ECLI:CZ:NS:2022:11.TDO.16.2022.1
sp. zn. 11 Tdo 16/2022-1212
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 1. 2022 o dovolání obviněných K. H. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody, a P. B. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 8. 2021, sp. zn. 15 To 45/2021, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 97 T 4/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného K. H. odmítá.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. B. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl rozsudkem ze dne 10. 5. 2021, sp. zn. 97 T 4/2021, tak, že obviněného K. H. uznal vinným ad 1) a ad 2) zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, dílem dokonaným a dílem spáchaným ve stádiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, obviněného P. B. uznal vinným ad 1) a ad 3) zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b), c) tr. zákoníku, dílem dokonaným a dílem spáchaným ve stádiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, ad 4) přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Za uvedenou trestnou činnost byl obviněný K. H. odsouzen podle §283 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 9 (devíti) let. Podle §56 odst. 3 tr. zákoníku byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou.
Obviněný P. B. byl odsouzen podle §283 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 9 (devíti) let. Podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl dále uložen trest propadnutí věci, a to ve výroku rozsudku specifikovaných věcí.
2. Vrchní soud v Praze rozhodl rozsudkem ze dne 13. 8. 2021, sp. zn. 15 To 45/2021, tak, že podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. z podnětu odvolání obviněného K. H. napadený rozsudek nalézacího soudu zrušil ve výroku o vině pod body 1), 2), z podnětu odvolání obviněného P. B. zrušil napadený rozsudek ve výroku o vině pod body 1), 3), a v celém výroku o uložených trestech ohledně obou obviněných. Podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného K. H. uznal vinným ad 1), 2) zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku ve stádiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, obviněného P. B. uznal vinným ad 1), 3) zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b), c) tr. zákoníku ve stádiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku. Obviněného K. H. odsoudil podle §283 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání osmi (8) roků. Podle §56 odst. 3 tr. zákoníku byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou. Obviněného P. B. za shora uvedenou trestnou činnost a dále za přečin maření výkonu úředního rozhodnutí podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, který zůstal rozhodnutím odvolacího soudu nedotčen, odsoudil podle §283 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi a půl (8,5) roků. Podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku jej pro výkon uloženého trestu zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku obviněnému P. B. dále uložil trest propadnutí věci, a to ve výroku rozsudku specifikovaných věcí.
3. Stalo se tak v podstatě na základě zjištění [pokud jde o body ad 1), 2) a 3) výroku rozsudku odvolacího soudu, neboť pouze do nich směřují dovolání obviněných K. H. a P. B.], že
1) obvinění K. H. a P. B.
v přesně nezjištěné době nejméně od poloviny dubna 2019 do 30. 7. 2020, v prostorách garáže
a přístřešku v nemovitosti na adrese XY, okres Teplice, v místě bydliště R. B., jehož věc byla vyloučena k samostatnému projednání, který jim do nemovitosti za účelem výroby metamfetaminu umožnil přístup, bez příslušného povolení, za účelem jeho další distribuce, za užití chemikálií, jako kyseliny chlorovodíkové, červeného fosforu, hydroxidu sodného, toluenu, jodu a předmětů k tomu potřebných, z léčiva obsahujícího psychotropní látku pseudoefedrin, které si obstarali dosud nezjištěným způsobem, částečně i za přítomnosti R. B., obviněný P. B. společně s obviněným K. H. nejméně ve čtyřech případech vyrobili přesně nezjištěné množství metamfetaminu, a to tzv. českou cestou, a následně dne 30. 7. 2020 v úmyslu vyrobit další metamfetamin nejprve izolovali pseudoefedrin z léčiv s obsahem pseudoefedrinu, surový pseudoefedrin následně čistili tak, aby z tohoto poté mohli vyrobit metamfetamin, kdy k dokončení výroby metamfetaminu nedošlo z důvodu zadržení obviněných policejním orgánem, přičemž takto vyrobili bílou pevnou látku a kapalinu o celkové hmotnosti 10.007 g s obsahem báze pseudoefedrinu o hmotnosti 525,6 g, z něhož by mohli vyrobit 379,666 g báze metamfetaminu, přičemž R. B. jim za tímto účelem za úplatu v celkové výši 45 000 Kč, kdy finanční prostředky zpravidla přebíral od obviněného K. H., pronajímal garáž v místě svého bydliště, přičemž nejpozději od třetí výroby věděl, že obviněný P. B. s obviněným K. H. tyto prostory užívají k výrobě metamfetaminu ve značném rozsahu, a obvinění takto jednali s vědomím, že se jedná o psychotropní látku a prekursor a nakládání s takovými látkami je nezákonné, a ačkoliv neměli jakékoli zákonné oprávnění k nakládání s těmito látkami, přičemž metamfetamin je jako psychotropní látka uvedena v příloze č. 5 Nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, které podle §44c zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, stanoví seznamy omamných a psychotropních látek, a dále je zařazen do Seznamu II. Úmluvy o psychotropních látkách (vyhláška č. 62/1989 Sb.) a pseudoefedrin je uveden jako prekursor v přílohách k nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 273/2004, ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 219/2009 a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1258/2013, a v nařízení Rady (ES) č. 111/2005, a kyselina chlorovodíková a toluen jsou jako pomocné látky uvedeny v přílohách k Nařízení Evropského parlamentu a Rady Evropského společenství č. 273/2004 a nařízení Rady Evropského společenství č. 111/2005, a červený fosfor je jako pomocná látka uveden v příloze k nařízení vlády č. 458/2013 Sb., o seznamu výchozích a pomocných látek a jejich ročních množstevních limitech, a obviněný P. B. se tohoto jednání dopustil, ačkoliv byl rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 6 T 12/2010 ze dne 25. 5. 2012, který ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze sp. zn. 11 To 156/2012 nabyl právní moci dne 5. 11. 2012, odsouzen pro zločin nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 10 let a trestu propadnutí věci, z jehož výkonu byl dne 31. 10. 2018 podmíněně propuštěn usnesením Okresního soudu v Karlových Varech sp. zn. 7 PP 151/2018 se stanovením zkušební doby do 30. 4. 2022,
2) obviněný K. H.
po přesně nezjištěnou dobu nejméně do dne 30. 7. 2020 v jím užívaném bytě, v přízemí vpravo
od hlavního vchodu, na adrese XY, přechovával pro účely další distribuce psychotropní látku metamfetamin o celkové hmotnosti 264,98 g, s obsahem 122,99 g báze metamfetaminu, a obviněný K. H. takto jednal s vědomím, že se jedná o psychotropní látku a nakládání s takovými látkami je nezákonné, a ačkoliv neměl jakékoli zákonné oprávnění k nakládání s těmito látkami, přičemž metamfetamin je jako psychotropní látka uvedena v příloze číslo 5 Nařízení vlády číslo 463/2013 Sbírky zákonů, o seznamech návykových látek, v účinném znění, které podle §44c zákona číslo 167/1998 Sbírky zákonů, o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, v účinném znění, stanoví seznamy omamných a psychotropních látek, a dále je zařazen do Seznamu II. Úmluvy o psychotropních látkách (vyhláška číslo 62/1989 Sbírky zákonů),
3) obviněný P. B.
