ECLI:CZ:NS:2021:8.TDO.1201.2021.1
sp. zn. 8 Tdo 1201/2021-372
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 11. 2021 o dovolání obviněného P. S. , nar. XY ve XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 30. 6. 2021, sp. zn. 14 To 177/2021, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 3 T 194/2020, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. S. odmítá .
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 7. 4. 2021, sp. zn. 3 T 194/2020, byl obviněný P. S. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným zločinem týrání osoby žijící ve společném obydlí podle §199 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku, za který byl podle §199 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let. Podle §228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost zaplatit poškozené Zdravotní pojišťovně ministerstva vnitra České republiky na náhradě škody částku 8 372 Kč.
2. Proti citovanému rozsudku podal obviněný v celém rozsahu odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 30. 6. 2021, sp. zn. 14 To 177/2021, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
3. Podle tzv. skutkové věty výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně se obviněný zločinu týrání osoby žijící ve společném obydlí podle §199 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku dopustil tím, že v době od poloviny roku 2015 do 1. srpna 2019 v obci XY, okres XY, v rodinném domě č. p. XY, ve společně užívané domácnosti psychicky a fyzicky týral svoji družku E. T. Z., tím způsobem, že jí zpočátku jen vyčítal, že neumí vařit, prát, šetřit, že je celkově k ničemu, postupem času ji začal slovně urážet, že je "píča, kráva, kurva, děvka, blondýna, Ukrajinka", tyto nadávky použil vůči své družce tak dvakrát týdně, začal ji i fyzicky napadat údery a kopy do různých částí těla i hlavy, taháním za vlasy, a to i před nezletilou dcerou poškozené, s četností dvakrát až třikrát do měsíce, choval se k ní vulgárně i v intimní oblasti, kdy ji například vzal za vlasy, její hlavu dal před jeho přirození a přikázal jí, aby mu "vykouřila" penis, na veřejnosti ji ponižoval tak, že ji označoval slovy "blondýna" nebo "M. ", v poslední době se násilné chování ze strany obviněného vůči poškozené začalo stupňovat, k napadení dne 4. 6. 2019 byla přivolána hlídka Policie České republiky a poškozená musela následující den se škrábanci a modřinami vyhledat lékařské ošetření u L. v XY, k poslednímu fyzickému napadení ze strany obviněného došlo dne 1. 8. 2019, kdy při hádce poškozenou odhodil na skříň, o kterou si poškozená zranila levý loket, ze kterého silně krvácela, načež byla odvezena záchranou službou na ošetření do nemocnice a byla jí vystavena pracovní neschopnost do 14. 8. 2019, následně byl obviněný ze společné domácnosti policejním orgánem vykázán, přičemž toto vykázání bylo prodlouženo usnesením Okresního soudu v Ústí nad Orlicí nejprve o jeden měsíc a poté do 30. 11. 2019.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 30. 6. 2021, sp. zn. 14 To 177/2021, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě dovolání, v němž odkázal na dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítl nesprávné právní posouzení skutku.
5. Vytkl, že soudy dostatečně nevzaly v úvahu i skutkové okolnosti zjištěné v rámci provedeného dokazování svědčící v jeho prospěch, které podle jeho názoru zakládají extrémní nesoulad mezi zjištěným skutkovým stavem a provedeným dokazováním, a to i proto, že soudy neprovedly všechny navržené důkazy, přičemž tyto skutečnosti činí napadené rozhodnutí nepřezkoumatelným. Po rekapitulaci skutkového stavu věci poukázal na incident z léta roku 2015, který sice nebyl zahrnut do výrokové části rozsudku nalézacího soudu, jenž však svědčí o tom, že tvrzení poškozené o jejím fyzickém napadení se ukázalo nepravdivým. Pokud jde o incident ze dne 4. 6. 2019, konstatoval, že popis skutku uvedený poškozenou v rámci přípravného řízení a přejatý do obžaloby je významně odlišný od skutku popsaného v odsuzujícím rozsudku soudu prvního stupně a od toho, jak poškozená skutek popsala před Městským úřadem v XY a na Policii České republiky, a není ani podpořen výpověďmi dcery poškozené či syna obviněného. Oproti tvrzení poškozené z přípravného řízení nebylo prokázáno jeho jednání spočívající v tom, že tiskl poškozenou na kuchyňskou linku, tahal ji za vlasy, tiskl ji na zem, kopal ji do břicha a jiných částí těla. Co se týče incidentu ze dne 1. 8. 2019, poznamenal, že z provedeného dokazování vyplývá, že záminkou konfliktu bylo to, že mu poškozená zadržovala vyúčtování elektřiny, chovala se arogantně a provokovala jej. Soudy mají projednávanou trestnou činnost za prokázanou na základě jediného přímého důkazu - výpovědi poškozené ve spojení s řadou nepřímých důkazů včetně znaleckého posudku. Rozpory, na něž obviněný upozornil, však řetězec nepřímých důkazů zpochybňují.
