ECLI:CZ:NS:2022:11.TDO.331.2022.1
sp. zn. 11 Tdo 331/2022-8248
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. 7. 2022 o dovolání obviněných 1. P. B. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Mírov, a 2. M. L. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Mírov, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 6. 2021, sp. zn. 11 To 22/2021, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 42 T 5/2020, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněných P. B. a M. L. odmítají.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 19. 1. 2021, sp. zn. 42 T 5/2020, byli obvinění P. B. (za jednání popsané pod body 1. a 3.) a obviněný M. L. (za jednání popsané pod bodem 1. I. až VII.) uznáni vinnými zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku.
2. Za uvedené jednání byl obviněný P. B. odsouzen podle §283 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání třinácti let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §67 odst. 1 tr. zákoníku ve spojení s §68 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen peněžitý trest ve výměře 500 denních sazeb po 1.000 Kč, tedy v celkové výši 500.000 Kč, a podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku trest propadnutí věci v podobě věcí podrobně specifikovaných v předmětném rozhodnutí. Obviněný M. L. pak byl citovaným rozsudkem soudu prvního stupně odsouzen podle §283 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání jedenácti let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §67 odst. 1 tr. zákoníku ve spojení s §68 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku byl jmenovanému obviněnému dále uložen peněžitý trest ve výměře 250 denních sazeb po 500 Kč, tedy v celkové výši 125.000 Kč, a podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku trest propadnutí věci v podobě věcí podrobně specifikovaných v předmětném rozhodnutí.
3. Rozsudek soudu prvního stupně napadli obvinění P. B. a M. L. odvoláními, která byla usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 6. 2021, sp. zn. 11 To 22/2021, podle §256 tr. řádu jako nedůvodná zamítnuta.
4. Podle skutkových zjištění Městského soudu v Praze se obvinění P. B. a M. L. předmětné trestné činnosti dopustili společně se spoluobviněnými T. Č., D. M., D. Š., D. D. a již odsouzeným J. L., a to tím, že:
1. P. B. , T. Č., D. D., proti které bude rozhodnuto odděleně, M. L. , D. M. a již odsouzený J. L., přestože věděli, že nedisponují nezbytným povolením k zacházení s omamnými látkami, jednali v rozporu s ustanovením §4 zákona č. 167/1998 Sb. z., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, úmyslně a s vědomím, že se o takovou látku jedná, a v blíže nezjištěné době, nejméně od listopadu 2018, D. M. od začátku roku 2019, do 9. 6. 2019, M. L. nejméně do konce ledna 2019, obstarávali v Nizozemsku u samostatně trestně stíhaného G. A. A., nar. XY, omamnou látku kokain, kterou poté neoprávněně, zejména za použití osobních motorových vozidel a v některých případech také za využití dopravy v dálkových linkových autobusech společnosti Eurolines, v množství od 500 gramů do 900 gramů přibližně jednou za 14 dní, dováželi do České republiky, kde ji skladovali a distribuovali koncovým uživatelům, a to zejména na území hlavního města Prahy a v jeho okolí, přičemž takto jednali s vědomím, že nakládání s omamnou látkou kokain je nezákonné a činili tak v rámci organizované skupiny s přesným rozdělením rolí, kdy P. B. byl vůdčí postavou celé skupiny, kokain v Holandsku nakupoval, rozhodoval, kdo, kdy a jakým způsobem drogu bude dopravovat do České republiky, J. L. byl kurýrem a kokain dále buď sám, nebo prostřednictvím D. M. či D. Š. distribuoval, kdy tito obvinění byli zároveň jeho řidiči, D. D. a M. L. kokain dováželi,
T. Č. umožnila odsouzenému L. pro skupinu půjčovat motorová vozidla jejím jménem, dále J. L. vozila, když kokain prodával koncovým uživatelům, dala mu k dispozici svůj bankovní účet, aby na něj mohl ukládat finanční prostředky získané trestnou činností, o níž věděla, a takto jednali v úmyslu získat prospěch z prodeje kokainu, který je uveden v příloze č. 1 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, v souladu s §44c odst. 1 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, jako látka omamná, konkrétně:
I. dne 21. 11. 2018 ve 13:13 hodin odletěli P. B. a M. L. letem XY z XY do XY, kde G. A. A. opatřil nezjištěným způsobem na blíže nezjištěném místě za účelem vývozu do České republiky blíže nezjištěné množství kokainu, nejméně však 500 gramů, které následně dne 24. 11. 2018 M. L. dovezl dálkovým autobusem společnosti Eurolines na trase Rotterdam – Praha z Nizozemska do České republiky, P. B. se předtím vrátil z XY do XY letem XY dne 23. 11. 2018 ve 12:30 hodin,
II. dne 8. 12. 2018 v 03:46 hodin P. B. a J. L. odjeli vozidlem tov. zn. Audi A5, rz XY, přes hraniční přechod XY z České republiky a pokračovali do Nizozemska, kde G. A. A. opatřil nezjištěným způsobem na blíže nezjištěném místě za účelem vývozu do České republiky nezjištěné množství kokainu, který poté P. B. předal J. L. a samostatně trestně stíhanému A. K. N., a ti ho dne 10. 12. 2018 umístili do zavazadlové přihrádky nad prázdné sedadlo v dálkovém autobuse Eurolines na trase XY – XY, kterým i oni cestovali a který byl dne 11. 12. 2018 v 00:35 hodin po příjezdu z Nizozemska kontrolován na dálnici č. 3 na území Spolkové republiky Německo, přičemž při předmětné kontrole byl zajištěn plastový sáček z nizozemského řetězce supermarketů a v tomto sáčku se mimo jiné nacházelo i 953,8 gramů směsi s obsahem kokainu, s nejméně 624 gramy účinné látky kokain hydrochlorid, kterou se J. L. a A. K. N. pokusili dopravit autobusem do České republiky, přičemž po příjezdu předmětného autobusu do XY vyzvedl J. L. a A. K. N. na autobusovém nádraží XY M. L. motorovým vozidlem tov. zn. Škoda Octavia, rz XY, a A. K. N. odvezli na letiště XY, kde mu koupili letenku a on odletěl do XY,
III. dne 12. 12. 2018 cca v 11:15 hodin společně J. L., M. L. a D. D. odjeli vozidlem Audi A3, rz XY, z České republiky přes hraniční přechod XY a pokračovali do Nizozemska, kde G. A. A. opatřil nezjištěným způsobem na blíže nezjištěném místě za účelem vývozu do České republiky nezjištěné množství kokainu, nejméně však 500 gramů, který poté P. B. a M. L. uložil k přednímu kolu do vozidla tov. zn. Audi A3, rz XY, které řídila D. D. a J. L., M. L. a P. B. jeli vozidlem tov. zn. Audi A5, rz XY, které řídil obviněný L., a obě vozidla se i s posádkami vrátila do České republiky dne 13. 12. 2018 kolem 07:36 hodin přes hraniční přechod XY a následně obě vozidla za sebou dorazila do XY,
IV. za účelem dovozu kokainu do České republiky nejprve dne 21. 12. 2018 cca v 20:54 hodin společně P. B., M. L. a D. D. odjeli nezjištěným vozidlem z České republiky přes hraniční přechod XY a pokračovali do Nizozemska, kde G. A. A. opatřil nezjištěným způsobem na blíže nezjištěném místě za účelem vývozu do České republiky nezjištěné množství kokainu, nejméně však 500 gramů, který poté nejméně P. B. uložil k přednímu kolu do vozidla tov. zn. Audi A3, rz XY, které řídila D. D., a M. L. s P. B. jeli vozidlem tov. zn. Audi A5, rz XY, a obě vozidla se i s posádkami vrátila do České republiky dne 23. 12. 2018 kolem 05:08 hodin přes hraniční přechod XY a následně obě vozidla za sebou dorazila do XY,
V. M. L. a D. D. dne 5. 1. 2019 odjeli z České republiky tak, že M. L. jel ve vozidle tov. zn. Seat Leon, rz XY, a opustil Českou republiku přes XY v době od 21:17 hodin do 21:38 hodin a D. D. jela ve vozidle tov. zn. Audi A3, rz XY, a opustila Českou republiku přes stejný hraniční přechod v době od 20:47 hodin do 21:24 hodin, poté oba pokračovali do Nizozemska, kde G. A. A. opatřil nezjištěným způsobem na blíže nezjištěném místě za účelem vývozu do České republiky nezjištěné množství kokainu, nejméně však 500 gramů, který poté P. B. uložil k přednímu kolu do vozidla tov. zn. Audi A3, rz XY, které řídila D. D., a sám M. L. jel vozidlem tov. zn. Seat Leon, rz XY, kdy oba se vrátili do České republiky dne 7. 1. 2019 přes hraniční přechod XY a do XY přijeli za sebou v čase 06:24 hodin,
VI. M. L. a D. D. dne 12. 1. 2019 v odpoledních hodinách, odjeli nezjištěným dopravním prostředkem z České republiky přes hraniční přechod XY a pokračovali do Nizozemska, kde G. A. A. opatřil nezjištěným způsobem na blíže nezjištěném místě za účelem vývozu do České republiky nezjištěné množství kokainu, nejméně však 500 gramů, který poté P. B. uložil k přednímu kolu do vozidla tov. zn. Audi A3, rz XY, které řídila D. D., a sám M. L. jel vozidlem tov. zn. Škoda Octavia, rz XY, kdy oba se vrátili do České republiky dne 14. 1. 2019 přes hraniční přechod XY a do XY přijeli za sebou v čase 04:21 hodin,
VII. dne 25. 1. 2019 kolem 16:50 hodin odjeli M. L. ve vozidle tov. zn. Fiat Punto, rz XY, a D. D. ve vozidle tov. zn. Audi A3, rz XY, přes hraniční přechod XY z České republiky a pokračovali do Nizozemska, kde G. A. A. opatřil nezjištěným způsobem na blíže nezjištěném místě za účelem vývozu do České republiky nezjištěné množství kokainu, nejméně však 500 gramů, který poté P. B. uložil k přednímu kolu do vozidla tov. zn. Audi A3, rz XY, které řídila D. D. a sám M. L. jel vozidlem tov. zn. Fiat Punto, kdy oba se vrátili do České republiky dne 27. 1. 2019 přes hraniční přechod XY a do XY přijeli za sebou v čase 02:35 hodin, kdy obě vozidla řidiči zaparkovali před komplexem garáží v ulici XY v XY, kde M. L. vystoupil z vozidla tov. zn. Fiat, otevřel vrata garážového komplexu, z vozidla tov. zn. Audi vyndal nějaký předmět a uložil ho do garáže a následně oba z místa odjeli,
