ECLI:CZ:NS:2022:28.CDO.3403.2022.1
sp. zn. 28 Cdo 3403/2022-152
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Zdeňka Sajdla a soudců JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a Mgr. Petra Krause ve věci žalobce: V. H., narozený XY, bytem v XY, zastoupený JUDr. Markem Hlaváčem, advokátem se sídlem v Praze 10, Akademická 663/5, proti žalované: Česká republika – Státní pozemkový úřad , IČO: 01312774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, zastoupená Mgr. Dušanem Sedláčkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Florenci 2116/15, o nahrazení projevu vůle, vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. 12 C 200/2020, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 16. května 2022, č. j. 8 Co 7/2022-132, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 16. května 2022, č. j. 8 Co 7/2022-132, a rozsudek Okresního soudu v Mostě ze dne 4. srpna 2021, č. j. 12 C 200/2020-86, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
1. Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 16. 5. 2022, č. j. 8 Co 7/2022-132, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Mostě (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 4. 8. 2021, č. j. 12 C 200/2020-86, jímž byl nahrazen projev vůle žalované uzavřít s žalobcem smlouvu o bezúplatném převodu pozemku parc. č. XY v k. ú. XY (dále též jen „předmětný pozemek“) a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení (výrok I. rozsudku odvolacího soudu); současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II. rozsudku odvolacího soudu).
2. Odvolací soud vzal za správná skutková zjištění soudu prvního stupně i z nich vycházející závěr, že žalobce je oprávněnou osobou (§4 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění účinném do 31. 12. 2012, dále jen „zákon o půdě“), které pro zákonem stanovenou překážku nebylo lze vydat původní pozemky, a jež má proto nárok na vydání jiných zemědělských pozemků (§11, §11a zákona o půdě). Dovodil přitom, že byly naplněny podmínky pro to, aby se žalobce mohl domáhat bezúplatného převodu konkrétního náhradního pozemku (mimo veřejnou nabídku), neboť žalovaná postupovala při uspokojování jeho restitučního nároku liknavě a svévolně a žalobce byl dostatečně aktivní. Ve vztahu k předmětnému pozemku neshledal žádné překážky, pro které by byl vyloučen z převodu. Z uvedeného důvodu žalobnímu žádání o jeho vydání žalobci vyhověl.
3. Proti výroku I. rozsudku odvolacího soudu podala dovolání žalovaná. Předestřela otázku ocenění právnímu předchůdci žalobce odňatých a pro překážky stanovené zákonem o půdě posléze nevydaných pozemků, nacházejících se v oblasti XY, dotčených tzv. ,,Severním regulačním plánem“ (návrhem regulačního a zastavovacího plánu pro část území Prahy XI z roku 1938). Měla za to, že se odvolací soud při řešení dané otázky odchýlil od judikatury Nejvyššího soudu, ocenil-li je jako stavební. Odkazovala přitom na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2017, sp. zn. 28 Cdo 1013/2016, ze dne 25. 11. 2015, sp. zn. 28 Cdo 2956/2014, ze dne 3. 6. 2015, sp. zn. 28 Cdo 4678/2014, ze dne 3. 9. 2019, sp. zn. 28 Cdo 4423/2018, ze dne 3. 11. 2010, sp. zn. 28 Cdo 1189/2010 a usnesení téhož soudu ze dne 4. 7. 2016, sp. zn. 28 Cdo 1754/2016 a ze dne 26. 10. 2016, sp. zn. 28 Cdo 1992/2015. Vznášela rovněž otázku vhodnosti žalobcem požadovaného náhradního pozemku parc. č. XY v k. ú. XY k převodu na oprávněnou osobu, argumentujíc tím, že tento pozemek je územně plánovací dokumentací určen k zastavění za účelem rozšíření areálu tepelné elektrárny XY . V uvedeném směru měla rozsudek odvolacího soudu za kolidující s rozhodnutími Nejvyššího soudu ze dne 20. 8. 2019, sp. zn. 28 Cdo 2372/2019, ze dne 19. 6. 2019, sp. zn. 28 Cdo 1890/2019, ze dne 8. 12. 2020, sp. zn. 28 Cdo 2910/2020, ze dne 10. 2. 2020, sp. zn. 28 Cdo 4185/2019 , a ze dne 12. 3. 2019, sp. zn. 28 Cdo 3124/2018. Navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu změnil tak, že se žaloba o bezúplatný převod pozemku parc. č. XY v k. ú. XY zamítá.
4. Podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), jímž je třeba poměřovat přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu (jež nepatří do okruhu usnesení vyjmenovaných v §238a o. s. ř.), „není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení dovolatelem vymezené otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“.
5. Dovolatelkou předestíraná otázka ocenění odňatých pozemků v době jejich přechodu na stát, potažmo určení výše restitučního nároku žalobce, přípustnost dovolání nezakládá (§237 o. s. ř.).
6. Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně dovodil, že cena náhradního pozemku má být ekvivalentní ceně pozemku, který byl oprávněné osobě odebrán – pokud byl oprávněné osobě odňat zemědělský pozemek, má nárok na náhradu za zemědělský pozemek (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 8. 2003, sp. zn. 28 Cdo 101/2003, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2008, sp. zn. 28 Cdo 1518/2007, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2009, sp. zn. 28 Cdo 2699/2008); má tak být zachována identita v charakteru pozemků v tom směru, že rozhodný je jejich charakter, a tedy i hodnota ke dni odnětí státem. Pokud byly sice odnímané pozemky, byť formálně, vedeny jako pozemky zemědělské, nicméně byly určeny, popřípadě dále využity, jako pozemky stavebního charakteru, je na místě oprávněnému subjektu poskytnout náhradu jako za pozemky stavební (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 7. 2016, sp. zn. 28 Cdo 1754/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2017, sp. zn. 28 Cdo 1013/2016 a ze dne 1. 9. 2015, sp. zn. 28 Cdo 1227/2015).
7. Pakliže byly pozemky v době přechodu na stát evidovány jako zemědělské, nicméně byly určeny k výstavbě (v době prodeje existující územně plánovací dokumentace, vykoupení za účelem výstavby, bezprostřední realizace výstavby, existence územního rozhodnutí o umístění stavby), lze i takové pozemky v zásadě ocenit jako pozemky určené pro stavbu ve smyslu ustanovení §14 odst. 1 vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb. (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2015, sp. zn. 28 Cdo 2956/2014, ze dne 3. 4. 2014, sp. zn. 28 Cdo 444/2014, ze dne 3. 6. 2015, sp. zn. 28 Cdo 4678/2014, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2015, sp. zn. 28 Cdo 3971/2014 a ze dne 2. 9. 2015, sp. zn. 28 Cdo 1025/2015).
8. Dovolací soud v této souvislosti rovněž aproboval flexibilnější přístup k posuzování původní povahy odňatých pozemků, v rámci něhož soudy podle kontextu každého jednotlivého případu zohledňují různé relevantní okolnosti a neulpívají rigidně kupříkladu jen na vydání územního rozhodnutí jako na podmínce uznání pozemků za stavební (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 9. 2015, sp. zn. 28 Cdo 1227/2015, nebo ze dne 1. 3. 2017, sp. zn. 28 Cdo 4120/2016, a rozhodnutí v něm odkazovaná), přičemž judikatura poukazem na územně plánovací dokumentaci, účel vykoupení pozemku či následnou realizaci výstavby neurčuje taxativně hlediska, jež musí být naplněna současně (byť tomu tak nepochybně být může), aby byl posuzovaný pozemek pokládán za stavební, pouze příkladmo vyjmenovává konkrétní faktory, jež mohou k závěru o stavební povaze pozemku vést (srov. zejména usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2017, sp. zn. 28 Cdo 1964/2017, či ze dne 3. 2. 2016, sp. zn. 28 Cdo 3689/2015).
9. Odvolací soud se výše citované judikatuře, na níž není důvodu čehokoliv měnit, nikterak nezpronevěřil. Své závěry o potřebě ocenit odňaté pozemky ve smyslu ustanovení §14 odst. 1 vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb., jako stavební totiž opírá o zjištění, že po svém odnětí (v letech 1952 a 1954), pozemky byly zastavěny, přičemž již před tím byly dlouhodobě začleněny do ploch určených k městské zástavbě (v souladu s návrhem regulačního a zastavovacího plánu pro část území Prahy XI z roku 1938 – tzv. „Severní regulační plán“) a stavební činnost na nich byla po přechodu na stát i nadále plánována; realizována přitom byla (byť s jistým časovým odstupem, případně v modifikované podobě) v souladu s tzv. Severním regulačním plánem (viz návrh Rady ÚNV na schválení programu výstavby pro podrobný územní plán Malešického města z 24. 6. 1958). Odvolací soud tedy v souladu s ustálenou judikaturou akcentoval účel, pro nějž byly pozemky státem odňaty (dlouhodobě plánovaná a později realizovaná městská výstavba), aniž pro stavební ocenění odňatých pozemků rigidně vyžadoval existenci platné územně plánovací dokumentace (k významu posuzování platnosti při výstavbě použité územně plánovací dokumentace srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2022, sp. zn. 28 Cdo 2984/2022).
