ECLI:CZ:NS:2022:11.TDO.1364.2021.1
sp. zn. 11 Tdo 1364/2021-1311
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. 1. 2022 o dovolání obviněného M. B. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Ostrov nad Ohří, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 9. 2021, sp. zn. 15 To 56/2021, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 1 T 8/2017, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného M. B. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 9. 10. 2020, č. j. 1 T 8/2017-1015, byl obviněný M. B. (dále též jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) pod body 1) až 4) uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 4 písm. a) tr. zákoníku. Za tento zvlášť závažný zločin a za přečin podílnictví podle §214 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 9. 2017, č. j. 31 T 15/2017-39, byl podle §283 odst. 4 tr. zákoníku za užití §43 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře jedenácti let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl podle §43 odst. 2 tr. zákoníku Krajským soudem v Ústí nad Labem zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 9. 2017, č. j. 31 T 35/2017-39, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu.
2. Citovaným rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem bylo podle §228 odst. 1 tr. řádu rozhodnuto rovněž o povinnosti obviněného zaplatit poškozené I. K. na náhradě nemajetkové újmy částku 250.000 Kč, poškozenému L. K. na náhradě nemajetkové újmy částku 250.000 Kč a Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, IČ 41197518, se sídlem Orlická 2020/4, Praha 3, na náhradě majetkové škody částku ve výši 60.793 Kč s úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů ročně, a to ode dne právní moci rozsudku. Se zbytkem svých nároků na náhradu nemajetkové újmy pak byli poškození I. K. a L. K. podle §229 odst. 2 tr. řádu odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních.
3. Výše uvedený rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem právní moci nenabyl, neboť proti tomuto rozhodnutí podal obviněný M. B. odvolání. O tomto řádném opravném prostředku rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 17. 9. 2021, č. j. 15 To 56/2021-1257, tak že podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. řádu napadený rozsudek krajského soudu částečně zrušil, a to ve vztahu k výroku o trestu uloženému obviněnému M. B., když za podmínek §259 odst. 3 tr. řádu při nezměněném výroku o vině zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 4 písm. a) tr. zákoníku popsaným pod body 1) až 4) a při nezměněných výrocích o náhradě nemajetkové újmy a majetkové škody, tomuto uložil za výše uvedený zvlášť závažný zločin a za sbíhající se přečin podílnictví podle §214 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jímž byl obviněný M. B. uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. 31 T 35/2017, který nabyl právní moci dne 11. 10. 2017, a dále za přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, spáchaný ve stadiu pomoci podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným rozsudkem Krajského soudu ze dne 11. 10. 2019, sp. zn. 51 T 11/2018, jenž nabyl právní moci dne 28. 2. 2020, podle §283 odst. 4 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný trest odnětí svobody v trvání jedenácti let, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou.
4. V této souvislosti Vrchní soud v Praze podle §43 odst. 2 tr. zákoníku zrušil výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. 31 T 35/2017, jenž nabyl právní moci dne 11. 10. 2017, dále výrok o trestu uložený tomuto obviněnému rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. 10. 2019, sp. zn. 51 T 11/2018, jenž nabyl právní moci dne 28. 2. 2020, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. V ostatních částech naopak zůstal rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 9. 10. 2020, č. j. 1 T 8/2017-1015, rozhodnutím odvolacího soudu nedotčen.
5. Pro úplnost je vhodné doplnit, že Krajský soud v Ústí nad Labem v této trestní věci již jednou dříve rozhodl, a to rozsudkem ze dne 21. 6. 2018 č. j. 1 T 8/2017-816, jímž obviněného M. B. uznal vinným jednáním popsaným ve stávajícím rozsudku pod body 2), 3) a 4) skutkové věty [v původním rozsudku pod body 1), 2) a 3)], které posoudil jako přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku. Za tento přečin, jakož i za sbíhající se přečin podílnictví podle §214 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jímž byl obviněný dříve uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 9. 2017, č. j. 31 T 35/2017-39, mu podle §283 odst. 1 tr. zákoníku za užití §43 odst. 2 tr. zákoníku nalézací soud uložil souhrnný trest odnětí svobody ve výměře tří let, jehož výkon podle §81 odst. 1 tr. zákoníku, §84 tr. zákoníku a §85 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání pěti let za současného vyslovení dohledu nad osobou obviněného, to vše za současného zrušení výroku o trestu z citovaného trestního příkazu Okresního soudu v Ústí nad Labem, jakož i všech dalších rozhodnutí na tento výrok obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. Naproti tomu stran nejzávažnějšího jednání (souvisejícího s úmrtím poškozené V. K.), které bylo obviněnému obžalobou kladeno za vinu a které je ve stávajícím rozsudku popsáno pod bodem 1), krajský soud obviněného M. B. původně podle §226 písm. a) tr. řádu zprostil podané obžaloby.
6. Tento rozsudek však byl následně z podnětu odvolání státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem podaného v neprospěch obviněného M. B. podle §258 odst. 1 písm. b), c), d) tr. řádu zrušen, a to usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 3. 2019, č. j. 15 To 6/2019-846, a věc byla podle §259 odst. 1 tr. řádu vrácena Krajskému soudu v Ústí nad Labem k novému projednání a rozhodnutí.
7. Ve vztahu k jednání popsanému pod bodem 1) skutkové věty výrokové části (v pořadí druhého) rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, stran kterého byl obviněný původně obžaloby zproštěn (a jehož se týkaly jak odvolací námitky státního zástupce, tak i výhrady odvolacího soudu), provedl krajský soud úkony a doplnění, jejichž provedení mu vrchní soud nařídil (vyjma těch, které již nebylo objektivně možné realizovat, neboť v mezidobí došlo k úmrtí svědka B. D.), jakož i další úkony a doplnění, a při vázanosti právním názorem, který vrchní soud vyslovil ve svém rozhodnutí, o tomto skutku znovu rozhodl, a to odsuzujícím výrokem. Pro úplnost je vhodné doplnit, že vůči skutkovým zjištěním vztahujícím se k jednání popsanému pod body 2), 3) a 4) rozsudku státní zástupce svým odvoláním nebrojil, přičemž odvoláním je nenapadl ani obviněný a výhrad vůči nim neměl ani vrchní soud ve svém zrušujícím rozhodnutí, pročež se doplnění dokazování těchto jednání – vyjma části výpovědi svědkyně N. V. – netýkalo a krajský soud ohledně nich setrval na svých původních skutkových zjištěních při jejich původním odůvodnění.
8. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný M. B. shora uvedené trestné činnosti dopustil tím, že:
1) dne 23. 5. 2016 v době mezi 7:48 a 7:54 hodin na blíže nezjištěném místě v centru XY v okolí Hotelu XY prodal poškozené V. K., nar. XY, přesně nezjištěné množství pervitinu (metamfetaminu), který si poškozená krátce poté na blíže nezjištěném místě v blízkosti Hlavního nádraží v XY nitrožilně aplikovala, a následně byla v důsledku jeho aplikace téhož dne v 8:46 hodin nalezena na schodišti u řeky Labe v ulici XY v XY v kritickém zdravotním stavu, přičemž po převozu do XY nemocnice v XY téhož dne v 13:55 hodin na následky aplikace pervitinu zemřela,
2) v přesně nezjištěné době od měsíce září 2015 do měsíce srpna 2016 ve svém bydlišti na adrese XY – XY, jakož i na dalších místech v XY, okr. Ústí nad Labem, nejméně ve sto případech zdarma poskytl mladistvé AAAAA (pseudonym), nar. XY, vždy 0,1 g – 0,2 g pervitinu (metamfetaminu), celkem tedy nejméně 10 gramů pervitinu (metamfetaminu), a dále jí nejméně ve dvou případech poskytl tzv. „jointa“ rostliny rodu konopí s obsahem delta-9-tetrahydrokanabinolu,
3) v přesně nezjištěné době od 1. 12. 2015 do 30. 4. 2016 v bytové jednotce užívané A. K., nar. XY, na adrese XY v XY, okres Ústí nad Labem, nejméně ve třech případech zdarma poskytl J. W., nar. XY, vždy nejméně 0,1 g pervitinu (metamfetaminu), a dále nejméně v jednom případě A. K., nar. XY, K. Z., nar. XY, a J. W., nar. XY, ve formě tzv. „jointa“ poskytl nejméně 0,5 g rostliny rodu konopí s obsahem delta-9-tetrahydrokanabinolu,
4) v přesně nezjištěné době od 1. 9. 2016 do 10. 11. 2016 v prostoru Hlavního vlakového nádraží v XY, okres Ústí nad Labem, po předchozí slovní a fyzické rozepři poskytl E. B., nar. XY, nejméně 0,1 g - 0,2 g pervitinu (metamfetaminu), a to jako kompenzaci předchozího prodeje neznámé látky deklarované obviněným jako pervitin, při které mu E. B. v úmyslu zakoupit pervitin předal finanční částku 200 Kč,
a uvedených jednání se dopustil přesto, že metamfetamin je jako psychotropní látka uveden v příloze č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, a je zařazen do seznamu II. Úmluvy o psychotropních látkách (vyhláška č. 62/1989 Sb.) a konopí je jako omamná látka uvedeno v příloze č. 3 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, a je zařazeno do seznamu VI. jednotné Úmluvy o omamných látkách (vyhláška č. 47/1965 Sb., ve znění vyhlášky č. 458/1991 Sb.) a delta-9-tetrahydrokanabinol je jako psychotropní látka uveden v příloze č. 4 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, a je zařazen do seznamu I. Úmluvy o psychotropních látkách (vyhláška č. 62/1989 Sb.), přičemž k zacházení či nakládání s těmito psychotropními či omamnými látkami neměl povolení.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
9. Obviněný M. B. napadl výše citovaný rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 9. 2021, č. j. 15 To 56/2021-1257, ve spojení s rozsudkem Krajského soud v Ústí nad Labem ze dne 9. 10. 2020, č. j. 1 T 8/2017-1015, dovoláním podaným prostřednictvím svého obhájce, které zaměřil proti výroku o vině a trestu a to pouze ve vztahu ke skutku popsanému pod bodem 1). V rámci odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku odkázal na existenci dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu (ve znění účinném do 31. 12. 2021), neboť je přesvědčen, že bylo rozhodnuto o zamítnutí jím podaného odvolání, přestože napadené rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
10. Dovolatel spatřuje nesprávné hmotněprávní posouzení tohoto skutku v otázce naplnění subjektivní stránky přisouzeného trestného činu. Podle jeho náhledu nejsou ve výrokové části rozsudku soudu prvního stupně uvedeny žádné skutkové okolnosti, které by (ve smyslu naplnění subjektivní stránky předmětného zvlášť závažného zločinu) odůvodnily jednoznačný závěr o jeho úmyslu a srozumění s možným následkem jeho jednání. Prokazovaný prodej pervitinu poškozené V. K. se opírá pouze o jeho částečné doznání, ve kterém připustil, že se s poškozenou dne 23. 5. 2016 mezi 7:48 a 7:54 hod. (tedy v čase sdílené komunikace Messenger) skutečně setkal. Nicméně v zachycené komunikaci zcela chybí jakákoli zmínka o pervitinu, pročež tvrdí, že soudy nižších stupňů nebyl nikterak prokázán jeho úmysl směřující k prodeji této omamné látky, a stejně tak ve výrokové části rozsudku nejsou uvedeny ani skutkové okolnosti, které by jeho úmysl nepochybně prokazovaly. Tímto postupem ze strany soudů nižších instancí došlo k nesprávnému hodnocení otázky zavinění. Zároveň však dovolatel brojí i proti tomu, kterak soudy nižších stupňů ve vztahu k prokázaným skutečnostem posoudily (ve smyslu faktického naplnění objektivní stránky předmětného zvlášť závažného zločinu) otázku příčinné souvislosti mezi jeho jednáním a vzniklým následkem, neboť je přesvědčen, že ta rovněž nebyla bez důvodných pochybností prokázána, resp. zcela absentuje.
11. Jelikož obviněný stíhaným skutkem zjevně nenaplnil všechny znaky skutkové podstaty trestného činu podle §283 odst. 1, odst. 4 písm. a) tr. zákoníku, žádá, aby Nejvyšší soud shledal jeho dovolání důvodným a v důsledku toho napadené rozsudky Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 9. 2021, č. j. 15 To 56/2021-1257, stejně jako Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 9. 10. 2020, č. j. 1 T 8/2027-1015, ve vztahu k výroku o vině a trestu pro zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 4 písm. a) tr. zákoníku [tj. ve vztahu k jednání popsanému pod bodem 1)] zrušil a následně aby sám rozhodl, že se obviněný stran tohoto skutku podle §226 písm. a) tr. řádu zprošťuje podané obžaloby.