6. Dále měl obviněný za to, že v řízení došlo k opomenutí důkazů. Upozornil, že v rámci odvolacího řízení předložil odborné stanovisko soudních znalců z oboru psychologie a psychiatrie PhDr. Ilji Chodury a MUDr. Zdeňka Kalvacha, kteří se vyjádřili k tomu, zda podklady, které měli soudem ustanovení znalci k dispozici, jsou dostatečné pro jejich zcela jednoznačné závěry. Poněvadž uvedení znalci shledali v této souvislostí množství pochybení, navrhl, aby soud provedl revizi podaných znaleckých posudků, resp. aby byly vypracovány nové znalecké posudky stran prokázání přítomnosti duševní poruchy u poškozené a stran posouzení hodnověrnosti její výpovědi. Podle mínění obviněného se měly tyto znalecké posudky zaměřit na otázku, zda lze považovat bez důvodných pochybností za prokázané, že se u poškozené rozvinula zjištěná duševní porucha výlučně v souvislosti s jeho jednáním, které mělo charakter dlouhodobého týrání. Odvolací soud však tomuto návrhu nevyhověl. Obviněný v kontextu důvodů, pro které soud zmíněný důkazní návrh zamítl, vytkl, že obsah a rozsah oponentního stanoviska PhDr. Ilji Chodury a MUDr. Zdeňka Kalvacha je determinován faktickou nemožností provést vlastní vyšetření poškozené tak, aby bylo možno zpracovat znalecký posudek. Pokud jsou upřednostňovány závěry soudních znalců, kteří měli reálnou i procesní možnost provést vyšetření poškozené, dochází k narušení principu rovnosti zbraní podle čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 a 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, neboť tuto možnost měla toliko strana obžaloby. Podle názoru dovolatele nemohl odvolací soud bez kvalifikovaného vyjádření nezávislého soudního znalce vyhodnotit, zda inventář vyšetřovacích technik, jejich volba a vyhodnocení je dostačující, když obhajobou oslovení soudní znalci namítají opak.
7. Obviněný brojil proti argumentaci odvolacího soudu, podle níž je k hodnocení provedených důkazů povolán pouze okresní soud, neboť ten tyto důkazy provedl, přičemž krajský soud nemá důvod do tohoto hodnocení zasahovat, když tyto důkazy neprováděl a když je okresní soud logicky odůvodnil. S poukazem na §263 odst. 7 tr. ř. namítl, že hledisko prezentované odvolacím soudem by jeho přezkumnou pravomoc významně redukovalo, neboť by se fakticky nevztahovala na hodnocení důkazů soudem prvního stupně, a tedy ani na jeho skutková zjištění. Takový závěr je však v rozporu s koncepcí odvolacího řízení, která výslovně předpokládá, že předmětem přezkumu odvolacího soudu je jak hodnocení důkazů provedené soudem prvního stupně, tak i jeho skutková zjištění [viz §258 odst. 1 písm. b), c) tr. ř.]. Dovolatel akcentoval, že ani odvolací soud, ani soudní znalci nepřihlédli k výpovědi první manželky obviněného Z. V., která uvedla, že obviněný je klidné povahy, nenechá se vyprovokovat, nikdy neuhodil ani syna a ani ji, do ničeho nemlátil ani když byl rozčilený, nikdy neměli opravdu vyhrocený konflikt, i když se hádali. Odvolací soud se nezabýval ani obhajobou obviněného, že sama poškozená po předchozích dvou nevydařených manželstvích spontánně sdělila znalci, že se v souvislosti s nevydařeným prvním manželstvím pokusila v roce 2008 o sebevraždu. Konečně se nezabýval ani tím, že s SMS komunikací dokládající provokaci poškozené se soudem ustanovení znalci seznámili až při hlavním líčení, tedy při zpracování písemného posudku ji nijak nebrali v potaz, a její relevanci paušálně odmítli bez bližšího zkoumání. Tedy slovy odborného vyjádření znalců PhDr. Ilji Chodury a MUDr. Zdeňka Kalvacha se soudem ustanovení znalci nesnažili dát do souvislosti svá zjištění s životní historií posuzované.
