Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20.10.2022, sp. zn. 11 Tdo 916/2022 [ usnesení / výz-C ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2022:11.TDO.916.2022.1

sp. zn. 11 Tdo 916/2022-678 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. 10. 2022 o dovolání nejvyššího státního zástupce podaném v neprospěch obviněného M. H., nar. XY, bytem XY a o dovolání obviněného M. H. , nar. XY bytem XY, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 4. 2022, sp. zn. 11 To 14/2022, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 1 T 8/2021, takto: I. Podle §265i odst. 1 písm. f) tr. ř. se dovolání nejvyššího státního zástupce odmítá. II. Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. H. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 2. 12. 2021, sp. zn. 1 T 8/2021, byl obviněný M. H. uznán vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, za což byl podle §283 odst. 3 tr. zákoníku odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 8 (osmi) roků, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému rovněž uložen trest propadnutí věci, blíže specifikovaných na str. 3 - 7 výroku rozsudku. Stalo se tak na podkladě skutkových zjištění v rozsudku blíže uvedených. 2. O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal toliko obviněný M. H. rozhodl ve druhém stupni Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 25. 4. 2022, sp. zn. 11 To 14/2021, tak, že podle §258 odst. 1 písm. d) tr. ř. napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného M. H. uznal vinným pokusem zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §21 odst. 1, §283 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Za to jej odsoudil podle §283 odst. 3 tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 8 (osmi) roků, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku obviněnému rovněž uložil trest propadnutí věci, blíže specifikovaných na str. 3 - 6 výroku rozsudku. 3. Podkladem pro to bylo zjištění, že: aniž by disponoval povolením k nakládání s omamnými a psychotropními látkami ve smyslu §4 a §8 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, tak od přesně nezjištěné doby do 07.39 hodin dne 14. 1. 2021 v bytě č. 305A umístěném v prvním patře domu nacházejícího se na adrese XY, pomocí kompletního sortimentu chemikálií a laboratorního skla, které bylo zajištěno při domovní prohlídce, Nagaiho syntézou (tzv. Českou cestou) neoprávněně vyrobil 226,42 gramů světlé krystalické látky, v níž bylo obsaženo 75,9 procent metamfetaminu báze, tedy se jednalo o 171,85 gramů metamfetaminu báze, a dále se pokusil vyrobit celkem 913,83 g metamfetaminu báze, který v nedokončeném stavu přechovával v nádobách s roztoky a tento se nacházel, a to konkrétně: - v bílém plastovém barelu s černým uzávěrem v horní vrstvě matečného louhu ve směsi s toluenem ve formě čiré kapaliny o objemu 625 ml, kdy kvantitativní analýzou směsi byl stanoven obsah báze metamfetaminu v koncentraci 65,9 mg v 1 ml, přičemž čirá kapalina tak v přepočtu na celkový objem obsahovala 41,19 g báze metamfetaminu, - v bílém plastovém barelu s černým uzávěrem ve směsi s toluenem ve formě čiré kapaliny o objemu 15,625 l, kdy kvantitativní analýzou byl v této směsi stanoven obsah báze metamfetaminu v koncentraci 52,2 mg v 1 ml, přičemž čirá kapalina tak v přepočtu na celkový objem obsahovala 815,63 g báze metamfetaminu, - v bílé plastové nádobě s bílým plastovým uzávěrem ve formě světle žluté kapaliny o objemu 600 ml, kdy kvantitativní analýzou byl v této kapalině stanoven obsah báze metamfetaminu v koncentraci 86,8 mg v 1 ml, přičemž v přepočtu tak celkový objem žluté kapaliny obsahoval 52,08 g báze metamfetaminu, - ve skleněné kádince Simax v horní vrstvě dvousložkového systému ve formě čiré kapaliny o objemu 12 ml, kdy kvantitativní analýzou byl v této kapalině stanoven obsah báze metamfetaminu v koncentraci 88,2 mg v 1 ml, přičemž v přepočtu tak celkový objem čiré kapaliny obsahoval celkem 1,06 g báze metamfetaminu, - ve skleněné baňce Glassco ve směsi s toluenem ve formě čiré kapaliny o objemu 205 ml, kdy kvantitativní analýzou byl ve směsi stanoven obsah báze metamfetaminu v koncentraci 18,9 mg v 1 ml, přičemž v přepočtu tak celkový objem čiré kapaliny obsahoval celkem 3,87 g báze metamfetaminu, dále v čiré plastové dóze s etiketou s nápisem Twist food container přechovával ve formě bílé krystalické látky 103,984 gramů pseudoefedrinu ve formě hydrochloridu o obsahu 81,47 % pseudoefedrinu báze a hmotnosti 84,72 gramů pseudoefedrinu báze, ze kterého by bylo možné při 80% reakci a izolaci metamfetaminu teoreticky vyrobit 76,18 gramů hydrochloridu metamfetaminu, přičemž vzhledem k množství metamfetaminu (pervitinu), který vyrobil a vyráběl (pokud by nedošlo k zákroku policie), dále přechovával pro jiného i pro sebe uvedenou drogu a v průběhu podzimu a zimy roku 2020: - na nezjištěném místě v Praze poskytl zdarma R. T., nar. XY, nezjištěné množství pervitinu, - v Praze 3, XY, poskytl ve třech případech v množství 0,1-0,2 gramu pervitin J. P., nar. XY, - v parku na XY, Praha 3, prodal M. G., nar. XY, nejméně v šesti případech 0,5 gramu pervitinu vždy za peněžní částku 500 Kč, a výše uvedeného jednání se dopustil přesto, že byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 13. 4. 2017, sp. zn. 14 T 4/2017, který nabyl právní moci dne 11. 5. 2017, uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku a trestným činem výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu podle §286 odst. 1 tr. zákoníku, za nějž mu byl uložen mimo jiné nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání dvou let, který vykonal dne 18. 10. 2018, přičemž metamfetamin (pervitin) je jako psychotropní látka jednak obsažen v seznamu II Úmluvy o psychotropních látkách (vyhláška č. 62/1989 Sb.), jednak uveden v příloze č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., vydaného na základě §44c odst. 1 zákona č. 167/1998 Sb., efedrin/pseudoefedrin je uveden jako prekursor v přílohách přímo použitelného předpisu Evropského společenství, a to v kategorii I přílohy 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 273/2004 a v kategorii 1 přílohy nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 111/2005, a toluen je uveden v přílohách I. přímo použitelného předpisu Evropských společenství citovaných výše jako pomocná látka prekursoru. II. Dovolání obviněného a nejvyššího státního zástupce 4. Citovaný rozsudek odvolacího soudu napadli dovoláními jednak obviněný M. H., jednak v neprospěch obviněného nejvyšší státní zástupce. 5. Obviněný M. H. své dovolání opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (ve znění účinném do 31. 12. 2021), když má za to, že napadený rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. 6. Nesprávné právní posouzení spatřuje obviněný v nedostatečnosti skutkových zjištění, k čemuž podotýká, že ačkoliv si je vědom, že tato skutečnost není dovolacím důvodem, poukazuje v tomto směru na judikaturu Ústavního soudu (nálezy sp. zn. I. ÚS 669/05 a sp. zn. I. ÚS 55/04), podle níž z nedostatečně zjištěného skutkového stavu nelze vyvodit náležité právní názory. Má za to, že zjištěný skutkový stav byl nesprávně právně kvalifikován jako zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, k čemuž podle jeho názoru chybí opora v provedeném dokazování, zejména nebyly vyvráceny pochybnosti o rozsahu jeho trestní odpovědnosti. 7. Namítá, že pervitin nevyráběl, pouze poskytl byt R. T., který uvedenou drogu vyráběl. V této souvislosti zpochybňuje skutková zjištění soudů, tvrdí, že jsou nedostatečná a neodůvodňují závěr o jeho pachatelství, k čemuž provádí rozbor části důkazů, jehož prostřednictvím se snaží vyvrátit či učinit neprůkaznými závěry soudů o své účasti na výrobě pervitinu. Konkrétně pokud z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že stěžejním důkazem byla nalezená rukavice s jeho DNA, tento důkaz není dostatečný k prokázání jeho viny a uložení nepřiměřeně přísného trestu. Již v přípravném řízení uvedl, že předmětné rukavice použil, když manipuloval s nádobami, které z důvodu silného zápachu přesouval do větší vzdálenosti od postele, což podporuje jeho tvrzení, že s výrobou drog neměl zkušenosti. Na dalších předmětech stopy jeho DNA nalezeny nebyly. Soudy se též dostatečně nezabývaly otázkou vyplývající ze znaleckého zkoumání, podle něhož byla nalezená varna téměř kompletní, avšak absentoval zdroj tepla, který lze podle znalce nahradit de facto jakýmkoliv jiným ohřívačem či vařičem. Nikdo se však nezabýval tím, zda na varné desce v bytě se nacházející, k tomu skutečně docházelo a zda byl tento zdroj tepla fakticky k výrobě drogy využíván, když jiný zdroj nebyl nalezen. Na základě provedených důkazů tak nelze učinit závěr o jeho vině, nanejvýše závěr o tom, že drogu vyráběl výhradně R. T. Jeho zapojení do tvrzené trestné činnosti nebylo spolehlivě prokázáno a soudy při svém závěru o jeho vině vyšly toliko z rozporuplných fabulací, resp. neprůkazných závěrů policejního orgánu. 