VIII. dne 19. 2. 2019 odjela nezjištěným vozidlem do XY D. D., kdy v 17:24 hodin překročila hranice na hraničním přechodu XY, přičemž v Nizozemsku G. A. A. opatřil nezjištěným způsobem na blíže nezjištěném místě za účelem vývozu do České republiky nezjištěné množství kokainu, nejméně však 500 gramů, který poté v XY nejméně P. B. uložil k přednímu kolu do vozidla, které na zpáteční cestě do České republiky řídila D. D. a před ní jeli jako doprovod ve druhém vozidle J. L. a T. Č., kdy tito překročili hranice do České republiky na hraničním přechodu XY dne 21. 2. 2019 v 04:30 hodin,
IX. dne 28. 2. 2019 v odpoledních hodinách odjeli J. L. ve vozidle tov. zn. Škoda Octavia, rz XY, které si předtím půjčil od své matky v XY, a D. D. ve vozidle tov. zn. Audi A3, rz XY, přes hraniční přechod XY z České republiky a pokračovali do Nizozemska, kde G. A. A. opatřil nezjištěným způsobem na blíže nezjištěném místě za účelem vývozu do České republiky nezjištěné množství kokainu, nejméně však 500 gramů, který poté P. B. uložil k přednímu kolu do vozidla tov. zn. Škoda Octavia, rz XY, které řídila D. D., a J. L. jel zpět společně s obviněným B. opět ve vozidle tov. zn. VW Caddy, kterým jel již z Nizozemska a dále pokračovali do XY, přičemž se všichni vrátili do České republiky dne 2. 3. 2019 přes hraniční přechod XY a do XY přijeli za sebou, kdy byli zachyceni v čase 09:56 hodin,
X. dne 15. 3. 2019 objednal obviněný L. jménem T. Č. přes aplikaci HoppyGo, sloužící ke sdílení vozidel, vozidlo tov. zn. VW Passat, rz XY, a D. D. si za stejným účelem a přes stejnou aplikaci objednala vozidlo tov. zn. Toyota Auris, rz XY, dne 16. 3. 2019 jeli T. Č. a J. L. vyzvednout objednané vozidlo a poté jel J. L. a D. D. vozidlem tov. zn. VW na místo převzetí vozidla tov. zn. Toyota, následně J. L. ve vozidle tov. zn. VW Passat a D. D. ve vozidle tov. zn. Toyota opustili Českou republiku kolem 17:00 hodiny přes hraniční přechod XY a pokračovali do Nizozemska, kde G. A. A. opatřil nezjištěným způsobem na blíže nezjištěném místě za účelem vývozu do České republiky nezjištěné množství kokainu, nejméně však 500 gramů, který poté nejméně P. B. a J. L. uložili k přednímu kolu do vozidla tov. zn. VW Passat, rz XY, které řídila D. D., a J. L. jel vozidlem tov. zn. Toyota Auris, rz XY, přičemž oba překročili hranice do České republiky přes hraniční přechod XY dne 18. 3. 2019 kolem 04:36 hodin, a následně oba dojeli na benzínovou čerpací stanici Benzina do ul. XY do Prahy, kde provedli úklid zapůjčených vozidel,
XI. dne 29. 3. 2019 si D. D. půjčila přes aplikaci HoppyGo vozidlo tov. zn. Škoda Superb, rz XY, a téhož dne kolem dvacáté hodiny s vozidlem opustila přes hraniční přechod XY Českou republiku a pokračovala do Nizozemska, kde G. A. A. opatřil nezjištěným způsobem na blíže nezjištěném místě za účelem vývozu do České republiky nezjištěné množství kokainu, nejméně však 500 gramů, který poté P. B. společně s A. uložil k přednímu kolu do vozidla tov. zn. Škoda Superb a D. D. tímto vozidlem překročila hranice zpět do České republiky přes hraniční přechod XY dne 31. 3. 2019 kolem 06:50 hodin, dále pokračovala do bydliště matky J. L. v XY, kde na ni v té době čekal J. L., přičemž D. D. po této zastávce pokračovala do XY, kde vrátila půjčené vozidlo,
XII. dne 12. 4. 2019 si D. D. půjčila přes aplikaci HoppyGo vozidlo tov. zn. Škoda Fabia, XY, a téhož dne kolem 23:50 hodin s vozidlem opustila přes hraniční přechod XY Českou republiku a pokračovala do Nizozemska, kde G. A. A. opatřil nezjištěným způsobem na blíže nezjištěném místě za účelem vývozu do České republiky nezjištěné množství kokainu, nejméně však 500 gramů, který poté P. B. uložil k přednímu kolu do vozidla tov. zn. Škoda Fabia XY a D. D. tímto vozidlem překročila hranice zpět do České republiky přes hraniční přechod XY dne 14. 4. 2019 kolem 06:55 hodin, dále pokračovala do bydliště matky J. L. v XY, kde na ni v té době čekal J. L., kterého tam dne 13. 4. 2019 dovezl D. M., přičemž D. D. po zastávce v XY pokračovala do XY, kde vrátila půjčené vozidlo,
XIII. dne 24. 4. 2019 objednal obviněný L. přes aplikaci HoppyGo jménem obviněné Č. vozidlo tov. zn. Škoda Octavia, rz XY, které dne 25. 4. 2019 převzala od obviněného L. obviněná Č. a následně ho za účelem realizace kurýrní cesty předala D. D., která s vozidlem dne 26. 4. 2019 kolem 16:40 hodin opustila přes hraniční přechod XY Českou republiku, cestou do Nizozemska, ve XY, však měla problém s poruchou vozidla, kdy tento problém telefonicky řešila s J. L., následně dne 27. 4. 2019 v 01:30 hodin vozidlem tov. zn. Hyundai I30, rz XY, tov. zn. Škoda Octavia, rz XY, které si předtím půjčil od své matky v XY, opustili přes hraniční přechod XY Českou republiku J. L. a D. M., zároveň si T. Č. dne 27. 4. 2019 přes aplikaci HoppyGo půjčila vozidlo tov. zn. Škoda Octavia, rz XY, stejného majitele jako u porouchaného vozidla, J. L. a D. M. se zpět do České republiky vrátili přes hraniční přechod XY dne 28. 4. 2019 v 02:11 hodin vozidlem tov. zn. Škoda Octavia, rz XY, a to poté, co ve XY předali vozidlo tov. zn. Hyundai I30, rz XY, D. D., která vozidlem dále pokračovala do Nizozemska, kde G. A. A. opatřil nezjištěným způsobem na blíže nezjištěném místě za účelem vývozu do České republiky nezjištěné množství kokainu, nejméně však 500 gramů, který poté nejméně P. B. uložil k přednímu kolu do vozidla tov. zn. Škoda Octavia, rz XY, a D. D. tímto vozidlem překročila hranice zpět do České republiky přes hraniční přechod XY dne 28. 4. 2019 kolem 10:54 hodin, dále pokračovala do bydliště matky J. L. v XY, kde na ni v té době čekal J. L., kterého tam po návratu z Německa nechal D. M.,
XIV. obviněný L. objednal na jméno obviněné T. Č. přes aplikaci HoppyGo vozidlo tov. zn. Škoda Octavia, rz XY, které dne 10. 5. 2019 společně s J. L. a D. M. vyzvedla v XY, a poté si vozidlo převzala D. D., která s vozidlem téhož dne ve 21:34 hodin opustila Českou republiku přes hraniční přechod XY a pokračovala do Nizozemska, kde G. A. A. opatřil nezjištěným způsobem na blíže nezjištěném místě za účelem vývozu do České republiky nezjištěné množství kokainu, nejméně však 500 gramů, který poté P. B. uložil k přednímu kolu do vozidla tov. zn. Škoda Octavia, rz XY, a D. D. tímto vozidlem překročila hranice zpět do České republiky přes hraniční přechod XY dne 12. 5. 2019 v 07:44 hodin, dále pokračovala do bydliště matky J. L. v XY, kde na ni v té době čekali J. L. a T. Č. (ta v bytě matky obviněného L.), kteří tam předtím přijeli vozidlem tov. zn. Hyundai I30, rz XY, což bylo vozidlo obviněné D. za havarované vozidlo tov. zn. Audi, kdy D. D. z XY odjela svým vozidlem tov. zn. Hyundai a J. L. a T. Č. odjeli vozidlem tov. zn. Škoda Octavia do XY, kde ho vrátili majiteli,
XV. D. D. si půjčila přes aplikaci HoppyGo vozidlo tov. zn. Škoda Superb, rz XY, které si dne 24. 5. 2019 převzala a téhož dne ve 21:48 hodin opustila Českou republiku přes hraniční přechod XY a pokračovala do Nizozemska, kde G. A. A. opatřil nezjištěným způsobem na blíže nezjištěném místě za účelem vývozu do České republiky nezjištěné množství kokainu, nejméně však 500 gramů, který poté P. B. uložil k přednímu kolu do vozidla tov. zn. Škoda Superb, a D. D. tímto vozidlem překročila hranice zpět do České republiky přes hraniční přechod XY dne 26. 5. 2019 a kolem 13:00 hodiny přijela do bydliště matky J. L. v XY, kde na ni v té době čekali J. L. a T. Č.,
XVI. D. D. si půjčila přes aplikaci HoppyGo vozidlo tov. zn. Škoda Octavia, rz XY, které si dne 7. 6. 2019 převzala a téhož dne ve 21:42 hodin opustila Českou republiku přes hraniční přechod XY a pokračovala do Nizozemska, kde G. A. A. v blíže nezjištěné době, na dosud nezjištěném místě a dosud nezjištěným způsobem opatřil za účelem vývozu z Nizozemského království nejméně 795,47 gramů kokainu s obsahem 413,54 gramů účinné látky kokain hydrochlorid, ten poté za účelem jeho dovozu do České republiky předal na blíže nezjištěném místě v Nizozemském království P. B., jenž následně zorganizoval dovoz kokainu do České republiky tak, že nejméně on sám uložil kokain zabalený do dvou balíčků z plastové lepenky do vozidla tov. zn. Škoda Octavia, rz XY, které do České republiky řídila sama D. D., která přijela do České republiky přes hraniční přechod XY dne 9. 6. 2019 v 11:10 hodin a následně v 11:40 hodin přijela do bydliště matky J. L. v XY, kde na ni již čekali J. L., kterého tam dne 8. 6. 2019 přivezl D. M., a P. B., který předtím přijel z Nizozemska do České republiky přes hraniční přechod XY téhož dne v 04:45 hodin vozidlem tov. zn. BMW, rz XY, přičemž kokain z vozidla hned po příjezdu D. D. vyndali P. B. a J. L. a uložili ho do garáže,
3. D. M. v blíže nezjištěné době, nejméně v první polovině roku 2019, převzal od J. L. blíže nezjištěné množství sáčků s omamnou látkou kokain, kdy v jednom sáčku bylo množství kokainu od 0,75 gramů do 1 gramu, a tento kokain dále v souladu s pokyny, které dostal od J. L. či P. B. , na různých místech hlavního města Prahy a v jeho okolí bezplatně předával či prodával koncovým uživatelům za cenu 2.000 Kč za sáček, přičemž J. L. následně odevzdával finanční hotovost 1.500 Kč za každý sáček, kdy D. M. předal kokain nejméně A. L., S. L., C. M. a dalším dosud neustanoveným uživatelům, konkrétně:
- A. L., nar. XY, prodal v blíže nezjištěné době začátkem roku 2019 v XY 1 gram kokainu za 2.000 Kč,
- S. L., nar. XY, předal dne 18. 4. 2019 ve 14:50 hodin u restaurace XY v ulici XY v XY, blíže nezjištěné množství kokainu,
- C. M., nar. XY, předal dne 18. 4. 2019 v 18:15 hodin na adrese XY v XY 1 gram kokainu,
- D. J., nar. XY, předal dne 19. 4. 2019 kolem 00:37 hodin na adrese XY v XY blíže nezjištěné množství kokainu,
- dosud neustanovenému uživateli telefonního čísla XY předal dne 31. 1. 2019 kolem 20:11 hodin na adrese XY v XY blíže nezjištěné množství kokainu,
- dosud neustanovenému uživateli telefonního čísla XY předal dne 16. 4. 2019 kolem 20:33 hodin u paláce XY v XY blíže nezjištěné množství kokainu,
- P. M., nar. XY, která je uživatelkou telefonního čísla XY, prodal dne 16. 4. 2019 ve 23:00 hodin v restauraci XY v ulici XY v XY 1 gram kokainu za 2.000 Kč, a dále jí dne 20. 4. 2019 v 18:19 hodin na adrese XY v XY předal nezjištěné množství kokainu,
- T. B., nar. XY, který je uživatelem telefonního čísla XY, dne 17. 4. 2019 kolem 18:03 hodin na adrese XY v XY a dále dne 20. 4. 2019 v 16:00 hodin na adrese XY v XY předal nezjištěné množství kokainu,
- R. B., nar. XY, která je uživatelkou telefonního čísla XY, předal dne 17. 4. 2019 ve 20:15 hodin před domem na adrese XY v XY blíže nezjištěné množství kokainu,
- V. T. D. , nar. XY, který byl nejméně v dubnu 2019 uživatelem telefonního čísla XY, předal dne 18. 4. 2019 v 15:22 hodin na blíže nezjištěném místě na území hlavního města Prahy 5 gramů kokainu,
- dosud neustanovenému muži, který je kamarádem P. M., nar. XY, předal dne 18. 4. 2019 v 16:00 hodin na blíže nezjištěném místě v blízkosti restaurace XY v ulici XY v XY jeden gram kokainu,
- J. K., nar. XY, který byl nejméně v dubnu 2019 uživatelem telefonního čísla XY, předal dne 18. 4. 2019 v 17:00 hodin na adrese XY v XY přesně nezjištěné množství kokainu v gramáži kolem 0,5 gramu za 1.000 Kč,
- L. G., nar. XY, která je uživatelkou telefonního čísla XY, předal dne 18. 4. 2019 ve 20:21 hodin na nezjištěné autobusové zastávce v ulici XY v XY blíže nezjištěné množství kokainu,
- P. J., nar. XY, který je uživatelem telefonního čísla XY, prodal dne 18. 4. 2019 ve 21:06 hodin na adrese XY v XY jeden gram kokainu za cenu 1.800 Kč až 2.000 Kč,
- K. D., nar. XY, která je uživatelkou telefonního čísla XY, prodal dne 18. 4. 2019 kolem 22:10 hodin na adrese XY v XY za částku cca 150 EUR 2 gramy kokainu a dále jí dne 21. 4. 2019 kolem 01:22 hodin na adrese XY v XY předal dosud nezjištěné množství kokainu,
- dosud neustanovenému uživateli telefonního čísla XY předal dne 19. 4. 2019 v 18:52 hodin před domem na adrese XY v XY nezjištěné množství kokainu,
- J. K., nar. XY, který je uživatelem telefonního čísla XY, dne 20. 4. 2019 v 01:01 hodin předal 1 gram kokainu na adrese XY v XY,
- M. Ch., nar. XY, který byl nejméně v dubnu 2019 uživatelem telefonního čísla XY, dne 20. 4. 2019 v 01:43 hodin prodal za dosud nezjištěnou částku v domě č. XY na XY v XY nezjištěné množství kokainu,
- M. K., nar. XY, který je uživatelem telefonního čísla XY, dne 20. 4. 2019 v 16:35 hodin předal na adrese XY v XY nezjištěné množství kokainu a dále dne 29. 4. 2019 v 00:47 hodin na adrese XY v XY mu opět předal nezjištěné množství kokainu,
- M. M., nar. XY, který je uživatelem telefonního čísla XY, dne 20. 4. 2019 ve 23:56 hodin na adrese XY v XY předal dosud nezjištěné množství kokainu,
- dosud neustanovenému uživateli telefonního čísla XY, dne 22. 4. 2019 v 19:23 hodin před restaurací XY na adrese XY v XY předal nezjištěné množství kokainu,
- P. R., nar. XY, který je uživatelem telefonního čísla XY, dne 22. 4. 2019 ve 21:21 hodin na adrese XY v XY prodal 1 gram kokainu za cca 2.300 Kč,
- V. P., nar. XY, který byl nejméně v dubnu 2019 uživatelem telefonního čísla XY, dne 22. 4. 2019 ve 23:31 hodin na adrese XY v XY předal nezjištěné množství kokainu,
- M. Š., nar. XY, který je uživatelem telefonního čísla XY, dne 22. 4. 2019 ve 23:42 hodin na adrese XY v XY prodal 1 gram kokainu za 2.000 Kč,
- P. C., nar. XY, který je uživatelem telefonního čísla XY, dne 23. 4. 2019 v 15:58 hodin na adrese XY v obci XY v okrese Praha-západ prodal 2 gramy kokainu za nezjištěnou částku,
- D. M., nar. XY, která byla nejméně v dubnu 2019 uživatelkou telefonního čísla XY, dne 23. 4. 2019 kolem 21:40 hodin na adrese XY v obci XY v okrese Praha-západ prodal 2 gramy kokainu za částku 4.000 Kč, kdy klient zaplatil 4.500 Kč s tím, že 500 Kč bylo na benzin,
- dosud neustanovenému uživateli telefonního čísla XY předal dne 23. 4. 2019 ve 22:22 hodin na blíže nezjištěném místě v ulici XY v XY nezjištěné množství kokainu.
II.
Jednotlivá dovolání a vyjádření k nim
5. Proti výše citovanému rozhodnutí Vrchního soudu v Praze (ve spojení s rozhodnutím soudu prvního stupně) podal obviněný P. B. prostřednictvím své obhájkyně dovolání, a to do všech jeho výroků. V rámci svého mimořádného opravného prostředku uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021, neboť napadené rozhodnutí podle jeho mínění spočívá na nesprávném hmotněprávním posouzení věci. Konkrétně obviněný namítl, že skutková zjištění učiněná soudem prvního stupně jsou v extrémním nesouladu s provedenými důkazy, čímž bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces. Soud prvního stupně navíc podle obviněného hodnotil jen důkazy v jeho neprospěch, a to především výpovědi již dříve odsouzeného, spolupracujícího obviněného J. L. (dále jen „obviněný J. L.“) a obviněné D. D., přičemž nerespektoval zásadu in dubio pro reo. Obviněný rovněž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021, neboť je přesvědčen, že mu byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští.
6. Obviněný následně předložil četné námitky proti procesu dokazování, hodnocení provedených důkazů a dílčím skutkovým zjištěním z nich učiněným. Obviněný předně k úplnosti a zákonnosti provedeného dokazování namítá, že v dané věci nebyl vyslechnut A. N. a není zřejmé, jakou úlohu hrál v trestné činnosti. Dále pak jako důkaz nebyl proveden úřední záznam ze dne 4. června 2019, č. j. NPC-1932-250/TČ – 2018, ačkoli soud informacemi v něm obsaženými odůvodňuje některá svá tvrzení. Jde zejména o časové údaje, záznamy z hraničních přechodů, celní kontroly, údaje o poloze jednotlivých vozidel či záznamy o pohybu jednotlivých obviněných a vozidel a o tom, že se jednotlivé cesty podle popisu obžaloby takto uskutečnily, a to i poznatky o letecké přepravě. Podle obviněného přitom dané úřední záznamy nelze považovat za důkaz. Dovolatel podle svého tvrzení požadoval u hlavního líčení, aby bylo doplněno dokazování o výstupy z operativních šetření Policie ČR. Obviněný rovněž brojí proti způsobu provedení výpovědi svědka G. A., jenž byl při svém slyšení prostřednictvím videokonference zmatený, jelikož mu až po námitce obhajoby byla předsedou senátu ukázána fotografie obviněného J. L. Dovolatel dále poukazuje na to, že z této videokonference neexistuje obrazový záznam, ačkoli by podle trestního řádu být proveden měl. Bulharské tlumočnici přítomné u výslechu nadto tento svědek podle tvrzení dovolatele řadu věcí neporozuměl, do překladu a komunikace vstupovala druhá tlumočnice, tzn. že výslech svědka je v překladu pravděpodobně nepřesný. Dovolatel považuje za podivné, že soud neučinil z výslechu tohoto svědka žádné skutkové závěry.
7. K hodnocení provedených důkazů dále obviněný namítá, že nalézací soud nesprávně interpretoval telefonické hovory mezi obviněnou T. Č. a její matkou a otcem. Stejně tak byly chybně hodnoceny i další záznamy telefonických hovorů, které podle jeho názoru podporují jeho tvrzení o vedoucím postavení obviněného J. L. v organizované skupině působící na území více států. Obviněný dále polemizuje s motivací tohoto spolupracujícího obviněného pro spolupráci s orgány činnými v trestním řízení a s důvodností přiznání tohoto statusu, stejně jako s pravdivostí jeho výpovědi a výpovědi obviněné D. D., jelikož jsou tyto výpovědi podle jeho mínění v rozporu s jinými ve věci provedenými důkazy. Dovolatel rovněž neměl nic společného se zásilkou, jejíž zadržení je popsáno v dílčím skutku pod bodem 1. I. a pro jeho účast neexistuje žádný důkaz, vyjma výpovědi obviněného J. L. či obviněné D. D. Naopak z obsahu telefonátů podle dovolatele vyplývá, že právě obviněný J. L. přišel o částku jednoho milionu korun a byl osobou stojící v čele organizované skupiny působící na území více států. Obviněný dále poukazuje na části výpovědi obviněné D. D., jež považuje za lživé a rozporuplné, když tato navíc není schopná nic ze žalovaného jednání podrobně vysvětlit a popsat stran role dovolatele. Skutek popsaný pod bodem 1. VIII. se přitom podle dovolatele opírá pouze o její výpověď, přičemž na tento skutek si vzpomněla až v hlavním líčení, když v přípravném řízení mluvila zcela jinak či o dané věci nic nevěděla. Dovolatel dále poukazuje na její výpověď učiněnou v pauze mimo hlavní líčení konané dne 10. 11. 2020, když toto bylo obhajobou namítáno, avšak předsedou senátu městského soudu bylo sděleno, že si s ní vyjasňoval jednotlivá vozidla.
