Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 21.12.2022, sp. zn. 11 Tdo 1092/2022 [ usnesení / výz-CD ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2022:11.TDO.1092.2022.1

sp. zn. 11 Tdo 1092/2022-573 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. 12. 2022 o dovolání obviněné H. V. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 24. 8. 2022, sp. zn. 14 To 184/2022, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 2 T 11/2022, takto: Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněné H. V. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 4. 4. 2022, č. j. 2 T 11/2022-378, byla obviněná H. V. (dále též jen „obviněná“ nebo „dovolatelka“) uznána vinnou ze spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy, ve formě pomoci podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku a §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, dílem dokonaného, dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku. Za to byla podle §283 odst. 2 tr. zákoníku odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání tří roků, pro jehož výkon byla podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazena do věznice s ostrahou. 2. Týmž rozhodnutím Okresního soudu v Ústí nad Orlicí byl uznán vinným rovněž spoluobviněný P. Ch., a to zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku. Za jeho spáchání byl podle §283 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Současně mu okresní soud podle §70 odst. 1 tr. zákoníku uložil trest propadnutí věci, a to zajištěné finanční hotovosti v celkové výši 17.000 Kč. Vyjma toho mu byl podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku dále uložen trest propadnutí věci v podobě movitých věcí podrobně specifikovaných ve výrokové části rozsudku okresního soudu. 3. Výše uvedený rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Orlicí právní moci nenabyl, neboť proti tomuto rozhodnutí podali obviněná H. V., jakož i spoluobviněný P. Ch. odvolání, přičemž obviněná napadla rozsudek v celém rozsahu, zatímco spoluobviněný Ch. toliko ve výroku o uloženém trestu. O těchto řádných opravných prostředcích následně rozhodl Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 24. 8. 2022, sp. zn. 14 To 184/2022 tak, že podle §256 tr. řádu odvolání obou obviněných zamítl jako nedůvodná. 4. Podle skutkových zjištění Okresního soudu v Ústí nad Orlicí se oba obvinění shora uvedené trestné činnosti dopustili tím, že: v blíže nezjištěné době od konce roku 2020 do 24. 6. 2021 v místě společného bydliště v rodinném domě č. p. XY v obci XY, okres Ústí nad Orlicí, který oba užívali na základě nájemní smlouvy, obviněný P. Ch., s vědomím a souhlasem obviněné H. V., za pomoci provizorního zařízení určeného k nedovolené výrobě metamfetaminu, příslušných chemikálií a farmaceutických přípravků obsahujících prekurzor pseudoefedrin, tzv. českou cestou opakovaně, neoprávněně, s četností jednou nebo dvakrát měsíčně vyráběl látku metamfetamin (zvanou pervitin), konkrétně v 8 případech vyrobil metamfetamin v jeho obvyklé kvalitě v množství od 120 gramů do 150 gramů při každém varu, tedy celkem vyrobil přinejmenším asi 960 gramů metamfetaminu, a v dalším případě se o výrobu blíže nezjištěného množství metamfetaminu neúspěšně pokusil, když obviněná H. V., mu nejméně třikrát pomohla s výrobou metamfetaminu tím, že v její konečné fázi osobně prováděla tzv. odpařování metamfetaminu, a rovněž opakovaně zajišťovala úklid po jeho výrobě včetně zařízení a chemikálií použitých při jeho výrobě , přičemž obviněný P. Ch. 800 gramů z takto vyrobeného metamfetaminu postupně přenechal dosud neustanovené osobě z Libereckého kraje za finanční hotovost a za protihodnotu v podobě kanystrů s rozpuštěnými tabletami obsahujícími pseudoefedrin, a zbytek vyrobeného metamfetaminu si dílem ponechal pro vlastní potřebu a dílem ho poskytl ke zneužívání obviněné H. V., přičemž metamfetamin (zvaný pervitin) je uveden v příloze č. 5 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, vydaného na základě zmocnění §44c odst. 1 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, jako psychotropní látka zařazená do Seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách, a oba obvinění shora popsaným způsobem jednali s vědomím skutečnosti, že nakládají s psychotropní látkou protiprávně a také se znalostí negativních účinků metamfetaminu na lidský organismus. II. Dovolání obviněné a vyjádření k němu 5. Obviněná H. V. napadla usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 24. 8. 2022, č. j. 14 To 184/2022-430, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 4. 4. 2022, č. j. 2 T 11/2022-378, dovoláním podaným prostřednictvím svého obhájce, které zaměřila proti výrokům o vině i trestu. V rámci odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku odkázala na existenci dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť podle jejího názoru rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jímž byla pravomocně uznána vinnou, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, jsou založena na procesně nepoužitelném důkazu a ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny jí navrhované podstatné důkazy. Současně dovolatelka s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu namítla, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení a s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. řádu taktéž to, že bylo rozhodnuto o zamítnutí jí podaného řádného opravného prostředku, přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. řádu. 6. Ve vztahu k výroku o vině dovolatelka nejprve předeslala, že si je vědoma skutečnosti, že v rámci prováděného dokazování není soud povinen provádět všechny navržené důkazy, nicméně pokud takovým návrhům nevyhoví, má ve svém rozhodnutí povinnost vyložit, z jakých důvodů předmětné důkazy neprovedl. V projednávaném případě však tomu tak nebylo. Obviněná v rámci odvolacího řízení navrhla hned několik důkazů, které však odvolací soud neprovedl a svůj postup dostatečným způsobem neodůvodnil, to vše za situace, kdy skutkový stav byl v dané věci soudem prvního stupně zjištěn nedostatečným způsobem a doplnění dokazování ze strany soudu odvolacího proběhlo značně selektivně. Ačkoliv je dovolatelce zřejmé, že skutkové námitky nezakládají žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. řádu, nelze tuto zásadu podle judikatury Ústavního soudu uplatnit, pokud se důkazní řízení dostalo do kolize s postuláty spravedlivého procesu. Tak zásadní vady důkazního řízení zahrnují i případy tzv. opomenutých důkazů, přičemž dovolatelka je přesvědčena, že odvolací soud nekriticky převzal skutkovou verzi prezentovanou státním zástupcem, ačkoli ji měl podrobit konfrontaci s důkazy z její strany navrženými. 7. V souvislosti s provedenými důkazy je obviněná dále přesvědčena, že vůči její osobě jsou procesně nepoužitelné skutkové okolnosti, které vyplynuly z provedené domovní prohlídky. Z ustanovení §85 odst. 1 tr. řádu vyplývá, že orgán vykonávající domovní prohlídku je povinen umožnit osobě, u níž se takový úkon koná, účast na domovní prohlídce. Je nepochybné, že obviněná v místě prováděné prohlídky v inkriminovanou dobu bydlela, pročež měla zákonné právo se prohlídky osobně účastnit a poněvadž jí to nebylo umožněno, došlo při provádění tohoto důkazu k neodstranitelné vadě. Dovolatelka brojí rovněž proti tvrzení soudu, že původně byl z projednávané trestné činnosti podezřelý toliko spoluobviněný Ch. V takovém případě by totiž nebyl důvod k jejímu převozu na policejní stanici a umístění do cely předběžného zadržení. Jestliže však policejní orgán k její osobě takto přistupoval, měla být k dané věci vyslechnuta ještě před provedením domovní prohlídky. Nicméně o výsledcích domovní prohlídky nebyla vyrozuměna, a to ani v době, kdy již policejní orgán vycházel z předpokladu, že byla nájemcem dotčeného objektu a byla z trestného činu podezřelá. 