8. Rozporuje též naplnění subjektivní stránky předmětného trestného činu ve vztahu k výrobě psychotropní látky potažmo k množství, které bylo možné ze surovin a pomocí předmětů v bytě zajištěných vyrobit s tím, že výrobě drog nerozumí, tuto nikdy nepraktikoval a nelze tudíž u něj dovodit úmyslné zavinění k produkci pervitinu, nadto v tvrzeném množství velkého rozsahu. Jeho obhajoba vždy směřovala proti samotné výrobě drog, s níž mimo to, že umožnil umístění varny v předmětném bytě, neměl nic společného. Tím se však soudy nezabývaly, když současně nelze skutek považovat bez pochybností za prokázaný, natož dokonaný. 9. Za situace, kdy o výše popsaný stav vrchní soud opírá svůj závěr o jeho vině, je nutné takové odůvodnění podrobit kritickému posouzení ve smyslu, že vina obviněného musí být prokázána bez vší pochybností, což se však v daném případě nestalo. Oběma soudům tedy vytýká nedostatečnost provedeného dokazování, když kromě uvedené rukavice neprovedly žádný přímý a spolehlivý důkaz, kterým by jeho participace na výrobě drogy byla prokázána a je tak postaveno na jisto, že nebyly naplněny všechny znaky tvrzené skutkové podstaty. Soudy obou stupňů nesprávně vyhodnotily provedené důkazy a vykonstruovaly důkazy nepodložená skutková zjištění, ačkoliv nebylo spolehlivě prokázáno žádné jeho zapojení do trestné činnosti R. T. 10. Soudy tak v dané věci nerespektovaly zásadu in dubio pro reo , neboť provedené důkazy posoudily v jeho neprospěch a své rozhodnutí postavily na spekulativních, důkazně nepodložených, proti jeho osobě zaměřených domněnkách a závěrech. Závěr soudů o jeho vině není logicky odůvodněn a odsuzující rozsudek je nezákonný. 11. V neposlední řadě vytýká, že soudy nepřistoupily k aspektu jeho duševní poruchy, resp. přihlížely k předloženým znaleckým posudkům nezákonně a nelogicky, kdy k jeho diagnostikované závislosti přihlížely jako k přitěžující okolnosti. 12. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 4. 2022, č. j. 11 To 14/2022 a věc přikázal odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí. 13. Z vyjádření státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) k podanému dovolání obviněného M. H. vyplývá, že ačkoliv je datováno dnem 12. 8. 2022, je v jeho rámci výslovně uplatněn pouze dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. doplněný dovětkem, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. 14. Státní zástupce předně poukázal, že obviněný opakuje svou obhajobu z předchozích stadií trestního řízení, přičemž oba soudy se s jeho námitkami, na něž bylo z jejich strany adekvátně reagováno, beze zbytku a správně vypořádaly, přičemž s nosnými body jejich rozhodnutí, jimiž byl odůvodněn závěr o pachatelství, se státní zástupce ztotožňuje. V tomto směru odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, podle něhož opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky vytýkané v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu ustanovení §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. 15. Z hlediska posouzení dovolání poukázal státní zástupce na novelu trestního řádu zákonem č. 220/2021 Sb., kdy došlo s účinností od 1. 1. 2022 též ke změně ve formulaci dovolacích důvodů a podle níž do ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. byl nově zakomponován dovolací důvod označený písmenem g), jehož zákonné vymezení připomněl, přičemž poukázal, že vymezení tohoto nového důvodu navazuje na soudní praxí charakterizovaná pochybení odůvodňující zásah Nejvyššího soudu, která již nyní v porovnání se stavem do 31. 12. 2021 nejsou součástí extenzivního výkladu některého z dovolacích důvodů, ale jsou přímým obsahem dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022. Současně došlo k přečíslování zbývajících dovolacích důvodů. 16. Jestliže tedy obviněný v úvodu pod bodem II. uvádí mimo jiné to, že „si je…vědom, že dovolání v jeho neprospěch bylo podáno i nejvyšším státním zástupcem, a to pro totožné dovolací důvody dle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (jak se …obhajoba domnívá, přes zjevné chyby psaní v tomto dovolání)…“, jíž měl být chybně označený dovolací důvod, zjevně se mýlí. Nejvyšší státní zástupce totiž při vypracování dovolání zohlednil novelu trestního řádu provedenou výše zmiňovaným zákonem č. 220/2021 Sb., kterou došlo ke změnám při formulaci a klasifikaci dovolacích důvodů. Byl to tedy naopak obviněný, kdo se při označení vytýkaných dovolacích důvodů dopustil formální nepřesnosti, neboť tuto novelu trestního řádu zcela přehlédl. Podával-li totiž dovolání až po 1. 1. 2022, formálně správně měl, bylo-li jeho úmyslem vytknout nesprávné právní posouzení skutku či jiné nesprávné hmotně právní posouzení, uplatnit dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. (ve znění účinném od 1. 1. 2022). Chtěl-li současně namítnout, že rozhodná skutková zjištění určující pro naplnění znaků trestného činu a provedené důkazy jsou ve zjevném nesouladu, měl vytknout také dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (ve znění účinném od 1. 1. 2022). Uvedená nesprávnost, které se obviněný při vyhotovení dovolání dopustil, však jeho projednání a rozhodnutí o něm nebrání. 17. Pokud jde o dovolací námitky, státní zástupce dovodil, že vzhledem k jejich povaze tyto pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. podřadit nelze. Při posuzování, zda je tvrzení obviněného o existenci dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. oprávněné či nikoli, je dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. Východiskem pro existenci tohoto dovolacího důvodu jsou výlučně stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popřípadě i další soudy zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva. V posuzovaném případě jsou z hlediska úvah o trestní odpovědnosti a právní kvalifikace stěžejní skutková zjištění, podle nichž obviněný bez patřičného oprávnění vyráběl a vyrobil metamfetamin, který jednak přechovával a jednak prodával, a dále přechovával prekursor. Takto pak vyrobil celkem 226,42 g světlé krystalické látky, v níž bylo obsaženo 75,9 procent metamfetaminu báze, tedy 171,85 g metamfetaminu báze, dále vyrobil 913,83 g metamfetaminu báze, která byla obsažena v nádobách s roztoky, a současně přechovával 103,984 g pseudoefedrinu, z něhož by bylo možno získat 76,18 g hydrochloridu metamfetaminu. 18. K tomu poukázal, že obviněný netvrdí, že právě tato skutková zjištění soudů podrobně vyjádřená ve skutkových větách rozsudků Městského soudu v Praze a Vrchního soudu v Praze a podrobně rozvedená v jejich odůvodněních nenaplňují znaky trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, ale jeho výhrady jsou vystavěny výlučně na nesouhlasu s hodnocením důkazů soudy a na zpochybnění jejich skutkových závěrů. Pouze takto koncipované námitky, jejichž prostřednictvím popírá vlastní závadové chování spočívající ve výrobě metamfetaminu, jsou pak podstatou jeho formálního tvrzení o nesprávném právním posouzení skutku a o chybějící subjektivní stránce. Tyto námitky se však s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. věcně rozcházejí a dovolací důvod ve smyslu §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. byl ze strany dovolatele uplatněn pouze formálně. 19. Pokud obviněný argumentuje, že skutkové závěry soudů vyjádřené ve skutkové větě odsuzujícího rozsudku z provedených důkazů neplynou, jedná se o námitku, které lze s velkou dávkou tolerance podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., státní zástupce ji však shledal zjevně neopodstatněnou. K tomu poukázal, že Městský soud v Praze realizoval komplexní a bezvadné dokazování, a to nejen pokud jde o jeho rozsah, ale rovněž co se navazujícího formování skutkových závěrů týče. Taktéž Vrchní soud v Praze se s uplatněnými námitkami vypořádal. Z pohledu dovolací argumentace je podstatné, že obviněným nastíněný rozpor zásadních skutkových zjištění určujících pro naplnění znaků stíhaného trestného činu a provedených důkazů v rozhodnutích soudů spatřovat nelze, neboť nalézací soud zformoval takový průběh skutkového děje, který s provedenými důkazy naprosto koresponduje. Důvodně přihlédl především k výpovědím svědků G., P., T. a H., ke stopám zajištěným při domovní prohlídce, jakož i k závěrům znaleckých expertiz OKTE z oboru chemie a genetiky. Z hlediska hodnocení osoby obviněného pak akcentoval závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, ze kterých jednoznačně vyplynulo, že obviněný byl osobou zcela příčetnou, neboť rozpoznávací složka jeho jednání byla beze zbytku zachována a složka ovládací byla v důsledku užívání drog snížena jen měrou forenzně nevýznamnou. V návaznosti na výpovědi zmiňovaných svědků, nález věcí určených k výrobě pervitinu v bytě užívaném dovolatelem a zajištění stop jeho DNA na rukavicích užívaných při výrobě pervitinu a objevených v prostorech, kde se tak dělo, pak soud jednoznačně uzavřel, že drogu musel vyrábět buď dovolatel sám, nebo v kooperaci s jinou, dosud přesně neztotožněnou osobou. Správnost a legitimnost takového zjištění pak beze zbytku verifikoval také Vrchní soud v Praze. 