8. Z obsahu výpovědí obviněných J. L. a D. D. je tedy podle dovolatele zřejmé, že řadu skutečnosti si oba obvinění domýšlejí a nejsou schopni podrobně popsat konkrétní skutečnosti a události tak, jak se měly stát. Svými výpověďmi podle obviněného kryjí svoji vlastní trestnou činnost s cílem získat co nejnižší trest, přičemž jednotlivé důkazy byly hodnoceny tak, aby odpovídaly výpovědi obviněného J. L., tato výpověď nebyla jinak prověřovaná a nalézací soud ji zcela uvěřil. Podle nalezeného účetnictví obviněného J. L. je dle dovolatele zjevné, že právě obviněný J. L. vyplácel obviněnou D. D. jako kurýrku a právě jeho zároveň všichni svědci znají jako dealera drog, zatímco žádný z nich nevypověděl, že by distributorem drog byl dovolatel. Stran výpovědi svědkyně D. H. dovolatel namítá, že se jedná o kamarádku obviněného J. L. a poukazuje na rozdílnost její výpovědi v přípravném řízení a v řízení před soudem, kde si vzpomněla na skutečnosti, které předtím nevěděla a které uvádí zcela zkresleně.
9. Dovolatel závěrem překládá své tvrzení, že se do Holandska odstěhoval za přítelkyní a za prací, nicméně nalézací soud bezdůvodně uzavřel, že tak učinil za účelem nákupu kokainu. Přítelkyně dovolatele, M. K., nebyla ve věci vyslechnuta a obhajoba dovolatele nebyla vyvrácena, přesto se jeho pobyt v Holandsku jeví jako závadný či dokonce trestný. Ke všem skutkovým závěrům pak obviněný souhrnně namítá, že tyto jsou zcela neurčité, nevystihující skutkový děj, když se jedná pouze o nepodložené domněnky a úvahy soudu.
10. Obviněný též s odkazem na odvolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu a §265b odst. 1 písm. h) tr. řád (v případě obou ve znění účinném do 31. 12. 2021) namítl, že uložený trest odnětí svobody ve spojení s peněžitým trestem považuje za zcela nepřiměřený a likvidační, a tedy uložený v rozporu s §38 tr. zákoníku.
11. Obviněný ve svém dovolání současně navrhl postup podle §265o odst. 1 tr. řádu, tedy přerušení výkonu dovoláním napadeného soudního rozhodnutí, neboť je přesvědčen, že dotčeným rozhodnutím došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces. Závěrem svého dovolání pak navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí vrchního soudu i městského soudu, a dále nalézacímu soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Alternativně obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud po zrušení rozhodnutí obou soudů nižších stupňů sám ve věci rozhodl a obviněného zprostil obžaloby v plném rozsahu.
12. Rovněž obviněný M. L. napadl dovoláním podaným prostřednictvím svého obhájce obě rozhodnutí nižších soudů, a to v celém jejich rozsahu. V rámci svého mimořádného opravného prostředku jmenovaný obviněný odkázal na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021, neboť je přesvědčen, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Konkrétně obviněný namítl, že skutková zjištění učiněná soudem prvního stupně jsou v extrémním nesouladu s provedenými důkazy a nebyla respektována zásada in dubio pro reo , čímž bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces.
13. V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku dovolatel namítl, že soudy nedůvodně akcentovaly výpověď obviněného J. L. Zejména stran skutku popsaného pod bodem 1. I. nalézací soud o tuto výpověď opřel svá skutková zjištění, ačkoli byl sám dovolatel při cestě autobusem z Holandska kontrolován celními orgány v SRN a žádná droga u něho nebyla nalezena. Obviněný je přesvědčen o tom, že v této situaci, kdy proti sobě stojí jednak tvrzení obviněného J. L., který navíc u tohoto dílčího útoku neměl být přítomen, a dále úřední záznam o negativním výsledku kontroly autobusu, nelze v žádném případě dospět k závěru, že obviněný drogy provezl.
14. Obviněný dále namítá, že na videozáznamech či fotografiích, jenž jsou součástí protokolu o sledování osob a věcí ze dne 13. 12. 2018, nemohou být identifikovány konkrétní osoby, přičemž záznamy, které jsou součástí sledování osob a věcí ze dne 24. 1. 2019, nepotvrzují, že nesl balík do garáže. Obviněný je toho názoru, že výsledkem sledování má být podle znění příslušných ustanovení trestního řádu vlastní záznam prokazující konkrétní skutečnost, nikoli písemný poznatek obsažený v protokolu o sledování osob. Soud přitom převzal závěry z těchto protokolů, ačkoli skutečnosti zde uvedené nelze ověřit a nejsou tak ve spise objektivizované.
15. Obviněný je dále přesvědčen o tom, že videozáznam ze sledování osob, má-li být z něho vycházeno, musí být v rámci jeho provedení jako důkazu přehrán obdobně jako je tomu u záznamů telefonické komunikace pořízených při odposleších a nemůže být tedy pouze konstatováno, že se listinné důkazy předestírají procesním stranám k nahlédnutí, neboť výstupem a tedy důkazem při sledování osob a věcí může být pouze fotografie, obrazový nebo zvukový záznam, avšak nikdy ne pouze protokol o sledování osob a věcí.
16. Závěrem svého dovolání pak obviněný M. L. navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadená rozhodnutí vrchního soudu i městského soudu, a dále nalézacímu soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
17. K oběma podaným dovoláním obviněných zaslal své písemné stanovisko ze dne 4. 11. 2021, sp. zn. 1 NZO 929/2021-43, státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který uvedl, že oba obvinění ve svých dovoláních zopakovali námitky uplatněné v předchozích stadiích trestního řízení, se kterými se obecné soudy řádně vypořádaly, přičemž se jedná především o procesní námitky směřující proti hodnocení důkazů provedenému soudy nižších stupňů, které nelze zařadit pod jimi vytýkané dovolací důvody. Městský soud v Praze přitom provedl všechny do úvahy přicházející důkazy, jež také řádným způsobem vyhodnotil, přičemž dospěl ke správným a logicky odůvodněným skutkovým závěrům. Taktéž soud odvolací následně všechna odvolání řádně přezkoumal a s uplatněnými námitkami se vypořádal, přičemž státní zástupce zastává názor, že z jejich rozhodování nelze dovodit ani vadu tzv. extrémního rozporu skutkových zjištění a provedených důkazů, kterýžto nedostatek by odůvodňoval přezkum skutkových zjištění Nejvyšším soudem.
18. Státní zástupce z těchto důvodů stran procesních námitek obviněného P. B. vztahujících se k průběhu výpovědi svědka A., pravdivosti výpovědí spoluobviněných J. L. a D. D., námitky popírající roli dovolatele ve skupině a námitky proti uloženému trestu v plné míře odkázal na odůvodnění rozhodnutí soudů nižších stupňů, které se s těmito námitkami, vznesenými obhajobou obviněného, již v plné míře vypořádaly. Obdobně státní zástupce učinil rovněž stran námitek obviněného M. L. brojícím proti zjištěnému skutkovému stavu. Stran procesní argumentace obou obviněných považuje státní zástupce za podstatné, že předmětné námitky samy o sobě zjevně nenaplňují žádný z důvodů dovolání, přičemž ani v budoucnu nelze očekávat, že by snad bylo upuštěno od restriktivního nazírání na možnost podat dovolání bez dalšího do jakýchkoliv skutkových zjištění, což je podle názoru státního zástupce patrno z §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022.
19. Celkovým obsahem i formou svých námitek oba dovolatelé podle státního zástupce směřují spíše k tvrzení, že nižší soudy porušily zásadu in dubio pro reo . V této souvislosti státní zástupce obsáhle poukazuje na relevantní judikaturu Ústavního soudu i Nejvyššího soudu, z nichž činí společný závěr, že Nejvyšší soud je oprávněn a povinen posoudit, zda porušení zásady in dubio pro reo nabylo závažnosti porušení ústavního práva obviněného na spravedlivý proces a v takovém extrémním případě by se i porušení této zásady mohlo stát dovolacím důvodem. Samotné porušení zásady in dubio pro reo ovšem dovolacím důvodem není a být ani nemůže, neboť i výběr mezi různými alternativami skutkových zjištění je výsledkem provádění důkazů podle zásad ústnosti a bezprostřednosti, k nimž dovolací soud ani Ústavní soud v zásadě již přístup nemají, pokud samy nemají zopakovat celé dokazování. Jelikož podle státního zástupce ve věci nedošlo k porušení zásad spravedlivého procesu, jsou námitky obou dovolatelů pouhými procesními námitkami proti provádění a hodnocení důkazů a učiněnému skutkovému zjištění.
20. K námitce dovolatele L. ohledně neprovedení důkazu přehráním záznamů ze sledování osob a věcí poukazuje státní zástupce na skutečnost, že obhajoba v návaznosti na dotazy technického rázu stran možnosti přehrání videozáznamů neučinila jasný důkazní návrh, aby byly provedeny konkrétní obrazové záznamy. K tomu státní zástupce odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2020, sp. zn. 11 Tdo 993/2020, v němž tento soud považoval za podstatné, že tím, že obvinění po předložení nosičů s obrazovými a zvukovými záznamy prohlásili, že jejich přehrání nežádají, byl popsaným způsobem předmětný důkaz u hlavního líčení řádně proveden. Pakliže se pak v mezidobí zásadně nezměnila důkazní či procesní situace, soud prvního stupně zcela správně pozdější požadavek obviněného na přehrání záznamů odmítl. S uvedeným závěrem se posléze ztotožnil též Ústavní soud.
21. Z výše uvedeného státní zástupce dovozuje, že se v dané věci jednalo o běžný procesní postup přijatelný z hlediska práva trestního i ústavního. Za daných okolností tedy nezbývá než považovat námitky dovolatele L. za pouhé procesní námitky neodpovídající žádnému z dovolacích důvodů.
22. K dovolání obviněného P. B. státní zástupce v návaznosti na popisovanou absenci důkazních návrhů dovolatele L. poukazuje též na to, že před skončením dokazování nalézacím soudem se ani dovolatel B. ani jeho obhájkyně nedomáhali provedení dokazování úředními záznamy ani záznamem ze dne 4. 6. 2019, na který poukazuje v části III. svého dovolání. Za rozhodné považuje státní zástupce nikoli to, zda byly u hlavního líčení provedeny všechny důkazy možné, nýbrž to, zda důkazy zde provedené postačují k učiněnému skutkovému zjištění. V každém případě se jedná o součást již zmíněných procesních námitek obviněného, které neodpovídají žádnému dovolacímu důvodu.