8. V další části svého dovolání se obviněná ohradila proti způsobu hodnocení výpovědi spoluobviněného Ch. ze strany soudu prvního stupně, když namítla, že všechny části výpovědi, které vyzněly v její prospěch, soud hodnotil jako nevěrohodné, a naopak ty části, které vyzněly v její neprospěch, okresní soud vyhodnotil jako souladné s provedenými důkazy. Konkrétně brojí proti části výpovědi, ve které spoluobviněný uvedl, že mu ve třech případech měla pomáhat s odpařováním metamfetaminu. Podle obviněné však není možné, aby si soud z klíčové výpovědi „vybral“ toliko skutečnosti, které potvrzují tvrzení obžaloby, a zbytek označil za nevěrohodný. Spoluobviněný Ch. přitom jasně uvedl, že celý proces by realizoval i bez obviněné V. Z těchto důvodů je dovolatelka přesvědčena o tom, že ze strany soudů nižších stupňů došlo k celkové deformaci tohoto zásadního důkazu. Přitom se jedná o jediné skutkové zjištění, které svědčí o její údajné pomoci v rámci páchané trestné činnosti, neboť na použité aparatuře ani na balení chemických přípravků nebyly zajištěny žádné daktyloskopické stopy či stopy DNA. 9. Aby soudy mohly kvalifikovaně posoudit, zda se obviněná skutečně vědomě účastnila procesu odpařování omamné látky, měly nejprve zjistit, zda procesu výroby metamfetaminu vůbec rozumí. Dovolatelka však sama sebe označila pouze za „pojistku“, která toliko ve třech případech odstavila z plotny „kouřící hrnec“, aby předešla případnému požáru. Z tohoto důvodu odmítá, že by ji na základě provedených důkazů bylo možné uznat vinnou z účastenství ve formě pomoci k výrobě omamné látky, neboť nebyl prokázán její úmysl, jakož ani příčinný vztah mezi jejím jednáním a aktivitou hlavního obviněného. Stejně tak považuje za nemožné, aby její, veskrze dílčí jednání překročilo zákonnou hranici značného rozsahu. Podle jejího mínění oba soudy pracovaly s nedostatečně zjištěným skutkovým dějem (ověřeným výlučně nevěrohodnými tvrzeními spoluobviněného), ježto značná část skutkového děje nebyla soudy vůbec zjišťována, pouze byla předpokládána, což obviněná hodnotí jako zásadní skutkovou vadu. 10. Ve vztahu k výroku o uloženém trestu dovolatelka vyjádřila nesouhlas s tím, aby jí byl vyměřen stejně přísný trest jako spoluobviněnému Ch., a to zejména s ohledem na její zcela bagatelní podíl na prokázané trestné činnosti (odpovídající toliko výkonu domácích prací). S odkazem na komentář k trestnímu zákoníku zpracovaný autorským týmem pod vedením prof. Pavla Šámala obviněná dodala, že pomoc je nejméně závažný stupeň účastenství a v takovém případě má být zvažována aplikace zásady subsidiarity trestní represe, stejně jako má být ohlédnuto od prohlášení viny, přestože hlavní pachatel bude potrestán. Žádná taková úvaha však nebyla nalézacím soudem učiněna, naopak obviněné byl za úklid v místnosti s aparaturou uložen totožný trest (resp. soustava trestů) jako spoluobviněnému, který přitom metamfetamin aktivně vyráběl. Z toho důvodu obviněná hodnotí jí uložený trest jako zcela disproporční a nepřiměřeně přísný. 11. Na základě výše uvedených námitek dovolatelka závěrem stručně navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 24. 8. 2022, č. j. 14 To 184/2022-430. 12. K podanému dovolání se ve svém písemném stanovisku ze dne 31. 10. 2022, sp. zn. 1 NZO 870/2022-13, vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“), která úvodem předeslala, že námitky vyjádřené v dovolání obviněná uplatňovala v rámci své obhajoby od samého počátku trestního řízení a vtělila je rovněž do svého odvolání, pročež se jimi zabývaly oba soudy nižších stupňů. Státní zástupkyně odmítla hlavní tvrzení obviněné o faktické existenci nesouladu mezi výsledky dokazování, z něj definovaným skutkovým stavem a jeho právním posouzením a dodala, že veškeré námitky dovolatelky kvalitativně nepřekročily meze prosté polemiky s názorem soudů na to, jak je nutné ten který důkaz posoudit a jaký významu mu připsat z hlediska skutkového děje. 13. Následně státní zástupkyně vyjádřila souhlas s názorem odvolacího soudu stran domovní prohlídky, která se konala ve společném bydlišti obviněné a spoluobviněného P. Ch., kdy policejní orgán svoji prvotní pozornost upřel na osobu spoluobviněného, který byl již dříve sledován, nicméně v době provádění domovní prohlídky, tedy poté, co byl příslušný policejní orgán konfrontován se situací v místě bydliště, obviněnou V. vyslechl jako podezřelou. Tato okolnost však nemá zásadní vliv na projednávanou trestní věc, neboť obviněný P. Ch. prohlásil svoji vinu a toto jeho prohlášení nevzbudilo – vzhledem k dalším ve věci provedeným důkazům, které svědčily o jeho vině – žádnou pochybnost. 14. Z výpovědi spoluobviněného vyplynulo, že závěrečnou fázi výroby pervitinu (tzv. odpařování) svěřil obviněné s odůvodněním, že výrobní proces nestíhal, pročež dal obviněné potřebné instrukce. Tuto skutečnost shodně vypověděla i sama obviněná V. za přítomnosti svého obhájce v přípravném řízení. Z provedeného dokazování je taktéž zřejmé, že na základě pověření spoluobviněného Ch. obviněná V. skutečně minimálně ve třech případech vykonávala úkon nezbytný k dokončení výroby drogy. Zjevně se tedy jednalo o pomoc při páchání trestného činu, neboť obviněná byla nepochybně obeznámena s tím, že spoluobviněný vyrábí metamfetamin – nehledě na to, že i z její strany byl zjevný zájem na výsledku tohoto procesu výroby, neboť obviněná jednak tuto omamnou látku sama užívala, a navíc žila v partnerském vztahu se jmenovaným spoluobviněným, takže se v daných souvislostech jednalo o společný finanční zisk. Pokud by byl výrobní proces (resp. některý z „varů“) zmařen, mělo by to negativní důsledky nejen pro spoluobviněného, ale i pro dovolatelku. Podle státní zástupkyně se soud prvního stupně správně vypořádal s účelovými vysvětleními či změnami výpovědí obou obviněných. Právní kvalifikaci jednání obviněné státní zástupkyně vyhodnotila jako zcela přiléhavou s tím, že uložený trest zcela odpovídá všem rozhodným hlediskům pro ukládání trestů. 15. Jelikož meritorní rozhodnutí v této věci není zatíženo vadou, kterou by bylo nutno a možno napravit cestou dovolání, přičemž deklarované důvody dovolání nebyly naplněny, státní zástupkyně závěrem navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl, neboť je zjevně neopodstatněné. Dále státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud o tomto dovolání rozhodl v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání, nicméně pro případ, že by dovolací soud shledal podmínky pro jiné než navrhované rozhodnutí, vyjádřila ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu výslovný souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání i jiným než navrženým způsobem. 16. Vyjádření státní zástupkyně k dovolání podanému obviněnou bylo následně Nejvyšším soudem zasláno obhájci obviněné k její případné replice, která však do okamžiku zahájení neveřejného zasedání o podaném dovolání nebyla tomuto soudu nikterak předložena. III. Přípustnost dovolání 17. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda bylo podáno v souladu s §265a odst. 1, 2 tr. řádu, zda bylo podáno v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s §265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti upravené v §265f tr. řádu. 18. Po jeho prostudování Nejvyšší soud shledal, že obviněná H. V. všechna výše uvedená ustanovení trestního řádu respektovala, pročež předmětné dovolání vyhodnotil jako přípustné a vyhovující všem relevantním ustanovením trestního řádu, tzn. že nebyly shledány žádné skutečnosti bránící jeho věcnému projednání. IV. Důvodnost dovolání 19. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů výslovně uvedených v §265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněnou uplatněné dovolací důvody považovat za některý z důvodů taxativně uvedených v citovaném ustanovení zákona, jejíž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. 20. Obviněná ve svém dovolání předně odkázala na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Stalo se tak v době, kdy s účinností od 1. 1. 2022 byla změněna právní úprava řízení o dovolání, a to novelizací trestního řádu provedenou zákonem č. 220/2021 Sb., kterým se mění mimo jiné zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů. Tímto zákonem byl v řízení o dovolání v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu s účinností od 1. 