v přesně nezjištěné době nejméně od 11. 3. 2019 do 12. 3. 2019, v hotelu XY, v XY, XY bez příslušných povolení, opakovaně za úplatu či protislužbu předal psychotropní látku metamfetamin, označovanou jako pervitin, a omamnou látku sušenou drť rostliny konopí, označovanou jako marihuana, obsahující psychotropní látku tetrahydrokanabinol, dalším osobám, a to nejméně v následujících případech:
a) v přesně nezjištěné době od večerních hodin dne 11. 3. 2019 do ranních hodin dne 12. 3. 2019 pod příslibem poskytnutí sexuálních služeb nejméně ve dvou případech předal osobě P. P., nar. XY, přesně nezjištěné množství drogy označované jako pervitin a dále přesně nezjištěné množství drogy označované jako marihuana,
b) v přesně nezjištěné době ve večerních hodinách dne 11. 3. 2019 předal osobě M. C., nar. XY, drogu označovanou jako pervitin o hmotnosti 0,5 g, za kterou obdržel jako odměnu částku ve výši 300 Kč,
a obviněný P. B. takto jednal s vědomím, že se jedná o omamnou a psychotropní látku a nakládání s takovými látkami je nezákonné, a ačkoliv neměl jakékoli zákonné oprávnění k nakládání s těmito látkami, přičemž metamfetamin je jako psychotropní látka uvedena v příloze č. 5 Nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, které podle §44c zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, stanoví seznamy omamných a psychotropních látek, a dále je zařazen do Seznamu II. Úmluvy o psychotropních látkách (vyhláška č. 62/1989 Sb.) a konopí je uvedeno jako omamná látka v příloze č. 3 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., sušená drť rostliny konopí obsahuje psychotropní látku Δ9-tetrahydrocannabinol, kter á je uvedena v příloze č. 4 nařízení vlády č. 463/2013, Sb., o seznamech návykových látek, které podle §44c zákona č. 167/1998, Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, stanoví seznamy omamných a psychotropních látek, a obviněný P. B. se tohoto jednání dopustil, ačkoliv byl rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 6 T 12/2010 ze dne 25. 5. 2012, který ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze sp. zn. 11 To 156/2012 nabyl právní moci dne 5. 11. 2012, odsouzen pro zločin nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 10 let a trestu propadnutí věci, z jehož výkonu byl dne 31. 10. 2018 podmíněně propuštěn usnesením Okresního soudu v Karlových Varech sp. zn. 7 PP 151/2018 se stanovením zkušební doby do 30. 4. 2022.
II.
Dovolání obviněných a vyjádření k nim
4. Proti výše označenému rozsudku odvolacího soudu podal obviněný K. H. prostřednictvím svého obhájce dovolání směřující proti výroku o vině i o trestu, a to v celém jejich rozsahu. Dovolatel namítal, že nebyl spolehlivě zjištěn kvalifikační znak trestného činu podle §283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, tj. spáchání činu ve „velkém rozsahu“, a dále namítal extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy, a to ve vztahu k bodu 1) a 2) skutkové věty výroku rozsudku odvolacího soudu. Obviněný dovolání opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení (pozn. ve znění účinném do 31. 12. 2021).
5. V podrobnostech dovolatel uvedl, že na základě stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2014, sp. zn. Tpjn 301/2013, a rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2013, sp. zn. 15 Tdo 1003/2012, se za množství odpovídající velkému rozsahu považuje nejméně 1 500 g pervitinu (nelze-li zjistit množství účinné látky), případně podle množství účinné látky 500 g 1-fenyl-2-methylaminopropanu (lze-li zjistit množství účinné látky). Odvolací soud dostatečně nereflektoval judikaturu Nejvyššího soudu, konkrétně pak usnesení velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2013 sp. zn. 15 Tdo 1003/2012. Dovolatel tvrdí, že pokud se Nejvyšší soud kloní k názoru, že je třeba nejprve zjistit přesné množství účinné látky, pak lze jen stěží připustit názor, že lze množství účinné látky opírat jen o jakýsi předpoklad, odhad nebo propočet. Ke spolehlivému zjištění množství účinné látky došlo pouze ve vztahu k jednání uvedenému pod bodem 2) rozsudku odvolacího soudu, kdy byla zjištěna látka o celkové hmotnosti 264,98 g metamfetaminu hydrochloridu, z níž byl odborným vyjádřením přesně zjištěn obsah báze metamfetaminu 122,99 g. Jinak je tomu však u látky a kapaliny, která se vztahuje k jednání uvedenému pod bodem 1) rozsudku odvolacího soudu, kde bylo odborným vyjádřením zjištěno, že v předložených stopách bílé pevné látky a kapaliny o celkovém množství 10 007 g je obsaženo celkem 641 g pseudoefedrinu hydrochloridu a 525,6 g pseudoefedrinu báze. Tím však byl proces zjišťování podle názoru dovolatele ukončen, neboť veškeré další postupy byly toliko pouhými odhady a matematickými propočty. Odborné vyjádření mělo odpovědět na otázku, jaké množství metamfetaminu by bylo možné vyrobit z prekurzoru, tedy ze stop č. 2, 3, 4, 10, 11, 12 a 35. Avšak ze samotného zadání odborného vyjádření je zřejmé, že mělo jít pouze o odhad, nikoliv spolehlivé zjištění, když bylo nejprve zjištěno množství pseudoefedrinu hydrochloridu (641,7 g) a pseudoefedrinu báze (525,6 g). Z tohoto množství bylo následně vycházeno při stanovení odhadu množství metamfetaminu hydrochloridu. V případě jednání uvedeného pod bodem 1) tak nemohlo dojít a nedošlo ke spolehlivému zjištění báze metamfetaminu, když spolehlivě bylo zjištěno pouze množství pseudoefedrinu hydrochloridu a pseudoefedrinu báze. Ke stanovení pseudoefedrinu báze měl dovolatel další výtku, tj. že uvedený odhad vychází z premisy, že by bylo možné dosáhnout absolutně čistého produktu za všech okolností. Odhad tedy vychází z čistě matematického propočtu, neboť je nejdřív čistým propočtem z báze pseudoefedrinu zjišťován možný výtěžek hydrochloridu metamfetaminu a teprve z něj je dopočítávána báze metamfetaminu, to vše s předpokladem vysoké kvality. Jde tedy o maximalizovaný výpočet, navíc za situace, kdy nebyly zohledněny možné proměnné (způsob výroby, podmínky, použité prostředky, možný neúspěch atd.). Odborné vyjádření navíc nepřipouští rozmezí, tedy nižší kvalitu výsledného produktu, ale staví na závěru o produktu velmi vysoké kvality. To podle dovolatele odporuje zásadě in dubio pro reo . Naplnění kvalifikované skutkové podstaty ve smyslu §283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku je tedy u dovolatele dáno pouze na základě čistě matematického odhadu báze metamfetaminu u zajištěné bílé látky a kapaliny, která se vztahuje k jednání uvedenému pod bodem 1), kde nebyla báze metamfetaminu přesně zjištěna, ale odhadnuta. Obviněný dále k validitě odborného vyjádření podotknul, že v bytě byl nalezen pervitin o hmotnosti 106,54 g s obsahem báze metamfetaminu 75,01 g, tedy s čistotou 70,41 %, tedy nikoli s čistotou 80 %, jak je předpokládáno u jakékoli výroby v odborném vyjádření. Předpoklad totožné čistoty 70,41 % u bílé pevné látky a kapaliny v bodě 1) by však znamenal konečný obsah metamfetaminu báze pouze 332,75 g, nikoliv dopočítaných 379,666 g báze. Pokud by k takto stanovené bázi byla přičtena báze metamfetaminu uvedená v bodě 2) rozsudku Vrchního soudu v Praze, tedy 122,99 g, pak by byl součet obou bází roven hodnotě 455,74 g báze, což je hodnota, která by z hlediska obsahu báze metamfetaminu vylučovala aplikaci §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku a umožňovala pouze použití právní kvalifikace podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, neboť množství účinné látky by nepřesahovalo více než 500 g. Dále dovolatel zdůraznil, že přesah součtů báze metamfetaminu u jednání uvedených pod body 1) a 2) je zanedbatelný. Závěry ohledně počtu pokusů výroby drogy v případě jednání uvedeného pod bodem 1) rozsudku, kdy mělo docházet k výrobě nejméně ve čtyřech případech, je třeba považovat za nepodložené, neboť ze žádného důkazního prostředku nelze spolehlivě dovodit, že v daných případech mělo k výrobě, natož pak k výrobě metamfetaminu, skutečně docházet. Tyto údajné čtyři případy navíc nejsou zasazeny do bližšího časového rámce a lze tak jen odhadovat, kdy mělo k výrobě vlastně docházet. Množství účinné látky týkající se jednání uvedeného pod bodem 1) výroku rozsudku Vrchního soudu v Praze tedy podle dovolatele nebylo spolehlivě zjištěno. Současně je dán pouze nepatrný přesah takto „odhadnuté“ účinné látky. Je proto podle něj evidentní, že použití právní kvalifikace podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku je zjevně nesprávné.
