ECLI:CZ:NS:2022:3.TDO.448.2022.1
sp. zn. 3 Tdo 448/2022-428
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. 7. 2022 o dovolání, které podal obviněný M. M., nar. XY, trvale bytem XY, XY, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 18. 10. 2021, sp. zn. 11 To 314/2021, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 1 T 25/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání obviněného M. M. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu v Mělníku ze dne 4. 8. 2021, sp. zn. 1 T 25/2021, byl obviněný M. M. uznán zločinem týrání osoby žijící ve společném obydlí podle §199 odst. 1, 2 písm. d) tr. zákoníku, a to na podkladě skutkového stavu spočívajícího v tom, že v době nejméně od měsíce února 2019 do 24. 5. 2020 při společném soužití v rodinném domě čp. XY v ulici XY v XY, fyzicky a psychicky týral svou přítelkyni J. V., nar. XY, tak, že ji zpočátku při vzájemných slovních hádkách, urážel vulgárními nadávkami a přitom ji i několikrát uhodil otevřenou dlaní do obličeje, postupně se jeho agresivní chování vůči poškozené stupňovalo, kdy k hádkám docházelo téměř denně a kromě fackování bil poškozenou pěstmi do hlavy i po celém těle, kopal do rozkroku nebo ji chytil za spodní čelist a velkou silou ji mačkal, nejméně při dvou takovýchto útocích poškozená upadla do krátkého bezvědomí, dále chytil poškozenou za vlasy a vláčel s ní po zemi nebo se ji taháním za vlasy snažil zvednout, na konci měsíce prosince 2019 poškozenou fyzicky napadl ve vozidle v XY, kde společně seděli ještě s kamarádem a povídali si, poté, co kamarád vystoupil, tak obžalovaný zamkl dveře u vozidla a mlátil poškozené hlavou o okénko, kromě fyzických útoků poškozenou týral i psychicky, kdy tuto sociálně omezoval, zakazoval jí kontakt s kamarádkami, bezdůvodně na ni žárlil, měnil jí heslo na sociální síti Facebook, kontroloval jí Facebook, zakazoval jí nosit některé oblečení, slovně ji ponižoval, a to i před kamarády, kdy jí říkal, že je blbá, mezek, neschopná, debil a podobně, nejméně poslední rok jejich soužití, kdy byl každodenním uživatelem pervitinu, se jeho agresivní nálady ještě stupňovaly, po poškozené požadoval sex, když poškozená toto odmítala a nespolupracovala, tak ji vynadal, četnost takových psychických nátlaků na poškozenou se stupňovala, jeho agresivní chování vůči poškozené vyvrcholilo v květnu 2020, kdy jí obžalovaný na dva dny zamkl v pokoji a dne 24. 5. 2020 poškozenou opět fyzicky napadl, kdy ji chytil pod krkem, když držela v náručí malého syna, poté jí dovolil syna položit do postýlky a začal ji bít, kdy toto jeho stále agresivnější chování v poškozené vyvolalo obavu o její život a zdraví a donutilo ji se natrvalo odstěhovat, přičemž v důsledku jednání obžalovaného vznikly poškozené kromě modřin a odřenin převážně psychické útrapy .
Za uvedené jednání a sbíhající se přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání dle §337 odst. 1, písm. a) tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Mělníku ze dne 29. 7. 2020, č.j. 1 T 88/2020-40, byl obviněný odsouzen podle §199 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 36 (třiceti šesti) měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 48 (čtyřiceti osmi) měsíců.
Podle §73 odst. 1, 2 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu v trvání 12 (dvanácti) měsíců.
Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Mělníku ze dne 29. 7. 2020 č.j. 1 T 88/2020-40, který nabyl právní moci dne 25. 9. 2020, jakož i všechna další rozhodnutí, na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Proti rozsudku Okresního soudu v Mělníku ze dne 4. 8. 2021, sp. zn. 1 T 25/2021, podal obviněný odvolání, a to do všech jeho výroků.
O podaném odvolání rozhodl Krajský soud v Praze usnesením ze dne 18. 10. 2021, sp. zn. 11 To 314/2021 , a to tak, že odvolání obviněného podle §256 tr. ř. zamítl.
II.
Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 18. 10. 2021, sp. zn. 11 To 314/2021, podal obviněný prostřednictvím svého advokáta dovolání (č. l. 409-416), v rámci něhož odkázal na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2021 , s tím, že bylo rozhodnuto o zamítnutí jeho odvolání, přestože v řízení, které předcházelo rozhodnutí odvolacího soudu byl dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť rozsudek Okresního soudu v Mělníku spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, který je obsažen v jeho výroku o vině.
Obviněný namítl, že v projednávané věci je dán extrémní rozpor mezi skutkovými závěry a provedenými důkazy, neboť skutek se nestal tak, jak je vymezeno ve skutkové větě. Poukázal na to, že poškozená kategoricky v rámci výslechu popřela, že by ji kdy nutil k sexu, přesto je takové skutkové zjištění obsaženo ve skutkové větě rozsudku. Dále uvádí, že obsah nahrávky údajně pořízené dne 25. 12. 2019 u rodičů poškozené – svědků M. V. a J. V., prokazuje nevěrohodnost jejich výpovědí, zejména pak pokud jde o tvrzení, že po celou dobu věděli o tom, že se dovolatel údajně dopouštěl týrání. Poukazuje na to, že z nahrávky není zřejmé, o jaké osobě na nahrávce poškozená a svědci hovoří. Není rovněž vůbec patrný vznik poranění poškozené, která se na nahrávce objevují, k mechanismu jejich vzniku nebylo provedeno žádné zkoumání, neexistují žádné lékařské zprávy. Stejně tak není prokázáno, kdy vůbec byla tato nahrávka pořízena, neboť na fotografiích ze dne 26. 12. 2019 uložených na platformě Facebook je poškozená zachycena bez očividných známek násilí. Podle dovolatele tedy není prokázáno, že by nahrávka byla pořízena právě dne 25. 12. 2019, že by zranění na záběrech vzniklo jednáním třetí osoby a že by touto třetí osobou byl právě dovolatel, což rovněž není zcela patrné z obsahu nahrávky.
