ECLI:CZ:NS:2022:8.TDO.373.2022.1
sp. zn. 8 Tdo 373/2022-1176
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. 5. 2022 o dovolání obviněné A. L. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, adresa pro doručování XY XY, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 14. 10. 2021, sp. zn. 9 To 353/2021, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 10 T 107/2019, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné A. L. odmítá .
Odůvodnění:
I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů
1. Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 23. 7. 2021, sp. zn. 10 T 107/2019, byla obviněná A. L. uznána vinou přečinem zpronevěry podle §206 odst. 1, 3 tr. zákoníku, jehož se dopustila tím, že
v úmyslu získat neoprávněný finanční prospěch jako samostatná účetní poškozené společnosti T. T., IČ: XY, se sídlem XY (dále jako „společnost T.“), s plným oprávněním k manipulaci s peněžními prostředky společnosti uloženými v hotovosti na pokladně a na bankovním účtu společnosti, při zpracování svých mzdových nároků nejméně v období od 1. 4. 2014 do 31. 12. 2017 průběžně bez vědomí svého zaměstnavatele jednatele společnosti T. P. Z., záměrně upravovala v účetnictví společnosti výši svých mzdových nároků nad rámec jejich oprávněné výše, vypočítávané dílem z počtu odpracovaných dní v jednotlivých měsících, dílem z přiznaných měsíčních prémií a částek vyplácených za dovolenou, a dále pak s ohledem na takto neoprávněně navýšenou mzdu stanovovala nesprávně i související mzdové náklady zaměstnavatele – výše plateb odvodů pojistného na sociální a zdravotní pojištění za zaměstnance a zaměstnavatele a záloh na dani z příjmu fyzických osob ze závislé činnosti tak, že se její čistá mzda zvýšila za rok 2014 celkem o 34.614 Kč, za rok 2015 celkem o 28.918 Kč, za rok 2016 celkem o 52.323 Kč a za rok 2017 celkem o 32.083 Kč, z těchto částek si na svůj bankovní účet č. 153412751/0600 převedla v období 2014 až 2017 neoprávněně celkovou částku 109.514 Kč v rámci výplat mezd,
a dále si na účet jednorázově dne 18. 3. 2015 převedla částku 11.000 Kč, dne 4. 2. 2016 částku 2.000 Kč, dne 25. 2. 2016 částku 11.000 Kč, dne 17. 7. 2017 částku 10.000 Kč, dne 29. 11. 2017 částku 3.000 Kč a naposledy dne 8. 3. 2018 částku 1.500 Kč, celkem 38.500 Kč,
kdy v souhrnu si z takto neoprávněně navýšených mezd v uvedeném období převedla na svůj bankovní účet celkovou částku 148.014 Kč,
přičemž svévolným navýšením mezd došlo u poškozené společnosti zaviněným jednáním obviněné i k navýšení dalších nákladů souvisejících s výší mzdových nároků obviněné o částku 132.655 Kč. Uvedeným jednáním obviněná způsobila svému zaměstnavateli společnosti T., celkovou škodu ve výši 280 669 Kč.
2. Za tento přečin byla obviněná odsouzena podle §206 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, jehož výkon jí byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců. Bylo rozhodnuto též o náhradě škody.
3. Krajský soud v Plzni jako soud odvolací rozsudkem ze dne 14. 10. 2021, sp. zn. 9 To 353/2021, rozhodl tak, že I. z podnětu odvolání obviněné podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek Okresního soudu Plzeň-město ze dne 23. 7. 2021, sp. zn. 10 T 107/2019, ve výroku o trestu a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněnou odsoudil podle §206 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon jí za použití §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání jednoho roku. II. Odvolání poškozené společnosti T. jako nedůvodné podle §256 tr. ř. zamítl. Jinak ponechal rozsudek soudu prvního stupně nezměněn.