20. Státní zástupce se rovněž ztotožnil s úvahami soudů, jimiž na podkladě provedených a řádně vyhodnocených důkazů odůvodnily skutkové závěry o podílu dovolatele na výrobě metamfetaminu vyjádřené následně ve skutkových větách rozsudků, které se staly dostatečným podkladem pro soudy vyslovený závěr o vině. Pokud tedy obviněný dovozoval absenci obsahové vazby učiněných skutkových zjištění na provedené důkazy, a to případně v podobě zjevného (extrémního) nesouladu mezi nimi, není možné mu přisvědčit, neboť tato zjištění soudů z provedených důkazů nepochybně vyplývají. 21. K tomu připomněl, že právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod nelze vykládat tak, že by garantovalo úspěch v řízení či zaručovalo rozhodnutí odpovídající jeho představám. Uvedeným základním právem je zajišťován „pouze“ nárok na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy. Tyto aspekty přitom v rámci trestního řízení vedeného proti dovolateli naplněny byly a rozhodnutím soudů tudíž nelze ničeho vytknout. Nemohlo proto v posuzované věci dojít ani k porušení zásady in dubio pro reo a principu presumpce neviny, jak vyplývá z celé řady respektovaných rozhodnutí Nejvyššího soudu či Ústavního soudu, neboť žádný ze soudů po vyhodnocení provedených důkazů neměl pochybnosti o průběhu skutkového děje a vině dovolatele. 22. Státní zástupce proto shledal dovolání obviněného zjevně neopodstatněným a navrhl, aby je Nejvyšší soud odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. 23. Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 4. 2022, sp. zn. 11 To 14/2022, kterým byl podle §258 odst. 1 písm. d) tr. ř. zrušen ohledně obviněného M. H. v celém rozsahu rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 2. 12. 2021, sp. zn. 1 T 8/2021, jímž byl tento obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest, a nově bylo podle §259 odst. 3 tr. ř. rozhodnuto o vině a trestu obviněného, napadl v jeho neprospěch dovoláním rovněž nejvyšší státní zástupce (dále též „státní zástupce“), a to z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neboť má za to, že rozhodnutí soudu druhého stupně spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. 24. Státní zástupce po připomenutí průběhu řízení před soudem prvního stupně uvedl, že o následně podaném odvolání obviněného M. H. rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 25. 4. 2022, sp. zn. 11 To 14/2022, tak, že rozsudek prvostupňového soudu podle §258 odst. 1 písm. d) tr. ř. v celém rozsahu zrušil a podle §259 odst. 3 tr. ř. rozhodl znovu tak, že shodně vymezené jednání kvalifikoval jen jako pokus zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §21 odst. 1 tr. zákoníku k §283 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Za to obviněného odsoudil ke stejným trestům jako v původním rozsudku Městský soud v Praze. 25. Poukázal, že Vrchní soud v Praze se sice s odvolacími námitkami obviněného M. H. neztotožnil, shledal nicméně jiné, obviněným výslovně nevyřčené důvody pro zásah do výroku o vině, které ovlivnily posouzení míry dokonání trestného činu ve vztahu ke kvalifikačnímu znaku „spáchal čin ve velkém rozsahu“ vyjádřenému v §283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. V tomto směru přitom v návaznosti na judikaturu Nejvyššího soudu vztahující se k vymezení kvantifikačního hlediska u drogových deliktů ( viz především rozhodnutí velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2013, sp. zn. 15 Tdo 1003/2012 a stanovisko trestního kolegia téhož soudu ze dne 13. 3. 2014, sp. zn. Tpjn 301/2013) vyjádřil názor, že počínání obviněného k naplnění uvedené okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby teprve bezprostředně směřovalo a bylo vedeno jeho záměrem (úmyslem) ji způsobit, čímž jeho trestněprávní jednání zůstalo pouze ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku. 26. Vrchní soud v Praze v této souvislosti poznamenal, že obviněný M. H. formou výroby, přechovávání pro jiného, prodeje a opatření jinému neoprávněně nakládal s takovým množstvím metamfetaminu (příp. pseudoefedrinu, který je vstupním komponentem pro výrobu uvedené psychotropní látky), které neobsahovalo 500 g metamfetaminové báze. Vyrobil totiž metamfetamin s obsahem 171,85 g metamfetaminové báze, který byl z podstatné části určen pro další osoby, těmto dalším osobám - přinejmenším R. T., J. P. a M. G. prodal či jinak opatřil nejméně 3,3 g metamfetaminu s nezjištěným množstvím účinné látky, přičemž dále přechovával pseudoefedrin, z něhož by bylo možno získat 76,18 g hydrochloridu metamfetaminu. Z toho odvolací soud dovodil, že množství metamfetaminu jako psychotropní látky a pseudoefedrinu coby prekursoru, s nimiž obviněný uvedeným způsobem nakládal, se ani zdaleka neblížilo hranici, s níž ustálená judikatura spojuje naplnění kvantifikačního znaku velkého rozsahu ve smyslu §283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, když uvedené množství podle odvolacího soudu překročilo jen hranici značného rozsahu ve smyslu §283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. 27. Další metamfetamin obsahující celkem 913,83 g metamfetaminové báze, kteréžto množství by již téměř dvojnásobně překračovalo kvantifikační hledisko velkého rozsahu, přitom podle odvolacího soudu ještě zcela vyroben nebyl. V rámci realizovaného výrobního procesu byl totiž teprve součástí chemických roztoků, přičemž až izolací z nich po dokončení potřebných chemických reakcí by bylo možno hovořit o vzniklém, a tedy vyrobeném metamfetaminu. V tomto směru Vrchní soud v Praze připomněl i návětí skutkové věty rozsudku Městského soudu v Praze, v němž bylo vyjádřeno, že obviněný: „…. se pokusil vyrobit celkem 913,83 9 metamfetaminu báze, který v nedokončeném stavu přechovával v nádobách s roztoky ...“. 28. Své rozhodnutí a zdůvodnění odlišnosti v přisouzené právní kvalifikaci pak Vrchní soud v Praze uzavřel konstatováním, že počínání obviněného M. H. spočívající ve výrobě metamfetaminu ve velkém rozsahu dokonáno nebylo, nepochybně však jednal v bezprostředním úmyslu takový následek způsobit. Ve vztahu k uvedené okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby vyjádřené v §283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku se tudíž jednalo jen o pokus podle §21 odst. 1 tr. zákoníku. 29. Státní zástupce stran naznačených závěrů odvolacího soudu, které našly svůj odraz v právní kvalifikaci jednání obviněného M. H. pouze jako pokusu zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §21 odst. 1 tr. zákoníku k §283 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, nicméně konstatoval, že se s nimi nelze ztotožnit. 30. V prvé řadě státní zástupce poukázal, že pro přisouzení odpovídající právní kvalifikace je stěžejní zodpovězení otázky, zda je nastíněný drogový delikt dokonán až výrobou finálního produktu (tedy zjednodušeně řečeno krystalizací do podoby konečného „prášku“ určeného k užívání), nebo již vytvořením roztoku, který sice není finálním produktem, nicméně psychotropní látku ve smyslu metamfetaminu báze již v potřebném rozsahu zjištěném kvantitativní analýzou obsahuje. Závěr odvolacího soudu, podle kterého teprve izolací metamfetaminu z chemických roztoků po dokončení potřebných chemických reakcí lze hovořit o vzniklém, a tedy vyrobeném metamfetaminu, a teprve tento moment zakládá dokonání trestného činu, státní zástupce označil za vadný. 