10. Ke stejným závěrům o stavebním charakteru pozemků dotčených tzv. ,,Severním regulačním plánem“ dospěl ostatně Nejvyšší soud za obdobných skutkových i právních poměrů i v dalších projednávaných sporech (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 2. 2020, sp. zn. 28 Cdo 4185/2019, a ze dne 29. 3. 2022, sp. zn. 28 Cdo 3080/2021, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 1. 2020, sp. zn. 28 Cdo 4091/2019, a ze dne 29. 4. 2020, sp. zn. 28 Cdo 990/2020).
11. Zpochybňuje-li pak dovolatelka závěry odvolacího soudu o tom, že výstavba na odňatých pozemcích byla realizována v souladu s tzv. „Severním regulačním plánem“, představuje její polemika evidentně kritiku závěrů skutkových a nikoliv právních. Platí přitom, že polemika se skutkovými závěry soudů nižšího stupně s účinností od 1. 1. 2013 nepředstavuje způsobilý dovolací důvod (srov. §241a odst. 1 o. s. ř. a dále v poměrech do 31. 12. 2012 například důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2011, sen. zn. 29 NSČR 29/2009, uveřejněného pod číslem 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, včetně tam zmíněného odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96, uveřejněný pod číslem 1/1997 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu); uplatněním způsobilého dovolacího důvodu pak není ani zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Prostřednictvím skutkových námitek tudíž na přípustnost dovolání ve smyslu ustanovení §237 o. s. ř. očividně usuzovat nelze.
12. Jestliže tedy odvolací soud dovodil, že odňaté pozemky jest se zřetelem k jejich charakteru k okamžiku odnětí ocenit jako pozemky určené pro stavbu ve smyslu §14 odst. 1 vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb., nikterak se tím od výše citované judikatury, na níž není důvodu čehokoliv měnit, neodchýlil (§237 o. s. ř.).
13. Zjišťuje, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (žalovanou) zastoupenou advokátem (§241 odst. 1 o. s. ř.) a ve lhůtě stanovené §240 odst. 1 o. s. ř., je však Nejvyšší soud shledal přípustným (podle §237 o. s. ř.) pro řešení otázky vhodnosti požadovaného náhradního pozemku parc. č. XY v k. ú. XY k bezúplatnému převodu na oprávněnou osobu ve smyslu §11a zákona o půdě, kterou odvolací soud vyřešil odchylně od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (viz judikaturu dále citovanou).
14. Zmatečnosti (§229 odst. 1, odst. 2 a odst. 3 o. s. ř.) ani jiné vady řízení, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí o věci a k nimž dovolací soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (srov. §242 odst. 3 o. s. ř. ), se z obsahu spisu nepodávají a dovolatelka je ani nenamítá.
15. Nejvyšší soud se proto dále zabýval tím, zda je dán důvod vymezený dovoláním, tedy prověřením správnosti právního posouzení věci odvolacím soudem v hranicích dovoláním vymezené otázky.
16. O nesprávné právní posouzení věci (dovolací důvod dle §241a odst. 1 o. s. ř.) jde tehdy, posoudil-li odvolací soud věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně vybranou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
17. Skutkový stav věci, jak byl zjištěn odvolacím soudem, nemohl být dovoláním zpochybněn, proto z něj Nejvyšší soud při dalších úvahách vychází.
18. Judikaturou dovozeným závěrem, dle něhož při liknavém či diskriminujícím postupu žalované se mohou oprávněné osoby domáhat také převodu konkrétních náhradních pozemků bez předchozího zahrnutí těchto pozemků do veřejné nabídky (viz rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 31 Cdo 3767/2009, pod č. 62/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek; nebo ze dne 28. 6. 2017, sp. zn. 28 Cdo 5368/2015), nebyly popřeny závěry dosavadní judikatury dovolacího soudu, která jako podmínku pro vyhovění žalobě na uložení povinnosti bezúplatně převést náhradní zemědělský pozemek oprávněné osobě požaduje, aby šlo o pozemek k převodu „vhodný“ (tedy pozemek, jenž by byl – nebýt liknavého postupu Pozemkového fondu ČR, resp. žalované – do veřejné nabídky takto zařaditelný; k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 9. 2009, sp. zn. 28 Cdo 4876/2008, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 1. 2011, sp. zn. 28 Cdo 99/2010, ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 3304/2014, a ze dne 2. 5. 2016, sp. zn. 28 Cdo 4400/2015). Ani oprávněná osoba se tudíž nemůže neomezeně domáhat převodu jakéhokoliv zemědělského pozemku z vlastnictví státu (ve správě Státního pozemkového úřadu) a zejména jí takto nelze přiřknout pozemky, jejichž převodu brání jiné právní předpisy či nedostatek vhodnosti jejich zařazení do veřejné nabídky podle zákona o půdě (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2018, sp. zn. 28 Cdo 2857/2018).