12. K podanému dovolání obviněného se ve svém písemném stanovisku ze dne 17. 12. 2021, sp. zn. 1 NZO 1097/2021-31, vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který vznesené námitky dovolatele rozdělil do dvou skupin. V rámci první skupiny se vyjádřil k námitce, že provedené důkazy obviněného neusvědčují z jednání, kterého se ve vztahu k poškozené V. K. dopustil. V této souvislosti státní zástupce konstatoval, že obviněný touto výhradou pouze navázal na svoji dosavadní obhajobu, v rámci které tvrdí, že poškozená mohla pervitin obdržet od třetí osoby, resp. že není spolehlivě prokázáno, že to byl on, kdo inkriminovaného dne poškozené pervitin prodal. Tyto námitky však směřují výhradně do oblasti dokazování a skutkových zjištění, což je však v dovolacím řízení již vyloučeno. Vyjma toho je státní zástupce přesvědčen, že takovéto výhrady nelze považovat za důvodné ani v obecné rovině, neboť vrchní soud (v návaznosti na rozhodnutí krajského soudu) vinu obviněného dostatečně přesvědčivě prokázal.
13. Druhou skupinu výhrad, na jejichž základě obviněný ve vztahu k jednání popsanému pod bodem 1) dovodil nedostatek zavinění a absenci příčinné souvislosti, lze podle názoru státního zástupce z formálního hlediska podřadit pod uplatněný dovolací důvod, nicméně tyto námitky lze označit za nedůvodné. Příčinná souvislost je podle jeho mínění dána jednoznačně, neboť pokud by obviněný poškozené pervitin neprodal, tak by se touto omamnou látkou nemohla otrávit. Rovněž zavinění obviněného je zcela zjevné, neboť každý, kdo lidem neoprávněně prodává vysoce nebezpečnou látku s vědomím, že si ji vpravuje do těla, vědomě riskuje, že tomuto konzumentovi poškodí zdraví a může mu způsobit i smrt. Tato skutečnost byla obviněnému coby člověku pohybujícímu se mezi konzumenty drog nepochybně známa. V této souvislosti státní zástupce vyjádřil souhlas se závěrem krajského soudu, že obviněný jednal ve vztahu k újmě na životě poškozené V. K. ve formě nedbalosti vědomé podle §16 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, což je k naplnění subjektivní stránky předmětného zločinu z hlediska kvalifikačního znaku „způsobení smrti“ forma zavinění plně dostačující. Co do právní kvalifikace posuzovaného činu státní zástupce odkázal na příslušné části rozsudků vrchního i krajského soudu, kde jsou tyto otázky podrobně a správně vyřešeny, včetně odkazů na přiléhavou judikaturu.
14. Jelikož oba soudy nižších stupňů postupovaly striktně v souladu s pravidly zakotvenými v §2 odst. 5, 6 tr. řádu a z odůvodnění dotčených rozhodnutí nelze dovodit extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními, státní zástupce závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného M. B. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu, neboť se jedná o dovolání zjevně neopodstatněné. Současně vyjádřil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud dané rozhodnutí učinil za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání, nicméně pro případ odlišného stanoviska dovolacího soudu vyjádřil podle §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu svůj souhlas s tím, aby i jiné rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání.
15. Vyjádření státního zástupce k dovolání podanému obviněným bylo následně Nejvyšším soudem zasláno obhájci obviněného k jeho případné replice, která však do okamžiku zahájení neveřejného zasedání o podaném dovolání nebyla tomuto soudu nikterak předložena.
III.
Přípustnost dovolání
16. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda bylo podáno v souladu s §265a odst. 1, 2 tr. řádu, zda bylo podáno ve dvouměsíční zákonné lhůtě a na příslušném místě v souladu s §265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti upravené v §265f tr. řádu.
17. Po jeho prostudování Nejvyšší soud shledal, že obviněný všechna výše uvedená ustanovení trestního řádu respektoval, pročež předmětné dovolání vyhodnotil jako přípustné a vyhovující všem relevantním ustanovením trestního řádu, neboť nebyly shledány žádné skutečnosti bránící jeho věcnému projednání.
IV.
Důvodnost dovolání
18. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů výslovně uvedených v ustanovení §265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud posoudit otázku, zda lze obviněným uplatněný dovolací důvod považovat za některý z důvodů taxativně uvedených v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
19. V této souvislosti Nejvyšší soud připomíná, že dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021 (přičemž i v další části odůvodnění tohoto usnesení bude odkaz na dovolací důvod uváděn výhradně ve znění trestního řádu účinného do 31. 12. 2021, neboť ještě před tímto datem obviněnému uplynula zákonná dovolací lhůta, pouze během níž je oprávněn měnit jím zvolené důvody podaného dovolání) je dán tehdy, jestliže dovoláním napadená rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V jeho mezích lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Skutečnosti, které lze podřadit pod uvedený dovolací důvod, jsou již zcela jednoznačně uvedeny v judikatuře Nejvyššího soudu (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 11 Tdo 661/2017, ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. 5 Tdo 104/2017, ze dne 9. 11. 2016, sp. zn. 4 Tdo 1258/2016) a Ústavního soudu (např. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03, ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03, ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
20. Dovolací soud na základě tohoto dovolacího důvodu zásadně nepřezkoumává a nehodnotí správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu, ani neprověřuje úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5 a 6 tr. řádu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Proto situace, na něž dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, je třeba odlišovat od případů, kdy je napadené rozhodnutí založeno na nesprávných skutkových zjištěních. Jak bylo deklarováno mimo jiné i v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 3. 2019, sp. zn. 11 Tdo 74/2019, dovolací soud je vždy povinen vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je i vyjádřen zejména ve výrokové části odsuzujícího rozsudku, přičemž jeho povinností je zjistit, zda nižšími soudy provedené právní posouzení skutku je s ohledem na zjištěný skutkový stav v souladu se způsobem jednání, který je vyjádřen v příslušné skutkové podstatě trestného činu.