31. V návaznosti na to připomněl věcný rozsah skutkové podstaty trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy, pokud jde o vymezení druhů chemických látek, s nimiž je neoprávněně nakládáno. Z ustanovení §283 odst. 1 tr. zákoníku totiž vyplývá, že pachatel uvedeného trestného činu bude potrestán za výrobu, nabídku, prodej či jiné podobné a v zákoně uvedené neoprávněné nakládání nejen s omamnou nebo psychotropní látkou, ale rovněž s přípravkem obsahujícím omamnou či psychotropní látku. Přípravkem obsahujícím omamnou nebo psychotropní látku je přitom míněn roztok nebo směs v jakémkoli fyzikálním stavu obsahující jednu nebo více návykových látek nebo jeden nebo více prekursorů. Podle státního zástupce je tedy pro posouzení trestní odpovědnosti obviněného klíčové, že z hlediska trestněprávních následků je zcela totožná výroba metamfetaminu, stejně jako výroba přípravku, který takovou látku obsahuje. Z toho zjednodušeně řečeno vyplývá, že trestný čin je dokonán nejenom výrobou pervitinu, ale i výrobou přípravku či meziproduktu, který již pervitin obsahuje. 32. V projednávaném případě byl metamfetamin získáván výrobou z efedrinu Nagaiho syntézou tzv. českou cestou, tj. redukcí (dehydroxylací) efedrinu jódem a červeným fosforem v prostředí kyseliny fosforečné, s následným přečištěním produktu s použitím organických rozpouštědel (toluenu, benzinu apod.) a kyseliny chlorovodíkové. Zařízení nalezené v bytě obviněného M. H. znalci vyhodnotili jako kompletní, přičemž sice nebyl přítomen konkrétní zdroj tepla, avšak pro uvedené účely bylo možno použít rovněž vařiče běžně používané v domácnostech. Je přitom zřejmé, že výroba metamfetaminu se nacházela v závěrečném stádiu, neboť obviněným byly vyrobeny roztoky, které již obsahovaly nikoli nezanedbatelný obsah konečné psychotropní látky - tedy metamfetaminové báze, konkrétně v množství 913,83 g. 33. Z tohoto pohledu bylo proto podle státního zástupce namístě posoudit uvedený meziprodukt jako přípravek obsahující psychotropní látku ve smyslu §283 odst. 1 tr. zákoníku. Zjištěné množství psychotropní látky v zajištěných roztocích společně s vyrobeným metamfetaminem s obsahem 171,85 9 metamfetaminové báze a přechovávaným pseudoefedrinem, z něhož bylo možno získat 76,18 9 hydrochloridu metamfetaminu, přitom již více než dvojnásobně přesáhlo kvantifikační hledisko vyžadované pro naplnění znaku „spáchání činu ve velkém rozsahu“, které je ve smyslu judikatury Nejvyššího soudu, na kterou odkazoval i Vrchní soud v Praze, vyjádřeno hodnotou 500 g metamfetaminové báze. S poukazem na výše uvedené státní zástupce učinil závěr, že v dokonané formě byla naplněna rovněž kvalifikovaná skutková podstata trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy vymezená v §283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku (viz též usnesení Nejvyššího soudu ze dne ze dne 10. 8. 2017, sp. zn. 11 Tdo 388/2017, v němž byly shodné závěry učiněny ve věci skutkově obdobné). 34. V závěrečném shrnutí nejvyšší státní zástupce uvedl, že obviněný M. H. naplnil všechny znaky skutkové podstaty dokonaného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Na uvedeném zjištění nemůže nic změnit ani nepříliš výstižný popis jednání obviněného, které je v návětí skutkové věty vyjádřeno tak, že: „.... se pokusil vyrobit celkem 913,83 9 metamfetaminu báze, který v nedokončeném stavu přechovával v nádobách s roztoky .....“. Z navazujících pasáží skutkové věty rozsudku a z jeho odůvodnění totiž vyplývá, že v jednotlivých roztocích již byl přípravek obsahující psychotropní látku fakticky vyroben a soudy vyjádřené slovní spojení „pokusil se vyrobit“ se vztahovalo výlučně k podobě finálního produktu. Pakliže vrchní soud kvalifikoval zjištěné jednání pouze jako pokus uvedeného zločinu, své rozhodnutí zatížil vadou nesprávného právního posouzení skutku ve smyslu §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. 35. Vzhledem k výše uvedenému nejvyšší státní zástupce závěrem svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. za podmínky uvedené v §265p odst. 1 tr. ř. zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 4. 2022, sp. zn. 11 To 14/2022, jakož i všechna další rozhodnutí na toto rozhodnutí obsahové navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále postupoval podle §2651 odst. 1 tr. ř. a Vrchnímu soudu v Praze přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. III. Přípustnost a důvodnost dovolání 36. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) při posuzování mimořádných opravných prostředků předně shledal, že dovolání obviněného M. H. i nejvyššího státního zástupce jsou přípustná [§265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.], byla podána v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), a byla podána oprávněnými osobami [§265d odst. 1 písm. a), c), odst. 2 tr. ř.]. 37. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze uplatněné dovolací důvody považovat za některé z důvodů taxativně uvedených v citovaném ustanovení zákona (ať již ve znění účinném do 31. 12. 2021 nebo ve znění účinném od 1. 1. 2022), jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, 3 tr. ř.). 38. Jak již bylo konstatováno shora, obviněný M. H. své dovolání podal s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2021, tedy proto, že se domnívá, že tímto mimořádným opravným prostředkem napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu bylo do 31. 12. 2021 možné namítat, že skutek tak, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nešlo, nebo šlo o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž bylo napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., v zásadě nebylo možné, poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Posouzení správnosti právních závěrů bylo možné posuzovat pouze na základě skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně, eventuálně soudem odvolacím, jež dovolací soud zásadně nemohl měnit. Vedle vad týkajících se právního posouzení skutku bylo možno vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, nýbrž v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. 39. Tyto zásady však bylo možné i za právní úpravy účinné do 31. 12. 2021 prolomit, jestliže nebyly dodrženy zásadní požadavky spravedlivého procesu (srov. článek 6 Listiny základních práv a svobod a články 36 a 38 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod), neboť rozhodování o mimořádném opravném prostředku se nemůže ocitnout mimo rámec ochrany základních práv jednotlivce a tato ústavně garantovaná práva musí být respektována (a chráněna) též v řízení o všech opravných prostředcích (k tomu viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2004, sp. zn. I. ÚS 125/04, ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14). Ústavní soud vymezil taktéž zobecňující podmínky, za jejichž splnění měla nesprávná realizace důkazního řízení za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení postulátů spravedlivého procesu, a to v případě opomenutých důkazů, dále důkazů získaných, a tudíž posléze i použitých, v rozporu s procesními předpisy, či bylo-li zjištěno svévolné hodnocení důkazu provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, aj.). S těmito principy se přitom ve své rozhodovací praxi plně ztotožnil i Nejvyšší soud jako soud dovolací. 40. V době rozhodování Nejvyššího soudu je přitom od 1. 1. 2022 účinná novela trestního řádu provedená zákonem č. 220/2021 Sb., v rámci níž byl dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2021 (v nezměněné dikci), nově vymezen v písmenu h) téhož ustanovení, přičemž tento dovolací důvod ve svém dovolání podaném dne 21. 7. 2022 (tedy již po účinnosti výše zmíněné novely) uplatnil nejvyšší státní zástupce. Dovolací důvod, který byl do ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. s účinností od 1. 1. 2022 nově vložen pod písmenem g) spočívá v tom, že „ rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy “. Jde tedy o nově formulovaný dovolací důvod, který v podstatě vychází z dosavadní aplikační praxe Nejvyššího soudu uplatňované ve vztahu k dovoláním opírajícím se o důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2021. 41. Nejvyšší soud je přitom podle zásady platné pro trestní řízení, podle které se procesní úkony zásadně provádějí podle trestního řádu účinného v době řízení, nikoli v době činu (srov. například Novotný, O. a kol. Trestní právo hmotné. 1. Obecná část. 6. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2010, s. 93; též rozhodnutí č. 13/2014 Sb. rozh. tr.), při svém rozhodování v dovolacím řízení realizovaném po 1. 1. 2022 povinen aplikovat normy trestního práva procesního účinného v době jeho rozhodování, tj. včetně trestního řádu ve znění novely provedené zákonem č. 220/2021 (účinné od 1. 1. 2022). I nadále však z hlediska rozsahu přezkumné povinnosti Nejvyššího soudu dovoláním napadených rozhodnutí platí, že dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006). Současně platí, že rozsah, stejně jako důvody podaného dovolání, lze měnit jen po dobu trvání zákonné lhůty k podání tohoto mimořádného opravného prostředku (§265f odst. 2 tr. ř.). Dovolatelům lhůta k podání dovolání v nyní posuzované věci uplynula po datu 1. 