19. V rozhodovací praxi Nejvyššího soudu pak byla dovozena rovněž další kritéria „vhodnosti“ pozemku, a to např., zdali nejde o pozemek zatížený právy třetích osob (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2011, sp. zn. 28 Cdo 1568/2011), zda převodu nebrání zákonné výluky uvedené v ustanoveních §11 odst. 1 zákona o půdě a §6 zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (srov. kupř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2022, sp. zn. 28 Cdo 2995/2022), zda jeho převod není z jiného důvodu zapovězen zákonem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 1. 2011, sp. zn. 28 Cdo 99/2010), zda jej lze zemědělsky obhospodařovat (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2013, sp. zn. 28 Cdo 592/2013), nebo zda nevzniknou jiné problémy při hospodaření s takovým pozemkem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 2462/2014). Tato hlediska je přitom vždy nutno zkoumat se zřetelem k individuálním skutkovým okolnostem případu a předpoklady pro vydání (popřípadě pro nevydání) každého takového pozemku posuzovat zcela samostatně, byť s přihlédnutím k širším souvislostem konkrétní věci (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2017, sp. zn. 28 Cdo 5045/2015, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2007, sp. zn. 28 Cdo 220/2005). V rozsudku ze dne 31. 1. 2018, sp. zn. 28 Cdo 2430/2016, Nejvyšší soud dále uzavřel, že je na soudu, aby v každé jednotlivé věci vždy s ohledem na její konkrétní okolnosti posoudil, zda pozemky vybrané oprávněnou osobou jako náhradní, jsou pro uspokojení jejího restitučního nároku vhodné se zřetelem k poměrům daným ke dni vyhlášení jeho rozhodnutí (§154 odst. 1 o. s. ř.).
20. Dle ustanovení §6 odst. 1 písm. b) zákona č. 503/2012 Sb. podle tohoto zákona nebo zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, anebo zákona č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), ve znění pozdějších předpisů, nelze převádět z vlastnictví státu na jiné osoby zemědělské pozemky nebo jejich části určené územním plánem nebo regulačním plánem anebo rozhodnutím o umístění stavby k zastavění veřejně prospěšnými stavbami nebo stavbami dopravní infastruktury nebo těmito stavbami již zastavěné, s výjimkou zemědělských pozemků 1. převáděných podle §7 nebo §10 odst. 1 nebo 2, 2. převáděných se souhlasem obce nebo kraje na osoby, které mají podle schválené stavební dokumentace uskutečnit výstavbu podle §17 odst. 3 zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, 3. převáděných se souhlasem obce nebo kraje směnou za jiné nemovitosti podle §17 odst. 3 zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nebo 4. určených platnou územně plánovací dokumentací nebo již využitých ke zřízení technické infrastruktury; v případě pochybností vydá na základě žádosti Státního pozemkového úřadu vyjádření příslušný úřad územního plánování.
21. K otázce převoditelnosti pozemku určeného k zastavění veřejně prospěšnou stavbou nebo stavbou dopravní infrastruktury (§6 odst. 1 písm. b/ zákona č. 503/2012 Sb.) lze pak také odkázat na rozhodovací praxi dovolacího soudu akcentující smysl a účel interpretovaného ustanovení, jímž je zamezit těm převodům zemědělských pozemků, u nichž to vyžaduje veřejný zájem na vybudování staveb dopravní a technické infrastruktury či jiných veřejně prospěšných staveb a k nimž by jinak bylo nezbytné získat právo umožňující realizaci veřejně prospěšné stavby. Interpretované ustanovení míří právě na veřejným zájmem dotčené zemědělské pozemky (ve smyslu §1 odst. 1 písm. a/ zákona o půdě), tj. na půdu tvořící zemědělský půdní fond nebo do něj náležející, tedy především na pozemky (jejich části) dosud zemědělsky obhospodařované (viz §1 odst. 2 zákona č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů), a to za jediné podmínky, že jde o pozemky (nebo jejich části) určené územním plánem nebo regulačním plánem anebo rozhodnutím o umístění stavby k zastavění veřejně prospěšnými stavbami nebo stavbami dopravní infrastruktury nebo těmito stavbami již zastavěné (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2017, sp. zn. 28 Cdo 5368/2015).
22. Při komparaci veřejného zájmu na zachování dosavadních vlastnických vztahů a zájmů oprávněných osob na náhradní uspokojení restitučního nároku jest pak vždy též hodnotit, zda restituční nárok – v případě kolize se zájmem na zachování veřejného vlastnictví – nebude lépe uspokojit vydáním jiného náhradního pozemku (srov. rozsudky Nejvyššího ze dne 12. 1. 2021, sp. zn. 28 Cdo 3676/2020, a ze dne 21. 4. 2021, sp. zn. 28 Cdo 550/2021).
23. Odvolací soud se při hodnocení vhodnosti bezúplatného převodu pozemku parc. č. XY v k. ú. XY (coby pozemku náhradního) na žalobce s právě reprodukovanými a judikaturou dovozenými kritérii žel nevypořádal dostatečně. Nezabýval se totiž důsledně tím, zda na předmětném pozemku nacházejícím se v bezprostřední blízkosti tepelné elektrárny XY (aktuálně užívaném k zemědělským účelům) spadajícím dle územně plánovací informace zčásti do zastavitelné plochy a zčásti do nezastavěného území – s uvažovaným využitím „výroba a skladování“ a „orná půda“ – je podle územně plánovací dokumentace (dle stavu existujícího ke dni vyhlášení rozhodnutí) plánována výstavba veřejně prospěšné stavby či stavby dopravní infrastruktury (§6 odst. 1 písm. b/ zákona č. 503/2012 Sb.) nebo jiná výstavba či užití pozemku, pro něž by v souladu s veřejným zájmem měly být zachovány dosavadní vlastnické vztahy (viz dovolatelkou předestírané využití pozemku k rozšíření areálu tepelné elektrárny). Relevantní informace o plánovaném využití předmětného pozemku či významu zachování jeho státního vlastnictví přitom bylo namístě čerpat ze zpráv dotčených veřejných orgánů (úřady územního plánování, příslušný stavební úřad, Ministerstvo průmyslu a obchodu apod.), a nikoliv z neautorizovaného zdroje (internetové encyklopedie Wikipedie), jak učinily soudy nižšího stupně. Ustálené judikatuře současně odporuje i úvaha odvolacího soudu, dle níž „toliko částečná nevhodnost“ pozemku k převodu na oprávněnou osobu (případné plánovaní částečného využití pozemku k veřejně prospěšným účelům) implikuje jeho způsobilost k převodu na oprávněnou osobu v celém rozsahu; viz konkluze, dle nichž je v takovém případě namístě uspokojit restituční nárok vydáním vhodné části nárokovaného pozemku, vymezené geometrickým plánem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2021, sp. zn. 28 Cdo 509/2021, či stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 12. 10. 2021, sp. zn. Pl. ÚS – st. 54/21).
24. Z uvedeného vyplývá, že právní posouzení věci odvolacím soudem při řešení otázky, je-li předmětný – žalobcem požadovaný – pozemek vhodný (způsobilý) k převodu na oprávněnou osobu jako náhradní, správné není (jeho závěry jsou předčasné), a uplatněný dovolací důvod (§241a odst. 1 o. s. ř.) byl tudíž naplněn.
25. Nejvyšší soud proto, shledávaje dovolání opodstatněným, rozsudek odvolacího soudu bez jednání (§243a odst. 1 věty první o. s. ř.) zrušil; jelikož se důvody pro zrušení rozsudku odvolacího soudu vztahují i na rozsudek soudu prvního stupně, byl zrušen i tento rozsudek a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243e odst. 1, odst. 2, věty první, o. s. ř.).
26. Právní názor vyslovený Nejvyšším soudem v tomto rozsudku je pro soudy nižších stupňů v dalším řízení závazný (§243g odst. 1, §226 odst. 1 o. s. ř.).
27. V rozhodnutí, jímž se řízení bude končit, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů tohoto dovolacího řízení (§243g odst. 1, věty druhé, o. s. ř.).
28. Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz , rozhodnutí Ústavního soudu na stránkách nalus.usoud.cz.
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 6. 12. 2022
Mgr. Zdeněk Sajdl
předseda senátu