21. V případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu zákon vyžaduje, aby podstatu výhrad a obsah jím uplatněných dovolacích námitek tvořilo tvrzení, že nižšími soudy zjištěný skutkový stav věci, jenž je popsán v jejich rozhodnutí, není takovým trestným činem, za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněná skutková zjištění nevyjadřují naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu, jenž byl dovolateli přisouzen. S poukazem na tento dovolací důvod tak obviněný namítá, že dotčený skutek buď vykazuje znaky jiného trestného činu, anebo není vůbec žádným trestným činem. K této problematice srov. též usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 15 Tdo 574/2006, jakož i rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 36/2004 Sb. rozh. tr.
22. Nejvyšší soud nadto i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva obviněného, včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
V.
K meritu věci
23. Nejvyšší soud v duchu výše citované judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu zkoumal, zda dovolání obviněného M. B. splňuje kritéria jím uplatněného dovolacího důvodu, načež po prostudování přiloženého spisového materiálu dospěl k závěru, že obviněným vznesené dovolací námitky neodpovídají jím uplatněnému, ale ani žádnému jinému dovolacímu důvodu, taxativně uvedenému v §265b odst. 1 tr. řádu.
24. Jde-li o námitky obviněného uplatněné v rámci odkazu na existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, lze konstatovat, že obviněný ve vztahu k jednání, popsanému ve výrokové části rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 9. 10. 2020, č. j. 1 T 8/2017-1015, pod bodem 1) opětovně usiluje o prosazení vlastní obhajoby, v rámci které jednak namítl, že tzv. skutková věta odsuzujícího rozsudku neobsahuje žádné údaje, ze kterých by bylo možno spolehlivě dovodit závěr o jeho zavinění, resp. úmysl směřující k prodeji pervitinu, stejně jako jeho srozumění s možným následkem tohoto jednání, a současně zpochybnil faktickou existenci příčinného vztahu mezi jemu připisovaným jednáním a vzniklým následkem.
25. Nejvyšší soud v prvé řadě zdůrazňuje, že obviněný s odkazem na výše uvedený dovolací důvod nenamítl, že by v rozsudku soudu prvního stupně předmětné jednání nenaplnilo zákonné znaky skutkové podstaty zvlášť závažného zločinu podle §283 odst. 1, odst. 4 písm. a) tr. zákoníku, jímž byl pravomocně uznán vinným. Dovolatel výše uvedenými výhradami toliko opětovně odmítá zásadní skutková zjištění nalézacího soudu, s nimiž se plně ztotožnil i soud odvolací, aby tak prosadil vlastní obhajobu, dle které nebylo soudy nižších stupňů dostatečně prokázáno, že k úmrtí poškozené V. K. došlo v důsledku požití jím distribuované omamné látky, tedy že by měl poškozenou vědomě vystavit závažným zdravotním komplikacím. Naopak v rámci své obhajoby tvrdí, že poškozená mohla obdržet (či obdržela) metamfetamin od třetí osoby, v důsledku čehož usiluje o zproštění podané obžaloby stran tohoto skutku.
26. Přestože tedy obviněný formálně namítl faktické nenaplnění znaků objektivní, stejně jako subjektivní stránky předmětného zločinu, jímž byl v nyní posuzované věci pravomocně uznán vinným, ve své podstatě pouze demonstruje své subjektivní přesvědčení, že provedené důkazy jej z jednání, kterého se ve vztahu k poškozené V. K. dopustil, nikterak neusvědčily. Touto argumentační negací však dovolatel všechny své námitky znovu zaměřil toliko proti v to věci nižšími soudy provedeným důkazům, což je však ve fázi dovolacího řízení již nepřípustné a irelevantní.
27. V tomto ohledu je tak třeba znovu připomenout, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu je dovolání mimořádným opravným prostředkem, který není určen k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování se nachází v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popř. korigovat toliko soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, odst. 7 tr. řádu). Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně je pak oprávněn Nejvyšší soud zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje reálně existující extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými.
28. O takovou situaci se však v nyní posuzované věci zcela zjevně nejedná, neboť skutkový stav byl oběma nižšími soudy zjištěn bez důvodných pochybností. Nejvyšší soud v dané věci neshledal žádné pochybnosti o správnosti skutkových závěrů učiněných soudy nižších stupňů, které byly opřeny o četné a řádně provedené důkazy. Jelikož však dovolatel ve své podstatě namítl reálně existující extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a z nich plynoucími skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotněprávními závěry na straně druhé, Nejvyšší soud v rámci extenzivního výkladu dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu (ve znění účinném do 31. 12. 2021) dovolatelovy námitky znovu přezkoumal.
29. Krajský soud v Ústí nad Labem odvodil své skutkové závěry z dlouhé řady řádně provedených důkazů, především z výpovědi samotného obviněného M. B., dále svědeckých výpovědí osob, které poškozenou objevily v kritickém zdravotním stavu a následně ji poskytly první pomoc (tj. svědků B. D., F. S., J. H., P. V. a L. O.), svědeckých výpovědí přivolaných záchranářů (tj. svědků S. K., F. N. a L. K.) a podpůrně též ze svědeckých výpovědí rodičů, přátel a pedagogů poškozené. Bezprostřední vina jeho osoby byla dále prokázána kamerovými záznamy z míst, kde se obviněný a poškozená v inkriminovaný den pohybovali, a mimo výše uvedených důkazů také řadou listinných důkazů, zejména zadokumentovanými zprávami z aplikace Messenger, jež byly uskutečněny mezi obviněným a poškozenou, znaleckými posudky z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství (resp. z pitevní zprávy) a z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a klinická psychologie, jakož protokolem o prověrce na místě činu provedené Krajským soudem v Ústí nad Labem dne 31. 7. 2020.
30. Všechny řádně provedené důkazy, o něž se opírají skutková zjištění, tedy včetně celé řady těch méně podstatných, následně Krajský soud v Ústí nad Labem pečlivě vyhodnotil v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. řádu, tedy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na posouzení všech okolností případu jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, přičemž podle §2 odst. 5 tr. řádu zjistil skutkový stav tak, aby o něm nepanovaly důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který byl nezbytný pro jeho rozhodnutí. Ke svým skutkovým zjištěním následně nalézací soud přiřadil i odpovídající právní kvalifikaci, přičemž s jeho postupem a naznačenými závěry se plně ztotožnil i Vrchní soud v Praze jako soud odvolací. Současně se oba soudy nižších instancí v rámci svých rozhodnutí řádně vypořádaly i se všemi námitkami, jež byly v jednotlivých fázích trestního řízení vzneseny ze strany obviněného.
31. Pakliže tedy dovolatel namítl, že z komunikace vedené v aplikaci Messenger nevyplynulo, že se spolu s poškozenou V. K. domlouvali na předání pervitinu, přičemž ani jiné ve věci provedené důkazy spolehlivě nepotvrdily příčinnou souvislost mezi prodejem metamfetaminu jeho osobou a následným kolapsem poškozené, je dle Nejvyššího soudu, jenž danou námitku obviněného konfrontoval s obsahem příslušného spisového materiálu, třeba konstatovat, že obhajoba obviněného po celou dobu vedeného trestního řízení usiluje o zásadní zpochybnění této klíčové otázky. V této souvislosti obviněný opakovaně namítal, že pervitin, který poškozená obdržela, nepocházel z jeho zásob a ona jej musela obdržet od jiné osoby, přičemž stran tohoto zásadního momentu i několikrát změnil svoji výpověď. Současně poukazoval na skutečnost, že prokázání jeho jednání je postaveno výhradně na nepřímých důkazech, které však nevytvořily uzavřený kruh a logicky na sebe nenavazují.
32. V rámci rekapitulace Nejvyšší soud potvrzuje, že krajský soud na základě vyhodnocení dlouhé řady důkazů spolehlivě prokázal, že poškozená V. K. byla dlouhodobě silně závislou uživatelkou pervitinu, která skutečně zemřela v důsledku přechozí nitrožilní aplikace pervitinu. K tomuto fatálnímu následku přitom došlo i přesto, že poté, co se ocitla v kritickém zdravotním stavu (doprovázeném chroptěním a „koulením očí“), k ní byly přivolány nejprve dvě v blízkosti se vyskytující zdravotnice a poté i zdravotnická záchranná služba. Ta poškozenou převezla do XY nemocnice v XY, kde však i přes veškerou možnou zdravotní péči po cca pěti hodinách na následky předávkování zemřela. Dále bylo spolehlivě prokázáno, že obviněný M. B. se dlouhodobě pohyboval v drogové komunitě, omamné látky zneužíval pro vlastní potřebu, nicméně je rovněž distribuoval dalším uživatelům. V rámci provedeného dokazování bylo rovněž postaveno na jisto, že poškozená V. K. na obviněného získala kontakt prostřednictvím své spolužačky A. Č.
33. Při hodnocení skutkových zjištění bylo rovněž ověřeno, že poškozená byla dostatečně obeznámena též s drogovou komunitou v XY, kde bydlela a kde si rovněž omamné látky sháněla. Sama měla nicméně poznatek o tom, že na místním černém trhu je často k dispozici chemicky „nečistý“ metamfetamin (neboli pervitin tzv. „říznutý“ přidanými látkami), v důsledku čehož zde docházelo i k úmrtím jeho spotřebitelů. Z tohoto důvodu omamné látky poptávala u obviněného M. B., neboť právě u něho získávala kvalitní (tj. čistý) pervitin. Této skutečnosti odpovídá i to, že jako pokročilá uživatelka potřebovala kvalitní pervitin, neboť si jej již delší dobu aplikovala nitrožilně, s čímž úměrně rostla jak jeho tolerance, tak jeho vyšší spotřeba.
34. Z provedených důkazů (zejména z výpovědi obviněného, jakož i zadokumentované vzájemné komunikace mezi jeho osobou a poškozenou, jež byla uskutečněna prostřednictvím aplikace Messenger) rovněž vyplynulo, že dne 23. 5. 2016 se obviněný domluvil s poškozenou stran času, místa setkání i množství omamné látky, nikoli však jejího druhu, neboť dobře věděl, jakou drogu tato poptává. Nicméně je pravdou, že časově následující a významově podstatná část skutkových zjištění skutečně není podepřena přímými důkazy, nýbrž jen důkazy nepřímými, čímž je dán určitý prostor, do kterého také dovolatel již v předchozích fázích trestního řízení směřoval nejvíce svých námitek a různých variant své opakované výpovědi.
35. V této souvislosti lze připustit, že dokazování založené toliko na nepřímých důkazech je obtížnější než dokazování založené na důkazech přímých, neboť zde absentuje přímý vztah k dokazované skutečnosti a jejich nepřímý vztah tak musí být doplněn úsudkem příslušného orgánu činného v trestním řízení. Je proto zřejmé, že každý nepřímý důkaz má svoji důkazní hodnotu pouze ve spojení s jinými důkazy, pročež je třeba, aby nepřímé důkazy ve svém souhrnu utvořily logickou, ničím nenarušenou soustavu vzájemně se doplňujících a na sebe navazujících nepřímých důkazů, které sledované skutečnosti spolehlivě dokazují. Díky tomu je z nich poté možné vyvodit jediný spolehlivý, resp. nepochybný závěr o vině obviněného při současném vyloučení jakýchkoli jiných závěrů, které jsou pro obviněného příznivější (a současně lze vyloučit možnost závěru jiného; k tomu srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 38/1970 Sb. rozh. tr.). Pouze za této situace již dovolatel nemůže – s poukazem na absenci přímých důkazů - relevantně tvrdit, že jeho trestná činnost nebyla řádně prokázána.
36. V nyní posuzovaném případě se nepodařilo zcela spolehlivě doložit část skutkových zjištění, jež zahrnují dobu mezi tím, kdy se obviněný s poškozenou V. K. krátce sešli (k čemuž došlo v době mezi 7:47 a 7:54 hodin, následkem čehož poškozená přešla k povodí Labe, kde byla cestou naposledy zachycena stacionární kamerou, a to v čase od 7:54 do 8:07 hodin) a okamžikem, kdy byla poškozená nalezena v kritickém zdravotním stavu svědkem B. D. (tj. cca v 8:45 hodin). Nicméně Krajský soud v Ústí nad Labem při hodnocení provedených důkazů postupoval velmi pečlivě a řadu hodnocených nepřímých důkazů, které měl k dispozici, po zrušení svého prvotního rozsudku a vrácení věci vrchním soudem k novému projednání a rozhodnutí ještě doplnil o vlastní prověrku provedenou na místě činu (jejíž protokol i videozáznam se nachází na č. l. 975). V této souvislosti měl být znovu vyslechnout též svědek B. D., který však v mezidobí zemřel. Přesto takto doplněná skutková zjištění bezesporu vytvořila spolehlivý řetězec, jehož jednotlivé články na sebe vzájemně logicky navazují a vedou k jedinému nepochybnému závěru o vině obviněného jednáním popsaným pod bodem 1) výrokové části rozsudku krajského soudu.
37. Vzhledem k tomu, že poškozená v době setkání s osobou obviněného již prokazatelně trpěla abstinenčními příznaky, jsou logicky vyloučeny námitky obviněného, že si údajně s sebou dovezla vlastní dávku pervitinu, kterou se následně otrávila. Spolehlivě byla vyloučena i spekulace obviněného o možném poskytnutí pervitinu ze strany svědka B. D. (který se sice nacházel poblíž, nicméně poškozené si všiml až v době, kdy se nacházela v kritickém stavu), stejně jako možnost získání omamné látky od svědka M. M., který poškozenou vůbec neznal a jakýkoli prodej pervitinu kategoricky popřel.
38. Závěr o aplikaci kvalitního, resp. čistého metamfetaminu přitom potvrdili v rámci pitevního protokolu rovněž přibraní znalci z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství MUDr. Miroslav Kůdela a MUDr. Andrea Vlčková, kteří shodně konstatovali přítomnost metamfetaminu a jeho metabolitu amfetaminu v těle poškozené (konkrétně ve vzorcích krevní plazmy, liquoru, nitrooční tekutiny a ledvinové tkáně), za současného vyloučení přítomnosti jiných toxikologicky významných cizorodých látek, které by se na otravě poškozené mohly podílet, zejména ethanolu, léčiv či jiných omamných či psychotropních látek (viz č. l. 70-74, MUDr. Vlčková též na č. l. 745). Vzhledem k této situaci krajský soud jako účelové vyloučil námitky obviněného stran teoretické možnosti, že by jiná osoba než on sám, v kritickou dobu poškozené poskytla pervitin, pročež dospěl ke spolehlivému závěru, že poškozená si skutečně v době bezprostředně následující po krátkém setkání s obviněným nitrožilně aplikovala metamfetamin, který od něho předtím obdržela. Těmto závěrům ostatně odpovídá i částečné doznání obviněného, který uvedl, že během krátkého setkání s poškozenou jí skutečně prodal pervitin za částku 200 Kč a nikoli marihuanu, jak dříve tvrdil (viz jeho výpověď na č. l. 1059).
39. Do tohoto skutkového rámce poté zapadly i další skutečnosti, které vyplynuly ze znaleckých závěrů prezentovaných v rámci zpracovaného posudku z oboru zdravotnictví, odvětví klinická psychologie ve spojení s výslechem znalkyně PhDr. Štěpánky Tůmové. Podle závěrů znalkyně jsou totiž u obviněného zřejmé tendence ke změnám již podávaných údajů, jakož i k interpretaci prožitku, který mu v daný okamžik vyhovuje, byť je dobře spjat s realitou a dovede bezpečně rozlišit, co je pravda a co je lež. Za tohoto stavu tak byly rozpoznávací a ovládací schopnosti obviněného ve vztahu ke stíhanému skutku plně zachovány, což ostatně potvrdil i znalec MUDr. Michal Hessler v rámci znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie (viz závěry na č. l. 761, 550 a 560).
40. Pro úplnost krajský soud výstižně doplnil, že u poškozené k otravě pervitinem objektivně nedošlo pouze v důsledku jediné příčiny, kterou je poskytnutí omamné látky ze strany obviněného. K této příčině totiž přistoupily i další okolnosti, na vůli obviněného nezávislé, které příčinnou souvislost mezi jeho jednáním a vyvolaným následkem do jisté míry oslabují. Poté, co obviněný poškozené předal omamnou látku (a ze schůzky odešel, načež ji ještě napsal SMS zprávu o obsahu „děkuju si boží“ , čímž dal najevo, že schůzka proběhla podle očekávání), si poškozená na vhodném odlehlém místě tuto omamnou látku aplikovala v množství, které již bylo výhradně pod její vlastní kontrolou. Nicméně i za této situace krajský soud zcela správně jednání obviněného M. B. vyhodnotil jako hlavní příčinu, která byla klíčová pro vznik smrtelného následku na straně poškozené. Za tohoto stavu tak lze jednání obviněného přiznat jednoznačné trestněprávní důsledky, neboť k úmrtí poškozené došlo v jednoznačné příčinné souvislosti s aplikací pervitinu, který poškozená bezprostředně předtím prokazatelně získala právě od osoby dovolatele.
41. Ve vztahu k otázce zavinění (resp. otázce vědomosti obviněného o možném následku jeho jednání) krajský soud dostatečně prokázal, že obviněný M. B. sám je dlouhodobým uživatelem, jakož i distributorem pervitinu, který ve sledovaném období od září 2015 do 10. 11. 2016 na různých místech v XY ve více než stovce prokázaných případů prodával či bezúplatně přenechával nejméně šesti osobám (včetně poškozené V. K.) metamfetamin nebo marihuanu, ačkoli nebyl držitelem oprávnění k legálnímu nakládání s těmito omamnými látkami. Vzhledem k těmto okolnostem byl tedy v dostatečné míře obeznámen mimo jiné i se zdravotními následky dlouhodobého zneužívání pervitinu, jakož i reálnou možností náhlého úmrtí uživatele po aplikaci této látky.
42. Ve smyslu §17 písm. a) tr. zákoníku k naplnění kvalifikované skutkové podstaty trestného činu podle §283 odst. 4 písm. a) tr. zákoníku stran zavinění těžšího následku v podobě smrti poškozené osoby ve smyslu §17 písm. a) tr. zákoníku postačuje zavinění z nedbalosti, což aplikováno na projednávaný případ znamená, že za takový následek bude obviněný uznán vinným i za situace, kdy byla smrt poškozené z jeho strany způsobena neúmyslně. V této souvislosti bylo krajským soudem správně upřesněno, že na straně obviněného bylo prokázáno zavinění z nedbalosti vědomé ve smyslu §16 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, neboť obviněný M. B. věděl, že může způsobem uvedeným v trestním zákoníku porušit nebo ohrozit zájem chráněný tímto zákonem, avšak bez přiměřených důvodů spoléhal na to, že takový následek nezpůsobí. Ze skutkových zjištění bylo prokázáno, že obviněný byl dostatečně obeznámen s tím, že metamfetamin je zákonem zakázanou omamnou látkou mající pro lidské zdraví škodlivé účinky a při jeho opakovaném zneužívání (kdy roste tolerance, a tedy i závislost lidského organismu na omamné látce) může dojít k reálné intoxikaci, vedoucí až k fatálním důsledkům. I přes toto povědomí však obviněný bez přiměřených důvodů spoléhal na to, že k takovému následku v daném případě nedojde.
43. Pokud tedy oba soudy nižších stupňů shodně dospěly k závěru o zavinění ve formě nedbalosti vědomé ve smyslu §16 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, přičemž správně odkázaly i na přiléhavou judikaturu obecných soudů (zejména na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2012, sp. zn. 4 Tdo 1357/2012, ze dne 6. 5. 2015, sp. zn. 11 Tdo 357/2015, ze dne 26. 10. 2016, sp. zn. 11 Tdo 1318/2016, ze dne 22. 1. 2014, sp. zn. 7 Tdo 1276/2013, aj.), posoudily projednávaný případ ve shodě s provedenými důkazy a na jejich základě učinily logicky správné skutkové závěry.
44. Dovolatel ve svých výhradách současně naznačil, že dle jeho názoru soudy nižších stupňů ve výrokové části napadených rozsudků neuvedly žádné skutkové okolnosti, které by odůvodnily jednoznačný závěr o jeho úmyslu a srozumění s možným následkem jeho jednání.
45. K této námitce, jíž obviněný míří do popisu jednání vedeného pod bodem 1) výrokové části rozsudku nalézacího soudu, lze nejprve obecně uvést, že popis skutku (spočívající ve způsobu jeho spáchání) musí být uveden tak, aby jednotlivé části odpovídaly příslušným znakům skutkové podstaty trestného činu, kterým byl obviněný uznán vinným. Skutková věta vždy představuje úplné slovní vyjádření projednávaného skutku tak, aby obsahoval všechny relevantní okolnosti z hlediska použité právní kvalifikace. Ohledně znaků subjektivní stránky (kterou dovolatel nejvíce rozporoval) je třeba ve skutkové větě vyjádřit takové okolnosti, které jsou podstatné z hlediska příslušné skutkové podstaty žalovaného trestného činu. Absenci výroku vyjadřujícího subjektivní stránku u úmyslného trestného činu přitom nelze nahradit ani právní větou, ani odůvodněním dotčeného rozsudku.
46. Po provedeném přezkumu Nejvyšší soud konstatuje, že popis skutku uvedený pod bodem 1), jak jej vymezil krajský soud a následně plně akceptoval rovněž vrchní soud, sice mohl být formulován přesněji, resp. z hlediska naplnění zákonných požadavků výstižněji, nicméně ani tak jej nelze shledat nevyhovujícím zákonnému ustanovení §120 odst. 3 tr. řádu. Krajský soud v Ústí nad Labem tedy mohl skutkovou větu doplnit např. tak, že „obviněný M. B. dne 23. 5. 2016 v době mezi 7:48 a 7:54 hodin na blíže nezjištěném místě v centru XY v okolí Hotelu XY, vědom si toho, že poškozená je osobou silně závislou na metamfetaminu (pervitinu) a její aplikací dlouhodobě podstupuje riziko vážných zdravotních následků, včetně možnosti náhlého úmrtí v důsledku reálně hrozící intoxikace organismu, přesto prodal poškozené V. K. , nar. XY, přesně nezjištěné množství této omamné látky, kterou si poškozená krátce poté na blíže nezjištěném místě v blízkosti Hlavního nádraží v XY nitrožilně aplikovala, a následně byla v důsledku jeho aplikace téhož dne v 8:46 hodin nalezena na schodišti u řeky Labe v ulici XY v XY v kritickém zdravotním stavu, přičemž po převozu do XY nemocnice v XY téhož dne v 13:55 hodin na následky aplikace pervitinu zemřela“.
47. Lze tedy připustit, že předmětný skutek mohl být z hlediska zákonných požadavků kladených na formulaci skutkové věty popsán výstižněji. Rozhodně však není možné tvrdit, že by stávající popis skutku z hlediska použité právní kvalifikace neobsahoval všechny zákonem požadované okolnosti, resp. že by byl natolik nedostatečný, že by jeho popis nevyhovoval zákonnému ustanovení §120 odst. 3 tr. řádu, pročež by bylo nutné toto rozhodnutí zrušit a věc znovu projednat.
48. Nejvyšší soud prověřil, že mezi skutečnostmi, které vyplynuly z provedených důkazů na straně jedné, a skutkovými závěry na straně druhé neexistuje žádný nesoulad, na základě kterého by měl být skutek kladený obviněnému za vinu údajně nedostatečně popsán. Naopak – na základě provedených důkazů byl učiněn jasný a neoddiskutovatelný závěr, že obviněný v rámci projednávaného skutku jednal ve vztahu ke znakům základní skutkové podstaty vyjádřené v §283 odst. 1 tr. zákoníku úmyslně, zatímco ve vztahu ke způsobení smrtelného následku, který je zákonným znakem kvalifikované skutkové podstaty ve smyslu §283 odst. 4 písm. a) tr. zákoníku, jednal přinejmenším ve vědomé nedbalosti, v důsledku čehož je subjektivní stránka předmětného zvlášť závažného zločinu bez důvodných pochybností naplněna. Stávající (i když ne zcela vyčerpávající) popis předmětného skutku ve výroku o vině je tedy z hlediska zákonných požadavků dostatečný, neboť všechny kvalifikační znaky zvlášť závažného zločinu podle §283 odst. 1, odst. 4 písm. a) tr. zákoníku (tj. mimo jiné i objektivní a subjektivní stránka skutkové podstaty tohoto trestného činu, včetně příčinné souvislosti mezi jednáním obviněného a jeho následky) z něj vyplývají. Ostatně naplnění všech zákonných znaků trestného činu zcela jasně vyplynulo též z odůvodnění napadených rozhodnutí obou soudů nižších instancí. Za tohoto stavu tak bylo třeba i tuto dovolatelovu námitku jako lichou kategoricky odmítnout.
49. V závěru svého mimořádného opravného prostředku vznesl dovolatel požadavek, aby Nejvyšší soud nejen vyhověl jeho námitkám stran výroku o vině, ale aby současně postupem podle §265m tr. řádu rozhodl i o trestu (samozřejmě za předpokladu, že nevyhoví primárnímu návrhu dovolatele a postupem podle §226 tr. řádu nerozhodne o zproštění obžaloby). Tímto způsobem tak obviněný naznačil, že stávající nepodmíněný trest odnětí svobody, který již vykonává ve Věznici v Ostrově nad Ohří, hodnotí jako nepřiměřeně přísný, což ostatně již nejednou vyjádřil i v rámci předchozích stadií trestního řízení.
50. V tomto směru je předně třeba zdůraznit, že tato výhrada obviněného (byť vyřčená spíše implicitně) není podřaditelná pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť pod dovolací důvod, na který obviněný odkázal, nespadají otázky výměry uloženého trestu. Tuto námitku však nelze relevantně vznést ani s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, neboť obviněnému byl uložen trest, který zákon připouští a který vrchní soud uložil ještě při dolní hranici zákonné trestné sazby. To, že obviněný i nadále subjektivně pociťuje takový trest jako nepřiměřený, resp. nepřiměřeně přísný, a že o jeho výši vede dlouhodobě polemiku, je však z hlediska dovolacích důvodů irelevantní, neboť platný trestní řád neumožňuje takovouto námitku podřadit ani pod dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) ani h) tr. řádu, ani pod žádný jiný dovolací důvod, taxativně stanovený v §265b odst. 1 tr. řádu.
51. Navíc Nejvyšší soud v rámci svého přezkumu ověřil, že Vrchní soud v Praze své závěry o uloženém trestu řádně odůvodnil, když zejména ve vztahu ke smrtelnému následku ve prospěch obviněného zohlednil, že poškozená V. K. si své úmrtí významnou měrou spoluzavinila (což ovšem vinu obviněného nikterak neumenšuje). Nicméně v neprospěch obviněného svědčila řada dalších okolností, když pominout nelze zejména fakt, že jednání popsaných pod body 2), 3) a 4) se dovolatel dopustil ve vyšší míře četnosti, neboť mladistvé AAAAA poskytl pervitin nejméně ve sto případech, J. W. nejméně ve třech případech a E. B. v jednom případu, přičemž těmto a dalším odběratelům dodával mimo pervitinu taktéž marihuanu. Navíc nebylo možné přehlédnout, že mu byl nepodmíněný trest odnětí svobody ukládán jako souhrnný, a to hned ve vztahu ke dvěma předchozím odsouzením, tedy pro spáchání celkem třech trestných činů.
52. Lze tedy shrnout, že námitka zaměřená proti nepřiměřenosti trestu, který však byl ve prospěch obviněného uložen ještě při dolní hranici zákonné trestní sazby stanovené pro trestný čin, jímž byl pravomocně uznán vinným, není podřaditelná pod žádný dovolací důvod uvedený v taxativním výčtu ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu, a tedy ani pod jím uvedený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, pročež ji Nejvyšší soud kategoricky odmítl.
53. S ohledem na shora uvedené Nejvyšší soud uzavírá, že dovolatel svými dovolacími námitkami vztahujícími se k výroku o vině ohledně skutku popsaného pod bodem 1) v převážné míře zopakoval své námitky skutkového či procesního charakteru, jež uplatnil již dříve během hlavního líčení nebo v rámci svého odvolání. Jejich společným jmenovatelem je prezentace ničím neodůvodněných domněnek, resp. prosté polemizování s hodnocením důkazů řádně provedených soudem prvního stupně, se kterým se bez výhrad ztotožnil i soud odvolací, který napadený rozsudek krajského soudu ve vztahu k dovolateli zrušil toliko ve výroku o uloženém trestu. Odlišná interpretace jednotlivých skutkových zjištění však nemá procesní sílu odůvodnit zrušení napadených rozhodnutí soudů nižších stupňů, což platí zvláště za situace, když oba soudy nižších instancí svá rozhodnutí odůvodnily pečlivým rozborem důkazní situace a z nich vzešlých skutkových závěrů, které s provedenými důkazy plně korespondují. Mezi provedenými důkazy a z nich plynoucími skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotněprávními závěry na straně druhé je patrná zjevná logická návaznost, pročež Nejvyšší soud neshledal žádný důvod k zásahu do skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, a to při plném respektování práva obviněného na spravedlivý proces ve smyslu relevantní judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu, které v nyní posuzovaném případě rozhodně nebylo porušeno.
54. V souvislosti s obviněným uplatněnými námitkami směřovanými proti výroku o vině považuje Nejvyšší soud za vhodné odkázat mimo jiné i na právní názor obsažený v usnesení Ústavního soudu dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, podle kterého právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele. Uvedeným právem je zajišťováno „pouze“ právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.
55. Rovněž námitku, jejímž prostřednictvím dovolatel naznačil, že jemu vyměřený nepodmíněný trest odnětí svobody je nepřiměřeně přísný, bylo třeba z hlediska zákonného vymezení dovolacích důvodů kategoricky odmítnout, neboť platný trestní řád neumožňuje tuto námitku podřadit pod žádný z dovolacích důvodů, taxativně vyjmenovaných v §265b odst. 1 tr. řádu.
VI.
Závěr
56. Vzhledem k tomu, že napadeným rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 9. 2021, č. j. 15 To 56/2021-1257, ani jemu předcházejícím rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 9. 10. 2020, č. j. 1 T 8/2017-1015, nedošlo k porušení zákona ve smyslu obviněným uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, bylo dovolání obviněného M. B. podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu, a proto Nejvyšší soud postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu a jím podané dovolání odmítl. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není, s výjimkou obnovy řízení, opravný prostředek přípustný (viz §265n tr. řádu).
V Brně dne 19. 1. 2022
JUDr. Tomáš Durdík předseda senátu