1. 2022, tj. po účinnosti výše označené novely trestního řádu. 42. Mimo to Nejvyšší soud i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy „ práva na spravedlivý proces “ vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva obviněných, včetně jejich práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14). 43. Nejvyšší soud po prostudování předloženého trestního spisu předně shledal, že v dovolání deklarované námitky obviněný M. H. uplatnil již v předchozích stádiích trestního řízení, jakož i v odvolání podaném proti rozsudku nalézacího soudu. Jde tak v podstatě pouze o opakování obhajoby, se kterou se již vypořádaly soudy nižších stupňů v odůvodnění svých rozhodnutí. Konstantní judikatura pamatuje na takovýto případ rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 86/2002, z něhož vyplývá, že „opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se již soudy obou stupňů v dostatečné míře a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání, které je zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.“ (srov. rozhodnutí č. 408, Soubor rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 17/2002, C. H. Beck). K dovolání obviněného M. H. 44. S ohledem na výše uvedené předně nutno konstatovat, že obviněný M. H., ač svůj mimořádný opravný prostředek podal dne 15. 8. 2022, vycházel z právní úpravy trestního řádu účinné do 31. 12. 2021, přičemž nereflektoval změny, k nimž došlo novelou trestního řádu č. 220/2021 Sb. s účinností od 1. 1. 2022, neboť jej opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2021 (do účinnosti zákona č. 220/2021 Sb.), když má za to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném hmotněprávním posouzení. 45. Obviněný v podaném dovolání vyjadřuje nesouhlas s právním hodnocením posuzovaného jednání podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, což by byly námitky v obecné rovině podřaditelné od 1. 1. 2022 pod dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. (dříve se jednalo o dovolací důvod zakotvený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.), jehož prostřednictvím lze namítat zásadně vady právní povahy. Pro jeho naplnění, jak výše uvedeno tedy nepostačuje pouhý formální poukaz na příslušné ustanovení tr. ř., aniž by byly řádně vymezeny hmotněprávní vady v napadených rozhodnutích spatřované, což znamená, že dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí. 46. Nejvyšší soud nicméně shledal, že po obsahové stránce žádné konkrétní námitky obviněného proti právnímu hodnocení posuzovaného jednání nesměřují. Obviněný sice tvrdí, že se projednávaného skutku nedopustil, že pervitin nevyráběl, neboť jen poskytl byt R. T., který uvedenou drogu vyráběl, své závěry však staví na rozporování skutkových zjištění soudů, které podle něj nesprávně hodnotily provedené důkazy, když namítá, že pro závěr soudů o jeho vině chybí opora v provedeném dokazování, neboť v tomto směru nebyl proveden jediný důkaz, vyjadřuje nesouhlas, pokud soudy opřely své skutkové závěry zejména o stopu s jeho DNA v nalezené rukavici, namítá, že se soudy v návaznosti na závěry znaleckého zkoumání nezabývaly, zda na varné desce nacházející se v bytě skutečně docházelo k výrobě drogy, že jeho zapojení do trestné činnosti nebylo spolehlivě prokázáno, že soudy při svých závěrech o jeho vině vycházely toliko z neprůkazných fabulací resp. závěrů učiněných policejním orgánem aj. Tím vším se však obviněný primárně domáhá změny skutkových zjištění obou soudů a až teprve sekundárně, na podkladě této změny, usiluje o změnu právního posouzení skutku v tom smyslu, že se trestné činnosti nedopustil. Takto pojaté výhrady však nesměřují proti právnímu posouzení věci, nýbrž proti skutkovému základu výroku o vině a deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2021 (ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022) , obsahově nenaplňují. 47. V souvislosti s předkládáním vlastní verze průběhu skutkového děje obviněným považuje Nejvyšší soud pro úplnost za vhodné zmínit rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, kde tento uvedl, že právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele. Uvedeným právem je pouze zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy. 48. Na skutkovém základě jsou založeny rovněž námitky dovolatele zpochybňující naplnění subjektivní stránky přisouzeného zločinu ve vztahu k výrobě psychotropní látky, potažmo k množství, které bylo možné z nalezených surovin a předmětů vyrobit, opírající se zejména o tvrzení, že výrobě drog – psychotropních látek nerozumí, ani ji nikdy nepraktikoval; jeho vůle proto k samotné výrobě drog nemohla směřovat, když nemohl mít ani hrubou představu o tom, jaké množství psychotropní látky lze ze zajištěných surovin vyrobit, neboť to vyplynulo až ze znaleckého zkoumání. Stejné platí, pokud namítá, že kromě toho, že umožnil umístění varny v jím pronajatém bytě, neměl se samotnou výrobou drog nic společného a že žádné jeho zapojení do trestné činnosti R. T. nebylo spolehlivě prokázáno. I zde totiž obviněný brojí proti nedostatkům v procesu dokazování a nikoli vůči právnímu hodnocení, které soudy zaujaly. Nicméně i v rozsahu těchto námitek lze znovu poukázat na velmi podrobně vykonané dokazování a jeho zhodnocení zejména ze strany soudu prvního stupně v odůvodnění jeho rozsudku, kde se soud věnoval všem okolnostem, které mu umožnily učinit závěr o vině obviněného bez důvodných pochybností, a to pochopitelně též z hlediska subjektivní stránky daného zločinu, přičemž nedospěl k žádnému poznatku, který by měl byť jen zpochybňovat otázku povědomí obviněného o tom, že se dopouští trestného jednání. Jak v tomto ohledu soud prvního stupně zdůraznil: „….obviněný nepochybně jednal s úmyslem přímým ve smyslu §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, protože věděl, že vyrábí látky, se kterými není oprávněn nakládat a k jejich výrobě není nijak oprávněn. A ač mu bylo výše uvedené známo, přesto takto činil“ (bod 50. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). 49. Pokud jde o výhrady spočívající ve zpochybnění správnosti a přesvědčivosti odůvodnění rozsudku Vrchního soudu v Praze ve vztahu k závěru o vině dovolatele, které shledává rozporným se zásadami trestního řízení, těmito námitkami toliko polemizuje s rozsahem a kvalitou odůvodnění soudních rozhodnutí, přičemž nepředkládá žádnou relevantní argumentaci, z níž by bylo možno dovodit věcnou nesprávnost samotného výroku soudního rozhodnutí. K tomu Nejvyšší soud připomíná, že dovolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné (srov. §265a odst. 4 tr. ř.). 50. Nejvyšší soud připomíná, že soudy hodnotí shromážděné důkazy podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Účelem dokazování v trestním řízení je zjistit skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí (§2 odst. 5 tr. ř.). Je pak plně na úvaze soudu, jak vyhodnotí jednotlivé důkazy a jakými důkazními prostředky bude okolnosti významné pro zjištění skutkového stavu objasňovat. Z hlediska práva na spravedlivý proces je rovněž klíčový požadavek náležitého odůvodnění rozhodnutí ve smyslu ustanovení §125 odst. 1 tr. ř. nebo §134 odst. 2 tr. ř. (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 6. 2008, sp. zn. III. ÚS 1285/08, str. 3). Soudy obou stupňů tento požadavek naplnily, když svá rozhodnutí řádně odůvodnily, přičemž v souladu s požadavky na odůvodnění rozsudku uvedenými v §125 odst. 1 tr. ř. vždy náležitě uvedly, které skutečnosti vzaly za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřely, jakými úvahami se řídily při hodnocení provedených důkazů i jak se vypořádaly s obhajobou. 51. Za relevantní výhradu nelze považovat ani námitky dovolatele, že soudy tím, že posoudily provedené důkazy v jeho neprospěch a svá rozhodnutí postavily na důkazně nepodložených skutkových závěrech, ačkoliv existují pochybnosti o jeho vině, které nelze odstranit provedením dalších důkazů, postupovaly v rozporu se zásadou in dubio pro reo. Tato námitka totiž směřuje rovněž výlučně do skutkových zjištění a potažmo proti způsobu hodnocení provedených důkazů. Je tomu tak proto, že pravidlo „in dubio pro reo“ vyplývá ze zásady presumpce neviny zakotvené v čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a §2 odst. 2 tr. ř. a má tedy vztah pouze ke zjištění skutkového stavu věci na základě provedeného dokazování, a to bez důvodných pochybností (§2 odst. 5 tr. ř.), kdy platí „v pochybnostech ve prospěch obviněného“. Je tudíž zjevné, že toto pravidlo má procesní charakter, týká se jen otázek skutkových a jako takové není způsobilé naplnit obviněným zvolený (avšak ani žádný jiný) dovolací důvod. 