23. Pod žádné dovolací důvody nelze podle státního zástupce podřadit ani námitky obviněného P. B., jimiž brojí proti přiměřenosti uloženého trestu odnětí svobody, jelikož námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021, tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Otázku přiměřenosti trestu sice může Nejvyšší soud posoudit i mimo dovolací důvody, avšak jen v případech výjimečných svojí nespravedlností, tedy pokud by byl uložený trest v rozporu se zásadou proporcionality trestních sankcí. Státní zástupce následně poukazuje na judikaturu Nejvyššího soudu, v níž bylo porušení zásady proporcionality trestních sankcí vyloženo restriktivně (např. s poukazem na velmi nízký věk dětí zcela závislých na pachateli), nicméně u dovolatele P. B. nelze obdobnou úvahu o co opřít, přičemž v úvahu nikterak nepřichází ani podmíněný odklad výkonu uloženého trestu odnětí svobody. Státní zástupce k tomuto poukazuje na pečlivé odůvodnění uložených trestů nalézacím i odvolacím soudem a uzavírá, že nic nenasvědčuje tomu, že by uložený trest byl natolik přísný, že by jeho uložením došlo k porušení zásady proporcionality trestních sankcí. Dovolatel P. B. přitom své námitky proti výši trestu omezuje na obecné citace právních předpisů, pročež ani v této části tak jeho dovolání žádnému z dovolacích důvodů neodpovídá.
24. Státní zástupce tedy v závěru svého vyjádření navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obou obviněných v neveřejném zasedání odmítl podle §265b odst. 1 písm. b) tr. řádu, jelikož v nich uplatněné námitky nelze podřadit pod žádný ze zákonných dovolacích důvodů.
25. Vyjádření státního zástupce k dovoláním podaným obviněnými bylo následně Nejvyšším soudem zasláno obhájcům obou obviněných k jejich případným replikám, které však do okamžiku zahájení neveřejného zasedání o podaných dovoláních nebyly tomuto soudu nikterak předloženy.
III.
Přípustnost dovolání
26. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda jsou jednotlivá dovolání obviněných přípustná a zda vyhovují všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda byla podána v souladu s §265a odst. 1, odst. 2 tr. řádu, zda byla podána v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s §265e odst. 1, odst. 3 tr. řádu, jakož i oprávněnými osobami ve smyslu §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu. Dále zkoumal, zda učiněná podání splňují obligatorní obsahové náležitosti upravené v §265f tr. řádu.
27. Po prostudování podaných dovolání Nejvyšší soud shledal, že oba obvinění všechna výše uvedená ustanovení trestního řádu respektovali, pročež předmětná dovolání vyhodnotil jako přípustná a vyhovující relevantním ustanovením trestního řádu, tzn. že nebyly shledány žádné skutečnosti bránící jejich věcnému projednání.
IV.
Důvodnost dovolání
28. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněnými uplatněné dovolací důvody považovat za některé z důvodů taxativně uvedených v citovaném ustanovení zákona (ať již ve znění účinném do 31. 12. 2021 nebo ve znění účinném od 1. 1. 2022), jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
29. Jak již bylo konstatováno shora, oba obvinění svá dovolání podali s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021, tedy proto, že se domnívají, že tímto mimořádným opravným prostředkem napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu bylo do 31. 12. 2021 možné namítat, že skutek tak, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nešlo, nebo šlo o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž bylo napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, odst. 6 tr. řádu v zásadě nebylo možné, poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoli hmotněprávních. Posouzení správnosti právních závěrů bylo možné posuzovat pouze na základě skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně, eventuálně soudem odvolacím, jež dovolací soud zásadně nemohl měnit. Vedle vad týkajících se právního posouzení skutku bylo možno vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, nýbrž v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
30. Tyto zásady však bylo možné i za právní úpravy účinné do 31. 12. 2021 prolomit, jestliže nebyly dodrženy zásadní požadavky spravedlivého procesu (srov. článek 6 Listiny základních práv a svobod a články 36 a 38 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod), neboť rozhodování o mimořádném opravném prostředku se nemůže ocitnout mimo rámec ochrany základních práv jednotlivce a tato ústavně garantovaná práva musí být respektována (a chráněna) též v řízení o všech opravných prostředcích (k tomu viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2004, sp. zn. I. ÚS 125/04, ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14). Ústavní soud vymezil taktéž zobecňující podmínky, za jejichž splnění měla nesprávná realizace důkazního řízení za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení postulátů spravedlivého procesu, a to v případě opomenutých důkazů, dále důkazů získaných, a tudíž posléze i použitých, v rozporu s procesními předpisy, či bylo-li zjištěno svévolné hodnocení důkazu provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, aj.). S těmito principy se přitom ve své rozhodovací praxi plně ztotožnil i Nejvyšší soud jako soud dovolací.
31. V době rozhodování Nejvyššího soudu je přitom od 1. 1. 2022 účinná novela trestního řádu provedená zákonem č. 220/2021 Sb., v rámci níž byl dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021, (v nezměněné dikci) nově vymezen v písmenu h) téhož ustanovení. Nově pak byl do ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu s účinností od 1. 1. 2022 vložen pod písmenem g) nový (samostatný) dovolací důvod spočívající v tom, že „ rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy “. Uvedená změna ve svých důsledcích znamená, že za právně relevantní dovolací námitku ze strany obviněného lze považovat:
- správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno,
- procesní bezvadnost provedeného dokazování a
- správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. řádu.
32. Cílem tohoto nového dovolacího důvodu je kodifikace současné rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, jak se vyvinula pod vlivem judikatury Ústavního soudu (např. nález Ústavního soudu ze dne 30. 11. 1995, sp. zn. III. ÚS 166/95, nebo nález Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2005, sp. zn. IV. ÚS 216/04). Tento dovolací důvod tedy umožňuje nápravu v případech, kdy došlo k zásadním (extrémním) vadám v rozhodných skutkových zjištěních, která jsou určující pro naplnění zákonných znaků trestného činu, jímž byl obviněný pravomocně uznán vinným, popř. zproštěn obžaloby, event. ve vztahu k němuž bylo rozhodnuto některým z dalších rozhodnutí taxativně uvedených v §265a odst. 2 tr. řádu. Nově zařazený dovolací důvod tedy věcně podchycuje tři okruhy nejzásadnějších vad ve skutkových zjištěních, kterými jsou:
- případy tzv. extrémního nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a skutkových zjištění, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu),
- případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkazu, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcného důkazu zajištěného při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkazu nezákonným odposlechem apod.),
- vada spočívající v tzv. důkazu opomenutém, tj. důkazu, který byl sice některou z procesních stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení nebylo věcně adekvátně odůvodněno.
33. Podle zásady platné pro trestní řízení, podle které se procesní úkony zásadně provádějí podle trestního řádu účinného v době řízení (srov. například Novotný, O. a kol. Trestní právo hmotné. 1. Obecná část. 6. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2010, s. 93; též rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 13/2014 Sb. rozh. tr.), je Nejvyšší soud při svém rozhodování v dovolacím řízení realizovaném po 1. 1. 2022 povinen aplikovat normy trestního práva procesního účinného v době jeho rozhodování, tj. včetně trestního řádu ve znění novely provedené zákonem č. 220/2021 Sb. (účinné od 1. 1. 2022), avšak s tím, že i nadále pro rozsah přezkumné povinnosti Nejvyššího soudu dovoláním napadených rozhodnutí platí, že dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. řádu) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006). Současně platí, že rozsah, stejně jako důvody podaného dovolání lze měnit jen po dobu trvání zákonné lhůty k podání tohoto mimořádného opravného prostředku (§265f odst. 2 tr. řádu). Z přiloženého spisového materiálu vyplynulo, že obviněným lhůta k podání dovolání v nyní posuzované věci uplynula před datem 31. 12. 2021, tj. před účinností výše označené novely trestního řádu. Námitky dovolatelů přitom po obsahové stránce odpovídají platnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022, a v případě obviněného P. B. též podle §265b odst. 1 písm. i) tr. řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022.
34. V souvislosti s obviněným P. B. uplatněným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021 [tj. s účinností od 1. 1. 2022 dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. i) tr. řádu], je třeba upozornit na skutečnost, že tento dovolací důvod je dán tehdy, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021, není naopak naplněn pouhou námitkou nepřiměřenosti trestu, ať již pociťovaného jako mírný, nebo přísný, nejde-li o nepřípustný druh trestu ani o překročení příslušné trestní sazby (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Druhem trestu, který zákon nepřipouští, se přitom rozumí případy, v nichž byl obviněnému uložen některý ze zákonem uvedených druhů trestů, vymezených v §52 tr. zákoníku, avšak bez splnění zákonných podmínek, které zákon předpokládá, tj. pokud v konkrétním případě určitému pachateli za určitý trestný čin nebylo možno uložit některý druh trestu. Uložení trestu mimo zákonem stanovenou sazbu se týká trestu odnětí svobody, který má v příslušném ustanovení zvláštní části trestního zákoníku stanovenou horní a dolní hranici v závislosti na tom, o jaký trestný čin se jedná. Trest je přitom uložen mimo zákonnou sazbu jak při nedůvodném překročení horní hranice trestní sazby, tak i nezákonným prolomením její dolní hranice, pokud je taková hranice v zákoně určena (včetně nesprávného užití §58 tr. zákoníku o mimořádném snížení trestu odnětí svobody).
35. Mimo to Nejvyšší soud i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy „ práva na spravedlivý proces “ vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva obviněných, včetně jejich práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
V.
K dovolání obviněného P. B.
36. Nejvyšší soud tedy v duchu výše citované judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu zkoumal, zda dovolání obviněného P. B. splňuje kritéria jím uplatněných dovolacích důvodů. Po prostudování obsahu dovolání a připojeného spisového materiálu však dospěl k závěru, že dovolací námitky obviněného uplatněným dovolacím důvodům, ale ani žádnému jinému zákonnému dovolacímu důvodu, neodpovídají. Obviněný totiž prostřednictvím svých námitek vznesených v rámci jím podaného mimořádného opravného prostředku opětovně usiluje toliko o zpochybnění skutkových závěrů učiněných nižšími soudy stran jeho trestné činnost a vůdčího postavení v organizované skupině působící na území více států, přičemž za tímto účelem namítá nedostatky v hodnocení jednotlivých výpovědích a procesní nedostatky v dokazování. Nad rámec toho pak navíc pouze bez bližšího odůvodnění odmítá jemu uložený trest odnětí svobody a peněžitý trest jako nepřiměřený. Takovéto námitky procesní povahy jsou však v dovolacím řízení před Nejvyšším soudem zcela irelevantní.