1. 2022 zakotven nově obsahově vymezený důvod dovolání spočívající v tom, že „rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy“ . Uvedená změna ve svých důsledcích znamená, že za právně relevantní dovolací námitku ze strany obviněného lze považovat: - správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, - procesní bezvadnost provedeného dokazování a - správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. řádu. 21. Cílem tohoto nového dovolacího důvodu byla kodifikace dosavadní rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, kterak se vyvinula pod vlivem judikatury Ústavního soudu (např. nálezu Ústavního soudu ze dne 30. 11. 1995, sp. zn. III. ÚS 166/95, nebo nálezu Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2005, sp. zn. IV. ÚS 216/04). Tento dovolací důvod tedy umožňuje nápravu v případech, kdy došlo k zásadním (extrémním) vadám v rozhodných skutkových zjištěních, která jsou určující pro naplnění zákonných znaků trestného činu, jímž byl obviněný pravomocně uznán vinným, popř. zproštěn obžaloby, _vent.. Ve vztahu k němuž bylo rozhodnuto některým z dalších druhů rozhodnutí taxativně uvedených v §265a odst. 2 tr. řádu. Nově zařazený dovolací důvod věcně podchycuje tři okruhy nejzásadnějších vad ve skutkových zjištěních, kterými jsou: - případy tzv. extrémního (zjevného) nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a skutkových zjištění, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu), - případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkazu, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcného důkazu zajištěného při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkazu nezákonným odposlechem apod.), - vady spočívající v tzv. důkazu opomenutém, tj. důkazu, který byl sice některou z procesních stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení ani nebylo soudem věcně adekvátně odůvodněno. 22. Zakotvením uvedeného dovolacího důvodu s účinností od 1. 1. 2022 však reálně nedošlo k rozšíření mezí dovolacího přezkumu též na otázky skutkové. Smyslem jeho zakotvení byla totiž pouze výslovná kodifikace již dříve judikaturou Ústavního a Nejvyššího soudu vymezených nejtěžších vad důkazního řízení, pro něž se obecně vžil pojem tzv. extrémního nesouladu. Na tom ničeho nemění ani skutečnost, že zákonodárce v tomto směru neužil přímo pojem „extrémní rozpor“. Nyní nově výslovně zakotvený dovolací důvod je proto nutno vykládat zcela shodně, kterak byl ve smyslu dosavadní bohaté judikatury chápán extenzivní výklad §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021. 23. V souvislosti s obviněnou uplatněnými námitkami Nejvyšší soud dále konstatuje, že dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu je dán tehdy, jestliže dovoláním napadená rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V jeho mezích lze namítat, že skutek tak, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Skutečnosti, které lze podřadit pod uvedený dovolací důvod, jsou již zcela jednoznačně uvedeny v konstantní judikatuře Nejvyššího soudu (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 11 Tdo 661/2017, ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. 5 Tdo 104/2017, ze dne 9. 11. 2016, sp. zn. 4 Tdo 1258/2016) a Ústavního soudu (např. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03, ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03, ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). 24. S ohledem na tento obviněnou uplatněný důvod dovolání je třeba připomenout, že dovolací soud ani na základě tohoto dovolacího důvodu zásadně nepřezkoumává a nehodnotí správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu, ani neprověřuje úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5 a 6 tr. řádu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Proto je třeba situace, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, odlišovat od případů, kdy je napadené rozhodnutí založeno na nesprávných skutkových zjištěních. Jak bylo deklarováno mimo jiné i v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 3. 2019, sp. zn. 11 Tdo 74/2019, dovolací soud je vždy povinen vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního stíhání a jak je i vyjádřen zejména ve výrokové části odsuzujícího rozsudku, přičemž jeho povinností je zjistit, zda nižšími soudy provedené právní posouzení skutku je s ohledem na zjištěný skutkový stav v souladu se způsobem jednání, který je vyjádřen v příslušné skutkové podstatě předmětného trestného činu. 25. V případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu zákon vyžaduje, aby podstatu výhrad a obsah dovolatelem uplatněných dovolacích námitek tvořilo tvrzení, že nižšími soudy zjištěný skutkový stav věci, jenž je popsán v jejich rozhodnutí, není takovým trestným činem, za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněná skutková zjištění nevyjadřují naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu, jenž byl dovolateli přisouzen. S poukazem na tento dovolací důvod tak obviněný namítá, že dotčený skutek buď vykazuje znaky jiného trestného činu, anebo není vůbec žádným trestným činem. K této problematice srov. Též usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 15 Tdo 574/2006, jakož i rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 36/2004 Sb. rozh. tr. 26. Obviněná ve svém dovolání odkázala rovněž na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. m) tr. řádu, a to v jeho druhé alternativě, která je dána tehdy, když v řízení, které předcházelo vydání rozhodnutí o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, byl dán některý z důvodů dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. řádu. 27. Obecně lze konstatovat, že pod tuto variantu se řadí případy, kdy bylo zamítnuto obviněným podané odvolání proti rozsudku nalézacího soudu postupem podle §256 tr. řádu, tj. po věcném přezkoumání odvolacím soudem podle §254 tr. řádu s tím, že jej odvolací soud neshledal důvodným. Pokud tedy soud druhého stupně napadené rozhodnutí na podkladě odvolání věcně přezkoumal a následně jej zamítl podle §256 tr. řádu, je možné dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. řádu uplatit pouze v jeho druhé alternativě, tedy za podmínky, že v řízení, které předcházelo uvedenému zamítavému rozhodnutí, byl dán důvod dovolání uvedený pod §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. řádu. Osobě obviněného tedy v takovém případě nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, nýbrž tento soud, přestože v řízení o řádném opravném prostředku napadené rozhodnutí soudu prvního stupně věcně přezkoumával, podle mínění obviněného jím vytýkanou vadu řádně neodstranil. 28. Nadto Nejvyšší soud i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva obviněné, včetně jejího práva na spravedlivý proces (k tomu srov. Stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14). V. K meritu věci 29. Dovolací soud v duchu výše citované judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu zkoumal, zda dovolání obviněné splňuje kritéria jí uplatněných, popř. jiných v §265b odst. 1 tr. řádu taxativně vymezených dovolacích důvodů, načež po prostudování připojeného spisového materiálu dospěl k závěru, že obviněnou vznesené dovolací námitky jsou sice zčásti formálně podřaditelné pod uplatněné dovolací důvody, nicméně Nejvyšší soud je z níže rozvedených důvodů odmítl jako zjevně neopodstatněné. 30. Nejvyšší soud v prvé řadě ověřil, že Okresní soud v Ústí nad Orlicí odvodil své skutkové závěry z výsledků provedeného dokazování, v rámci kterého dominují nejen výpovědi obviněné H. V. a spoluobviněného P. Ch. (který u hlavního líčení učinil prohlášení o vině, které okresní soud přijal, neboť bylo učiněno v souladu se všemi ve věci provedenými důkazy), ale rovněž svědecká výpověď vyšetřujícího policisty a výpověď pronajímatelky domu (kde k výrobě omamné látky docházelo) z přípravného řízení. Řada podstatných skutkových zjištění vyplynula i z písemných důkazů – zejména z protokolu o domovní prohlídce provedené v domě č. p. XY v XY ze dne 24. 6. 