ECLI:CZ:NS:2022:11.TDO.5.2022.1
sp. zn. 11 Tdo 5/2022-865
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. 3. 2022 o dovolání obviněného P. B. , narozeného XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Stráž pod Ralskem, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 17. 9. 2021, č. j. 31 To 232/2021-791, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 3 T 11/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného P. B. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Liberci (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 22. 4. 2021, č. j. 3 T 11/2021-700, byli obvinění P. B., D. H. (narozený XY v XY) a J. M. (narozený XY v XY) uznáni vinnými ze spáchání zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Uvedeného trestného činu popsaného pod bodem 1) rozsudku se obvinění podle skutkových zjištění soudu prvního stupně dopustili tím, že:
se v přesně nezjištěné době společně dohodli na dovozu prekursorů určených k výrobě metamfetaminu (pervitinu) do České republiky, kdy za účelem nashromáždění dostatečného finančního obnosu obviněný D. H. přispěl částkou 30 000 Kč, kterou dle pokynu obviněného J. M. zaslal na konkrétní bankovní účet, a kdy obviněný J. M. dovoz dojednal s obviněným P. B., kterému pro ten účel svěřil motorové vozidlo Ford Fiesta, registrační značky XY, na základě čehož dne 26. června 2020 v době kolem 13:15 hodin bylo hlídkou Celního úřadu pro Liberecký kraj na silnici I/35 u XY zastaveno motorové vozidlo tovární značky Ford Fiesta, registrační značky XY, jehož posádku tvořil mj. P. B., narozen XY, a které bezprostředně předtím překročilo státní hranici mezi Polskou republikou a Českou republikou přes hraniční přechod v XY (okres Liberec), a ve kterém byly zajištěny 3 igelitové sáčky obsahující 7 856 kusů tablet zn. Cirrus o hmotnosti 3 013,1 gramu s obsahem pseudoefedrinu 120 mg v jedné tabletě, ze kterých by bylo možné izolovat 942,72 gramů hydrochloridu pseudoefedrinu, a následně při 80% isolaci vyrobit 555,48 gramu metamfetaminu, přičemž metamfetamin, zvaný pervitin, je jako psychotropní látka uveden v seznamu č. 5 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek ve smyslu §44c zák. č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, ve znění pozdějších předpisů, a obvinění neměli k zacházení s návykovými látkami zákonné povolení dle §4 zák. č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, ve znění pozdějších předpisů.
2. Citovaným rozsudkem soudu prvního stupně byl dále obviněný P. B. uznán vinným ze spáchání dvou přečinů maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Uvedených trestných činů popsaných pod body 3) a 4) rozsudku se obviněný podle skutkových zjištění soudu prvního stupně dopustil tím, že:
přestože mu byl příkazem Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 12. října 2020, č. j. MHMP 1557940/2020/Nov, v právní moci dne 24. října 2020, uložen mimo jiné zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 14 měsíců, který dosud nevykonal, a
přestože věděl, že není držitelem příslušného řidičského oprávnění podle zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, které dle §123 odst. 3 zák. č. 361/200 Sb. pozbyl dne 12. prosince 2020 z důvodu dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení řidiče, o čemž se dozvěděl nejméně dne 30. ledna 2021, kdy mu bylo sděleno podezření pro přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání dle §337 odst. 1 trestního zákoníku v trestní věci vedené policejním orgánem Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Libereckého kraje, Územní odbor Semily, Obvodní oddělení Turnov, pod č. j. KRPL-250-14/TČ-2021-181116, tak
- v XY dne 1. 1. 2021 nejméně v době od 14:19 do 14:24 hodin nejméně po komunikaci č. I/35 v části XY řídil osobní motorové vozidlo tovární značky Škoda Octavia, registrační značky XY, kdy ve 14:19 hodin přijel na čerpací stanici Benzina a následně odtud ve 14:24 hodin odjel, přičemž byl zachycen kamerovým systémem čerpací stanice (převzato z rozsudku Okresního soudu v Semilech ze dne 17. 3. 2021, č. j. 5 T 8/2021-65),
- nejméně na silnici I/35 u XY (okres Liberec) ve směru od XY na XY dne 29. ledna 2021 v 19:10 hodin řídil motorové vozidlo tovární značky Škoda Octavia, registrační značky XY,
a tím, že:
přestože mu byl příkazem Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 12. října 2020, č. j. MHMP 1557940/2020/Nov, v právní moci dne 24. října 2020, uložen mimo jiné zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 14 měsíců, který dosud nevykonal, a
přestože věděl, že není držitelem příslušného řidičského oprávnění podle zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, které dle §123 odst. 3 zák. č. 361/200 Sb. pozbyl dne 12. prosince 2020 z důvodu dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení řidiče, o čemž se dozvěděl nejméně dne 30. ledna 2021, kdy mu bylo sděleno podezření pro přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání dle §337 odst. 1 trestního zákoníku v trestní věci vedené policejním orgánem Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Libereckého kraje, Územní odbor Semily, Obvodní oddělení Turnov, pod č. j. KRPL-250-14/TČ-2021-181116, tak
nejméně na silnici č. 279 v XY u objektu čp. XY (okres Liberec) dne 16. února 2021 v době od 10:33 do 10:35 hodin řídil motorové vozidlo tovární značky Škoda Octavia, registrační značky XY.