37. V této souvislosti Nejvyšší soud připomíná, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu je dovolání mimořádným opravným prostředkem, který není určen k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování se totiž nachází v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popř. korigovat toliko soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, odst. 7 tr. řádu). Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně je pak Nejvyšší soud oprávněn zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje reálně existující extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými. O takovou situaci se však v nyní posuzované věci zcela zjevně nejedná, neboť skutkový stav byl zjištěn bez důvodných pochybností. Za případ extrémního nesouladu přitom nelze považovat tu situaci, kdy hodnotící úvahy nižších soudů, splňující požadavky formulované v §2 odst. 6 tr. řádu, ústí do skutkových a na ně navazujících právních závěrů, které jsou odlišné od pohledu obviněného, přičemž z obsahu provedených důkazů jsou odvoditelné postupy nepříčící se zásadám formální logiky ani požadavku pečlivého uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Obviněný P. B. přitom primárně rozporuje (opětovně) hodnocení provedených důkazů a domáhá se změny nižšími soudy učiněných skutkových zjištění ve svůj prospěch.
38. Za tímto účelem předkládá obviněný široký rámec procesních námitek vůči způsobu hodnocení důkazů provedenému nalézacím soudem, resp. vůči jeho skutkovým závěrům, přičemž řada z nich není nikterak blíže odůvodněna (např. označení blíže neurčených částí skutkových závěrů za neurčité spekulace, dále neodůvodněné označení částí výpovědí svědkyně D. D. za „nepochopitelné lži“, obecné odmítnutí výpovědí svědkyně D. H. pro její tvrzené přátelství s již odsouzeným J. L. a blíže nekonkretizované změny výpovědi v hlavním líčení). Současně jmenovaný dovolatel usiluje o předložení vlastní interpretace části důkazů, které jsou podle jeho názoru v rozporu s výpověďmi nedůvěryhodných již odsouzeného J. L. a spoluobviněné D. D. Obviněný přitom řadou svých argumentů nikterak nevyvrací skutková zjištění nalézacího soudu, to zejména když zdůrazňuje roli spoluobviněného J. L. jakožto osoby zajišťující distribuci drogy. Odpovídající závěry, jež nalézací soud učinil na základě důkazů, které byly podle obviněného opomenuty, ovšem nejsou nikterak v rozporu se závěry, že to byl právě obviněný P. B., kdo stál podle zjištění nalézacího soudu v čele organizované skupiny působící na území více států, jelikož právě obviněný P. B. již odsouzeného J. L. v rozhodných otázkách úkoloval, a to i ve vztahu k distribuci drog (jak vyplývá zejména ze záznamů jejich elektronické komunikace zjištěné na základě znaleckého zkoumání ze zajištěných mobilních přístrojů). Řada jeho námitek pak nemá ani žádnou oporu v odůvodnění napadených rozhodnutí soudů nižších stupňů (např. skutečnost, že nalézací soud dospěl k závěru, že se obviněný přestěhoval do Nizozemského království za účelem nákupu kokainu).
39. Těmito výhradami se tedy obviněný pouze znovu vymezil proti provedeným důkazům, které jej z trestné činnosti usvědčily, respektive proti závěrům, které krajský soud z těchto důkazů vyvodil, a tedy negoval skutková zjištění nalézacího soudu, která potvrdil i soud odvolací, aby cestou dovolacího řízení dosáhl pro něho příznivějšího rozhodnutí, aniž by tyto nasvědčovaly extrémnímu (zjevnému) rozporu mezi skutkovými zjištěními a skutečným stavem plynoucím z výsledků provedeného dokazování, tedy tomu, že rozhodná skutková zjištění soudů nižších stupňů nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, nebo pokud tato zjištění při žádném z logických způsobů jejich hodnocení z provedených důkazů nevyplývají, nebo jsou dokonce pravým opakem obsahu důkazů, na jejichž podkladě byla učiněna. Takovéto námitky však nemohly, s ohledem na jejich nepodřaditelnost nejen pod obviněným uplatněný, ale ani pod žádný jiný dovolací důvod taxativně upravený v ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu, založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu.
40. Za zcela irelevantní je rovněž třeba označit obecné námitky obviněného vztahující se ke správnosti úvah soudu o věrohodnosti již odsouzeného J. L., resp. okolností přiznání statusu spolupracujícího obviněného jeho osobě a správnosti úvah soudu o věrohodnosti spoluobviněné D. D. Námitky obviněného proti procesnímu postupu, v jehož důsledku bylo již odsouzenému J. L. takovéto postavení ze strany příslušných orgánů činných v trestním řízení v odděleně vedeném trestním řízení přiznáno, totiž nemohou být předmětem přezkumu Nejvyššího soudu v rámci dovolání obviněného P. B., neboť dané námitky nemohou nikterak posloužit pro účely přezkumu postupu nižších soudů v trestní věci vedené vůči osobě dovolatele. Samotné výpovědí již odsouzeného J. L., jakožto i spoluobviněné D. D., v nichž tito vypovídali o trestné činnosti jednotlivých obviněných včetně P. B., pak byly podrobeny procesu hodnocení důkazů nalézacím soudem v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů jako jakýkoliv jiný důkazní prostředek. Městský soud se úlohou již odsouzeného J. L. a spoluobviněné D. D. podrobně zabýval, když jejich výpovědi podrobil kritickému zhodnocení, a to jak jednotlivě, tak v jejich vzájemné souvislosti mezi sebou, stejně jako s ohledem na zbylé provedené důkazy. Své myšlenkové procesy při hodnocení tohoto důkazu nalézací soud rovněž náležitým způsobem odůvodnil, přičemž zde nejsou patrny jakékoliv rozpory, jež by mimo jiné odporovaly principům formální logiky. Nejvyšší soud tedy ani v návaznosti na tyto námitky nemohl shledat žádného důvodu ke kasačnímu zásahu toliko v důsledku obecných a zcela nekonkrétních tvrzení dovolatele, který se prostřednictvím těchto námitek opětovně domáhá pouze odlišného hodnocení těchto v dané věci klíčových důkazů.
41. V kontextu námitek obviněného P. B., jimiž tento brojí proti zjištěnému skutkovému stavu, tak Nejvyšší soud konstatuje, že Městský soud v Praze v předmětné věci postupoval v souladu s §2 odst. 5, 6 tr. řádu, tedy zjistil skutkový stav tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který byl nezbytný pro jeho rozhodnutí. Provedené důkazy poté vyhodnotil podle svého vnitřního přesvědčení, založeného na pečlivém uvážení všech zjištěných okolností jednotlivě i v jejich souhrnu. Skutkový stav, tak jak je popsán ve výroku o vině pod body I. a III. rozsudku soudu prvního stupně a jak vyplývá i z dalších skutečností popsaných především v odůvodnění jeho rozhodnutí, je přitom plně v souladu s provedenými důkazy, aniž by vyvstávaly jakékoli, natož důvodné, pochybnosti o jeho správnosti. Obviněný byl podle nalézacího soudu usvědčen zejména výpovědí již odsouzeného J. L. a spoluobviněné D. D., výpovědí svědkyně D. H., protokolem o provedení prohlídky jiných prostor, znaleckým posudkem z oboru kybernetika, odvětví výpočetní technika a odborným vyjádřením z oboru kriminalistika, odvětví chemie, genetika, daktyloskopie. Odvolací soud následně opětovně přesvědčivě a logicky odůvodnil, z jakých důvodů ani on neuvěřil obviněným prezentované obhajobě, načež se plně ztotožnil se skutkovými závěry, ke kterým dospěl městský soud. V projednávané věci přitom byly učiněny dostatečné skutkové závěry pro hmotněprávní kvalifikaci trestné činnosti obviněného, aniž by se snad jednalo o případnou existenci tzv. deformace důkazů ve smyslu konstantní judikatury Ústavního soudu - tj. o vyvozování skutkových zjištění, která v žádném smyslu nevyplývají z provedeného dokazování (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. IV. ÚS 1235/09, a ze dne 4. 6. 1998, sp. zn. III. ÚS 398/97) - jež by měla za následek porušení zásady in dubio pro reo .
42. Obviněný dále ve svém dovolání obecně a poněkud zmatečně brojí proti skutkovým závěrům nalézacího soudu námitkou, podle které řada nekonkretizovaných dílčích skutkových zjištění nemá oporu v provedených důkazech, ale pouze v úředních záznamech, které jsou součástí spisového materiálu a které nebyly jako důkaz řádně provedeny. Námitku obviněného předně nelze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021, ani ve znění účinném od 1. 1. 2022, jelikož obviněný touto nenamítá existenci extrémního (zjevného) rozporu mezi konkrétními rozhodnými skutkovými zjištěními, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, a provedenými důkazy, v jehož důsledku by bylo zasaženo do jeho práva na spravedlivý proces, nýbrž jimi směřuje vůči blíže neurčeným dílčím skutečnostem vymezujícím předmětné skutky v konkrétním čase a místě. Ze strany Nejvyššího soudu je současně třeba s odkazem na zásadu bezprostřednosti vyjádřenou v §2 odst. 12 a §220 odst. 2 tr. řádu zdůraznit, že v odůvodnění rozhodnutí nalézacího soudu neshledal žádná nepodložená skutková zjištění, která by neměla oporu v důkazech řádně provedených v rámci hlavního líčení.
43. Rovněž výtky obviněného směřující proti úplnosti provedeného dokazování neshledal dovolací soud opodstatněnými. Posuzovaná trestní věc totiž není stižena vadou tzv. opomenutých důkazů, ježto oba nižší soudy o všech důkazních návrzích učiněných v dané věci rozhodly (což ostatně obviněný ani nerozporoval) a svá zamítavá rozhodnutí také řádně zdůvodnily, přičemž s těmito zdůvodněními se v plné míře ztotožnil též soud dovolací.
44. K tomuto je vhodné uvést, že ani podle judikatury Ústavního soudu (viz např. nález ze dne 20. 5. 1997, sp. zn. I. ÚS 362/96, usnesení ze dne 25. 5. 2005, sp. zn. I. ÚS 152/05) není soud v zásadě povinen vyhovět každému důkaznímu návrhu kterékoli z procesních stran. Právu obviněného navrhnout důkazy, jejichž provedení v rámci své obhajoby považuje za potřebné, odpovídá povinnost soudu nejen o důkazních návrzích rozhodnout, ale také, pokud jim nevyhoví, vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl. Ústavní soud v řadě svých nálezů (např. ze dne 16. 2. 1995, sp. zn. III. ÚS 61/94, ze dne 12. 6. 1997, sp. zn. III. ÚS 95/97, ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01, ze dne 10. 10. 2002, sp. zn. III. ÚS 173/02 a další) podrobně vyložil pojem tzv. opomenutých důkazů ve vazbě na zásadu volného hodnocení důkazů a požadavky, jež zákon klade na odůvodnění soudních rozhodnutí. Neakceptování důkazního návrhu obviněného lze založit třemi důvody - prvním je argument, podle něhož tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení. Dalším je argument, podle kterého důkaz není s to ani ověřit ani vyvrátit tvrzenou skutečnost, čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídací potencí. Konečně třetím je pak nadbytečnost důkazu, tj. argument, podle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno.