Dále obviněný poukazuje na výpověď svědka J. V., kdy uvádí, že tato výpověď je vnitřně rozporná a v příkrém rozporu s dalšími objektivními důkazy. Uvádí, že svědek vypověděl o tom, že si na poškozené všiml modřin a že se mu svěřila s tím, že se na ní dovolatel dopouští násilí, ačkoli na nahrávce jeho manželka uváděla, že o ničem nevěděli. Poukazuje rovněž na pasáž, kde svědek uvedl, že takovému jednání nikdy nebyl přítomen, ale vzápětí si vzpomněl přesně na den na incident, jemuž přítomen údajně byl. Svědek rovněž vypověděl, že hádky mezi dovolatelem a poškozenou byly vzájemné a potvrdil, že poškozená byla hysterická a ztrácela nad svým chováním kontrolu. Hysterická povaha poškozené je zcela v naprosté shodě i se závěry soudního znalce Mgr. Vítka, který ve znaleckém posudku poškozenou zcela jednoznačně označil za vznětlivou a labilní osobu. Ve vztahu k výpovědi svědkyně M. V. obviněný uvedl, že i tato výpověď je v příkrém rozporu s dalšími objektivními důkazy. Rozporuje tvrzení svědkyně, že dceru viděla často s modřinami, resp. s modřinami ve velkém rozsahu, kdy poukazuje na to, že ani svědek J. V. nic takového neuváděl, a zejména pak, že ani na jedné ze 115 fotografií z let 2018 – 2019, které byly založeny do spisu, není poškozená zachycena s jakýmikoli modřinami na těle či v obličeji. Stejně tak ani na fotografiích pořízených z instagramového účtu poškozené či dalších fotografií, na nichž je zachycena s kamarády. Tvrzení svědkyně, že věděla o týrání, je pak v rozporu s obsahem výše uvedené nahrávky, kde svědkyně uváděla, že o ničem s otcem poškozené nevěděli. Na rozdíl od svědka J. V. tvrdila, že se k dceři nikdy nevolala záchranka, přičemž svědek V. uvedl, že se k poškozené záchranka volala, neboť tato měla hysterický záchvat. Údajná zranění poškozené nejsou doloženy žádnými fotografie či lékařskými zprávami.
Obviněný dále poukazuje na výpověď svědka T. T., z níž se podle jeho závěru podává, že poškozená vůči dovolateli vystupovala verbálně agresivně. Tvrzení svědka, že poškozená byla nucena k užívání drog, označuje dovolatel za tvrzení z doslechu, resp. zprostředkovaná od poškozené, neboť svědek ničemu takovému nebyl osobně přítomen. Obviněný odmítá, že by poškozenou jakkoli nutil k užívání drog. Současně uvádí, že poškozená má k užívání drog pozitivní vztah, o čemž svědčí její příspěvky na sociálních sítích, přičemž prokazatelně užívala drogy i poté, co s dovolatelem ukončila vztah. Stran svědecké výpovědi J. Š. obviněný poukázal na to, že svědek byl údajně přítomen pouze jednomu incidentu, kdy dovolatel dal poškozené facku, přičemž žádné zranění kdykoli jindy na poškozené neviděl. I jeho výpověď obsahuje podle obviněného pouhá zprostředkovaná tvrzení od poškozené. Brojí proti tvrzení, že poslední týden soužití s ním nemohla poškozená ven z domu. Poukazuje na fotografie a videozáznam ze dne 21. 5. 2020, na nichž je poškozená zachycena při jízdě na motorce, na komunikaci přes sociální sítě ze dnů 13. 5. 2020 a 15. 5. 2020 dokládající, že poškozená v té době doma nebyla, stejně jako fotografii pořízenou dne 22. 5. 2020 na místě, kde měla být držena, a kde se prokazatelně nenacházela.
K výpovědi svědkyně D. F. obviněný uvedl, že svědkyně toliko uvedla, že byla přítomna hádkám, nikoli fyzickému násilí. Jedná se o svědkyni ovlivňovanou poškozenou, přičemž obsahem její výpovědí jsou pouze zprostředkovaná tvrzení poškozené, např. o tom, že měl poškozené zakazovat oblékat se určitým způsobem. Poukazuje na 115 fotografií založených ve spise, na nichž je poškozená zachycena ve zcela běžném oblečení. Podobný postoj zaujal obviněný i k výpovědi svědkyně M. R., která rovněž vypověděla, že fyzickému násilí v jakékoli formě přítomna nikdy nebyla. Svědkyně se navíc s poškozenou po narození jejího syna stýkala minimálně a veškeré informace o soužití s dovolatelem měla od poškozené. Svědkyně potvrdila, že poškozená na dovolatele žárlila, což byl častý důvod hádek. Rovněž uvedla, že si na poškozené 2 až 3 dny po údajném napadení nevšimla jakýchkoliv zranění.