8. Obviněný vyjádřil přesvědčení, že z provedených důkazů nelze bez porušení principu presumpce neviny učinit závěr, že se skutek uvedený v obžalobě stal a že jeho pachatelem je právě on.
9. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 30. 6. 2021, sp. zn. 14 To 177/2021, v celém rozsahu zrušil a Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočce v Pardubicích uložil, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
III. Přípustnost dovolání
10. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání obviněného je podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. přípustné, že je podala včas (§265e odst. 1 tr. ř.) oprávněná osoba [§265d odst. 1 písm. c) tr. ř.] a že splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.).
IV. Důvodnost dovolání
11. Nejvyšší soud úvodem připomíná, že ve vztahu ke všem důvodům dovolání platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
12. Obviněný odkázal na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
13. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Výklad tohoto ustanovení v kontextu dalších důvodů dovolání obsažených v ustanovení §265b tr. ř. standardně vychází z úvahy, že dovolání je opravným prostředkem mimořádným a odpovídají tomu i zákonem stanovené podmínky rozhodování o něm. Dovolání je zákonem určeno k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., není (a ani nemůže být) další instancí přezkoumávající skutkový stav v celé šíři. Procesněprávní úprava řízení před soudem prvního stupně a posléze před soudem odvolacím poskytuje dostatečný prostor k tomu, aby se skutkovou stránkou věci nemusel (a vzhledem k právní úpravě rozhodování o dovolání ani neměl) zabývat Nejvyšší soud v řízení o dovolání.
14. V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotněprávních. Proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, eventuálně soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
15. Výhrady obviněného obsažené v jeho mimořádném opravném prostředku se zákonem vymezenému rámci ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zcela vymykají, jelikož se odchylují od skutkových zjištění soudů nižších instancí a napadají procesní postup těchto soudů. K takto formulovaným námitkám nemůže Nejvyšší soud přihlížet, resp. je jakýmkoliv způsobem po věcné stránce hodnotit, neboť (jak již bylo zmíněno výše) v dovolacím řízení je skutkovými závěry nižších soudů vázán, a je tudíž povinen tyto plně respektovat.
16. Na druhou stranu ovšem Nejvyšší soud připouští, že se zásada, s níž jako dovolací soud přistupuje k hodnocení skutkových námitek, nemusí uplatnit bezvýhradně, a to v případě zjištění, že nesprávná realizace důkazního řízení má za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu se rozhodování o mimořádném opravném prostředku nemůže ocitnout mimo rámec ochrany základních práv jednotlivce a tato ústavně garantovaná práva musí být respektována (a chráněna) též v řízení o všech opravných prostředcích (k tomu viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2004, sp. zn. I. ÚS 125/04, ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, stanovisko pléna ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14). Ústavní soud vymezil taktéž zobecňující podmínky, za jejichž splnění má nesprávná realizace důkazního řízení za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení postulátů spravedlivého procesu. Podle Ústavního soudu tak lze vyčlenit případy důkazů opomenutých, případy důkazů získaných, a tudíž posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy a konečně případy svévolného hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, aj.).
17. Pochybení podřaditelná pod výše uvedené vady dovolací soud v posuzované věci neshledal. K případnému opomenutí důkazů, které obviněný v dovolání namítal, je vhodné uvést, že ani podle judikatury Ústavního soudu (viz např. nález ze dne 20. 5. 1997, sp. zn. I. ÚS 362/96, usnesení ze dne 25. 5. 2005, sp. zn. I. ÚS 152/05) není soud v zásadě povinen vyhovět každému důkaznímu návrhu. Právu obviněného navrhnout důkazy, jejichž provedení v rámci své obhajoby považuje za potřebné, odpovídá povinnost soudu nejen o důkazních návrzích rozhodnout, ale také, pokud jim nevyhoví, vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl. Ústavní soud v řadě svých nálezů (např. ze dne 16. 2. 1995, sp. zn. III. ÚS 61/94, ze dne 12. 6. 1997, sp. zn. III. ÚS 95/97, ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01, ze dne 10. 10. 2002, sp. zn. III. ÚS 173/02 a další) podrobně vyložil pojem tzv. opomenutých důkazů ve vazbě na zásadu volného hodnocení důkazů a požadavky, jež zákon klade na odůvodnění soudních rozhodnutí. Neakceptování důkazního návrhu obviněného lze založit třemi důvody: Prvním je argument, podle něhož tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení. Dalším je argument, podle kterého důkaz není s to ani ověřit ani vyvrátit tvrzenou skutečnost, čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídací potencí. Konečně třetím je pak nadbytečnost důkazu, tj. argument, podle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno.