3. Soud prvního stupně podle §45 odst. 1 tr. zákoníku zrušil celý výrok o vině a o trestu z rozsudku Okresního soudu v Semilech ze dne 17. 3. 2021, č. j. 5 T 8/2021-65, jakož i další výroky, které mají v uvedených výrocích o vině svůj podklad a znovu při vázanosti skutkovými zjištěními ve zrušeném rozsudku rozhodl o vině obviněného, jak je konkretizováno výše. Za shora uvedený zločin a přečiny spáchané v souběhu s přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku z trestního příkazu Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 18. 12. 2020, č. j. 2 T 195/2020-41, obviněnému P. B. uložil
I. podle §283 odst. 1 tr. zákoníku za užití §43 odst. 2 tr. zákoníku a §45 odst. 1 tr. zákoníku souhrnný společný trest odnětí svobody v trvání 3 (tří) let, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Dále mu podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 2 (dvou) let. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu uložil i trest propadnutí věci, a to 1 278,825 g léku zn. Cirrus. Současně podle §43 odst. 2 tr. zákoníku zrušil výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 18. 12. 2020, č. j. 2 T 195/2020-41, v právní moci 10. 2. 2021, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu,
II. podle §337 odst. 1 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 4 (čtyř) měsíců, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Současně mu podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 1 (jednoho) roku.
4. Pro úplnost lze doplnit, že shora uvedeným rozsudkem soudu prvního stupně byl nad rámec trestné činnosti konkretizované výše v bodu 1. tohoto usnesení obviněný J. M. uznán vinným skutkem popsaným pod bodem 2) rozsudku soudu prvního stupně a jemu a obviněnému D. H. byly uloženy tresty, jak je v rozsudku blíže specifikováno.
5. Proti citovanému rozsudku soudu prvního stupně podali odvolání obvinění P. B. a J. M. a dále státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Liberci, o nichž Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl rozsudkem ze dne 17. 9. 2021, č. j. 31 To 232/2021-791, tak, že
podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. řádu ohledně obviněného D. H. napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a podle §258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 tr. řádu ohledně obviněných P. B. a J. M. napadený rozsudek zrušil ve výrocích o uložených trestech. Podle §259 odst. 3 tr. řádu nově rozhodl tak, že
obviněnému D. H.
za účastenství ve formě pomoci ke zločinu nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku k §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku uložil podle §283 odst. 2 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 2 (dvou) roků, jehož výkon podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 3 (tří) roků;
obviněnému P. B.
I.
za zločin nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku a přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, které zůstaly v napadeném rozsudku pod body ad 1) a 3) nezměněny, podle §283 odst. 2 tr. zákoníku za užití §43 odst. 2 tr. zákoníku a §45 odst. 1 tr. zákoníku uložil souhrnný společný trest odnětí svobody v trvání 3 (tří) let, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Dále mu podle §70 odst. 2 písm. a), odst. 4 tr. zákoníku uložil trest propadnutí věci, a to: 3 009 g léku zn. Cirrus (uloženo v obálce č. 00009696). Současně podle §43 odst. 2 tr. zákoníku zrušil výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 18. 12. 2020, č. j. 2 T 195/2020-41, který byl obviněnému doručen dne 1. 2. 2021 a nabyl právní moci dne 10. 2. 2021, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu,
II.
za přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, který zůstal v napadeném rozsudku pod bodem ad 4) nezměněn, uložil podle §337 odst. 1 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 4 (čtyř) měsíců, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou;
obviněnému J. M.