K výpovědi svědka R. B. obviněný uvedl, že tento byl kamarádem jak dovolatele, tak poškozené, která se k němu po odchodu od dovolatele uchýlila, a který uvedl, že nebyl svědkem jakéhokoli násilí, přičemž popsal, že docházelo mezi dovolatelem a poškozenou k častým oboustranně vulgárním hádkám, často zapříčiněných žárlivostí poškozené. Výpověď svědka I. M. označil obviněný za objektivní, neboť s poškozenou a dovolatelem žil pod jednou střechou. Svědek slyšel hádky, nikdy však nebyl svědkem jakéhokoli násilí, nikdy neviděl poškozenou či dovolatele zraněné. Potvrzoval hysterii poškozené, stejně jako skutečnost, že poškozená nebyla sociálně nijak dovolatelem omezována. Výpověď svědkyně J. P. označil za výpověď z doslechu, která nepřinesla nic zásadního. Z výpovědi svědka V. Ř. se pak podle obviněného podává, že poškozená na dovolatele nejen verbálně, ale i fyzicky útočila, hádky a strkanice byly vzájemné, modřiny na poškozené viděl jednou, jejich původ byl intimního charakteru.
Obviněný dále poukázal na důkazy založené ve spise, zejména se jedná o screenshoty (fotografie) z veřejně přístupného instagramového a facebookového účtu poškozené z doby, co opustila společnou domácnost, na nichž nepůsobí jako osoba, která by se skrývala z obavy z dovolatele. Taktéž fotografie z doby společného soužití dokazující, že poškozená neměla žádná zranění či modřiny, oblékala se zcela normálním způsobem, měla přístup k sociálním sítím a disponovala chytrým telefonem. Dále se jedná o dopisy poškozené, které mu adresovala, a z nichž se podává, že trpěla depresemi a nezvládala tlak pramenící z péče o malého syna, což podle dovolatele bylo příčinou toho, že se uchýlila k drogám a alkoholu a následně opustila společnou domácnost. Nikde se v nich nezmiňuje o násilí či jakémkoli fyzickém týrání. Obviněný rovněž zmiňuje záznamy internetové komunikace sítě Messenger z období leden až únor 2017 dokládající, že byla uživatelkou drog i poté, co s dovolatelem ukončila vztah. Poukazuje dále na skutečnost, že byli s poškozenou zasnoubeni a že mu v době, kdy se na ní údajně dopouštěl násilí a nutil ji k sexu, posílala eroticky laděné fotografie. Dále zmiňuje i znalecký posudek Mgr. Vítka vypracovaný na osobu poškozené, který dospěl k závěru, že je poškozená je osobou s nepříznivými povahovými vlastnostmi, osobou nezralou a emočně labilní, s výraznými prvky vztahovačnosti a se sklony eskalovat konflikty. Obviněný zdůraznil, že u poškozené nebyl jednoznačně prokázán syndrom týrané osoby. Soudům rovněž vytýká, že neprovedly důkaz výpisem z rejstříku trestů poškozené, neboť byla v minulosti trestána v souvislosti s užíváním omamných látek, resp. byla dlouhodobou uživatelkou návykových látek.
Podle obviněného neexistuje objektivní a nestranný důkaz, který by jej usvědčoval z uvedeného jednání. Součástí spisového materiálu nejsou žádné fotografie, na nichž by byla vidět nějaká poranění (kromě těch údajně pořízených dne 25. 12. 2019) a stejně tak nejsou součástí žádné lékařské zprávy, z nichž by bylo potvrzeno hrubé násilí, kterého se měl údajně dopouštět na poškozené. Neexistuje objektivní a nestranný důkaz, který by prokazoval, že si poškozená na jeho chování vůči ní kdykoli stěžovala některému z kamarádů či kamarádek v době, kdy k tomu mělo údajně docházet. Zejména neexistuje žádný důkaz, žádná nahrávka, žádná písemná komunikace, žádné smsky, kde si poškozená některému ze svědků stěžovala na bití, na vulgární urážení či nucení k užívání drog. Pokud jde o svědky T. T., J. Š., D. F., M. R. a V. Ř., tak to jsou všechno svědci, které poškozená doslova obcházela až ex post, tj. po té, co od něj odešla, přičemž tato zprostředkovaná svědectví jsou podle dovolatele výše zmíněnými důkazy vyvrácena.
Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 18. 11. 2021, sp. zn. 11 To 314/2021, jakož i jemu předcházející rozsudek Okresního osudu v Mělníku ze dne 4. 8. 2021, sp. zn. 1 T 25/2021, a současně také všechna rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Mělníku, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K dovolání obviněného se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) v rámci vyjádření doručeném Nejvyššímu soudu dne 21. 4. 2022, sp. zn. 1 NZO 294/2022.
Poté, co zopakovala dosavadní průběh řízení a námitky obviněného, uvedla, že pokud obviněný namítá nesprávné právní posouzení věci, jedná se od 1. 1. 2022 o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Námitky obviněného však svým obsahem spadají pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění od 1. 1. 2022, kdy se jedná o nový dovolací důvod dopadají i na situace, kdy jsou rozhodná skutková zjištění ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Obviněným uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. má být správně zařazen pod písm. m).
Námitky obviněného, prostřednictvím kterých soudům vytýká nesprávné hodnocené důkazů, zejména hodnocení výpovědí svědků J. V., J. V., M. V., T. T., J. Š., D. F., M. R., R. B., I. M., J. P. a V. Ř., listinných důkazů a neprovedení důkazu opisem rejstříku trestů J. V., však nelze podřadit pod tzv. extrémní nesoulad, ani pod žádný jiný z dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř., neboť podstatou těchto námitek je brojení proti chybnému hodnocení důkazů nalézacím soudem a soudem odvolacím. Odvolací soud se navíc se všemi námitkami obviněného uplatněnými v podaném dovolání vypořádal v odůvodnění napadeného usnesení, kde mimo jiné uvedl, že oproti jiným případům domácího násilí, kde proti sobě stojí většinou pouze tvrzení obviněného a poškozené, měl nalézací soud v posuzované věci k dispozici dostatek důkazů prokazujících nade vší pochybnosti vinu obviněného. Vina obviněného sice stojí především na výpovědi poškozené, ta je však objektivizovaná dalšími přesvědčivými důkazy, které přiléhavě shrnuje a hodnotí nalézací soud ve svém rozsudku.