52. Na skutkovém podkladě (v podstatě jde o polemiku s provedeným dokazováním) je rovněž založena argumentace obviněného, že soudy se blíže nezabývaly tvrzením o jeho duševní poruše, resp. přihlížely ke znaleckým posudkům z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie nezákonně a nelogicky, kdy k jemu diagnostikované drogové závislosti přihlížely jako k přitěžující okolnosti. K tomu je zapotřebí zdůraznit, že i této otázce se soudy obou stupňů náležitě věnovaly a na základě úplného dokazování znaleckými posudky z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, jež správně vyhodnotily, učinily správné závěry, na něž lze v podrobnostech odkázat. 53. Lze tak jen připomenout, že pokud jde o závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, vypracovaného MUDr. Gabrielou Leblovou, které stvrdila i při svém výslechu u hlavního líčení, z těchto jednoznačně vyplynulo, že obviněný v době činu netrpěl žádnou forenzně významnou duševní poruchou. Podle znalkyně v inkriminované době byla u obviněného přítomna polymorfní závislost na psychoaktivních látkách a nejednalo se ani o patickou opilost. Jeho schopnosti rozpoznávací byly v době jednání kladeného mu za vinu zachovány, schopnosti ovládací byly v důsledku drogové problematiky sníženy, nikoliv však forenzně významnou měrou. Znalkyně dále uvedla, že užívání drog je součástí životního stylu obviněného. Protože není možno nikoho donutit, aby abstinoval, pokud on sám nechce, znalkyně ani nenavrhovala ochranné léčení. To obviněný již v minulosti absolvoval v PN Bohnice od 18. 10. 2018 do 27. 2. 2019, když ho navrhoval předchozí znalec MUDr. Tichý, v řízení v němž byl obviněný stíhán pro obdobný delikt. Podle znalkyně obviněný zná svou problematiku, uvědomuje si problém se závislostí na návykových látkách a je schopen léčení absolvovat dobrovolně. Jeho volní vlastnosti jsou vlivem drog oslabeny, naopak ve prospěch možného úspěchu léčby závislosti hovoří jeho intelekt (bod 11. str. 8 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). 54. Odvolací soud shledal obsah tohoto posudku za logický, přesvědčivý a – na rozdíl od obhajoby – nijak významněji nekolidující se závěry dřívějšího psychiatrického znaleckého posudku z předchozí trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 14 T 4/2017. Oba znalecké posudky vyústily v závěr, že obviněný netrpí duševní chorobou ve vlastním slova smyslu, respektive forenzně významnou duševní poruchou. Jako osobnost je nezdrženlivý, dlouhodobě porušuje společenské normy, přijal životní styl a normy subpopulace narkomanů. Vyskytuje se u něj sice závislost na omamných a psychotropních látkách, i přes tento stav ale byl schopen plně rozpoznat protiprávnost svého jednání, jeho schopnost ovládat toto jednání byla sice snížena, ovšem jen částečně, zhruba o jednu polovinu (jak konstatoval znalec ve zmíněné dřívější věci Obvodního soudu pro Prahu 3), respektive forenzně nevýznamnou měrou (jak se vyjádřila znalkyně v nyní posuzované věci). V této spojitosti odvolací soud zmínil, že znalkyně mezi jinými podklady pro zpracování svého posudku měla k dispozici i opakovaně zmíněný znalecký posudek z dřívější trestní věci, přičemž upozornila, že obviněný byl v minulosti o své drogové problematice již plně edukován, a to včetně možnosti jejího řešení. K námitce obhajoby, že vzhledem k progredující, tedy postupující závislosti by bylo lze očekávat u nyní řešeného trestného činu snížení ovládacích schopností obžalovaného znatelně vyšší měrou než u trestné činnosti v dřívější věci Obvodního soudu pro Prahu 3, odvolací soud konstatoval, že podle provedeného dokazování byl obviněný silně závislý na omamných a psychotropních látkách již v době, kdy se dopustil onoho dřívějšího trestněprávního jednání (tato závislost již tehdy trvala několik let a obžalovaný se z ní opakovaně pokoušel neúspěšně vyléčit). Navíc nelze přehlédnout, že poté, co se dopustil trestné činnosti, za niž byl odsouzen ve věci Obvodního soudu pro Prahu 3, sp. zn. 14 T 4/2017 (a před spácháním nyní stíhaného trestněprávního jednání), zjevně delší dobu abstinoval od užívání drog, poněvadž vykonával nejprve nepodmíněný trest odnětí svobody (od 19. 10. 2016 do 18. 10. 2018, a to při započtení předchozí vazby) a následně ústavní protitoxikomanické ochranné léčení (od 18. 10. 2018 do 27. 2. 2019), které mu byly uloženy v označené dřívější věci, přičemž z výkonu uvedeného ochranného léčení byl propuštěn z důvodu, že již splnilo svůj účel. 55. Ani podle odvolacího soudu tak není důvod pochybovat o správnosti a úplnosti ve věci zpracovaného znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, jehož závěry měly návazně význam pro právní závěr soudu, že obviněný je za stíhané jednání trestně odpovědný i z hlediska příčetnosti. V důsledku toho vrchní soud nepřiznal opodstatněnost námitkám obhajoby, která v odvolání vytýkala soudu prvního stupně, že ve vztahu k otázkám, jimiž se tento posudek zabýval, neprováděl další dokazování (výslech zpracovatele psychiatrického znaleckého posudku opatřeného ve věci Obvodního soudu pro Prahu 3, sp. zn. 14 T 4/2017 a případné zpracování revizního znaleckého posudku - body 19. a 20., str. 11 a 12 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). 56. Argumentuje-li obviněný, že skutkové závěry vyjádřené ve skutkové větě odsuzujícího rozsudku z provedených důkazů neplynou, tedy jsou s nimi ve zjevném rozporu, lze tyto námitky podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (ve znění účinném od 1. 1. 2022). Podle Nejvyššího soudu však takovou vadou napadená rozhodnutí netrpí. 57. K namítanému zjevnému rozporu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními nutno zdůraznit, že aby mohlo dojít k zjevnému rozporu mezi skutkovými zjištěními a provedeným dokazováním, musel by nastat takový exces, který odporuje pravidlům zakotveným v §2 odst. 5, 6 tr. ř. Tento zjevný rozpor ale nelze shledávat pouze v tom, že obviněný není spokojen s důkazní situací a jejím vyhodnocením, pokud mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními je patrná logická návaznost (viz rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 84/94, sp. zn. IV. ÚS 570/03). 58. S ohledem na stav a výsledky provedeného dokazování Nejvyšší soud stran námitky zjevného rozporu skutkových závěrů s provedeným dokazováním a právním posouzením skutku konstatuje, že takto vymezenou vadou rozsudek nalézacího soudu a potažmo na něj navazující rozsudek soudu odvolacího, zatíženy nejsou. Jak vyplývá ze skutkových zjištění, jejich dostatečné ukotvení je třeba shledávat především v důkazech zajištěných při domovní prohlídce bytu č. 305A obývaného obviněným na adrese Praha 3, XY (viz protokol o provedení domovní prohlídky, včetně seznamu věcí při ní zajištěných a pořízené fotodokumentace). Skutečnost, že s těmito věcmi obviněný manipuloval, dokládá zejména vyhodnocení stop DNA nalezených na vnitřní straně rukavic, jakož i dalších stop DNA zjištěných na plastovém boxu a dalších věcech, tak jak je uvedeno ve znaleckém posudku z oboru kriminalistiky, odvětví genetiky, které byly vyhodnoceny jako shodné s profilem DNA obviněného. Ty pak svědčí o tom, že obviněný drogu buď vyráběl zcela sám, nebo se na její výrobě podílel, nelze je však vysvětlit tím, že pouze přesouval barel nacházející se v blízkosti jeho lůžka. Zajištěné předměty byly podrobeny odborným expertízám, a to odborným vyjádřením z oboru kriminalistiky, odvětví chemie. Nelze přehlédnout ani výpovědi svědků R. T., jakož i uživatelů drog M. G. a J. P., kterým je obviněný buď za úplatu či zdarma poskytoval, a s nimiž koresponduje i výpověď D. H. Těmto důkazům byla oběma soudy nižších stupňů důvodně přiznána věrohodnost, přičemž není důvod od skutečností z nich jednoznačně a bezpochybně vyplývajících, odhlížet. Podstata dovolací argumentace obviněného totiž nespočívá v tom, že by osvědčovala vadu, že skutková zjištění soudů projevující se v závěru o jeho vině přisouzeným zločinem nemají podklad v soudem hodnocených důkazech, nýbrž ve snaze důkazy, z nichž soudy vyšly, zpochybnit a prosadit vlastní (pro obviněného příznivější) variantu skutkového děje. V posuzovaném případě se v poměru mezi skutkovými zjištěními Městského soudu v Praze, z nichž v napadeném rozsudku vycházel také Vrchní soud v Praze na straně jedné, a provedenými důkazy na straně druhé, rozhodně o žádný, obviněným namítaný extrémní rozpor, nejedná. 