45. S návrhem obviněného P. B. na doplnění dokazování výslechem svědka A. K. N. v odvolacím řízení se vrchní soud neztotožnil a v souladu s §216 odst. 1 tr. řádu jej zamítl, neboť jej považoval za zcela nadbytečný, jsoucí v rozporu se zásadou rychlosti a hospodárnosti trestního řízení, když soud prvního stupně podle jeho závěrů provedl dostatečné množství důkazů, doplněné ještě odvolacím soudem u veřejného zasedání konaného dne 7. – 8. 6. 2021, přičemž navrhovaný důkaz by podle odvolacího soudu nemohl nic změnit na rozhodnutí o vině a trestu spoluobviněných. Nejvyšší soud dále - v rozporu s tvrzením obviněného - z předloženého spisového materiálu neshledal ve věci žádných dalších důkazních návrhů, na které by ze strany soudů nižších stupňů nebylo nikterak reagováno.
46. Námitky týkající se průběhu výpovědi svědka G. A. A., realizované prostřednictvím videokonference, v důsledku blíže neodůvodněného „pravděpodobného“ zmatení svědka a chybného překladu, stejně jako nepořízení videozáznamu z předmětného výslechu, obviněný uplatnil již opakovaně, přičemž se s nimi vypořádal bezprostředně po jejich uplatnění soud prvního stupně v bodě 19. odůvodnění svého rozhodnutí, načež jeho závěry v tomto směru potvrdil soud odvolací, a nyní se s nimi zcela ztotožnil i soud dovolací. Obviněným namítané skutečnosti nemohou nezákonnost provedeného výslechu založit, přičemž předmětný výslech ani neposloužil nalézacímu soudu jako opora pro žádné z jím učiněných rozhodných skutkových zjištění. Tvrzení obviněného stran vlastního obsahu výpovědi vztahující se k chybnému překladu či zmatenosti jmenovaného svědka jsou pak toliko jeho hypotetickými úvahami, které se nezakládají na žádných konkrétních skutečnostech či důkazech. Ztotožnit se lze pouze s tvrzením obviněného, že z výslechu svědka G. A. A., který byl proveden prostřednictvím videokonferenčního zařízení, nebyl v rozporu s §55a odst. 1 tr. řádu pořízen obrazový záznam, ač je dána povinnost pořídit jak záznam zvukový, tak záznam obrazový. K tomuto pochybení došlo z důvodu nalézacím soudem popsané technické závady a komplikací při domluvě termínu videokonference ze strany nizozemských orgánů. Na trestní řízení je však třeba vždy nahlížet jako na celek, pročež touto optikou, tedy z materiálního hlediska, je namístě hodnotit i případná dílčí pochybení. Stran zmíněného úkonu stále existuje záznam zvukový, přičemž samotný výslech proběhl řádně a kontradiktorním způsobem. Dílčí procesní pochybení v podobě absence obrazového záznamu tedy reálně nemůže založit procesní nepoužitelnost daného důkazu, ani nutnost jeho opakování, jelikož způsobem jeho provedení nemohlo být nikterak zasaženo do práva obviněného na spravedlivý proces, vyžadujícího - jak již bylo konstatováno shora - aby řízení jako celek mělo spravedlivý charakter (viz např. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 38/14).
47. Ve svém dovolání obviněný neusiloval pouze o zpochybnění výroku o vině, nýbrž napadal i výrok o trestu, když uložený nepodmíněný trest odnětí svobody a peněžitý trest vyhodnotil jako nepřiměřeně přísný. Dovolatel v této souvislosti bez bližšího odůvodnění konstatoval rozpor se zásadou proporcionality trestní represe v důsledku nerespektování zásad pro ukládání trestu uvedených v §38 odst. 1 a odst. 2 tr. zákoníku.
48. Nejvyšší soud však byl i tyto námitky obviněného P. B. nucen jednoznačně odmítnout. Předně je namístě zdůraznit, že s odkazem na žádný z existujících zákonných dovolacích důvodů nelze relevantně vznášet námitky spočívající v dovolatelově nespokojenosti s výší či přísností jemu uloženého trestu (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu pod sp. zn. 11 Tdo 530/2002, uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). To, že obviněný i v tomto stadiu trestního řízení subjektivně pociťuje uložený trest jako nepřiměřeně přísný, a že stran jeho výše vede i nadále blíže neodůvodněnou polemiku, je z hlediska nejen jím uplatněného, ale i z hlediska všech zákonem taxativně vymezených dovolacích důvodů (a to jak s účinností do 31. 12. 2021, tak i s účinností od 1. 1. 2022) již zcela irelevantní. Byl-li dovolatel ve smyslu §283 odst. 4 tr. zákoníku ohrožen nepodmíněným trestem odnětí svobody v rozmezí od deseti do osmnácti let a Městský soud v Praze mu uložil trest odnětí svobody ve výměře třinácti let, nebyl mu uložen nedovolený druh trestu, ani trest ve výměře mimo zákonem stanovenou trestní sazbu. Zároveň byly splněny podmínky pro uložení peněžitého trestu, jelikož podle učiněných skutkových zjištění obviněný pro sebe úmyslným trestným činem získal majetkový prospěch, přičemž výše tohoto trestu byla odůvodněna zjištěními stran výše získaného majetkového prospěchu tak, jak ji rozvádí především odvolací soud v bodě 142. odůvodnění svého rozhodnutí.
49. Navíc oba soudy nižších instancí obecné zásady pro ukládání trestů, kterak vyplývají z §38 i §39 tr. zákoníku, při ukládání trestu v daném případě jednoznačně respektovaly. O tom ostatně svědčí odůvodnění rozsudku městského soudu v bodě 267. až 271., stejně jako odůvodnění usnesení vrchního soudu v bodech 130., 134. a 142., na které Nejvyšší soud plně odkazuje. Při ukládání trestů bylo bez důvodných pochybností prokázáno, že obviněný P. B. v roli organizátora trestné činnosti zajišťoval kokain v Nizozemsku, načež zajišťoval jeho dovoz ve velkém rozsahu po delší dobu za účelem jeho distribuce na území ČR, tedy bez jeho zapojení do organizované skupiny působící na území více států by nemohlo dojít k pořízení, dovozu a následné distribuci dotčené omamné látky. Oba soudy nižších stupňů se správně zabývaly rovněž existencí polehčujících či přitěžujících okolností, když dovolateli polehčuje pouze spáchání trestného činu poprvé a jeho dosavadní bezúhonnost, zatímco mu významně přitížilo to, že projednávanou trestnou činnost páchal s rozmyslem, ze ziskuchtivosti, ve větším rozsahu a po delší dobu. S ohledem na míru jeho podílu na spáchané trestné činnosti a jeho vůdčí roli se tak uložený trest odnětí svobody ve výměře třinácti let fakticky jeví jako zcela přiměřený a spravedlivý, a to i za současného uložení peněžitého trestu, jehož výše byla řádně odůvodněna v návaznosti na zjištění stran výše majetkového prospěchu obviněného.
VI.
K dovolání obviněného M. L.
50. Nejvyšší soud dále v duchu výše citované judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu zkoumal, zda i dovolání obviněného M. L. splňuje kritéria jím uplatněného dovolacího důvodu. Po prostudování obsahu dovolání a připojeného spisového materiálu však dospěl k závěru, že dovolací námitky obviněného uplatněnému dovolacímu důvodu, ale ani žádnému jinému zákonnému dovolacímu důvodu, neodpovídají. Obviněný totiž prostřednictvím svých námitek vznesených v rámci jím podaného mimořádného opravného prostředku opětovně usiluje toliko o zpochybnění zákonnosti provedeného dokazování a správnosti skutkových závěrů učiněných nižšími soudy stran skutku, jímž byl pravomocně uznán vinným.
51. Obviněný M. L. ve svém dovolání předně brojí proti skutkovým zjištěním učiněným stran dílčího jednání popsaného pod bodem 1. I., přičemž vlastní argumentací přímo nevyvrací žádnou z relevantních částí usvědčující výpovědi již odsouzeného J. L., nýbrž opětovně vyjadřuje své pochybnosti o jeho důvěryhodnosti a jím tvrzené skutečnosti považuje za nedostatečně prokázané. Má totiž za to, že za situace, kdy nebyly v rámci jednání popsaného pod bodem 1. I. převážené drogy nalezeny během celní prohlídky autobusu na území SRN (a to ani za použití psů), tato skutečnost objektivně vyvrací výpověď již odsouzeného J. L.
52. V tomto ohledu je třeba znovu připomenout, že ve smyslu §265b odst. 1 tr. řádu je dovolání mimořádným opravným prostředkem, který není určen k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování se nachází v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popř. korigovat toliko soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, odst. 7 tr. řádu). Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně je pak oprávněn Nejvyšší soud zasáhnout jen zcela výjimečně a to s ohledem na principy vyplývající z ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces, jestliže mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy je extrémní rozpor. Tzv. extrémní rozpor je dán zejména tehdy, když skutková zjištění soudů postrádají obsahovou spojitost s důkazy, dále když skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, nebo když jsou skutková zjištění soudů opakem toho, co je obsahem provedených důkazů. Nejvyšší soud je v daném ohledu povolán korigovat pouze ty nejextrémnější excesy (srov. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 177/04, sp. zn. IV. ÚS 570/03 a další). Z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, a to ve znění účinném do 31. 12. 2021, stejně jako ve znění účinném od 1. 1. 2022, je však podstatné, že dovolání obviněného neobsahuje žádnou relevantní námitku, na základě které by dovolatel skutečně prokázal reálnou existenci natolik zásadního rozporu, jenž výše citovaná rozhodnutí Ústavního soudu ve vztahu k naplnění tohoto dovolacího důvodu předpokládají. Takový rozpor je dán pouze tehdy, pokud rozhodná skutková zjištění soudů nižších stupňů nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, nebo pokud tato zjištění při žádném z logických způsobů jejich hodnocení z provedených důkazů nevyplývají, nebo jsou dokonce pravým opakem obsahu důkazů, na jejichž podkladě byla učiněna, což však není případ nyní posuzovaného dovolání obviněného M. L.