2021, odborných vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví chemie, daktyloskopie, genetika, z nájemní smlouvy uzavřené mezi pronajímatelkou B. a spoluobviněným Ch. ze dne 15. 10. 2020, jakož i výpisů z bankovního účtu obviněné V., resp. jejích bankovních operací ze sledovaného období, včetně bankovních zpráv. 31. Všechny tyto důkazy Okresní soud v Ústí nad Orlicí vyhodnotil v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. řádu, tedy podle svého vnitřního přesvědčení založeném na posouzení všech okolností případu jednotlivě i ve vzájemných souvislostech. Následně okresní soud svým skutkovým závěrům přiřadil i přiléhavou hmotněprávní kvalifikaci, neboť všechny zákonné znaky účastenství ve formě pomoci podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku k zvlášť závažnému zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, dílem dokonanému, dílem ukončenému ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, byly jednáním obviněné bez důvodných pochybností naplněny, a to jak po objektivní, tak i subjektivní stránce. S výroky o vině i o trestu soudu prvního stupně se následně bez výhrad ztotožnil i Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích jako soud odvolací. Odůvodnění obou přezkoumávaných rozhodnutí nižších soudů současně splňují požadavky kladené na ně ustanovením §125 odst. 1 tr. řádu, resp. §134 odst. 2 tr. řádu a jako taková jsou plně přezkoumatelná. 32. Není pochybením, pokud oba soudy z výše uvedených skutkových zjištění dovodily vinu obviněné, neboť provedené důkazy spolu navzájem plně korespondují. Vyjma toho oba soudy nižších stupňů dostatečně objasnily, proč předmětné důkazy považovaly za spolehlivé a plně dostačující k prokázání viny obviněné (srov. zejména body 24. až 34. odůvodnění rozsudku okresního soudu a s. 4 až 6 odůvodnění usnesení krajského soudu). Pakliže je obsah soudy zmíněných důkazů porovnán s učiněnými skutkovými zjištěními, je zřejmé, že ta z provedených důkazů zcela nepochybně vyplynula, přičemž mezi nimi neexistuje žádný, natož zjevný rozpor v dovolatelkou naznačeném smyslu. Současně se oba soudy nižších instancí v rámci odůvodnění svých rozhodnutí řádně vypořádaly s obhajobou, resp. s námitkami obviněné (srov. body 27. až 33. odůvodnění rozsudku okresního soudu a s. 4 až 5 odůvodnění usnesení krajského soudu). 33. I přes tyto skutečnosti obviněná H. V. podala proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí mimořádný opravný prostředek, ve kterém opětovně namítla, že skutek tak, jak byl formulován v rámci tzv. skutkové věty rozsudku okresního soudu, nevykazuje znaky zvlášť závažného zločinu uvedeného v §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, pročež se nemohla dopustit ani účastenství na tomto činu ve formě pomoci podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku. V.1. Námitky podřazené pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu 34. S odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu dovolatelka ve vztahu k výroku o vině namítla, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění zákonných znaků předmětného zvlášť závažného zločinu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, a to jednak s ohledem na deformaci důkazu svědeckou výpovědí spoluobviněného P. Ch., jakož i s ohledem na skutečnost, že skutkové okolnosti vyplynuvší z provedené domovní prohlídky jsou podle jejího názoru vůči její osobě procesně nepoužitelné. Dovolatelka vznesla též námitku tzv. opomenutých důkazů, s ohledem na to, že v rámci odvolacího řízení navrhla hned několik důkazů, které však odvolací soud neprovedl, přičemž svůj postup ani dostatečným způsobem neodůvodnil. Ve vztahu k výroku o trestu dále namítla nepřiměřeně přísný a ve srovnání s trestem uloženým spoluobviněnému Ch. zcela disproporční trest. S ohledem na tyto námitky Nejvyšší soud danou věc znovu přezkoumal, nicméně v rámci svého přezkumu neshledal, že by postupem soudů nižších stupňů došlo k pochybením (navíc tak zásadním), která by vedla k porušení ústavně garantovaného práva obviněné na spravedlivý proces. 35. V prvé řadě je nutné zdůraznit, že námitky dovolatelky H. V. nejsou nikterak nové. Totožné výhrady totiž obviněná vznesla již před soudem prvního stupně v rámci své obhajoby a následně i v rámci svého odvolání, přičemž oba soudy nižších stupňů se s jejími námitkami zabývaly a na základě pečlivého rozboru důkazní situace je vyvrátily. Okresní soud v rámci svých skutkových zjištění vycházel zejména z obhajoby spoluobviněného P. Ch., která byla během celého trestního řízení konstantní a zcela v souladu s dalšími ve věci provedenými důkazy. Stran jeho výpovědi je bezpochyby klíčové, že během hlavního líčení prohlásil svoji vinu (č. l. 357 verte) a v jejím rámci doznal výrobu (z třetí osobou dodaného prekurzoru) bezmála jednoho kilogramu pervitinu, který postupně vyprodukoval v osmi úspěšných cyklech (když první pokus o výrobu byl neúspěšný) a následně odevzdal svému odběrateli. Věrohodnost těchto přiznání byla ověřena i nálezem po domácku zhotovené laboratorní aparatury a velkého množství chemikálií nutných k výrobě pervitinu (byť během domovní prohlídky nebylo objeveno významné množství samotného pervitinu a rovněž nebyly zajištěny upotřebitelné genetické či daktyloskopické stopy, které by oba obviněné přímo usvědčily z manipulace s výrobním zařízením a chemickými látkami). Již v přípravném řízení však spoluobviněný Ch. – a to za přítomnosti své obhájkyně, jakož i obhájce obviněné – uvedl, že jeho přítelkyně H. V. byla obeznámena s jeho neutěšenou finanční situací, kterou řešil právě výrobou a následným odprodejem pervitinu, přičemž mu asi ve třech případech vypomohla tím, že v závěrečné fázi chemického procesu asistovala s odpařováním metamfetaminu (č. l. 32). Tyto skutečnosti přitom obviněná ve své výpovědi z přípravného řízení - učiněné taktéž za přítomnosti obou obhájců a po řádném poučení ze strany policejního orgánu - sama potvrdila (č. l. 55). 36. Je pravdou, že spoluobviněný Ch. během hlavního líčení dne 8. 3. 2022 změnil procesní taktiku, když v rozporu s tím, co tvrdil v přípravném řízení, nejprve popřel, že se obviněná produkce omamné látky účastnila, když o její spoluúčasti původně vypovídal údajně toliko na výslovnou žádost policie (č. l. 357 verte). Nicméně po poučení ze strany soudu o následcích křivého obvinění a následné krátké poradě se svým obhájcem se spoluobviněný Ch. vrátil ke své původní výpovědi z přípravného řízení a znovu potvrdil minimálně trojí účast obviněné na odpařování roztoku s obsahem metamfetaminu (č. l. 358). Poté se však ve prospěch obviněné snažil o bagatelizaci závěrečné fáze chemického postupu, aby soud přesvědčil, že její pomoc nebyla až tak významná, nicméně vzápětí okresnímu soudu dosvědčil, že pro zdárné vyrobení předmětné omamné látky se jedná o proces nezbytný, který vyžaduje přítomnost výrobce, aby se předešlo „připálení“ směsi a tím i znehodnocení celého „varu“. 37. Na rozdíl od spoluobviněného Ch. obviněná V. svoji výpověď u hlavního líčení trvale zásadně změnila, když nově tvrdila, že spoluobviněnému s výrobou pervitinu nikterak nepomáhala, pouze v kuchyni uklízela – a pokud na plotně „něco kouřilo, tak to sundala“ (č. l. 358 a násl.) Ke své výpovědi z přípravného řízení, kterou učinila za přítomnosti obhájců obou obviněných, uvedla, že neobsahuje pravdu, neboť v danou dobu se nacházela rok po mrtvici, v den výslechu jí po zdravotní stránce nebylo dobře a výslechu de facto nebyla schopna. K tomu podotkla, že před samotným výslechem ani nehovořila se svým obhájcem a to, co je v protokolu z přípravného řízení uvedeno – až na pár drobností – vůbec nevypověděla (č. l. 358 a násl.). 