Odvolací soud se zabýval námitkami směřujícími proti věrohodnosti výpovědi poškozené J. V., věrohodností rodičů poškozené v kontextu s pořízenou videonahrávkou, věrohodností ostatních, obviněným zmiňovaných svědků, vypořádal se i s námitkami obviněného, že z doložených fotografií nevyplynulo, že by poškozená byla omezována v používání sociálních sítí, v sociálních kontaktech a ve způsobu oblékání. Podle odvolacího soudu ze skutkové věty upravené (oproti podané obžalobě) nalézacím soudem nevyplývá, že by poškozená byla ze strany obviněného nucena k sexu, lze z ní dovodit pouze to, že pokud poškozená obviněnému v jeho požadavcích na sex nevyhověla, tak na ni obviněný vyvíjel psychický nátlak. Ze skutkové věty byla vypuštěna rovněž ta část, ve které bylo obviněnému kladeno za vinu, že poškozenou nutil k užívání drog. Státní zástupkyně se ve shodě s odvolacím soudem domnívá, že nalézací soud provedl ve věci velmi rozsáhlé dokazování, důkazy hodnotil nadmíru pečlivě jak jednotlivě, tak v jejich vzájemných souvislostech, přičemž mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy nelze shledat žádný nesoulad, natož extrémní.
Státní zástupkyně rovněž neshledala, že by se jednalo o případ tzv. opomenutých důkazů. Nalézací soud zamítl návrh na provedení důkazu opisem rejstříku trestů poškozené a v odůvodnění svého rozsudku pod bodem 34. uvedl, že s ohledem na uvedené závěry považoval soud tento důkaz za nadbytečný, neboť by nemohl přispět k prokázání předmětu obžaloby.
Po zvážení všech shora uvedených skutečností tudíž státní zástupkyně dospěla k závěru, že dovolání obviněného M. M. obsahově nenaplňuje žádný z dovolacích důvodů uvedených v ustanovení §265b tr.ř. Proto navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 18. 10. 2021, sp. zn. 11 To 314/2021, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněným M. M. vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody.
Je třeba uvést, že obviněný dovolání podal dne 24. 3. 2022, aniž by v něm reflektoval změny, k nimž došlo novelou trestního řádu č. 220/2021 Sb., účinné od 1. 1. 2022. V rámci dovolání obviněný uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. s tím, že bylo rozhodnuto o zamítnutí odvolání odsouzeného proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., přestože v řízení, které předcházelo rozhodnutí odvolacího soudu, byl dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který podle obviněného spočíval v tom, že rozsudek Okresního soudu v Mělníku ze dne 4. 8. 2021, sp. zn. 1 T 25/2021, spočíval na nesprávném právním posouzení skutku, který je obsažen v jeho výroku o vině. Uvedené znění dovolacích důvodů však došlo citovanou novelou trestního řádu změny, kdy tyto byly bez obsahových změn nově podřazeny pod písm. h), resp. m), a současně došlo k rozšíření dovolacích důvodů §265b odst. 1 tr. ř. o dovolací důvod nově podřazený pod písm. g). Nejvyšší soud bude postupovat v souladu s aktuálním zněním trestního řádu.
Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. /dříve písm. l )/ , lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) – g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písm. a) – l ). Tento dovolací důvod tedy spočívá ve dvou alternativách. První alternativa spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) a g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo v rámci druhé alternativy zde byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l ).
První alternativa ustanovení §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. by měla své místo pouze tehdy, pokud by došlo k rozhodnutí odvolacího soudu bez věcného přezkoumání řádného opravného prostředku obviněného. V projednávané věci je však naprosto zřejmé, že Krajský soud v Praze odvolání obviněného M. M. projednal a také z podnětu tohoto odvolání rozhodl výše uvedeným usnesením. Uplatnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho první alternativě, proto nepřichází v úvahu.
V úvahu přichází uplatnění tohoto dovolacího důvodu v jeho druhé variantě, tedy že v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí byl dán některý z důvodů dovolání, jak jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. ř., kdy dovolatel uplatňuje dovolací důvod uvedený pod písm. h).
V rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. /dříve písm. g)/ je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, jímž se rozumí právní posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Z dikce předmětného ustanovení přitom vyplývá, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat toliko vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03).
Nejvyšší soud tedy není v rámci tohoto dovolacího důvodu oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat postup soudů nižších stupňů při dokazování a hodnocení důkazů, ale vychází toliko z konečných skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů a v návaznosti na tato stabilizovaná skutková zjištění posuzuje správnost aplikovaného hmotněprávního posouzení. Tato skutková zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není jakousi třetí instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť těžiště dokazování leží v řízení před soudem prvního stupně, jehož skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat toliko soud odvolací prostředky k tomu určenými zákonem (např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02).
Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejících odstavcích tedy vyplývá, že východiskem pro existenci předmětného dovolacího důvodu jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví). Předpokladem existence dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je tedy nesprávná aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotněprávní posouzení skutku nebo o hmotněprávní posouzení jiné skutkové okolnosti.
