipouští, aby bylo dodržení této zásady zkoumáno v dovolacím řízení (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2010, sp. zn. 7 Tdo 1525/2009, ze dne 6. 5. 2015, sp. zn. 11 Tdo 496/2015, ze dne 8. 1. 2015, sp. zn. 11 Tdo 1569/2014 a na to navazující usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2016, sp. zn. 4 Tdo 467/2016, dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 4. 2019 sp. zn. 5 Tdo 595/2018.). 29. Pravidlo in dubio pro reo totiž znamená, že není-li v důkazním řízení dosaženo praktické jistoty o existenci relevantních skutkových okolností, tj. jsou-li přítomny důvodné pochybnosti ve vztahu ke skutku či osobě pachatele, jež nelze odstranit ani provedením dalšího důkazu, nutno rozhodnout ve prospěch obviněného (srov. nález Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01). Platí tedy, že jakkoli vysoký stupeň podezření sám o sobě není s to vytvořit zákonný podklad pro odsuzující výrok (nález Ústavního soudu ze dne 13. 5. 1998, sp. zn. IV. ÚS 36/98). Jinak vyjádřeno, trestní řízení vyžaduje v tomto ohledu ten nejvyšší možný stupeň jistoty, který lze od lidského poznání požadovat, alespoň na úrovni obecného pravidla „prokázání mimo jakoukoliv rozumnou pochybnost“ (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 17. 5. 2007, sp. zn. IV. ÚS 260/05, ze dne 12. 1. 2009, sp. zn. II. ÚS 1975/08, ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2142/11, aj.). Současně je třeba zdůraznit, že existence rozporů mezi důkazy ale sama o sobě neznamená, že by nebylo možné uznat obviněného vinným předmětným trestným činem a že by jakékoli rozpory mezi důkazy musely nutně vést k uplatnění pravidla in dubio pro reo, tj. k rozhodnutí v pochybnostech ve prospěch obviněného. I přes rozpory mezi důkazy může soud podle konkrétní důkazní situace dospět ke spolehlivému závěru o spáchání trestného činu obviněným. Rozhodnout ve prospěch obviněného lze jen za předpokladu, jestliže existující rozpory jsou tak zásadní, že vina obviněného není nepochybná ani po pečlivém vyhodnocení všech důkazů, přičemž v úvahu již nepřichází provedení dalších důkazů. O naznačenou situaci se v dané věci nejednalo, když v tomto směru je třeba odkázat na přesvědčivé odůvodnění rozhodnutí soudů nižších stupňů, které odpovídá §125 odst. 1 tr. ř. a §134 odst. 2 tr. ř. 30. K námitce porušení zásady presumpce neviny Nejvyšší soud ještě stručně dodává, že ani tato námitka nemůže naplnit dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Zásada presumpce neviny zakotvená v čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a v §2 odst. 2 trestního řádu má procesní charakter a týká se jen způsobu hodnocení důkazů. Jako taková není způsobilá naplnit zvolený (ale ani žádný jiný) dovolací důvod (viz obdobné závěry o procesní povaze námitek neužití zásady presumpce neviny v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2018, sp. zn. 5 Tdo 418/2018, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2018, sp. zn. 6 Tdo 92/2018). 31. Obecně je s námitkami obviněného v souvislosti s hodnocením důkazů třeba připomenout, že provádění dokazování je doménou především soudu prvního stupně jako soudu nalézacího, a to s možnou korekcí v řízení před soudem druhého stupně jako soudem odvolacím, nikoli však v řízení o dovolání. Dokazování je ovládáno zásadami jeho se týkajícími, a to zásadou vyhledávací, bezprostřednosti a ústnosti, volného hodnocení důkazů a presumpcí neviny. Hodnotit důkazy tak může jen ten soud, který je také v souladu s principem bezprostřednosti a ústnosti provedl, protože jen díky tomu může konkrétní důkazní prostředek vyhodnotit a získat z něj relevantní poznatky. Zásada bezprostřednosti ve spojitosti se zásadou ústnosti hraje významnou roli, soud je přímo ovlivněn nejen samotným obsahem důkazního prostředku, ale i jeho nositelem (pramenem důkazu – zejména samotnou vyslýchanou osobou). Jen takový způsob dokazování může hodnotícímu orgánu poskytnout jasný obraz o dokazované skutečnosti a vést k vynesení rozhodnutí pod bezprostředním dojmem z provedených důkazů. I odborná literatura (např. Jelínek, J. a kol. Trestní právo procesní. 