59. Výsledky domovních prohlídek, tj. zajištěné věcné stopy a na to navazující východiska odborných expertíz umožnily nalézacímu soudu učinit závěr, podle něhož obviněný bez patřičného oprávnění vyráběl a vyrobil metamfetamin, který jednak přechovával a jednak prodával, a dále přechovával prekursor. Takto pak vyrobil celkem 226,42 g světlé krystalické látky, v níž bylo obsaženo 75,9 procent metamfetaminu báze, tedy 171,85 g metamfetaminu báze, dále vyrobil 913,83 g metamfetaminu báze, která byla obsažena v nádobách s roztoky, a současně přechovával 103,984 g pseudoefedrinu, z něhož by bylo možno získat 76,18 g hydrochloridu metamfetaminu. Toto množství pervitinu nepochybně naplňuje zákonný znak velkého rozsahu (jak bude dále podrobněji rozvedeno), přičemž soud prvního stupně vycházel z judikaturních kritérií vymezených v usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2013, sp. zn. 15 Tdo 1003/2012 (uveřejněného pod č. 44/2013 Sb. rozh. tr.) a ve stanovisku trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2014, sp. zn. Tpjn 301/2013 (uveřejněného pod. č. 15/2014 Sb. rozh. tr.), dle kterého je u pervitinu za „větší rozsah“ považován desetinásobek množství většího než malého (nejméně 0,5 g účinné látky metamfetaminu báze), „značným rozsahem“ pak je desetinásobek takto určeného většího rozsahu (tedy nejméně 50 g účinné látky metamfetaminu báze) a „velkým rozsahem“ desetinásobek takto určeného značného rozsahu (tedy množství obsahující nejméně 500 g účinné látky metamfetaminu báze). 60. Soudy si byly vědomy tvrzení obviněného, že se předmětného jednání nedopustil, a již proto postupovaly při hodnocení důkazů velmi obezřetně . To, že obviněný nesouhlasí se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, a že se neztotožňuje s jejich skutkovými zjištěními, není dovolacím důvodem. Podle názoru Nejvyššího soudu se oba soudy ve svých rozhodnutích vypořádaly s hodnocením provedených důkazů v intencích ustanovení §2 odst. 6 tr. ř. a nelze jim vytýkat nějakou svévoli, nelogičnost, rozporuplnost, jednostrannost hodnotících úsudků apod. Jimi učiněná skutková zjištění tak korespondují s výsledky provedeného dokazování, jež bylo vykonáno v dostatečném rozsahu, a důkazy byly vyhodnoceny v souladu se zákonnými požadavky na tuto činnost soudů. K podrobnostem lze také odkázat na rozhodnutí soudů nižších stupňů. Napadené rozhodnutí netrpí žádnou z vad, s nimiž obviněný spojoval nesprávné právní posouzení předmětného skutku. Nejvyšší soud konstatuje, že postupem soudů obou stupňů nebyly porušeny ani žádné zásady související se spravedlivým procesem, jak je zakotven v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod či čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod ani princip presumpce neviny ve smyslu čl. 40 odst. 2 Listiny ani z nich vyplývající zásada in dubio pro reo , jak je obviněným namítáno. 61. S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud dovolání obviněného M. H. proto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiných než zákonných důvodů. K dovolání nejvyššího státního zástupce 62. Nejvyšší státní zástupce napadl dovoláním v neprospěch obviněného M. H. z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 4. 2022, sp. zn. 11 To 14/2022, kterým byl podle §258 odst. 1 písm. d) tr. ř. zrušen ohledně obviněného v celém rozsahu rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 2. 12. 2021, sp. zn. 1 T 8/2021, jímž byl uznán vinným a byl mu uložen trest, a nově bylo podle §259 odst. 3 tr. ř. rozhodnuto o vině a trestu obviněného, neboť má za to, že rozhodnutí soudu druhého stupně spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. 63. V obecné rovině je nutno konstatovat, že důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. (ve znění účinném od 1. 1. 2022) je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva. 64. V kontextu s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. dovolatel v mimořádném opravném prostředku namítl, že napadený rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, neboť jednání obviněného mělo být správně právně kvalifikováno ne jako pokus zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami podle §21 odst. 1 tr. zákoníku k §283 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, ale jako dokonaný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. 65. Tyto námitky dovolatele směřují do oblasti právního posouzení skutku, když jimi zpochybnil právní posouzení jednání obviněného odvolacím soudem oproti rozhodnutí soudu prvního stupně. Výhrady dovolatele, jež se soustředily na posouzení otázky, zda jednání obviněného ve vztahu k okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby vyjádřené v §283 odst. 3 tr. zákoníku překročilo vývojové stadium pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, Nejvyšší soud shledal za relevantní ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu a rovněž tak důvodné. 66. Nejvyšší soud proto podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost výroku napadeného rozsudku, proti němuž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející a dospěl k níže uvedeným závěrům. 67. Z ustanovení §283 odst. 1 tr. zákoníku vyplývá, že pachatel tohoto trestného činu bude potrestán za výrobu, dovoz, nabídku, prodej či zprostředkování (a další alternativní formy jednání) jak omamné a psychotropní látky, tak i za přípravek obsahující omamnou či psychotropní látku . Přípravkem obsahujícím omamnou nebo psychotropní látku (jak je již výše uvedeno) je přitom míněn roztok nebo směs v jakémkoli fyzikálním stavu obsahující jednu nebo více návykových látek nebo jeden nebo více prekursorů. Pro posouzení tohoto případu je tedy podstatné, že z hlediska trestněprávních následků je postavena na roveň výroba metamfetaminu, jakož i výroba přípravku, který takovou látku obsahuje. Z toho vyplývá, že trestný čin je dokonán nejenom výrobou pervitinu, ale i výrobou přípravku, který již pervitin (metamfetamin) obsahuje. 68. Jak z odůvodnění napadeného rozsudku vyplývá, odvolací soud při posouzení míry dokonání trestného činu ve vztahu ke kvalifikačnímu znaku „spáchal čin ve velkém rozsahu“ vyjádřeném v §283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku vyšel z názoru, že počínání obviněného k naplnění uvedené okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby teprve bezprostředně směřovalo a bylo vedeno záměrem ji naplnit, čímž jeho trestněprávní jednání zůstalo pouze ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku. 69. V této souvislosti vrchní soud konstatoval, že obviněný M. H. formou výroby, přechovávání pro jiného, prodeje a opatření jinému neoprávněně nakládal s takovým množstvím metamfetaminu (příp. pseudoefedrinu, který je vstupním komponentem pro výrobu uvedené psychotropní látky), jež neobsahovalo 500 g metamfetaminové báze. Vyrobil totiž metamfetamin s obsahem 171,85 g metamfetaminové báze, který byl z podstatné části určen pro další osoby, těmto dalším osobám - přinejmenším R. T., J. P. a M. G. prodal či jinak opatřil nejméně 3,3 9 metamfetaminu s nezjištěným množstvím účinné látky, přičemž dále přechovával pseudoefedrin, z něhož by bylo možno získat 76,18 hydrochloridu metamfetaminu. Na podkladě toho odvolací soud dovodil, že množství metamfetaminu jako psychotropní látky a pseudoefedrinu coby prekursoru, s nimiž obviněný uvedeným způsobem nakládal, se ani zdaleka nepřiblížilo hranici, s níž ustálená judikatura spojuje naplnění kvalifikačního znaku velkého rozsahu podle §283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, ale překročilo toliko hranici značného rozsahu ve smyslu §283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. 70. Co se týče dalšího zajištěného metamfetaminu, v bodě 29., na str. 15 odůvodnění napadeného rozsudku odvolací soud argumentuje tím, že:…. „další metamfetamin, který by obsahoval celkem 913,83 9 metamfetaminové báze, což již samo o sobě téměř dvojnásobně překračuje kvantifikační hledisko velkého rozsahu podle §283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, dosud vyroben nebyl, v rámci realizovaného výrobního procesu byl teprve součástí chemických roztoků, přičemž teprve izolací z nich po dokončení potřebných chemických reakcí by bylo lze hovořit o vzniklém, tedy vyrobeném metamfetaminu, k čemuž dodal, že i v samotné skutkové větě výroku o vině Městského soudu v Praze se přímo uvádí, že obviněný: „…. se pokusil vyrobit celkem 913,83 9 metamfetaminu báze, který v nedokončeném stavu přechovával v nádobách s roztoky ...“. Nejvyšší soud ve shodě s výstižnou argumentací nejvyššího státního zástupce nicméně označil tyto úvahy odvolacího soudu, které se následně odrazily i v jím užité právní kvalifikaci shora popsaného jednání obviněného pouze jako pokusu zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami podle §21 odst. 1 tr. zákoníku k §283 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, za věcně nesprávné a nepřiléhavé. 