38. V návaznosti na námitku obviněné, která vyhodnocení výpovědi spoluobviněného Ch. ze strany soudu prvního stupně označila za deformované, se jeví jako klíčové, že podstatné výpovědní změně obsahově nenasvědčovaly žádné indicie. Vyjma spoluobviněného Ch. pravdivost jí učiněných tvrzení z hlavního líčení zcela vyloučil i vyšetřující policista – svědek M. K., který jakýkoli nestandardní průběh předmětného vyšetřovacího úkonu kategoricky odmítl a v návaznosti na to výpověď obviněné z přípravného řízení popsal jako zcela spontánní, bezproblémovou, učiněnou ve shodě s výpovědí spoluobviněného Ch., který ji z podílu na páchané trestné činnosti usvědčoval. Současně vyloučil, že by oba obvinění byli ze strany policejního orgánu naváděni k tomu, aby vypovídali určitým způsobem či že by jim bylo vyhrožováno vazbou. Stejně tak zavrhl námitky obviněné, že by během své výpovědi v rámci přípravného řízení projevovala známky akutních zdravotních potíží (č. l. 369 verte a násl.). Ostatně ani ze strany přítomných obhájců nebyla vznesena stížnost stran aktuálního zdravotního stavu obviněné či jakýchkoli nedostatků v protokolaci její výpovědi. 39. Podstatnou pro důvěryhodnost výpovědí obou obviněných se jeví rovněž skutečnost, že po zadržení byli odděleni a samostatně umístěni do cel, čímž jim bylo znemožněno se domlouvat na dalším společném postupu. Nelze tedy pominout, že spoluobviněný Ch. obviněnou opakovaně usvědčoval z toho, že o výrobě věděla a podílela se na ní. Ostatně ona sama v přípravném řízení přiznala, že spoluobviněnému asi ve třech případech pomohla se závěrečnou fází výroby pervitinu tím, že podle jeho předchozích pokynů odpařovala metamfetaminovou směs (č. l. 55). 40. K věrohodnosti výpovědi obviněné nepřispěly ani její soudem zmapované majetkové poměry, resp. její bankovní operace na běžném účtu. Přestože podle zpráv ČSSZ a Úřadu práce byly jejím oficiálním příjmem toliko dávky nemocenského pojištění (v částkách od 5.213 Kč do 15.211 Kč) nebo podpora v nezaměstnanosti (v částkách od 7.984 Kč do 11.532 Kč), tedy příjmy v řádu několika tisíc korun, z nichž ještě byly prováděny exekuční srážky, tak z výpisů z běžného účtu, vedeného u České spořitelny pod č. XY, za období od 1. 9. 2020 do 31. 7. 2021 obviněná realizovala kreditní i debetní obraty v řádu statisíců korun měsíčně (což poněkud krkolomně vysvětlovala tím, že si přivydělávala jako sexuální společnice vícero solventních klientů a že jí finančně podporoval rovněž její manžel žijící v zahraničí). Vzhledem ke všem skutkovým souvislostem je však oprávněné dovozovat, že předmětné finanční operace jsou ziskem z výroby a následné distribuce pervitinu, který byl s jejím vědomím i pomocí produkován ve značném rozsahu. Ostatně tomu odpovídá i skutečnost, že sám spoluobviněný Ch. neměl zřízen žádný bankovní účet. Zároveň je všeobecně známo, že 1 gram pervitinu se běžně prodává v mezích od 1.500 do 2.000 Kč, pročež se výnos z jeho distribuce mohl fakticky pohybovat v řádu milionů korun. 41. Nic tedy nenaznačuje, že by soud prvního stupně při hodnocení výpovědi spoluobviněného Ch. postupoval selektivně a účelově přihlížel toliko k těm částem výpovědi, které svědčily v neprospěch obviněné V. či dokonce, že by tuto výpověď jakýmkoli způsobem svévolně dezinterpretoval v její neprospěch. Je to naopak dovolatelka, která výběrově přehlíží závažná skutková zjištění a následně se je pokouší vyložit ve svůj prospěch. 42. S výše uvedenými souvislostmi bezprostředně souvisí i námitky dovolatelky stran domovní prohlídky provedené v domě č. p. XY v XY dne 24. 6. 2021 jako neodkladný úkon, které se však nezúčastnila, přestože v místě prováděné prohlídky prokazatelně bydlela. 43. Podle §85 odst. 1 tr. řádu platí, že orgán vykonávající domovní prohlídku (nebo prohlídku jiných prostor) je povinen umožnit osobě, u níž se takový úkon koná, nebo některému dospělému členu její domácnosti účast při prohlídce. Podle §85 odst. 2 tr. řádu je k výkonu domovní a osobní prohlídky nutné přibrat osobu, která není na věci zúčastněna. 44. Z protokolu o provedení domovní prohlídky vyplývá, že předmětné prohlídky rodinného domu v XY se inkriminovaného dne osobně zúčastnili čtyři policisté (včetně M. K.), dále v souladu s §85 odst. 1, 2 tr. řádu také podezřelý P. Ch. a jako nezúčastněná osoba též pracovník Obecního úřadu XY J. K. Jak vyplývá z obsahu protokolu o provedení této prohlídky, byl během ní v plastových sáčcích zajištěn hotový pervitin, stejně jako celá řada chemikálií a zařízení běžně sloužících k jeho výrobě, a to přímo v obývacím pokoji propojeném s kuchyní, jak to ostatně ve své výpovědi potvrdil i svědek K. Součástí nálezu bylo i laboratorní sklo, skleněný tál a další potřeby nutné k výrobě předmětné omamné látky (viz č. l. 65 a násl.). 45. Z výše uvedeného tedy jednoznačně vyplývá, že ustanovení trestního řádu bylo na místě domovní prohlídky řádně respektováno, neboť domovní prohlídky se zúčastnil spoluobviněný P. Ch., coby osoba, která byla faktickým uživatelem dotčených prostor jako nájemník. Je-li takových uživatelů více, podle platného znění trestního řádu zcela postačí doručení příkazu i přítomnost jediného z nich. Tímto postupem tedy nebylo nikterak dotčeno respektování procení zásady přiměřenosti a zdrženlivosti (viz §2 odst. 1 a §52 tr. řádu). 46. Ve vztahu k související námitce dovolatelky, že původně byl z projednávané trestné činnosti podezřelý toliko spoluobviněný Ch., pročež nebyl dán důvod na její převoz na policejní stanici a umístění do cely předběžného zadržení, Nejvyšší soud odkazuje na zcela logické a věcně správné odůvodnění této skutečnosti soudem prvního stupně (viz body 32. až 34. odůvodnění jeho rozsudku). V daných souvislostech nelze pominout, že zpočátku měl policejní orgán důvodné indicie o výrobě pervitinu výhradně ve vztahu k osobě obviněného Ch., který byl policií sledován stran dispozice s ředěným prekurzorem a doprovodnými nákupy chemikálií nutných k výrobě omamné látky. Jelikož však byla v rodinném domě v XY zastižena i dovolatelka, přičemž z daných okolností bylo nepochybné, že o výrobě pervitinu musela být minimálně srozuměna, byla policií zadržena jako podezřelá a následně vyslechnuta. Domovní prohlídka však mezitím řádně proběhla za účastni hlavního podezřelého, kterého pojil k domu oficiální nájemní vztah. [Pro stručnost Nejvyšší soud odkazuje na příslušné body odůvodnění rozsudku okresního soudu (body 30. a násl.) stran uzavřené nájemní smlouvy na č. l. 100-102 (byť nepodepsané), ke které oba obvinění během hlavního líčení uvedli, že skutečným nájemcem byl spoluobviněný Ch., který však nedisponoval bankovním účtem (č. l. 358 a 358 verte, body 30. až 31. odůvodnění rozsudku)]. 47. Přestože se dovolatelka snaží označit předmětný důkaz domovní prohlídkou rodinného domu v XY vůči její osobě (s ohledem na výše popsaná domnělá pochybení) za procesně nepoužitelný, je zjevné, že všechny zákonné předpoklady pro provedení tohoto úkonu trestního řízení byly policejním orgánem náležitě respektovány, pročež je nutné předmětné námitky obviněné odmítnout jako zcela irelevantní. 48. Obviněná podle svých tvrzení v řízení před odvolacím soudem rovněž navrhla několik důkazů, které však tento soud neprovedl (resp. je vědomě opomenul) a svůj postup ani dostatečným způsobem neodůvodnil – to vše za situace, kdy byl skutkový stav ve věci soudem prvního stupně zjištěn nedostatečně a doplnění dokazování ze strany soudu odvolacího proběhlo značně selektivním způsobem. Dovolatelka je proto přesvědčena, že odvolací soud nekriticky převzal skutkovou verzi prezentovanou státním zástupcem, aniž by ji podrobil konfrontaci s důkazy navrženými z její strany, čímž se realizace důkazního řízení dostala do kolize s postuláty spravedlivého procesu. 49. Obecně platí, že tzv. opomenuté důkazy (tj. důkazy, o nichž v řízení nebylo soudem rozhodnuto, nebo kterými se soud bez adekvátního odůvodnění nezabýval) vždy zakládají nejen nepřezkoumatelnost vydaného rozhodnutí, ale rovněž jeho protiústavnost. Procesním právům účastníka totiž odpovídá povinnost soudu o jím navržených důkazech rozhodnout, a pokud jim nevyhoví, tak je soud povinen ve svém odůvodnění vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl. Jestliže tak soud neučiní nebo učiní nedostatečně, zatíží řízení vadou ve smyslu porušení obecných procesních předpisů, jež jsou způsobilé založit kolizi se zásadami vyjádřenými v hlavě páté Listiny základních práv a svobod (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 1. 11. 