za zločin nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, který zůstal pod body ad 1) a 2) nezměněn, uložil podle §283 odst. 2 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 3 (tří) let, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Dále mu podle §70 odst. 2 písm. a), odst. 4 tr. zákoníku uložil trest propadnutí věci vztahující se na věci v rozsudku blíže specifikované a podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku další trest propadnutí věci, jak je v rozsudku konkretizováno;
jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
6. Proti rozsudku odvolacího soudu, resp. i předcházejícímu rozsudku soudu prvního stupně podává nyní dovolání již jen obviněný P. B. (dále převážně jen „obviněný“, příp. „dovolatel“), a to prostřednictvím své obhájkyně Mgr. Terezy Landfeldové, advokátky, přičemž tak činí z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu (pozn. ve znění účinném do 31. 12. 2021). Namítá, že rozhodnutí soudů obou stupňů spočívají na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
7. V podrobnostech dovolatel vytýká nesprávnost skutkových zjištění ve vztahu ke skutku popsanému pod bodem 1) rozsudku soudu prvního stupně s tím, že soudy zjištěné skutečnosti jsou v rozporu s obsahem provedených důkazů, což pak ve svém důsledku zakládá nesprávné právní posouzení daného skutku a samozřejmě souvisí i s nesprávně uloženým trestem. Za porušení práva na spravedlivý proces považuje skutečnost, že soudy opřely závěr o jeho vině o výpověď spoluobviněného J. M., přestože tato je v příkrém rozporu s jeho výpovědí o tom, že se ničeho nedopustil, a jedná se tak o situaci „tvrzení proti tvrzení“, přičemž vůbec nepřihlédly k tomu, že jmenovaný spoluobviněný sám trestnou činnost páchal, a byl tedy jednoznačně motivován k tomu, aby se pokusil svalit hlavní odpovědnost na jiného spoluobviněného. Poukazuje na to, že ačkoliv jmenovaný spoluobviněný doznal svoji vinu, označil za hlavního organizátora jeho, a namítá, že soudy přijaly jeho výpověď za pravdivou, i když provedené důkazy takovému tvrzení nenasvědčovaly. Zpochybňuje rovněž ostatní závěry soudů obou stupňů opírající se (podle jeho názoru) výhradně o výpověď tohoto spoluobviněného, a to ty, podle nichž měl vyrábět pervitin, nakoupit v Polsku léky zn. Cirrus a zaplatit za ně částku 200 000 Kč, z níž pouze 30 000 Kč mu mělo být poskytnuto spoluobviněnými J. M. a D. H. Jestliže soudy posledně uvedenou skutečnost považovaly za prokázanou, přestože jediným důkazem ji prokazující byla osamocená výpověď spoluobviněného J. M., má za to, že jde o situaci, kdy tvrzení soudů je v extrémním rozporu s obsahem provedených důkazů. Dodává, že neexistuje žádný jiný důkaz, jenž by prokazoval, že skutečně částkou 200 000 Kč disponoval, a není ani jisté, že mělo dojít k nákupu léku Cirrus právě za tuto částku. Pokud jde o skutkové zjištění, že to byl právě on, kdo dané léky v Polsku nakoupil, zdůrazňuje, že toto je v příkrém rozporu s výpovědí svědka V. V. a důkazy zajištěnými daktyloskopickým zkoumáním a zkoumáním stop DNA. Vytýká přitom soudům, že účelově uvěřily jen části výpovědi jmenovaného svědka, kdy tento uvedl, že nalezené léky v automobilu nejsou jeho, z čehož dovodily, že léky musí být obviněného, a naopak opomenuly tvrzení tohoto svědka v jeho prospěch o tom, že obviněný si v Polsku nic nekupoval. Vytýká též to, že ohledně skutečnosti, že na pytlíku s léky nebyla nalezena žádná jeho daktyloskopická stopa, nýbrž daktyloskopická stopa uvedeného svědka, odvolací soud vykonstruoval myšlenku, že svědek se mohl tašky dotknout při manipulaci se svými cigaretami, přičemž však léky koupil obviněný, který stopy na balení nezanechal; rovněž zmíněný závěr označuje za extrémně rozporný s provedenými důkazy.