71. Jak státní zástupce správně poukázal, zásadní pro aplikaci odpovídající právní kvalifikace se stalo zodpovězení otázky, zda je nastíněný drogový delikt dokonán až výrobou finálního produktu (tedy zjednodušeně řečeno krystalizací do podoby konečného „prášku“ určeného k užívání), nebo již vytvořením roztoku, který sice není finálním produktem, nicméně psychotropní látku ve smyslu metamfetaminu báze již obsahuje v potřebném rozsahu. 72. Argumentace, že celková výroba pervitinu nebyla ukončena, a proto roztok, který byl zajištěn, nebyl ještě způsobilý k toxikomanickému využití – neboť nebyl vysušený, resp. vykrystalizovaný, by byla oprávněná pouze tehdy, kdyby výroba této drogy se nacházela v raném stadiu celého chemického procesu . Metamfetamin se vyrábí dehydroxylací efedrinu (resp. pseudoefedrinu), což je dvoufázový rozpouštěcí systém. Kdyby byl chemický proces přerušen v době, kdy by chemické roztoky ještě neobsahovaly metamfetamin (byť by celý proces k tomu směřoval), pak by se mohlo jednat pouze o vývojové stadium pokusu. 73. V předmětné věci byl metamfetamin získáván výrobou z efedrinu Nagaiho syntézou tzv. českou cestou. O tom svědčí nález matečních louhů, jakož i dalších látek sloužících k výrobě metamfetaminu (jód, toluen, kyselina fosforečná), kdy znaleckým zkoumáním bylo konstatováno, že bylo vyrobeno či rozpracováno celkem kolem 1 kg hydrochloridu metamfetaminu, tedy byl zajištěn meziprodukt, který již obsahoval 913,83 g metamfetaminové báze, tj. kolem 1 kg účinné psychotropní látky. K jeho výsledné krystalické podobě už zbývalo pouze „vysušení“ tohoto roztoku, které je v podstatě možné provést i v domácích podmínkách. 74. Je tak mimo jakoukoli pochybnost, že se výroba metamfetaminu nacházela v závěrečném stádiu, neboť obviněným byly vyrobeny roztoky, které již obsahovaly nikoli nezanedbatelný obsah konečné psychotropní látky - tedy metamfetaminové báze, konkrétně v množství 913,83 g. Bylo proto namístě posoudit uvedený meziprodukt jako přípravek obsahující psychotropní látku ve smyslu §283 odst. 1 tr. zákoníku. V daných souvislostech se jako nepřípadný jeví závěr odvolacího soudu, podle kterého teprve izolací metamfetaminu z chemických roztoků po dokončení potřebných chemických reakcí lze hovořit o vzniklém, a tedy vyrobeném metamfetaminu, a teprve tento moment zakládá dokonání trestného činu. Nejvyšší soud tak shledal správnými úvahy dovolatele, že „nejde o vývojové stadium trestné činnosti ve formě pokusu, ale již o dokonaný delikt“. 75. Pro úplnost lze dodat, že danou problematikou, kdy jednání obviněného bylo kvalifikováno jako dokonaný trestný čin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku se již dříve Nejvyšší soud zabýval v usnesení ze dne 10. 8. 2017, sp. zn. 11 Tdo 388/2017 (srov. zejména body 32. až 34. uvedeného usnesení), na které poukázal i nejvyšší státní zástupce. V projednávané věci jde přitom o zcela obdobnou situaci, přičemž Nejvyšší soud neshledává důvod, pro který by se měl odchýlit od dříve již jednoznačně zaujatého právního názoru. 76. S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud přisvědčil argumentaci dovolatele, že pokud obviněný vyrobil a vyráběl metamfetamin, který jednak přechovával a jednak prodával a dále přechovával prekursor, když takto vyrobil celkem 226,42 g světlé krystalické látky, v níž bylo obsaženo 75,9 procent metamfetaminu báze, tedy 171,85 g metamfetaminu báze, dále vyrobil 913,83 g metamfetaminu báze, která byla obsažena v nádobách s roztoky (vyrobil tak přípravek obsahující psychotropní látku), a současně přechovával 103,984 g pseudoefedrinu, z něhož by bylo možno získat 76,18 g hydrochloridu metamfetaminu, naplnil zákonný znak „spáchání činu ve velkém rozsahu“, který ve smyslu již citované judikatury Nejvyššího soudu představuje nejméně 500 g metamfetaminové báze, více než dvojnásobně. Není tedy sporu o tom, že obviněný M. H. naplnil všechny znaky skutkové podstaty dokonaného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Pro takové právní posouzení věci nemá význam nepřesná či zavádějící dikce skutkové věty výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, pokud se v ní uvádí, že „…dále pokusil vyrobit…“. 77. V posuzované věci Nejvyšší soud z obsahu spisového materiálu zjistil, že obviněný byl rozsudkem soudu prvního stupně ze dne 2. 12. 2021, sp. zn. 1 T 8/2021, uznán vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání osmi roků, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Obviněnému byl dále podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložen i trest propadnutí věci, jenž byl specifikován ve výroku citovaného rozsudku. S tímto rozsudkem se však neztotožnil soud odvolací, který z podnětu odvolání obviněného zrušil napadený rozsudek a sám nově rozhodl tak, že při nezměněných skutkových zjištěních uznal obviněného vinným ,,pouze“ pokusem zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §21 odst. 1, §283 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Ve vztahu k uloženému trestu pak dotčeným rozsudkem odvolacího soudu nedošlo k žádné změně, tj. obviněnému byl znovu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání osmi roků s výkonem ve věznici s ostrahou a stejný trest propadnutí věci. 78. Podle §265i odst. 1 písm. f) tr. ř. platí, že Nejvyšší soud dovolání odmítne, je-li zcela zřejmé, že projednání dovolání by nemohlo zásadně ovlivnit postavení obviněného a otázka, která má být z podnětu dovolání řešena, není po právní stránce zásadního významu. 79. Nejvyšší soud i přes shora nastíněnou vadu je přesvědčen, že v dané věci není nutné přistoupit ke zrušení napadeného rozhodnutí, případně i řízení mu předcházejícímu. Přestože se odvolací soud dopustil výše rozvedeného pochybení, případné zrušení napadeného rozsudku a nové rozhodnutí ve věci by ve prospěch obviněného nezakládalo jakoukoliv změnu z hlediska jeho postavení. Nejvyšší soud již dříve judikoval, že není účelné zasahovat kasačním způsobem do pravomocných rozhodnutí soudů nižších stupňů, je-li zjevné, že nové projednání věci by na postavení obviněného nemohlo ničeho změnit (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2022, sp. zn. 5 Tdo 833/2022). V případě konání dalšího řízení (po kasačním rozhodnutí) by byl obviněný M. H., s ohledem na závazný právní názor Nejvyššího soudu, uznán vinným přísnější právní kvalifikací ve smyslu posouzení jeho jednání jako dokonaného zločinu podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku (nikoliv jen jeho pokusu) a přitom náprava uvedeného pochybení by se ani nemohla jakkoli promítnout do výroku o trestu, neboť odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně podal pouze obviněný a zhoršení jeho postavení je tak vyloučeno s ohledem na zásadu zákazu reformace in peius . Obviněný byl ohrožen uložením trestu odnětí svobody ve výši od osmi do dvanácti let a napadeným rozsudkem mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání osmi let, tj. na samé dolní hranici zákonné trestní sazby. V tomto směru se Nejvyšší soud dále shoduje s oběma nižšími soudy, pokud neshledaly žádné důvody pro jeho zmírnění. 80. Zároveň nelze považovat předmětnou otázku výkladu, zda je posuzovaný drogový delikt dokonán až výrobou finálního produktu (tedy zjednodušeně řečeno krystalizací do podoby konečného „prášku“ určeného k užívání), nebo také již vytvořením roztoku, který sice není finálním produktem, nicméně psychotropní látku v podobě metamfetaminu báze již v potřebném rozsahu zjištěném kvantitativní analýzou obsahuje, za nikterak po právní stránce významnou, natož zásadně, neboť již byla opakovaně řešena judikaturou Nejvyššího soudu (viz citované usnesení Nevyššího soudu ze dne 10. 8. 2017, sp. zn. 11 Tdo 388/2017). IV. Závěrečné shrnutí 81. S ohledem na výše uvedená teoretická východiska a dosavadní průběh trestního řízení Nejvyšší soud závěrem konstatuje, že ačkoli se odvolací soud dopustil nesprávného právního posouzení posuzovaného jednání obviněného, toto pochybení ve výsledku nijak nevedlo ke zhoršení postavení obviněného M. H. V této souvislosti je současně zřejmé, že otázka, která by měla být potenciálně z podnětu podaného dovolání řešena, není po právní stránce zásadního významu. Nejvyšší soud tak dospěl k závěru, že namítanou vadu není třeba napravovat ani kasačním rozhodnutím, ani vydáním nového vlastního rozhodnutí ve věci. 82. S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud proto postupoval podle §265i odst. 1 písm. f) tr. ř. a dovolání nejvyššího státního zástupce odmítl, přičemž o odmítnutí dovolání rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný. V Brně dne 20. 10. 2022 JUDr. Antonín Draštík předseda senátu