2017, sp. zn. I. ÚS 1135/17). Současně však platí, že není povinností soudu akceptovat jakékoliv návrhy obhajoby na provedení dalších důkazů. V takovém případě by se totiž soud projednávající daný případ provinil proti jiné procesní zásadě, jíž je zásada rychlosti a hospodárnosti řízení. Soud má proto povinnost provést pouze takový (obhajobou navrhovaný) důkaz, který přispěje k důkladnějšímu vyjasnění skutkového stavu. Pokud však soud vyhodnotí navrhovaný důkaz jako nadbytečný, je jeho povinností provedení takového důkazu odmítnout a své odmítnutí řádně odůvodnit. 50. V prvé řadě obviněná ve svém dovolání nikterak nekonkretizovala, které důkazy u krajského soudu navrhovala. Nejvyšší soud z protokolu o veřejném zasedání ze dne 24. 8. 2022 ověřil, že obhájce obviněné během veřejného zasedání uvedl, že u okresního soudu navrhovali výslech svědka A. J., na kterém i nadále trvají, a současně navrhl doplňující výslech obviněné V. stran její péče o J. A. coby osobu postiženou trvalou invaliditou (č. l. 427). 51. Co se týče osoby A. J., provedení jeho výslechu obviněná navrhla prostřednictvím svého obhájce již v rámci hlavního líčení dne 4. 4. 2020, a to s ohledem na její tvrzení ohledně příjmů, jichž v inkriminované době údajně dosahovala. [Ještě před tím však provedení tohoto důkazu v rámci hlavního líčení konaného dne 8. 3. 2022 navrhla státní zástupkyně (č. l. 360 verte), nicméně posléze již na jeho provedení netrvala (č. l. 371), zatímco obviněná na tomto návrhu setrvala]. Nicméně okresní soud tento důkazní návrh zamítl a v odůvodnění svého rozsudku k tomu konstatoval, že v dané fázi řízení provedení tohoto důkazů vyhodnotil již jako nadbytečné s ohledem na to, že projednávaná trestná činnost byla na základě provedených skutkových zjištění dostatečně prokázána. Současně dodal, že obhajobu obviněné o tom, že po předmětnou dobu si přivydělávala jako společnice poskytující solventní klientele specifické sexuální služby (za což údajně inkasovala odměny v řádu desítek až stovek tisíc korun) vyhodnotil jako nevěrohodnou již jen proto, že obviněná v rámci hlavního líčení vzápětí popisovala své závažné zdravotní potíže, které utrpěla po prodělané mozkové mrtvici, v důsledku které byla po dobu půl roku upoutána na lůžko, pročež dodnes trpí záchvaty, necítí polovinu zad a je fakticky vyřazena z pracovního procesu (body 28. až 29. odůvodnění rozsudku). 52. Ve vztahu k návrhu obviněné na doplnění dokazování stran poskytované péče osobě J. A. (když se má jednat o jejího vzdáleného příbuzného, který je odkázán na pečovatelskou péči z důvodu své celkové tělesné paralýzy) obviněná u odvolacího soudu navrhla dodat patřičné potvrzení. Krajský soud však návrh na doplnění dokazování správně zamítl a v odůvodnění svého rozhodnutí k němu podotkl, že předmětné tvrzení obviněné vyhodnotil z hlediska prokázání její trestné činnosti jako irelevantní, pročež jej označil za zcela nepotřebný (s. 5. odstavec čtvrtý odůvodnění usnesení). 53. Z výše uvedených skutečností tedy vyplynulo, že obviněná svého práva navrhovat důkazy procesně využila, nicméně oba soudy nižších stupňů provedení jí navržených důkazů oprávněně zamítly pro jejich zjevnou nadbytečnost. Taktéž dovolací soud ve shodě se soudy nižších instancí vyhodnotil rozsah dokazování v dané trestní věci z hlediska meritorního rozhodnutí za dostatečný a plně vyhovující. Nelze proto relevantně namítat „nekritické převzetí skutkové verze prezentované státním zástupcem“, ani soudy opomenutou konfrontaci s důkazy navrženými ze strany obviněné. Ani v tomto ohledu tak ze strany soudů nižších stupňů nedošlo k porušení zásadního procesního práva obviněné na konání spravedlivého procesu. V. 2. Námitky podřazené pod dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu 54. S odkazem na dovolací důvod popsaný v §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu dovolatelka namítla, že na základě provedených důkazů jí orgány činnými v trestním řízení nebyl prokázán úmysl, ani příčinný vztah mezi jejím jednáním a aktivitou hlavního obviněného, pročež jí nebylo možné uznat vinnou z pomoci k výrobě předmětné omamné látky. Stejně tak dovolatelka odmítla, aby její veskrze dílčí jednání překročilo zákonnou hranici značného rozsahu. 55. Jak již bylo naznačeno výše, dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu je možné iniciovat pouze tehdy, spočívá-li napadené rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu tak lze zásadně namítat vady hmotněprávní povahy, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde, anebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. 56. Podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku je účastníkem na dokonaném trestném činu tzv. pomocník, tedy ten, kdo umožnil nebo usnadnil jinému spáchání trestného činu. Podle §283 odst. 1 tr. zákoníku bude potrestán pachatel, který neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabídne, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku (_vent.. Přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed). Podle §283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku bude potrestán ten, kdo spáchal čin ve značném rozsahu. Omamné a psychotropní jsou látky, které jsou výslovně uvedeny v nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, přičemž v přílohách č. 1 až 3 se nachází seznam omamných látek zařazených do Seznamu I, II a IV podle Jednotné úmluvy o omamných látkách (dále jen „Úmluva“), dále v přílohách č. 4 až 7 podle téže Úmluvy seznam psychotropních látek a v příloze č. 8 seznam vymezující přípravky zařazené do Seznamu III Úmluvy. 57. Obviněná v rámci svého dovolání na tento „hmotněprávní“ dovolací důvod odkázala toliko formálně, aniž by řádně vymezila konkrétní hmotněprávní vady, jež v napadených rozhodnutích spatřuje. Omezila se pouze na ryze subjektivní tvrzení, že jí na základě skutkových závěrů nebyl prokázán úmysl, stejně jako nebyl prokázán příčinný vztah mezi jejím jednáním a aktivitou hlavního obviněného, ani překročení zákonné hranice značného rozsahu vyrobeného pervitinu. Nicméně předmětný dovolací důvod musí být odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v hmotněprávním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotněprávní pochybení lze vytýkat nesprávná skutková zjištění (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). 58. V rámci aplikované právní kvalifikace se oba soudy nižších stupňů dostatečně zabývaly otázkou, zda přímá účast na závěrečné výrobní fázi není spíše spolupachatelstvím, neboť v projednávaném případě se jedná o hraniční situaci s ohledem na to, že obviněná podle předchozích pokynů spoluobviněného v zásadě samostatně vykonávala závěrečnou fázi výroby pervitinu. Na straně jedné se jedná o velmi jednoduchou činnost, kterou zvládne i zcela nekvalifikovaná osoba (po předchozím jednoduchém zaučení), na straně druhé je však toto jednání velmi důležité, neboť v případě nepozornosti či jiného pochybení může dojít k zmaření celé výroby a tím i nemalé finanční ztrátě. 59. Nejvyšší soud neshledal pochybení v tom, že okresní i krajský soud ve smyslu procesní zásady in dubio pro reo upřednostnil mírnější právní kvalifikaci projednávaného jednání, byť se dovolatelka ve třech případech bez pochyb významným způsobem podílela na výrobě 120 g metamfetaminu, tj. na celkovém množství nejméně 360 gramů vyrobeného pervitinu. Vzhledem k orientačním hodnotám, které byly vymezeny stanoviskem trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2014, sp. zn. Tpjn 301/2013, uveřejněným pod č. 15/2014 Sb. rozh. tr., je v případě omamné látky metamfetamin značný rozsah stanoven množstvím 150 g pervitinu, resp. 50 g účinné látky (60 g u hydrochloridu). S přihlédnutím k závěrům citovaného stanoviska je tak nižšími soudy aplikovaná právní kvalifikace jednání obviněné zcela v souladu s platnou právní úpravou, neboť účastenství na takovém objemu omamné látky představuje významnou pomoc na páchání zvlášť závažného zločinu (ostatně opakovaně namítaná bagatelizace jednání obviněné s tím, že se jednalo o pouhé odstavení „kouřícího hrnce z plotny“ a následný běžný úklid kuchyně, je v daných souvislostech zcela nemístná). 