II. Z dovolání obviněné
4. Proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu podala obviněná prostřednictvím obhájce s odkazem na důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání, jímž vytýkala nesprávné právní posouzení skutku, které spatřovala ve vadně zjištěném skutkovém stavu věci, neboť soudy dospěly k nesprávném závěru, že navýšení její mzdy nebylo schváleno P. Z. Poukázala na pochybení soudů, jestliže uvěřily výpovědi P. Z. a V. L., který však nikdy nebyl přítomen žádnému sjednávání odměn. Soudy nebraly do úvahy, že soudní znalec v dodatku č. 2 znaleckého posudku při své výpovědi potvrdil veškeré skutečnosti tvrzené obviněnou. Při posuzování věci šlo o „tvrzení proti tvrzení“, a soudy měly na věc aplikovat zásadu in dubio pro reo , což neučinily, protože se výpovědí obviněné náležitě nezabývaly. Pokud by soudy své povinnosti splnily, došly by k závěru, že výpověď obviněné neobsahuje rozpory, a musely by ji zprostit obžaloby.
5. Obviněná poukázala na obsah své výpovědi z hlavního líčení konaného dne 12. 2. 2020, v níž obšírně popsala, jak zaměstnanci dostávali prémie z černého fondu, ale ona chtěla mít odměny řádně zdaněné, aby se jí započítávaly i do důchodu, a proto takový postup odmítala a chtěla, aby dostávala odměny v souladu s právním řádem. Soudy však jí uváděné skutečnosti vadně vyložily v její neprospěch s tvrzením, že jejím motivem pro zpronevěru bylo navyšování příjmů za účelem vyššího důchodu. Podle jejích tvrzení však takto nejednala, posuzovaný skutek se nestal, a proto nemůže být odsouzena za zpronevěru.
6. Skutková zjištění jsou podle obviněné v extrémním nesouladu s právními závěry, protože veškeré své příjmy od poškozené společnosti řádně zdanila a odměny zanesla do účetnictví. Pokud znalec Ing. Vladimír Bečka považoval za protiprávní, že účtovala o sedmině zpronevěřené částky (asi 40.000 Kč) přes účet 315, který pojmenovala svým jménem – provozní zálohy paní L., tak nakonec uznal, že jednání obviněné je obvyklé. Svou výpověď považovala za hodnověrnou, ač jí soud vůbec nehodnotil. Nebylo pravdou, že by skutečnost, že zapomněla heslo, uvedla proto, aby si P. Z. nemohl vyjet mzdové listy všech zaměstnanců. Jen stěží by se pak nechala na základě telefonického zavolání při své nemoci vylákat na pracoviště, aby udělala mzdy. Nebyl důvod, aby riskovala trestní stíhání kvůli obohacení cca 148.014 Kč, když v případě ukončení pracovního poměru by v čisté mzdě dostala jako odstupné cca 3 x 20.000, případně až 5 x 20.000 Kč, tj. 100.000 Kč, tj. dvě třetiny údajného obohacení. K nevěrohodnosti výpovědi P. Z. poukázala na to, že i když často prohlížel platby na bankovních účtech, musel by si údajné zpronevěry všimnout. Podle ní podezřele nedostatky zjistil až ve chvíli, kdy potřeboval na její místo zaměstnat svoji dceru. V odůvodnění soudů obou stupňů není uveden žádný logický argument o nevěrohodnosti její výpovědi, ani vypořádání se se skutečnostmi plynoucími z dodatku č. 2 ke znaleckému posudku. Za nesprávné obviněná označila, že soudy odmítly od poskytovatele bankovních služeb poškozené společnosti vyžádat veškeré přístupy do internetového bankovnictví jednatelem společnosti za dobu od 1. 4. 2014 do 31. 12. 2017, ze kterých by bylo zřejmé, že P. Z. odměny obviněné musel vidět v internetovém bankovnictví.
7. Z důvodů těchto vad obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud podle ustanovení §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 14. 10. 2021, sp. zn. 9 To 353/2021 i rozsudek Okresního soudu Plzeň-město ze dne 23. 7. 2021, sp. zn. 10 T 107/2019 a věc přikázal soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
III. Z Vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství
8. Státní zástupce (§265h odst. 2 tr. ř.) k dovolání uvedl, že námitky nesměřovaly vůči právnímu posouzení, jak obviněná naznačovala, nýbrž pouze proti hodnocení provedených důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., a to zejména výpovědi svědka P. Z. Tuto argumentaci však obviněná uplatnila mimo označený důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (účinný do dne 31. 12. 2021). Zpochybňování věrohodnosti svědka P. Z. a závěrů vyplývajících ze znaleckého posudku stojí mimo uvedený důvod dovolání a dovolací soud nemá v zásadě povinnost znovu přezkoumávat soudy zjištěný skutkový stav, neboť není třetí instancí plného přezkumu, jež by měla činit vlastní závěry ohledně skutkových zjištění.