Nejvyšší soud dále podotýká, že ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. nestanoví žádná pravidla, jak pro míru důkazů potřebných k prokázání určité skutečnosti, tak stanovící relativní váhu určitých typů či druhů jednotlivých důkazů. Soud totiž v každé fázi řízení zvažuje, které důkazy je třeba provést, případně zda a nakolik se jeví být nezbytným dosavadní stav dokazování doplnit. S přihlédnutím k obsahu již provedených důkazů tedy usuzuje, nakolik se jeví např. návrhy stran na doplnění dokazování stěžejní a zda jsou tyto důvodné a které mají naopak z hlediska zjišťování skutkového stavu věci jen okrajový, nepodstatný význam. Shromážděné důkazy potom hodnotí podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností jednotlivě i v jejich souhrnu. Rozhodování o rozsahu dokazování tak spadá do jeho výlučné kompetence.
Je třeba upozornit i na to, že v rámci dovolání není v zásadě přípustné tvrdit stejné námitky, které dovolatel uplatnil již v odvolání a s nimiž se odvolací soud řádně vypořádal, jak činí dovolatel v projednávané věci. Obviněný ve většině uplatňuje námitky, jejichž prostřednictvím napadá soudy zjištěný skutkový stav věci, kdy na podkladě vlastního hodnocení provedených důkazů předkládá vlastní skutkové závěry, tedy takové, které pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. podřadit nelze.
S ohledem na skutečnosti rozvedené v předcházejících odstavcích je zřejmé, že citovanému dovolacímu důvodu neodpovídají námitky obviněného, v jejichž rámci namítal nesprávné hodnocení důkazů (zejména se jedná o nahrávku pořízenou údajně dne 25. 12. 2019 u rodičů poškozené, 115 fotografií, na nichž je zachycena poškozená a které nechal dovolatel založit do spisu, fotografie poškozené z jejího instagramového a facebookového účtu, videopříspěvky na sociálních sítích včetně platformy Tiktok, fotografie a nahrávky ze dne 21. 5. 2020 zachycující poškozenou při jízdě na motorce, záznamy komunikace mezi poškozenou a dovolatelem, výpověď poškozené J. V. a výpovědi svědků J. V., T. T., J. Š., D. F., M. R., R. B., I. M., J. P., V. Ř., dále dopisy, které poškozená psala dovolateli a eroticky laděné fotografie, které mu během doby, kdy mělo docházet k údajnému týrání, zasílala, a rovněž znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, specializace klinická psychologie Mgr. Leoše Vítka vypracovaném na osobu poškozené) a poukazoval na nesprávně zjištěný skutkový stav věci (zejména stran údajných modřin a zranění na těle a tváři poškozené, resp. jejich četnost a rozsah, zjištění stran toho, kdo byl ve vztahu agresorem, kdo převážně inicioval hádky, resp. zda byla poškozená aktivním účastníkem hádek a z čeho tyto pramenily, zda měla poškozená přístup k sociálním sítím a disponovala chytrým telefonem, zda měla možnost svobodně se socializovat, zda byla omezena dovolatelem v tom, co si mohla oblékat a s kým se mohla stýkat, zda měla poškozená sklony k hysterii a zda se k ní volala záchranka, zda byla dovolatelem nucena k braní drog a zda drogy brala i poté, co opustila dovolatele, zda byla v posledních týdnech společného soužití omezena tím, že by nesměla vycházet z domu, zda poškozená vykazovala svým jednáním po ukončení jejich vztahu strach či obavy z dovolatele, z jakého důvodu poškozená opustila společnou domácnost a svého nezletilého syna, zda se na poškozené musel dožadovat sexu, resp. zda ji k sexu jakkoli nutil), kdy současně prosazuje vlastní hodnotící úvahy ve vztahu k provedeným důkazům (obecná námitka, že tvrzené skutečnosti z provedených důkazů nevyplývají, kdy z provedených důkazů vyplývají jiná než soudy vyvozená skutková zjištění) a předkládá vlastní verzi skutkového stavu věci (kdy uvádí, že se jednalo o vztah, v němž docházelo k četným hádkám, v rámci nichž byli oba aktivními účastníky, přičemž z jeho strany došlo pouze ve dvou případech k tomu, že poškozené vrazil facku, nadto z toho důvodu, aby se poškozená uklidnila, neboť se jedná o osobu mající sklony k hysterii a emoční labilitě, přičemž hádky byly často zapříčiněny právě její žárlivostí, jinak se na poškozené nikdy nedopustil žádného násilí; neexistují žádné objektivní a nestranné důkazy, na nichž by byly zachyceny modřiny či jiná zranění poškozené, žádné nahrávky, písemná komunikace či smsky, z nichž by se podávalo, že si poškozená některému ze svědků stěžovala na bití, vulgární uráčení či nucení k užívání drog, kdy většinu svědků obcházela poškozená tzv. ex post, tedy až poté, co opustila dovolatele a svého nezletilého syna, jedná se tak o zprostředkovaná svědectví).
Takto uplatněné námitky se ve skutečnosti týkají procesní stránky věci (provádění a hodnocení důkazů) a směřují (v prospěch obviněného) k revizi skutkových zjištění, ze kterých odvolací soud při hmotněprávním posouzení skutku vycházel. To znamená, že obviněný výše uvedený dovolací důvod zčásti nezaložil na hmotněprávních - byť v dovolání formálně proklamovaných - důvodech, nýbrž na procesním základě (§2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.) se domáhal přehodnocení soudem učiněných skutkových závěrů .