60. Není tedy pochyb o tom, že obviněná H. V. spoluobviněnému P. Ch. vědomě a ochotně usnadnila spáchání daného trestného činu. Z výše uvedených důvodů tedy Nejvyšší soud neshledal v hmotněprávní kvalifikaci projednávaného jednání obviněné, kterak bylo učiněno nižšími soudy, žádného pochybení. V. 3. Námitky proti výroku o trestu 61. Obviněná H. V. svým dovoláním brojí nejen proti výroku o vině, nýbrž i proti výroku o trestu, neboť vyjádřila nesouhlas s tím, aby jí byl vyměřen stejně přísný trest jako spoluobviněnému Ch. V této souvislosti uvedla, že v jejím případě měl soud zvážit aplikaci zásady subsidiarity trestní represe, neboť jí byl toliko za úklid místnosti s aparaturou uložen totožný trest jako spoluobviněnému, který metamfetamin aktivně a dlouhodobě vyráběl. Vzhledem k tomu označila jí uložený trest za zcela disproporční a nepřiměřeně přísný. 62. V prvé řadě je namístě zdůraznit, že otázka přiměřenosti trestu, respektive námitka nepřiměřenosti trestu, dovolacím důvodům podle §265b odst. 1 písm. g) ani písm. h) tr. řádu nikterak neodpovídá, přičemž ji není možné podřadit ani pod žádný jiný dovolací důvod (srov. ŠÁMAL, Pavel, a kol. Trestní řád I, II, III. 7. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2013, s. 3152; DRAŠTÍK, A., FENYK, J. a kol. Trestní řád. Komentář. II. díl . Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2017, s. 460). K tomu lze odkázat též na konstantní judikaturu Nejvyššího soudu (např. na rozhodnutí uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr., na usnesení ze dne 29. 6. 2010, sp. zn. 7 Tdo 720/2010, usnesení ze dne 30. 7. 2014, sp. zn. 5 Tdo 712/2014, usnesení ze dne 18. 10. 2016, sp. zn. 11 Tdo 1180/2016). V usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 10. 2015, sp. zn. 7 Tdo 1168/2015, se pak zcela explicitně uvádí, že: „ Samotná nepřiměřenost uloženého trestu (resp. námitky proti druhu a výměře trestu z důvodu jeho přílišné přísnosti nebo naopak mírnosti v důsledku nesprávného vyhodnocení polehčujících a přitěžujících okolností, jde-li jinak o trest podle zákona přípustný a vyměřený v rámci zákonné trestní sazby) nemůže být relevantně uplatněna v rámci žádného ze zákonem taxativně vymezených dovolacích důvodů. Pokud tedy byl uložen přípustný druh trestu ve výměře v rámci zákonné trestní sazby, nelze v dovolání namítat nepřiměřenost trestu .” 63. Obviněné H. V. byl Okresním soudem v Ústí nad Orlicí za spáchání zvlášť závažného zločinu podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, ve formě pomoci podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku (dílem dokonaného, dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku) uložen – v rámci zákonné trestní sazby odnětí svobody od dvou do deseti let – trest odnětí svobody v trvání tří roků, pro jehož výkon byla zařazena do věznice s ostrahou. Skutečnost, že dovolatelka i nadále subjektivně pociťuje uložený trest jako nepřiměřeně přísný, s jeho výší i nadále polemizuje, není z hlediska dovolacích důvodů nikterak podstatná, neboť platný trestní řád neumožňuje takovou výhradu podřadit pod žádný z dovolacích důvodů taxativně stanovených v §265b odst. 1 tr. řádu. 64. Ve svých námitkách se dovolatelka pozastavuje nad skutečností, že spoluobviněnému P. Ch. coby hlavnímu pachateli (který metamfetamin minimálně v osmi výrobních cyklech aktivně vyráběl) byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v téže výši i intenzitě, jako obviněné, která se na předmětné výrobě prokazatelně podílela „pouze“ ve třech případech, a navíc dílčím způsobem. Nejvyšší soud však v rámci svého přezkumu ověřil, že Okresní soud v Ústí nad Orlicí své závěry o uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody obviněné V. řádně odůvodnil, a to s ohledem na zcela odlišnou procesní situaci od situace spoluobviněného Ch. 65. Na rozdíl od spoluobviněného Ch., který sice byl v minulosti odsouzen za drogové delikty, nicméně z důvodu jejich zahlazení je z hlediska recidivy již nelze jakkoli zohledňovat, obviněná V. má v evidenci Rejstříku trestů celkem jedenáct záznamů, k nimž je nutné přihlížet (byť v drtivé většině s drogovou trestnou činností nesouvisí). Naposledy byla obviněná z výkonu trestu odnětí svobody podmíněně propuštěna v květnu 2019 za současného stanovení zkušební doby v trvání tří let a uložení dohledu probačního úředníka, který formálně plnila, nicméně se následně dopustila přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, za jehož spáchání byla v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 2 T 116/2019 pravomocně odsouzena k trestu domácího vězení v trvání jednoho roku, který vykonávala mimo jiné i v XY, a to až do 16. 3. 2021. Z toho plyne, že ani v minulosti realizovaný opakovaný výkon nejpřísnějšího druhu trestu neměl na chování obviněné V. žádoucí vliv. Naopak, obviněná, jíž byl za posledně spáchaný přečin podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku vyměřen trest domácího vězení, výkon tohoto trestu zneužila k páchání ještě závažnější trestné činnosti, která je předmětem jejího odsouzení v nyní posuzované věci. 66. Okresní soud v Ústí nad Orlicí v rámci úvah o ukládaném trestu dále správně zohlednil povahu a závažnost spáchané trestné činnosti, míru zapojení obviněné, dále její osobní, rodinné, majetkové a jiné poměry, stejně jako možnosti její nápravy. V návaznosti na to konstatoval, že v případě dovolatelky absentuje jakákoli polehčující okolnost, neboť její přiznání z přípravného řízení (coby významnou polehčující okolnost) si obviněná v rámci hlavního líčení zmařila radikální změnou své výpovědi, a to navzdory tomu, že další ve věci provedené důkazy svědčily o její vině. U soudu prvního stupně přitom obviněné přitížila i řada dalších okolností, mezi které mimo výše zmíněné obecné recidivy patří podíl na výrobě značného rozsahu hlavním pachatelem realizované trestné činnosti (v celkovém množství 360 gramů, s čímž souvisí i jeho závažná společenská povaha), stejně jako okolnost, že obviněná spáchala projednávaný trestný čin ve zkušební době podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, tedy v době, kdy měla orgány činné v trestním řízení přesvědčit o tom, že si z předchozího trestu vzala náležité poučení pro svůj další život. Současně nebylo možné pominout ani absolutní absenci byť sebemenší známky sebereflexe ze strany obviněné. 67. Je zřejmé, že za jiných procesních okolností by toliko nápomocný charakter trestného jednání obviněné odůvodňoval uložení trestu odnětí svobody na spodní hranici zákonné trestní sazby, a naopak u spoluobviněného, coby hlavního pachatele, by musel být uložen trest znatelně vyšší. Nicméně soud je povinen do výsledné výměry trestu odnětí svobody zohlednit i další, výše zmíněné okolnosti. V projednávaném případě bylo současně třeba akcentovat i to, že se spoluobviněný Ch. k projednávané trestné činnosti (na rozdíl od obviněné V.) bezvýhradně doznal a během trestního řízení aktivně spolupracoval s orgány činnými v trestním řízení, načež učinil prohlášení viny, které soud řádně přijal. Současně soud prvního stupně správně přihlédl mimo jiné i k tomu, že se obviněná dalším pácháním trestné činnosti vědomě vystavila reálnému riziku podrobení se výkonu zbytku dosud nevykonaných trestů (v trvání cca 15 měsíců), z jejichž výkonu byla dříve podmíněně propuštěna. 68. Tresty odnětí svobody uložené oběma obviněným nelze nikterak reparovat ani s ohledem na údajné nerespektování porušení zásady proporcionality trestní represe, neboť okresní soud mezi mírou zapojení se do trestné činnosti obviněnou V. na straně jedné a spoluobviněným Ch. na straně druhé nepochybně diferencoval. Nicméně z uvedených souvislostí vyplynulo, že na celkový trest mají nepochybný dopad i další, shora zmíněné okolnosti, které celkovou délku (resp. přísnost) uloženého nepodmíněného trestu zcela opodstatnily. 