8. Obviněný tudíž vyslovuje přesvědčení, že v dané věci není dostatek důkazů, které by jednoznačně prokazovaly jeho vinu, resp. existují pochybnosti, zda se předmětného skutku mohl dopustit a jaká vůbec byla jeho role v posuzované trestné činnosti. Vzhledem k tomu, že soudy obou stupňů dospěly ke skutkovým zjištěním, která jsou v extrémním rozporu s provedeným dokazováním, čímž v dané věci došlo k porušení práva na spravedlivý proces, obviněný s poukazem na princip presumpce neviny a pravidlo in dubio pro reo navrhuje, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. řádu zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 17. 9. 2021, č. j. 31 To 232/2021-791, a aby podle §265 l odst. 1 tr. řádu přikázal odvolacímu soudu, aby věc znovu projednal a rozhodl.
9. K dovolání obviněného se vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“). Po úvodní rekapitulaci dosavadního řízení ve věci a obsahu dovolání obviněného poukazuje předně na to, že námitky vyjádřené v dovolání obviněný uplatňuje v rámci své obhajoby prakticky od samého počátku trestního řízení a vtělil je rovněž do svého řádného opravného prostředku, takže se jimi zabývaly již oba soudy nižších stupňů. Dále uvádí, že veškeré obviněným vznášené námitky kvalitativně nepřekračují meze prosté polemiky s názorem soudů na to, jak je třeba ten který důkaz posuzovat a jaký význam mu připisovat z hlediska skutkového děje, přičemž nesouhlasí s tvrzením obviněného, že by měl existovat extrémní nesoulad mezi výsledky dokazování, z něj definovaným skutkovým stavem a jeho právním posouzením. Zdůrazňuje, že o vině obviněného svědčí celý komplex na sebe navazujících a vzájemně se doplňujících důkazů, tedy nikoliv jen pouhý fakt, že tablety léku Cirrus byly nalezeny v jím řízeném vozidle. V tomto směru poukazuje na výpověď spoluobviněného J. M., jakož i další provedené důkazy, které tvoří ucelený, spojitý a na sebe navzájem logicky navazující řetězec vylučující jakoukoli rozumnou pochybnost o vině obviněného. Tomu, že zajištěné léky byly určeny k budoucí výrobě metamfetaminu, a nikoliv k léčebným účelům, nasvědčuje nejen jejich vysoké množství, a to, že tyto léky již byly vyndané z příslušných krabiček a byly vyloupané, ale i výpověď spoluobviněného J. M.; účast obviněného na předmětné trestné činnosti pak vyplývá rovněž ze zachyceného telekomunikačního provozu obviněných.
10. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem státní zástupkyně navrhuje dovolání obviněného odmítnout podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné. Současně navrhuje, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání. Pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu rovněž souhlasí ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu s tím, aby i jiné rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání.
11. Vyjádření státní zástupkyně následně Nejvyšší soud zaslal obhájkyni obviněného k jeho případné replice, kterou ale do dnešního dne neobdržel.
III.
Přípustnost dovolání
12. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání obviněného přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda bylo podáno v souladu s §265a odst. 1, 2 tr. řádu, v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s §265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu §265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti tohoto mimořádného opravného prostředku upravené v §265f tr. řádu. Nejvyšší soud konstatuje, že dovolání obviněného splňuje veškeré shora uvedené zákonné náležitosti.
13. Protože platí, že dovolání lze podat jen z některého z důvodů taxativně vymezených v §265b tr. řádu, musel dále Nejvyšší soud posoudit, zda obviněným uplatněnou argumentaci lze podřadit pod některý z dovolacích důvodů, jejichž existence je – mimo jiné – podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu).
14. Jak již bylo uvedeno, obviněný své dovolání výslovně opírá o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021 (do účinnosti zákona č. 220/2021 Sb.). Ve skutečnosti ale v tomto lze vysledovat i dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021, a to ve vazbě na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu ve znění účinném do 31. 12. 2021. Je tomu tak proto, že zde vyjmenované vady soudního rozhodnutí obviněný vztahuje i k rozsudku soudu prvního stupně, jehož přezkumu se v dovolacím řízení bylo možné zásadně domoci pouze skrze dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021.
15. Jestliže v posuzované věci odvolací soud rozhodl mimo jiné tak, že podle §258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 tr. řádu ohledně obviněného napadený rozsudek soudu prvního stupně zrušil ve výroku o trestu a podle §259 odst. 3 tr. řádu o trestu nově rozhodl tak, jak je konkretizováno v jeho rozsudku a rekapitulováno již výše v bodu 5. odůvodnění tohoto usnesení, tj. rozhodl po věcném přezkoumání, je zjevné, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021, přicházel v úvahu pouze v té jeho variantě, jež předpokládala spojení s některým z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021.