18. Výtky obviněného směřující proti úplnosti provedeného dokazování neshledal dovolací soud opodstatněnými. Posuzovaná trestní věc není stižena vadou opomenutých důkazů, poněvadž odvolací soud o důkazním návrhu rozhodl (což ostatně obviněný ani nerozporoval) a své zamítavé rozhodnutí také řádně zdůvodnil. Uvedl, že na podkladě obviněným předloženého odborného vyjádření znalců, které k důkazu u veřejného zasedání provedl, nedospěl k závěru, že by bylo třeba provést či nechat zpracovat nové znalecké posudky, když pro revizní posudky není místo, neboť zatím žádné oponentní znalecké posudky, které by vyvracely závěry obou znalců, dosud předloženy nebyly. Podle soudu není co revidovat, přičemž žádná výrazná pochybení k postupu obou znalců či k obsahu jejich znaleckých posudků nezjistil. Důvod nechat zpracovat nové znalecké posudky tudíž neshledal (str. 6 usnesení odvolacího soudu). Dovolací soud se s touto argumentací ztotožňuje a dodává, že odvolací soud dostatečně pečlivě reagoval na obsahově zcela totožné výtky obviněného obsažené v jeho odvolání zpochybňující relevanci znaleckého posudku zpracovaného znalci doc. PhDr. Janem Laškem, CSc., a prof. MUDr. Ladislavem Hosákem, Ph.D. (str. 5 a 6 jeho usnesení). Soud vyložil, že předložené „odborné vyjádření“ je jen vyjádřením jistých námitek ze strany jiného znalce k obsahu znaleckého posudku a ke specializaci znalce. Z opatření o přibrání znalce i obsahu znaleckého posudku zpracovaného doc. PhDr. Janem Laškem, CSc., vyplývá, že tento znalec je specializován pro obor školství a kultura, odvětví psychologie. Není tedy po formální stránce ani v běžné soudy plně akceptované praxi znalcem ojedinělým, který ve stejném oboru i odvětví zpracovává znalecký posudek a není důvodu odbornost ani specializaci takového znalce zpochybňovat. Odvolací soud odmítl i námitky ohledně nedostatečnosti a nevypovídající hodnotě zpracovaného znaleckého posudku. Zdůraznil, že z obsahu posudku vyplývá, že tento má všechny potřebné náležitosti, které jsou pro znalecké zkoumání vyžadovány, a v posudku jsou zmíněny všechny pasáže, zdroje, výpovědi, které měl znalec k dispozici, a jsou zde i pasáže obsahující vlastní vyšetření poškozené, včetně odkazu na použité diagnostické metody a jejich výsledky. To, že nejsou zmíněny podrobněji, neznamená, že by daný posudek neměl dostatečnou vypovídací hodnotu. Kromě toho znalec své závěry před soudem také dostatečně obhájil a vyjádřil se ke všem dotazům obhájce i obviněného, a to nejen ohledně psychické anamnézy poškozené v souvislosti s předchozím obdobím, tedy tím, že před řadou let byla týrána prvním manželem, že jí zemřela matka a že se pokusila o sebevraždu, když ani tento znalec, ani znalec psychiatr prof. MUDr. Ladislav Hosák, Ph.D., dané skutečnosti nepovažovali za natolik zásadní, aby měly vliv na diagnostikovanou duševní poruchu – poruchu přizpůsobení, kterou přičítali z větší míry jednání ze strany obviněného, a zjištěnému syndromu týrané ženy. Jen proto, že obviněný se závěry znalců nesouhlasí, nelze spekulovat o neodbornosti a nedostatečnosti závěrů znaleckých zkoumání těchto znalců, přičemž odborné vyjádření, které obviněný předložil, nemá ani pro krajský soud žádnou vypovídací hodnotu. Je vedeno pouze snahou do jisté míry zpochybnit zpracované znalecké posudky bez bližšího rozboru, bez bližší znalosti obsahu spisového materiálu, o čemž vypovídá např. skutečnost, že se znalci podivují nad tím, že v dané kauze byly zpracovány znalecké posudky z oboru psychiatrie a psychologie jen na poškozenou a nikoli na obviněného, a nebyla tak zkoumána jeho osobnost, sociabilita, míra agresivity a schopnosti jejího zvládání v různých situacích. Pokud by znalci byli seznámeni s obsahem spisového materiálu i všemi důkazy, nepochybně by k takovému závěru dospět nemohli, když předmětné znalecké posudky byly zpracovány i na obviněného a okresní soud s nimi pracoval. Podle odvolacího soudu takto předložené „kvazi“ odborné vyjádření nelze brát za projev odborných námitek, které by mohly závěry znaleckého posudku z odvětví psychologie jakkoli zpochybnit. K posudku znalce prof. MUDr. Ladislava Hosáka, Ph.D., navíc nebylo ani ze strany těchto znalců připomínek, přičemž závěry o zjištěné duševní poruše – poruše přizpůsobení - plynou právě ze závěrů tohoto znaleckého posudku.