53. Lze tedy shrnout, že jmenovaný obviněný podřadil tuto námitku pod uplatněný dovolací důvod pouze formálně, neboť možnost vznesení pochybností o správnosti skutkových zjištění zákonodárce v tomto stadiu řízení již neumožňuje. Dovolací soud v rámci svého přezkumu ověřil, že Městský soud v Praze v předmětné věci postupoval v souladu s §2 odst. 5, 6 tr. řádu, tedy zjistil skutkový stav tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který byl nezbytný pro jeho rozhodnutí. Provedené důkazy poté vyhodnotil podle svého vnitřního přesvědčení, založeného na pečlivém uvážení všech zjištěných okolností jednotlivě i v jejich souhrnu. Skutkový stav tak, jak je popsán ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně pod bodem 1. I., je přitom plně v souladu s provedenými důkazy, aniž by vyvstávaly jakékoli důvodné pochybnosti o jeho správnosti. Ohledně zapojení obviněného M. L. do dovozu kokainu z Nizozemského království do České republiky vypovídal především již odsouzený J. L., přičemž jeho tvrzení odpovídala rovněž výpisu telekomunikačního provozu a lustraci ze systému hraniční kontroly (systému Kodox). Jeho výpověď pak podpořila rovněž spoluobviněná D. D., podle které se obviněný M. L. s obviněným P. B. podílel na trestné činnosti od jejího počátku, společně ji financovali a byl to právě obviněný M. L., kdo vymýšlel cesty pro realizaci převozu drogy. Odvolací soud následně vyhověl důkaznímu návrhu obviněného na provedení důkazu listinou, jež obsahuje výsledek negativní celní prohlídky na území Spolkové republiky Německo ze dne 24. 11. 2018, avšak ani tento důkaz podle závěru soudu druhého stupně nemohl obviněného z daného činu vyvinit. S uvedenými závěry se přitom zcela ztotožňuje i Nejvyšší soud, jelikož negativní výsledek celní prohlídky realizované na území Spolkové republiky Německo nelze považovat za důkaz, který objektivně vylučuje skutečnost, že obviněný v daném okamžiku převážel drogy a že skutková zjištění, jež z něj lze učinit, jsou v extrémním rozporu se závěry odvolacího soudu, nýbrž z něho vyplývá pouze to, že tyto drogy při dané kontrole celní hlídkou nalezeny nebyly. Konkrétní skutková zjištění stran převozu drogy, jímž byl obviněný M. L. uznán vinným, mají podle Nejvyššího soudu oporu v provedených důkazech, jež byly řádně hodnoceny nalézacím soudem a následně rekapitulovány a doplněny soudem odvolacím. V nyní posuzované věci se přitom nejednalo ani o případnou existenci tzv. deformace důkazů ve smyslu konstantní judikatury Ústavního soudu, tj. o vyvozování skutkových zjištění, která v žádném smyslu nevyplývají z provedeného dokazování (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. IV. ÚS 1235/09, a ze dne 4. 6. 1998, sp. zn. III. ÚS 398/97), jež by měla za následek porušení zásady in dubio pro reo .
54. Dovolatel dále zpochybnil, že by obrazové záznamy odpovídaly protokolům pořízeným v rámci sledování osob a věcí podle §158d tr. řádu. Obecně přitom platí, že nestanoví-li zákon jinak, sepíše se o každém úkonu orgánů činných v trestním řízení protokol, a to zpravidla při úkonu nebo bezprostředně po něm (§55 odst. 1 tr. řádu). Protokol je tedy písemným osvědčením o daném procesním úkonu. V ustanovení §55a tr. řádu zákon současně výslovně předpokládá, že k zachycení průběhu úkonu lze podle potřeby využít i zvukového nebo obrazového záznamu, anebo i jiného vhodného prostředku. Stran procesního úkonu v podobě sledování osob a věcí podle §158d tr. řádu je třeba upozornit na znění odstavce 7 předmětného ustanovení, podle kterého má-li být záznam pořízený při sledování použit jako důkaz, je třeba k němu připojit protokol s náležitostmi uvedenými v §55 a §55a tr. řádu. Z výše uvedeného tak lze učinit logický závěr, že za situace, kdy z určitého důvodu technické prostředky použité k zaznamenání úkonu zřetelně nezobrazují sledovanou skutečnost (např. s ohledem na zvolené technické prostředky nelze identifikovat sledované osoby, určit přesné místo pořízení záznamu či z fotografií nelze zachytit celkový průběh jednání sledované osoby atd.), je možné bližší údaje zaznamenat do protokolu, k čemuž také došlo i v nyní posuzované trestní věci. Ačkoliv tedy ze souběžně pořízených obrazových či zvukových záznamů nemusí být možno objektivně ověřit veškeré skutečnosti uvedené v protokolech o sledování, nelze z této dílčí skutečnosti vyvozovat extrémní rozpor mezi rozhodnými skutkovými zjištěními soudu prvního stupně a provedenými důkazy. V tomto ohledu se tak zcela zjevně jedná pouze o subjektivní názor dovolatele, že sledování osob a věcí nepřineslo - vzhledem k jeho zapojení do trestné činnosti popsané pod body 1. II, III. a VII. - dostatečné důkazy, neboť soud v tomto směru žádné pochybnosti nepojal. Participaci obviněného na dílčích částech žalovaného jednání přitom nebyla prokázána pouze protokoly o sledování osob a věcí, nýbrž vyjma výpovědi již odsouzeného J. L. též výpovědí spoluobviněné D. D. a záznamem o telekomunikačním provozu.
55. K námitce porušení práva na spravedlivý proces, jež obviněný spatřuje v procesním postupu nalézacího soudu při předložení protokolů o sledování osob a věcí, včetně jejich příloh, procesním stranám v rámci konaného hlavního líčení toliko k nahlédnutí, Nejvyšší soud na prvním místě odkazuje na podrobné odůvodnění obsažené v bodě 114. odůvodnění usnesení odvolacího soudu, s nímž se v plné míře ztotožňuje. Dále pak konstatuje, že s obviněným lze souhlasit stran jeho tvrzení, že jde-li o důkaz v podobě zvukového, obrazového či jiného záznamu, není důvod postupovat jinak, než jako je tomu u záznamu
uskutečněného telekomunikačního provozu. Právě použitelnost přepisu odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu jako důkazu přitom Nejvyšší soud řešil již v minulosti ve svém usnesení ze dne 24. 6. 2009, sp. zn. 5 Tdo 572/2009, ve kterém dospěl k závěru, že pokud nevznikají pochybnosti o pravosti odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, jakož i správnosti přepisu jeho obsahu, není vyloučeno, aby byl důkaz proveden jen předložením k nahlédnutí, případně přečtením přepisu telefonních hovorů, zejména když žádná z procesních stran netrvala na poslechu pořízeného záznamu. V takovém případě je pouze nezbytné, aby byl přepis zachycen v objektivně vnímatelné podobě, která umožňuje jeho nahlédnutí či přečtení. Obdobně lze též ke sledování osob a věcí konstatovat, že má-li soud k dispozici jak vlastní vizuální či audiovizuální záznam pořízený během sledování osob a věcí, tak i jejich protokol popisující skutečnosti zjištěné v rámci předmětného sledování, závisí pouze na jeho úvaze, jakým způsobem tento důkaz provede, pokud ovšem obviněný nebude výslovně trvat na přehrání nosičů s předmětnými záznamy. Za situace, kdy obviněný M. L. podle zjištění Nejvyššího soudu v rámci řízení vedeného před nižšími soudy nevznesl konkrétní požadavek na přehrání kteréhokoli z pořízených záznamů (což ostatně ve svém dovolání ani netvrdil), neshledal Nejvyšší soud ve způsobu, jenž byl soudem prvního stupně při provedení daného důkazu zvolen, žádné porušení zákona.
VII. Závěr
56. S ohledem na shora uvedené Nejvyšší soud uzavírá, že oba obvinění svými námitkami uplatněnými v jimi podaných dovoláních fakticky opakují svoji obhajobu užitou již dříve před oběma soudy nižších stupňů a na základě toho se mimo jiné domáhají přehodnocení provedených důkazů a revize skutkových zjištění. V souvislosti s uplatněnými námitkami obviněných považuje Nejvyšší soud za vhodné odkázat mimo jiné i na právní názor obsažený v usnesení Ústavního soudu dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, podle kterého právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Uvedeným právem je zajišťováno „pouze“ právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy. Nejvyšší soud přitom v dané věci neshledal žádný důvod k zásahu do skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, a to při plném respektování práva obviněných na spravedlivý proces ve smyslu relevantní judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu, které v projednávaném případě rozhodně nebylo porušeno. (K tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2005, sp. zn. I. ÚS 125/04, nález Ústavního soudu ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 11 Tdo 1453/2014.)
57. Za daného stavu je třeba zdůraznit, že oba soudy nižších stupňů se v přezkoumávané věci nezpronevěřily přísnému pravidlu prokázání viny jednotlivých obviněných mimo jakoukoliv rozumnou pochybnost, a dbaly o dosažení co nejvyšší možné jistoty ohledně závěru vyplývajícího z jednotlivých důkazů. K tomu lze jen doplnit, že obecně platí, že procesní předpisy ponechávají, pokud jde o hodnocení důkazů, volnou úvahu rozhodujícímu soudu. Volné uvážení však nemůže být zcela absolutní. Naopak, ochrana skrze ústavně zaručená základní práva vztahující se k postavení obviněného v trestním řízení nepochybně tvoří rámec, který je třeba i při volném uvážení respektovat. Existují proto určité základní a podstatné zásady, které je třeba při nakládání s důkazem respektovat (viz nález Ústavního soudu ze dne 15. 2. 2016, sp. zn. I. ÚS 368/15), kterak tomu bylo i v nyní posuzované věci, v níž byly tyto zásady řádně dodrženy.
58. Nejvyšší soud tak s ohledem na shora uvedené po přezkumu napadeného usnesení Vrchního soudu v Praze ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně v rozsahu podaných mimořádných opravných prostředků dospěl k jednoznačnému závěru, že dovolání obviněných P. B. a M. L. byla podána z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu (a to ve znění účinném do 31. 12. 2021, jako i ve znění účinném od 1. 1. 2022), pročež tato dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl. O odmítnutí obou dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
59. Jelikož Nejvyšším soudem nebylo na podkladě dovolání obviněných P. B. a M. L. a obsahu příslušného spisového materiálu v napadeném rozhodnutí odvolacího soudu ani v jemu předcházejícím postupu shledáno porušení zákona ve smyslu dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 tr. řádu, zejména práva obviněných na spravedlivý proces, nebyly shledány ani zákonné podmínky §265h odst. 3 tr. řádu pro případný odklad, resp. přerušení výkonu rozhodnutí, které bylo podanými dovoláními obviněných napadeno. Za tohoto stavu tak Nejvyšším soudem nebylo vyhověno podnětu obviněného P. B. na přerušení výkonu uloženého trestu, aniž by bylo s ohledem na vlastní rozhodnutí o jím podaném dovolání třeba o tomto podnětu rozhodnout samostatným výrokem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 3. 2014, sp. zn. I. ÚS 522/14).
Poučení: Proti tomuto usnesení není, s výjimkou obnovy řízení, opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 19. 7. 2022
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu