ECLI:CZ:NS:2022:20.CDO.3249.2022.1
sp. zn. 20 Cdo 3249/2022-109
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Aleše Zezuly a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněného D. L. , narozeného XY, bytem v XY, zastoupeného Mgr. Janem Prihodou, advokátem se sídlem v Praze 2, Sokolská 1605/66, proti povinné J. S. , narozené XY, bytem v XY, pro doručování adresou v XY, zastoupené Mgr. Jiřím Kokešem, advokátem se sídlem v Příbrami, náměstí T. G. Masaryka 153, pro 728 318 Kč s příslušenstvím, vedené u soudního exekutora JUDr. Jiřího Štrincla, Exekutorský úřad Jablonec nad Nisou, pod sp. zn. 090 EX 82/21, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 27. července 2022, č. j. 20 Co 169/2022-86, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
1/ Ve shora označené věci soudní exekutor JUDr. Jiří Štrincl, Exekutorský úřad Jablonec nad Nisou (dále „exekutor“), usnesením ze dne 1. 6. 2022, č. j. 090 EX 82/21-73, určil výslednou cenu nemovitých věcí ve vlastnictví povinné, a to pozemkových parcel č. parc. XY, XY, XY, XY, XY a XY, všech zapsaných v katastru nemovitostí na listu vlastnictví č. XY pro katastrální území XY, obec XY, u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště XY (dále jen „pozemky“ či „nemovité věci“), ve výši 4 049 156,50 Kč; zároveň vyslovil, že s oceňovanými pozemky spojená „věcná břemena, výměnky a nájemní, pachtovní či předkupní práva, která prodejem v dražbě nezaniknou, nejsou“.
2/ Krajský soud v Praze (dále „odvolací soud“) usnesením ze dne 27. 7. 2022, č. j. 20 Co 169/2022-86, k odvolání povinné usnesení exekutora potvrdil. Vyšel ze zjištění, že pověřený exekutor nařídil exekučním příkazem ze dne 23. 7. 2021, č. j. 090 EX 82/21-9, prodej pozemků a za tímto účelem uložil znalkyni v oboru ekonomika Ing. Zdeňce Hrochové, aby vypracovala znalecký posudek, z něhož následně exekutor v otázce určení výsledné ceny nemovitých věcí správně vycházel. Ani odvolací soud totiž neshledal v postupu exekutora žádné pochybení, jestliže podaný znalecký posudek (evidovaný pod č. 4306/19/22) byl dostatečným způsobem znalkyní odůvodněn a cena byla stanovena v souladu se zákonem jako cena obvyklá, tvořící podklad pro nejnižší podání v dražbě (§336e odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů - dále „o. s. ř.“).
3/ Námitky povinné, že „měly být oceněny i jiné pozemky“ vzhledem ke skutečnosti, že oceňované pozemky představují přístupové cesty k pozemku č. parc. st. XY zapsanému pro katastrální území XY na listu vlastnictví č. XY se stavbou budovy č. p. XY a k pozemku s částí uzavřeného dvora, odvolací soud odmítl jako neopodstatněné. V téže exekuční věci totiž exekutor pravomocným usnesením ze dne 10. 3. 2022, č. j. 090 EX 82/21-56, určil cenu jedné ideální poloviny stavební parcely č. XY, jejíž součástí je stavba rodinného domu č. p. XY, a parcel č. XY a č. XY zapsaných na listu vlastnictví č. XY pro katastrální území XY, přičemž zjistil, že studna, odpadní jímka a inženýrské sítě jsou umístěny na pozemku ve výlučném vlastnictví povinné „ a rovněž přístup k nemovitým věcem je pouze po pozemku povinné“. V posuzované věci znalkyně v souladu s pokynem odvolacího soudu oceňovala pozemky tvořící jeden funkční celek s dříve oceněnými nemovitostmi.
4/ Proti usnesení odvolacího soudu podala povinná dovolání, jehož přípustnost spatřuje v tom, že „napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného a procesního práva, která má být dovolacím soudem posouzena jinak a v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena“ . Dovolatelka vylíčila „skutková základ“ případu (bod IV. dovolání) a předestřela dvě právní otázky, a to:
a/ zda může být předmětem dražby nemovitá věc (přístupová cesta, polovina dvora) ve vlastnictví povinné, dojde-li prodejem takové věci „k omezení výkonu vlastnického práva k rodinnému domu a snížení hodnoty jiné nemovité věci ve vlastnictví povinné“, a
b/ zda může být předmětem dražby část funkčního celku (část dvora a přístupová cesta) bez toho, že „v rozporu se zákonem (…) došlo ke zpeněžení hlavní části rodinného domu, s kterým výše uvedené tvoří funkční celek“ .
5/ Povinná upřesnila, že v případě prodeje přístupové cesty třetí osobě nebudou mít oprávněný a povinná „možnost přístupu do rodinného domu“. Dovolatelka „má majetek dostatečně velké hodnoty na to, aby bylo přistoupeno k nařízení prodeje rodinného domu, který (…) současně využívá k bydlení“. Exekutor by proto měl zvážit, které z oceňovaných pozemků tvoří funkční celek a mohou být předmětem samostatné dražby, aby nedošlo k narušení výkonu vlastnického práva. Navrhla proto zrušení napadeného usnesení a vrácení věci odvolacímu soudu k dalšímu řízení, rovněž navrhla, aby dovolací soud odložil „vykonatelnost“ napadeného rozhodnutí, neboť neprodlenou dražbou by povinné hrozila „velmi závažná újma“.
6/ Oprávněný se k dovolání vyjádřil podáním ze dne 11. 10. 2022 tak, že se dovolatelka „všemi možnými prostředky, které jí dává právní řád, snaží pozdržet dražbu nemovitých věcí v jejím výlučném vlastnictví“. Její obrana je zcela irelevantní a napadené usnesení odvolacího soudu správné. Připomněl, že on jako jediný spoluvlastník dovolatelky k nemovitostem na listech vlastnictví č. XY a XY v katastrálním území XY hradí „veškeré splátky úvěru nemovitých věcí“.
7/ Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (viz §10a o. s. ř.) rozhodl o dovolání povinné podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále opět „o. s. ř.“, a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno k tomu legitimovanou účastnicí exekučního řízení (viz §36 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů - dále „ex. řád“) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., dospěl bez jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) k závěru, že dovolání není přípustné (§237 o. s. ř.).
8/ Nejvyšší soud ve své konstantní judikatuře vysvětlil, že má-li být dovolání přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř. proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva se jedná a od které ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu se řešení této otázky hmotného nebo procesního práva odvolacím soudem odchyluje (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSCR 55/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikované pod číslem 4/2014 Sb. rozh. obč., nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. dubna 2018, sp. zn. 20 Cdo 720/2018). Nedílným předpokladem pro řádné naplnění výše uvedeného je skutečnost, že dovolatelem namítaný rozpor rozhodovací praxe dovolacího soudu s napadeným rozhodnutím nesmí být toliko zdánlivý, nýbrž svým obsahem či právními závěry musí být posuzovaná rozhodnutí ve skutečném (objektivním) rozporu. Jestliže procesní předpis (o. s. ř.) vyžaduje splnění zákonem stanovených formálních předpokladů dovolání a dovolací soud splnění těchto náležitostí důsledně zkoumá, nemůže se jednat o přepjatý formalismus (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. dubna 2015, sp. zn. I. ÚS 1092/15, či nález Ústavního soudu ze dne 11. února 2020, sp. zn. III. ÚS 2478/18).
9/ Jestliže v posuzované věci dovolatelka ohlásila ve vztahu k předestřeným právním otázkám dvě hlediska přípustnosti dovolání (řešené otázky mají být dovolacím soudem posouzeny jinak a současně se jedná o otázky v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud neřešené), je třeba připomenout, že v konkrétním případě může být splněno vždy pouze jedno ze zákonem stanovených kritérií přípustnosti dovolání, neboť splnění jednoho kritéria přípustnosti dovolání vylučuje, aby současně pro řešení téže otázky bylo naplněno kritérium jiné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. února 2018, sp. zn. 20 Cdo 431/2018, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. června 2014, sp. zn. 26 Cdo 1590/2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. listopadu 2013, sp. zn. 29 Cdo 3673/2013). Současně je pro prvně zvolenou přípustnost dovolání nezbytné přiblížit, a to alespoň v rovině citovaných právních závěrů dovolacího soudu, jaká konstantní judikatura Nejvyššího soudu má být překonána, a uvést konkrétní důvody k takovému postupu. Zákonná přípustnost dovolání ve znění „má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“ (§237 in fine o. s. ř.) totiž míří pouze na ty případy právních otázek dosavadní rozhodovací praxí dovolacího soudu již vyřešené, od jejichž řešení by se měl Nejvyšší soud (nově) odklonit. Z obsahu dovolání povinné je v této souvislosti zřejmé, že samotná formulace uvedené přípustnosti dovolání jednak přesně neodpovídá zákonné dikci (dovolatelka se nejspíš mylně domnívá, že v řešené otázce má dovolací soud rozhodnout jinak oproti závěru odvolacího soudu), jednak není podložena pro překonání judikatorní praxe dovolacího soudu jakoukoli věcnou argumentací.
10/ V důsledku chybějící přípustnosti dovolání se dovolatelka míjí rovněž s vymezením řádného důvodu dovolání, neboť předestřené otázky (viz shora) se nevztahují k vlastnímu určení výsledné ceny pozemků a netýkají se ani oceňovaných nemovitých věcí, ale stavby rodinného domu, případně jiných pozemků, přičemž svou podstatou vycházejí ze skutkových námitek dovolatelky (kritika či představa povinné o funkčním propojení nyní oceněných pozemků se stavbou rodinného domu, případně s jinými pozemky), prostřednictvím nichž přípustnost dovolání (podle procesní úpravy účinné od 1. 1. 2013) založit nelze (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. října 2014, sp. zn. 29 Cdo 4097/2014, proti němuž podanou ústavní stížnost Ústavní soud usnesením ze dne 12. března 2015, sp. zn. III. ÚS 77/15, odmítl, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. listopadu 2016, sp. zn. 20 Cdo 4968/2016).
11/ Dovolací soud proto dovolání povinné podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
12/ Se zřetelem k výsledku dovolacího řízení nelze vyhovět ani návrhu povinné na odklad „vykonatelnosti“ napadeného usnesení odvolacího soudu (návrh by se správně měl týkat odkladu právní moci napadeného rozhodnutí ve smyslu §243 písm. b/ o. s. ř., neboť usnesení o určení ceny vydané podle §336a o. s. ř. vykonat nelze), není-li o tom nutno vydávat zvláštní rozhodnutí (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2005, sp. zn. 20 Cdo 873/2005), jestliže k odmítnutí dovolání došlo v přiměřené době (viz nález Ústavního soudu ze dne 23. srpna 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16).
13/ O náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodováno ve zvláštním režimu (§87 a násl. ex. řádu).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 7. 12. 2022
JUDr. Aleš Zezula
předseda senátu