19. S ohledem na výše uvedené má tedy dovolací soud za to, že odvolací soud se s návrhem na provedení důkazu vypořádal naprosto komplexně a zcela dostatečně, tento důkazní návrh v žádném případě neopomněl a logicky reagoval na výtky zacílené na v řízení provedený znalecký posudek zpracovaný znalci doc. PhDr. Janem Laškem, CSc., a prof. MUDr. Ladislavem Hosákem, Ph.D., jehož závěry vedly obviněného k přesvědčení, že ve věci je třeba zpracovat znalecký posudek nový. Taková důkazní potřeba logicky ani nemohla vzniknout, neboť ve věci nebyl předložen žádný oponentní znalecký posudek, závěry jmenovaných znalců a přesvědčivost jejich posudku nebyly nijak relevantně zpochybněny, ač se o to obhajoba snažila prostřednictvím (odvolacím soudem právem kritizovaného) tzv. odborného vyjádření zaměřeného pouze na diskreditaci původně angažovaných znalců a v návaznosti na to i jejich znaleckých metod a výstupů. Přitom samo velmi stručné a ničím nepodložené odborné vyjádření, které svým obsahem svědčí o naprosto nedostatečné informovanosti jejich zpracovatelů, nemůže obstát jako relevantní impuls pro doplnění dokazování.
20. V projednávaném případě dále Nejvyšší soud nezaznamenal žádný, už vůbec ne extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů (str. 3-8, body 3.-18. rozsudku nalézacího soudu, str. 4-11 usnesení odvolacího soudu) vyplývá přesvědčivý vztah mezi soudy učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů. Je zjevné, že soudy postupovaly při hodnocení důkazů důsledně podle §2 odst. 6 tr. ř. a učinily skutková zjištění, která řádně zdůvodnily. Důkazy hodnotily podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a v odůvodnění svých rozhodnutí v souladu s požadavky §125 odst. 1 tr. ř., resp. §134 odst. 2 tr. ř., vyložily, jak se vypořádaly s obhajobou obviněného a proč jí neuvěřily. Není úkolem Nejvyššího soudu coby soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy nižších stupňů hodnotily provedené důkazy v souladu s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů, že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů a že své hodnotící závěry jasně a logicky vysvětlily. To, že způsob hodnocení provedených důkazů nekoresponduje s představami dovolatele, není dovolacím důvodem a samo o sobě závěr o porušení zásad spravedlivého procesu a o nezbytnosti zásahu Nejvyššího soudu neopodstatňuje.