Jak je uvedeno výše, formulace dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. znamená, že předpokladem jeho existence je nesprávná aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotněprávní posouzení skutku nebo o hmotněprávní posouzení jiné skutkové okolnosti. V rámci tohoto dovolacího důvodu tedy není možné ani polemizovat se skutkovými závěry soudu, např. namítat, že soud měl uvěřit jinému svědkovi, že některý důkaz je pro skutkové zjištění více důležitý, nebo že z provedených důkazů vyplývá jiný závěr, jak činí dovolatel. Dovolatel totiž namítá, že ze skutkových zjištění založených na provedeném dokazování nevyplývá závěr o jeho jednání, tedy, že by se na poškozené dlouhodobě dopouštěl psychického či fyzického násilí. Jestliže pak obviněný namítal nesprávnost právního posouzení skutku a jiné nesprávné hmotně právní posouzení, ale tento svůj názor ve skutečnosti dovozoval z tvrzeného nesprávného hodnocení důkazů a vadných skutkových zjištění, pak soudům nižších stupňů nevytýkal vady při aplikaci hmotného práva, nýbrž porušení procesních ustanovení. Porušení určitých procesních ustanovení sice může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů.
Takovým dovolacím důvodem je dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. , který je dán tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
Uvedený dovolací důvod byl do ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. zařazen novelou trestního řádu č. 220/2021 Sb., která nabyla účinnosti dne 1. 1. 2022, vycházeje z dosavadní soudní praxe, která rozšířila dovolací důvod podle písm. g) ve znění do 31. 12. 2021 (na který obviněný v dovolání odkázal a který byl novelou bez obsahových změn zařazen pod písm. h/) i na případy, kdy soudy pochybily naprosto markantním a křiklavým způsobem narážejícím na limity práv spojených se spravedlivým procesem, jež jsou chráněny právními předpisy nejvyšší právní síly. K takovému porušení docházelo podle soudní praxe i prostřednictvím nesprávné aplikace práva procesního, konkrétně nesprávnou realizací důkazního řízení, přičemž dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nově rozlišuje tři základní situace – opomenutý důkaz, nepřípustný důkaz, skutková zjištění nemají návaznost na provedené dokazování (viz nález Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04). Jedná se tedy o situace, kdy se nesprávná realizace důkazního řízení dostává do kolize s postuláty spravedlivého procesu (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05, nález Ústavního soudu ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS 4/04). Je však třeba mít na paměti, že právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že obviněnému garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá jeho představám (srov. nález Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04). Uvedeným základním právem je "pouze" zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy . Pokud by však námitky obviněného dotýkající se některé z těchto tří situací byly důvodné, umožňovaly by Nejvyššímu soudu průlom do skutkových zjištění soudu prvního, potažmo druhého stupně.
Obviněný však dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v novelizovaném znění neuplatnil, byť odkazuje na tzv. extrémní nesoulad mezi skutkovými závěry o tom, že se skutek stal a provedeným dokazováním. Lze konstatovat, že ani jednu ze tří výše uvedených situací nelze v projednávaném případě shledat.
Námitku procesní nepoužitelnosti důkazů obviněný nevznáší. Obviněný namítá, že nebyl proveden důkaz opisem z rejstříku trestů k osobě poškozené, kteroužto by v obecné rovině bylo možno vyhodnotit jako námitku tzv. opomenutých důkazů, o takový případ se však v projednávané věci nejedná.
Obecně lze uvést, že tzv. opomenuté důkazy jsou takové, o nichž v řízení nebylo soudem rozhodnuto, případně jimiž se soud podle zásady volného hodnocení důkazů nezabýval. Uvedený postup by téměř vždy založil nejenom nepřezkoumatelnost vydaného rozhodnutí, ale současně též jeho protiústavnost, neboť podle Ústavního soudu je třeba zásadu spravedlivého procesu vyplývající z čl. 36 Listiny základních práv a svobod vykládat tak, že v řízení před obecným soudem musí být dána jeho účastníkovi mimo jiné i možnost navrhnout důkazy, jejichž provedení pro prokázání svých tvrzení pokládá za potřebné. Tomuto procesnímu právu účastníka pak odpovídá povinnost soudu nejen o navržených důkazech rozhodnout, ale také – pokud návrhu na jejich provedení nevyhoví – ve svém rozhodnutí vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl. Jestliže tak obecný soud neučiní, zatíží své rozhodnutí nejen vadami spočívajícími v porušení obecných procesních předpisů, ale současně postupuje v rozporu se zásadami vyjádřenými v hlavě páté Listiny a v důsledku toho i s čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky (k tomu nálezy Ústavního soudu uveřejněné ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu ve věcech III. ÚS 51/96-svazek 8, nález č. 57, sp. zn. II. ÚS 402/05, číslo judikátu 2/2006 nebo sp. zn. IV. ÚS 802/02 číslo judikátu 58/2004). Ačkoliv soud není povinen provést všechny navržené důkazy (k tomu nález Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 150/93), z hlediska práva na spravedlivý proces musí jeho rozhodnutí i v tomto směru respektovat klíčový požadavek na náležité odůvodnění ve smyslu ustanovení §125 odst. 1 tr. ř. nebo §134 odst. 2 tr. ř. (k tomu např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1285/08).
Je třeba uvést, že se nalézací soud návrhem obviněného na doplnění dokazování opisem rejstříku trestů a evidence přestupků poškozené (a dalšími důkazními návrhy - výslech svědkyně pracovnice OSPOD, obsah smazaného facebookového účtu poškozené, odborné vyjádření a znalecký posudek z oboru informatiky na stanovení času pořízení fotografií a videí) zabýval, přičemž tento návrh zamítl. V rámci odůvodnění rozsudku v bodě 34. nalézací soud uvedl, že jej shledal nadbytečným, „ navíc provedení navrhovaných důkazů již více nepřispěje k prokázání toho, co je předmětem obžaloby “. Soud prvního stupně tak dospěl k závěru, že dalšího dokazování či jeho doplnění již není zapotřebí, neboť skutkový stav věci byl náležitě zjištěn ostatními v řízení provedenými důkazy a obviněným navrhovaný důkaz by neměl na posouzení skutkového stavu věci žádný vliv. Odvolací soud se s tímto závěrem ztotožnil, kdy v bodě 5. napadeného usnesení uvedl, že „ okresní soud provedl dokazování v rozsahu předpokládaném §2 odst. 5 trestního řádu, když provedl důkazy, které ve svém souhrnu postačují ke konečnému rozhodnutí ve věci a jakékoli další dokazování považuje i odvolací soud za zcela nadbytečné, neboť všechny skutečnosti důležité pro rozhodnutí, lze zjistit z již provedených důkazů. I z pohledu odvolacího soudu je tak doplnění dokazování opisem rejstříku trestů poškozené nadbytečné “. Návrh obviněného na doplnění dokazování tedy nebyl soudy opomenut.