16. Tímto dovolacím důvodem je pak obviněným výslovně uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021, jenž byl naplněn tehdy, jestliže rozhodnutí spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu bylo možné namítat buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotněprávního posouzení. Z toho vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemohlo být samotné nesprávné skutkové zjištění, a to přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotněprávní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho odůvodnění.
17. V rámci dovolání podaného z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021, tak bylo možné na skutkový stav poukázat pouze z hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda byly právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Nejvyšší soud byl zásadně povinen vycházet ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, případně doplněných nebo pozměněných odvolacím soudem. V návaznosti na tento skutkový stav pak zvažoval hmotněprávní posouzení, přičemž samotné skutkové zjištění učiněné v napadených rozhodnutích nemohl Nejvyšší soud změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. To vyplývá také z toho, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je zákonem určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. řádu, není a ani nemůže být další (třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu §2 odst. 5 tr. řádu, popř. do pozice soudu projednávajícího řádný opravný prostředek, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem (srov. §147 až §150 a §254 až §263 tr. řádu, a taktéž přiměřeně např. usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 4. 2003, sp. zn. I. ÚS 412/02, ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. III. ÚS 732/02, ze dne 30. 10. 2003, sp. zn. III. ÚS 282/03, ze dne 7. 1. 2004 sp. zn. II. ÚS 651/02, či ze dne 22. 7. 2008, sp. zn. IV. ÚS 60/06). V této souvislosti je třeba zmínit, že je právem i povinností nalézacího soudu hodnotit důkazy v souladu s §2 odst. 6 tr. řádu, přičemž tento postup ve smyslu §254 tr. řádu přezkoumává odvolací soud (viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 17. 5. 2000, sp. zn. II. ÚS 215/99, ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, nebo ze dne 30. 11. 1995 sp. zn. III. ÚS 166/95, anebo usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 1. 2004, sp. zn. III. ÚS 376/03).
18. Zásah Nejvyššího soudu do skutkových zjištění soudů nižších stupňů byl v rámci řízení o dovolání přesto zcela výjimečně přípustný, avšak pouze tehdy, učinil-li dovolatel předmětem svého dovolání tzv. extrémní nesoulad právního posouzení skutku s učiněnými skutkovými závěry, popř. skutkových závěrů s provedenými důkazy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006). K problematice extrémního nesouladu srov. také nálezy Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS 4/04, anebo ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, popř. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05.
19. Nejvyšší soud nadto i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva dovolatele (obviněného), včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
20. V době rozhodování Nejvyššího soudu je od 1. 1. 2022 účinná novela trestního řádu provedená zákonem č. 220/2021 Sb., v rámci níž dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021 (v nezměněné dikci) je nově vymezen v písmenu h) téhož ustanovení. Pod písmenem g) byl vložen nový důvod, který spočívá v tom, že „rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy“.
21. Nejvyšší soud podle zásady platné pro trestní řízení, že procesní úkony se zásadně provádějí podle trestního řádu účinného v době řízení (srov. například Novotný, O. a kol. Trestní právo hmotné. 1. Obecná část. 6. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2010, s. 93; též rozhodnutí č. 13/2014 Sb. rozh. tr.), při svém rozhodování v dovolacím řízení po 1. 1. 2022 je povinen aplikovat normy trestního práva procesního účinného v době jeho rozhodování, tj. včetně trestního řádu ve znění novely provedené zákonem č. 220/2021 (účinné od 1. 1. 2022), avšak s tím, že i nadále pro rozsah přezkumné povinnosti Nejvyššího soudu dovoláním napadených rozhodnutí platí, že dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. řádu) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006). Přitom též platí, že rozsah a důvody dovolání lze měnit jen po dobu trvání lhůty k podání dovolání (§265f odst. 2 tr. řádu). Obviněnému lhůta k podání dovolání uplynula již před 1. 1. 2022, tj. před účinností výše označené novely trestního řádu.
IV.
Důvodnost dovolání
22. Poté, co se Nejvyšší soud seznámil s obsahem napadeného rozsudku odvolacího soudu, jakož i s obsahem rozsudku soudu prvního stupně a rovněž s průběhem řízení, které předcházelo jejich vydání, předně konstatuje, že dovolací námitky obviněného neodpovídají jím uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021, neboť směřují výlučně proti způsobu hodnocení provedených důkazů soudy obou stupňů a proti správnosti skutkových zjištění, jež soudy na jejich podkladě učinily. Obviněný přitom provádí vlastní hodnocení provedených důkazů, vyvozuje z nich skutkové závěry odlišné od těch, k nimž dospěly oba soudy, a o těchto pak tvrdí, že jsou v extrémním rozporu s provedenými důkazy, jenž zakládá porušení jeho práva na spravedlivý proces.