4. vydání. Praha: Leges, 2016, str. 166 a násl.) uznává, že nejlepší cestou pro správné rozhodnutí je zhodnocení skutkových okolností na podkladě bezprostředního dojmu z přímého vnímání v osobním kontaktu, což nachází odraz v latinském přísloví „quod non est in foro, non est in mundo“ (co není před soudem, není na světě), oproti dřívějšímu inkvizičnímu řízení s principem založeným na písemném řízení s vyjádřením „quod non est in actis, non est in mundo“ (co není ve spise, není na světě). 32. Lze tedy uzavřít, že Nejvyšší soud se zabývá z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. otázkou správnosti právního posouzení skutku zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a zásadně nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů, nepřezkoumává a nehodnotí správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, neprověřuje úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. řádu (z mnohých rozhodnutí srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2005, sp. zn. 11 Tdo 31/2005, publikované pod č. 40/2005 Sb. rozh. tr.; dále rovněž např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2015, sp. zn. 11 Tdo 432/2015, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2014, sp. zn. 11 Tdo 907/2014). Jistou výjimku z tohoto pravidla, jak již bylo naznačeno, představuje zjištěná existence extrémního rozporu mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy, který ovšem v dané věci nebyl shledán. 33. Nejvyšší soud považuje za vhodné ještě uvést, že uváží-li se způsob, jakým se soudy s jednotlivými ve věci provedenými důkazními prostředky vypořádaly, neshledal v postupu soudů nižších stupňů vady a zjistil, že jejich rozhodnutí jsou logická a postrádají prvky svévole, podané závěry jsou předvídatelné a rozumné, korespondují s fixovanými závěry soudní praxe a nejsou výrazem svévole (libovůle). Výkladu, jejž soudy k jednotlivým výhradám obviněného podaly, nechybí smysluplné odůvodnění ani nevybočuje z mezí všeobecně (konsensuálně) akceptovaného chápání dotčených právních institutů, resp. není v rozporu s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti, neboť vydaná rozhodnutí byla řádně, srozumitelně a logicky odůvodněna (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 8. 2010, sp. zn. III. ÚS 1800/10). Nejvyšší soud proto uzavírá, že v projednávané věci se nejedná o případnou existenci tzv. deformace důkazů, tj. vyvozování skutkových zjištění, která v žádném smyslu nevyplývají z provedeného dokazování [srov. nález Ústavního soudu ze dne 14. 7. 2010, sp zn. IV. ÚS 1235/09 (N 144/58 SbNU 207), či ze dne 4. 6. 1998, sp. zn. III. ÚS 398/97 (N 64/11 SbNU 125)]. Soudy ve věci stanovený rozsah provedeného dokazování je dostatečný k řádnému objasnění všech rozhodných skutečností, a opatřené důkazy vinu obviněného v potřebné míře bez pochybností prokázaly, když je soudy posuzovaly ve vzájemném kontextu a dodržely všechny postupy předepsané §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Soudy se nezpronevěřily ani zásadě in dubio pro reo , neboť verze, kterou obviněný preferoval, byla provedeným dokazováním vyvrácena ve smyslu pravidel stanovených v §125 tr. ř. 34. Vzhledem ke shora uvedenému je nepochybné, že se obviněný svou argumentací obsaženou v podaném dovolání s věcným naplněním uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. rozešel a vznesl námitky, které nejsou podřaditelné pod dovolací důvod jím deklarovaný, ale ani žádný jiný. 35. Proto dospěl Nejvyšší soud k závěru, že o dovolání obviněného je nezbytné rozhodnout způsobem upraveným v §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Dle něho Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., dle něhož „ v odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí . “ Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.). V Brně dne 31. 8. 2021 JUDr. Marta Ondrušová předsedkyně senátu