69. Z tohoto úhlu pohledu nelze rovněž vyslovit souhlas s námitkou, že obviněná byla okresním soudem (za bezvýhradného souhlasu krajského soudu) podrobena trestu nepřiměřeně přísnému. Lze jistě připustit, že zásah Nejvyššího soudu stran uloženého trestu je výjimečně možný, pokud by ukládaný trest byl trestem zjevně nespravedlivým, extrémně přísným, nepřiměřeným či dokonce exemplárním, tedy pokud by vykazoval výrazné ústavněprávní nedostatky (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016 sp. zn. 8 Tdo 1561/2016). Naznačená pochybení však ve věci obviněné nelze nikterak dovodit, neboť nepodmíněný trest odnětí svobody uložený blízko dolní hranice zákonné trestní sazby nelze za žádné situace vyhodnotit jako nepřiměřeně přísný, natož excesivní či exemplární. V. 4. Námitky podřazené pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. řádu 70. Dovolatelka ve svém mimořádném opravném prostředku odkázala taktéž na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. m) tr. řádu, a to v jeho druhé alternativě, který je dán tehdy, pakliže v řízení, které předcházelo vydání rozhodnutí o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, byl dán některý z důvodů dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. řádu. 71. Jak již bylo konstatováno výše, pod tuto variantu se řadí případy, kdy bylo zamítnuto obviněným podané odvolání proti rozsudku nalézacího soudu postupem podle §256 tr. řádu, tj. po věcném přezkoumání odvolacím soudem podle §254 tr. řádu s tím, že jej odvolací soud neshledal důvodným. Pokud tedy soud druhého stupně napadené rozhodnutí na podkladě odvolání věcně přezkoumal a následně jej zamítl podle §256 tr. řádu, je možné dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. řádu uplatit pouze v jeho druhé alternativě, tedy za podmínky, že v řízení, které předcházelo uvedenému zamítavému rozhodnutí, byl dán některý z důvodů dovolání uvedených v §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. řádu. 72. Obviněné H. V. nebylo nikterak odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, nicméně tento soud, přestože v řízení o řádném opravném prostředku napadené rozhodnutí soudu prvního stupně věcně přezkoumával, podle mínění obviněné vytýkanou vadu řádně neodstranil. Jelikož však Nejvyšší soud zjistil, že v napadených rozhodnutích nižších soudů nedošlo k porušení zákona ve smyslu obviněnou uplatněných dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. řádu, nemohl být naplněn ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. řádu. V. 5. Shrnutí 73. Nejvyšší soud svým přezkumem ověřil, že postupem soudů prvního a druhého stupně nebyly porušeny zásady materiální pravdy, volného hodnocení důkazů, ani procení rovnosti, stejně jako nebyl porušen princip in dubio pro reo a ústavním pořádkem garantované právo obviněné na spravedlivý proces. Ostatně výběrové přehlížení závažných skutkových zjištění, jako je prohlášení viny spoluobviněného Ch. a z něj vyplynuvší skutková zjištění, která byla dále podpořena řadou dalších ve věci provedených důkazů, které se dovolatelka pokusila účelová reinterpretovat ve svůj prospěch, je sice postup, který platná právní úprava umožňuje, nicméně jako takový nemohl být za daného stavu procesně úspěšný. Alternativní varianta průběhu skutkového děje, která by skutečně vedla k pochybnostem o vině obviněné, musí vytvořit logický argumentační celek, který musí být možný a uvěřitelný, což v tomto případě není. Nezbývá než dodat, že obviněnou prezentovaná skutková verze je založena na prostém „kličkování“ mezi nezpochybnitelnými skutkovými zjištěními bez toho, aby soudu předložila skutečně rozumnou a uvěřitelnou alternaci o možném průběhu skutkového děje. Je totiž krajně nepravděpodobné, aby obviněná, která žila ve společně vedené domácnosti se spoluobviněným Ch., který jednou až dvakrát do měsíce po dobu půl roku tzv. českou cestou vyráběl pervitin, o tomto neměla žádného tušení, ačkoli podle svých tvrzení byla jeho aktivní uživatelkou, a to minimálně po dobu dvanácti let. 74. V této souvislosti Nejvyšší soud považuje za vhodné odkázat mimo jiné na právní názor obsažený v usnesení Ústavního soudu dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, podle kterého právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Uvedeným právem je zajišťováno „pouze“ právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy. 75. Obviněné se ve vztahu k výroku o vině ani přes účelovou manipulaci se skutkovými zjištěními nepodařilo prokázat, že oba soudy nižších stupňů účelově deformovaly usvědčující výpověď spoluobviněného P. Ch., ani to, že vůči její osobě soudy neoprávněně využily skutková zjištění, která vyplynula z provedené domovní prohlídky rodinného domu v XY, či to, že soudy nižších stupňů fakticky ignorovaly jí vznesené důkazní návrhy, na jejichž provedení měla zákonné právo. Skutkové závěry soudů obou stupňů totiž mají dostatečnou oporu v provedených důkazech, přičemž způsob, jakým s těmito důkazy ve věci pracovaly, je logický a zcela přesvědčivý. 76. Taktéž navazující námitku, že v projednávaném případě nebyly naplněny zákonné znaky zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy, ve formě pomoci podle §24 odst. 1 písm. c) k §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, dílem dokonaného, dílem ukončeného ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, byl Nejvyšší soud nucen odmítnout, neboť všechna rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění zákonných znaků předmětné skutkové podstaty, jsou v nyní posuzované věci v jednoznačné shodě s obsahem provedených důkazů, když dovolatelka svým jednáním úmyslně naplnila aplikovanou skutkovou podstatu trestného činu jak po objektivní, tak i subjektivní stránce. V okresním soudem užité právní kvalifikaci, se kterou se následně bez výhrad ztotožnil rovněž krajský soud jako soud odvolací, tak Nejvyšší soud neshledal porušení zákona ve smyslu obviněnou uplatněných dovolacích důvodů. Rovněž námitku vznesenou ze strany dovolatelky ve vztahu k výroku o uloženém trestu odnětí svobody, který považuje ve srovnání s trestem uloženým spoluobviněnému Ch. za zcela disproporční, a tedy nepřiměřeně přísný, Nejvyšší soud z výše rozvedených důvodů odmítl jako zcela irelevantní. VI. Závěr 77. Dovolatelka své námitky stran nesprávného skutkového a následně i hmotněprávního posouzení projednávaného trestněprávního jednání uplatnila již v předchozích stadiích trestního řízení, přičemž se s nimi řádně vypořádaly oba soudy nižších instancí. Přitom se oba soudy v nyní přezkoumávané věci nezpronevěřily přísnému pravidlu prokázání viny obviněné H. V. mimo jakoukoliv rozumnou pochybnost a dbaly o dosažení co nejvyšší možné jistoty stran závěrů vyplývajících z jednotlivých důkazů. 78. Ochrana skrze ústavně zaručená základní práva vztahující se k postavení obviněné v trestním řízení tvoří nepochybně rámec, který je třeba i při volném uvážení respektovat. Existují proto určité základní a podstatné zásady, které je třeba při nakládání s důkazem respektovat (viz nález Ústavního soudu ze dne 15. 2. 2016, sp. zn. I. ÚS 368/15). V nyní posuzovaném případě však byly všechny základní zásady trestního řízení plně respektovány, a to včetně ústavně garantovaného práva obviněné na spravedlivý proces. Současně byl projednávaný skutek přiléhavě právně kvalifikován, neboť prokazatelně byly naplněny všechny zákonné znaky skutkové podstaty zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, ve formě pomoci podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku. 79. Nejvyšší soud tak po provedeném přezkumu napadeného usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 24. 8. 2022, č. j. 14 To 184/2022-430, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 4. 4. 2021, č. j. 2 T 11/2022-378, v rozsahu podaného mimořádného opravného prostředku dospěl k jednoznačnému závěru, že ve věci obviněné H. V. nedošlo ve smyslu jí uplatněných dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g), h), m) tr. řádu k porušení zákona, pročež bylo její dovolání v souladu s §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítnuto jako zjevně neopodstatněné. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu. Poučení: Proti tomuto usnesení není, s výjimkou obnovy řízení, opravný prostředek přípustný (viz §265n tr. řádu). V Brně dne 21. 12. 2022 JUDr. Tomáš Durdík předseda senátu