23. Takto koncipovanou dovolací argumentací, jíž napadá postup soudů při hodnocení důkazů a zjišťování skutkového stavu věci, jak je upraven v ustanoveních §2 odst. 5 a 6 tr. řádu, se obviněný primárně snaží zpochybnit správnost učiněných skutkových zjištění, a teprve v návaznosti na to (tedy až sekundárně) tvrdí, že rozhodnutí soudů obou stupňů spočívají na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, v důsledku čehož je nesprávný i výrok o trestu.
24. Obviněný přitom setrvale (učinil tak již ve svém odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně) rozporuje skutková zjištění ve vztahu ke skutku popsanému pod bodem 1) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně s tím, že vytýká soudům, že k těmto dospěly v podstatě na podkladě jediného důkazu, a to výpovědi spoluobviněného J. M., a dále s tím, že nesouhlasí se způsobem hodnocení předmětné výpovědi; v tomto směru namítá, že soudy tuto bezvýhradně přijaly za pravdivou, přestože tvrzením jmenovaného spoluobviněného žádné jiné důkazy nenasvědčují, tato je v příkrém rozporu s jeho výpovědí, tj. jedná se o situaci „tvrzení proti tvrzení“, a jmenovaný spoluobviněný byl navíc jednoznačně motivován k tomu, aby se pokusil svalit hlavní odpovědnost za spáchaný trestný čin na něho. Takto konkrétně zpochybňuje, že by měl být hlavním organizátorem dané trestné činnosti a právě tím, kdo v Polsku léky zn. Cirrus nakoupil (k této skutečnosti odkazuje na výpověď svědka V. V., kterou hodnotí jako výpověď ve svůj prospěch), že tyto léky měl nakoupit za částku 200 000 Kč, z níž pouze 30 000 Kč mu k tomuto účelu měli poskytnout spoluobvinění J. M. a D. H., a že následně měl z léků vyrábět pervitin.
25. Pokud pak dovolatel na podkladě jím vytknutých pochybení, jichž se dopustily soudy obou stupňů při hodnocení provedených důkazů, a namítaných vad ve skutkových zjištěních, vyjadřuje přesvědčení o existenci extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními a provedeným dokazováním a o porušení jeho práva na spravedlivý proces, Nejvyšší soud shledal, že takové jeho námitky nejsou důvodné.
26. V tomto ohledu považuje Nejvyšší soud za potřebné zopakovat již výše uvedené, a to že zásah do skutkových zjištění soudů nižších stupňů sice lze v rámci řízení o dovolání připustit, ale jen tehdy, existuje-li extrémní nesoulad mezi vykonanými skutkovými zjištěními a právními závěry soudu a učiní-li dovolatel (současně) tento nesoulad předmětem dovolání. Nadto platí, že Nejvyšší soud přistupuje k hodnocení skutkových námitek pouze v případě zjištění, že nesprávná realizace důkazního řízení má za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu. Podle rozhodovací praxe Ústavního soudu se rozhodování o mimořádném opravném prostředku nemůže ocitnout mimo rámec ochrany základních práv jednotlivce a tato ústavně garantovaná práva musí být respektována (a chráněna) též v řízení o všech opravných prostředcích (k tomu viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2005, sp. zn. I. ÚS 125/04, ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, či ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04). Ústavní soud vymezil taktéž zobecňující podmínky, za jejichž splnění má nesprávná realizace důkazního řízení za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení postulátů spravedlivého procesu. Podle Ústavního soudu tak lze vyčlenit případy důkazů opomenutých, případy důkazů získaných, a tudíž posléze i použitých, v rozporu s procesními předpisy a konečně případy svévolného hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, anebo ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03 aj.).
27. Pochybení podřaditelná pod výše zmíněné vady však Nejvyšší soud v dané věci neshledal. Z odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně přitom vyplývá zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudu na straně druhé. Tento soud jako soud nalézací v odůvodnění svého rozhodnutí také podrobně vyložil, jaké důkazy považoval z hlediska viny obviněného daným skutkem za usvědčující s tím, že těmito byla nejen výpověď spoluobviněného J. M., ale i výpovědi dalších svědků (V. V., A. M., J. S. a J. B.), odposlechy a záznamy telekomunikačního provozu a rovněž listinné důkazy (zejména záznam Celního úřadu pro Liberecký kraj včetně kamerového záznamu, protokol o provedení prohlídky jiných prostor a pozemků, odborná vyjádření, znalecký posudek vypracovaný za účelem zjištění množství pseudoefedrinu v zajištěných tabletách zn. Cirrus a množství metamfetaminu, jež by bylo možné následně z těchto tablet vyrobit). Současně soud prvního stupně řádně rozvedl, jaké závěry z jednotlivých důkazů učinil, přičemž poukázal zejména na odposlechy a záznamy telekomunikačního provozu, jejichž vyhodnocením bylo nepochybně zjištěno, že obviněný J. M. se každodenně zabýval distribucí metamfetaminu, a pokud jde právě o skutek popsaný pod bodem 1) jeho rozsudku, paralelně řešil s obviněným zapůjčení vozidla k cestě do Polské republiky za účelem získání předmětných tablet k výrobě metamfetaminu; dále zdůraznil, že uvedený způsob použití těchto tablet je zřejmý jednak s ohledem na jejich množství a dále vzhledem ke skutečnosti, že dané tablety byly do České republiky dovezeny bez originálního balení a příbalových letáků a vyloupané z jednotlivých blistrů (srov. zejména body 13. a 20. odůvodnění jeho rozsudku). S těmito hodnotícími úvahami a skutkovými závěry se ztotožnil rovněž soud odvolací v odůvodnění svého rozsudku, přičemž se podrobně zabýval i odvolacími námitkami obviněného, jimiž zpochybňoval správnost skutkových zjištění ve vztahu ke skutku pod bodem 1) rozsudku soudu prvního stupně, vysvětlil, proč ani doplněné dokazování opětovným výslechem obviněného nepřineslo žádné nové, pro skutkový děj podstatné skutečnosti a též řádně odůvodnil, proč zamítl další návrh obhajoby na doplnění dokazování opětovným výslechem svědka V. V. (srov. body 22. a 23. odůvodnění jeho rozsudku). Nejvyšší soud se s hodnotícími úvahami a skutkovými a právními závěry obou soudů nižších instancí ztotožňuje a nemá, co by jim v tomto směru mohl vytknout.
28. Z důvodu ještě větší přesvědčivosti Nejvyšší soud jen dodává, že z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů je zřejmé, že v posuzované trestní věci nejde o situaci tzv. tvrzení proti tvrzení , jak je přesvědčen obviněný. Soud prvního stupně (a rovněž odvolací soud, jenž se jak se způsobem hodnocení provedených důkazů, tak se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně ztotožnil) svá skutková zjištění o tom, že obviněný se společně se spoluobviněnými J. M. a D. H. dohodli na dovozu prekursorů určených k výrobě metamfetaminu (pervitinu) z Polské republiky do České republiky, přičemž obviněný následně v Polské republice nakoupil tablety zn. Cirrus (k jejichž nákupu byly určeny finanční prostředky ve výši 200 000 Kč, z nichž 30 000 Kč poskytl spoluobviněný D. H.) a tyto pak dovezl do České republiky vozidlem zapůjčeným prostřednictvím spoluobviněného J. M. (jehož vlastníkem byla sestra jmenovaného spoluobviněného A. M. a v němž byl přítomen jako spolujezdec svědek V. V.), důvodně učinil na podkladě komplexního hodnocení provedených důkazů. Těmito byly jednak výpověď spoluobviněného J. M., svědecké výpovědi a listinné důkazy výše zmíněné, a dále s nimi korespondující a je podporující odposlechy a záznamy telekomunikačního provozu, z nichž nelze nezmínit jednak hovor ze dne 24. 6. 2020 (č. l. 436 spisu), v němž obviněný D. H. informuje obviněného J. M. o možnosti poskytnout částku 30 000 Kč (jež pak skutečně dne 24. 6. 2020 byla převedena na účet vedený u Komerční banky na jméno svědkyně J. S., který fakticky užíval obviněný P. B. – viz č. l. 492 spisu) a z něhož vyplývá, že celková částka určená na předmětný nákup činila 200 000 Kč, přičemž v tomto hovoru je současně obviněným J. M. zmiňován i obviněný, který je mu přítomen, jednak hovor ze dne 25. 