6. Podle názoru dovolatele byl v neposlední řadě nastolen extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními, a to v případě bodu 2) rozsudku Vrchního soudu v Praze, podle kterého měl přechovávat v jím užívaném bytě pro účely další distribuce psychotropní látku metamfetamin o celkové hmotnosti 264,98 g s obsahem 122,99 g báze. Tento závěr odporuje obsahu výpovědi spoluobviněného P. B., který potvrdil, že šlo o jeho věci, které u dovolatele byly pouze uskladněny. Výpovědi svědkyň M. K. a D. D. v žádném případě nepostavily na jisto, že by byt v rozhodné době užíval. V době zadržení navíc neměl od bytu ani klíče.
7. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud postupem podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze, jakož i jemu předcházející rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem, v části týkající se dovolatele, a podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal věc Krajskému soudu v Ústí nad Labem k novému projednání a rozhodnutí. Obviněný K. H. ve svém přípise ze dne 10. 11. 2021 vyjádřil nesouhlas s projednáním svého dovolání v neveřejném zasedání.
8. Svůj mimořádný opravný prostředek proti rozhodnutí odvolacího soudu podal rovněž prostřednictvím svého obhájce obviněný P. B. , a to rovněž z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (pozn. ve znění účinném do 31. 12. 2021), kdy naplnění zvoleného dovolacího důvodu spatřuje v tom, že došlo k porušení práva na spravedlivý proces, resp. v existenci tzv. extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a zjištěným skutkovým stavem.
9. Dovolatel konkrétně namítá, že napadeným rozsudkem, jakož i rozsudkem nalézacího soudu, došlo k rozšíření doby, po kterou měl páchat trestnou činnost, ve srovnání s jejím vymezením v usnesení o zahájení trestního stíhání. Prvotně k tomuto rozšíření došlo již obžalobou státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem. V usnesení policejního orgánu ze dne 31. 7. 2020, č. j. KRPU-127147-10/TČ-2020-040972, kterým bylo zahájeno trestní stíhání obviněného, je doba údajného páchání trestné činnosti vymezena: „cca od poloviny dubna roku 2019 do listopadu, prosince roku 2019 a dále dne 30. 7. 2020“. Oproti tomu v napadeném rozsudku, jakož i v rozsudku nalézacího soudu, je doba údajného páchání trestné činnosti vymezena: „v přesně nezjištěné době nejméně od poloviny dubna 2019 do 30. 7. 2020“. Z výše uvedeného je patrné, že soudy jej uznaly vinným pácháním trestné činnosti za dobu širší o téměř 7 měsíců – od ledna 2020 do 29. 7. 2020. Dovolatel v tomto postupu spatřuje porušení práva na spravedlivý proces. Podle dovolatele nebyla zachována totožnost skutku. Odhlédnout nelze ani od toho, že doba, po kterou mělo docházet k páchání trestné činnosti, je výslovně uvedena jako kritérium, k němuž bylo přihlédnuto při ukládání trestu.
10. Obviněný P. B. dále namítal, že řízení je stiženo vadou v podobě nezákonného postupu policejního orgánu, který jej bez jakéhokoli zákonného podkladu po několik měsíců sledoval. Úkony trestního řízení byly zahájeny dne 6. 1. 2020, přičemž ke sledování jeho osoby docházelo již v listopadu a prosinci 2019. Poznatky z tohoto sledování následně sloužily pro odůvodnění domovní prohlídky. Policejní orgán měl v průběhu sledování důvodné podezření, že dochází k páchání trestné činnosti, přesto nepostupoval v souladu s trestním řádem. Dovolatel rovněž zmínil počínání policejního orgánu dne 30. 7. 2020, kdy provedl vstup do objektu na adrese XY podle §83c tr. ř. Tento vstup byl proveden na základě předchozího telefonického souhlasu dozorujícího státního zástupce, přičemž takový postup ustanovení §83c tr. ř. nezná. Podmínky zmíněného ustanovení splněny nebyly, neboť nedošlo k naplnění požadavku neodkladnosti a nezbytnosti pro ochranu života nebo zdraví osob nebo pro ochranu jiných práv a svobod nebo pro odvrácení závažného ohrožení veřejné bezpečnosti a pořádku. Policejní orgán svůj postup odůvodnil tím, že společně se spoluobviněným K. H. vyráběli látku, u které lze na základě předchozího prověřování předpokládat, že se mělo jednat o výrobu metamfetaminu. Takové odůvodnění podle něj nemůže obstát v situaci, kdy policejní orgán současně tvrdí, že k údajné výrobě metamfetaminu mělo docházet i v řadě případů během několika předchozích měsíců. Není zřejmé, v čemž měla být situace jiná než v tvrzených desítkách případů dříve. Dovolatel má tak za to, že ze strany policejního orgánu došlo ke zneužití oprávnění ustanovení §83c tr. ř., a to i s důsledkem pro následnou domovní prohlídku.
11. Extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a zjištěným skutkovým stavem dovolatel spatřuje v tom, jak se soudy vypořádaly s výpověďmi svědků R. B., P. P. a M. C. Tvrdí, že z výpovědi svědka B. nebylo možné dovodit závěr o větším množství varů, a to zejména i z toho důvodu, že nebyly zjištěny žádné prodeje údajně vyráběné drogy, ani žádné jiné způsoby, kterými měli obvinění s drogou naložit. Pokud jde o výpovědi svědků P. a C., dovolatel poukázal na jejich nevěrohodnost, protože podle něj oba svědci prokazatelně před soudem lhali. Soudy si ale z výpovědi jmenovaných svědků vybraly okolnosti svědčící v jeho neprospěch a postupovaly tak rozporně se zásadou in dubio pro reo.
12. Závěrem podaného dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 8. 2021, č. j. 15 To 45/2021 – 1113, zrušil, a současně také i zrušil jemu přecházející rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 10. 5. 2021, č. j. 97 T 4/2021 – 1038, a aby věc vrátil Krajskému soudu v Ústí nad Labem se závaznými pokyny k novému projednání a rozhodnutí. Obviněný P. B. ve svém sdělení ze dne 18. 11. 2021 vyjádřil souhlas s projednáním svého dovolání v neveřejném zasedání.
13. Opis dovolání obviněných byl soudem prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci . Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání obviněného K. H. , pokud se týká námitky stran nesprávné právní kvalifikace jeho trestného jednání, neboť nesouhlasí s tím, že v rámci právní kvalifikace bylo přihlédnuto k té okolnosti podmiňující použití přísnější trestní sazby, která spočívá v kvantifikačním měřítku velkého rozsahu, uvedla, že s ohledem na kritéria stanovená Nejvyšším soudem (viz usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2013, sp. zn. 15 Tdo 1003/2012 uveřejněné pod č. 44/2013 Sb. rozh. tr., dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2014 sp. zn. 7 Tdo 407/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2017 sp. zn. 11 Tdo 1419/2016), odborné vyjádření Kriminalistického ústavu z oboru kriminalistika, odvětví chemie, stejně jako s ohledem na výpověď zpracovatele Kpt. Ing. Víta Rynda, je možné uzavřít, že obviněný neoprávněně přechovával 122,99 g metamfetaminu báze a 379,666 g metamfetaminu báze hodlal vyrobit. Součtem lze tedy dospět k množství 502,656 g metamfetaminu báze, tedy účinné látky, a v dané věci tak došlo k překročení velkého rozsahu, byť, jak uvádí soud, pouze nepatrně. Soudy nepochybily, pokud vyšly z předmětného vyjádření, neboť bylo prokázáno, že obviněný K. H. společně se spoluobviněným P. B. již započali s výrobou psychotropní látky, a to za užití k tomu zajištěných prostředků a vybavení, přičemž k dokončení výroby metamfetaminu s konkrétním podílem účinné látky nedošlo pouze z důvodu existence překážky nezávislé na jejich vůli, neboť obvinění byli zadrženi policejním orgánem. Obvinění však měli v úmyslu vyrobit pervitin. Jejich jednání bezprostředně směřovalo k jeho výrobě, pouze nedošlo k výrobě finálního produktu. Dovolatel tedy již prokazatelně započal s procesem, jehož výsledkem měla být výroba psychotropní látky. Důležité je, že k této výrobě společně se spoluobviněným P. B. obstarali prostředky, a to nejen chemické látky, technické vybavení, ale i prostory, které jsou k výrobě drogy nezbytné a uskutečňovali samotnou výrobu, která je rozdělaná do určitých fází. Je logické, že snahou obviněných bylo vyrobit drogu s obsahem účinné látky v takovém rozsahu, aby způsobovala účinky, které od ní konzumenti očekávají. Z chemikálií, které byly na místě činu zajištěny, by bylo možné vyrobit 379,666 g báze metamfetaminu. V posuzované trestní věci je v rámci terciálních kritérií třeba přihlédnout k tomu, že obviněný byl odsouzen nejen pro nedokončenou výrobu metamfetaminu, ale i za další čtyři vary, u nichž se nepodařilo zjistit množství vyrobeného metamfetaminu. Je však zcela zřejmé, že v případě započtení vyrobeného metamfetaminu by nebylo pochyb o naplnění zákonného znaku velkého rozsahu. S ohledem na další čtyři vary bylo možné obviněného odsoudit i pro naplnění zákonného znaku velkého rozsahu. Platí totiž, že pokud zjištěné množství drogy nedosahuje určitého rozsahu, je možné pachatele odsoudit i s ohledem na přísnější právní kvalifikaci, pokud jsou intenzivně naplněna další tzv. terciální kritéria. Pro posuzovanou trestní věc tedy není určující potencionální množství účinné látky v látkách zajištěných ve varně, ale trestná činnost obviněného komplexně, neboť v rámci této trestné činnosti je třeba přihlédnout k tomu, že v dalších čtyřech případech vyrobil společně se spoluobviněným P. B. přesně nezjištěné množství metamfetaminu českou cestou a že v jím užívaném bytě ještě pro účely další distribuce metamfetamin přechovával.
14. K dovolatelem namítanému extrémnímu nesouladu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními, pokud byl uznán vinným z přechovávání metamfetaminu v jím užívaném bytě za účelem další distribuce (o celkové hmotnosti 264,98 g s obsahem 122,99 g báze), státní zástupkyně poznamenala, že aby mohl nastat obviněným namítaný extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedeným dokazováním, musel by nastat takový exces, který odporuje pravidlům zakotveným v §2 odst. 5, 6 tr. ř. Tento extrémní nesoulad ale nelze shledávat pouze v tom, že obviněný není spokojen s důkazní situací a jejím vyhodnocením, pokud mezi provedenými a skutkovými zjištěními je patrná logická návaznost (viz rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 84/94, sp. zn. IV. ÚS 570/03). S ohledem na stav a výsledky provedeného dokazování je však zřejmé, že v posuzované věci se o žádný z případů extrémního nesouladu nejedná, neboť obviněný pouze nesouhlasí s tím, jakým způsobem soudy hodnotily důkazy.
15. K dovolání obviněného P. B. státní zástupkyně uvedla, že námitky, které ve svém mimořádném opravném prostředku uplatnil pod jím vytýkaný, avšak ani žádný jiný, dovolací důvod podřadit nelze. Těžiště dovolací argumentace obviněného spočívá především v procesní výtce chybného posouzení otázky zachování totožnosti skutku, respektive zásady obžalovací, což podle dovolatele mělo v konečném důsledku vést k vadné právní kvalifikaci jeho trestného jednání. Uvedenou námitku pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit nelze, neboť jde o institut trestního práva procesního, nikoli hmotného (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 5. 2009 sp. zn. 8 Tdo 474/2009, publikované pod č. 21/2010 Sb. rozh. tr., a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2020, sp. zn. 4 Tdo 528/2020). Je však možné konstatovat, že jiná časová lokalizace skutku neměla za následek změnu samotného skutku, a tudíž porušení zásady totožnosti skutku, ale pouze změnu jeho popisu, takže v uvedeném směru mohl být popis skutku v trestním řízení upřesňován. Dále je třeba zdůraznit, že ve výroku usnesení o zahájení trestního stíhání nemusí být v popisu skutku uvedeny veškeré skutečnosti, protože v době zahájení trestního stíhání nejsou ještě všechny okolnosti skutkového děje známy a prokázány (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 1. 2007 sp. zn. 7 Tdo 1480/2006). V dané věci je zřejmé, že k žádné jiné dispozici se skutkem nedošlo, vyjma přesného vymezení doby, po kterou se obviněný trestné činnosti dopustil. Uvedené okolnosti tak na samotnou totožnost skutku nemohly mít vliv.