9. Dovolání shledal nedůvodným, protože důkazy, o něž jsou v přezkoumávané věci opřeny závěry o vině obviněné, svědčí o tom, že soud prvního stupně nezanedbal povinnost pečlivě podle §2 odst. 5 tr. ř. objasnit všechny rozhodné skutečnosti. V odůvodnění rozsudku rozvedl, jak hodnotil provedené důkazy, a k jakým závěrům dospěl, přičemž lze shledat, že tak činil na podkladě zásad uvedených v §2 odst. 6 tr. ř. (viz bod 5. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). Odvolací soud se z podnětu odvolání obviněné skutkovými závěry soudu prvního stupně zabýval a nedostatky v nich neshledal (srov. bod 9. odůvodnění rozsudku soudu druhého stupně). Korigoval pouze výrok o trestu. Státní zástupce v postupech soudů neshledal nedostatky a jejich závěry s odkazem na hlediska vymezená judikaturou považoval za správné. Soudy dodržely princip presumpce neviny uvedený v čl. 40 odst. 2 Listiny i pravidlo in dubio pro reo . Dovolání obviněné nepřisvědčil ani s ohledem na znění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění novely trestního řádu účinného od 1. 1. 2022, který mimo jiné předpokládá vadu, podle níž se rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, nacházejí ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů.
10. Státní zástupce neakceptoval výhradu o vadném zamítnutí návrhu na zjištění přístupu do internetového bankovnictví poskytovatele bankovních služeb, neboť ani podle judikatury Ústavního soudu (např. nález Ústavního soudu ze dne 20. 5. 1997, sp. zn. I. ÚS 362/96, usnesení Ústavního soudu ze dne 25. 5. 2005, sp. zn. I. ÚS 152/05) není soud v zásadě povinen vyhovět každému důkaznímu návrhu. Poukázal na to, že soud dostál povinnosti brát uvedený návrh na zřetel a s potřebným vysvětlením jej zamítl (srov. bod 5. rozsudku soudu prvního stupně). Z uvedených důvodů státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl v neveřejném zasedání, k jehož konání může přistoupit podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř., jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
11. Na toto vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství obhájce obviněné, jemuž bylo doručeno, do dne konání neveřejného zasedání Nejvyššímu soudu nereagoval.
IV. Přípustnost dovolání
12. Nejvyšší soud jako dovolací shledal, že dovolání obviněné je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou podle §265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze toto podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.).
V. Obecně k důvodům dovolání
13. Nejvyšší soud, aby mohl přezkoumat, zda jsou učiněné námitky důvodné, je povinen nejprve posoudit, jestli výhrady uplatněné na podkladě dovolacího důvodu odpovídají jeho zákonnému vymezení, protože dovolání lze podat pouze s odkazem na některý z důvodů uvedených v §265b odst. 1, 2 tr. ř. Obviněná dovolání sepsala dne 17. 12. 2021, tedy před účinností novely trestního řádu provedené zákonem č. 220/2021 Sb. Nejvyšší soud však dbal na to, že procesní úkony se zásadně provádějí podle trestního řádu účinného v době prováděného řízení (srov. rozhodnutí č. 13/2014 Sb. rozh. tr.), a proto posuzoval obsah dovolání obviněné i se zřetelem na nové znění důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., které lze uplatnit „jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy“.