6. 2020 (č. l. 437 spisu), kdy obviněný volá spoluobviněnému J. M. a hovoří spolu o plánované cestě následujícího dne do Polské republiky s tím, že obviněný se hodlá vracet zpět kolem jedné hodiny (ve špičce, kdy jedou Poláci do České republiky do práce), o zapůjčení vozidla „Fiesta“ k tomuto účelu a též o části finančních prostředků ve výši 30 000 Kč určených k nákupu tablet, které má obviněný po výběru již k dispozici, a dále hovor z téhož dne později (č. l. 437 verte spisu), v němž obviněný J. M. sděluje obviněnému D. H., že právě hovořil s obviněným P. B., který jede zítra (tj. 26. 6. 2020) koupit „ty prášky“, přičemž tento disponuje potřebnou finanční částkou a bude mít půjčeno „auto tu Fiestu“. Obdobně neobstojí ani námitka obviněného, že na tašce s léky nebyl zajištěn jeho otisk, nýbrž otisk svědka V. V.; s touto výhradou se přesvědčivě vypořádal odvolací soud, když správně zdůraznil, že otisk jmenovaného svědka byl zajištěn toliko na tašce jakožto vnějším obalu, přičemž léky byly zabaleny do dalšího obalu v tašce, a navíc v blízkosti této tašky ležely cigarety svědka, který se tak při manipulaci s nimi mohl tašky dotknout. Konečně co se týče námitky obviněného vůči závěru soudů o tom, že měl následně pervitin vyrábět, je vhodné podotknout, že obviněný byl uznán vinným jednáním spočívajícím v neoprávněném dovozu prekursoru (ve značném rozsahu), nikoliv ve výrobě předmětné drogy. Je tudíž možné shrnout, že o vině obviněného daným skutkem svědčí celý komplex provedených důkazů, jež tvoří ucelený a na sebe logicky navazující řetězec.
29. K otázce tzv. extrémního nesouladu při realizaci důkazního procesu lze s poukazem na aktuální judikaturu Ústavního soudu dodat a zdůraznit, že tento spočívá v racionálně neobhajitelném úsudku soudů o vztahu mezi provedenými důkazy a z nich vyvozenými skutkovými zjištěními, přičemž extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy je dán zejména tehdy, kdy hodnocení důkazů a k tomu přijaté skutkové závěry jsou výrazem zjevného faktického omylu či logického excesu (vnitřního rozporu), resp. jestliže skutková zjištění soudů vůbec nemají obsahovou spojitost s důkazy, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, anebo jestliže skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna. Za případ extrémního nesouladu nelze považovat situaci, kdy hodnotící úvahy soudů splňující požadavky formulované zněním §2 odst. 6 tr. řádu ústí do skutkových a právních závěrů, které jsou sice odlišné od pohledu obviněného, leč jsou z obsahu provedených důkazů odvoditelné postupy nepříčícími se zásadám logiky a požadavku pečlivého uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, jak je tomu z důvodů výše rozvedených v dané trestní věci (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 20. 1. 2021, sp. zn. IV. ÚS 2243/20).
30. V obecné rovině lze rovněž připomenout, že právo na spravedlivý proces není možné vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, které odpovídá představám obviněného. Uvedeným právem je zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy.
31. Nejvyšší soud pro úplnost považuje za vhodné dodat, že skutkové a procesní námitky obviněného ze shora rozvedených důvodů nemohou obstát ani z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022. Nejvyšší soud totiž v dané trestní věci neshledal žádný, natož obviněným tvrzený extrémní nesoulad , případně (podle současné právní úpravy) zjevný rozpor mezi skutkovými zjištěními s obsahem provedených důkazů.
V.
Závěrečné zhodnocení Nejvyššího soudu
32. Nejvyšší soud tak uzavírá, že v trestní věci obviněného P. B. nezjistil podmínky pro svůj kasační zásah, když dovolací argumentace obviněného neodpovídala jím uplatněnému – ale ani žádnému jinému zákonnému – dovolacímu důvodu. Vzhledem k tomu, že na straně orgánů činných v trestním řízení nezjistil ani žádná pochybení, jež by byla s to přivodit závěr o porušení ústavně zaručeného práva obviněného na spravedlivý proces, Nejvyššímu soudu nezbylo, než dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítnout, přičemž tak rozhodl v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 23. 3. 2022
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Petr Škvain, Ph.D.