16. K námitce týkající se nezákonného postupu policejního orgánu státní zástupkyně uvedla, že ke sledování obviněného došlo v souladu s ustanoveními trestního řádu, a to v režimu §158d tr. ř., tedy v režimu sledování osob a věcí, k němuž je policejní orgán oprávněn ve smyslu §158b tr. ř. Cílem tohoto sledování bylo získání skutečností důležitých pro trestní řízení. Při vstupu do zmiňovaného objektu došlo k dodržení ustanovení §83c tr. ř., neboť toto ustanovení umožňuje vstup do obydlí jiných prostor nebo na pozemek, byť jen tehdy, jestliže věc nesnese odkladu a vstup tam je nezbytný pro ochranu života nebo zdraví osob nebo pro ochranu jiných práv a svobod nebo pro odvrácení závažného ohrožení veřejné bezpečnosti a pořádku. Bylo-li zjištěno, že právě v dané době v předmětných prostorách probíhal var pervitinu, šlo právě o takovou situaci. Důvodem pro postup podle §83c tr. ř. přitom bylo zadržení osob, které prováděly var pervitinu, čímž byla podmínka tohoto ustanovení naplněna.
17. Vzhledem ke shora uvedenému státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obou obviněných odmítl, dovolání obviněného K. H. podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. a dovolání obviněného P. B. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Současně navrhla, aby tak Nejvyšší soud učinil v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlasila s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil případně i jiné než navrhované rozhodnutí.
III.
Přípustnost a důvodnost dovolání
18. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř.
19. Nejvyšší soud shledal, že v případě obou obviněných jsou dovolání přípustná [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], dovolání byla podána obviněnými jako osobami oprávněnými, prostřednictvím obhájců [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit [§265e odst. 1, 2 tr. ř.]. Dovolání obsahují i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
20. Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obvinění dovolání opírají, lze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (ve znění účinném do 31. 12. 2021), na který je v dovoláních ve smyslu výše uvedeného odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, 3 tr. ř.).
21. Jak již bylo shora zmíněno, oba obvinění svá dovolání podali s odkazem na důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2021 (do účinnosti zákona č. 220/2021 Sb.), podle něhož se dovolání podávalo, jestliže rozhodnutí spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V mezích tohoto důvodu bylo možné namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nešlo, nebo že šlo o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., v zásadě nebylo možné, poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotněprávních. Posouzení správnosti právních závěrů bylo možné posuzovat pouze na základě skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně, eventuálně soudem odvolacím, jež dovolací soud zásadně nemohl měnit. Vedle vad týkajících se právního posouzení skutku bylo možno vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“, jímž se rozumí zhodnocení otázky, která nespočívají přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
22. Tyto zásady bylo možné prolomit, jestliže nebyly dodrženy zásadní požadavky spravedlivého procesu (srov. článek 6 Listiny a články 36 a 38 Úmluvy), neboť rozhodování o mimořádném opravném prostředku se nemůže ocitnout mimo rámec ochrany základních práv jednotlivce a tato ústavně garantovaná práva musí být respektována (a chráněna) též v řízení o všech opravných prostředcích (k tomu viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2004, sp. zn. I. ÚS 125/04, ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, stanovisko pléna ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14). Ústavní soud vymezil taktéž zobecňující podmínky, za jejichž splnění má nesprávná realizace důkazního řízení za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení postulátů spravedlivého procesu, a to v případě opomenutých důkazů, důkazů získaných, a tudíž posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy, a pokud je zjištěno svévolné hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, aj.).
23. V době rozhodování Nejvyššího soudu je od 1. 1. 2022 účinná novela trestního řádu provedená zákonem č. 220/2021 Sb., v rámci níž dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (v nezměněné dikci) je vymezen v písmenu h) téhož ustanovení. Vložen byl pod písmenem g) nový důvod, že „rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy“.
24. Nejvyšší soud podle zásady platné pro trestní řízení, že procesní úkony se zásadně provádějí podle trestního řádu účinného v době řízení (srov. například Novotný, O. a kol. Trestní právo hmotné. 1. Obecná část. 6. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2010, s. 93; též rozhodnutí č. 13/2014 Sb. rozh. tr.), při svém rozhodování v dovolacím řízení po 1. 1. 2022 je povinen aplikovat normy trestního práva procesního účinného v době jeho rozhodování, tj. včetně trestního řádu ve znění novely provedené zákonem č. 220/2021 (účinné od 1. 1. 2022), avšak s tím, že i nadále pro rozsah přezkumné povinnosti Nejvyššího soudu dovoláním napadených rozhodnutí platí, že dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006). Přitom též platí, že rozsah a důvody dovolání lze měnit jen po dobu trvání lhůty k podání dovolání (§265f odst. 2 tr. ř.). Obviněným lhůta k podání dovolání uplynula již před 1. 1. 2022, tj. před účinností výše označené novely trestního řádu.
K námitkám obviněného K. H.
25. Obviněný K. H. ve svém mimořádném opravném prostředku předně (zkráceně) namítal, že odvolací soud dostatečně nereflektoval judikaturu Nejvyššího soudu, konkrétně stanovisko ze dne 13. 3. 2014, sp. zn. Tpjn 301/2013, a usnesení velkého senátu ze dne 27. 2. 2013 sp. zn. 15 Tdo 1003/2012, když určení množství účinné látky opíral jen o jakýsi předpoklad, odhad nebo propočet. Ke spolehlivému zjištění množství účinné látky došlo pouze ve vztahu k jednání uvedenému pod bodem 2) rozsudku odvolacího soudu. Jinak je tomu však u látky a kapaliny, která se vztahuje k jednání uvedenému pod bodem 1) rozsudku odvolacího soudu, kde nebyla báze metamfetaminu přesně zjištěna, ale jen odhadnuta. Podle dovolatele odborné vyjádření nepřipouští rozmezí, tedy nižší kvalitu výsledného produktu. To podle dovolatele odporuje zásadě in dubio pro reo. Dále dovolatel zdůraznil, že přesah součtů báze metamfetaminu u jednání uvedených pod body 1) a 2) ve vztahu k naplnění znaku spáchání činu ve „velkém rozsahu“ je zanedbatelný. Závěry ohledně počtu pokusů výroby drogy v případě jednání uvedeného pod bodem 1) rozsudku, kdy mělo docházet k výrobě nejméně ve čtyřech dalších případech, je třeba považovat za nepodložené, neboť ze žádného důkazního prostředku nelze spolehlivě dovodit, že v daných případech mělo k výrobě, natož pak k výrobě metamfetaminu, skutečně docházet.
26. Dovolatel tuto námitku uplatnil již v řízení před nalézacím soudem, který zejména po zhodnocení výslechu zpracovatele odborného vyjádření Kpt. Ing. Víta Rynda, včetně samotného odborného vyjádření (viz bod 10. odůvodnění rozsudku nalézacího soudu), protokolu o provedení domovní prohlídky v obci XY a v XY (viz bod 11.) dospěl k následujícím závěrům. Odborné vyjádření bylo vyhotoveno Kriminalistickým ústavem, jenž je současně i znaleckým ústavem zapsaným ve II. oddílu seznamu znalců a znaleckých ústavů, a to mimo jiné i pro znalecké obory chemie, tedy znalecký ústav disponuje dostatečným odborným aparátem, znalostmi i zkušenostmi k podání odborného vyjádření. Zpracovatel odborného vyjádření ve shodě s písemně podaným odborným vyjádřením velmi logicky a přesvědčivě vyložil, z jakých skutečností bylo při výpočtu vycházeno a jaké metody byly použity. Zpracovatel odborného vyjádření vysvětlil i termín „kvalifikovaný odhad“, kdy se jedná o výpočet na základě zadaných vstupních údajů a současně osvětlil, že při výpočtech není kalkulováno s proměnlivými vlivy. Zcela jednoznačně stvrdil závěr, že v případě úspěšného varu bude nejnižší množství účinné látky 80%. Další možné faktory by mohly vést pouze k většímu množství účinné látky. Nižší než 80% by mohlo být jen v případě neúspěšného varu, tedy v případě, kdy by var neproběhl, např. při spálení, ale i zde tedy platí, že var směřoval právě k oněm 80% (viz bod 13.). Ke stanovení množství drogy rozvedl, že jednání obviněných bylo kvalifikováno toliko jako pokus a bylo tedy kalkulováno s hodnotami, ke kterým jednání obviněných směřovalo v případě úspěšného varu. I v případě neúspěšného varu by byl vypočítán kvalifikovaný odhad představující hodnotu účinné látky v případě úspěšného varu, což by opět bylo 80%. Na straně obviněných došlo k několika varům, a to vyjma posledního, kdy byli zadrženi, nejméně k čtyřem dalším, jak plyne z výpovědi svědka B., ale i obviněného B., přičemž se dopouštěli varů po dobu více jak jednoho roku. Již z těchto skutečností je evidentní, že zákonný znak „velkého rozsahu“ byl bezezbytku naplněn, neboť i v případě, že by pro naplnění velkého rozsahu do hodnoty 500 g chybělo v krajním případě i několik jednotek, zcela jistě by dalšími čtyřmi vary byla tato hodnota nepochybně naplněna (viz bod 23. a 24).
27. Odvolací soud, který navázal na skutková zjištění nalézacího soudu, dovodil, že jednání obviněného H. v bodech 1), 2) a obviněného B. v bodech 1), 3) je třeba považovat za jeden trvající trestný čin, kdy svým jednáním naplnili v dokonaném stádiu pouze základní skutkovou podstatu §283 odst. 1 tr. zákoníku. Pokud však jde o kvalifikovanou skutkovou podstatu, při stanovení rozsahu nedošlo k naplnění značného případně velkého rozsahu, nýbrž pouze k tomu, že se o takovéto naplnění obvinění pokusili. Spáchali tak trvající trestný čin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku (v případě obviněného H.) a podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku (v případě obviněného B.), avšak podle vrchního soudu jen ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, protože ohledně dosažení takto kvalifikovaného rozsahu k dokonání nedošlo. Za dané situace nebylo nutné řešit, zda v případě obviněného H. byla hranice velkého rozsahu překročena o jeden či dva gramy, neboť je zřejmé, že se o naplnění velkého rozsahu tento obviněný pokusil (viz bod 16. rozsudku odvolacího soudu).
28. Dovolací soud považuje závěry soudů nižších stupňů za správné, neboť vycházely z ustálené judikatury Nejvyššího soudu, kdy primárním kritériem pro určení rozsahu je množství účinné látky v předmětné droze. V případě, že toto není možné zjistit, přistupuje se k určení rozsahu pomocí celkového množství drogy, se kterou pachatel neoprávněně nakládal (tzv. sekundární kritérium). U hodnot, jež jsou hraniční, co se týče určení rozsahu, lze potom pro určení, zda byl či nebyl naplněn určitý kvalifikační znak spočívající v „rozsahu“ přistoupit i k posouzení dalších tzv. vedlejších (terciálních) kritérií jako jsou především výše peněžní částky, kterou pachatel za distribuci drogy užil, okruh osob, kterým byla látka určena, intenzita újmy, jež hrozila nebo skutečně nastala u konzumentů drog, doba páchání trestného činu a další (viz usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2013 sp. zn. 15 Tdo 1003/2012, uveřejněné pod č. 44/2013 Sb. rozh. tr., dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2014 sp. zn. 7 Tdo 407/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2017 sp. zn. 11 Tdo 1419/2016). Provedeným dokazováním bylo bez jakýchkoliv pochybností prokázáno, že obviněný K. H. pro jiného přechovával metamfetamin o celkové hmotnosti 264,98 g s obsahem 122,99 g báze metamfetaminu [ad bod 2) výroku rozsudku odvolacího soudu]. Z odborného vyjádření Kriminalistického ústavu z oboru kriminalistika, odvětví chemie (viz č. l. 471 a násl. spisu), stejně tak jako z výpovědi zpracovatele Kpt. Ing. Víta Rynda (č. l. 1014 verte a násl.) bylo zjištěno, že z 525,6 g pseudoefedrinu báze neboli v přepočtu 641,7 g pseudoefedrinu hydrochloridu, je možné vyrobit 472,6 g metamfetaminu hydrochloridu. Z něho by mohlo být vyrobeno 379,666 g báze metamfetaminu. Znalec zdůraznil, že uváděné hodnoty jsou spodní hranice, které lze při výrobě dosáhnout, kdy při optimální výrobě by mohlo být dosaženo výtěžnosti i daleko vyšší, přičemž v rámci odborného vyjádření byla ve prospěch obviněných uváděna spodní hranice. Kpt. Ing. Vít Rynd potvrdil, že v případě úspěšného varu bude nejnižší množství účinné látky 80 %. Zpracovatel odborného vyjádření podrobně popsal způsob výpočtu. Lze souhlasit s názorem soudu, že pokud toto odborné vyjádření bylo vyhotoveno Kriminalistickým ústavem, jenž je současně i znaleckým ústavem zapsaným ve II. oddílu seznamu znalců a znaleckých ústavů, a to mimo jiné i pro znalecké obory chemie, potom je možné vycházet z toho, že znalecký ústav disponuje dostatečným odborným zařízením, znalostmi i zkušenostmi k podání takového odborného vyjádření a z jeho závěrů je proto možné vycházet.
29. Obviněný K. H. rovněž namítal extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními, a to v případě bodu 2) rozsudku Vrchního soudu v Praze, podle kterého měl přechovávat v jím užívaném bytě pro účely další distribuce psychotropní látku metamfetamin o celkové hmotnosti 264,98 g s obsahem 122,99 g báze. Tento závěr podle názoru dovolatele odporuje obsahu výpovědi spoluobviněného P. B., který potvrdil, že šlo o jeho věci, které u dovolatele byly pouze uskladněny. Výpovědi svědkyň K. a D. v žádném případě nepostavily na jisto, že by byt v rozhodné době užíval. V době zadržení navíc neměl od bytu ani klíče.
30. I v případě této dovolací námitky lze plně odkázat na závěry soudů nižších stupňů, které se s ní již dostatečně vypořádaly, neboť dovolatel ji uplatnil již v řízení před nalézacím soudem. Uvedený soud dovodil, že obviněný B. veden zcela zjevně snahou pomoci kamarádovi, bral vinu z tohoto skutku na sebe. Nalézací soud zdůraznil, že výpověď obviněného H. je sama o sobě rozporná a soud jí neuvěřil, neboť odporuje dalším ve věci provedeným důkazům. Rovněž výpověď obviněného B. soud shledal jako nevěrohodnou, kdy s ohledem na přátelský vztah mezi obviněnými je zjevné, že tito dva spolu trávili dost času a obviněný B. tak mohl mít přehled o věcech náležejících obviněnému H. Byť výpovědi obou obviněných vyznívají v zásadě shodně, jsou zcela vyvráceny protimluvy (které nalézací soud rozebírá pod bodem 17. odůvodnění rozsudku), ale zejména jsou zcela vyvráceny svědectvím D. D. a M. K., jejichž výpovědi byly shledány zcela věrohodnými a korespondující s ostatními ve věci provedenými důkazy, kdy obě svědkyně vypovídaly po řádném poučení o následcích křivé výpovědi a křivého obvinění a současně soud nezjistil žádné důvody ani motivy, které by svědčily o nepravdivosti jejich výpovědí a ani nebyly zjištěny žádné skutečnosti svědčící o tom, že by snad měly důvod se obviněnému H. mstít (viz bod 17. odůvodnění rozsudku nalézacího soudu). Odvolací stvrdil závěry soudu nižšího stupně a dále uvedl, že obě svědkyně vyloučily, že by byt neužíval obviněný H. (v podrobnostech srov. bod 13. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu).
31. Nejvyšší soud se shoduje se závěry nalézacího soudu spočívajících v tom, že po provedeném dokazování byla spolehlivě vyvrácena výpověď jak obviněného H., která byla vedena zjevnou snahou vyhnout se trestnímu stíhání, stejně tak byla zcela vyvrácena výpověď obviněného B., která byla evidentně vedena snahou pomoci kamarádovi a vyvinit jej z trestné činnosti. Navíc z výpovědi svědkyň M. K. a D. D. je zřejmé, že dovolatel v rozhodné době byt užíval. Nalézací soud se také vypořádal s námitkou spočívající v tom, že obviněný H. při domovní prohlídce neměl klíče, neboť sám uváděl, že klíče od svého bytu nechal pod rohožkou, a že tedy k nim měl přístup kdykoliv.
K námitkám obviněného P. B.
32. Obviněný P. B. namítal chybné posouzení otázky zachování totožnosti skutku, kdy konkrétně mělo dojít ve výrocích rozhodnutí soudů nižších stupňů k rozšíření doby, po kterou měl páchat trestnou činnost, ve srovnání s jejím vymezením v usnesení o zahájení trestního stíhání.
33. Námitka obviněného o údajném porušení zásady totožnosti skutku není hmotně právního charakteru a zvolenému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (ve znění účinném do 31. 12. 2021) neodpovídá. Výhrada obviněného má zjevně procesní charakter, neboť směřuje proti rozsahu, resp. okruhu skutkových okolností zahrnutých do tzv. skutkové věty odsuzujícího rozsudku. Vzhledem k již zmíněnému principu, podle něhož soud může rozhodnout jen o skutku uvedeném v žalobním návrhu, je samozřejmě nezbytné v průběhu trestního řízení dodržovat zásadu totožnosti skutku (srov. zásadu obžalovací v §2 odst. 8 tr. ř. a §220 odst. 1 tr. ř.). Výklad tohoto pojmu je bohatě obsažen v právní nauce i v soudní judikatuře, která však zastává jasné stanovisko, podle něhož při srovnávání zachování totožnosti skutku nemusí jít o naprostou shodu žalobního návrhu se skutkem, jaký zjistily soudy prvního případně druhého stupně. V případě, že není k objasnění věci třeba dalšího šetření, protože věc po skutkové stránce byla například objasněna důkazy provedenými při hlavním líčení, je soud oprávněn převzít do svých skutkových zjištění i takové změny průběhu skutkového stavu v rámci téhož skutku, pokud se tím nemění přímo podstata skutku. Ta spočívá v jednání a v následku způsobeném v příčinné souvislosti s ním. Totožnost skutku nemění okolnosti, které pouze individualizují skutek, zejména pokud jde o čas a místo spáchání trestného činu, formu zavinění, rozsah následku, způsob provedení, pohnutku, pokud zůstala zachována totožnost jednání, nebo totožnost následku (viz JELÍNEK, J. a kol.: Trestní právo procesní. 1. vydání. Praha: Leges 2010, s. 539 až 540). Obecně lze tudíž shrnout, že totožnost skutku je zachována při úplné shodě jednání a při rozdílném následku, či úplné shodě v následku při rozdílném jednání, ale též pokud jsou jednání, následek, či obojí alespoň částečně shodné, a to v podstatných okolnostech (srov. např. rozhodnutí č. 6/1962, č. 9/1972-II, č. 41/2002-I, a č. 21/2010 Sb. rozh. tr.). Pakliže soudy nižších stupňů pouze přesněji vymezily dobu, po kterou měl dovolatel páchat souzenou trestnou činnost, tato okolnost nemůže mít vliv na samotnou totožnost skutku.
34. Obviněný P. B. dále namítal, že řízení je stiženo vadou v podobě nezákonného postupu policejního orgánu, který jej bez jakéhokoli zákonného podkladu po několik měsíců sledoval. Úkony trestního řízení byly zahájeny dne 6. 1. 2020, přičemž ke sledování jeho osoby docházelo již v listopadu a prosinci 2019. Poznatky z tohoto sledování následně sloužily pro odůvodnění domovní prohlídky. Dovolatel rovněž zmínil počínání policejního orgánu dne 30. 7. 2020, kdy provedl vstup do objektu na adrese XY podle §83c tr ř. Tento vstup byl proveden na základě předchozího telefonického souhlasu dozorujícího státního zástupce, přičemž takový postup ustanovení §83c tr. ř. nezná. Podmínky zmíněného ustanovení splněny nebyly, neboť nedošlo k naplnění požadavku neodkladnosti a nezbytnosti pro ochranu života nebo zdraví osob nebo pro ochranu jiných práv a svobod nebo pro odvrácení závažného ohrožení veřejné bezpečnosti a pořádku.
35. Konstatovanou námitkou se zabýval již nalézací soud, který správně dovodil, že pokud jde o samotný vstup do objektu podle ustanovení §83c odst. 1 tr. ř., pakliže bylo v rámci sledování shledáno, že zcela zjevně právě v prostorách objektu probíhá var drogy, pak se jedná právě o situaci předvídanou ustanovením §83c odst. 1 tr. ř., která umožňuje vstup do obydlí, jiných prostor nebo na pozemek. Skutečnost, že si policejní orgán předem vyžádal souhlas státního zástupce, není nikterak rozhodná, neboť pakliže sledování bylo činěno po delší dobu, je logické, že z taktického důvodu si vyžádá policejní orgán souhlas dozorujícího orgánu, aby nemařil případně vyšetřování a možné rozkrývání dalších drogových struktur, které bývají velmi často organizované, propojené a velmi složité. Podstatné je, že ve smyslu ustanovení §83c odst. 3 tr. ř. nebyly provedeny žádné jiné úkony, než zadržení obviněných a odstavení varu, tedy úkony, které slouží k odstranění naléhavého nebezpečí nebo předvedení osoby a veškeré další úkony byly učiněné až na základě domovní prohlídky, o jejíž povolení bylo řádně požádáno a jež byla řádně povolená soudem. Pokud se týká úkonů sledování, ze spisového materiálu plyne, že bylo činěno v souladu s trestním řádem, kdy ve smyslu ustanovení §158d odst. 2 tr. ř. bylo konáno na základě písemného povolení příslušného státního zástupce a soud neshledal žádnou nezákonnost ani v případě těchto úkonů (viz bod 14. odůvodnění rozsudku nalézacího soudu).
36. Nejvyšší soud přezkoumal předložený spisový materiál a shledal, že ke sledování obviněného došlo v souladu s ustanoveními trestního řádu, a to v režimu §158d tr. ř., tedy v režimu sledování osob a věcí, k němuž je policejní orgán oprávněn ve smyslu §158b tr. ř. (viz č. l. 73 a násl. spisu). Cílem tohoto sledování bylo získání skutečností důležitých pro trestní řízení, zejména jakým způsobem byly v prověřované trestné činnosti zapojeny další podezřelé osoby. Pokud se týká samotné domovní prohlídky v nemovitosti vedené jako objekt k bydlení a ve všech prostorách k ní náležejících nacházející se na adrese XY, okres Teplice, stalo se tak na základě příkazu k provedení domovní prohlídky Okresního soudu v Teplicích ze dne 30. 7. 2020, sp. zn. 0 Nt 2029/2020 (č. l. 145 a násl. spisu). S prohlídkou bylo započato dne 31. 7. 2020 v 00:05 hodin (viz protokol o provedení domovní prohlídky na č. l. 151 verte spisu). Nejvyšší soud tedy nezjistil, že by orgány činné v trestním řízení postupovaly nezákonným způsobem, tedy že by došlo k jakémukoliv porušení ustanovení trestního řádu, a to ani ustanovení §83c trestního řádu.
37. Obviněný P. B. také uplatnil námitku extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a zjištěným skutkovým stavem. Extrémní nesoulad spatřuje v tom, jak se soudy vypořádaly s výpověďmi svědků R. B., P. P. a M. C.
38. Nejvyšší soud neshledal pochybení v postupu nalézacího soudu, který zkonstatoval, že oba obvinění jsou mj. usvědčováni výpovědí spoluobviněného R. B., jež soud shledal zcela věrohodnou, korespondující s ostatními ve věci provedenými důkazy, který logicky a souvisle popsal, jak oběma obviněným garáž na adrese XY, pronajal již na Velikonoce 2019 (ostatně toto ani obvinění nerozporovali) a dále popsal, jak se oba obvinění na místo varny dostavovali. S výpovědí R. B. koresponduje i provedené sledování (srov. bod 16., str. 18 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu). Nalézací soud se velmi podrobně vypořádal rovněž s výpovědí P. P., z níž byla evidentní neochota vypovídat. Opakovaně byla poučována o povinnosti vypovídat pravdu a nic nezamlčet, i přesto byly její odpovědi značně vyhýbavé, kdy sledovala reakce obviněného B. na svou výpověď. Byť výpověď svědkyně nebyla zcela konstantní a svědkyně svou výpověď měnila zejména ve prospěch obviněného B., soud vycházel z její výpovědi učiněné v přípravném řízení, přičemž nezjistil žádné důvody ani motivy, které by svědčily o nepravdivosti výpovědi svědkyně z přípravného řízení a ani nebyly zjištěny žádné skutečnosti svědčící o tom, že by měla důvod se obviněnému B. mstít, spíše naopak byla zjevná snaha pomoci mu. Výpověď svědkyně P. z přípravného řízení byla shledána jako věrohodná s ohledem na skutečnost, že koresponduje s dalšími ve věci provedenými důkazy. Její odchylku od původní výpovědi lze shledávat právě v citově vazbě k obviněnému (srov. bod 18., str. 21 a 22 odůvodnění rozsudku). Konečně i v případě svědka M. C. nalézací soud uvedl, že u hlavního líčení vypovídal téměř shodně jako v přípravném řízení, velmi věrohodně, logicky a souvisle popsal, jak se dostavil po domluvě se svědkyní P. do hotelu pro dávku pervitinu. Výpověď svědka byla shledána jako zcela věrohodná, kdy svědek vypovídal po řádném poučení o následcích křivé výpovědi a současně soud nezjistil žádné důvody ani motivy, které by svědčily o nepravdivosti výpovědi svědka a ani nebyly zjištěny žádné skutečnosti svědčící o tom, že by měl svědek důvod se obviněnému B. mstít (v podrobnostech srov. bod 18., str. 22 a 23 odůvodnění rozsudku). Závěry nalézacího soudu poté stvrdil i odvolací soud (viz bod 14. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). S ohledem na to, že shora prezentované závěry soudů nižších stupňů jsou plně v souladu s provedeným dokazováním, a tedy i s předloženým spisovým materiálem, Nejvyšší soud neshledal důvodnou ani námitku obviněného P. B. týkající se extrémního nesouladu.
39. Nejvyšší soud uzavírá, že obviněný P. B. ve svém mimořádném opravném prostředku sice uplatnil stejně jako obviněný K. H. dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak námitky, které ve svém mimořádném opravném prostředku uvedl, pod jím vytýkaný, ale ani žádný jiný, dovolací důvod podřadit nelze.
40. Lze tak uzavřít, že nižší soudy na námitky obviněných K. H. a P. B. dostatečně reagovaly, přesvědčivě se s nimi vypořádaly a své úvahy vyjádřily v odůvodnění svých rozhodnutí. Nejvyšší soud se s jejich závěry ztotožnil a v podrobnostech na ně může odkázat. Rovněž neshledal jakoukoli snahu o deformaci důkazních prostředků ani tendenčnost v uvažování při hodnocení provedeného dokazování v neprospěch jmenovaných obviněných.
41. Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. Jelikož ve věci obviněného K. H. dospěl Nejvyšší soud k závěru, že se jedná o dovolání zjevně neopodstatněné, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. o jeho odmítnutí. Dovolání obviněného P. B. bylo podáno z jiných než zákonných důvodů, a proto je Nejvyšší soud odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Za splnění podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. takto mohl rozhodnout v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 26. 1. 2022
JUDr. Antonín Draštík předseda senátu