14. Podle obviněnou označeného důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. [nyní písm. h) tr. ř.] je možné dovolání podat, jestliže napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Tento důvod slouží k přezkoumání správnosti právního posouzení činu, tj. právní kvalifikace skutku, jak byla v původním řízení zjištěna, a její souladnosti s příslušnými ustanoveními hmotného práva anebo vadnosti jiného hmotně právního posouzení. Přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat rozsah provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., podle tohoto důvodu v zásadě není možné, poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotněprávních. Tyto zásady by bylo možné prolomit jedině při zkoumání toho, zda došlo k dodržení pravidel spravedlivého procesu ve smyslu článků 6 Listiny a 36 a 38 Úmluvy (srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
15. Obviněná v podaném dovolání nenamítala žádné nedostatky (jak zdůraznil i státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství), které by korespondovaly s důvodem podle §265 odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění před novelou zákonem č. 220/2021 Sb., neboť brojila zejména proti učiněným skutkovým zjištěním a procením postupům soudů nižších stupňů. Tyto výhrady v obecné rovině odpovídají důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění po citované novele účinné od 1. 1. 2022, jenž je dán třemi alternativami procesních vad, pro které rozhodná skutková zjištění mající určující význam pro naplnění znaků trestného činu nemohou obstát. Postačí, když je naplněna alespoň jedna z nich. Vždy však je třeba, aby v jejich důsledku byla vytýkána skutková zjištění, která mají určující význam pro naplnění znaků trestného činu, jenž je na nich založen. Prostřednictvím tohoto důvodu nelze napadat jakoukoliv skutkovou okolnost, s níž se obviněný neztotožnil, ale jen takovou, která je rozhodná pro naplnění některého ze znaků skutkové podstaty posuzovaného trestného činu.
16. Tvrzení obviněné o vadných skutkových zjištěních a nevěrohodnosti svědka P. Z. korespondují s alternativou důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění od 1. 1. 2022, že „rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů“. Výhrada o neprovedení navržených důkazů (záznamy o přístupech do internetového bankovnictví) odpovídá variantě o „nedůvodném neprovedení navrhovaných podstatných důkazů“. Nejvyšší soud proto posuzoval, zda je dovolání důvodné se zřetelem na tyto v současné době zákonem vymezené důvody, při vázanosti námitkami uplatněnými obviněnou, neboť není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006).
VI. K námitkám obviněné
17. Nejvyšší soud podle přezkoumávaných rozhodnutí shledal, že nebylo možné přisvědčit obviněné o nedostatcích v prováděném dokazování, protože jejich obsah, odůvodnění rozhodnutí, ani rozsah provedeného dokazování pro takový závěr nesvědčí. Naopak z nich plyne, že soudy nižších stupňů na obdobné výhrady obviněné v průběhu řízení reagovaly, zabývaly se jimi a s její obhajobu se řádně vypořádaly. Soud prvního stupně věnoval pozornost právě hodnocení výpovědi obviněné a svědka P. Z., bral do úvahy i další okolnosti, které vyplynuly z výsledků provedeného dokazování, a zaměřil se zejména na tvrzení obviněné, že se trestného jednání nedopustila (viz bod 5. rozsudku).
18. Pro úplnost Nejvyšší soud zdůrazňuje, že soud prvního stupně při hodnocení věrohodnosti výpovědi svědka P. Z. postupoval způsobem, který nevzbuzuje pochybnosti, neboť posuzoval jím uváděné okolnosti, bral do úvahy další zjištění mající podklad ve výsledcích provedeného dokazování a konfrontoval je s tím, co obviněná vypovídala, jakož i s jejím chováním v průběhu páchání trestné činnosti. Podle obsahu napadených rozhodnutí a způsobu, jakým se soudy se všemi rozhodnými skutečnostmi, jakož i s výhradami obviněné vypořádaly, je zřejmé, že soud prvního stupně věnoval posouzení věrohodnosti jak obviněné tak i jmenovaného svědka potřebnou pečlivost a podrobně rozvedl, z jakých důkazů vycházel, a jakými úvahami se řídil, což svědčí o respektu k zásadám uvedeným v §2 odst. 6 tr. ř. Věrohodnost skutkových verzí posuzoval s ohledem na ve věci provedené důkazy, které hodnotil jak jednotlivě, tak i ve vzájemných souvislostech, a své závěry dostatečně a podrobně v bodě 5. rozsudku odůvodnil.
19. Posuzované skutečnosti svědčí o tom, že soud prvního stupně vycházel z řetězce přímých i nepřímých důkazů, jež řádně vyhodnotil a své úvahy přezkoumatelným způsobem vyložil. Lze jen připomenout, že soud za nesporné skutečnosti označil ty, na nichž se shodli svědek P. Z. i obviněná, a za prokázané tak vzal částky, které byly navíc ke mzdě dovolatelky za uvedené období vyplaceny a to, jak byly zdaněny. Tyto jednotlivé částky byly rovněž vyčísleny znaleckým posudkem z oboru ekonomika, odvětví účetnictví (viz č. l. 367 až 507 spisu) Ing. Vladimíra Bečky a zpracovanými dodatky předmětného znaleckého posudku, konkrétně dodatkem č. 1 (viz č. l. 510 až 575 spisu) a dodatkem č. 2 (viz č. l. 866 až 889 spisu) a též i výpověďmi tohoto znalce. Soud považoval znalecký posudek a výpověď znalce za kvalifikované, neboť se vypořádal jak s námitkami obhajoby, tak i v souladu s příslušnými právními předpisy vysvětlil případné dotazy. Z hlediska odbornosti jím zpracovaný posudek nevykazoval nesrovnalosti.
20. Soud prvního stupně vzal podle výsledků provedeného dokazování za prokázané i skutečnosti, které obviněná popírala, tedy to, že nešlo o nároky, které jí byly vyplaceny legálně po domluvě s jednatelem poškozené společnosti P. Z. Tato obhajoba byla výsledky provedeného dokazování vyvrácena postupem, který nevykazuje pochybnosti, jak bylo výše naznačeno. Výsledkům dokazování neodpovídá obhajoba obviněné, že ji P. Z. jen křivě obvinil, aby měl důvod okamžitě zrušit její pracovní poměr pro uvolnění jejího pracovního místa pro svou příbuznou. Tato obhajoba zůstala osamocena, neboť soud prokázal (viz mzdové výměry obviněné, výplatní lístky, mzdové listy, výpisy z GE Money Bank a ČSOB) okolnosti, za kterých si obviněná zcela v rozporu s pravidly stanovenými pro její vyměření navyšovala mzdu. Tato zjištění plynou mimo jiné i ze znaleckého posudku z oboru ekonomika, odvětví účetnictví, protože Ing. Vladimír Bečka potvrdil, že obviněná prováděla řadu účetních operací na zakrytí nedůvodného účtování vyšší mzdy, kromě jiného převáděla z účtu č. 311 určeného ke mzdovému účetnictví (vyplácení mezd) určité finanční částky na účet, který byl určen k finančnímu účetnictví (provozní zálohy), konkrétně účet č. 315. Poukázal na to, že to tak činila pouze u výplaty své mzdy, nikoli u ostatních zaměstnanců. Za této situace bylo tvrzení obviněné, že jednatel společnosti svědek P. Z. souhlasil s takovýmto postupem, resp. navýšením její mzdy, považováno opodstatněně za nevěrohodné.
21. Námitkám obviněné, že odvolací soud se nevypořádal s jejími výhradami uvedenými v odvolání, nebylo možné přisvědčit, protože odvolací soud na ně podle obsahu přezkoumávaného rozhodnutí reagoval a shledal, že nalézací soud postupoval plně v souladu s §2 odst. 5, 6 tr. ř., při formování skutku se nedopustil žádných pochybení a zvolil odpovídající právní kvalifikaci. Důsledně vypořádal obviněnou vznesenou obhajobu a dostatečně své úvahy a závěry odůvodnil (srov. body 9. a 10. rozsudku odvolacího soudu). Pokud přistoupil ke kasaci prvostupňového rozhodnutí, stalo se tak výlučně u výroku o trestu a ve prospěch obviněné, jak odvolací soud vysvětlil v bodě 11. rozsudku.
22. Nejvyšší soud po posouzení obsahu přezkoumávaných rozhodnutí shledal, že soudy se nezpronevěřily povinnostem při procesu zkoumání a posuzování věrohodnosti svědka P. Z., vůči níž obviněná zejména brojila, neboť jejich postup nevykazoval žádné nedostatky. Výsledkem této činnosti odpovídající pravidlům podle §2 odst. 6 tr. ř. byly závěry, které soudy popsaly v odůvodnění přezkoumávaných rozhodnutí, z nichž vyplývá, že řádně objasnily, proč uvěřily jeho verzi, a nikoli tvrzením obviněné. V odůvodnění dovoláním napadených rozhodnutí je dostatek podkladů pro závěr, že soudy nepominuly ani případnou existenci rozporů mezi jednotlivými důkazy, ale naopak splnily svou povinnost podle §2 odst. 6 tr. ř. zhodnotit věrohodnost a pravdivost každého důkazu jednotlivě, a poté v souhrnu s ostatními důkazy, a to vždy ve vztahu ke konkrétní skutečnosti. Jestliže verze uváděná obviněnou a ta, kterou prezentoval svědek P. Z., stály proti sobě, soud prvního stupně vyhodnocoval věrohodnost všech aktérů a konfrontoval jejich verze s dalšími ve věci provedenými důkazy a na jejich základě zjištěnými skutečnostmi. Po řádném posouzení všech tvrzení vysvětlil, proč nepřijal verzi obviněné. Z těchto důvodů postup soudů nevykazuje žádné nedostatky ani nejasnosti, rozpory nebo jiné významné vady, naopak vše svědčí pro to, že soud všechny důkazy procesně správným způsobem provedl, následně také vyhodnotil v souladu s §2 odst. 5, 6 tr. ř. a rozvedl, které skutečnosti vzal za prokázané, přičemž proti sobě stojícím výpovědím věnoval potřebnou pozornost a pečlivě je posuzoval [srov. přiměřeně nález Ústavního soudu ze dne 22. 6. 2016, sp. zn. I. ÚS 520/16].
23. Obviněné nebylo možné přisvědčit ani v tom, že soudy nedůvodně a chybně neprovedly důkazy, které navrhovala, neboť vysvětlily, proč považovaly doplnění dokazování o záznamy o přístupu svědka P. Z. do internetového bankovnictví za nadbytečné, což doložily tvrzením svědka, že do internetového bankovnictví nahlížel často, a požadavek obviněné by tak nic nového do již provedeného dokazování a jeho výsledků nepřinesl. Navíc uvedly, že znalec Ing. Vladimír Bečka popsal, že z důvodu zastřených účetních operací nebylo z běžného nahlédnutí do účetnictví zřejmé, že obviněná postupuje v rozporu se stanovenými mzdovými pravidly, čímž by sám jednatel pouze z nahlížení do internetového bankovnictví finanční úniky nezjistil (srov. bod 5. rozsudku soudu prvního stupně). Rovněž odvolací soud na důkazní návrhy obhajoby reagoval a shledal, že nejsou důvodné, neboť vybočují ze skutkových zjištění, které je nutno v rámci tohoto trestního řízení provést (srov. bod 9. rozsudku odvolacího soudu).
24. Nejvyšší soud k těmto závěrům soudů nižších stupňů, s nimiž se ztotožnil, jen doplňuje, že v uvedeném případě nejde o extrémní vadu spočívající v tzv. opomenutých důkazech nebo o důkazy, které by nedůvodně nebyly provedeny. Navíc se ani nejedná o podstatné důkazy. Tím, že soudy návrhům obviněné nevyhověly, nezaložily nepřezkoumatelnost vydaného rozhodnutí ani jeho protiústavnost (srov. nález Ústavního soudu ze dne 21. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 802/02). Pokud soudy nedospěly k potřebě provést uvedené důkazy, svůj postup a důvody vedoucí k takovému rozhodnutí řádně vysvětlily, čímž dostály i tomu, že o předmětném návrhu v řízení potřebným způsobem rozhodly (srov. např. nálezy Ústavního soudu ze dne 8. 11. 2006, sp. zn. II. ÚS 262/04, ze dne 8. 12. 2009, sp. zn. I. ÚS 118/09, či ze dne 18. 3. 2010, sp. zn. III. ÚS 3320/09, a další).
25. Z popsaných důvodů Nejvyšší soud shledal, že skutková zjištění nevykazují vytýkané vady. Řízení předcházející vydání přezkoumávaných rozhodnutí nevykazuje známky libovůle nebo snahy vyhnout se plnění svých povinností při zajišťování rozsahu a způsobu provedeného dokazování. V projednávané věci se nejedná ani o případnou existenci tzv. deformace důkazů, tj. vyvozování skutkových zjištění, která v žádném smyslu nevyplývají z provedeného dokazování (srov. nález Ústavního soudu ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. IV. ÚS 1235/09, či ze dne 4. 6. 1998, sp. zn. III. ÚS 398/97). Soudy respektovaly princip presumpce neviny i pravidlo in dubio pro reo (§2 odst. 1, odst. 2 a odst. 5 tr. ř., čl. 40 odst. 2 Listiny a čl. 6 odst. 2 Úmluvy), které znamená, že není-li v důkazním řízení dosaženo praktické jistoty o existenci relevantních skutkových okolností, tj. jsou-li přítomny v daném kontextu důvodné pochybnosti, jež nelze odstranit ani provedením dalšího důkazu, je nutno rozhodnout ve prospěch obviněného (srov. např. nálezy ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01 nebo ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2142/11). S ohledem na to, že všechny rozhodné skutečnosti byly v posuzované věci náležitě objasněny, neměla aplikace uvedeného pravidla v tomto případě místo.
26. Se zřetelem na uvedené závěry, z nichž plyne, že skutkový stav nevykazuje obviněnou vytýkané nedostatky, Nejvyšší soud pro úplnost k naznačené nesprávnosti použité právní kvalifikace zmiňuje, že posouzení správnosti právních otázek se provádí na základě skutkového stavu zjištěného soudy prvního, příp. druhého stupně (srov. nález Ústavního soudu ze dne 8. 7. 2003, sp. zn. IV. ÚS 564/02, dále přiměřeně usnesení ze dne 9. 4. 2003, sp. zn. I. ÚS 412/02, ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. III. ÚS 732/02, ze dne 9. 12. 2003, sp. zn. II. ÚS 760/02, ze dne 30. 10. 2003, sp. zn. III. ÚS 282/03, ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03, aj.). Z něho je v této věci patrný dostatečný podklad pro závěr o tom, že obviněná po všech stránkách naplnila znaky přečinu zpronevěry podle §206 odst. 1, 3 tr. zákoníku spočívajícího v tom, že si pachatel přisvojí cizí věc, která mu byla svěřena a způsobí tak na cizím majetku větší škodu. Obviněná byla jako účetní oprávněna v rámci svých povinností nakládat s finančními prostředky společnosti T., které jí byly svěřeny k tomu, aby s nimi hospodařila v souladu s pravidly stanovenými mzdovými, účetními a dalšími předpisy za podmínek určených vnitřními nařízeními poškozené společnosti. Pokud šlo o mzdu obviněné, kterou si jako účetní stanovila a vyplácela sama, byla oprávněna si ji určit jen ve výši, která odpovídala stanoveným mzdovým nárokům. Jestliže obviněná tato pravidla nerespektovala a navyšovala si mzdu nad určenou výši, naplnila tím znak přivlastnění si cizí věci, protože šlo o částky, které jí nepatřily, a jednala proto v rozporu s účelem, k němuž jí byly uvedené prostředky svěřeny. Zpronevěřením způsobila přímou škodu ve výši 148.014 Kč. Jako účetní však na základě tohoto navýšení způsobila i další škodu, která je odvozena od škody způsobené zpronevěrou, protože kvůli navýšeným částkám mzdy poškozená společnost platila vyšší odvody na sociální a zdravotní pojištění, a proto i tuto druhotnou škodu ve výši 132.655 Kč, která je v příčinné souvislosti s trestným jednáním obviněné, bylo třeba uložit obviněné k náhradě.
VII. Závěr
27. Při těchto závěrech Nejvyšší soud uzavírá, že soudy učiněná skutková zjištění jsou správná, dostatečná a odpovídají všem požadavkům pro naplnění znaků přečinu zpronevěry podle §206 odst. 1, 3 tr. zákoníku. Důvodnost dovolání mohl soud posoudit na základě odůvodnění přezkoumávaných rozhodnutí a příslušného spisu, z nichž je patrné, že napadená rozhodnutí ani jim předcházející řízení netrpí vytýkanými vadami, a proto dovolání obviněné jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 31. 5. 2022
JUDr. Milada Šámalová
předsedkyně senátu