Nejedná se ani o případ zjevného nesouladu skutkových zjištění s provedenými důkazy, neboť tento nelze shledávat pouze v tom, že obviněný není spokojen s důkazní situací a s jejím vyhodnocením, když mezi provedenými důkazy na jedné straně a skutkovými zjištěními na straně druhé je patrná logická návaznost. Stran případné existence zjevného rozporu mezi rozhodnými skutkovými zjištěními, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, a obsahem provedených důkazů, možno uvést, že takovýto rozpor spočívá zejména v tom, že skutková zjištění soudů nemají vůbec žádnou vazbu na obsah důkazů, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod. V projednávaném případě však Nejvyšší soud žádný zjevný rozpor mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Mělníku, která se stala podkladem napadeného usnesení Krajského soudu v Praze, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé, neshledal.
Na existenci zjevného rozporu nelze usuzovat jen proto, že z předložených verzí skutkového děje, jednak obviněného a jednak poškozené, se soudy přiklonily k verzi uvedené poškozenou, resp. obžalobou. Vytýkaná trestná činnost je typickou trestnou činností odehrávající se za zavřenými dveřmi, s níž se samozřejmě oběti obvykle snadno nesvěřují. Oběti domácího násilí, týrání či sexuálního zneužívání, zejména pak osoby nějakým způsobem na agresorovi závislé, jsou skupinou zvláště citlivou, neboť se často jedná o osoby, které se nemají kam uchýlit, komu se svěřit, případně mají strach opustit alespoň to málo jistého, co v životě mají. Hodnotí-li soudy provedené důkazy odlišným způsobem než obviněný, neznamená tato skutečnost automaticky porušení zásady volného hodnocení důkazů, zásady in dubio pro reo, případně dalších zásad spjatých se spravedlivým procesem.
Stěžejním důkazem byla samozřejmě výpověď poškozené J. V., nicméně nejedná se o důkaz zcela osamocený. Výpověď poškozené byla hodnocena v souladu s dalšími ve věci provedenými důkazy. Jednalo se jak o výpovědi dalších svědků (zejména svědci M. V., J. V., T. T., J. Š.), tak znalecké posudky vypracované na osobnost poškozené. Stran výpovědí postupoval nalézací soud s nutnou dávkou obezřetnosti, neboť se svědci rekrutovali z blízkého okruhu dovolatele a poškozené. Případy domácího násilí je třeba vždy posuzovat s nutnou dávkou pečlivosti a citlivosti, a to nejen vůči osobě oběti a traumatizujícím zážitkům, kterým mohla být vystavena, ale rovněž ve vztahu k pachateli, neboť se jedná o trestnou činnost, která se odehrává velmi často beze svědků, kdy proti sobě často stojí dvě naprosto odlišné verze událostí. Nalézací soud si byl této skutečnosti velmi dobře vědom a otázce věrohodnosti poškozené J. V. věnoval zvýšenou pozornost. V tomto směru je stěžejní znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, specializace klinická psychologie Mgr. Leoše Vítka vypracovaném na osobu poškozené (č. l. 118-138). Znalecký posudek z oboru psychologie konstatoval, že „ obecná věrohodnost je tedy částečně snížená v osobnosti, nejedná se však o podstatné narušení schopnosti podat svědeckou výpověď, je spíše nutné počítat s nižší objektivitou. … Výpověď posuzované lze z hlediska specifického hlediska považovat za věrohodnou . … Při hodnocení výpovědi nebyly zjištěny jednoznačné charakteristiky lživé výpovědi. Při hodnocení výpovědi jako celku lze tedy hodnotit převahu charakteristik specifické věrohodnosti .“ U poškozené se jednalo o osobu ještě emočně nezralou, která partnerský vztah s obviněným navázala ještě jako osoba pozdějšího školního věku, kdy vztah byl znalcem označen jako „ od počátku výrazně disproporční “, neboť v něm dovolatel převzal zčásti roli rodičovskou, současně však byl s poškozenou v partnerském vztahu. Znalecký posudek tedy věrohodnost poškozené nezpochybnil. Nutno uvést, že znalecké zkoumání je komplexní proces, kdy se u vyšetřované osoby hodnotí nejen věrohodnost či sklony k lhavosti, ale celková osobnost, tedy popis vyšetřované osoby nikdy nebude jednoduše řečeno černobílý. Stěžejní je však pro účely trestního stíhání právě otázka věrohodnosti takové osoby a její schopnost správně vnímat a pravdivě reprodukovat prožité události. V tomto směru soudy vyhodnotily poškozenou jako věrohodnou svědkyni. Obviněným předložené výpisy vzájemné komunikace mezi ním a poškozenou, či dopisy a záznamy uveřejněné poškozenou na sociálních sítích na závěrech znaleckého zkoumání stran věrohodnosti poškozené ničeho neměnily. Důležitým poznatkem, který se ze znaleckého zkoumání podává, je, že u poškozené bylo možno identifikovat dílčí projevy syndromu týrané osoby, byť k jeho plnému rozvoji nedošlo. Poškozená neměla tendenci jakkoli svou výpověď měnit nebo popis událostí s postupem času více dramatizovat.
Námitky obviněného směřovaly ke konkrétním skutkovým zjištěním, kdy Nejvyššímu soudu předložil vlastní verzi toho, co se z provedených důkazů, zejména pak svědeckých výpovědí, podává. Nutno uvést, že se jedná o zcela obsahově totožné námitky, s nimiž se již vypořádal soud odvolací v rámci napadeného usnesení v bodech 9. až 16. Obviněný zejména brojil proti zjištění, že by měla poškozená na těle či v obličeji modřiny či jiná zranění jako následek jeho fyzických ataků, kdy předložil řadu fotografií z doby, kdy mělo podle poškozené k atakům docházet, s tím, že na nich nikde není zachycena zraněná, stejně jako poukázal na výpovědi některých svědků, že si nikdy na poškozené žádných zranění nevšimli (T. T., D. F., M. R., R. B.). Odvolací soud v bodě 9. uvedl, že fotografie zcela jistě nezachycují každodenní stav a vzhled poškozené, která si fotografie zjevně nepořizovala těsně poté, kdy byla vystavena fyzickému násilí ze strany obviněného. Viditelné stopy násilí na těle a obličeji poškozené byly zachyceny na videu pořízeném otcem poškozené, skutečnost, že poškozená někdy měla modřiny, potvrzují i svědkyně M. V., R. V. či D. F. Otec poškozené i další svědci (J. Š., V. Ř.) rovněž uvedli, že byli nějaké formě násilí přímo přítomni. Nelze opomenout ani to, že některé formy fyzických ataků žádné viditelné stopy nezanechávají, neboť nemusí být vedeny intenzitou, která by viditelné stopy zanechala, což však nijak nesnižuje závažnost takového jednání. Stejně tak nejde pouze o fyzické týrání, kdy se agresor na oběti dopouští fyzického násilí, ale jedná se i o psychologické násilí spočívající v tom, že je oběť domácího násilí vystavena psychického nátlaku, ponižování, nadávkám a slovním atakům, je omezena ve své svobodné vůli či zastrašována. Skutečnost, že se oběť takového jednání po delší dobu nikomu nesvěří, je zcela běžná, neboť oběti domácího násilí často podléhají studu či obavám z reakce okolí. Navenek se pak mohou prezentovat tak, že je všechno v jejich životě v pořádku. Odkazovat proto na záznamy na sociálních sítím typu Instagram či Facebook s tím, že z tam umístěných příspěvků nelze vypozorovat jakékoli známky toho, že by u konkrétní osoby mělo docházet k domácímu násilí či týrání, je proto v takových případech až na úplné výjimky (kdy např. oběť domácího násilí veřejnou platformu použije právě k tomu, aby na svou situaci upozornila) zcela neúčelné.
Odvolací soud se rovněž zabýval věrohodností výpovědí rodičů poškozené, kteroužto obviněný zpochybnil spolu se záznamem pořízeným dne 25. 12. 2019. V tomto směru lze odkázat zejména na body 10. a 11. napadeného usnesení, kdy odvolací soud konstatoval, že případný omyl v tom, kdy došlo k pořízení nahrávky u rodičů doma či fotografie umístěné na Facebook dne 26. 12. 2019, není nijak významný. Stejně tak, že není důvod pochybovat o pravdivosti výpovědi rodičů poškozené, kdy tito nevypovídali obsahově totožně. To je podle názoru Nejvyššího soudu třeba vykládat ve prospěch věrohodnosti jejich výpovědi, neboť je zcela logické, že poškozená měla s každým ze svých rodičů jinou intenzitu kontaktu a některých věcí si jeden oproti druhému nemusel všimnout či je zaznamenat. Z obsahu nahrávky nelze dovodit kategorický závěr, že by matka poškozené jednoznačně konstatovala, že s manželem o jakémkoli násilí vůči jejich dceři nevěděli, ale toliko to, že si ve vztahu k určité konkrétní situaci nebyli takové skutečnosti vědomi, resp. ji nezaznamenali. Uvedené závěry lze vtáhnout i k dalším svědeckým výpovědím. Většina svědků vypovídala o době předcházející žalovanému období, neboť následně již nebyli s poškozenou ve větším kontaktu. Nalézací soud si byl vědom, že tito svědci nebyli v drtivé většině přímými svědky dovolatelova jednání, nicméně byli pro soud významní právě k dokreslení chování obviněného vůči poškozené a dynamice jejich vztahu z hlediska dlouhodobější perspektivy. V bodě 12. se pak odvolací soud vyjádřil i k námitkám stran omezování poškozené v sociálních kontaktech, výběru oblečení a ekonomické závislosti.
Pokud pak obviněný brojil proti závěrům, že měl poškozenou nutit k sexu či k užívání drog, je možno odkázat přímo na znění skutkové věty, z níž se žádný takový skutkový závěr nepodává. V tomto směru lze odkázat na body 14. a 15. napadeného usnesení odvolacího soudu.
Soudy obou stupňů založily svá rozhodnutí na náležitém rozboru výsledků dokazování v dané věci a právní kvalifikaci odůvodnily zjištěným skutkovým stavem věci, který vzaly při svém rozhodování v úvahu.
Z obsahu dovolání obviněného je zřejmé, že jeho námitky výše uvedeným požadavkům na hmotněprávní povahu námitek v rámci důvodů dovolání podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. neodpovídají a nejsou tak způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu.
IV.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b odst. 1 tr. ř. Jelikož dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl Nejvyšší soud v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání.
Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 20. 7. 2022
JUDr. Petr Šabata
předseda senátu