21. Dovolací soud nicméně pro úplnost doplňuje, že obviněný byl z jednání popsaného ve skutkové větě výroku o vině usvědčován nejen výpovědí poškozené E. T. Z., ale i dalšími důkazy s touto výpovědí zcela korespondujícími, jejichž souhrn tvořil logickou a ničím nenarušovanou soustavu vzájemně se doplňujících a na sebe navazujících důkazů, které ve svém celku spolehlivě prokazují vinu dovolatele. Nalézací soud považoval výpověď poškozené za pravdivou a věrohodnou (opíral se přitom i o závěry znaleckého posudku z oboru z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a psychologie, zpracovaného znalci Doc. PhDr. Janem Laškem, CSc., a prof. MUDr. Ladislavem Hosákem, Ph.D.), podpořenou dalšími důkazy jak objektivní povahy (zejména lékařské zprávy o ošetření poškozené v souvislosti s incidenty a přestupkový spis Městského úřadu v XY), tak i výpověďmi svědků, kteří jednání obviněného či jeho následky vnímali, případně se jim poškozená svěřila. V tomto kontextu poukázal především na výpovědi svědků M. V., R. Š., L. K., M. H., P. Z. a T. T. Soud si byl vědom skutečnosti, že stíhaná trestná činnost je trestnou činností specifickou, která se neodehrává na veřejnosti, čemuž také odpovídá důkazní situace. Reflektoval, že stěžejním – přímým důkazem je výpověď oběti, a tudíž tuto výpověď v podobě výpovědi poškozené E. T. Z. velmi pečlivě hodnotil. Odvolací soud ve vztahu k výhradě, že poškozená obviněného k jeho jednání vyprovokovala, trefně poznamenal, že i když lze připustit, že některé hádky mohla vyvolat i poškozená, nelze odhlédnout od toho, že dominantním byl ve vztahu obviněný, zatímco poškozená se jevila jako submisivní, která si s jeho chováním nevěděla rady, podřizovala se mu a úkorně jeho nevhodné a hrubé jednání snášela, byť jí způsobovalo duševní i fyzickou bolest, občas se sice snažila bránit, ale síle a agresivitě obviněného se ubránit nedokázala. Pokud se bránila křikem či roztržením trička nebo fackami, pak to souviselo s chováním obviněného v důsledku toho, jak se k ní choval a jakou fyzickou a psychickou bolest jí způsoboval. Takový důkazní podklad plně koresponduje se závěry soudů nižších stupňů o vině obviněného a podporuje plně skutkovou větu obsaženou ve výrokové části rozsudku nalézacího soudu. Rozhodně se pak nejedná o obviněným tvrzenou situaci tzv. extrémního rozporu mezi obsahem provedených důkazů a zmíněným skutkovým stavem, která by umožnila přisvědčit opodstatněnosti uplatněného dovolacího důvodu a nutnosti kasačního zásahu Nejvyššího soudu.
22. Co se týče námitky nedostatku odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu, Nejvyšší soud zdůrazňuje, že není porušením práva na spravedlivý proces, jestliže soudy nebudují vlastní závěry na podrobné oponentuře (a vyvracení) jednotlivě vznesených námitek, pokud proti nim postaví vlastní ucelený argumentační systém, který logicky a v právu rozumně vyloží tak, že podpora správnosti jejich závěrů je sama o sobě dostatečná (srov. nález Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 989/08, usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 6. 2012, sp. zn. III. ÚS 3122/09, resp. ze dne 1. 4. 2014, sp. zn. I. ÚS 162/13, a ze dne 13. 8. 2015, sp. zn. IV. ÚS 750/14). Přezkoumávaná soudní rozhodnutí pak takový ucelený argumentační systém, kterým je obhajoba obviněného vyvrácena, nepochybně skýtají. Za těchto okolností je lichou představa dovolatele, že odvolací soud byl povinen zabývat se každou jednotlivostí obsaženou v jeho odvolání. S oporou judikatorní praxe reprezentované zejména usneseními Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. I. ÚS 31/12, ze dne 30. 7. 2013, sp. zn. II. ÚS 583/13, a Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2021, sp. zn. 5 Tdo 1345/2020, či ze dne 24. 11. 2015, sp. zn. 6 Tdo 1417/2015, se odvolací soud při zamítnutí odvolání v principu může omezit na převzetí odůvodnění nižšího soudu, a lze tedy v odvolacím řízení z důvodu stručnosti odkázat na podrobnou a přiléhavou argumentaci nalézacího soudu. Oba soudy se pak s podstatnou částí odvolacích námitek řádně a logicky vypořádaly, proto nelze uzavřít, že by byl obviněný uznán vinným na základě důkazní nedostatečnosti.
23. Protože dovolatel svoji domněnku o existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spočívajícího v nesprávném právním posouzení skutku nebo v jiném nesprávném hmotněprávním posouzení založil výlučně na polemice se skutkovými zjištěními soudů, dovolací soud se posouzením skutku či jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva nezabýval.
24. Se zřetelem k rozvedeným skutečnostem Nejvyšší soud konstatuje, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným ustanovení §265b tr. ř., a proto je podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž na jeho podkladě podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení, jež mu předcházelo. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. 11. 2021
JUDr. Věra Kůrková
předsedkyně senátu
Vypracoval:
Mgr. Pavel Göth